Tygr ussurijský

Technology
12 hours ago
8
4
2
Avatar
Author
Albert Flores

Tygr ussurijský (Panthera tigris altaica), známý také jako amurský tygr, je poddruh tygra, který se vyskytuje v Severní Asii. Patří mezi největší kotočtyřčí šelmy na světě a je jednou z ohrožených druhů. V minulosti byl rozšířený zejména v Rusku, ale v důsledku nedostatku potravy a lovem byl během 20. století téměř vyhuben. V současnosti se jeho populace díky ochraně a úsilí o reprodukci opět zvyšuje. Ussurijský tygr je charakteristický svým hustě chlupatým kožichem, který je ve zimě nápadně bílý, až na tmavé pruhy. V letním období je kožich oranžový s tmavými pruhy. Tygr ussurijský je významnou symbolickou postavou i v japonské a čínské kultuře.

Tygr ussurijský (Panthera tigris altaica), též známý jako tygr sibiřský, amurský, altajský, korejský, mandžuský nebo severočínský je (spolu s tygrem indickým) největší a nejmohutnější známou kočkovitou šelmou a po ledním medvědovi a medvědovi hnědém třetí největší suchozemskou šelmou vůbec. V odborné literatuře není shoda, zdali se jedná o samostatný poddruh tygra P. t. altaica nebo o regionální formu tygra P. t. tigris a používají se obě označení. Nejpoužívanější český název ussurijský není v ostatních jazycích tak častý. Pochází od názvu řeky Ussuri v ruském Přímořském kraji, která protéká oblastí, v níž se tygr ussurijský dnes převážně vyskytuje. Počet jedinců žijících ve volné přírodě činil v roce 2015 zhruba 590 kusů a v posledních několika desetiletích vzrůstá.

...
...
...
...
...
...
...
...
+more images (5)

Popis

hmotnost: 100-306 kg (v zajetí až okolo 400 kg) * délka těla: 165-220 cm v přímé linii (180-240 cm podél křivek těla) * délka ocasu: 85-110 cm * výška v kohoutku: 82-110 cm

Samci jsou výrazně větší než samice: hmotnost těla u samic kolísá mezi 100 až 167 kg, kdežto hmotnost samců dosahuje až 306 kg. Největší v zajetí chovaný tygr byl dlouhý 3,32 m a vážil 423 kg. +more Průměrná historická hmotnost divoce žijících samců získaná porovnáním dostupných dat do roku 1970 je 215 kg, samic 137 kg. V letech 1970 až 2004 měli jedinci v divoce žijící populaci menší hmotnost (176 kg, 118 kg). Mezi nejtěžší ussurijské tygry rádiově označené po roce 2005 patří samci Profesor, Banzai, Luke a Wandašan č. 1 s hmotností 204, 207, 212 a 225 kg. Dle těchto údajů v současnosti není tygr ussurijský větší poddruh než tygr indický. Příčina tohoto úbytku na váze může být zapříčiněna několika důvody, například poklesem genetické diverzity v důsledku kriticky nízkého počtu jedinců v populaci v polovině 20. století, nebo negativní selekcí (největší, nejvíce argresivní a sebevědomí jedinci jsou vyřazeni z populace v důsledku střetů s člověkem). Vědci nicméně připouštějí, že s růstem velikosti populace se opět může zvýšit procento jedinců dorůstajících velkých velikostí.

Lebky samců sibiřských tygrů se vyznačují velikostí a robustností. Sagitální hřeben je vysoký a masivní. +more Celková délka lebek samců sibiřských tygrů se pohybuje většinou od 341 do 383 mm. Lebka samic je výrazně menší, 280 - 318 mm, a není tak silně stavěná. Největší lebka sibiřského tygra měřila na délku 406 mm s zygomatickou šířkou 286 mm a výškou sagitálního hřebene 51 mm. V roce 1965 uhynul v pražské zoologické zahradě samec sibiřského tygra jménem Amur pověstný svou velikostí (délka těla v přímé linii 220 cm, výška v kohoutku 105 cm). Lebka tohoto samce měřila 371 mm s zygomatickou šířkou 261 mm. V roce 1983 pak v zoologické zahradě v Praze uhynul ve věku 16 let samec sibiřského tygra Ulan, který měl lebku ještě větší (celková délka 393 mm a zygomatická šířka 278 mm).

V porovnání s ostatními poddruhy tygra je tygr ussurijský světlejší a kresba je spíše tmavě hnědá než černá. Bílé zbarvení spodní strany těla dosahuje velmi vysoko na boky. +more Také na ocase se základní zbarvení uplatňuje pouze v jeho první třetině až polovině, jinak je základní zbarvení ocasu bílé. Nepříliš husté pruhy jsou příčné a málokdy komplikovaněji členěné, nejčastěji jsou jen zdvojené. Na stehnech a na bocích jako i v první třetině až polovině ocasu je jejich zbarvení šedohnědé nebo šedé. Pruhy jsou na ostatních místech těla leskle černé. Samci mají obvykle na kořeni ocasu typickou kresbu v podobě protáhlého obráceného U.

Srst je dlouhá a hustá, typickým znakem ussurijského tygra jsou dlouhé světlé licousy. V oblasti, kde žijí, může polovinu roku (listopad až duben) roku ležet sníh. +more Tygr ussurijský je ale dobře přizpůsoben chladnému podnebí. Velké tlapy mu slouží jako sněžnice při pohybu ve sněhu. Díky nim sibiřští tygři působí na sněhovou podložku výrazně menším zatížením než jeho kořist (zatížení u tygra je uváděno okolo 226 g/cm2, zatímco u divokého prasete 414 g/cm2).

Způsob života

Tygři obývají zalesněnou krajinu. Typickým biotopem ussurijských tygrů jsou smíšené borovicové (Pinus koraiensis) a listnaté lesy. +more K životu potřebuje velké území člověkem nedotčené krajiny. Jedna samice potřebuje v průměru okolo 400 km2. Své teritorium tygři pravidelně obcházejí, kontrolují a vymezují specifickými značkami. Používají především značky pachové a vizuální. Do první kategorie patří postřikování nápadných míst močí smíšenou s výměškem análních žláz, do druhé kategorie drásání kůry stromů drápy a zanechávání stop drápů v půdě. Obchůzka celého teritoria trvá i několik týdnů. Během obchůzky se zdrží vždy určitou dobu na místě kde se podaří ulovit kořist. I když ussurijští tygři pravidelně překonávají delší vzdálenosti během relativně krátké doby (až 20 km za 8 hodin), tak je pro ně charakteristický velmi ekonomický způsob pohybu (krátké období aktivity, maximálně 20 minut v řadě).

Rozšíření

Tygr ussurijský obýval původně celou oblast povodí řeky Amur, od jeho horního toku v Zabajkalí až po ústí do Ochotského moře, včetně povodí Ussuri, povodí Sungari, dále Velký a Malý Chingan a celou Koreu. V současnosti žije hlavně na omezeném území východního Ruska v Přímořském kraji a na jihu Chabarovského kraje.

Ještě kolem roku 1900 byli ussurijští tygři běžní na celém území dnešního Přímořského kraje. Intenzivní lov zmenšil populaci tygrů v Přímořském kraji na jen asi 20-30 kusů v roce 1940. +more V roce 1947 byl zakázán jejich lov a počet tygrů vystoupal na přibližně 120 kusů v roce 1970. V roce 1992 v horách Sichote-Aliň žilo 250 kusů, do roku 2004 vzrostla populace na 350 kusů a v roce 2015 se pohybovala okolo 560 jedinců. V roce 2013 začala úspěšná reintrodukce tygrů v Amurské a Židovské autonomní oblasti, kde byli tygři vyhubeni v sedmdesátých letech dvacátého století. V roce 2021 zde byla stabilní skupina čítající více než 20 kusů. Jihozápadní část svého areálu sdílí s levhartem mandžuským (Panthera pardus orientalis) a oba tyto druhy jsou přísně chráněny.

Na začátku 20. století se v Číně vyskytovalo asi 500 sibiřských tygrů. +more Přestože čínská vláda v 50. letech zakázala lov tygrů a v roce 1977 tento druh zařadila mezi chráněné druhy, zdejší populace tygrů se nadále zmenšovala. V roce 1976 zbývalo v Číně odhadem 151 jedinců a do roku 2000 zůstala pouze malá populace čítající 12-16 tygrů podél hranice s Ruskem. Vytvoření národní přírodní rezervace Hunchun Amur Tiger, zlepšené úsilí proti pytláctví a kompenzace za konflikty s tygry dále pomohly zmírnit tlak na tygry v severovýchodní Číně. V roce 2016 byl vytvořen u hranic s Ruskem Národní severovýchodní park tygra a leoparda o rozloze 14 600 km2, který zahrnuje také národní přírodní rezervaci Hunchun. Populace tygra amurského v Číně se následně zvýšila z minimálně 26 v roce 2015 na více než 60 v roce 2022.

Potrava

Tygr ussurijský v zoo v Colchesteru

Zatímco na jedné kořisti se muže živit i více tygrů, samotný lov je individuální záležitostí. Tygr ussurijský se obvykle setkává s potenciální kořistí při obchůzkách svého domovského areálu a lovecké akce tedy bývají rozmístěny poměrně rovnoměrně po tygřím teritoriu. +more Asi z 85 % se živí divokými prasaty a jelení zvěří (jelen sika, srnec a Wapiti), loví také losy a goraly. V případě nutnosti loví i menší savce, jako jsou jezevci, vydry, kuny a nepohrdne ani rybami. Rád plave a dokáže přeplavat i široké řeky nebo mořské úžiny.

V potravě tygrů ussurijských hrají významnou roli medvědi (více než 2 % veškeré kořisti). Publikovaná studie o vztazích mezi tygry a medvědy v přírodní rezervaci Sichote-Aliň uvádí, že v letech 1992-2013 byl mezi nalezenými tygry zabitými medvědy hnědými pouze jeden tří- až čtyřletý samec, zbytek byly samice a medvíďata. +more U medvědů ušatých, které ulovili tygři, zjevně na pohlaví a věku nezáleželo.

Pro ussurijské tygry jsou běžné období 10 i více dnů bez jídla. Na druhou stranu, jsou dospělí tygři schopni sníst velké množství masa v krátkém čase. +more Yudakov uvádí případy, kdy samec tygra zkonzumoval celého srnce na jedno "posezení" a 3/4 jelena (více jak 80 kg masa a kostí) za méně jak tři dny. V průměru uloví tygr ussurijský jednu kořist týdně. Kořist tygr zkonzumuje buď na místě, kde došlo k usmrcení, nebo ji odtáhne na nové místo. Někdy přetáhne kořist na nové místo i několikrát. Kořist ale nikdy nezakrývá listím nebo sněhem.

Tygr ussurijský je vrcholovým predátorem, kromě člověka nemá přirozeného nepřítele. Potravních konkurentů má ale několik, především to je vlk a levhart. +more Vlky a levharty ve svém teritoriu pronásleduje a má-li příležitost, zabíjí je. Přestože dokumentovat konkurenční interakce mezi velkými masožravci je relativně obtížné, bylo v Rusku popsáno devět případů predace tygrů na vlcích, tři na levhartech i jeden případ zabití rysa. Mezi tygry a vlky existuje inverzní vztah. Tento vztah je pravděpodobně alespoň částečně důsledkem již zmíněné přímé predace. Například mladá tygřice vypuštěná v roce 2014 do oblasti bez jiných tygrů, zabila několik vlků během prvního roku po vypuštění. Na druhé straně, není jasné, zda tygři snižují také počty rysů a levhartů mandžuských. Současný růst počtu tygrů a levhartů v národním parku „Země leoparda“, naopak naznačuje, že tomu tak není. Park „Země leoparda“ je domovem většiny divoké populace levharta mandžuského a také velké skupiny tygra ussurijského. V roce 2021 bylo v tomto národním parku zaznamenáno asi 100 levhartů a 31 tygrů. V tomto roce měl přitom národní park „Země leoparda“ nejvyšší hustotu tygrů mezi rezervacemi a národními parky Ruska.

Rozmnožování

Tygřice Sungari s jedním ze svých koťat v zoo v americkém městě Buffalo Doba rozmnožování není vázána na určité roční období. +more V přírodní rezervaci Sichote-Aliň dochází k hledání partnerů a k páření nejčastěji v březnu až květnu s odpovídajícím termínem porodů ke konci léta. Samice se častokrát vydává sama na cesty a hledá partnera. Tygři se páří opakovaně a zůstávají po celou dobu říje pohromadě. Tygřice je březí v průměru 104 až 106 dní. Gravidita ve většině případů netrvá méně než 96 dní a déle než 111 dní. Obvykle se narodí 2 nebo 3 mláďata. Výjimečně může být jen jedno mládě nebo ještě výjimečněji pět nebo dokonce i šest mláďat. V přírodě však nikdy tygřice neodchovají více než tři nebo maximálně čtyři mláďata. Mladí tygři sibiřští se osamostatňují ve věku 17 až 20 měsíců.

Přestože je tygr samotář a své teritorium před ostatními jedinci stejného pohlaví hájí, tak není nespolečenský. V roce 2014 byla porvé vyfotografována rodina tygrů amurských. +more Na sérii záběrů jsou zobrazeni samec, samice a tři mláďata jdoucí kolem fotopasti v národním parku Udegejská legenda.

Zajímavost

Tygr ussurijský jménem „Hodori“ byl vybrán jako maskot Olympijských her v Soulu v roce 1988 v Jižní Koreji.

Reintrodukce

Již několik nalezených mláďat sibiřských tygrů bylo úspěšně vráceno do volné přírody. Asi pětiměsíční osiřelé mládě sibiřského tygra bylo zachráněno v Přímořském kraji v únoru 2012. +more Mladá samice, pojmenovaná Zoluška, byla v květnu 2013 vypuštěna zpět do přírody v Židovské autonomní oblasti. V roce 2015 porodila v národním parku Bastak dvě mláďata. Zoluška se tak stala prvním rehabilitovaným sibiřským tygrem, který se úspěšně rozmnožil ve volné přírodě.

Chov v zoo

V zajetí žije více tygrů než ve volné přírodě. V zoologických zahradách na celém světě je chováno přes 1000 tygrů, kteří se poměrně dobře množí. +more V evropských zoo sdružených do EAZA (v rámci Evropského záchovného programu) jich bylo v létě 2019 chováno přibližně 240. U člověkem odchovaných velkých šelem je jen malá šance, že se je podaří vrátit do přírody, protože již ztratily strach z lidí a schopnost samostatně lovit.

Zatímco v přírodě se zpravidla dožívají maximálně 10 let, v lidské péči žijí výrazně déle - až 17 let.

V Česku chovají tygry ussurijské nejen tradiční zoologické zahrady sdružené v UCSZOO, ale také menší zařízení:

* Zoo Hluboká * Zoo Hodonín * Zoo Olomouc * Zoo Plzeň * Zoo Praha * Zoo Zlín * Zoo Dvorec * Zoo Tábor * Ringelland * Faunapark Horní Lipová, od r. 2016

Chov v Zoo Praha

Chov tygra ussurijského v Zoo Praha započal již ve 40. letech 20. +more století. Pravděpodobně prvním jedincem (není zcela zřejmé poddruhové určení) byl samec Franz. První jasně potvrzený tygr ussurijský byl ale až v roce 1953 (samice Máša). Chovný pár Amur a Ťapka přišel z volné přírody o dva roky později. První odchov se podařil v roce 1961. Na sklonku roku 1989 přišel do zoo ve věku půl roku samec Ligar, který uhynul v roce 2004. Dlouholetým symbolem tygrů v Zoo Praha byl samec Priam, kterému se však říkalo Assuri, respektive po domácku Asík. Narodil se 14. 7. 1987. Kvůli komplikacím v jeho odchovu musel jít na umělý odchov u chovatelky. Přes určité zdravotní problémy v dětství dospěl a stal se otcem několika mláďat. Krátkodobý pobyt v Olomouci mu po pokousání samicí přivodil kulhání, které nešlo operativně odstranit, a tak jej všichni návštěvníci mohli bezpečně rozpoznat právě podle chůze. Asík uhynul v úctyhodném věku devatenácti let. V roce 2016 pak uhynul samec Xeron, taktéž několiknásobný otec napříč evropskými zoo.

V roce 2016 byly mj. chovány dvě samice. +more Od roku 2004 je to samice Marylei z Kanady. V říjnu 2016 byla ze Zoo Ostrava dovezena poslední tamní samice tygra ussurijského Mája. Ke konci roku 2017 i 2018 byl chován samec a samice. V květnu 2019 byla z německé Zoo Duisburg dovezena samice. Jmenuje se Arila a do expozičního výběhu byla prvně vpuštěna na počátku srpna 2019. Doplnila tak pár k samci Rádžovi po úhynu staré samice.

Dosud se podařilo odchovat přes padesát mláďat.

Tygry ussurijské je možné pozorovat v horní části zoo, v rámci expozičního celku Severský les; konkrétně ve zrekonstruované expozici, která svou současnou podobu získala letech 2004-2005. Nechybí v něm vodní kaskáda či jezírko.

Galerie

Soubor:Siberian Tiger sf. jpg|Ussurijský tygr Soubor:Tiger berlin-3. +morejpg|Tygr ussurijský v berlínské zoo Soubor:Siberischer tiger de. jpg|Hlava tygra Soubor:Zoo Landau Sibirischer Tiger. JPG|Ležící tygři v Zoo Landau Soubor:Panthera tigris altaica 24 - Buffalo Zoo. jpg|Mládě hrající si ve sněhu (Zoo v Buffalo) Soubor:Sibirian Tiger Schönbrunn02. jpg|Tygři ussurijští ve vodě (Zoo Schönbrunn).

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=https://web. archive. +moreorg/web/20130512101454/http://www. iucnredlist. org/details/15956/0]Tygr ussurijský na stránkách IUCN[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20090502173455/http://www. zoopraha. cz/cs/o-zviratech/lexikon/savci/tygr-ussurijsky]ZOO Praha - Lexikon zvířat - Tygr ussurijský[/url] * [url=http://www. tigre. sk]Oáza sibirského tigra - Kostolná pri Dunaji[/url] *[url=https://www. youtube. com/watch. v=io0fhsiXgAs]Tygr sibiřský[/url]: dokumentární film z roku 1996 vysílaný na NG Wild, dostupný na YouTube; max. kvalita obrazu 360p (český dabing).

Kategorie:Tygr Kategorie:Fauna Ruska

5 min read
Share this post:
Like it 8

Leave a Comment

Please, enter your name.
Please, provide a valid email address.
Please, enter your comment.
Enjoy this post? Join Cesko.wiki
Don’t forget to share it
Top