Teorie demokracie

Technology

12 hours ago

Author

Teorie demokracie je článek na české verzi Wikipedie, který se zabývá teoretickými aspekty demokracie. Hlavním cílem článku je představit různé teoretické přístupy k demokratickému systému vlády, které se vyvinuly od starověku až po současnost. Jedním z prvních přístupů je antická teorie demokracie, kterou zastávali například Aristotelés nebo Platón. Dalším tématem, které se v článku probírá, je liberální demokracie, která se zaměřuje na ochranu občanských svobod a práv. Dále se článek zabývá přímou demokracií, která je založená na přímé účasti občanů na politických rozhodnutích, a také reprezentativní demokracií, která spočívá ve volbě zástupců, kteří rozhodují jménem občanů. V textu jsou diskutovány také různé formy a varianty demokracie, jako je participativní demokracie, deliberativní demokracie, sociální demokracie, ekologická demokracie a další. Článek se také věnuje různým kritikám demokracie a otázkám jejího fungování v praxi. Nakonec je uvedeno několik exkluzivních teorií a přístupů k demokracii, jako je agónistická demokracie nebo feministická demokracie. Celý článek má za cíl poskytnout čtenářům ucelený přehled o teoretických aspektech demokracie a jejím vývoji v různých dobách a kulturách.

Teorie demokracie (řecky: demos = lid; kratein = vláda, tedy vláda lidu) je obor vědy, který se zabývá podstatou hodnot i funkčních zákonitostí obsahu a procesů demokracie.

Jako všechny obory obsahuje celou řadu jednotlivých teorií demokracie různých konceptů i východisek a samozřejmě i závěrů. Uvažování o různých formách a součástech demokracie od jejího počátku v 6. +more a 5. století př. n. l. , kdy se v Řecku začaly rodit první demokratické obce, vedlo až po různé současné moderní koncepty a je provázeno vývojem představ o nejlepších a nejhorších podobách, formách a podmínkách demokracie, zformulovaných do těchto jednotlivých teorií.

Klasifikace

Typologie I. - základní

Teorie demokracie můžeme rozdělit na jednotlivé typy:

* Normativní teorie demokracie stanoví, jaké podmínky musí být společností dodrženy, aby se systém mohl nazývat demokratickým. Také definuje, co je ideálem demokracie. +more * Empirická teorie demokracie se zabývá skutečnými, reálně existujícími formami demokracie ve světě. Porovnává jednotlivé demokratické formy společností navzájem, sleduje její vývoj v čase a snaží se zjistit sociální předpoklady k tomu, aby se mohla demokracie rozvinout a udržet. Někteří vědci ji taky označují jako realistickou teorii demokracie. * Funkční teorie demokracie se nachází někde mezi normativní a empirickou teorií demokracie. Studuje především schopnost uplatnění demokratických ideálů v reálně existujících demokraciích.

Typologie II. - podle části demokratického procesu

Teorie demokracie lze také rozdělit na základě toho, na jakou část politického procesu kladou důraz: * Procesní teorie demokracie, které studují mechanizmy, prostředky, „vstupy“, jimiž lze naplnit. realizovat ideál vlády lidu ve společnosti. +more * Výsledkové teorie demokracie se naopak zabývají úrovní demokratičnosti výsledného stavu, „výstupů“ politického procesu.

Typologie III. - stratifikační

Teorie Stratifikace demokracie dle výkonu vlády lidu (exekutivy):

* Přímá demokracie, jednostupňová, v níž lid je svrchovaným tělesem a vykonává svou moc přímo sám bez zástupců. * Nepřímá (zastupitelská, reprezentativní) demokracie, je taková forma vlády, v níž lid vykonává moc skrze své volené zástupce, případně prostřednictvím jimi volených zástupců (orgánů) u vícestupňové.

Typologie IV. - podle oblasti

Dělení teorií demokracie dle oblasti:

* Politická demokracie - demokracie, v níž se rozhoduje primárně v politické oblasti, předně v rovině státu, ale také na nižší (místní) či vyšší (nadnárodní) úrovni. * Sociální demokracie - demokracie, která je postavená na sociálním postavení jednotlivců, na obecných podmínkách jedinců ve společnosti. +more * Ekonomická demokracie - může být chápána jako demokracie, ve které existuje téměř rovnost ekonomických podmínek a šancí jedinců v rámci společnosti, nebo jako demokracie, ve které existuje demokratická participace pracujících na řízení podniků.

Typologie V. - podle zapojení občanů

Dělení teorií demokracie dle zapojení občanů ve správě státu: * Participační demokracie (také participativní demokracie) - v níž se co největší množství jedinců a kolektivních subjektů podílí na co největším počtu rozhodnutí. * Elitní demokracie - lid vládne jen díky aktu politických voleb, všechna ostatní rozhodování přináleží zvoleným elitám.

Typologie VI. - podle zájmů

Dělení teorií demokracie dle zájmů ve společnosti:

* Pluralitní demokracie, v níž dochází k soutěžení velkého počtu dobře definovaných skupin, které zastávají partikulární zájmy, a které jsou oddělené od státu. * Neokorporativní demokracie, která je založená na vzájemném propojení zájmových skupin se státem. +more * Proximitní demokracie (též sousedská, místní demokracie) - představuje schopnost a možnost obyvatel regionu rozhodovat si o svých věcech sami, lokálně, být relativně soběstačný v řízení chodu společnosti (ekonomická, politická, sociální, finanční soběstačnost, případně i v zajištění obchodu a produkce klíčových komodit a služeb) a být na takovou soběstačnost připraven pro období krize a společenských otřesů. Proximitní demokracie vzdoruje některým externalitám globalizace a omezuje některé její aspekty, zejména globalizaci ekonomickou a finanční (volně podle J. Kellera) Účast občanů na řízení místních veřejných služeb není jen místní tradicí nebo požadavkem "zdola", ale patří od konce 20. století mezi jeden z nových požadavků moderního demokratického státu. Protože se pravidelná či občasná volební účast na výběru těch, kdo spravují dané území, může zdát nedostatečná, zavádí v některých zemích zákonodárce opatření vedoucí k prohloubení místní demokracie. Proximitní demokracie spočívá ve značné míře na informacích, měla by fungovat uspořádaně a pokrývat širší oblast lokálního politického prostoru. Většinou se dotýká svobodného přístupu k informacím, možnosti se vjádřit k důležitým stavbám a ekologickým problémům (např. ke změnám urbanistického plánu), Významným prvkem jsou komunikačně-mediální kanály jako např. radniční a další lokální periodika, lokální televize, obecní webové stránky. Významnýcm prvkem může být posílení pravomocí samosprávy jako i jejích jednotlivých členů a orgánů. Vedle řádně volené samosprávy mohou fungovat i místní referendum (jako poradní nebo rozhodující orgán), petiční hnutí, tzv. sousedská shromáždění (známá např. v Argentině), obecní či obvodní rada starších (tradiční např. v Sýrii), obvodní dobrovolná rada složená z představitelů samosprávy, význačných místních osobností a zástupců občanských sdružení (Francie).

Typologií teorií demokracií je více.