Account App Integration - Responsive Website Template

Array ( [0] => 15482650 [id] => 15482650 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Cín [uri] => Cín [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Různé významy|tento=chemickém prvku|druhý=slitinách s vysokým obsahem cínu|stránka=Cín (slitina)}} [1] => {{Infobox - chemický prvek [2] => | značka = Sn [3] => | protonové číslo = 50 [4] => | nukleonové číslo = [5] => | název = Cín [6] => | latinsky = stannum [7] => | nad = [[Germanium|Ge]] [8] => | pod = [[Olovo|Pb]] [9] => | vlevo = [[Indium]] [10] => | vpravo = [[Antimon]] [11] => | dolní tabulka = ano [12] => | chemická skupina = Nepřechodné kovy [13] => | číslo CAS = 7440-31-5 [14] => | skupina = IV. A [15] => | perioda = 5 [16] => | blok = p [17] => | koncentrace v zemské kůře = [18] => | koncentrace v mořské vodě = [19] => | obrázek = Sn-Alpha-Beta.jpg [20] => | popisek = Kuličky cínu [21] => | emisní spektrum = Tin spectrum visible.png [22] => | vzhled = [23] => | relativní atomová hmotnost = 118,710 [24] => | atomový poloměr = 140 pm [25] => | kovalentní poloměr = 139±4 pm [26] => | Van der Waalsův poloměr = 217 pm [27] => | elektronová konfigurace = [[[Krypton|Kr]]] 4d¹⁰ 5s² 5p² [28] => | oxidační čísla = −IV, II, '''IV''' [29] => | skupenství = pevné [30] => | krystalografická soustava = tetragonální (bílá)
[[Soubor:Tetragonal.svg|100px|tetragonální]]
diamatová (šedá)
[[Soubor:Diamond Cubic-F lattice animation.gif|100px|tetragonální]] [31] => | hustota = (bílá) 7,365 g·cm−3
(šedá) 5,769 g·cm⁻³ [32] => | kritická hustota = [33] => | tvrdost = [34] => | magnetické chování = (bílá) [[Paramagnetismus|paramagnetické]], (šedá) [[Diamagnetismus|diamagnetické]] [35] => | měrná magnetická susceptibilita = [36] => | teplota tání = 231,93 [37] => | teplota varu = 2602 [38] => | kritická teplota = [39] => | teplota trojného bodu = [40] => | tlak trojného bodu = [41] => | teplota supravodivosti = [42] => | teplota změny modifikace = [43] => | kritický tlak = [44] => | molární objem = [45] => | součinitel dynamické viskozity = [46] => | součinitel kinematické viskozity = [47] => | tlak syté páry = [48] => | rychlost zvuku = (při [[Pokojová teplota m/s|p.t.]]) 2730 m/s [49] => | index lomu = [50] => | relativní permitivita = [51] => | elektrická vodivost = [52] => | měrný elektrický odpor = 115 nΩ·m (při 0 °C) [53] => | součinitel elektrického odporu = [54] => | tepelná vodivost = 66,8 W·m⁻¹·K⁻¹ W⋅m⁻¹⋅K⁻¹ [55] => | povrchové napětí = [56] => | skupenské teplo tání = [57] => | specifické teplo tání = [58] => | skupenské teplo varu = [59] => | specifické teplo varu = [60] => | molární atomizační entalpie = [61] => | entalpie změny modifikace = [62] => | standardní molární entropie = [63] => | měrná tepelná kapacita = [64] => | molární tepelná kapacita = [65] => | spalné teplo na m3 = [66] => | spalné teplo na kg = [67] => | Van der Waalsovy konstanty = [68] => | součinitel délkové roztažnosti = [69] => | standardní elektrodový potenciál = [70] => | elektronegativita = 1,96 [71] => | ionizační energie = 708,6 kJ·mol⁻¹ [72] => | ionizační energie2 = 1411,8 kJ·mol⁻¹ [73] => | ionizační energie3 = 2943,0 kJ·mol⁻¹ [74] => | iontový poloměr = [75] => | izotopy = {{Infobox - chemický prvek/Stabilní izotop [76] => | nukleonové číslo = 112 [77] => | značka = Sn [78] => | počet neutronů = 62 [79] => | výskyt = 0,97 [80] => }}{{Infobox - chemický prvek/Stabilní izotop [81] => | nukleonové číslo = 114 [82] => | značka = Sn [83] => | počet neutronů = 64 [84] => | výskyt = 0,65 [85] => }}{{Infobox - chemický prvek/Stabilní izotop [86] => | nukleonové číslo = 115 [87] => | značka = Sn [88] => | počet neutronů = 65 [89] => | výskyt = 0,34 [90] => }}{{Infobox - chemický prvek/Stabilní izotop [91] => | nukleonové číslo = 116 [92] => | značka = Sn [93] => | počet neutronů = 66 [94] => | výskyt = 14,54 [95] => }}{{Infobox - chemický prvek/Stabilní izotop [96] => | nukleonové číslo = 117 [97] => | značka = Sn [98] => | počet neutronů = 67 [99] => | výskyt = 7,68 [100] => }}{{Infobox - chemický prvek/Stabilní izotop [101] => | nukleonové číslo = 118 [102] => | značka = Sn [103] => | počet neutronů = 68 [104] => | výskyt = 24,23 [105] => }}{{Infobox - chemický prvek/Stabilní izotop [106] => | nukleonové číslo = 119 [107] => | značka = Sn [108] => | počet neutronů = 69 [109] => | výskyt = 8,59 [110] => }}{{Infobox - chemický prvek/Stabilní izotop [111] => | nukleonové číslo = 120 [112] => | značka = Sn [113] => | počet neutronů = 70 [114] => | výskyt = 32,59 [115] => }}{{Infobox - chemický prvek/Stabilní izotop [116] => | nukleonové číslo = 122 [117] => | značka = Sn [118] => | počet neutronů = 72 [119] => | výskyt = 4,63 [120] => }}{{Infobox - chemický prvek/Nestabilní izotop [121] => | nukleonové číslo = 124 [122] => | značka = Sn [123] => | výskyt = 5,79 [124] => | poločas = > 1×10¹⁷ let [125] => | způsob = [[Přeměna beta minus|2β⁻]] [126] => | energie = 2,287 [127] => | nukleonové číslo produktu = 124 [128] => | značka produktu = [[Tellur|Te]] [129] => }}{{Infobox - chemický prvek/Nestabilní izotop [130] => | nukleonové číslo = 126 [131] => | značka = Sn [132] => | výskyt = stopy [133] => | poločas = 2,3×10⁵ let [134] => | způsob = [[Přeměna beta minus|β⁻]] [135] => | energie = 0.380 [136] => | nukleonové číslo produktu = 126 [137] => | značka produktu = [[Antimon|Sb]] [138] => }} [139] => | R-věty = [140] => | S-věty = [141] => | symboly nebezpečí GHS = {{GHS07}}{{Citace elektronického periodika | titul = Tin powder | periodikum = pubchem.ncbi.nlm.nih.gov | vydavatel = PubChem | url = https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/5352426 | jazyk = en | datum přístupu = 2021-05-24 }}
{{Varování}} [142] => }} [143] => '''Cín''' (chemická značka '''Sn''', {{vjazyce|la}} ''stannum'') patří mezi [[kovy]], které jsou známy lidstvu již od pravěku především jako součást slitiny zvané [[bronz]]. Má velmi nízký bod tání a je dobře kujný a odolný vůči korozi. Nachází využití při výrobě slitin (bronz, pájky, ložiskový kov), v potravinářství při dlouhodobém uchovávání potravin (pocínování konzerv, [[staniol|cínové fólie]]) a při výrobě uměleckých předmětů. [144] => [145] => == Základní fyzikálně-chemické vlastnosti == [146] => [[Soubor:Tin-2.jpg|náhled|vlevo|Ztuhlá kapka cínu]] [147] => Nízkotavitelný kov, používaný člověkem již od pravěku. Cín je v normálním prostředí značně odolný proti korozi a zároveň je zdravotně prakticky nezávadný. Je to stříbrobílý lesklý kov, není příliš tvrdý, ale je značně tažný. Takže jej lze válcovat na velmi tenké fólie (obalový materiál [[staniol]]). Ve sloučeninách se vyskytuje v mocenství: Sn²⁺ a Sn⁴⁺. [148] => [149] => Cín je vůči vzduchu i vodě za normální teploty stálý. Vůči působení silných minerálních kyselin není cín příliš odolný. Velmi ochotně se rozpouští především v [[kyselina chlorovodíková|kyselině chlorovodíkové]] za přítomnosti i malých množství oxidačních činidel (HNO₃, H₂O₂, …). Také v silně alkalických roztocích se kovový cín poměrně rychle rozpouští za vzniků cíničitanového aniontu [SnO₃]⁻². Cín je tedy [[Amfoterita|amfoterní.]] [150] => [151] => Kovový cín se vyskytuje ve třech [[Alotropie|alotropních]] modifikacích: šedý α-cín, krystalizující v kubické soustavě, bílý β-cín, který se vyskytuje v tetragonální krystalické soustavě, a γ-cín krystalizující v kosočtverečné soustavě. Přechod mezi formou bílého a šedého cínu nastává při teplotě 13,2 °C.{{Citace elektronické monografie [152] => | titul = Studijní materiály předmětu PřF:C3800 Materiály pro konzervaci a restaurování [153] => | kapitola = Cín a olovo [154] => | url = https://is.muni.cz/el/1431/podzim2014/C3800/um/11_CIN_A_OLOVO.pdf [155] => | vydavatel = Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity [156] => | datum_vydání = 2014 [157] => | datum_přístupu = 2021-02-22 [158] => }} Jsou-li cínové předměty (nádoby, sošky) dlouhodobě vystaveny takto nízkým teplotám, může dojít k přechodu původně bílého cínu na šedou modifikaci a předmět se rozpadne na prach. Tento jev je označován jako [[cínový mor]] a byl znám již od středověku, kdy přes zimu teploty v hradních místnostech mohly klesnout pod uvedenou hodnotu a došlo ke zničení cínových nádob. γ-cín vzniká z bílého β-cínu až při 160 °C. Za extrémně nízkých teplot pod 3,72 K je cín [[Supravodič|supravodičem I. typu.]] [159] => [160] => Při ohýbání cínových tyčí dochází ke vzniku charakteristického zvuku, ''cínového pláče''.{{Citace elektronického periodika [161] => | titul = Video of the demonstration [162] => | periodikum = www.doitpoms.ac.uk [163] => | url = https://www.doitpoms.ac.uk/ldplib/acoustic/video.php [164] => | datum přístupu = 2024-04-06 [165] => }}{{Citace monografie [166] => | titul = Video-TinCry-7-Final_NEW.mov [167] => | url = https://www.youtube.com/watch?v=Xbk5t061x4c [168] => | jazyk = cs-CZ [169] => }} [170] => [171] => == Výskyt == [172] => [[Soubor:Cassiterite09.jpg|náhled|vlevo|Ruda - [[Kasiterit|cínovec]]]] [173] => Celkově je cín v [[zemská kůra|zemské kůře]] poměrně vzácným prvkem. Průměrný obsah činí pouze 2–4 ppm (mg/kg). V mořské vodě činí jeho koncentrace pouze 3 mikrogramy v jednom litru. Předpokládá se, že ve vesmíru připadá na jeden atom cínu přibližně 30 miliard atomů [[vodík]]u. [174] => [175] => Hlavní cínovou rudou je [[kasiterit]] neboli [[Kasiterit|cínovec]], chemicky [[oxid cíničitý]] SnO₂, který obsahuje 78,62 % cínu. Další, ale vzácná cínová ruda, je například [[stannin]] Cu₂S.FeS.SnS₂. [[Kasiterit|Cínovec]] se vyskytuje v cínovcových žilách a pegmatitech, hromadí se v náplavech. V České republice jsou poměrně bohatá naleziště cínových rud, např. [[Cínovec (Dubí)|Cínovec]], [[Horní Krupka]], [[Horní Slavkov]]. Světová ložiska jsou především v [[Myanmar]]u, [[Indonésie|Indonésii]], [[Malajsie|Malajsii]], [[Bolívie|Bolívii]], [[Brazílie|Brazílii]], [[Rusko|Rusku]] ([[Sacha|Jakutsko]] a [[Čukotka]]), [[Nigérie|Nigérii]] a [[Austrálie|Austrálii]]. [176] => [177] => Dalšími méně známými rudami cínu jsou [[franckeit]] Pb₅Sn₃Sb₂S₁₄, [[stanin]] Cu₂FeSnS₄ (resp. Cu₂S•FeS•SnS₂) a [[cylindrit]] Pb₃Sn₄FeSb₂S₁₄. [178] => [179] => == Výroba == [180] => Výroba kovového cínu z rudy je jednoduchá, jde o žárovou redukci [[uhlí]]m v šachtových nebo plamenných pecích: [181] => [182] => : SnO₂ + 2 C → Sn + 2 CO [183] => [184] => Ve [[struska|strusce]], která vzniká při tomto pochodu je ještě stále velké množství cínu, který lze získat redukčním pochodem (tavením strusky v plamenných pecích s [[oxid vápenatý|oxidem vápenatým]] a [[uhlí]]m) nebo srážecím pochodem (tavením se [[železo|železnými]] odpadky). [185] => [186] => : SnSiO₃ + CaO + C → Sn + CaSiO₃ + CO ''redukční pochod'' [187] => : SnSiO₃ + Fe → FeSiO₃ + Sn ''srážecí pochod'' [188] => [189] => K opětovné regeneraci pocínovaných předmětů lze využít [[elektrolýza|elektrolýzu]] nebo se cín z pocínovaných kovových povrchů zpětně získává působením [[plyn]]ného [[chlor]]u. [190] => [191] => == Historie a výroba v minulosti == [192] => [[Soubor:Sword bronze age (2nd version).jpg|náhled|Obřadní bronzová [[dýka]], Plougrescant, Francie, 1500–1300 př. n. l.]] [193] => [[Soubor:Map of Europe according to Strabo.jpg|náhled|[[Strabón]]ova mapa Evropy, kde jsou zakresleny cínové ostrovy „Cassiterides“.]] [194] => V Bibli i v nejstarších spisech [[Řekové|Řeků]] a [[Římané|Římanů]] se vyskytují pojmy, která mnozí badatelé vztahují k výrobě cínu. Cín byl znám velmi dávno, především pro svou poměrně snadnou výrobu z [[ruda|rud]]. [[Hérodotos]] mluví o cínových ostrovech a [[Plinius starší]] píše, že cín je dražší než [[olovo]] a že se dováží z cínových ostrovů v Atlantském oceánu. Za cínové ostrovy se pokládají ostrovy [[Scilly|Scillské]] u pobřeží jižní Anglie, odkud [[Féničané]] cín vyváželi do Východní Evropy a Západní Asie. Izotopická analýza ukázala, že se ve starověku cín z Anglie dovážel do Středomoří.https://sciencemag.cz/spor-o-puvod-cinu-v-dobe-bronzove-vyresen/ - Spor o původ cínu v době bronzové vyřešenhttps://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0218326 - Isotope systematics and chemical composition of tin ingots from Mochlos (Crete) and other Late Bronze Age sites in the eastern Mediterranean Sea: An ultimate key to tin provenance? [195] => [196] => Později poskytovalo Féničanům dostatek cínu [[Španělsko]].{{doplňte zdroj}} Těžba cínové rudy na Pyrenejském poloostrově zanikla v dobách, kdy se Maurové usazovali ve Španělsku. Začátkem tisíciletí byla nejdůležitější naleziště cínovce v Evropě v Anglii v [[Cornwall]]u a [[Devon (hrabství)|Devonu]]. [197] => [198] => V Krušných horách, které se proslavily bohatstvím cínové rudy, se začalo s rýžováním cínu v době bronzové.{{Citace monografie [199] => | příjmení = Tolksdorf [200] => | jméno = J. F. [201] => | příjmení2 = [202] => | jméno2 = [203] => | titul = Mittelalterlicher Bergbau und Umwelt im Erzgebirge. Eine interdisziplinäre Untersuchung. Veröffentlichungen des Landesamtes für Archäologie mit Landesmuseum für Vorgeschichte Bd. 67, ArchaeoMontan Bd. 4. [204] => | vydání = [205] => | vydavatel = Landesamtes für Archäologie mit Landesmuseum für Vorgeschichte [206] => | místo = Dresden [207] => | rok vydání = 2018 [208] => | počet stran = [209] => | strany = [210] => | isbn = [211] => }} Keltové těžili náplavy s kasiteritem pomocí uměle vytvořených kanálů v oblasti pod Cínovcem a horou Pramenáč. Hlubinným dobýváním cínu se začalo v [[Krupka|Krupce]] v roce [[1200]]. V [[15. století]] byly založeny hutě v [[Cínovec (Dubí)|Cínovci]] a v [[16. století]] ve [[Horní Slavkov|Slavkově]]. Všechny hutě a doly byly zničeny za třicetileté války a poté nebyly dlouho obnoveny. Dnes funguje pouze jedna huť. [212] => [213] => === Postup historické výroby === [214] => Cínovec se rozemele, plaví a potom se praží, aby se odstranily [[síra]] a [[arsen]]. Propírání i pražení rudy se obvykle několikrát opakuje. Tím způsobem se obohatí cínová ruda na obsah až 70 % cínu. Z cínovce se získává kov [[Redoxní reakce|redukcí]] [[uhlí]]m v peci. V [[Čechy|Čechách]] v Krupce je v provozu jedna [[šachtová pec]], která se plní střídavě dřevěným uhlím a rudou. Obdržený cín není zcela čistý a proto se dále rafinuje. [215] => [216] => [[Rafinace]] cínu se provádí na nakloněné [[nístěj]]i, pokryté žhavým uhlím. Na uhlí se vlije v šachtové peci získaný cín, který stéká po žhavém uhlí a zanechává na něm nečistoty. Práce s naléváním cínu na uhlí se opakuje tolikrát, až cín na uhlí nezanechává zbytky při odtékání. Vyčištěný cín se lije do [[kadlub]]ů. [217] => [218] => Protože je cínu značný nedostatek, vyrábí se cín i ze zbytků a odřezků bílého plechu. Při výrobě se použije elektrického proudu. Elektrolytem je roztok [[hydroxid sodný|hydroxidu sodného]] NaOH, anodu tvoří drátěný košík naplněný odpadky bílého plechu. Na železné katodě se usazuje houbovitý cín, který se vybírá a taví za vzniku velmi čistého kovu. Železné odpadky po odstranění cínu se použijí jako [[Kovový šrot|šrot]] při výrobě železa a [[ocel]]i. [219] => [220] => == Využití == [221] => Se zpracováním cínu [[Odlévání|litím]] do různých forem se setkáváme již od poloviny 3. tisíciletí př. n. l. I v antice byla výroba cínových předmětů vysoce ceněna, ale cínařství dosáhlo vrcholu v evropském středověku, renesanci a baroku. Hlavními výrobky z té doby jsou užitkové a liturgické nádoby, svícny, křtitelnice. Povrch těchto výrobků byl zdoben reliéfy, rytím, cizelováním a leptáním. Před objevením porcelánu byl cín důležitým materiálem pro výrobu talířů, konví a číší. Později byly z cínu odlévány i drobné hračky (cínoví vojáčci), sošky, [[pamětní medaile]] apod. [222] => [223] => V současné době je těžiště využití kovového cínu v [[potravinářství]]. Vysoká odolnost cínu proti korozi a jeho zdravotní nezávadnost ho určují jako ideální materiál pro styk s dlouhodobě uchovávanými potravinami. Protože cena samotného cínu je poměrně vysoká, je plech pro výrobu konzerv obvykle ze slitin [[železo|železa]] a cínem v tenké vrstvě je pokrýván vnitřní povrch, který je v kontaktu s potravinami. Podobně se upravují i kovové povrchy zařízení pro potravinářský průmysl – trubky, kotle, reaktory… Z cínu lze také vyválcovat tenké fólie (staniol), které se opět uplatňují při ochraně potravin nebo jiných předmětů před korozí. Dnes jsou ale vytlačovány [[hliník]]ovou fólií – [[alobal]]em, který je znatelně levnější a má stejné vlastnosti. [224] => [225] => Ve [[Sklářství|sklářském průmyslu]] je lití [[ploché sklo|skleněných tabulí]] na roztavený cín ideální metodou pro výrobu dokonale rovných skleněných ploch o značně velkých rozměrech (výkladní skříně, okna moderních výškových budov a dalších). [226] => [227] => Elementární cín získává [[supravodivost|supravodivé]] vlastnosti při teplotách pod 3,72 K. Dosažení této teploty není technicky příliš obtížné, a proto cínové krystaly sloužily jako první materiál pro studium jevů supravodivosti (např. [[Meissnerův-Ochsenfeldův jev]]). [228] => [229] => [230] => Soubor:04. Holba se znakem pražského malířského bratrstva svatého Lukáše, 1599, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze.jpg|Holba se znakem pražského malířského bratrstva svatého Lukáše, 1599, [[Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze]] [231] => Soubor:Cynowy Danzig ubt.jpeg|Cínová nádoba [232] => Soubor:Jaroměř Mikuláš křtitelnice.jpg|Cínová křtitelnice, kostel v [[Jaroměř]]i [233] => Soubor:Cínový vojáček.jpg|Cínový vojáček [234] => [235] => [236] => == Slitiny cínu == [237] => [[Soubor:Freer 005.jpg|náhled|bronzová nádoba]] [238] => [[Soubor:Ex Lead freesolder.jpg|náhled|Cívka bezolovnaté pájky]] [239] => Základní nevýhodou čistého cínu je skutečnost, že je velmi měkký a nehodí se proto k výrobě nástrojů nebo zbraní. Teprve objev slitin cínu s [[měď|mědí]] a dalšími kovy umožnil rozkvět starověké metalurgie a přispěl k rychlejšímu vývoji civilizace. [240] => [241] => * Cínový [[bronz]] je slitina mědi a cínu s obsahem cínu do 33 %, běžně se obsah cínu pohybuje pouze okolo 5–15 %. Cín podstatným způsobem zvyšuje pevnost a tvrdost a zároveň má vzniklá slitina nižší bod tání než samotná měď a snáze se proto zpracovává litím. Použije-li se pojem bronz sám o sobě, je tím v určitém kontextu míněn právě cínový bronz. [242] => ** Bronz jako slitina cínu s mědí dala jméno celé epoše lidských dějin – [[doba bronzová|době bronzové]]. O významu, jaký je člověkem bronzu připisován, svědčí např. i to, že za třetí místo v nějaké sportovní disciplíně se uděluje bronzová medaile, hned po [[zlato|zlaté]] a [[stříbro|stříbrné]]. Bronzy mají mnoho využití i v současné době. [243] => ** Bronz vykazuje velkou odolnost při styku s mořskou vodou a vyrábějí se z něj důležité součásti průmyslových aparatur, které jsou trvale vystaveny jejímu působení (potrubí a ventily pro její rozvod). [244] => ** Bronz ([[zvonovina]]) je dodnes pokládán za nejlepší slitinu pro výrobu [[zvon]]ů, jsou z něj odlévány různé sochy a kovové plastiky, protože prakticky neomezeně vzdoruje vlivům počasí. Velmi významné a ceněné jsou také čínské bronzové umělecké předměty. [245] => ** Fosforové bronzy obsahují navíc přibližně 1 % [[fosfor]]u a vyznačují ještě zvýšenou tvrdostí, mechanickou a chemickou odolností. [246] => * Zvýšením obsahu cínu v bronzu se získá jeho speciální odrůda, slitina nazývaná [[dělovina]]. Tato slitina sloužila v raném novověku pro výrobu těžkých palných zbraní a nebylo proto výjimkou, že se kostelní zvony přetavovaly na děla. [247] => * Dalším typem slitin obsahujících měď je [[ložiskový kov]]. Jde o slitinu s přibližným složením 80–90 % cínu, která obsahuje navíc měď, [[olovo]] a [[antimon]]. Vyznačuje se především vysokou odolností proti otěru i když jsou poměrně měkké – slouží pro výrobu kluzných ložisek pro automobilový průmysl a další aplikace. [248] => * Anglický cín (pewter) – slitina s mědí a antimonem nebo olovem, obsah cínu přesahuje 90 %. Užívá se k výrobě levnějších šperků. [249] => * Významnou skupinu slitin cínu představují [[pájka|pájky]]. Cín je součástí především pájek pro tzv. ''měkké pájení''. Měkké pájky (s teplotou tání nižší než 400 °C) jsou slitiny kovů jako [[Olovo|Pb]], [[Cín|Sn]], [[Kadmium|Cd]], [[Zinek|Zn]], [[Stříbro|Ag]] aj. Tyto pájky jsou využívány pro [[instalatér]]ské práce (pájení [[Roura (technika)|trubek]] pro rozvody vody, topných médií, chladicích médií v [[Klimatizace|klimatizacích]]), pro [[klempíř]]ské práce jako je spojování [[okap]]ů, střešních krytin a ve velkém měřítku v elektrotechnice. V České republice platí pro měkké pájky norma: ČSN EN ISO 9453 ''Slitiny pro měkké pájení – Chemické složení a tvary''. [250] => ** Pro některé aplikace se odlévají komplikovanější směsi, obvykle se jedná o slitiny cínu, olova, [[kadmium|kadmia]] a [[antimon]]u. Pro zvýšení bodu tání, zvýšení pevnosti a vodivosti spoje se často leguje do slitiny i [[stříbro]]. Pro účely, vyžadující zvlášť velkou tvrdost spoje se navíc přidává i [[fosfor]], který však zvyšuje křehkost materiálu. [251] => ** Pro [[pájení]] v elektrotechnice a elektronice se dlouho používala [[Eutektikum|eutektická]] slitina s 37 % olova a 63 % cínu. Její teplota tání je 183 °C. Výhodou eutektické slitiny je hlavně to, že tuhne bez přechodových fází. Tyto dříve používané slitiny s olovem jsou podle směrnice [[RoHS]] od r. 2006 zakázány a jsou proto nahrazeny slitinami Sn s Cd, Zn, Ni, Bi, In, aj., (např. pájka 220, s Cd82Zn16Ag2). Jejich vlastnosti jsou však v porovnání s olovnatými méně výhodné, např. mají horší smáčivost a vyšší teplotu tavení. Pájky pro elektrotechniku jsou dodávány v nejrůznějších formách. Pro ruční pájení v elektronice se dodávají v podobě „dutého“ [[drát]]u (trubičky) vyplněné pastovitým [[Tavidlo|tavidlem]]. K pájení [[Povrchová montáž|SMD součástek (Surface Mounting Devices - bezvývodové součástky)]] se užívá pájka v pastovité formě, což jsou miniaturní kuličky pájky smísené s pastovitým tavidlem. Jako vsázka do zařízení pro hromadné pájení [[Pájení vlnou|(cínová vlna)]] se užívají vakuově odlévané slitky (tyče) o hmotnosti půl až několika kilogramů. [252] => * Dalším využitím cínu je [[varhany|varhanní]] kov, ze kterého se vyrábějí varhanní píšťaly. Je to slitina cínu a olova, obsah cínu určuje kvalitu píšťaly a její zvuk. Čím více cínu, tím větší má pak výsledný zvuk lesk, většinou se jedná o kompromis mezi výrobními náklady a požadovaným zvukem. [253] => * Poslední ze známých slitin je ''kov Britania'', který se využívá k výrobě jídelních příborů a nádobí. Je to slitina 90 % cínu, 8 % [[antimon]]u a 2 % [[měď|mědi]]. [254] => [255] => == Sloučeniny == [256] => Cín vytváří s většinou minerálních kyselin dvě řady solí s mocenstvím Sn²⁺ a Sn⁴⁺. Ve vodných roztocích jsou ionty o uvedeném mocenství stálé pouze v přítomnosti velkého nadbytku kyselin (především [[Kyselina chlorovodíková|HCl]] stabilizuje ion Sn⁴⁺ tvorbou silných chlorokomplexů). Roztoky cínatých solí Sn²⁺ se ve styku se vzdušným [[kyslík]]em pozvolna oxidují na soli cíničité. [257] => [258] => Hlavní praktické uplatnění nalézají roztoky cínatých solí jako [[Redoxní reakce|redukční]] činidla střední síly. Jsou nasazovány jak v organické tak anorganické [[Chemická syntéza|syntéze]] i v [[analytická chemie|analytické chemii]] v reduktometrických [[titrace|titracích]] nebo při tvorbě těkavých hydridů [[arsen]]u nebo [[antimon]]u. [259] => [260] => === Sloučeniny cínaté === [261] => * [[Chlorid cínatý]] SnCl₂ je bílá, mastně lesklá, rozpustná krystalická látka. Je to silné redukční činidlo. Nejlépe se připraví vedením par [[chlorovodík]]u přes rozžhavený cín. [262] => * [[Oxid cínatý]] SnO je tmavý prášek, nerozpustný ve vodě. Vzniká reakcí [[hydroxid cínatý|hydroxidu cínatého]] s cínatými nebo zásaditými látkami. [263] => * [[Sulfid cínatý]] SnS je tmavě hnědá, nerozpustná látka, která vzniká přímým slučováním cínu se [[Síra|sírou]] nebo se vylučuje z roztoků cínatých solí po přidání roztoku [[sulfan|sirovodíku]]. [264] => * [[Dusičnan cínatý]] Sn(NO₃)₂ je bílá, hygroskopická, krystalická látka, která se snadno rozkládá. Vzniká působením zředěné [[kyselina dusičná|kyseliny dusičné]] na cín, kdy vzniká vedle [[dusičnan cínatý|dusičnanu cínatého]] i [[dusičnan cíničitý]], nebo ho lze připravit reakcí [[oxid cínatý|oxidu cínatého]] nebo [[hydroxid cínatý|hydroxidu cínatého]] se zředěnou [[kyselina dusičná|kyselinou dusičnou]]. [265] => * hydroxid cínatý Sn(OH)2 je amfoterní bílá sraženina. [266] => [267] => === Sloučeniny cíničité === [268] => * [[Stannan|Cínovodík]] SnH₄ neboli stannan je bezbarvá, velmi jedovatá plynná látka, která se lehce rozkládá. Vzniká při rozkladu slitiny hořčíku a cínu čtyřnormální [[kyselina chlorovodíková|kyselinou chlorovodíkovou]]. [269] => * [[Fluorid cíničitý]] SnF₄ je bezbarvá krystalická látka, která lehce tvoří komplexní sloučeniny. Vzniká reakcí [[chlorid cíničitý|chloridu cíničitého]] s bezvodým [[fluorovodík]]em. [270] => * [[Chlorid cíničitý]] SnCl₄ je v bezvodém stavu bezbarvá, na vzduchu dýmající kapalina. Z vodného roztoku krystalizuje jako bezbarvá krystalická látka, která se snadno rozplývá na vzduchu a nejčastěji krystalizuje jako pentahydrát. [[Chlorid cíničitý]] snadno tvoří komplexní sloučeniny. Připravuje se reakcí cínu s [[chlor]]em. Využívá se v barvířství jako mořidlo. [271] => * [[Bromid cíničitý]] SnBr₄ je za pokojové teploty sněhobílá krystalická látka, která v roztoku snadno tvoří komplexní sloučeniny. Připravuje se slučování cínu s [[brom]]em. [272] => * [[Jodid cíničitý]] SnI₄ je žlutá až žlutohnědá krystalická látka, která se vodě rozkládá na [[jodid cínatý]] a [[jod]]. Připravuje se reakcí cínu s [[jod]]em. [273] => * [[Oxid cíničitý]] SnO₂ se v přírodě vyskytuje jako nerost [[Kasiterit|cínovec]] ([[kasiterit]]) hnědočerné, šedé nebo žluté barvy. Je základní surovinou pro výrobu cínu. Nemá kapalné skupenství, při 1800 °C sublimuje. Ve vodě je nerozpustný a ani s kyselinami a roztoky hydroxidů nijak výrazně nereaguje. Používá se při výrobě bílých smaltů, glazur a leštících prášků, má antistatické účinky, a proto se aplikuje na povrchy skel (vzniká mléčné sklo). Připravuje se spalováním cínu v proudu vzduchu. [274] => * [[Sulfid cíničitý]] SnS₂ je zlatožlutá látka, která má obchodní název musivní zlato – tj. zlato pro mosaikové práce. V roztoku vytváří několik komplexů. Připravuje se působením [[sulfan]]u na roztoky cíničitých sloučenin nebo zahříváním cínu se [[síra|sírou]] a [[Chlorid amonný|salmiakem]]. [275] => [276] => == Odkazy == [277] => === Reference === [278] => [279] => [280] => === Literatura === [281] => * COTTON, F. A. – WILKINSON, J.: ''Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé.'' ACADEMIA, Praha 1973 [282] => * HOLZBECHER, Z.: ''Analytická chemie.'' SNTL, Praha 1974 [283] => * Dr. Heinrich Remy, ''Anorganická chemie'' 1. díl, 1. vydání 1961 [284] => * N. N. Greenwood – A. Earnshaw, ''Chemie prvků'' 1. díl, 1. vydání 1993 {{ISBN|80-85427-38-9}} [285] => * {{Citace monografie | příjmení = Majer | jméno = Jiří | odkaz na autora = Jiří Majer | titul = Těžba cínu ve Slavkovském lese v 16. století | vydavatel = Národní technické muzeum | místo = Praha | rok = 1970 | počet stran = 227}} [286] => * RUŽA, V.: ''Pájení.'' SNTL, Praha, 1988. [287] => * ABEL, M. – CIMBUREK, V.: ''Bezolovnaté pájení v legislativě i praxi.'' Abetec, 2005, {{ISBN|80-903597-0-1}}. [288] => * ČSN EN ISO 9453 ''Slitiny pro měkké pájení – Chemické složení a tvary'' [289] => [290] => === Související články === [291] => * [[cínový mor]] [292] => [293] => === Externí odkazy === [294] => * {{Commonscat}} [295] => * {{Wikislovník|heslo=cín}} [296] => [297] => {{Periodická tabulka (navbox)}} [298] => {{Autoritní data}} [299] => {{Portály|Chemie}} [300] => [301] => [[Kategorie:Cín| ]] [302] => [[Kategorie:Chemické prvky]] [303] => [[Kategorie:Kovy]] [304] => [[Kategorie:Supravodiče]] [] => )

good wiki

Cín

Cín (chemická značka Sn, stannum) patří mezi kovy, které jsou známy lidstvu již od pravěku především jako součást slitiny zvané bronz. Má velmi nízký bod tání a je dobře kujný a odolný vůči korozi.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

Cín

About

Expert Team

Award winning agency

10 Year Exp.

You might be interested in

Antimon

Bronz

Jod

Kasiterit

Olovo

Síra

Staniol

Uhlí

Železo

Service

About us

Technology

Locations