Array ( [0] => 15584756 [id] => 15584756 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Anthemius [uri] => Anthemius [3] => Solidus of Anthemius.png [img] => Solidus of Anthemius.png [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => Anthemius byl významnou postavou v historii pozdního římského impéria, jehož vláda se vyznačovala jak výzvami, tak úspěchy. Narodil se kolem roku 420 v Constantinopoli a později se stal císařem Západořímské říše v letech 467 až 472. Anthemius byl zdatným politikem a válečníkem, který se snažil stabilizovat říši v těžkých časech. Během jeho vlády se snažil obnovit římskou moc a prosazovat reformy, které měly pozitivní dopad na správu státu. Zavedl zákony zaměřené na ochranu občanů a snažil se přilákat vzdělané a schopné jednotlivce do státní správy, což vedlo ke zvýšení efektivity vládnutí. Anthemius nedokázal zcela překonat výzvy, které říši hrozily, včetně invazí a vnitřních sporů, ale jeho úsilí přispělo k ochraně kultury a tradic Říma. Jeho vláda byla poznamenána úsilím o obranu říše proti Visigótům a dalším nájezdníkům, což ukazuje na jeho strategické myšlení a odhodlání chránit občany. I když Anthemius nakonec čelil porážce a jeho vláda skončila v chaosu, jeho dědictví žije dál jako symbol snahy o udržení stability a identity ve složitém historickém kontextu. Jeho přínos k rozvoji administrativy a obranných strategií byl inspirací pro budoucí generace a ukazuje, že i v těžkých časech je důležité mít vizi a optimismus pro budoucnost. [oai_cs_optimisticky] => Anthemius byl významnou postavou v historii pozdního římského impéria, jehož vláda se vyznačovala jak výzvami, tak úspěchy. Narodil se kolem roku 420 v Constantinopoli a později se stal císařem Západořímské říše v letech 467 až 472. Anthemius byl zdatným politikem a válečníkem, který se snažil stabilizovat říši v těžkých časech. Během jeho vlády se snažil obnovit římskou moc a prosazovat reformy, které měly pozitivní dopad na správu státu. Zavedl zákony zaměřené na ochranu občanů a snažil se přilákat vzdělané a schopné jednotlivce do státní správy, což vedlo ke zvýšení efektivity vládnutí. Anthemius nedokázal zcela překonat výzvy, které říši hrozily, včetně invazí a vnitřních sporů, ale jeho úsilí přispělo k ochraně kultury a tradic Říma. Jeho vláda byla poznamenána úsilím o obranu říše proti Visigótům a dalším nájezdníkům, což ukazuje na jeho strategické myšlení a odhodlání chránit občany. I když Anthemius nakonec čelil porážce a jeho vláda skončila v chaosu, jeho dědictví žije dál jako symbol snahy o udržení stability a identity ve složitém historickém kontextu. Jeho přínos k rozvoji administrativy a obranných strategií byl inspirací pro budoucí generace a ukazuje, že i v těžkých časech je důležité mít vizi a optimismus pro budoucnost. ) Array ( [0] => {{Infobox - panovník [1] => | barva = #b80049 [2] => | barva textu = white [3] => | jméno = Anthemius [4] => | titul = [[Římský císař|západořímský císař]] [5] => | obrázek = Tremissis Anthemius-RIC 2842.jpg [6] => | popisek = [[Tremissis]] císaře Anthemia [7] => | vláda = 12. dubna 467 – 11. července 472 [8] => | celé jméno = Procopius Anthemius [9] => | předchůdce = [[Libius Severus]] [10] => | následník = [[Olybrius]] [11] => | choť = [[Marcia Euphemia]] [12] => | potomstvo = Alypia
Anthemiolus
[[Marcianus (uzurpátor)|Flavius Marcianus]]
Procopius Anthemius
Romulus [13] => | otec = Procopius [14] => | datum narození = kolem 420 [15] => | místo narození = [[Konstantinopol]] [16] => | datum úmrtí = 11. července 472 [17] => | místo úmrtí = [[Řím]] [18] => }} [19] => '''Procopius Anthemius''' (kolem 420 – 11. července 472) byl [[Západořímská říše|západořímský]] [[Římský císař|císař]] v letech 467 až 472. Tento velice urozený východní aristokrat se osvědčil jako zdatný velitel. [[Byzantská říše|Východořímský]] císař [[Leon I.]] ho proto se souhlasem generála [[Ricimer]]a, faktického vládce Západu, dosadil na trůn v [[Itálie|Itálii]]. [20] => [21] => Po jeho nástupu podnikly spojené východní a západní vojenské síly v roce 468 obrovskou námořní výpravu do [[Afrika (provincie)|Afriky]] proti [[Vandalové|Vandalům]] krále [[Geiserich]]a. Toto tažení, představující poslední šanci na záchranu hroutící se západní říše, skončilo zničující porážkou [[Starověký Řím|římské]] flotily. Anthemius rovněž neúspěšně zakročil proti rostoucí moci [[Vizigóti|Vizigótů]], vedených králem [[Eurich]]em, v jižní [[Galie|Galii]]. Prohlubující se rozpory mezi ním a Ricimerem vyústily v otevřený konflikt, během něhož generál oblehl císaře v [[Řím]]ě. Když město po několika měsících dobývání padlo, Anthemius přišel při útěku o život. [22] => [23] => == Život == [24] => [25] => === Původ a kariéra === [26] => Anthemius se narodil v [[Konstantinopol]]i někdy okolo roku 420.[http://www.luc.edu/roman-emperors/anthemiu.htm Mathisen, Ralph W. ''Anthemius (12 April 467 - 11 July 472 A.D.)''.] De Imperatoribus Romanis, [cit. 2014-02-22]. Jeho děd z matčiny strany [[Anthemius (pretoriánský prefekt)|Flavius Anthemius]] vykonával v letech 405 až 414 úřad [[Pretoriánský prefekt|pretoriánského prefekta]].Williams, Friell (2005), s. 146. V této funkci řídil státní záležitosti ve [[Byzantská říše|východořímské říši]] namísto císaře [[Arcadius|Arcadia]] a jeho nezletilého syna [[Theodosius II.|Theodosia II.]] Anthemiův otec Procopius působil v letech 422 až 424 jako vrchní velitel v Orientu (''[[Magister militum|magister militum per Orientem]]''). Procopiovým předkem byl [[Procopius|stejnojmenný]] [[uzurpátor]] z šedesátých let 4. století, spřízněný s [[Konstantinovská dynastie|konstantinovskou dynastií]].Heather (2007), s. 452. [27] => [28] => V roce 453 se Anthemius oženil s [[Marcia Euphemia|Marcií Euphemií]], dcerou tehdejšího východního císaře [[Marcianus|Marciana]]. Krátce po svatbě byl ustanoven do vojenské hodnosti ''[[comes]]'', přičemž sloužil na [[dunaj]]ské hranici, nacházející se po smrti [[Hunové|hunského]] krále [[Attila|Attily]] v rozvratu. Po návratu do Konstantinopole roku 454 ho Marcianus obdařil titulem ''[[patricius]]'' a současně ho učinil jedním z nejvýše postavených generálů (''magister militum praesentalis''). O rok později zastával [[Římský konzul|konzulát]] společně se [[Západořímská říše|západořímským]] panovníkem [[Valentinianus III.|Valentinianem III.]]Sidonius Apollinaris. ''Carmen'' II.205-207. Svatba s císařovou dcerou a jmenování do prestižních civilních a vojenských funkcí naznačují, že Marcianus mohl v Anthemiovi spatřovat svého potenciálního následníka.Cameron, Ward-Perkins, Whitby (2000), s. 45–46. Kronikář [[Jan Malalas|Ioannes Malalas]] dokonce nesprávně uvádí, že ho pozvedl k vládě na Západě.Ioannes Malalas 368-369. [29] => [30] => Po sesazení západního císaře [[Avitus|Avita]] v říjnu 456 Marcianus pravděpodobně uvažoval o Anthemiovi jako o jednom z pretendentů uprázdněného trůnu. Tuto možnost ale zmařila jeho smrt v lednu 457. Anthemius mohl jako zeť zemřelého císaře doufat v získání vlády v Konstantinopoli. Rozhodující slovo v otázce nástupnictví po Marcianovi ovšem náleželo mocnému generálovi [[Aspar]]ovi, jemuž [[barbar]]ský původ a [[Ariánství|ariánská]] víra překážely v tom, aby se sám chopil trůnu. Aspar se vyslovil pro méně výrazného jedince, než jakým byl Anthemius, a novým císařem učinil vojáka z povolání [[Leon I.|Leona]], zastávajícího předtím hodnost pouhého [[Vojenský tribun|tribuna]].Cameron, Ward-Perkins, Whitby (2000), s. 46. [31] => [32] => Anthemius sloužil pod Leonem nadále jako magister militum a dosáhl dvou vítězství nad barbary napadajícími [[balkán]]ské [[Římské provincie|provincie]] říše. Kolem roku 460 v [[Prefektura Illyricum|Illyriku]] porazil [[Ostrogóti|Ostrogóty]] pod velením [[Valamer]]a.Williams, Friell (2005), s. 172. V zimě v letech 466 až 467 si podrobil skupinu Hunů vedených jistým Hormidakem, jež překročila zamrzlý Dunaj a drancovala [[Dácie|Dácii]]. Útočníci dobyli město Serdica (dnešní [[Sofie]]), načež je zde Anthemius oblehl a vyhladověl.Heather (2007), s. 424. [33] => [34] => === Nástup na trůn === [35] => Na podzim 465 zemřel císař [[Libius Severus]], vládnoucí Západu jako loutka patricia a generála [[Germáni|germánského]] původu [[Ricimer]]a. Během následného, zhruba jeden a půl roku trvajícího [[Interregnum|interregna]] probíhala mezi Leonem a Ricimerem intenzivní jednání ohledně výběru Severova nástupce.Cameron, Ward-Perkins, Whitby (2000), s. 24. [[Vandalové|Vandalský]] král [[Geiserich]] prosazoval vlastního kandidáta, jímž byl [[Římský senát|senátor]] [[Olybrius]]. Ten byl jako manžel [[Placidia (dcera Valentiniana III.)|Placidie]], dcery Valentiniana III., jejíž starší sestra [[Eudocia (dcera Valentiniana III.)|Eudocia]] se provdala za králova syna [[Hunerich]]a, Geiserichovým příbuzným.Prokopios. ''Válka s Vandaly'' I.6.9. Vandalové podnikali každoroční nájezdy na [[Sicílie|Sicílii]] a do [[Itálie]], devastovali tamější města a plenili pobřežní oblasti. Poté vystupňovali svůj tlak, když se vypravili dále na východ a zpustošili [[Ilýrie|Ilýrii]], některé části [[Řecko|Řecka]] a [[Peloponés]].Prokopios. ''Válka s Vandaly'' I.5.22-24. [36] => [37] => Na jaře 467 se Leon se souhlasem Ricimera rozhodl ustavit Marcianova zetě za císaře Západu.Heather (2007), s. 452-453; Demandt (1998), s. 144. Anthemius byl nejprve v Konstantinopoli pozvednut do hodnosti [[caesar]]a.Demandt (1998), s. 144. Pak se v doprovodu značných vojenských posil z Východu a [[Dalmácie (provincie)|dalmatského]] velitele [[Marcellinus (magister militum)|Marcellina]] vydal do Itálie,Williams, Friell (2005), s. 102. kde ho 12. dubna 467 v nevelké vzdálenosti od [[Řím]]a prohlásili za [[Augustus|augusta]].Cassiodorus s.a. 467; Hydatius 235. Jmenováním Anthemia se Leon zbavil možného konkurenta v Konstantinopoli a zároveň postavil do čela Západu schopného a zkušeného vojevůdce pro připravované tažení proti Vandalům.Halsall (2007), s. 272. Vztahy mezi oběma polovinami říše se po dobu Anthemiova panování vyznačovaly mimořádným souladem. Oba císařské dvory spolupracovaly při výběru dvojic [[Římský konzul|konzulů]] pro příslušný rok. V roce 468 se Anthemiovi dostalo nebývalé pocty, jelikož směl zastávat konzulát bez kolegy (''sine collega''). Jeho syn [[Marcianus (uzurpátor)|Flavius Marcianus]] vykonával v dalších letech tento úřad dvakrát. Soudržnost mezi císaři ještě prohloubila svatba Flavia Marciana s Leonovou mladší dcerou Leontií v roce 471. [38] => [39] => Jakmile Anthemius získal vládu, musel čelit řadě vážných výzev. Jeho vláda se fakticky omezovala pouze na Itálii, neboť ostatní části západořímské říše se nacházely různou měrou pod kontrolou barbarů či různých lokálních skupin. [[Galie|Galská]] aristokracie podpořila nového císaře a v jižní Galii se mu podvolili [[Vizigóti]] a [[Burgundi]], vystupující dosud jako římští spojenci (''[[foederati]]'').Heather (2007), s. 453–454. Pro Anthemiovo politické přežití bylo však klíčové jeho soužití s všemocným generálem Ricimerem, který se v předchozích letech podílel na sesazení jeho předchůdců Avita a [[Maiorianus|Maioriana]] a nastolení Severa. Brzy po svém příchodu do Itálie proto vstoupil do příbuzenského svazku s Ricimerem a provdal za něho svoji jedinou dceru Alypii.Sidonius Apollinaris. ''Epistulae'' I.5.10-11. [40] => [41] => === Válka s Vandaly === [42] => [[Soubor:Leo I Louvre Ma1012 n2.jpg|náhled|upright=0.8|Busta východořímského císaře Leona I.]] [43] => Svatba Ricimera s Alypií tvořila pouze dílčí článek politiky užší spolupráce mezi Východem a Západem. Jejím stěžejním cílem byla zvažovaná invaze do [[Afrika (provincie)|Afriky]], nejvíce prosperující části západní říše, obsazené Vandaly.Williams, Friell (2005), s. 173-174. Již před Anthemiovým nástupem se Leon pokusil diplomatickou cestou přimět Geisericha, aby přestal napadat Itálii a Sicílii, nicméně vandalský král ignoroval císařovy návrhy.Priskos fr. 40; Williams, Friell (2005), s. 172. Krátce po Anthemiově intronizaci byla proti Vandalům přichystána expedice, zřejmě pod velením Marcellina, jejímuž uskutečnění ale zabránilo nepříznivé počasí.Hydatius 236. K rozhodujícímu střetnutí došlo v roce 468, kdy kombinované východní a západní síly uspořádaly mohutnou, koordinovanou vojenskou operaci ke znovudobytí Afriky. Prameny uvádí, že Leon shromáždil obrovskou flotilu sestávající z 1100 obchodních lodí a válečných [[dromón]]ů, osazených 100 000 námořníky a vojáky.Priskos fr. 40; Prokopios. ''Válka s Vandaly'' I.6.1-2. Vybudování takového loďstva spolykalo ohromné množství finančních prostředků. Střízlivější soudobé odhady hovoří o tom, že jen východní císař vynaložil na tento podnik 103 000 [[Libra (hmotnost)|liber]] zlata.Heather (2007), s. 459–460. Tato nezměrná suma navíc nezahrnuje částku poskytnutou Anthemiem, jenž měl přispět přibližně čtvrtinou celkových nákladů.Williams, Friell (2005), s. 174. [44] => [45] => Římané se podobně jako v roce 461 chtěli vyvarovat námořní bitvy a po vylodění vojska na souši plánovali pozemní střet s nepřítelem.Heather (2007), s. 462. Jádro jejich sil, jejichž velením Leon pověřil svého švagra [[Basiliskos|Basiliska]], mělo přistát nedaleko [[Kartágo|Kartága]]. Dva podpůrné útoky měly současně směřovat na [[Sardinie|Sardinii]] a do [[Tripolitánie]]. Tažení se zpočátku vyvíjelo nadmíru příhodně pro Římany, neboť Marcellinus zahnal vandalskou posádku ze Sardinie a posléze se zmocnil také Sicílie.Heather (2007), s. 460. Z [[Aegyptus|Egypta]] vypravené vojsko přistálo pod vedením generála Heraclia v Tripolitánii, s pomocí místních lidí vypudilo Vandaly z tamějších měst a vyrazilo na sever ke Kartágu, kde se mělo spojit s Basiliskem.Heather (2007), s. 460; Williams, Friell (2005), s. 174. Ten mezitím dorazil s loďstvem k mysu [[Bon (mys)|Bon]], ve vzdálenosti asi šedesáti kilometrů od Kartága.Prokopios. ''Válka s Vandaly'' I.6.3. [46] => [47] => Geiserich se ocitl v takových nesnázích, že toto město nechal vyklidit. Podle [[Starověk|antických]] pramenů mohl Basiliskos bez obtíží dosáhnout vítězství, pokud by jednal rázně a energicky.Priskos fr. 40; Prokopios. ''Válka s Vandaly'' I.6.3. Místo toho ovšem nepochopitelně přistoupil na Geiserichovu nabídku pětidenního příměří.Prokopios. ''Válka s Vandaly'' I.6.3-4. Vandalský král využil dodatečného času k seskupení dostupných plavidel, a když zavál příznivý vítr, vypustil na kotvící římskou flotilu zápalné lodě.Heather (2007), s. 463–465. Mezi Římany vypukl zmatek, načež Vandalové zahájili drtivý útok. Moderní badatelé se rozcházejí v hodnocení rozsahu nastalé zkázy. Někteří se domnívají, že náhlý a překvapivý úder Vandalů vedl ke zničení poloviny římského loďstva. Jiní považují ztráty Římanů za výrazně nižší.Heather (2007), s. 466. Basiliskos přesto nemohl učinit nic jiného než odvolat útok na Kartágo a stáhnout trosky poničené flotily na Sicílii.Heather (2007), s. 466; Williams, Friell (2005), s. 174. [48] => [49] => Nezdar expedice představoval skutečnou pohromu, protože tím pohasla poslední naděje na obnovu západořímské říše.Heather (2007), s. 467. Leon vyčerpal všechny finanční rezervy Východu, a nemohl se tedy znovu pokusit o vyvrácení vandalského království, zatímco Anthemius a Ricimer nedisponovali nezbytnými materiálními ani lidskými zdroji.Heather (2007), s. 466–467; Williams, Friell (2005), s. 175. Vandalové záhy získali zpět své pozice na Sicílii a Sardinii.Halsall (2007), s. 273. Marcellinus byl ihned po neúspěchu tažení zrádně zavražděn jedním ze svých důstojníků.Prokopios. ''Válka s Vandaly'' I.6.4. Jeho vraždu pravděpodobně podnítil Ricimer, jenž se tak zbavil konkurenta v boji o dominanci v Itálii a připravil Anthemia o nejvýznamnějšího spojence.Halsall (2007), s. 273; Williams, Friell (2005), s. 175; Cameron, Ward-Perkins, Whitby (2000), s. 25. [50] => [51] => === Tažení proti Vizigótům === [52] => Africké fiasko uštědřilo vážnou ránu prestiži říše a zásadně podkopalo schopnost západořímské vlády efektivně zasahovat do dění v [[Galie|Galii]].Williams, Friell (2005), s. 175; Heather (2007), s. 478. Tuto skutečnost si jako jeden z prvních uvědomil ambiciózní [[Vizigóti|vizigótský]] král [[Eurich]], který na rozdíl od svých předchůdců začal usilovat o vytvoření vlastní, na říši nezávislé domény.Jordanes. ''Getica'' XLV.237; Heather (2007), s. 477–478. Jeho první vojenskou akcí byla výprava do [[Hispánie]] proti [[Svébové|Svébům]] v roce 468, ačkoli v tomto případě nelze vyloučit, že se jednalo o součást širší římské ofenzívy proti Vandalům.Hydatius 240; Halsall (2007), s. 274. O dva roky později se Eurich plně chopil iniciativy a vytáhl na sever proti [[Bretaň|Bretoncům]] vedeným králem [[Riothamus|Riothamem]], Anthemiovým spojencem.Jordanes. ''Getica'' XLV.237-238; Heather (2007), s. 478. Riothamus v tomto střetu Eurichovi podlehl a uprchl k [[Burgundi|Burgundům]] do východní Galie.Jordanes. ''Getica'' XLV.238. Vizigóti po tomto vítězství opanovali [[Tours]] a [[Bourges]] a posunuli hranice svého záboru až k řece [[Loira|Loiře]].Heather (2007), s. 478. Jejich další expanzi do severní Galie bránily zbytky římského [[rýn]]ského vojska, jejichž velitelem byl comes Paulus, podporované [[Sálští Frankové|sálskými Franky]] krále [[Childerich]]a. [53] => [54] => Eurich poté obrátil svoji pozornost na jihovýchod, směrem k Arelate ([[Arles]]), sídlu římské správy v Galii. Anthemius se rozhodl zamezit rozpínavosti Vizigótů a v roce 471 vyslal za [[Alpy]] vojsko pod velením svého syna Anthemiola.''Chronica gallica anno 511''. Zároveň Eurichovi nabídl, že mu odstoupí kraj [[Auvergne]] ve střední Galii výměnou za strategicky důležité území města Narbo ([[Narbonne]]), zajišťující pozemní spojení s Hispánií.Halsall (2007), s. 277. Eurich ale tento návrh nepřijal. Když Anthemiolus překročil řeku [[Rhôna|Rhônu]], vizigótský král ho porazil a zabil. Po tomto nezdaru Anthemius upustil od dalších snah o znovudobytí nějaké části Galie. Pod kontrolou Říma zůstala v této zemi pouze oblast kolem měst Arelate a Massilia ([[Marseille]]) na jihovýchodě a Arvernum ([[Clermont-Ferrand|Clermont]]) v Auvergne, udatně hájené Avitovým synem Ecdiciem.Heather (2007), s. 480–481. Galský básník [[Sidonius Apollinaris]] v jednom ze svých dopisů popisuje těžký úděl loajálních [[Galorománi|galorománských]] aristokratů, kteří nemohli očekávat pomoc ze strany ústřední moci, a tak jim nezbylo než volit mezi odchodem do exilu a vstupem do řad [[Církev|církve]].Sidonius Apollinaris. ''Epistulae'' 2.1.4. [55] => [56] => === Vnitřní politika === [57] => Anthemius se podobně jako jeho předchůdci potýkal se západořímskou [[Římský senát|senátorskou]] aristokracií, prosazující často vlastní zájmy na úkor státu.Heather (2007), s. 481–482. V ohnisku jeho pozornosti se nacházeli zejména italští velkostatkáři. Protože nadále pomýšlel na zachování západní říše v oblastech nalézajících se mimo Itálii, usiloval rovněž o podporu senátorů z provincií, zvláště z Galie. Určitá část politicky agilních kruhů se však stavěla proti Anthemiovi kvůli jeho [[Řekové|řeckému]] původu a někdejší příslušnosti k východnímu dvoru.Sidonius Apollinaris. ''Epistulae'' I.7.3-13; Cameron, Ward-Perkins, Whitby (2000), s. 528. Mimoto na něm ulpělo podezření z náklonnosti k [[pohanství]]. [58] => [59] => Císař se snažil získat přízeň vyšších vrstev až nadměrným udělováním vysokých hodností a úřadů, což se týkalo hlavně titulu ''[[patricius]]''. Podle východního vzoru zavedl Anthemius do praxe jmenování civilních úředníků do hodnosti patriciů, jež byla na Západě vyhrazena především pro vojenské velitele. Někteří z obdařených náleželi k vysoce postaveným členům italské [[Nobilita|nobility]], jakými byli senátoři Romanus a Moesius Phoebus Severus. Kromě Italů se z této pocty těšilo i několik galských aristokratů, Sidonius Apollinaris a Magnus Felix. Anthemius dále zamýšlel udělit titul patricia i arvernskému obránci Ecdiciovi. [60] => [61] => Sidonius Apollinaris si [[panegyrik]]em oslavujícím Anthemia vysloužil počátkem roku 468 úřad [[Městský prefekt|městského prefekta]] v [[Řím]]ě.Halsall (2007), s. 274. V této funkci se mimo jiné musel vypořádat s nedostatkem potravin ve městě, nepravidelně zásobovaného loděmi připlouvajícími z jižní Itálie.Sidonius Apollinaris. ''Epistulae'' I.10.2-3. Do doby jeho prefektury spadá proces s [[Pretoriánský prefekt|pretoriánským prefektem]] Galie Arvandem. Skupina vlivných galských velkostatkářů ho v Římě obvinila ze zrádného spolčení s vizigótským králem Eurichem, jehož měl vybízet, aby si s Burgundy rozdělil Galii.Sidonius Apollinaris. ''Epistulae'' I.7.3-13. Sidonius jako dřívější Arvandův přítel později u císaře dosáhl zmírnění trestu smrti na vyhnanství.Cassiodorus s.a. 469; Heather (2007), s. 481. V důsledku pokračující eroze autority říše v Galii se v sedmdesátých letech 5. století začaly množit obdobné případy odpadnutí. Nezanedbatelná část galských aristokratů se dosud houževnatě bila za to, aby zůstala součástí římské říše. Nicméně někteří velkostatkáři se z pragmatických důvodů rozhodli přidat na stranu nových germánských vládců, postupně vyplňujících existující mocenské vakuum.Heather (2007), s. 481-483; Cameron, Ward-Perkins, Whitby (2000), s. 29. [62] => [63] => === Roztržka s Ricimerem === [64] => Od počátku nesnadné soužití Anthemia a [[Ricimer]]a postupně přerostlo v nezastřený souboj o vedoucí roli ve státě. Jejich komplikovaný vztah příliš neupevnil ani svazek mezi císařovou dcerou Alypií a Ricimerem, jelikož pár zůstal bezdětný. První skutečně vážný spor mezi císařem a jeho generálem vyvstal v souvislosti s Romanovou aférou v roce 470.Priskos fr. 62. Bývalý ''[[magister officiorum]]'', patricius Romanus, se jako velice blízký Ricimerův spojenec zapletl do spiknutí proti císaři s úmyslem usednout na trůn.Cassiodorus s.a. 470. Anthemius ho proto obžaloval z velezrady a nechal popravit.Paulus Diaconus. ''Historia Romana'' XV.2. [65] => [66] => Ricimer v reakci na to opustil Řím a se 6000 muži, shromážděnými pro válku s Vandaly, se odebral do Mediolana ([[Milán]]).Ioannes z Antiochie fr. 207. Císař se svým vojskem setrval v Římě. Oba se vzájemně zahrnovali urážkami a po jistý čas se propuknutí otevřeného konfliktu zdálo být neodvratné.Halsall (2007), s. 276. Ricimer nazýval Anthemia [[Galatové|Galatem]] a „Řekáčkem“ (''Graeculus''),Magnus Felix Ennodius. ''Vita Epiphanii'' 51-53; Halsall (2007), s. 276. kdežto Anthemius litoval, že provdal svoji dceru za Góta oděného v kůži.Magnus Felix Ennodius. ''Vita Epiphanii'' 66-68. Zatímco se obě strany připravovaly k válce, dostavili se k Ricimerovi vůdčí severoitalští představitelé a žádali ho, aby v zájmu míru zanechal rozbroje s císařem.Magnus Felix Ennodius. ''Vita Epiphanii'' 51-53. Úloha prostředníka připadla [[biskup]]ovi [[Epifanius z Pavie|Epifaniovi]], jemuž se počátkem roku 471 podařilo vyjednat mezi nimi smír.Magnus Felix Ennodius. ''Vita Epiphanii'' 60-61; Heather (2007), s. 488. [67] => [68] => === Občanská válka a smrt === [69] => [[Soubor:Affresco dell'aspetto antico della basilica costantiniana di san pietro nel IV secolo.jpg|náhled|Původní bazilika svatého Petra, vybudovaná za [[Konstantin I. Veliký|Konstantina I.]]]] [70] => Anthemiolova porážka v Galii roku 471 připravila Anthemia o většinu jeho vojska, a vychýlila tak dosavadní rovnováhu sil mezi ním a Ricimerem v generálův prospěch.Heather (2007), s. 488. Ricimer využil této příležitosti a v roce 472 oblehl císaře v Římě. Anthemius v obavách o život předstíral nemoc a vyhledal azyl v [[Bazilika svatého Petra|bazilice svatého Petra]].Ioannes Malalas 373. Východní císař Leon vyslal do Říma [[Olybrius|Olybria]], jehož pověřil urovnáním sporu mezi Anthemiem a Ricimerem. Podle Ioanna Malaly zároveň poslal Anthemiovi tajný dopis, v němž ho vybízel, aby Olybria odstranil.Ioannes Malalas 373–374. Ricimerovy stráže ale zprávu zadržely a předaly generálovi, který ji ukázal Olybriovi.Ioannes Malalas 374. Patrně v dubnu téhož roku ho Ricimer dal prohlásit za císaře proti Anthemiovi.Ioannes z Antiochie fr. 209.1-2; Ioannes Malalas 373-375; http://www.luc.edu/roman-emperors/anthemiu.htm Mathisen, Ralph W. ''Anthemius (12 April 467 - 11 July 472 A.D.)''.] De Imperatoribus Romanis, [cit. 2014-02-22]. [71] => [72] => Obléhání Říma se protáhlo na pět měsíců, neboť obyvatelé města a zbývající Anthemiovi vojáci kladli svým protivníkům tuhý odpor.Ioannes z Antiochie fr. 209.1-2; Halsall (2007), s. 277. K Ricimerovi se přidala většina barbarských federátů, včetně [[Odoaker]]a a jeho mužů.Ioannes z Antiochie fr. 209.1-2; Williams, Friell (2005), s. 103. S jejich podporou generál vstoupil do města a odřízl Anthemiovy stoupence, soustředěné při [[Palatin (Řím)|Palatinu]], od zásobování.Ioannes z Antiochie fr. 209.1-2. Anthemius i Ricimer se následně obrátili se žádostí o pomoc do Galie. Burgundský ''magister militum per Gallias'' [[Gundobad]] se připojil ke svému strýci Ricimerovi.Ioannes Malalas 375. Prolomit obležení se pokusil blíže neznámý Bilimer, označovaný v pramenech jako „náčelník Galů“ (''rector Galliarum'').Paulus Diaconus. ''Historia Romana'' XV.4. Ten ale v červenci přišel o život nedaleko Říma, čímž pohasla poslední šance na Anthemiovu záchranu. Někteří moderní historikové ztotožňují Bilimera s ostrogótským vojevůdcem [[Vidimer]]em, jenž měl někdy v této době dorazit se svým lidem do Itálie.Jordanes. ''Getica'' LXVI.283-284; Halsall (2007), s. 278. Zbývající císařovi přívrženci, vyhladovělí a v beznadějném postavení, se poté vzdali nepřátelům. Anthemius se vydal na útěk, avšak v bazilice svatého Petra (podle jiného zdroje v [[Bazilika Panny Marie v Trastevere|bazilice Panny Marie v Trastevere]])Ioannes Malalas 375; Ioannes z Antiochie fr. 209.1-2. byl 11. července 472 dopaden a setnut Gundobadem.Halsall (2007), s. 278; Heather (2007), s. 488; Cameron, Ward-Perkins, Whitby (2000), s. 26; Demandt (1998), s. 145. [73] => [74] => V Anthemiovi zemřel poslední císař aktivně usilující o zachování západní říše. Třebaže disponoval potřebnými zdroji a měl nezbytné schopnosti a vůli zastavit rozklad Západu, jeho snaha skončila neúspěchem. [75] => [76] => == Reference == [77] => [78] => [79] => == Literatura == [80] => [81] => === Prameny === [82] => * JORDANES. ''Gótské dějiny; Římské dějiny''. Praha: Argo, 2012 {{ISBN|978-80-257-0744-9}} [83] => * PROKOPIOS Z KAISAREIE. ''Válka s Peršany a Vandaly''. Praha: Odeon, 1985 [84] => [85] => === Bibliografie === [86] => * BEDNAŘÍKOVÁ, Jarmila. ''Stěhování národů''. Praha: Vyšehrad, 2013. {{ISBN|978-80-7429-305-4}} [87] => * CAMERON, Averil; WARD-PERKINS, Bryan; WHITBY, Michael. ''The Cambridge Ancient History XIV: Late Antiquity: Empire and Successors, A.D. 425-600''. Cambridge: Cambridge University Press, 2000. {{ISBN|978-0-521-32591-2}} [88] => * ČEŠKA, Josef. ''Zánik antického světa''. Praha: Vyšehrad, 2000. {{ISBN|80-7021-386-8}} [89] => * DEMANDT, Alexander. ''Geschichte der Spätantike: das römische Reich von Diocletian bis Justinian, 284-565 n. Chr.'' München: C.H. Beck, 1998. {{ISBN|3-406-44107-6}} [90] => * GRANT, Michael. ''Římští císařové''. Praha: BB art, 2002. {{ISBN|80-7257-731-X}} [91] => * GRANT, Michael. ''Pád říše římské''. Praha: BB/art, 2010. {{ISBN|978-80-7381-770-1}} [92] => * HALSALL, Guy. ''Barbarian Migrations and the Roman West, 376-568''. Cambridge University Press, 2007. {{ISBN|978-0-521-43491-1}} [93] => * HEATHER, Peter J. ''Der Untergang des Römischen Weltreichs''. Stuttgart: Klett-Cotta, 2007. {{ISBN|978-3-499-62665-4}} [94] => * WILLIAMS, Stephen; FRIELL, Gerard. ''The Rome that Did Not Fall: The Survival of the East in the Fifth Century''. Taylor & Francis e-Library, 2005. {{ISBN|0-203-98231-2}} [95] => [96] => == Externí odkazy == [97] => * {{Commons}} [98] => * {{Commonscat|Anthemius}} [99] => * [http://www.luc.edu/roman-emperors/anthemiu.htm Mathisen, Ralph W. ''Anthemius (12 April 467 - 11 July 472 A.D.)''. De Imperatoribus Romanis] {{en}} [100] => * [http://rim.me.cz/cisarove/anthemius/anthemius.php ''Anthemius (467 - 472)''. Římské císařství] [101] => {{Římský císař| titul =Západořímský císař| předchůdce =[[Libius Severus]]| nástupce =[[Olybrius]]|kdy=[[467]]–[[472]]}} [102] => {{Autoritní data}} [103] => [104] => [[Kategorie:Římští císaři]] [105] => [[Kategorie:Zavraždění panovníci]] [106] => [[Kategorie:Římští konzulové]] [107] => [[Kategorie:Magistri militum]] [108] => [[Kategorie:Narození v Konstantinopoli]] [109] => [[Kategorie:Narození v 5. století]] [110] => [[Kategorie:Úmrtí 11. července]] [111] => [[Kategorie:Úmrtí v roce 472]] [112] => [[Kategorie:Muži]] [] => )
good wiki

Anthemius

Procopius Anthemius (kolem 420 - 11. července 472) byl západořímský císař v letech 467 až 472.

More about us

About

Narodil se kolem roku 420 v Constantinopoli a později se stal císařem Západořímské říše v letech 467 až 472. Anthemius byl zdatným politikem a válečníkem, který se snažil stabilizovat říši v těžkých časech. Během jeho vlády se snažil obnovit římskou moc a prosazovat reformy, které měly pozitivní dopad na správu státu. Zavedl zákony zaměřené na ochranu občanů a snažil se přilákat vzdělané a schopné jednotlivce do státní správy, což vedlo ke zvýšení efektivity vládnutí. Anthemius nedokázal zcela překonat výzvy, které říši hrozily, včetně invazí a vnitřních sporů, ale jeho úsilí přispělo k ochraně kultury a tradic Říma. Jeho vláda byla poznamenána úsilím o obranu říše proti Visigótům a dalším nájezdníkům, což ukazuje na jeho strategické myšlení a odhodlání chránit občany. I když Anthemius nakonec čelil porážce a jeho vláda skončila v chaosu, jeho dědictví žije dál jako symbol snahy o udržení stability a identity ve složitém historickém kontextu. Jeho přínos k rozvoji administrativy a obranných strategií byl inspirací pro budoucí generace a ukazuje, že i v těžkých časech je důležité mít vizi a optimismus pro budoucnost.

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Olybrius','Řím','Ricimer','Libius Severus','Galie','Vizigóti','Marcianus (uzurpátor)','Byzantská říše','Římský císař','Eurich','Afrika (provincie)','patricius'

Eurich

Galie

Olybrius

Ricimer

Řím

Vizigóti