Medvěd hnědý

Medvěd hnědý (Ursus arctos) je medvědovitá šelma a jediný zástupce své čeledi, který se vyskytoval a vzácně i vyskytuje na území České republiky. Z celosvětového hlediska má druh holarktický areál rozšíření.

Jde o největší evropskou šelmu a spolu s medvědem ledním o vůbec největší recentní druh suchozemského predátora. Molekulární studie navíc ukazují, že medvěd hnědý je parafyletický druh, jelikož jednou z jeho vnitřních linií je medvěd lední (Ursus maritimus), který je tradičně vyčleňován do samostatného druhu, avšak na základě těchto poznatků je na místě považovat jej pouze za poddruh medvěda hnědého se jménem Ursus arctos maritimus.

Popis

Medvěd hnědý je mohutná šelma se silnými končetinami s velkými, 5 až 10 cm dlouhými drápy, dlouhou srstí a velkou kulatou hlavou. Zbarvení srsti se liší v závislosti na poddruhu; může být světle hnědá až krémově zlatá, tmavě čokoládová, medově hnědá, kaštanová až tmavě kaštanová, se stříbřitým, šedavým nádechem a nakonec černá se světlejšími skvrnami na hlavě a krku. +more Ani velikost není pevně stanovena a kolísá u jednotlivých populací podle typu a množství dostupné potravy.

Přítomnost medvěda hnědého můžeme zaznamenat i podle jeho charakteristických stop - přední je širší, zadní připomíná otisk lidské nohy, na rozdíl od ní má však viditelné silné drápy. Pohlaví se od sebe liší pouze velikostí (samec je o 38-50 % větší než samice), mladí jedinci mají do druhého roku života bílý pruh na hrdle.

Fyzické parametry

Délka těla: 100-220, vzácněji až 280 cm * Délka ocasu: 5-20 cm * Hmotnost: 100-350 kg (vzácně 600 kg a více) * Výška v kohoutku: 90-150 cm

Do největších rozměrů rostou především americké poddruhy medvěda hnědého, obzvláště pak medvěd kodiak, medvěd grizzly nebo medvěd kamčatský, kteří o prvenství tak říkajíc soupeří s medvědem ledním - mnoho autorů právě jeho staví na první příčku coby největší žijící suchozemskou šelmu. Podle některých zdrojů může například medvěd kodiak nebo grizzly dosáhnout délky až tří metrů a hmotnosti jedné tuny. +more Naopak mezi nejmenší poddruhy se řadí medvěd eurasijský (též zvaný brtník), porovnáme-li hlavu tohoto medvěda s robustní hlavou medvěda kodiaka, je téměř poloviční. Zřejmě úplně nejmenších rozměrů pak dosahuje medvěd syrský s maximální délkou 140 cm a hmotností 190 kg (podle jiných zdrojů maximálně asi 250 kg).

Rozšíření a početnost

V současné době se počet volně žijících medvědů hnědých odhaduje na 200 000 jedinců a dle Červeného seznamu IUCN jde o málo dotčený druh. Největší populace žijí v Rusku (120 000 jedinců), Spojených státech (32 500 jedinců) a Kanadě (21 750 jedinců). +more V Evropě žije zhruba 14 000 jedinců v desíti oddělených populacích, od západního Španělska po východní Rusko a od severní Skandinávie po jižní Rumunsko a Bulharsko. Nevyskytuje se na Britských ostrovech a ve Skandinávii a Francii je kriticky ohrožený, velice nízký počet volně žijících jedinců byl zaznamenán ve střední Evropě. Evropské populace medvěda hnědého jsou nejpočetnější v evropské části Ruska, kde žije 4 500 až 5 000 jedinců.

Prehistorické pozůstatky potvrzují, že medvěd hnědý dříve žil v Asii, Evropě, Severní Americe a v pohoří Atlas v Africe. V mnohých oblastech původního areálu rozšíření je však nyní zaniklý nebo kriticky ohrožený. +more Medvěd hnědý v zoologické zahradě V Severní Americe se vyskytuje poddruh medvěda hnědého zvaný medvěd grizzly. Na Aljašce, kde jsou velice hojní, se vyskytuje na východě od Yukonu po Severozápadní teritoria a na jihu od Britské Kolumbie po západní Alberty. Izolované populace žijí v severozápadním Washingtonu, severním Idahu, západní Montaně a severozápadním Wyomingu.

Populace medvědů hnědých v Pyrenejích mezi Francií a Španělskem je velice nízká a čítá odhadem čtrnáct až osmnáct jedinců, z toho navíc nedostatek samic schopných rozmnožování.

V Severní Americe medvědi preferují otevřené krajiny, zatímco v Eurasii se zdržují spíše skryti v horách nebo ve vlhkých lesních komplexech a odlehlých krajích. V současné době pro ně představuje největší hrozbu ztráta přirozeného biomu a lov.

Rozšíření v Česku

Na území České republiky byl medvěd hnědý považovaný za plně vyhynulého už v druhé polovině 19. +more století, na většině území Čech byl vyhuben v 17. a 18. století, nejdéle se vyskytoval na Šumavě. Za posledního šumavského medvěda se často označuje medvědice zastřelená 4. listopadu 1856 poblíž osady Jelení vrchy (dnes Jelení), pozdější zmínky nejsou nezpochybnitelně doložené. Na Moravě se udržel do konce 19. století. Mezi poslední zaznamenané úlovky je řazen ten z května 1885 v Beskydech, jehož lebka s původním popisem a datem ulovení je součástí sbírek Muzea regionu Valašsko v zámku Kinských ve Valašském Meziříčí. Další doložený záznam je z roku 1887 na Travném u Morávky, údaj z roku 1893 z Hukvaldského panství je nedoložený. V souvislosti s rozšířením populace na Slovensku v 70. letech 20. století se medvěd vrátil do Beskyd. V současnosti se na Moravě a ve Slezsku vyskytuje stále jeden až několik málo jedinců a občas se odsud toulá dále na západ, jih nebo jihozápad. Nejhojnější je na moravské straně Karpat (např. v Javorníkách nebo Moravskoslezských Beskydech), kam proniká ze Slovenska. Dle vyhlášky 395/1992 Sb. je medvěd hnědý v České republice kriticky ohrožený a přísně chráněný druh.

Rozšíření na Slovensku

V roce 2016 žilo na Slovensku asi 1257 medvědů. Podle posledních oficiálních údajů z let 2020-2021 žije na Slovensku přibližně 1 050 medvědů (1 012 až 1 275 jedinců). +more Slovenský zoolog Tibor Pataky odhaduje populaci na 1 500-1 800 jedinců, nicméně někteří myslivci počítají s populací ve výši 2 500 až 3 000 a podle některých jiných odborníků jich může být dokonce až 8 000. Hustota populace byla stanovena na 10 jedinců na 100 km². Největší populace se nachází v Chráněné krajinné oblasti Poľana, kde žije asi 278 medvědů.

Chování

Medvědům je často připisována noční aktivita, ale nejaktivnější jsou ráno a brzy večer, při východu a západu slunce, a po zbytek dne obvykle odpočívají v hustém porostu. Studie také ukázaly, že medvědi mohou být aktivní nakonec v kteroukoli denní či noční hodinu, přičemž jedinci, kteří žijí v blízkosti lidí, jsou nejaktivnější v noci, a to ze strategických důvodů, aby se vyhnuli riziku střetu s člověkem. +more Většinu času tráví sháněním a konzumací potravy. V létě a na podzim mohou až zdvojnásobit svou hmotnost, aby přežili zimu. V nejchladnějších měsících jsou relativně letargičtí, ukrývají se na bezpečném a klidném místě a žijí z tukových zásob. Jako brlohy mohou sloužit jeskyně, kořeny a duté kmeny stromů, díry ve svahu, hromada balvanů nebo jen nakupená hromada chrastí. Vnitřek brlohu si vystýlají mechem nebo větvičkami. medvěda grizzlyho Medvědi hnědí jsou většinou samotáři, menší skupiny tvoří pouze samice s mláďaty. S výjimkou období páření se shromažďují snad jen při potravních příležitostech (např. v lesích, u skládky odpadků nebo u řeky plné ryb) a vytvářejí sociální hierarchii podle věku a velikosti. Dospělí samci medvěda hnědého jsou poměrně agresivní, a proto se jim ostatní samci, zejména dospívající medvědi, nebo samice s mláďaty (kvůli infanticidě) raději vyhýbají. V agresivitě jim konkurují pouze samice pečující o mláďata, když je chrání před nebezpečím, ale osamělé samice jsou mnohem tolerantnější. Mladí dospívající samci bývají nejméně agresivní a poměrně dobře snášejí přítomnost jiných, podobně starých medvědů.

Dominance mezi medvědy se potvrzuje soustředěným pohledem, vyceněnými špičáky a natahováním nebo potřásáním hlavou, na což podřízený reaguje odvráceným pohledem, skloněním hlavy, usednutím nebo zalehnutím. Dojde-li k souboji, zbraní se stanou velké a silné tlapy, kterými se soupeře snaží udeřit do hrudi či ramen, nebo tlama, se kterou se zakusují do hlavy nebo krku protivníka. +more Svou sílu demonstrují také hlasovými projevy; vrčením či bručením nebo hlasitým řevem. Ten je slyšet až na vzdálenost dvou kilometrů. Medvědi při souboji Medvědi hnědí se obvykle pohybují na velkém území, přičemž samci vždy pokrývají větší území než samice, ale nejsou vysloveně teritoriální. Medvědí teritoria se často překrývají, zejména teritoria samic zasahují do teritorií samců. Pokud nejde o boj o samici nebo o potravu, neprojevují se vůči druhým příliš agresivně a do jisté míry se snášejí. Celková velikost teritorií se liší v závislosti na biotopu (tj. jaké jsou podmínky pro případný lov nebo stavbu brlohů), množství vhodné potravy a míře rušení člověkem, přičemž o stavech medvědů a o lokalitách, které obývají, rozhoduje hlavně hustota osídlení lidmi. Výsledkem je, že domovské okrsky se mohou pohybovat od 8 100 km² až k pouhým 25 km², přičemž samci obývají teritoria až 7krát větší než samice. Hranici svého teritoria si značí trusem, močí nebo škrábáním kůry na kmenech stromů.

Vzhledem ke své velikosti, síle a někdy nepředvídatelnému chování mohou být nebezpeční pro člověka nebo jeho hospodářská zvířata. Medvěd vzbuzuje respekt zejména pokud stojí na zadních nohou. +more Přestože při tom vypadá opravdu děsivě, na zadní se staví hlavně proto, aby lépe viděl a zjistil, zda se je v jeho blízkosti vyskytuje nebezpečí nebo potrava. Navzdory své mohutnosti a tupým drápům dokáží překvapivě dobře šplhat po stromech, zejména pak mladí medvědi. Dospělí jedinci pravděpodobně také mohou šplhat po stromech, ale často to nedělají. Některé zdroje však tvrdí, že dospělí medvědi jsou na šplhání po stromech příliš těžcí, což však může být mýtus. Dobře se cítí i ve vodě a umí velmi dobře a vytrvale plavat - často tráví až hodiny u vodopádů nebo v mělké vodě při čekání na ryby. Na krátkou vzdálenost dokážou běžet rychlostí 48 až 56 km/h.

Potrava

Medvěd hnědý je velký oportunista, všežravec, který se živí nejrůznější potravou. Dokáže pozřít prakticky jakýkoli organismus (a někdy i předmět), na který narazí, a dává přednost hojné a snadno dostupné kořisti. +more Jeho strava se proto v různých oblastech jeho výskytu značně liší. Navzdory své pověsti není většina medvědů hnědých téměř vůbec masožravá. Živí se především tou potravou, která je z 80-95 % (v případě evropské populace z 60-91 %) rostlinného původu, jejíž rozmanitost se liší i podle ročního období. Hlavně jde o různé druhy bobulí, trav, mechů, bylin, květů, ovoce, ořechů, šišek, semen stromů nebo hub. Díky svým až 10 cm (v případě větších poddruhů pravděpodobně až 15 cm) dlouhým a silným drápům jsou medvědi hnědí dobře vybaveni i k vyhrabávání kořenů, cibulovin, hlíz a výhonků. Tlapy s dlouhými drápy Na jaře jsou hlavní potravou medvěda hnědého rostliny, trávy, výhonky, mech, byliny, ale příležitostně i mršiny, jejichž zápach dokáže vycítit na vzdálenost větší než tři kilometry. V létě a na začátku podzimu jsou důležité různé plody, včetně bobulí, kterých denně pozře až 200 000. Na podzim se hlavní potravou některých vnitrozemských populací medvědů stávají kořeny a cibule. Běžně konzumují také živočišnou potravu v podobě hmyzu, larev a housenek nebo med divokých lesních včel. Tam, kde se hojně vyskytují motýli (např. noční motýli z rodu Euxoa), jich může jeden medvěd za den pozřít až 40 000 kusů. Na vrcholu podzimního hodování může denně zkonzumovat až 40 kg potravy a přibrat 1,5-3 kg. Zimu, když je potravy málo, přežívá tak, že se schovává v brlohu a hibernuje až šest měsíců, avšak v evropských podmínkách, díky mírnějšímu klima, je období hibernace obvykle kratší a medvědi jsou tak aktivnější větší část roku, třeba i v zimních měsících. Během zimního spánku ztrácí 25 až 45 % své hmotnosti. Medvědi při lovu lososů Živit se mohou také ptáky a jejich vejci, ale i hlodavci a dalšími menšími obratlovci včetně veverek, svišťů, myší, krys a potkanů, lumíků nebo hrabošů. Medvědi hnědí žijící v blízkosti pobřežních oblastí se přehrabávají v písku a hledají v něm kraby nebo škeble. Na Kamčatce a Aljašce se medvědi hnědí živí často také lososy. Tato potrava a její hojnost může být příčinou výsledné robustnosti místních medvědů (poddruhy grizzly a kamčatský). Přestože žijí samotářsky, shromažďují se u této potravní nabídky v poměrně velkém počtu. Největší a nejsilnější samci si nárokují nejlepší lovecká místa.

Kromě lovu ryb a jiných místy lapených drobných obratlovců nejsou medvědi hnědí nijak zvlášť aktivními predátory. Ačkoli se většina z nich občas odváží vrhnout i na větší kořist, mnoho pokusů o predaci začíná tím, že medvěd kořist neobratně pronásleduje, a končí tím, že mu poměrně snadno unikne. +more Někdy jsou však medvědi poměrně sebevědomí predátoři, kteří se odváží pronásledovat i velké savce - různé kopytníky, jako jsou divoká prasata, ovce, jeleni, pižmoni, losi a sobi. Při lovu svou kořist přirazí k zemi, zakousne se jí do krku a usmrtí stisknutím hrdla, načež ji zmítáním v čelistech může zlomit vaz, nebo ji roztrhá a sežere zaživa. Většinou se však zaměřují na mladé nebo nemocné jedince, kteří nedokážou držet krok se stádem. Kanibalismus je také možný, ale vzácný.

Medvědi žijící v blízkosti lidí mohou napadat domácí nebo hospodářská zvířata, která, pokud jsou v oploceném výběhu, dokážou poměrně snadno chytit a zabít. Nepohrdnou ani odpadky, což nakonec vede k tomu, že ztratí přirozený strach z člověka.

Rozmnožování a dožití

Období páření probíhá v létě, od května do července, případně i později, čím severněji medvědi žijí. Samice přicházejí do říje průměrně jednou za tři až čtyři roky. +more Medvědi hnědí jsou sériově monogamní a zůstávají se stejným partnerem jen několik dní až týdnů. Mimo tento úzký časový rámec projevují o opačné pohlaví už jen malý zájem. Samice pohlavně dospívají mezi čtvrtým a šestým rokem života, zatímco samci obvykle dospívají o rok později, kdy jsou dostatečně velcí a silní, aby mohli úspěšně soupeřit s ostatními samci o právo na páření. Samci se snaží pářit s co největším počtem samic. Podobně záletnické jsou i samice. Dokládá to mj. řada genetických testů, které ukázaly, že sourozenci nemají společného otce až v 29 % vrzích. Kopulace může trvat až hodinu, průměrně asi 25 až 35 minut. Páření Samci se na výchově mláďat nepodílejí. U samic dochází k opožděné implantaci, kdy se oplodněné vajíčko začne vyvíjet v embryo až po relativně dlouhé době. Tato tzv. utajená březost je příčinou rozdílné doby gravidity, která může trvat od šesti do devíti měsíců. Pokud je však samice ve špatném stavu, oplodněná vajíčka nebo vyvíjející se embrya hynou. Matka s medvídětem Samice obvykle rodí v zimních měsících, kdy hibernují (od listopadu do března). Starší a větší samice rodí obvykle větší vrhy. Byly zaznamenány případy až šesti mláďat, i když průměrná velikost vrhu je jedno až tři, přičemž více než čtyři medvíďata jsou považována za vzácnost. Velikost vrhu závisí také na faktorech, jako je zeměpisná poloha a potravní nabídka. Mláďata jsou po narození slepá, bezzubá a holá a mohou vážit 340 až 680 g v závislosti na věku a stavu matky. Živí se vysoce výživným, na kalorie bohatým mateřským mlékem (s 33 % tuku) přibližně čtyři měsíce. Na jaře nebo začátku léta přiberou na váze a doprovází matku na dlouhých cestách. Prvního roku se nedožije 25 až 40 % medvíďat (podle poddruhu, podmínek a potenciálních hrozeb).

Mláďata jsou plně závislá na matce a během tohoto těsného pouta se pozorným sledováním a napodobováním jejího chování učí technikám přežití, například jaká potrava má nejvyšší výživnou hodnotu a kde ji získat. Zůstávají s ní 2,5 až 4 roky a poté už se vydávají vlastní cestou. +more Přestože mladí medvědi nemají mnoho nepřátel (snad jen vlky nebo pumy, případně orly bělohlavé a velmi vzácně levharty sněžné), musí se mít na pozoru před ostatními dospělými samci. Ti někdy mláďata zabíjejí, obvykle ve snaze přivést samici do říje, do které může vstoupit již dva až čtyři dny po jejich smrti. Pokud se statný samec postaví do cesty samici s mláďaty, mláďata obvykle utečou na strom, zatímco matka je odhodlaně brání. Přestože dospěla samice dosahuje často dvakrát nižší hmotnosti než samec, dokáže své potomky ochránit. Někdy však za ně položí i život. Infanticidě se některé matky snaží zabránit i s využitím člověka, tím, že se záměrně pohybují v blízkosti lidí nebo lidské infrastruktury, kam se samci tolik neodváží. Jakmile pak kritické období pro mláďata skončí, člověku se opět obloukem vyhýbají. Medvěd hnědý se může dožít 25 až 30 let, výjimečně a zejména v zajetí až 50 let.

Medvěd hnědý a člověk

Medvěd hnědý v kultuře

Pro svou sílu, velikost a schopnost „zázračně obživnout“ ze zimního spánku byl medvěd hnědý uctíván přírodními národy téměř v celé Eurasii a Severní Americe. Nálezy ozdobených medvědích lebek, pohřbených společně s lidskými ostatky, pocházejí již z období paleolitu před více než 30 000 lety. +more Pro Sámy, staré Finy, Balty a sibiřské domorodce byl medvěd uctívaným tvorem. Věřilo se, že je pánem a hospodářem lesa, příbuzným člověka, který rozumí lidské řeči. Vyslovení jeho pravého jména bylo tabu, dostal proto většinou opisné jméno, což je případ slovanského slova medvěd („jedlík medu“), německého Bär či anglického bear (obojí „hnědák“), staroirského milchobur („toužící po medu“) nebo litevského lokys (pravděpodobně „lízal“). Původní indoevropské jméno medvěda (*h₂ŕ̥tḱos) se dochovalo například u Italiků (latinsky ursus) či Indů (v sanskrtu ṛ́kṣa). U lesních národů jsou jeho tabu pojmenování obdivnější a vznešenější: např. sibiřští Mansové mu říkají torel („vznešený“), Eveni akbaka („stařec“), Oročové amaha („strýček“) a Jakuti ehe („dědeček“), také na Zakarpatské Ukrajině či v Bělorusku mu vesničané dříve lichotivě říkali ďadko. Postoj starých Finů k medvědovi je popsán v eposu Kalevala, zejména v jeho 46. runě, kde čarodějný pěvec Väinämöinen loví medvěda. Také zde je medvěd nazýván lichotivými jmény, např. Otso s medovou tlapou a je označen za potomka bohyně lesa Mielikki. Ulovení medvěda u sibiřských národů, ale také u severoamerických Indiánů (např. Kríů, Čipevajanů), dodnes doprovázejí složité usmiřovací obřady, při nichž se lovci zabitému medvědovi omlouvají a někdy i svalují vinu na někoho jiného.

V některých oblastech severní Asie, zejména u Ainuů, Nivchů a Ketů, bylo zvykem chovat medvíďata ve vesnici, kde je některé ženy kojily společně s dětmi. Medvíďata si hrála s dětmi a byla pečlivě ošetřována. +more Když dorostla, vesničané je obvykle obětovali a snědli. Ainuové věřili, že duch obětovaného medvěda putuje přímo do nebe, kde sdělí bohům všechna přání a prosby lidí. Nivchové a Ketové někdy medvědy místo obětování vypustili zpět do přírody.

Staří Izraelité pokládali medvěda za zlé a nebezpečné zvíře, podle starozákonní legendy přivolal prorok Elíša, uražený posměšky dětí, dvě medvědice, které posměváčky napadly. Medvěd měl své místo i v řecké mytologii, kde byl spojován s bohyní Artemis. +more Známý je příběh o lovkyni Kallistó, která byla následkem kletby proměněna v medvědici a posléze se stala souhvězdím Velké medvědice. Římané medvědy zneužívali k hrám v cirku, kde je nutili zápasit s gladiátory nebo jinými zvířaty, případně jim předhazovali odsouzené zločince. Přiváželi je ve velkém ze Sýrie a z Germánie, např. císař Gordianus III. dal vypustit do arény 300 medvědů, kteří se pro pobavení diváků navzájem rozsápali.

Medvědi měli význam i v kultuře starověké Indie, Číny, Korey a Japonska. Většinou se však nejednalo o medvěda hnědého, ale jiné, menší druhy, v Indii to byl medvěd pyskatý, ve východní Asii medvěd ušatý. +more Korejský kulturní hrdina a první panovník Tangun byl podle mýtů potomkem nebešťana jménem Hwanung a medvědice.

Medvěda si vážili i staří Keltové, kteří ho pokládali za symbol síly a statečnosti. Jména keltských králů Artuše a Cormaca Mac Arta jsou odvozena z keltského názvu medvěda (art). +more Medvěda si vážili rovněž Germáni. Jméno hrdiny Beowulfa znamená doslova „Vlk včel“, což je opět opisné označení (tzv. kenning) pro medvěda. Vikinští berserkové byli elitní bojovníci nadaní medvědí silou a zuřivostí, také jejich název je odvozen od medvěda. Tento motiv později využil J. R. R. Tolkien pro postavu Medděda ve svém románu Hobit. Z germánského názvu medvěda jsou odvozena vlastní jména Björn, Berthold, Berengarie či Bernard, z keltského jméno Artur a z latinského jména Uršula a Voršila.

Existuje mnoho pohádek o medvědech, v Evropě je to např. původně anglická pohádka o třech medvědech, známá je i skotská pohádka o hnědém medvědu ze Zeleného údolí (či Hnědém medvědu norském), kde je medvěd zakletým princem. +more Velmi častý je motiv únosu nebo „manželství“ medvěda a dívky. Např. v ruské pohádce unesl medvěd dívku Mášenku, ta ho však přelstila a vrátila se k rodičům. V jiné ruské pohádce se vypráví o bohatýru Ivanu Medvídkovi, který byl synem ženy a medvěda a měl medvědí sílu. Podobného původu byl i lotyšský bohatýr Lāčplēsis, který měl navíc medvědí uši. Sibiřští Evenkové si vyprávějí o ženě, která zabloudila v tajze a přezimovala v medvědím brlohu spolu s medvědem. Na jaře pak medvědovi porodila děti, z nichž vyrostli siláci a šamani. Motiv ženy unesené medvědem je častý i v pohádkách amerických indiánů, např. Haidů nebo Kríů, ale také u indiánů jihoamerických v oblasti And, tam je však únoscem místní druh - medvěd brýlatý. Indiáni medvědy zobrazovali na totemových sloupech a uctívali je jako své předky. Mnohé kmeny, jako Čerokíjové, Kvakiutlové nebo Arikarové tančili medvědí tance, Tlingitové nosili medvědí masky. Slovo medvěd bylo součástí mnoha indiánských jmen, stačí vzpomenout náčelníky Kiowů Stojícího medvěda a Bílého medvěda, náčelníka Kríů Velkého medvěda, medicinmana Arikarů Medvědí břicho a mnohé další.

Ve středověké Evropě medvěd své výsadní postavení mezi zvířaty ztratil ve prospěch lva. Nadále však zůstal oblíbenou lovnou zvěří a erbovními zvířetem šlechtických rodů (např. +more Orsiniové, vévoda Albrecht Medvěd), měst (např. Berlín, Bern, Madrid, Beroun), státních a územních celků (např. Appenzelského kantonu, východního Fríska, Saska-Anhaltska, republiky Karélie) či emblematickým zvířetem (Finsko).

+more2|náhled|vlevo'>Medvěd Wojtek Od 19. století je „Ruský medvěd“ neoficiálním symbolem Ruska. Ve 20. století se stal plyšový medvídek (teddy bear) jednou z nejoblíbenějších dětských hraček, přestože jeho vzorem mezi živými zvířaty není žádný druh medvěda, ale australský koala. Za druhé světové války se stal slavným symbolem a maskotem polského odboje medvěd Wojtek. Tento medvěd pocházel z Íránu a patřil generálu Władysławu Andersovi. Roku 1944 se Wojtek účastnil bitvy o Monte Cassino, kde pomáhal nosit dělostřeleckou munici. Bitvu přežil a za svou statečnost byl vyznamenán, dokonce získal v polské armádě hodnost desátníka. Válku přežil a zemřel roku 1963. Medvěd je také maskotem fotbalového klubu Bayern Mnichov nebo univerzity Berkeley.

Chov

Medvědi byli často chováni v hradních příkopech nebo cvičeni k tanci a předváděni jako pouťová atrakce. Medvědář s ochočeným medvědem putoval od vesnice k vesnici a vydělával si jídlo předváděním různých kousků. +more Metody výcviku medvědů však byly velmi tvrdé, často za hranicemi týrání, cvičení medvědi byli ve špatném zdravotním stavu následkem stresu, podvýživy a nemocí. Dodnes se s medvědáři můžeme setkat v jihovýchodní Evropě a především v severní Indii, kde používají medvěda pyskatého. V 16. -18. stol. byly oblíbenou zábavou šlechty také zápasy medvědů s velkými psy nebo s býky, na rozdíl od antických zápasů však jejich cílem nebylo vzájemné usmrcení zápasníků. Milovníkem této zábavy byli např. ruský car Fjodor II. nebo saský kurfiřt August Silný. Jejich zobrazení se dochovalo např. na olejomalbách anglického barokního malíře George Hamiltona.

Od 19. stol. +more jsou cvičení medvědi jednou z největších atrakcí cirkusů, patří také mezi oblíbené a poměrně nenáročné chovance zoologických zahrad. V Česku je chovají nejen Zoo Brno, Zoo Děčín, Zoo Dvorec, Zoo Chomutov, Zoo Plzeň a Zoo Tábor, ale také město Beroun nebo některé hrady a zámky (např. Zákupy u České Lípy). Medvědi jsou v zajetí oblíbeni pro svou učenlivost, komické pohyby a zdánlivě dobromyslný vzhled. Ve skutečnosti jsou ale značně nebezpeční a způsobili v ZOO i v cirkusech mnohem více úrazů než např. lvi a jiné kočkovité šelmy. Hlavní důvod je ten, že medvědi mají slabě vyvinuté obličejové svaly a tedy i málo výraznou mimiku. Na medvědovi tedy nelze poznat změny nálady dřív, než když se bezprostředně chystá k útoku.

Lov

Lidé lovili medvědy hnědé i jeskynní už v paleolitu, nejen jako zdroj masa a kůže, ale také jako konkurenty a případný zdroj nebezpečí. Medvědi byli často ubíjeni během zimního spánku, nebo loveni pomocí různých léček a pastí. +more osobní souboj s medvědem byl odedávna důkazem mužnosti a odvahy. V minulosti byly k lovu používány těžké oštěpy či kopí, od 19. stol. se medvědi po celém světě loví odstřelem, obvykle na čekané. Obvyklou metodou je lov na újedi, čímž se myslí čekání u návnady (obvykle mrtvého zvířete). V USA a Kanadě se provádí lov medvěda hnědého a baribala pomocí psů, kteří medvěda vyplaší a přinutí k obraně nebo k útěku na strom, kde se stane pro lovce snadným cílem. Je povoleno lovit pouze medvědí samce.

Trofejí z medvěda je lebka, kožešina a pyjová kost. Medvědí maso se dá jíst, má tmavou barvu a chutí se poněkud podobá vepřovému nebo kančí zvěřině. +more Za pochoutky se pokládala medvědí hlava a především tlapy. Různým částem medvědího těla bylo připisována léčivé nebo magická moc, což platí např. o medvědím tuku, a zejména žluči, jíž dosud využívá tradiční čínská medicína. Kvůli žluči jsou dodnes medvědí v Asii vybíjeni pytláky nebo drženi v nelidských podmínkách na farmách, kde se jim žluč odebírá pomocí kanyly. Léčivé účinky medvědí žluči jsou však sporné. Méně se ví, že ve středověku se medvědím sádlem a žlučí léčilo i v Evropě, včetně Českých zemí. Kronikář Václav Březan zaznamenal, že se medvědí žlučí léčil Vilém z Rožmberka.

Útoky na člověka a prevence

Medvěd hnědý útočí na člověka jen velice zřídkakdy a nejčastěji se tak stává, pokud ho vyrušíme při konzumaci potravy, když je u brlohu, je raněný, nemá možnost úniku nebo pokud narazíme na samici s mláďaty či na samce v období páření. Obvykle se jinak člověku, zavětří-li ho z bezpečné vzdálenosti, snaží vyhnout. +more Někdy jsou však nepředvídatelní nebo poměrně zvědaví, ale zaútočí hlavně v případě, že jsou z přítomnosti člověka překvapeni a cítí se v ohrožení. Třeba na Slovensku je každoročně kvůli incidentům s medvědy vážně zraněno asi 10 lidí.

Za agresivní chování medvědů může do jisté míry i jejich styl života. Například samice pečující o mláďata často čelí hrozbě ze strany dospělých statných samců dychtících po páření a zvýšená defenzivita či agresivita ji tak napomáhá ochránit bezbranná mláďata. +more A právě medvědí matky bránící svá mláďata patří mezi nejvíce nebezpečné - v Severní Americe jsou zodpovědné až za 70 % všech smrtelných střetů s medvědem. Nebezpeční mohou být také ti medvědi, kteří si zvykli na snadnou dostupnou potravu, kterou jim neúmyslně dopřávají lidé, jako např. odpadky. Dlouhodobý kontakt s člověkem u nich vede ke ztrátě plachosti a v některých případech i k tomu, že si ho spojují s potravou. Pokud se medvěd postaví na zadní nohy, obvykle jen mapuje terén Ve větším nebezpečí se mohou ocitnout jednotlivci nebo malé skupinky maximálně o dvou lidech. Na větší skupinu lidí si medvěd většinou zaútočit netroufne. Nicméně je znám případ útoku medvěda grizzlyho na skupinu šesti a více osob, ale předpokládá se, že v momentě překvapení nemusel velikost skupiny rozpoznat. Útoky medvědů hnědých často končí vážným zraněním a v některých případech i smrtí.  Vzhledem k obrovské fyzické síle některých poddruhů (grizzly, kamčatský) může být i jediné kousnutí nebo plácnutí tlapou devastační, podobně jako u tygrů. K většině incidentů dochází v letních měsících, tedy v době, kdy v přírodě tráví svůj čas větší počet rekreantů, turistů nebo lovců. Střetu se spíše vyhnou ti lidé, kteří medvědy na svou přítomnost upozorňují hlasitou mluvou nebo jiným přiměřeným hlukem. Když ale ke střetu dojde, je statisticky pravděpodobnější, že bude napaden ten člověk, který se bude snažit před medvědem utéct, než ten, který zachová chladnou hlavu a zůstane stát v poklidu na místě. Navíc v případě potřeby je medvěd schopný vyvinout rychlost téměř 60 km/h, takže dokáže běžet mnohem rychleji než člověk. Pokud se medvěd postaví na zadní, nemusí to ještě znamenat, že chce zaútočit. Většinou se tak snaží pouze ujistit, respektive čichem a zrakem zkontrolovat, jestli mu nehrozí nějaké nebezpečí. Při náhlém setkání zblízka se vyhněte pohledu do očí (pro zvíře je to známka agrese). K útoku nemusí dojít ani v případě, že medvěd proti člověku vystartuje. Může jít pouze o zkušební, předstíraný výpad, a pokud člověk vydrží zůstat v klidu, nebo na šelmu ve správný okamžik zakřičí (klidně ale důrazně, nesmí však jít o panický výkřik), medvěd pravděpodobně zpomalí, útok si rozmyslí a nakonec uteče. Pokud však k fyzickému kontaktu přece jen dojde, měla by si osoba lehnout na břicho, nohy dát volně od sebe a rukama si chránit krk a hlavu. Před nebezpečnými údery může člověka zachránit také batoh na zádech. Důležité je, aby člověk zůstal co nejvíce v klidu. Pokud medvěd pochopí, že ho nic neohrožuje, pravděpodobně po nějakém čase odejde. V případě, kdy se medvěd odváží vstoupit do stanu nebo budovy a tam na člověka zaútočit, ztratil již zřejmě jakýkoliv respekt a může být velmi nebezpečný. V takové situaci se doporučuje agresivní obrana, jako při boji o holý život. K potlačení medvědí agrese může být účinný i speciální sprej na medvědy. Studie amerických a kanadských vědců zjistila, že sprej proti medvědům odrazuje od agresivního chování dokonce mnohem účinněji než střelná zbraň, a to v 92 % zkoumaných případů oproti 67 % případů se zbraní.

Celosvětové statistiky z let 2000 až 2015

Konec legálního a rozsáhlého pronásledování, přísná ochranná opatření a reintrodukce umožnily populaci medvěda hnědého zotavit se a rozšířit se v mnoha oblastech. K roku 2019 počet medvědů hnědých na celém světě přesahuje 200 000, z nichž většina žije v Rusku (~100 000 jedinců), v Severní Americe asi 58 000 a v Evropě přibližně 15 400 jedinců. +more Rumunsko je domovem největší evropské populace medvědů (k roku 2014 čítá přibližně 6 000 jedinců).

Během let 2000 až 2015 došlo v Severní Americe (183 případů), Evropě (291 případů) a na východě Země (190 případů) k celkem 664 zdokumentovaným a podrobně zanalyzovaným incidentům. V rámci Evropy se nejvíce útoků odehrálo v Rumunsku - 131 (45 %), na Slovensku - 54, ve Švédsku - 28 a Finsku - 17. +more V Severní Americe se většina útoků odehrála na Aljašce - 51, v Britské Kolumbii - 42, ve Wyomingu - 29, v Montaně - 25 a Albertě - 18. Na východě Země bylo zaznamenáno a podrobně analyzováno 111 útoků v Rusku, 54 v Turecku a 25 v Íránu.

Data ukazují celosvětový nárůst počtu útoků v posledních desetiletích, což je pravděpodobně způsobeno několika faktory, zejména ale růstem medvědí i lidské populace, který vede ke zvýšenému překrývání stanovišť (tj. k úbytku životního prostředí medvědů) a k rostoucím rekreačním aktivitám. +more Nejčastěji k incidentům docházelo v létě (48 %), během dne (73 %) a především k střetům se samicí s mláďaty (47 %). Napadeni byli prakticky jen dospělí (99 %) a hlavně muži (88 %).  V 63 % případů byla osoba v okamžiku útoku sama. Smrtí člověka skončilo pouze 14,3 % incidentů, nejméně v Evropě (6,6 %) a nejvíce ve státech na východě Země (32 %).

Útoky na dobytek

Medvěd hnědý byl donedávna považován za krvelačného zabijáka, často útočícího na domácí zvířata až do velikosti krávy a koně. Škody na dobytku byly jedním z důvodů pronásledování a vybíjení medvědů. +more Např. ve Skandinávii, Rumunsku či Pyrenejích přibylo útoků medvědů na dobytek od poloviny 20. stol. , kdy nastal ústup chovu velkých pasteveckých psů. Ve Skandinávii a Rusku někdy proniká i do chlévů. Kromě samotných zvířat nepohrdne ani jejich krmivem, zvláště pokud se jedná o prasata. Zvířata usmrcuje zlomením vazu a většinou je nesežere celá, přednost dává vnitřnostem, u krav, koz a ovcí začíná vemenem, které mu obzvlášť chutná, zvlášť je-li naplněné mlékem. V některých lokalitách medvědi (nejen hnědí, ale např. i lední a baribalové) v noci navštěvují skládky odpadků i ulice měst, kde prohledávají kontejnery a popelnice a hledají poživatelné odpadky.

Zajímavosti

Poddruh medvěd brtník dostal své jméno podle toho, že vybírá dutiny stromů s hnízdy lesních včel. Brť je totiž staročeské slovo, označující dutinu stromu.

Taxonomie

Medvěd hnědý byl popsán švédským přírodovědcem Carlem Linném ve svém díle z roku 1758 Systema naturae (Soustava přírody), pod latinským názvem Ursus arctos. Toto jméno je složeno z latinského a řeckého slova pro medvěda.

Předkem medvěda hnědého byl znatelně větší, až 4 m velký medvěd jeskynní (Ursus spelaeus), často lovený našimi předky, neandrtálci, pro maso a srst, ale kteří jej též používali jako námět pro sošky určené k náboženským ceremoniálům. Medvěd jeskynní, obávaný živočich i pro jiné šelmy, např. +more lvy jeskynní, vyhynul zhruba před 10 000 lety. Výzkumy z oborů molekulární biologie a genetiky ukazují, že současný medvěd hnědý má stále podíl svého genomu v množství 0,9 až 2,4 % odpovídající genomu medvěda jeskynního.

Poddruhy

Medvěd grizzly na Aljašce * Medvěd eurasijský / brtník (U. +more arctos arctos) * Medvěd grizzly (U. arctos horribillis) * Medvěd kodiak (U. arctos middendorffi) * Medvěd kamčatský (U. a. beringianus) * Medvěd plavý (U. a. isabellinus) * Medvěd syrský (U. a. syriacus) * Medvěd ussurijský (U. a. lasiotus) * Medvěd tibetský (U. a. pruinonsus) * Medvěd východosibiřský (U. a. collaris) * Medvěd hnědý aljašský (U. a. gyas) * Medvěd kavkazský (U. a. meridionalis) * Medvěd apeninský (U. a. marsicanus) * Medvěd gobijský (U. a. gobiensis) * Medvěd atlaský † (U. a. crowtheri) * Medvěd grizzly kalifornský † (U. a. californicus) * Medvěd grizzly mexický † (U. a. nelsoni).

Odkazy

Reference

Literatura

ANDĚRA, Miloš. Savci. +more (2), Šelmy, luskouni, hrabáči, hlodavci. Praha: Albatros, 1999. 147 s. Svět zvířat, sv. 2. . * * BURNIE, David, ed. Zvíře. Překlad Jiří ŠMAHA. 4. vyd. Praha: Knižní klub, 2014. 624 s. Universum. . * ČERVENÝ, Jaroslav; BARTOŠOVÁ, Dana; ANDĚRA, Miloš & KOUBEK, Petr. Současné rozšíření medvěda hnědeho (Ursus arctos) v České republice. Lynx: mammaliologické zprávy: nová série. 2004, sv. 35, s. 19-26. ISSN 0024-7774. * DOBRORUKA, Luděk J. Savci Evropy a Středomoří. Ilustroval Zdeněk BERGER. Praha: Aventinum, 2004. 191 s. . * GAISLER, Jiří a ZEJDA, Jan. Savci. ilustrovali Libuše a Jaromír KNOTKOVI Praha: Aventinum, 1997, ©1995. 496 s. Velký průvodce. . * VERHOEF-VERHALLEN, Esther. Divoká zvířata: encyklopedie. Překlad Ruben PELLAR. 2. vyd. Čestlice: Rebo, 2007. 320 s. Encyklopedie. . * VERHOEF-VERHALLEN, Esther. Encyklopedie volně žijících zvířat. Překlad Ruben PELLAR. Čestlice: Rebo, 2001. 320 s. . * VLASÁK, Petr. Ekologie savců. Praha: Academia, 2006. 291 s.

Externí odkazy

[url=http://www. selmy. +morecz/medved/]Medvěd hnědý na www. selmy. cz[/url] * [url=http://www. medvede. sk/]Medvěd hnědý na Slovensku[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20070704164943/http://www. ticha. sk/medvede. htm]Rozšíření medvěda hnědého na Slovensku[/url].

Kategorie:Kriticky ohrožené druhy ČR Kategorie:Medvědovití