Array ( [0] => 15512569 [id] => 15512569 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Epirus [uri] => Epirus [3] => Epirus antiquus tabula.jpg [img] => Epirus antiquus tabula.jpg [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - region [1] => | úřední název česky = Epirus [2] => | úřední název = Ήπειρος
Epiri
Epiru [3] => | obrázek = Epirus landsat.jpg [4] => | popisek = Satelitní snímek oblasti, v níž nachází Epirus [5] => | článek o hymně = [6] => | mapa = Epirus antiquus tabula.jpg [7] => | popisek mapy = Historická mapa Epiru z roku [[1902]] [8] => | status = historický a geografický region [9] => | rozloha = [10] => | počet obyvatel = [11] => | součást státu = {{vlajka a název|Řecko}}
{{vlajka a název|Albánie}} [12] => | stát = [13] => | vznik = [[starověk]] [14] => }} [15] => [16] => '''Epirus''' ([[Řečtina|řecky]] Ήπειρος, [[Albánština|albánsky]] ''Epiri'', [[Arumunština|arumunsky]] ''Epiru'') je geografická a historická oblast v [[jihovýchodní Evropa|jihovýchodní Evropě]], nyní rozdělená mezi [[Řecko]] a [[Albánie|Albánii]]. Leží mezi pohořím [[Pindos]] a [[Jónské moře|Jónským mořem]] a rozprostírá se od [[Vlorský záliv|Vlorského zálivu]] a pohoří [[Mali i Kanalit]] na severu k [[Ambrakijský záliv|Ambrakijskému zálivu]] a římskému městu [[Nikopolis]] na jihu.{{harvnb|Hornblower|Spawforth|Eidinow|2012|loc="Epirus", p. 527}}. V současné době je rozdělen mezi [[Epirus (kraj)|kraj Epirus]] v severozápadním Řecku a kraje [[Gjirokastër (kraj)|Gjirokastër]], [[Vlora (kraj)|Vlora]] a [[Berat (kraj)|Berat]] v jižní Albánii. Největší město v Epiru je [[Ioannina]], sídlo kraje Epirus a [[Gjirokastër]] – největší město v albánské části Epiru. [17] => [18] => Jde o drsný a hornatý region, který byl severozápadní oblastí [[Starověké Řecko|starověkého Řecka]]. Byl obývaný řeckými kmeny jako Chaonové a Thespróti. Nacházela se zde svatyně v [[Dodóna|Dodóně]], nejstarší starověká řecká věštírna a nejprestižnější po [[Delfy|Delfách]]. V roce [[370 př. n. l.]] byl sjednocen do jednoho státu dynastií Aiakidů. Slávy Epirus dosáhl během panování [[Pyrrhos|Pyrrha]], který bojoval s [[Římská republika|římskou republikou]] v sérii tažení. Epirus se následně v roce [[146 př. n. l.]] stal součástí římské republiky spolu se zbytkem Řecka, poté [[Římská říše|římské]] a [[Byzantská říše|východořímské říše]]. [19] => [20] => Po [[Obléhání Konstantinopole (1204)|pádu Konstantinopole]] během [[Čtvrtá křížová výprava|čtvrté křížové výpravy]] se Epirus stal centrem [[Epirský despotát|Epirského despotátu]], jednoho z nástupnických států [[Byzantská říše|Byzantské říše]]. V [[15. století]] se Epirus dostal pod nadvládu [[Osmanská říše|Osmanské říše]] a během vlády [[Ali paša Janinský|Aliho Paši]] na počátku 19. století se stal do jisté míry nezávislým, ale [[Osmané]] ho znovu dostali pod kontrolu v roce 1821. Po [[Balkánské války|balkánských válkách]] a [[První světová válka|první světové válce]] se stal jižní Epirus součástí [[Řecko|Řecka]], zatímco [[severní Epirus]] součástí Albánie. [21] => [22] => == Historie == [23] => === Rané osídlení === [24] => [[Soubor:EpirusMycynaen.jpg|náhled|upright|vlevo|Mykénské stopy v Epiru]] [25] => První doklady lidského osídlení v Epiru pocházejí z období [[neolit]]u. V této době byly zřejmě postaveny velké pohřební [[Mohyla|mohyly]], které oplývají mnoha znaky charakteristickými pro pozdější mohyly [[Mykény|Mykéňanů]], což nasvědčuje možnému spojení mezi Epirem a [[Mykénská civilizace|mykénskou civilizací]]. Mykénského původu jsou patrně i dvě náboženská střediska této oblasti: ''Nekromanteion'' (scházeli se tam živí se svými mrtvými předky) u řeky [[Acherón|Acheron]] a [[Zeus|Diova]] věštírna v [[Dodóna|Dódóně]]. [26] => [27] => Na konci druhého tisíciletí př. n. l. (zhruba kolem [[1200 př. n. l.]]) vpadli Dórové přes Makedonii a Epirus do Řecka. Důvody této invaze nejsou dosud jasné, každopádně původní obyvatelstvo Epiru bylo vypuzeno na jih. Někdy na počátku prvního tisíciletí př. n. l. se pak v Epiru usadily tři kmeny: Chaonové na severozápadě, [[Molossové]] ve střední části země a Thespróti na jihu. Zda byl původ těchto kmenů řecký, anebo se jednalo o [[Helenizace|helenizované]] [[Ilyrové|Ilyry]], není jisté. [28] => [29] => V [[7. století př. n. l.]] založily řecké obce řadu kolonií na pobřeží Epiru, které sloužily jako přístavy při plavbě do [[Itálie]] a na [[Sicílie|Sicílii]]. Nejvýznamnější z těchto měst byla [[korint]]ská kolonie [[Ambrakia]]. Oproti [[Řekové|Helénům]], kteří sídlili ve městech či v jejich okolí, obývali Epiroti pouze nevelké vesnice. Jejich hlavní zdroj obživy představoval lov a pastevectví. Území Epiru, nacházející se na samé periferii [[Starověké Řecko|řeckého světa]], se vyznačovalo neustálým neklidem v důsledku permanentního tlaku ilyrských kmenů, jejichž teritorium se rozkládalo při východním břehu [[Jaderské moře|Jaderského moře]]. I přes svoji geografickou odlehlost se Epiros těšil značnému náboženskému významu, díky již zmiňované věštírně v Dódóně – jež byla po [[Delfy|Delfách]] druhým nejproslulejším [[Orákulum|orákulem]] ve starověkém Řecku. [30] => [31] => === Starověké království === [32] => {{Infobox - zaniklý stát [33] => | název = Épeiros [34] => | originální název =  ''Ἄπειρος'' (épeirská řečtina)
Ápeiros [35] => | rok vzniku = [[330 př. n. l.|330]] [36] => | rok zániku = [[167 př. n. l.|167 př. n. l.]] [37] => | před 1 = Molossové [38] => | před 1 vlajka = No flag.svg [39] => | před 2 = Thespróti [40] => | před 2 vlajka = No flag.svg [41] => | před 3 = Chaonové [42] => | před 3 vlajka = No flag.svg [43] => | po 1 = Makedonie (provincie) [44] => | po 1 vlajka = Flag of the Roman Empire.svg [45] => | šířka 1. sloupce = [46] => | vlajka = [47] => | článek o vlajce = [48] => | znak = Meuble foudre.svg [49] => | článek o znaku = Zeus [50] => | velikost znaku = 150px [51] => | rámeček znaku = [52] => | mapa = Epirus antiquus tabula.jpg [53] => | velikost mapy = 290px [54] => | mapa poznámka = Mapa starověkého Épeiru, Heinrich Kiepert, [[1902]] [55] => | hlavní město = Passaron ([[330 př. n. l.|330]]–[[295 př. n. l.]])
Ambracia ([[295 př. n. l.|295]]–[[224 př. n. l.]])
Phoenike ([[224 př. n. l.|224]]–[[167 př. n. l.]]) [56] => | jazyky = épeirská [[Dórština|řečtina]] [57] => | národnostní složení = Épeiroti [58] => | náboženství = [[Řecké náboženství|starořecké]] [59] => | státní zřízení = [[monarchie]] ([[330 př. n. l.|330]]–[[231 př. n. l.]])
[[republika]] ([[231 př. n. l.|231]]–[[167 př. n. l.]]) [60] => | vznik = [61] => | zánik = [62] => }} [63] => [64] => Heléni pohlíželi na Épeiroty po velmi dlouhou dobu se značnou přezíravostí. Ještě v [[5. století př. n. l.]] je historik [[Thúkýdidés]] označil za „[[barbar]]y“ tedy Neřeky. Teprve sto let poté jim bylo dovoleno zúčastnit se [[Olympijské hry|olympijských her]] po boku Helénů. Jedinými Epiroty považovanými za Řeky byli členové molosské královské dynastie Aiakidů, kteří odvozovali svůj původ od [[Achilles|Achilleova]] syna [[Neoptolemos|Neoptolema]] (Pyrrha), mytického zakladatele épeirského království. Řečtí a [[Starověký Řím|římští]] spisovatelé pozdějších věků, jako byli [[Apollodóros]], [[Strabón]], [[Dionýsios z Halikarnássu]], [[Pausaniás]], [[Klaudios Ptolemaios]], [[Cassius Dio]] či [[Eutropius]], řadili Epiroty mezi Řeky. [[Plútarchos]] zmiňuje zajímavé prvky v místní kultuře a v [[Pyrrhos|Pyrrhově]] životopise informuje o tom, že Achillea „uctívali Epiroti jako boha, přičemž v místním dialektu byl nazýván Aspetos“. [65] => [66] => [[Soubor:Map of ancient Epirus and environs (English).svg|náhled|upright|vlevo|Starověké kmeny v Epiru.]] [67] => První král Molossů ,který je znám, se nazýval Tharyps. Ten přišel v roce 429 př. n. l. do Athén, kde se mu dostalo řecké výchovy a získal také athénské občanství pro sebe a všechny své potomky.{{Citace monografie [68] => | příjmení = Świderková [69] => | jméno = Anna [70] => | příjmení2 = [71] => | jméno2 = [72] => | titul = Sedm Kleopater [73] => | vydání = 1 [74] => | vydavatel = Panorama [75] => | místo = Praha [76] => | rok vydání = 1978 [77] => | počet stran = 249 [78] => | strany = 13 [79] => }} Aiakidé, jakožto dynastie vládnoucí Molossům, získali po roce [[370 př. n. l.]] nadvládu nad celým Epirem, když dokázali prosadit svoji převahu vůči ostatním kmenům. Aby potvrdili svoji dominanci, spojili se Molossové s [[Starověká Makedonie|makedonským královstvím]], jehož moc v této době prudce expandovala. Spojenecký svazek byl utužen v roce [[359 př. n. l.]], kdy se neteř épeirského krále Arybba, princezna [[Olympias]], provdala za krále [[Filip II. Makedonský|Filipa II. Makedonského]]. Tři roky nato se Filipovi a Olympiadě narodil syn [[Alexandr Veliký|Alexandr]], který se měl později proslavit jako dobyvatel [[Perská říše|perské říše]]. [80] => [81] => Po smrti Arybba nastoupil na Epirský královský trůn [[Alexandr I. Épeirský|Alexandr I. Epirský]], Olympiadin bratr, jenž se vojensky angažoval na straně jihoitalských Řeků. V roce [[331 př. n. l.]] ale v [[Lukánie|Lukánii]] padl. Jeho nástupce Aiakidés Epirský zasáhl na straně Olympiady proti [[Kassandros|Kassandrovi]] během boje o vládu nad Makedonií, avšak v roce [[313 př. n. l.]] byl sesazen. Po určitých peripetiích se v roce [[295 př. n. l.]] ujal vlády Aiakidův syn, [[Pyrrhos]]. Ten se projevil jako jeden z nejzdatnějších a nejodvážnějších vojevůdců [[starověk]]u a do doby jeho panování tudíž spadá období největšího rozmachu Epirru. [82] => [83] => [[Soubor:D70-0404-dodona.jpg|náhled|střed|550px|Divadlo v [[Dodóna|Dodóně]] s horou [[Tomaros]].]] [84] => [[Soubor:Pyrrhic War Italy en.svg|náhled|upright=0.8|vlevo|[[Pyrrhovy války|Pyrrhova tažení]]]] [85] => Brzy po nástupu na trůn využil Pyrrhos dynastických svárů v Makedonii k získání jejích pohraničních oblastí. Moc Épeiru dále upevnil obsazením pobřežních a okrajových území včetně [[Akarnánie]] a ostrova Kerkýra. Takto posílen se Pyrrhos zapojil do války proti svému někdejšímu spojenci a tehdejšímu vládci Makedonie, [[Démétrios I. Poliorkétés|Démétriu I. Poliorkétovi]], přičemž se zmocnil [[Thesálie]] a [[Západní Makedonie|západní poloviny Makedonie]] a prolomil obležení [[Athény|Athén]]. V roce [[284 př. n. l.]] byl však zatlačen zpět do Épeiru Démétriovým nástupcem, [[Lýsimachos|Lýsimachem]]. O tři roky později požádalo jihoitalské město [[Tarent]] Pyrrha o pomoc proti [[Starověký Řím|Římanům]]. V Itálii a na Sicílii vedl épeirský král po šest let válku s Římany a [[Kartágo|Kartaginci]], avšak jeho výboje, třebaže byly vykoupeny velkými oběťmi („[[Pyrrhovo vítězství]]“), neměly dlouhého trvání. Po porážce v [[Bitva u Beneventa|bitvě u Beneventa]] v roce [[275 př. n. l.]] se proto Pyrrhos rozhodl pro návrat do Řecka. Ovšem už rok poté napadl Makedonii a jejího krále [[Antigonos II. Gonatás|Antigona II. Gonata]] sevřel ve městě [[Soluň|Thessaloníké]], načež se k němu připojila většina makedonského vojska. Své vítězství však odmítl završit a raději se vypravil na nové tažení na [[Peloponés]] proti [[Sparta|Spartě]]. Zanedlouho nato byl ale Pyrrhos obklíčen Makedonci a Sparťany v [[Argos (město)|Argu]] a v následném boji byl zabit. Po Pyrrhově smrti Épeiros opět poklesl do bezvýznamnosti, když se jeho vládcové zapletli do dlouhodobého konfliktu s Makedonií. [86] => [87] => [[Soubor:Epirus234bc.jpg|náhled|upright=0.8|vlevo|Mince z období épeirského spoku s [[Zeus|Diem]] a hromoklínem]] [88] => Za málo schopných Pyrrhových nástupců moc království zvolna upadala. V roce [[231 př. n. l.]] byla královská vláda odstraněna a nahrazena [[Federace|federativním]] spolkem épeirských obcí, jež ustavily vlastní sněm (''synedrion''). Některé regiony na jihu se však připojily k [[Aitólský spolek|aitólskému spolku]]. Épeiros musel navíc čelit vzrůstajícímu ohrožení ze strany [[Římská republika|římské republiky]], která na přelomu [[3. století př. n. l.|3.]] a [[2. století př. n. l.]] svedla sérii vítězných [[Makedonské války|válek s Makedonií]]. V prvních dvou konfliktech zachovával spolek neutralitu, nicméně během [[Třetí makedonská válka|třetí makedonské války]] ([[171 př. n. l.|171]] až [[168 př. n. l.]]) Molossové podpořili makedonského krále [[Perseus Makedonský|Persea]], zatímco Chaonové a Thespróti se vyslovili pro Římany. Následky této rozpolcenosti se ukázaly být katastrofální. Poté, co římské vojsko v čele s [[Lucius Aemilius Paullus Macedonicus|Luciem Aemiliem Paullem]] Persea porazilo a zajalo, proniklo do Épeiru a zpustošilo zde na 70 měst a vesnic. Přitom bylo zotročeno 150 000 Épeirotů, údajně jako trest za Pyrrhův vpád do Itálie. Celá země byla tak těžce poničena, že trvalo dalších 500 let, než se z tohoto úderu plně vzpamatovala. [89] => [90] => === Římská a byzantská vláda === [91] => [[Soubor:Butrint-111198.jpg|náhled|upright=0.8|vlevo|Ruiny [[Butrint]]u]] [92] => [[Soubor:Ancient Epirus & Modern Borders (Colored).svg|náhled|upright|[[Římské provincie]] ''Epirus Vetus'' a ''Epirus Nova'' v porovnání s dnešními hranicemi.]] [93] => Římská invaze definitivně ukončila politickou nezávislost Épeiru a v roce [[146 př. n. l.]] se Épeiros stal součástí [[římské provincie]] [[Makedonie (provincie)|Makedonie]]. Pobřežní regiony země v této době bohatly díky své strategické poloze mezi Itálií a Řeckem. Rovněž výstavba silnice [[Via Egnatia]] posílila zdejší prosperitu. V roce [[31 př. n. l.]] byla při březích Épeiru svedena [[bitva u Actia]] – jedno z nejdůležitějších vojenských střetnutí v historii, v němž [[Augustus|Octavianus]] triumfoval nad [[Marcus Antonius|Marcem Antoniem]] a [[Kleopatra VII.|Kleopatrou]] a učinil tak rozhodující krok k nastolení [[Římské císařství|římského císařství]]. Za [[Nero]]novy vlády byl Épeiros v roce [[67|67 n. l.]] ustaven samostatnou provincií spravovanou císařským prokurátorem. V rámci [[Diocletianus|Diocletianových]] správních reforem římské říše na konci [[3. století]] byly vytvořeny dvě nové provincie: ''Epirus Nova'' a ''Epirus Vetus'', přičemž historické území Épeiru zahrnovala druhá zmiňovaná provincie. [94] => [95] => Po rozdělení římské říše v roce [[395]] připadl Epirus [[Byzantská říše|východořímské říši]], pozdější středověké [[Byzantská říše|byzantské říši]], jejímž centrem byla [[Konstantinopol]]. Od konce [[4. století]] trpěl Epirus invazemi různých barbarských kmenů ze severu, především [[Gótové|Gótů]]. Na přelomu [[6. století|6.]] a [[7. století]] se Epirus vymkl kontrole východořímské vlády poté, co byl osídlen [[Slované|Slovany]]. V průběhu dalších staletí se dočasně ocitl pod nadvládou [[Bulhaři|Bulharů]]. V [[9. století]] [[Byzantinci]] postupně obnovili svoji kontrolu nad územím Epiru, který byl začleněn do [[thema]]tu ''Nikopolis''. [96] => [97] => Po [[Obléhání Konstantinopole (1204)|pádu Konstantinopole]] během [[Čtvrtá křížová výprava|čtvrté křížové výpravy]] v roce [[1204]] obsadil [[Michael I. Komnenos Dukas]] [[Aitólie|Aitólii]] a Epirus a vybudoval zde nezávislý [[Epirský despotát]]. Panovníci tohoto byzantského nástupnického státu ovládali po jistou dobu značně rozsáhlou oblast v severozápadním Řecku, většinu dnešní [[Albánie]] a část nynější [[Severní Makedonie]]. Koncem [[13. století]] byl Epirus zasažen migrací [[Albánci|Albánců]] příchozích ze severu. Ve [[14. století]] se despotát stal předmětem expanzionistických ambicí svých sousedů, hlavně Byzantinců a [[Srbové|Srbů]], a v roce [[1430]] byl nakonec obsazen [[Osmanská říše|osmanskými Turky]] vedenými sultánem [[Murad II.|Muradem II.]] [98] => [99] => === Epirus za Osmanů === [100] => [[Soubor:Το Γεφύρι της Άρτας.JPG|náhled|upright=0.8|vlevo|Obnovený most přes řeku Arachthos]] [101] => Za osmanské nadvlády bylo hospodářství Epiru narušeno nadměrnou kultivací a intenzivním odlesňováním. Důsledkem bylo vyčerpání zdejší půdy a zbavení oblasti takřka veškerého obyvatelstva, jež odsud odcházelo kvůli nesnesitelné chudobě. V roce [[1443]] albánský šlechtic Jiří Kastriota zvaný [[Skanderbeg]] povstal proti Osmanům a zmocnil se i severního Epiru. Po jeho smrti toto území připadlo [[Benátská republika|Benátčanům]], které však Osmani do konce [[15. století]] vyhnali z takřka celé oblasti. [102] => [103] => S pozvolným úpadkem osmanské moci v [[18. století]] se Epirus stal fakticky nezávislým státem pod vládou [[Ali paša Janinský|Aliho Paši]], syna albánského beje, který ustavil centrem své domény město [[Ioánnina]]. Na vrcholu své moci kontroloval většinu [[Západní Řecko|západního Řecka]], Peloponés a Albánii. Po vypuknutí [[Řecká válka za nezávislost|řeckého povstání]] v roce [[1821]] se [[Ali Paša Janinský|Ali Paša]] pokusil získat suverénní postavení, nicméně byl sesazen a zavražděn [[Osmané|Osmany]]. [104] => [105] => === Moderní historie === [106] => {{Viz též|Epirus (kraj)|Severní Epirus}}[[Soubor:Epirus across Greece Albania4.svg|náhled|upright|Epirus ve 20. století rozdělený mezi Řecko a Albánii. [107] => {{legenda|#fcc45f|řecký [[Epirus (kraj)|kraj Epirus]]}} [108] => {{legenda|#dcc9a7|přibližný rozsah Epiru ve starověku}} [109] => {{legenda|#77da9b|přibližný rozsah největší koncentrace Řeků v "severním epiru" počátkem 20. století{{harvnb|Soteriades|1918}}: [[:File:Hellenism in the Near East 1918.jpg|Map]].}}
'''Červená tečkovaná čára''':Území autonomního státu Severní Epirus]] [110] => V roce [[1832]] obdrželo [[Řecko]] oficiálně nezávislost, ovšem Epirus setrvával i nadále pod vládou Osmanů. Teprve po skončení [[Balkánské války|balkánských válek]] v letech [[1912]] až [[1913]] mohla být většina Epiru připojena k Řecku. [[Severní Epirus]] (''Vorios Ipiros'') byl ale na základě šetření mezinárodní komise přiřčen [[Albánie|Albánii]]. Toto rozdělení nevyhovovalo ani Řekům ani Albáncům, neboť na obou stranách hranice se vyskytovaly silné etnické menšiny. Po skončení první světové války bylo sporné území severního Epiru (označované Řeky jako ''terra irredenta'') přisouzeno Řecku, avšak po jeho porážce v [[Řecko-turecká válka|řecko-turecké válce]] připadlo v roce [[1924]] definitivně Albánii. [111] => [112] => V dubnu [[1939]] vojska [[Fašismus|fašistické]] [[Itálie]] Albánii okupovala a v říjnu následujícího roku Italové přepadli také Řecko. [[Benito Mussolini|Mussoliniho]] invazní jednotky byly ale v Epiru poraženy a zatlačeny zpět do Albánie. Špatně vyzbrojení, avšak odhodlaní Řekové poté obsadili velkou část jižní Albánie a severní Epirus. Pouze intervence [[Nacistické Německo|nacistického Německa]] v dubnu [[1941]] ušetřila Italy ponižující porážky. Řecko stejně jako [[Jugoslávie]] bylo [[Osa Berlín-Řím-Tokio|mocnostmi Osy]] rychle poraženo a okupováno. Po obsazení fungoval hornatý Epirus jako jedno z center řeckého odporu proti okupantům, v jehož čele stáli [[Komunismus|komunističtí]] [[partyzán]]i ([[ELAS]]) a republikáni ([[EDES]]). Po německém ústupu z Řecka v roce [[1944]] tyto skupiny obrátily zbraně proti sobě. V následné [[Řecká občanská válka|řecké občanské válce]] se Epirus stal dějištěm mnoha těžkých bojů. Desetitisíce místních etnických Albánců byly v této době vyhnány z řeckého Epiru. Co se týká [[Severní Epirus|severního Epiru]], [[Řecký nacionalismus|řečtí nacionalisté]] dodnes vznášejí požadavky na toto územíWeithmann, Michael W., ''Balkán: 2000 let mezi Východem a Západem'', str. 408, nicméně řecká vláda se v [[1990–1999|90. letech]] od těchto snah distancovala. [113] => [114] => == Odkazy == [115] => [116] => === Reference === [117] => [118] => [119] => === Literatura === [120] => * HRADEČNÝ, Pavel a kol., ''Dějiny Řecka'', Praha, Nakladatelství Lidové noviny, 1998. {{ISBN|80-7106-192-1}} [121] => * OLIVA, Pavel, ''Řecko mezi Makedonií a Římem'', Praha, Academia, 1995. {{ISBN|80-200-0435-1}} [122] => * WEITHMANN, Michael W., ''Balkán: 2000 let mezi Východem a Západem'', Praha, Vyšehrad, 1996. {{ISBN|80-7021-199-7}} [123] => * ZÁSTĚROVÁ, Bohumila a kol., ''Dějiny Byzance'', Praha, Academia, 1992. {{ISBN|80-200-0454-8}} [124] => [125] => === Související články === [126] => * [[Dějiny Řecka]] [127] => * [[Dějiny Albánie]] [128] => * [[Pyrrhos]] [129] => * [[Epirský despotát]] [130] => * [[Severní Epirus]] [131] => [132] => === Externí odkazy === [133] => * {{Commonscat}} [134] => * [https://web.archive.org/web/20070814123045/http://www.epirus.de/epirus.htm Epirus Website (deutsch)] [135] => * [https://web.archive.org/web/20070928111731/http://www.epirus.gov.gr/index_en.html Official site Region of Epirus] [136] => * [http://www.epirus.org Guide of Epirus] [137] => [138] => {{Autoritní data}} [139] => {{Portály|Řecko}} [140] => [141] => [[Kategorie:Epirus| ]] [142] => [[Kategorie:Balkán]] [143] => [[Kategorie:Starověký řecký místopis]] [144] => [[Kategorie:Starověké římské provincie]] [145] => [[Kategorie:Geografie jihovýchodní Evropy]] [146] => [[Kategorie:Historická území Řecka]] [] => )
good wiki

Epirus

Epirus (řecky Ήπειρος, albánsky Epiri, arumunsky Epiru) je geografická a historická oblast v jihovýchodní Evropě, nyní rozdělená mezi Řecko a Albánii. Leží mezi pohořím Pindos a Jónským mořem a rozprostírá se od Vlorského zálivu a pohoří Mali i Kanalit na severu k Ambrakijskému zálivu a římskému městu Nikopolis na jihu.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Pyrrhos','Byzantská říše','295 př. n. l.','167 př. n. l.','231 př. n. l.','330 př. n. l.','Albánie','Řecko','Epirský despotát','Severní Epirus','224 př. n. l.','15. století'

Albánie

Pyrrhos

Řecko