Severní pól

182x182px Pohyb úhlu zemské rotace vůči povrchu Země v závislosti na čase v MJD. Topografie severního pólu

Severní pól, též severní točna, je místo na Zemi, kde zemská osa přibližně protíná zemský povrch. Severní pól se nachází přibližně uprostřed Severního ledového oceánu, přičemž oceánské dno se nachází asi 4,3 km hluboko. +more Území je trvale pokryté vrstvou mořského ledu o mocnosti kolem dvou až tří metrů. Tato tloušťka je značně proměnlivá vlivem posuvu ledových ker, jejich zdvihu a poklesu, případně rozlomení a odkrytí vodní hladiny. Studie prokázaly, že průměrná tloušťka ledu se v posledních letech snížila. Mnozí to připisují vlivu globálního oteplování. Některé odhady uvádějí, že během několika desítek let bude Severní ledový oceán v letních měsících úplně bez ledu.

Geografický severní pól je situován na 90° zemské šířky a není totožný se severním pólem magnetickým. Geografický severní pól podle ECEF se ale mírně odlišuje od osy rotace Země, která se kolem něj spirálovitě pohybuje.

Historie

První výprava na dobytí a prozkoumání severního pólu podniknuta roku 1871 byla vedena Charlesem Francisem Hallem pod patronací Američanů. Výprava nesla označení Polaris expedition (Polární expedice) a skončila katastrofou. +more Halle v důsledku otravy arsenikem zemřel a výprava se vrátila zpět bez jeho dosažení. Další expedice byla vedena Fridtjofem Nansenem a pokusila se k pólu dostat driftem na k tomu zkonstruované lodi Fram. Nansen se společníkem na saních v dubnu 1895 dosáhl 86° 14' severní šířky.

K severnímu pólu se na saních po ledu vypravili Frederick Cook (1908) a Robert Peary (1909). Renomované instituce Cookovy doklady dosažení pólu neshledaly za průkazné a tak byl pokládán za prvního pokořitele severního pólu Peary. +more Cook se vrátil o rok později než Peary, protože se vracel přes Kanadské arktické souostroví a přezimoval na ostrově Devon. Výzkumy v 80. a 90. letech 20. století ovšem Pearyho úspěch zpochybnily na základě jeho vlastního deníku, který uvolnila jeho rodina k prozkoumání.

Další cesty do oblasti severního pólu jsou spojeny s rozvojem letectví. V roce 1926 uskutečnil přelet přes pól v letounu +moreVII'>Fokker F. VII Američan Richard Byrd, jeho dosažení pólu je však také zpochybňováno. První prokazatelné dosažení severního pólu tak je až přelet vzducholodi Norge o tři dny později, dne 12. května 1926. Expedici vedl norský polárník Roald Amundsen, italský konstruktér vzducholodí Umberto Nobile a americký průzkumník a sponzor výpravy Lincoln Ellsworth. Přes pól přelétla roku 1928 i vzducholoď Italia, na jejíž palubě byl český vědec František Běhounek. Kvůli silnému větru se však nepodařilo zamýšlené vysazení pasažérů na led za účelem provedení vědeckých měření. První věrohodně doložené pozemní dosažení severního pólu byla až výprava amerického dobrodruha Ralpha Plaisteda v roce 1968.

V roce 1958 pod ledem severního pólu proplula první jaderná ponorka USS Nautilus amerického námořnictva a v roce 1977 k němu doplul sovětský ledoborec Arktika.

V srpnu 2007 ruská ponorka umístila na dno severního pólu titanovou schránku s ruskou vlajkou.

Klima

Animace zalednění severního pólu v letech 1990-1999 +morejpg|náhled|200px|vlevo'>Zalednění v roce 1990 Zalednění v roce 1999.

Severní pól je výrazně teplejší než jižní pól, protože se nachází na úrovni hladiny moře uprostřed severního oceánu (velké množství vody vytváří velkou tepelnou setrvačnost), než v případě, že by se povrch nacházel ve velké nadmořské výšce na kontinentu.

Zimní (lednové) teploty na severním pólu se pohybují v rozmezí od asi -43 °C (-45 °F) do -26 °C (-15 °F), v průměru -34 °C (-30 °F). Letní teploty (v červnu, červenci a srpnu), se pohybují kolem bodu mrazu (0 °C, 32 °F).

Den a noc na pólu

Na pólu není (úhlová) výška Slunce nad obzorem ovlivněna rotací Země, ale pouze úhlovou vzdáleností Slunce od rovníku, která se mění s oběhem Země kolem Slunce. Proto je na severním pólu Slunce v letních měsících trvale nad obzorem a během zimních měsíců trvale pod horizontem. +more Východ Slunce nastává těsně před jarní rovnodennosti (19. březen), slunce pak během tří měsíců vystoupá do nejvyššího bodu nad obzorem (23,5° elevace) kdy dojde k letnímu slunovratu (21. červen) a následně Slunce klesá k obzoru, kdy dojde k jeho západu při podzimní rovnodennosti (24. září).

V oblasti omezené polárním kruhem existuje období roku, kdy je Slunce celodenně nad obzorem, které nazýváme polární den, a období, kdy je slunce pod obzorem, nazývané polární noc. Doba jejich trvání závisí na vzdálenosti od pólu; na polárním kruhu nastává polární den a polární noc pouze při slunovratech, na pólu trvají půl roku.

Soumrak

Vzhledem k vysoké zeměpisné výšce dochází ke změně trvání soumraku oproti tomu, jak je znám ze středních zeměpisných výšek. Občanský soumrak trvá přibližně dva týdny před východem slunce a po západu slunce, námořní soumrak trvá přibližně pět týdnů před východem slunce a po západu slunce a astronomický soumrak trvá po dobu přibližně sedmi týdnů před východem slunce a po západu slunce.

Toto je způsobeno vlivem axiálního naklonění (23,5°) Země a její rotace kolem Slunce. Směr axiálního naklonění Země, stejně jako její úhel vzhledem k rovině oběžné dráhy Země kolem Slunce, zůstává téměř konstantní v průběhu roku (i v dlouhodobém období). +more Na severní polokouli v létě severní pól směřuje ke Slunci, v průběhu roku, jak se Země se pohybuje kolem Slunce, se severní pól postupně odvrací od Slunce až do zimních měsíců, zimního slunovratu, kdy je severní pól trvale odvrácen od Slunce. Podobný stav je na Jižním pólu, ale s šestiměsíčním časovým rozdílem.

Čas

Na většině míst na Zemi je místní čas určen podle zeměpisné délky tak, že denní doba je přibližně shodná a postavením slunce na obloze (v poledne je slunce přibližně na nejvyšším bodě v nadhlavníku). Severní pól (ale i jižní) je výjimkou v tomto uspořádání, neboť zeměpisné délky se zde limitně blíží nule. +more Slunce zde vychází a zapadá pouze jednou za rok ve všech zeměpisných délkách, tedy i ve všech časových pásmech. Pro Severní pól není určeno pevné časové pásmo a expedice může použít čas GMT nebo národní čas země, odkud expedice pochází.

Vzhledem k tomu, že se šířka časových pásem na pólu limitně blíží nule, je oblíbenou kratochvílí na severním pólu projití všech časových pásem.

Fauna a flóra

I přes kruté podmínky zde žijí mořští a suchozemští savci a lidé. Žije zde polární liška, lední medvěd, polární vlk, tuleni a lachtani. +more Z vodních živočichů byl zaznamenán výskyt sasanek a neznámých druhů krevet. Množství fauny a flóry na severním pólu v historickém vývoji Země podřízeno cirkumpolárnímu rozšíření živočichů.

Teritorium severního pólu

Teritorium severního pólu

Podle mezinárodního práva žádná země v současné době nemá nárok na vlastnictví severního pólu nebo oblasti Severního ledového oceánu, který jej obklopuje. Pět zemí v okolí Arktidy, Rusko, Kanada, Norsko, Dánsko (přes Grónsko) a Spojené státy (přes Aljašku), jsou omezeny vzdáleností 200 námořních mil (370 km) od svého pobřeží, kterou si mohou nárokovat jako oblast svého vlivu a nároků. +more Za touto hranicí je prostor, který je spravován Mezinárodním úřadem pro mořské dno.

Při ratifikaci Úmluvy OSN o mořském právu se jednotlivé země zavázaly dodržovat toto ujednání. Norsko (ratifikovalo Úmluvu v roce 1996), Rusko (ratifikovalo v roce 1997), Kanada (ratifikovala v roce 2003) a Dánsko (ratifikovalo v roce 2004). +more Z toho vyplývá, že státy před zahájením aktivit v této oblasti musí doložit, že oblast zájmu spadá výlučně pod jejich svrchované území. Oblast pólu je předpokládaným zdrojem surovin a některé státy (např. Rusko) se snaží pomocí sedimentů z mořského dna dokázat, že tyto geograficky patří k jejich území.

Výpravy na pól

přehled výprav a expedic k severnímu pólu, dosažení pólu plavidly je uvedeno samostatně

Plavidla na severním pólu

Přepis názvu lodě a jména kapitána podle anglického zápisu.

:

Vysvětlivky k poznámkám: :(x): číslice udává počet dosažení pólu : A: vědecká expedice s pasažéry : B: vědecká expedice na cestě z Atlantského oceánu do Tichého oceánu nebo zpět přes Severní pól : C: není ledoborec, pouze zesílená odolnost proti ledu a krám

Mytologie

V některých západních kulturách se k zeměpisnému severnímu pólu vztahuje bydliště Santa Clause. Kanadská pošta má přiděleno PSČ H0H 0H0 pro severní pól (podle tradičního santovského "Ho-ho-ho . +more").

Mytologie odráží prastarou esoterickou mytologii Hyperborea, že severní pól je nadpozemský příbytek Boží a nadlidských bytosti (viz Joscelyn Godwin, Arktos: Polární mýtus). Postava Santa Clause funguje tedy jako esoterický archetyp duchovní čistoty a transcendence. +more Jak zdokumentoval Henry Corbin, severní pól hraje klíčovou roli v kulturním světonázoru esoterického Súfismu a íránského mysticismu.

Reference

Související články

Severní magnetický pól * Severní pól nedostupnosti * Severní polokoule * North Pole Marathon

* Jižní pól * Arktida

Externí odkazy

Kategorie:Země Kategorie:Arktida Kategorie:Rovnoběžky