Array ( [0] => 15485763 [id] => 15485763 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Absolutismus [uri] => Absolutismus [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Louis XIV of France.jpg|náhled|280px|vpravo|Portrét francouzského krále [[Ludvík XIV.|Ludvíka XIV.]] od [[Hyacinthe Rigaud|Hyacinta Rigauda]] (ca 1700). Vladař je představen s odznaky svého majestátu v póze, která má kořeny už v antice. Obraz se stal příkladem pro panovnické portréty v celé Evropě.]] [1] => '''Absolutismus''' (z [[Latina|lat.]] ''absolutus'' – úplný, osvobozený, neomezený;{{Citace monografie [2] => | titul = absolute [3] => | url = https://en.wiktionary.org/w/index.php?title=absolute&oldid=70880022 [4] => | poznámka = Page Version ID: 70880022 [5] => | jazyk = en [6] => }} ''absolvere'' – osvobodit, uvolnit, dokončit, ale také splatit{{Citace elektronického periodika [7] => | titul = ONLINE LATIN DICTIONARY - Latin - English [8] => | periodikum = www.online-latin-dictionary.com [9] => | url = https://www.online-latin-dictionary.com/latin-english-dictionary.php?parola=absolvo [10] => | datum přístupu = 2023-02-23 [11] => }}{{Citace monografie [12] => | titul = absolvo [13] => | url = https://en.wiktionary.org/w/index.php?title=absolvo&oldid=71142158 [14] => | poznámka = Page Version ID: 71142158 [15] => | jazyk = en [16] => }}) je [[historiografie|historiografický]] termín označující formu [[vláda|vlády]] tradičně charakterizovanou ústředním postavením panovníka, hospodářským a politickým [[Centralizace|centralismem]], důležitostí armády a správního aparátu, existencí dvora a státní církve. Časově je pojem ''absolutismus'' používán pro období od poloviny 17. století (někdy konce 16. století) do [[Velká francouzská revoluce|Francouzské revoluce]]. Termín také dříve označoval celé dějinné období, v 90. letech 20. století byl však převrstven označením [[raný novověk]] v souvislosti se zásadním zpochybněním výpovědní hodnoty pojmu. Zpočátku sloužil ''absolutismus'' i jako synonymum pro [[Absolutní monarchie|absolutní monarchii]].{{Fakt/dne|20120927073908}} [17] => [18] => V současnosti je ''absolutismus'' v historiografii chápán spíše jako tendence směřující k výše charakterizovanému stavu, která však nikdy nebyla uplatněna v úplnosti. [19] => [20] => == Dějiny pojmu == [21] => Termín ''absolutismus'' vznikl v německé [[Pozitivismus|pozitivistické]] [[Historiografie|historiografii]] v 2. polovině 19. století. Jeho původcem byl známý historik [[Leopold von Ranke]]. O větší rozšíření pojmu se postaral ekonom a státovědec [[Wilhelm Roscher]], který také pojem blíže vymezil a vytvořil první periodizaci absolutismu (konfesijní, dvorský, osvícenský). Obsah termínu se během 20. století několikrát posunul, na sklonku 80. let došlo k jeho významnému zrelativizování. Bylo namítáno, že nebyly nikde úplně naplněny jeho základní znaky (např. v habsburských zemích si i přes centralizační úsilí vždy jednotlivé země uchovaly značné správní odlišnosti). Za termínem se tedy neskrývala žádná historická skutečnost. Proto je dnes spíše přijímána dynamická definice pojmu ''absolutismus'', která ho charakterizuje jako soubor tendencí směřujících k ideálnímu absolutistickému státu. [22] => [23] => Mnozí však namítali a stále namítají, že ''absolutismus'' nikdy neexistoval, že se vlastně jednalo jen o pozdější přenesení kulturních vzorců nejprve z [[Itálie]], potom z [[Francie]], do jiných zemí ([[Fernand Braudel]]). [24] => [25] => V české [[Historiografie|historiografii]], [[Marxismus|marxistické]] zvláště, byl pojem ''absolutismus'' vymezen značně negativně. Toto vyznění bylo prohloubeno tradičním kontrastním vymezením předbělohorské a pobělohorské doby, které má počátek už v 19. století. Do devadesátých let, kdy české dějepisectví začalo vnímat západoevropskou diskuzi o obsahu termínu, byl ''absolutismus'' vnímán převážně jako [[Právní dějiny|právněhistorický]] pojem. [26] => [27] => == Hlavní znaky == [28] => === Byrokracie === [29] => [[Panovník]] soustřeďoval do svých rukou veškerou moc, kterou potom často delegoval na svého prvního ministra ([[Armand-Jean du Plessis de Richelieu|Richelieu]], [[Jules Mazarin|Mazarin]], v habsburském soustátí např. [[Václav Eusebius Popel z Lobkovic|Lobkovic]], [[Josef Václav Vratislav z Mitrovic|Vratislav z Mitrovic]], [[Fridrich Vilém Haugwitz|Haugwitz]], [[Václav Antonín z Kounic-Rietbergu|Kounic]]). Hierarchizovaný [[Byrokracie|byrokratický]] systém úřadů byl co možná nejvíce centralizován, panovník usiloval o zmenšení moci [[stavy|stavů]] i měst, o sjednocení právního, politického i hospodářského systému na ovládaných územích. Výrazná byla snaha o omezení různých [[Privilegium|privilegií]] jak osob, tak institucí, která byla v rozporu s úsilím o centralizaci státu. Do vysokých úřadů se často dostávali představitelé [[Měšťanstvo|měšťanských]] rodin a nižší šlechty, kteří nepředstavovali mocenskou opozici proti panovníkovi (tzv. šlechta talárů). [30] => [31] => === Armáda === [32] => Jedním z projevů uplatňování absolutistických tendencí bylo vytváření [[Armáda|armády]], stálého vojska, které zajišťovalo panovníkovi mocenské postavení na mezinárodní scéně. Do té doby byla vojska svolávána jen v případě války. Panovníci největších evropských států vydržovali stálé armády v počtu několika set tisíc mužů. [33] => [34] => === Merkantilismus === [35] => [[Merkantilismus]] byl charakterizován snahou o centrální řízení hospodářství, o sjednocení měny, měr a vah a odstranění obchodních překážek v rámci státu, o podporu rozvoje cest a dopravy. V mezinárodním obchodě usiloval o dosažení aktivní obchodní bilance prostřednictví systému cel, který měl zamezit dovozu výrobků a vývozu drahých kovů. Export a domácí výroba byly naopak podporovány státem. [36] => [37] => === Dvorská kultura === [38] => Nejvýznamnější [[Aristokracie|aristokraté]] se v centralizovaném státě shromažďovali u [[Panovnický dvůr|dvora]], který byl i mocenským a kulturním středem státu. Přítomnost v blízkosti panovníka zajišťovala dvořanům přístup k úřadům, panovníkovi naopak pomáhala eliminovat jejich vzbouřenecký potenciál, který by mohl vzniknout v regionech. Ke dvoru byli také vázáni mnozí umělci a intelektuálové. Dvůr pomáhal vytvořit obraz panovníka jako mocného vladaře jak dovnitř státu, který ztělesňoval, tak i navenek, kde měl budit respekt ostatních vládců. [39] => [40] => === Státní církev === [41] => Potenciální odpor církve si panovník pojišťoval jejím začleněním do státního aparátu. Nejvýraznější byla tato situace v protestantských zemích (např. [[Dánsko]]), výrazně se projevovala i v katolických zemích ([[Galikanismus|gallikanismus]] ve [[Francie|Francii]]), kde panovník zasahoval do jmenování biskupů, nebo do zveřejňování papežských prohlášení a encyklik. [42] => [43] => == Konfesijní absolutismus == [44] => Termín používaný pro vystižení mocenské situace v některých evropských zemích v období od druhé poloviny 16. století do vypuknutí [[Třicetiletá válka|třicetileté války]]. Charakteristickým rysem byl růst napětí mezi reformačními církvemi a katolíky poté, co se na [[Tridentský koncil|tridentském koncilu]] nepodařilo dosáhnout obnovení jednoty církve a uplatnila se zásada „[[Augšpurský mír|čí země, toho náboženství]]“. Častým důsledkem byly náboženské války, které ve spojení s politickými ambicemi jednotlivých mocností vyústily posléze v [[Třicetiletá válka|třicetiletou válku]]. [45] => [46] => Příkladem uplatňování konfesijního absolutismu může být vláda [[Filip II. Španělský|Filipa II.]] ve [[Španělsko|Španělsku]] nebo [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinanda II.]] ve [[Štýrsko|Štýrsku]] a později v habsburském soustátí. [47] => [48] => == Dvorský absolutismus == [49] => Je formou uplatňování absolutismu, kdy ve státě hraje ústřední roli panovnický [[Panovnický dvůr|dvůr]]. Klasickým případem je [[Francie]] v době [[Ludvík XIV.|Ludvíka XIV.]] Ve středoevropském prostředí bývá jako dvorský absolutismus označováno panování [[Leopold I.|Leopolda I.]], případně [[Karel VI.|Karla VI.]] [50] => [51] => == Osvícenský absolutismus == [52] => {{Podrobně|Osvícenský absolutismus}} [53] => Osvícenský monarcha vydržuje dvůr pouze v nejnutnější, okleštěné podobě. Omezuje vliv církve i šlechty. Stát je výrazně byrokratizovaný a panovník se označuje za jeho prvního služebníka. Modelem uplatňování osvícenského absolutismu bylo [[Prusko]] krále [[Fridrich II. Veliký|Friedricha II.]] nebo [[Rakousko]] [[Marie Terezie]] a [[Josef II.|Josefa II.]] [54] => [55] => == Absolutismus v českých zemích == [56] => === Nástup absolutismu === [57] => Po porážce druhého stavovského povstání vládli opět [[Země Koruny české|České koruně]] [[Habsburkové]], kteří svého vítězství využili k nastolení absolutistického režimu v těchto zemích. I když k vytvoření plně centralizované habsburské [[monarchie]] s vnitřně pevným absolutistickým režimem okamžitě nedošlo. Lokální stavovská rebelie následně přerostla v celoevropský válečný konflikt, v prostředí válečného běsnění nebylo možné si počínat tak, jak tomu bylo za vlády [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinanda II.]] v červnu 1621, kdy byli na [[Staroměstské náměstí|Staroměstském náměstí]] popraveni hlavní aktéři povstání.{{Citace monografie | příjmení = Šindelář| jméno = B | titul = Sborník k dějinám 19. a 20. století | svazek = 6 | typ svazku = roč. | rok = 1979 | vydavatel = Ústav čs. a světových dějin ČSAV. Odd. novějších čs. dějin | místo = Praha | strany = 73 | kapitola = K otázce zrodu a formování habsburského absolutismu}} Panovník musel brát ohled i na katolickou šlechtu, která si ještě do vlády [[Marie Terezie]] ponechala jistý politický vliv.{{Citace monografie | příjmení = Kapras| jméno = Jan | odkaz na autora =Jan Kapras | titul = Přehled právních dějin zemí české koruny I., II. | rok = 1935 | vydavatel = vlastním nákladem | místo = Praha | strany = 176 | kapitola =}} V našich zemích se sociálně ekonomické podmínky pro absolutní monarchii vytvořily teprve dodatečně v průběhu posledních desetiletí [[17. století]] a během 18. století. Teprve tehdy se absolutismus v Čechách a na Moravě vnitřně upevnil, jelikož se stal adekvátní společenské struktuře.{{Citace monografie | příjmení = Vaněček| jméno = Václav | titul = Dějiny státu a práva v Československu do roku 1945 | vydání = 3 | typ vydání = dopl. a přeprac. | rok = 1975 | vydavatel = | místo = Praha | strany = 227 | kapitola =}} [58] => [59] => K nástupu absolutistického zřízení v České koruně tedy nedochází v důsledku vnitřního vývoje na rozdíl od západních [[Evropa|evropských]] zemí, ale je zaveden jako součást promyšleného vojenského, politického a hospodářského ovládnutí země.{{Citace monografie | příjmení = Malý | jméno = Karel | spoluautoři = a kol| titul = Dějiny českého a československého práva do roku 1945 | vydání = 3 | typ vydání = přeprac. | rok = 2003 | vydavatel = Linde | místo = Praha | strany = 151 | kapitola =}} Nastupující režim byl ztělesňován národnostně cizí [[dynastie|dynastií]], která začlenila český stát do vznikající mnohonárodnostní [[Habsburská monarchie|habsburské monarchie]] a využívala jej ke svým vlastním zájmům, které byly českému národu cizí.{{Citace monografie | příjmení = Malý | jméno = Karel | spoluautoři = a kol| titul = Dějiny českého a československého práva do roku 1945 | vydání = 3 | typ vydání = přeprac. | rok = 2003 | vydavatel = Linde | místo = Praha | strany = 152 | kapitola =}} Nové poměry byly právně zakotveny v [[Obnovené zřízení zemské|Obnoveném zřízení zemském]] v roce 1627 vydaném pro [[Čechy]] a v následujícím roce v identickém znění pro [[Morava|Moravu]]. [60] => [61] => === Upevňování a projevy absolutismu === [62] => [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinand II.]] rozsáhlými [[konfiskace]]mi majetku šlechty zlikvidoval politickou moc našeho státu. Mohutná politická [[emigrace]] znamenala těžké kulturní ztráty pro [[České království]]. Dlouhá [[třicetiletá válka]] vedla ke zbídačení měst a venkovského obyvatelstva. Městské [[ekonomika|ekonomice]] chyběl dostatek oběživa, což bylo způsobeno zvláště obrovským [[Daň|berním]] zatížením, které odsávalo značné finanční částky ze země a oslabovalo hotový [[kapitál]], bez něhož nebylo možno investovat a zajistit vzestup řemesla a obchodu. V důsledku válečných událostí, hladu a [[epidemie|epidemií]] se podstatně snížil počet poddaných, kteří nebyli nadále schopni unést vysoké nároky svých vrchností. Nedostatku pracovních sil bylo čeleno procesem, který se dnes nazývá [[druhé znevolnění]]. Následující se zhoršující neutěšené postavení poddaných vedlo k jejich častým vzpourám. [63] => [64] => [[Bitva na Bílé hoře|Bělohorskou]] porážkou tedy definitivně skončil svou existenci stavovský stát a v českých zemích došlo k nástupu absolutistického režimu, i když ještě ne plně zformovaného a dobudovaného. Především se změnilo postavení panovníka. Obnovené zřízení zakotvovalo dědičné nástupnictví českého trůnu v [[habsburkové|rodě habsburském]], což znamenalo, že bylo zrušeno právo stavů volit panovníka, jestliže nastupoval z vládnoucí dynastie. Panovníkovi náležela mimo jiné nejvyšší moc soudní, výhradní právo zákonodárné (''ius legis ferendae'') a moc správní (organizace úřadů). [65] => [66] => Došlo ke zrušení náboženské svobody, neboť [[Katolicismus|katolictví]] se prakticky stalo jediným [[Státní náboženství|státním náboženstvím]]. Katolická církev byla ideově i společensky oporou habsburského absolutistického zřízení. V Čechách se také opět obnovil duchovní stav, který začal zasedat na českém zemském sněmu. [67] => [68] => Celkem klesl počet [[Šlechta|šlechtických]] rodin v [[Česko|českých zemích]], bohatí příslušníci [[rytíř]]stva vymizeli úplně. Šlechtický majetek soustředil se v rukou několika předních panských rodin. [69] => [70] => === Právo === [71] => Změnila se i forma, ve které se nalézalo právo. Mizí [[Zvykové právo|právo obyčejové]] a nadále existuje jen [[Psané právo|právo psané]] a právě taková změna vyhovovala potřebám panovníka. Ze starého stavovského práva mělo nadále platit jen to, co nebylo v rozporu s Obnovenými zřízeními zemskými. Obyčeje však nelze podrobit panovníkově revizi, proto nezbývalo, než je zakázat, stejně jako obecnou závaznost soudních nálezů. [72] => [73] => S růstem centralistických snah sílí také snahy o unifikaci práva, absolutistickým obdobím dochází v [[Česko|českých zemích]] k rozsáhlé [[Kodifikace (právo)|kodifikaci]] všech právních oblastí. Je to totiž jediná možná forma jak nahradit místní právní systémy, zrušit lokální privilegia a výsady. [74] => [75] => Také [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinand]] mohl své vítězství využít k plnému omezení práv měšťanského stavu. Nadále [[Královské město|královským městům]] na sněmu v Čechách i na Moravě náležel kolektivně jen jeden hlas, kdežto každý jednotlivý zástupce vyšších stavů měl také jeden hlas. Později byla jen tři pražská města uznána za plně oprávněné členy [[Český zemský sněm|sněmu]], kteří se mohou účastnit celého sněmovního jednání, kdežto ostatní městům bylo ponecháno pouze právo vyslechnout sněmovní propozice. Účast měst na zemském sněmu tak byla ryze formální. Právo nabývat [[Zemské desky|zemskodeskovní]] statky si v Čechách podrželo jen několik nejvýznamnějších měst. [76] => [77] => Na rozdíl od práva zemského městské právo zůstává beze změn. Postrádalo totiž normy politického charakteru a navíc [[Koldínův zákoník]] byl natolik prodchnut římskoprávními zásadami, že vcelku vyhovoval nejen změněným podmínkám politickým, ale i vývoji ekonomiky, která však v českých městech dlouho stagnovala. O vyspělosti městského práva svědčí skutečnost, že bylo povýšeno na podpůrný pramen šlechtického práva zemského. Přesto změna šlechtického procesu ovlivnila i městské právo, kde také postupně převládlo písemné řízení. Uzákoněno to bylo instrukcemi z let 1641 a 1644. [[Rada nad apelacemi|Apelační soud]] měl dohlížet, aby toto bylo dodržováno. Městům na [[Morava|Moravě]] byl konečně vnucen Koldínův zákoník a byla zde plně prosazena kompetence pražské apelační komory, roku 1697 císař [[Leopold I.]] zakázal všem moravským městům obracet se o poučení někam jinam než k apelačnímu soudu. Apelační tribunál, původně nástroj královského dozoru nad městy, se v následujících letech postupně přeměnil ve všeobecnou odvolací instanci druhého stupně. [78] => [79] => Narostl pak autoritativní vliv dvorských úřadů ve [[Vídeň|Vídni]], zejména [[Tajná rada|tajné rady]] a [[Dvorská komora|dvorské komory]], a také [[Česká dvorská kancelář|české dvorské kanceláře]], která byl přemístěna do Vídně. Stala se nejvyšším orgánem správy a zároveň nejvyšším soudem všech zemí českého státu. Stala se také revizní stolicí pro rozsudky apelačního soudu. Kompetence [[Komorní soud|komorního soudu]] v otázce revize tedy přešla na českou dvorskou kancelář. Došlo k rozsáhlé byrokratizaci státního aparátu včetně apelačního soudu, kde se všichni radové bez rozdílu museli povinně složit přijímací zkoušku z práva. [80] => [81] => Další změnou bylo zavedení písemného procesu. Celý průběh soudního řízení je písemný, od podání žaloby, výslechu svědků, stran, až po rozsudek, přesně podle zásady – co není ve spisech, neexistuje. Dokonce soudci nejsou povinni sami vyslýchat obžalovaného a rozhodují na základě písemného záznamu o jeho výslechu. Tak je také znemožněna kontrola průběhu soudního řízení feudální veřejností. Vedle dosavadního principu obžalovacího v trestním řízení se začíná prosazovat zásada inkviziční, která v následujícím 18. století plně převládla. [82] => [83] => Byl započat proces postupné [[germanizace]], jejímž základem se stalo zakotvení v Obnoveném zřízení rovnoprávnosti [[němčina|němčiny]] s [[čeština|češtinou]], což nakonec vedlo k výhradnímu panství němčiny jako úředního jazyka. V 18. století zůstala čeština v ústředních státních úřadech zachována jen při slavnostních ceremoniálech a česky byly vydávány překlady autentického znění všech právních předpisů. [84] => [85] => I když porážka protihabsburského povstání znamenala zánik [[Stavovský stát|stavovského státu]], přesto v nově nastupujícím absolutistickém režimu zůstal na dlouhou dobu zachován stavovský princip personality práva. Dle této zásady pro jednotlivé skupiny obyvatel odlišující se svými politickým a právním postavením platila různá práva a také rozdílná příslušnost k jednotlivým [[soud]]ů. Absolutistickému zřízení vyhovovalo hierarchické uspořádání [[feudalismus|feudální]] společnosti. Každý příslušník této struktury společnosti byl zároveň vrchností směrem dolů a poddaným směrem nahoru. Tyto skutečnosti se v právním řádu nejvýrazněji promítly do struktury soudní organizace, která odpovídala právním rozdílům mezi jednotlivými společenskými skupinami. Proto se také udržela až do reformy soudnictví v době [[Osvícenský absolutismus|osvícenského absolutismu]]. [86] => [87] => == Odkazy == [88] => === Reference === [89] => [90] => [91] => === Literatura === [92] => * [[Tomáš Knoz|Knoz, Tomáš]] : Absolutismus nebo „absolutismus“? K dějinám jednoho pojmu. [[Časopis Matice moravské|ČMM]] 121, 2002, č. 2, s. 451-483. Rec.: [[Jaroslav Pánek|Pánek, Jaroslav]], [[Český časopis historický|ČČH]] 101, 2003, č. 2, s. 440-441. [93] => * {{Citace sborníku [94] => | příjmení = Maťa [95] => | jméno = Petr [96] => | odkaz na autora = Petr Maťa [97] => | příjmení2 = Winkelbauer [98] => | jméno2 = Thomas [99] => | odkaz na autora2 = Thomas Winkelbauer [100] => | titul = Einleitung: Das Absolutismuskonzept, die Neubewertung der frühneuzeitlichen Monarchie und der zusammengesetzte Staat der österreichischen Habsburger im 17. und frühen 18. Jahrhundert [101] => | příjmení sestavitele = Maťa [102] => | jméno sestavitele = Petr [103] => | odkaz na sestavitele = Petr Maťa [104] => | příjmení sestavitele2 = Winkelbauer [105] => | jméno sestavitele2 = Thomas [106] => | odkaz na sestavitele2 = Thomas Winkelbauer [107] => | sborník = Die Habsburgermonarchie 1620 bis 1740. Leistungen und Grenzen des Absolutismusparadigmas [108] => | url = http://www.univie.ac.at/Geschichte/htdocs/upload/igh2/File/Mata%20-%20SD%20Habsburgermonarchie,%20Einleitung%20%282006%29.pdf [109] => | vydavatel = Franz Steiner Verlag [110] => | místo = Stuttgart [111] => | rok vydání = 2006 [112] => | isbn = 978-3-515-08766-7 [113] => | strany = 7–42 [114] => | jazyk = ger [115] => }} [116] => [117] => === Související články === [118] => * [[Samoděržaví]] [119] => * [[Osvícenský absolutismus]] [120] => * [[Absolutní monarchie]] [121] => [122] => === Externí odkazy === [123] => * {{Otto|heslo=Absolutismus}} [124] => * {{Wikislovník|heslo=absolutismus}} [125] => [126] => {{Autoritářské formy vlády}} [127] => {{Formy monarchie}} [128] => {{Autoritní data}} [129] => [130] => [[Kategorie:Absolutismus| ]] [131] => [[Kategorie:Novověk]] [132] => [[Kategorie:Právní dějiny]] [133] => [[Kategorie:Dějiny Evropy 17. století]] [] => )
good wiki

Absolutismus

Hyacinta Rigauda (ca 1700). Vladař je představen s odznaky svého majestátu v póze, která má kořeny už v antice.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Ferdinand II. Štýrský','Francie','Morava','Osvícenský absolutismus','Leopold I.','Absolutní monarchie','Česko','Historiografie','Třicetiletá válka','Marie Terezie','Panovnický dvůr','Josef II.'

Česko

Francie

Historiografie

Morava