Array ( [0] => 14779103 [id] => 14779103 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Aristotelismus [uri] => Aristotelismus [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor: Arabic aristotle.jpg |náhled| Aristotelés
{{Malé| (arabský rukopis, 15. stol.)}}]] [1] => '''Aristotelismus''' je filosofický směr, inspirovaný řeckým filosofem [[Aristotelés|Aristotelem]] (384–322 př. n. l.) a jeho dílem. Vyznačuje se snahou o racionální a systematické uspořádání pojmů a představ, o postižení skutečnosti v celé její šíři a důrazem na empirickou smyslovou zkušenost. [2] => [3] => == Aristotelismus vedle platónismu, skepticismu a materialismu == [4] => Vedle [[Platonismus|platónismu]], [[skepticismus|skepticismu]] a [[materialismus|materialismu]] je aristotelismus jedním z trvalých proudů západního myšlení. Na rozdíl od platónismu, který se zajímá především o duchovní a lidské otázky, snaží se dospět k jednotě poznání a soustřeďuje se na věci stálé a neměnné, je aristotelismus myšlením středu, člověka jako bytosti „mezi“ božským a živočišným, poznání jako syntézy racionality a zkušenosti a světa jako rozmanitosti. Na rozdíl od skepticismu trvá na možnosti spolehlivého poznání a vědění, které se snaží uspořádat do hierarchického celku. Na rozdíl od materialismu uznává i skutečnosti duchovní a myšlenkové, které nejsou jen odvozeninami ze smyslové skutečnosti a bez nichž není skutečné poznání vůbec možné. [5] => [6] => Aristotelés byl nejvýznamnější z Platónových žáků, strávil v jeho škole dvacet let a z jeho myšlení vycházel, přesto se však od něho podstatně odchýlil a v řadě důležitých věcí ho také kritizoval. Jeho vztah k učiteli vyjadřuje tradovaný výrok ''Amicus Plato, magis amica veritas'' (Platón je můj přítel, ale pravdě dávám přednost). Jako je Platón myslitelem jednoty všeho, pravého poznání a jediného dobra, je Aristotelés myslitelem rozlišování a třídění. Jako je pro Platóna prototypem jsoucího idea, geometrický tvar a číslo, je pro Aristotela jsoucí především živá bytost, která není dokonalá, ale roste, zraje a hyne. Proto má Platón blízko k matematice, kdežto Aristotelés k empirickým vědám. [7] => [8] => {{citát| Neboť vzdělaný se vyznačuje tím, že v každém oboru vyžaduje jen takovou přesnost, jakou povaha předmětu připouští.| Aristotelés, ''Etika Nikomachova'' 1094b.|200}} [9] => [10] => [[Soubor: Unibibliotek Salzburg Artes liberales Logica.jpg|náhled|vlevo| Logika a Aristotelés
{{Malé| (Německo, 15. stol.)}}]] [11] => Lidské myšlení je náchylné k omylu, proto se musí podepřít poznanými zákonitostmi spolehlivého usuzování čili [[logika|logikou]]. Skutečnost je tak mnohotvárná, že je třeba pečlivě rozlišovat základní [[kategorie]] a nepřipustit, aby se směšovaly. Jednotlivá bytost není jen odrazem dokonalé ideje, nýbrž je spojením či srůstem (''concretio'', odtud [[konkrétní]]) látky a tvaru. Různým oblastem skutečnosti musí odpovídat i různé vědy, s různými metodami a různými cíli. Praktické myšlení se opírá o představu [[příčinnost]]i, příčiny je však třeba rozlišit nejméně čtyři. Živá bytost není jen to, co na ní právě teď můžeme pozorovat, nýbrž je určována i svým určeným cílem ([[entelechie]]): rostlina, živočich i člověk roste ke své dokonalosti. Dokonalostí člověka je [[ctnost]], i těch je však celá řada a všechny lze charakterizovat jako něco mezi protikladnými extrémy – neřestmi.Aristotelés, Etika Nikomachova 1106b. Tak je statečnost něco „mezi“ zbabělostí a šílenstvím, štědrost něco mezi lakotou a rozhazovačností. [12] => [13] => {{citát|Neboť člověk není to nejlepší ve Vesmíru.|Aristotelés, ''Etika Nikomachova'' 1141a|200}} [14] => Jako má každé jsoucno své vlastní, přirozené poslání a dobro, je člověk bytostně společenský: svobodný a zdařilý život může vést jen v obci. „Kdo však nemůže žít ve společenství nebo je ve své autarkii nepotřebuje, není částí obce, ale buď divoké zvíře nebo bůh..“ Aristotelés, ''Politika'' 1252b. Cílem obce je umožnit zdařilý život svým občanům. „Blaženost je činný život duše vedený ctností.“ Aristotelés, ''Etika Nikomachova'' 1102a5 K životu musí člověk dělat mnoho různých činností, jejichž účelem je něco jiného; život i obec mají však smysl samy v sobě. [15] => [16] => {{citát|Dobro může znamenat dvojí: něco je dobré samo o sobě, něco jen ve vztahu k němu. (...) Takže společné dobro, jež by se dalo uchopit jako jediná idea, neexistuje.| Aristotelés, ''Etika Nikomachova'' 1096b.|200}} [17] => == Starověký aristotelismus == [18] => [[Soubor: Plato Seneca Aristotle medieval.jpg|náhled| Platón, Seneca a Aristotelés
{{Malé| (Anglie, kolem 1330)}}]] [19] => Aristotelova škola, [[Peripatos]], podle níž se jeho žákům říká také peripatetici, se svému učiteli nevěnovala ani zdaleka tak, jako platonici k Platónovi. Podstatnou částí Aristotelova odkazu bylo založení jednotlivých věd, jimž se někteří dále věnovali, ale v západním světě nebyl Aristotelés pokládán za autoritu. Jeho spisy shromáždil teprve [[Andronikos Rhodský]] v 1. století před n. l. a z jeho komentátorů vynikl hlavně [[Alexandr z Afrodisie]] (kolem 200) a někteří novoplatonici ([[Porfyrios]], [[Iamblichos]], [[Proklos]]). Počátkem [[6. století]] přeložil [[Anicius Manlius Torquatus Severinus Boëthius|Boëthius]] dva Aristotelovy spisy, ''Kategorie'' a ''O interpretaci'' do latiny. Studium aristotelových spisů se pak rozvinulo na Východě, v [[Sýrie|Sýrii]] a [[Egypt]]ě ([[Jan z Damašku]], [[Iohannes Philoponus]]), kde byly také přeloženy do arabštiny a inspirovaly islámskou filosofii raného středověku ([[al-Farábí]], [[Averroes]]) i [[Maimonides|Maimonida]]. [20] => [21] => == Křesťanský aristotelismus == [22] => Oživení aristotelismu přinesl teprve nový duch vrcholného středověku a potřeba filosofii vyučovat. Výuka logiky se patrně už v 11. století řídila Aristotelem, ke konci století byly přeloženy zbývající logické spisy – z arabštiny, ale zejména z řečtiny – a počátkem 13. století přibyly další i spisy arabských komentátorů ([[Averroes]], [[Avicenna]]). Ačkoli se zprvu zdálo, že Aristotelés křesťanské myšlení ohrožuje, v polovině 13. století už byl v Paříži i v Oxfordu standardní četba, učitelé jej citovali prostě jako „filosofa“ a hojně komentovali. Nakonec – přes různé církevní zákazy – se prosadila velká syntéza [[Tomáš Akvinský|Tomáše Akvinského]], založená na hluboké znalosti Aristotela, jehož ovšem Tomáš na různých místech korigoval křesťanskými názory a [[Svatý Augustin|Augustinem]]. [23] => [24] => Tomášův systém, filosoficky a zejména pedagogicky hluboce promyšlený, nabízel pojmovou výbavu tak bohatou a soudržnou, že [[scholastika]] čili „školská filosofie“ ovládala univerzitní filosofii až do 18. století, v katolických i protestantských zemích. Ve 14. století se mnozí přiklonili k [[Averroes|averroistickému]] racionalismu a k [[nominalismus|nominalismu]], z nějž vycházejí první pokusy o racionální popis přírody ([[Ockham]], [[Buridan]], [[Nicolas d´Oresme]]). Koncem 16. století prošel ve Španělsku jistou modernizací (tzv. ''Druhá scholastika'', [[Suarez]]) a přes odpor [[Martin Luther|Lutherův]] se díky [[Melanchthon]]ovi a [[Theodor Beza|Bezovi]] prosadil i na protestantských univerzitách. [25] => [26] => Jenže právě přehledný a průhledný systém už v 15. století nevábil originální myslitele, kteří s nadšením znovu objevovali [[Platón]]a, tentokrát v originále, nikoli zprostředkovaného novoplatonismem. Renesanční věda a matematika odmítla aristotelskou fyziku, i když i lidé jako [[René Descartes|Descartes]] nebo [[Leibniz]] z Aristotela hodně čerpali. [27] => [28] => == Moderní aristotelismus == [29] => [[Soubor: Rembrandt Harmensz. van Rijn 013.jpg|náhled| Rembrandt: Aristotelés s Homérovou bustou ]] [30] => {{citát|Nejméně špatná je demokracie, neboť tam je uspořádání obce nejméně pokaženo.| Aristotelés, ''Etika Nikomachova'' 1160b.|200}} [31] => Ač se scholastická tradice na univerzitách stále udržovala, nový zájem o Aristotela vyvolalo kritické vydání jeho spisů (Immanuel Bekker, Berlín 1831 a násl.). Scholastikou i novou četbou Aristotela se pak inspirovali filosofové jako [[Franz Brentano]], který ovlivnil [[Husserl]]a a celou [[fenomenologie|fenomenologii]]. Také [[Martin Heidegger]] se Aristotelovi pilně věnoval. [32] => [33] => Vedle toho byla scholastika kolem roku 1880 zavedena v celé katolické církvi jako „stálá filosofie“ (''philosophia perennis'') a vznikla nová scholastika, [[novotomismus]]. I ten přinesl ve 20. století pozoruhodné výsledky ([[Maritain]], [[Étienne Gilson|Gilson]], [[Sylvain Maréchal|Maréchal]]), zejména v politické a morální filosofii. Koncem 20. století navázal novotomismus zajímavé kontakty s anglosaskou filosofií a logikou, kde ovšem už o Aristotela tolik nejde. Typickým představitelem moderního aristotelismu je [[Alasdair MacIntyre]], ale i političtí myslitelé jako [[Voegelin]] nebo [[Leo Strauss]] k němu mají blízko. [34] => [35] => == Odkazy == [36] => === Reference === [37] => [38] => [39] => === Literatura === [40] => * P. Aubenque, ''Rozumnost podle Aristotela''. Praha 2003 [41] => * E. Gilson, ''Bytí a někteří filosofové''. Praha: OIKOYMENH, 1997 – 269 s. {{ISBN|80-86005-46-1}} [42] => * A.MacIntyre, ''Ztráta ctnosti: k morální krizi současnosti''. Praha: OIKOYMENH, 2004 – 332 s. {{ISBN|80-7298-082-3}} [43] => * J. Maritain, ''Člověk a stát''. Praha: Triáda, 2007 – 211 s. {{ISBN|978-80-86138-86-2}} [44] => * J. Pieper, ''Scholastika: osobnosti a náměty středověké filosofie''. Praha: Vyšehrad, 1993 – 146 s. {{ISBN|80-7021-131-8}} [45] => * J. Patočka, ''Aristoteles, jeho předchůdci a dědicové''. Praha: Academia 1964 [46] => [47] => === Související články === [48] => * [[Aristotelés]] [49] => * [[Dějiny západní filosofie]] [50] => * [[Peripatos]] [51] => * [[Scholastika]] [52] => * [[Tomismus]] [53] => * [[Novotomismus]] [54] => * [[Fenomenologie]] [55] => [56] => === Externí odkazy === [57] => * {{Wikislovník|heslo=aristotelismus}} [58] => * {{en}} [http://plato.stanford.edu/entries/aristotle-commentators/ Heslo Commentators on Aristotle, SEP] [59] => * {{en}} [http://plato.stanford.edu/entries/aristotelianism-renaissance/ Heslo Aristotelianism in the Renaissance, SEP] [60] => * {{en}} [http://www.ontology.co/categories-commentators.htm Bibliografie řeckých komentářů ke Kategoriím]{{Nedostupný zdroj}} [61] => * {{en}} [http://www.kcl.ac.uk/kis/schools/hums/philosophy/aca/cag-guide.pdf Staré komentáře k Aristotelovi, seznam] {{Wayback|url=http://www.kcl.ac.uk/kis/schools/hums/philosophy/aca/cag-guide.pdf |date=20070706220753 }} [62] => * {{en}} [http://www.kcl.ac.uk/kis/schools/hums/philosophy/aca/comm-bibl.pdf Bibliografie starých komentářů k Aristotelovi] {{Wayback|url=http://www.kcl.ac.uk/kis/schools/hums/philosophy/aca/comm-bibl.pdf |date=20070706220814 }} [63] => * {{en}} Clayton, Edward: [http://www.iep.utm.edu/p/p-macint.htm Political Philosophy of Alasdair MacIntyre, IEP] (2005) [64] => * {{en}} [https://web.archive.org/web/20080515104135/http://macintyreanphilosophy.googlepages.com/home International Society for MacIntyrean Philosophy] [65] => {{Autoritní data}} [66] => [67] => [[Kategorie:Filozofické směry]] [68] => [[Kategorie:Dějiny filozofie]] [] => )
good wiki

Aristotelismus

Aristotelés Aristotelismus je filosofický směr, inspirovaný řeckým filosofem Aristotelem (384-322 př. n.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Averroes','Aristotelés','Peripatos','Platón','Leibniz','materialismus','Iohannes Philoponus','Platonismus','logika','kategorie','Soubor: Unibibliotek Salzburg Artes liberales Logica.jpg','nominalismus'

Aristotelés

Averroes

Kategorie

Logika

Materialismus

Materialismus (anglicky Materialism) je filozofický termín označující teorii vysvětlující existenci světa pomocí materiálních a fyzikálních procesů.

Nominalismus

Peripatos

Peripatos je název pro filosofickou školu v antickém Řecku, která se rozvinula v Athénách ve škole, nacházející se v Olympiu kotce, který se nacházel poblíž svatyně Diova Olympijského.

Platón

Platonismus