Array ( [0] => 14663003 [id] => 14663003 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Expresionismus [uri] => Expresionismus [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Edvard Munch, 1893, The Scream, oil, tempera and pastel on cardboard, 91 x 73 cm, National Gallery of Norway.jpg|náhled|Obraz ''[[Výkřik]]'' norského malíře [[Edvard Munch|Edvarda Muncha]], [[1893]]]] [1] => '''Expresionismus''' byl ([[Severní Evropa|severo]])evropský, především [[Německo|německý]] umělecký směr. Vznikl jako protiklad [[impresionismus|impresionismu]] a [[Naturalismus (umění)|naturalismu]] tzn. odmítl umění zobrazující skutečnost i umění snažící zprostředkovat skutečnost pomocí dojmů. Jeho hlavním cílem je vyjádřit vlastní prožitky a vlastní pocity bez ohledu na jakékoli [[Zvyk|konvence]]. Pro zvýšení efektu prožitku často dochází k [[Deformace|deformaci]] reality. [2] => [3] => Cílem expresionismu bylo zavrhnout [[Atavismus|atavismy]] [[19. století]] (romantismus, [[akademismus]], realistickou líbivost a maloměšťáctví) a později reagovat na civilizační krizi po [[První světová válka|1. světové válce]] – pocity úpadku, marnosti, zkaženosti a beznaděje. Po nástupu nacistů k moci byl označen za degenerovaný směr a v protikladu kultu nového německého [[nadčlověk]]a (ten měl být prezentován realistickým monumentálním stylem). V roce [[1937]] se expresionistická díla společně s díly ostatních progresivních výtvarných směrů či secese stala základem pro výstavu „[[Zvrhlé umění]]“ (''Entartete Kunst''). Ta putovala po Německu a Rakousku s cílem zesměšnit [[Moderní umění|modernistické]] představitele a zejména dílo samotné. Nezřídka však způsobila pravý opak. [4] => [5] => Expresionismus vychází ze stejných základů jako [[fauvismus]], jehož počátky ovlivnil. Zjednodušeně lze říci, že expresionismus se prosadil především v německy mluvících a zároveň [[Konzervatismus|konzervativnějších]] zemích, zatímco [[fauvismus]] byl populární ve [[Francie|Francii]] a zemích, kde převažoval francouzský vliv. [6] => [7] => == Historie == [8] => [[Soubor:Wassily Kandinsky, 1903, The Blue Rider (Der Blaue Reiter), oil on canvas, 52.1 x 54.6 cm, Stiftung Sammlung E.G. Bührle, Zurich.jpg|náhled|Obraz ''Der Blaue Reiter'', který v roce [[1903]] vytvořil [[Vasilij Kandinskij]], stál za pojmenováním [[Der Blaue Reiter|stejnojmenné umělecké skupiny]]]] [9] => Vývoj expresionismu započal kolem roku [[1880]], jeho popularita začala stoupat během a především po [[první světová válka|první světové válce]], kdy se rozvíjel především v [[Německo|Německu]]. Zde totiž nastaly pro rozvoj tohoto hnutí mimořádně příznivé podmínky, Německo se jako poražená země potýkala nejen s finanční, ale i psychickou krizí, kterou mohl expresionismus velmi dobře vystihovat. Největší rozmach tohoto hnutí nastal mezi léty [[1910]]–[[1920]], proto toto desetiletí bývá nazýváno expresionistickým. Po roce [[1925]] se vliv expresionismu zmenšoval, po nástupu [[Adolf Hitler|Adolfa Hitlera]] k moci ([[1933]]) bylo toto umění v [[Německo|Německu]] zakazováno a postupně odstraňováno z galerií, nových výstav a zveřejňování materiálů o tomto hnutí se Německo dočkalo až po roce [[1945]]. [10] => [11] => Roku [[1905]] vznikla v [[Německo|Německu]] umělecká skupina [[Die Brücke]] (Most), která, přestože neměla vlastní program, měla na expresionismus velký vliv. Tato skupina se rozpadla v r. [[1913]]. S expresionismem je ještě spojena skupina [[Der Blaue Reiter]] (Modrý jezdec), ta byla založena v r. [[1911]] a rozpadla se v r. [[1914]]. [12] => [13] => === Literatura === [14] => {{Podrobně|Expresionismus (literatura)}} [15] => V literatuře se tento směr nejvíce prosadil v [[Německo|Německu]]. Literatura se staví proti měšťáckému způsobu života. Deformace reality, způsobená zvýrazňováním vlastních prožitků byla patrná zvláště v literatuře. [16] => [17] => === Světoví představitelé === [18] => Poezie: [19] => [[Soubor:Umbra vitae (Shadow of Life) MET DP-13474-001.jpg|náhled|Ilustrace přední desky [[Georg Heym|Heymova]] díla ''UMBRA VITAE. Nachgelassene Gedichte'' od malíře [[Ernst Ludwig Kirchner|Ernsta Ludwiga Kirchnera]]]] [20] => * [[Thomas Stearns Eliot]] [21] => * [[Federico García Lorca]] [22] => * [[Georg Trakl]] [23] => * [[Georg Heym]] [24] => * [[Johannes Robert Becher]] [25] => * [[Gottfried Benn]] [26] => * [[Geo Milev]] [27] => * [[Paul van Ostaijen]] [28] => [29] => Próza: [30] => * [[Franz Kafka]] [31] => [32] => Drama: [33] => * [[Tennessee Williams]] [34] => * [[Georg Kaiser]] [35] => * [[Ernst Toller]] [36] => * [[Federico García Lorca]] [37] => [38] => === Čeští představitelé === [39] => Do Československa se tento směr dostal se skupinou shromážděnou kolem literárního kritika F. Götze, nejvýznamnějším časopisem zabývajícím se expresionismem byl '''Host'''. [40] => [41] => * [[Karel Čapek]] [42] => * [[Josef Čapek]] [43] => * [[Vladislav Vančura]] [44] => * [[Lev Blatný]] [45] => * [[František Götz]] [46] => * [[Ladislav Klíma]] [47] => * [[Richard Weiner]] [48] => * [[Josef Váchal]] [49] => Drama: [50] => * [[Karel Hugo Hilar]] vlastním jménem K. H. Bakule [51] => [52] => == Výtvarné umění == [53] => Je charakteristické zaměřením na vnitřní psychické stavy, projevuje se deformací barev a tvarů. Na toto období mělo značný vliv pravěké a lidové malířství; dětská kresba. Barevné plochy jsou ohraničovány linkou, velmi často používali čisté barvy, nesnažili se o perspektivu. Využíval se protiklad světla a stínu. Počátky expresionismu byly ovlivněny i [[Postimpresionismus|neoimpresionismem]], který expresionismus později zcela zavrhl a vůči němuž se stavěl do protikladu. [54] => Podle stylu tvorby lze za předchůdce expresionismu považovat [[Mathis Gothart Neithart|Mathiase Grünewald]] (vlastním jménem Mathis Gothar Neithart asi [[1475]]–[[1528]] a [[El Greco]] (vlastním jménem Domenico Theotocopuli [[1541]]–[[1614]]). [55] => [56] => === Světoví představitelé === [57] => [[Soubor:Vincent van Gogh - Self-portrait with straw hat - Google Art Project.jpg|náhled|[[Autoportrét]] [[Vincent van Gogh|Vincenta van Gogha]] z roku [[1887]]]] [58] => * [[Paula Modersohnová-Beckerová]] [59] => * [[Max Beckmann]] [60] => * [[Lovis Corinth]] [61] => * [[James Ensor]] [62] => * [[Otto Dix]] [63] => * [[Richard Gerstl]] [64] => * [[Vincent van Gogh]] [65] => * [[George Grosz]] [66] => * [[Erich Heckel]] [67] => * [[Vasilij Kandinskij]] [68] => * [[Ernst Ludwig Kirchner]] [69] => * [[Paul Klee]] [70] => * [[Oskar Kokoschka]] [71] => * [[Franz Marc]] [72] => * [[August Macke]] [73] => * [[Ludwig Meidner]] [74] => * [[Otto Mueller]] [75] => * [[Edvard Munch]] [76] => * [[Gabriele Münter]] [77] => * [[Emil Nolde]] [78] => * [[Max Pechstein]] [79] => * [[Christian Rohlfs]] [80] => * [[Egon Schiele]] [81] => * [[Arnold Schoenberg|Arnold Schönberg]] [82] => * [[Chaim Soutine]] [83] => [84] => [85] => V sochařství se expresionismus prosadil výrazně méně, ale i zde působili významní sochaři např. [[Ernst Barlach]]. [86] => [87] => === Čeští představitelé === [88] => [[Soubor:Promenáda u Arna.jpg|náhled|[[Bohumil Kubišta]] – ''Promenáda u Arna'' ([[1907]])]] [89] => České představitele hnutí soustředěné do skupiny [[Osma (umělecká skupina)|Osma]] je nutno řadit spíše ke kubistům. Byli sice zpočátku ovlivněni Edvardem Munchem, avšak trvale se přikláněli k frankofonnímu prostředí i kultuře, což je v [[České země|českých zemích]] historická danost. Německý expresionismus byl v Čechách z pochopitelných důvodů spíše přehlížen. Několik představitelů (např. Willi Nowak) mělo přímé spojení na německý expresionismus. [90] => Po roce 1989 bylo možné konečně nahlas přiznat a docenit význam zásadního představitele českého expresionismu Josefa Váchala. Rozsahem, objemem i šíří záběru svého díla patří mezi evropskou expresionistickou špičku, kde se však za svého života neobjevil. Kvůli častým roztržkám s představiteli oficiální české kulturní scény a výtvarné orientaci na německý expresionismus, nebyl v českém prostředí přijímán, neboť zde „frčel“ především kubismus. Váchal byl univerzálním umělcem, vedle výtvarného díla po sobě zanechal rozsáhlou literární pozůstalost. Jako každý skutečný světový expresionista zblízka poznal bojiště první světové války (v uniformě rakousko-uherského vojáka) na obtížné horské italsko-rakouské frontě. Pro komunistický režim byl Váchal nežádoucím umělcem. [91] => [92] => * [[Josef Váchal]] [93] => * [[Václav Špála]] [94] => * [[Bohumil Kubišta]] [95] => * [[Willi Nowak]] [96] => * [[Rudolf Kremlička]] [97] => [98] => == Architektura == [99] => {{Viz též|Dynamický expresionismus|Klinkerový expresionismus}}[[Soubor:Anzeiger Hochhaus press high-rise Goseriede Hannover Germany.jpg|náhled|Anzeiger-Hochhaus v [[Hannover]]u vystavěný na konci 20. let je příkladem [[Klinkerový expresionismus|klinkerovského expresionismu]]]] [100] => V architektuře se expresionismus prosadil zejména v Německu, a to hlavně ve 20. letech 20. století, lze říci, že v architektuře byli expresionisté průkopníky používání kombinací skla, kovů a betonu. Příkladem expresionismu v architektuře může být např. [[Böttcherstraße (Brémy)|Böttcherstraße]] v [[Brémy|Brémách]]. Na pomezí malířství a architektury se pohybuje Wenzel Hablik, narozený v [[Most (město)|Mostě]], který byl spolu s [[Bruno Taut]]em propagátorem krystalických staveb. Pro [[Ústí nad Labem]] navrhoval v roce 1941 expresionistický architekt [[Fritz Höger]] budovy policejního prezidiahttp://www.usti-aussig.net/stavby/karta/nazev/28-navrh-budov-policejniho-prezidia www.usti-aussig.net, které však nebyly realizovány. Zatímco raný expresionismus se v architektuře prezentuje spíše strohými, přímými liniemi (např. již zmíněný Fritz Höger), v pozdním období se prosazují dynamičtější formy – tzv. [[dynamický expresionismus]] (např. [[Otto Klein]], [[Erich Mendelsohn]], [[Thilo Schoder]], [[Heinrich Lauterbach]], [[bratři Šlapetové]], [[Adolf Foehr]], [[Rudolf Günther]], [[Erwin Katona]]).{{Citace elektronického periodika| titul = PES| url = http://archiv.neviditelnypes.lidovky.cz/clanky/2002/02/19425_13_0_0.html| periodikum = archiv.neviditelnypes.lidovky.cz| datum přístupu = 2019-07-05| url archivu = https://web.archive.org/web/20190619154013/http://archiv.neviditelnypes.lidovky.cz/clanky/2002/02/19425_13_0_0.html| datum archivace = 2019-06-19}}{{Citace elektronického periodika| titul = ARCHITEKTURA: Parník v Liberci | url = http://neviditelnypes.lidovky.cz/architektura-parnik-v-liberci-dkj-/p_architekt.aspx?c=A130624_095249_p_architekt_wag| periodikum = iDNES.cz| datum vydání = 2013-06-25 | datum přístupu = 2019-07-05 | příjmení = | jméno = | vydavatel = | url archivu = [101] => }} Obecně tvořil expresionismus v architektuře spíše nevyhraněný směr, do kterého lze zařadit širokou škálu velmi odlišných objektů.{{Citace elektronické monografie [102] => | titul = DobréZnámky.cz [103] => | url = https://www.dobreznamky.cz/o-architekture-dvacateho-expresionismus/ [104] => | datum vydání = 2014-12-22 [105] => | datum přístupu = 2019-07-05 [106] => | jazyk = cs-CZ [107] => }} [108] => [109] => === Světoví architekti === [110] => * [[Bruno Taut]] [111] => * [[Erich Mendelsohn]] [112] => * [[Hans Poelzig]] [113] => * [[Fritz Höger]] [114] => * [[Thilo Schoder]] [115] => * [[Rudolf Günther]] [116] => * [[Heinrich Lauterbach]] [117] => [118] => === Architekti z českého území === [119] => [[Soubor:Trurnov, Bulharská street.jpg|vpravo|náhled|Expresionistický dům v [[Trutnov]]ě]] [120] => * [[Adolf Foehr]] [121] => * [[Wenzel Hablik]] [122] => * [[Fritz Lehmann]] [123] => * [[Rudolf Perthen]] [124] => * [[Erwin Katona]] [125] => * [[Otto Klein]] [126] => * [[Paul Sydow (architekt)|Paul Sydow]] [127] => * [[Čestmír Šlapeta]] a [[Lubomír Šlapeta]] [128] => * [[Josef Zasche]] [129] => [130] => == Hudba == [131] => {{Podrobně|Expresionismus (hudba)}} [132] => Hudba ovlivněná expresionismem byla populární především v [[Rakousko|Rakousku]] a [[Německo|Německu]], skladatelé odmítali tradiční hudební prostředky a snažili se je nahrazovat novými. [133] => [134] => === Světoví hudební skladatelé === [135] => [[Soubor:Béla Bartók WDL11594.png|náhled|Maďarský skladatel [[Béla Bartók]] v roce [[1922]]]] [136] => * [[Alban Berg]] – Rakušan [137] => * [[Ernst Křenek]] – Rakušan [138] => * [[Arnold Schoenberg|Arnold Schönberg]] – Rakušan [139] => * [[Anton Webern]] – Rakušan [140] => * [[Paul Hindemith]] – Němec [141] => * [[Alexandr Nikolajevič Skrjabin]] – Rus [142] => * [[Béla Bartók]] – Maďar [143] => [144] => === Čeští hudební skladatelé === [145] => * [[Alois Hába]] [146] => [147] => == Film == [148] => [149] => === Filmové expresionistické hnutí === [150] => [151] => ==== Rané období (1920–1921) ==== [152] => Za počátek filmového expresionismu bývá označována premiéra filmu ''[[Kabinet doktora Caligariho]]'' režiséra [[Robert Wiene|Roberta Wieneho]]. Premiéra se uskutečnila v únoru [[1920]] a kritici ihned prohlásili, že si expresionismus našel cestu do filmu a diskutovali o přínosu tohoto nového vývoje pro filmové umění.{{Citace monografie | příjmení = Bordwell | jméno = David | příjmení2 = Thompson | jméno2 = Kristin | titul = Dějiny filmu: přehled světové kinematografie | url = https://archive.org/details/dejinyfilmuprehl0000thom | vydavatel = AMU | místo = Praha | rok = 2007 | ISBN = 978-80-7106-898-3 | poznámka = [Dále jen: ''Dějiny filmu (2007)''] | strany = [https://archive.org/details/dejinyfilmuprehl0000thom/page/112 112] | jazyk = cs}} A přínos to byl opravdu veliký. Díky expresionismu vzniklo několik snímků, jež dnes patří do zlatého fondu světové kinematografie a jež se řadí k tomu nejlepšímu, co bylo na území Německa natočeno. [153] => [[Soubor:Das Cabinet des Dr. Caligari.JPG|náhled|vlevo|Plakát filmu ''[[Kabinet doktora Caligariho]]'' z roku [[1920]]]] [154] => Velký úspěch Kabinetu doktora Caligariho znamenal, že se s expresionistickými filmy doslova roztrhl pytel. Na jaře roku 1920 vznikla společnost Decla-Bioscop po fúzi společností Deutsche Bioscop a Decla. Do vedení tohoto nového tělesa na poli filmu se dostal Erich Pommer, později významný producent své doby. Decla-Bioscop pak pod Pommerovým vedením produkovala mnohé významné expresionistické filmy. [155] => [156] => V těchto raných letech nebyla výprava expresionistických filmů nijak nákladná. Stačilo pouze vytvořit dekorace v expresionistickém pojetí. To byl také spolu s touhou diváků po novém prvku nebo žánru v kinematografii jeden z hlavních důvodů, proč se expresionistické filmy začaly natáčet v takovém množství. Ještě v roce 1920 byl v kinech uveden ''Algol'' [[Hans Werckmeister|Hanse Werckmeistera]], ''Genuine'' Roberta Wieneho, který byl na počátku expresionistického hnutí zvlášť plodným a vášnivým expresionistou, ''Torus'' [[Hans Kobe|Hanse Kobeho]] či ''Od rána do půlnoci'' (''Von Morgens bis Mitternacht'') [[Karlheinz Martin|Karla Heinze Martina]]. Úspěch zaznamenal i film režisérů [[Paul Wegener|Paula Wegenera]] a [[Carl Boese|Carla Boese]] ''Jak Golem na svět přišel'' (''Golem, wie er in die Welt kam''). Diváci si z tohoto filmu pamatovali hlavně zajímavě vyřešenou postavu hlavního hrdiny Golema, kterou použili tvůrci seriálu ''[[Simpsonovi]]'' (''The Simpsons'') do [[Speciální čarodějnický díl (18. řada)|Speciálního čarodějnického dílu]] (Treehouse of Horror) v [[Simpsonovi (18. řada)|18. řadě]]. [157] => [158] => Rok [[1921]] byl již o něco chudší na expresionistické filmy než rok předešlý. Producenti si velmi dobře uvědomovali potenciál expresionismu ve filmu, tudíž se stávalo důležitějším, aby byl film kvalitněji natočen a dokázal více ohromit diváky. Proto byly v roce 1921 uvedeny pouze filmy ''Unavená smrt'' (''Der müde Tod'') [[Fritz Lang|Fritze Langa]] a ''Měsíční dům'' (''Das Haus zum Mond'') Karla Heinze Martina. V listopadu téhož roku pohltila UFA společnost Decla-Bioscop, která ale i nadále zůstala samostatnou produkční jednotkou pod vedením Ericha Pommera.Dějiny filmu (2007). Str. 112. [159] => [160] => ==== Rozkvět (1922) ==== [161] => Ačkoli bylo mezi lety 1920 a 1921 natočeno osm filmů v expresionistickém stylu (z toho šest v roce 1920), další velký úspěch od ''Kabinetu doktora Caligariho'' zaznamenaly až snímky z roku [[1922]]. Jednalo se o kultovní klasiku ''[[Upír Nosferatu (film, 1922)|Upír Nosferatu]]'' (''Nosferatu, eine Symphonie des Grauens'') [[Friedrich Wilhelm Murnau|Friedricha Wilhelma Murnaua]] a také dvoudílný epos Fritze Langa ''Dr. Mabuse, dobrodruh'' (''Dr. Mabuse, der Spieler''), který zaznamenal v Německu největší komerční úspěch roku 1922. Film Upír Nosferatu přišel tehdy s něčím úplně novým. Předchozí filmy byly natáčeny v interiérech s expresionistickými dekoracemi, Murnau si však se štábem vyjel až na Slovensko ([[Oravský hrad]] a [[Vrátna dolina]]) a část filmu natočil v německých městech [[Lübeck]] a [[Wismar]]. [162] => [163] => ==== Vrcholné období (1923–1924) ==== [164] => Mezi lety 1923 a 1924 se filmaři navrátili k tradiční formě natáčení ve studiových systémech, což se i díky narůstajícím rozpočtům odrazilo v počtu natočených a uvedených filmů. V roce [[1923]] bylo v německých kinech uvedeny filmy ''Varovné stíny'' (''Schatten'') od [[Arthur Robison|Arthura Robinsona]], ''Poklad'' (''Der Schatz'') klasika [[Georg Wilhelm Pabst|Georga Wilhelma Pabsta]], ''Raskolnikov'' Roberta Wieneho, ''Lulu'' (''Erdgeist'') [[Leopold Jessner|Leopolda Jessnera]] a [[Fritz Wendhausen]] přispěl svým ''Kamenným jezdcem'' (''Der steinere Reiter''). Rok 1923 znamenal vrchol oblíbenosti expresionistických filmů. [165] => [166] => Rok 1924 byl hodně poznamenán měnícími se vlivy ve společnosti, zvláště podzim [[1924]], kdy v Německu skončila [[hyperinflace]]. Tento rok natočil [[Paul Leni]] ''Kabinet voskových figurín'' (''Das Wachsfigurenkabinett''), Fritz Lang režíroval ''Nibelungy'' (''Die Nibelungen'') a vůdčí osobnost expresionistického hnutí Robert Wiene natočil svůj poslední film v tomto stylu ''Orlakovy ruce'' (''Die Orlac’s Hände''). [167] => [168] => ==== Úpadek a konec expresionistického hnutí (1925–1927) ==== [169] => Konec hnutí je označován premiérou filmu ''Metropolis'', která proběhla v lednu [[1927]]. První hřebíček do rakve si však tvůrci a producenti expresionistického filmu začali zatloukat sami. Tím hřebíčkem byly přemrštěné rozpočty, Metropolis budiž důkazem. Filmový expresionismus nejprve vznikl jako alternativa k historickým velkofilmům a ztřeštěným komediím, ale s nečekaně velkým úspěchem prvních filmů a s rostoucím megalomanstvím některých filmařů se rozpočty snímků zvyšovaly a zvyšovaly. Následkem těchto kroků byl zmenšující se počet natočených filmů v expresionistickém stylu, protože od roku 1924 do začátku roku 1927 byly uvedeny pouze čtyři snímky. V roce [[1925]] to byly ''Tartuffe'' F. W. Murnaua a ''Kronika z Grieshuusu'' Paula Hartmann, v roce [[1926]] Faust F. W. Murnaua a roku 1927 byl uveden již zmíněný film Metropolis. [170] => [171] => Další hřebíky do rakve přibyly s definitivním koncem hyperinflace, jenž nastal v roce 1924. Export filmů do zahraničí byl sice stále výhodný, ale již ne tolik jako v předchozích letech. S koncem hyperinflace se začala snižovat návštěvnost kin, protože měna již neztrácela tolik na hodnotě a lidé si vydělané peníze mohli šetřit. Navíc teď bylo pro distributory často levnější koupit film ze zahraničí než financovat výrobu filmu německéhoDějiny filmu (2007). Str. 121., což vedlo ke zvyšování počtu dovezených filmů ze zahraničí, zvláště pak ze [[Spojené státy americké|Spojených států amerických]]. Například v roce 1923 se v německých kinech promítalo 417 filmů, z toho bylo 60,6 % německých a 24,5 % amerických. Již o rok později při uvedení 560 filmů se německý podíl snížil na 39,3 %, podíl filmů ze Spojených států se ale zvedl na 33,2 %. A další rok již Američané měli větší podíl uvedených filmů než Němci (zapříčiněno také velkou krizí UFA, jež neměla daleko k bankrotu). [172] => [173] => Konec hyperinflace také doslova překopal zaběhnuté pořádky ve fungování společnosti. Mnohé firmy, které byly v inflačním období rychle vybudovány na úvěr, buď zkrachovaly nebo se musely zredukovatDějiny filmu (2007). Str. 120.. Poté se začal zvyšovat počet nezaměstnaných a zhoršovat životní podmínky. Měnící se kulturní a společenské klima tak zasáhlo i do filmu. Vznikly dva další filmové směry: komorní drama (Kammerspiel) a film ulice. Oba proudy se zabývaly sociální problematikou a většina filmů byla natočena právě roku 1924, kdy hyperinflace skončila. Příběhy se odehrávaly v tehdejší době a diváci se tak s osudy postav mohli ztotožnit. Rostoucí popularita Kammerspielu a filmu ulice také napomohla pádu expresionismu. [174] => [175] => Poslední hřebík do rakve zatloukly americké filmové společnosti. Ty nalákaly mnoho expresionistických tvůrců na větší příjmy a práci se špičkovou filmovou technikou. Společnosti [[20th Century Fox]] se například upsal F. W. Murnau, Paul Leni, režisér ''Kabinetu voskových figurín'', podepsal smlouvu s [[Universal Studios|Universalem]] a herci [[Conrad Veidt]] (''Kabinet doktora Caligariho'') a [[Emil Jannings]] (''Tartuffe'') také odešli do Hollywoodu.Dějiny filmu (2007). Str. 178. Conrad Veidt si tam například zahrál ve slavných filmech ''Zloděj z Bagdádu'' (''The Thief of Bagdad'', [[1940]]) režiséra [[Ludwig Berger|Ludwiga Bergera]] a ''[[Casablanca (film)|Casablanca]]'' ([[1942]]) od [[Michael Curtiz|Michaela Curtize]], emigranta z [[Maďarsko|Maďarska]]. Po odchodu věhlasných postav expresionistického hnutí zůstalo v Německu jen málo filmařů, kteří tvořili v duchu expresionismu. [176] => [177] => Expresionistické hnutí zanechalo v dějinách kinematografie výraznou stopu. Mnoho filmů je dnes kultovních a někteří filmaři si díky hnutí vydobyli slávu a uznání. [178] => [179] => ==== Vliv filmového expresionismu ==== [180] => To největší, co expresionismus kinematografii zanechal, byl způsob, jakým dokázal vytvořit působivou [[horor]]ovou atmosféru. Asi tím nejpodstatnějším prvkem vykreslujícím hororovou náladu byly zdeformované kulisy, které si filmaři z jiných zemí často vypůjčovali, aby jejich filmy získaly hororový nádech, nebo aby byl vyjádřen duševní stav filmových postav. Velký vliv měl expresionismus hlavně ve [[Francie|Francii]] díky velkému podílu německých filmu na francouzském trhu a nízké konkurenci domácích filmařů. Například [[Marcel L'Herbier]] (''Eldorádo'', 1921) použil již zmíněnou deformaci kulis a expresionistické kostýmy ve svém snímku ''Don Juan a Faust'' (''Don Juan et Faust'') z roku 1923. L’Herbier vyprávěl paralelně příběh obou slavných hrdinů, přičemž [[Faust]]ovy scény natočil v kulisách a kostýmech v expresionistickém stylu. [[Jean Epstein]], rodák z [[Varšava|Varšavy]], který tvořil v [[Paříž]]i, zase docílil expresionistickou výpravou tajuplné a zlověstné nálady ve snímku inspirovaným povídkou [[Edgar Allan Poe|Edgara Allana Poa]] ''Zánik domu Usherů'' (''La Chute de la maison Usher'') z roku [[1928]]. Expresionismus pronikl i do [[Japonsko|Japonska]]. [[Teinosuke Kinugasa]], mladý filmař fascinovaný avantgardním uměním, použil některé z prvků expresionismu ve filmu ''Bláznivá stránka'' (''Kurutta ippédži''). Kinugasa se zde inspiroval ''Kabinetem doktora Caligariho'' a děj tak zasadil do blázince. [181] => [182] => V [[1960–1969|šedesátých letech]] minulého století se v tehdejší [[Československá socialistická republika|Československé socialistické republice]] natočil film ''[[Spalovač mrtvol]]'' režírovaný [[Juraj Herz|Jurajem Herzem]]. Příběh se odehrává za [[Druhá světová válka|druhé světové války]] a hrdinou filmu je pan Karl Kopfrkingl, hraný [[Rudolf Hrušínský|Rudolfem Hrušínským]], který se pod vlivem svého [[Nacismus|nacisticky]] smýšlejícího přítele promění z mírumilovného manžela a otce na nacistického fanatika, co neváhá zabít své děti a ženu [[Židé|židovského]] původu. Podle některých pramenů je i ''Spalovač mrtvol'' odrazem expresionismu. Juraj Herz sice nenatáčel film s deformovanými dekoracemi v zádech, ale díky kameře [[Stanislav Milota|Stanislava Miloty]] se mu podařilo nabudit expresivní dojem a podtrhnout tak duševní stav šíleného Karla Kopfrkingla. [183] => [184] => ==== Filmová řeč ==== [185] => Do filmové řeči patří vše, co nějak souvisí s výrobou filmu. Jsou to mizascéna (všechny prvky umístěné před kamerou, které mají být natočeny: dekorace a rekvizity, osvětlení, kostýmy, make-up a interakce postav), herectví, střih, kamera a režie. Čistě expresionistických filmů, v nichž můžeme vidět všechny tyto složky tvůrčích postupů ve formě typické expresionismu, je však velmi málo. Takovými filmy jsou například již nesčetněkrát zmíněný ''Kabinet doktora Caligariho'' nebo ''Raskolnikov''. Většina filmů obsahuje jen některé expresionistické tvůrčí postupy, ať už se jedná o kostýmy, herectví nebo jen tematiku. [186] => [187] => Někteří historici tvrdí, že pravé expresionistické filmy připomínají ''Kabinet doktora Caligariho'' použitím zdeformovaného stylu mizascén, odvozeného z divadelního expresionismu. Takových filmů však bylo natočeno pouhého půl tuctu.Dějiny filmu (2007). Str. 114. Jiní historici do filmového expresionismus řadí spolu se snímky s deformovanou výtvarnou stylizací také filmy obsahující rozdílnou výtvarnou stylizaci dekorací oproti ''Kabinetu doktora Caligariho'', avšak která na člověka působí stejně expresivně jako výtvarná stylizace v Caligarim. Takových filmů jsou však jen necelé dva tucty. Výtvarná stylizace v expresionistických filmech se dělí na dva základní typy: na již zmíněnou deformovanou anebo na symetrickou, jež byla tvořena abstraktními geometrickými obrazci. [188] => [189] => Pro expresionismus ve filmu je typické propojení mizascény s hercem. Herci na sobě například měli kostýmy, ve kterých zapadali do dekorací jako třeba postava Golema ve stejnojmenném filmu, nebo se pohybovali tak, jak byla mizascéna postavena. Například ve filmu ''Upír Nosferatu'' můžeme v sekvenci, kdy hlavní hrdina přijíždí na hrad hraběte Orloka, vidět samotného pána hradu shrbeného, jak čeká na nádvoří před branou, přičemž klenba brány jakoby kopíruje pozici, v níž se Orlokovo tělo nachází. [190] => [191] => Expresionističtí filmaři většinou používali jednoduché nasvícení zepředu a ze stran.Dějiny filmu (2007). Str. 116. Scéna pak byla nasvícena rovnoměrně, což bylo důležité pro zdůraznění propojení mezi postavou a dekoracemi. V některých filmech využili filmaři stínů, aby vytvořili dostatečnou deformaci. Nádherně to můžeme vidět v sekvenci z ''Upíra Nosferatu'', kdy hrabě Orlok stoupá po schodech a poté sahá po klice od pokoje jeho oběti. Když se stín ruky pohybuje přes roh zdi, prsty se prodlouží, takže sahají skoro až ke klice ode dveří. [192] => [193] => Kostýmy se většinou odvíjely od tematiky filmů nebo podle dobového zařazení příběhu, avšak v některých filmech docházelo k nakombinování dobových obleků s obleky expresionistickými. Například v Caligarim nosí většina postav oblečení typické pro [[19. století|19.]] a začátek [[20. století]]. Vymyká se pouze kostým náměsíčníka Cesara, který je celý černý, a také kostým dívky jménem Jane. V sérii o Nibelunzích od Fritze Langa jsou zase používány [[středověk]]é obleky od různých hábitů po brnění. [194] => [195] => Jak už bylo v němých filmech zvykem, herci byli silně nalíčeni. Nejinak tomu bylo i v expresionistickém filmu, kde se pouze přidalo pár nových prvků jako zabarvení oblasti očí černou barvou. [196] => [197] => Dalším tvůrčím postupem, kterým se expresionismus ve filmu lišil od běžných [[Němý film|němých snímků]], bylo herectví, nazývané přehnané. Způsob hraní byl přejat z expresionistického divadla, kde se herci až extrémním způsobem snažili o vyjádření emocí. Snaha herců byla místy přehnaná (trhavé pohyby, křičení), odtud tedy termín přehnané herectví. Jak bylo již zmíněno, konání herce před kamerou bylo dáno vytvořenou mizascénou. Podle ní se herci pohybovali, podle potřeby nečekaně zrychlovali své pohyby, nebo naopak ustrnuli v nějaké póze. [198] => [199] => Střihová skladba filmů expresionistického hnutí byla většinou jednoduchá, lineární, využívající prostředky jako záběr/protizáběr a prostřih scén. To je hlavní rozdíl oproti rytmickému rychlému střihu francouzských impresionistů, který tempo filmu velmi zrychlil. Avšak díky pomalejšímu tempu expresionistických filmů má divák větší čas na vnímání filmového prostoru. [200] => [201] => Práce kamery je spíše funkční než efektní, což je dalším rozkolem s tvorbou [[Impresionismus|impresionistů]]. Ti naopak velmi intenzivně experimentovali s kamerou. [202] => [203] => Režie patří mezi velmi důležité tvůrčí postupy. Hodně záleželo na individuálních schopnostech režiséra a také na tom, jak moc je ochoten při natáčení experimentovat. Jako nejvýraznější experimentátor se projevil Robert Wiene, a to tak, že se vůbec rozhodl takový film, jakým byl ''Kabinet doktora Caligariho'', natočit. Dalším experimentátorem byl například Friedrich Wilhelm Murnau, který se jako první a také jako jediný rozhodl, že natočí expresionistický film v exteriérech. [204] => [205] => ==== Tematický rozbor ==== [206] => Stejně jako francouzští impresionisté tíhli i němečtí expresionisté k určitým typům narace, které vyhovovaly jejich stylu. ''Kabinet doktora Caligariho'' použil příběh šílence, aby před diváky odůvodnil nezvyklé expresionistické deformace. Dodnes přetrvává dojem, že styl byl použit hlavně pro vyjádření subjektivity postavy. [207] => [208] => To však pro většinu filmů neplatí. Expresionismus se převážně využíval v případě příběhů, které byly zasazeny do minulosti nebo do exotického prostředí. Také se hojně používal ve filmech obsahujících prvky hororu a [[fantasy]]. Z tohoto vyplývá tematika expresionistických filmů. Ta se týkala hlavně příběhů z minulosti: Nibelungové vycházejí z národního hrdinského eposu ''[[Píseň o Nibelunzích]]'', Upír Nosferatu se odehrává v 19. století, Golem je příběh ze středověkého [[Josefov (Praha)|židovského ghetta]] v Praze a Faust se také odehrává ve středověku v české metropoli. Ve všech těchto filmech se také nachází již zmíněné rysy fantasy a hororu, expresionisty tolik oblíbené. Výjimkou je snad jen film ''Metropolis'' odehrávající se v budoucnosti. Avšak i v tomto snímku najdeme mnoho [[Fantastika|fantastických]] prvků. [209] => [210] => Existují i snímky, v nichž se expresionismus využívá k sociální kritice. Takovými filmy jsou například ''Dr. Mabuse, dobrodruh'' či ''Algol''. ''Algol'' vypráví o chamtivém průmyslníkovi, který dosáhne nadpřirozených schopností díky záhadné hvězdě a poté ony schopnosti využije k vybudování průmyslového impéria. [211] => [212] => Mnoho expresionistických filmů obsahuje rámcové či samotné příběhy zasazené do většího narativního celku. Skvělým příkladem je ''Metropolis'' obsahující krom hlavní dějové linie i několik vedlejších, které například ukazují vývoj vztahu dvou postav z minulosti do doby, v níž se film odehrává. [213] => [214] => == Odkazy == [215] => [216] => === Reference === [217] => [218] => [219] => === Literatura === [220] => * {{Citace monografie | příjmení = | jméno = | odkaz na autora = | titul = Expresionismus a české umění 1905-1927 | vydavatel = Národní galerie | místo = Praha | rok = 1994 | počet stran = 375 | isbn = 80-7035-081-4}} [221] => * {{Citace monografie | příjmení = Fialová-Fürstová | jméno = Ingeborg | odkaz na autora = Ingeborg Fialová | titul = Expresionismus : několik kapitol o německém, rakouském a pražském německém literárním expresionismu | vydavatel = Votobia | místo = Olomouc | rok = 2000 | počet stran = 366 | isbn = 80-7198-456-6}} [222] => * {{Citace monografie | příjmení = Jelínková | jméno = Eva | titul = Echa expresionismu. Recepce německého literárního hnutí v české avantgardě (1910-1930) | vydavatel = Filozofická fakulta UK v Praze | místo = Praha | rok = 2010 | počet stran = 408 | isbn = 978-80-7308-305-2}} [223] => * {{Citace monografie | příjmení = Míčko | jméno = Miroslav | titul = Expresionismus | vydavatel = Obelisk | místo = Praha | rok = 1969 | počet stran = 75 | isbn = }} [224] => [225] => === Související články === [226] => * [[Avantgarda]] [227] => * [[Moderní umění]] [228] => [229] => === Externí odkazy === [230] => * {{Commonscat}} [231] => [232] => {{Autoritní data}} [233] => {{Portály|Film|Fotografie|Umění}} [234] => [235] => [[Kategorie:Expresionismus| ]] [236] => [[Kategorie:Umělecké směry|Expresionismus]] [237] => [[Kategorie:Vzniklo v 19. století]] [238] => [[Kategorie:Umění 19. století]] [] => )
good wiki

Expresionismus

Edvarda Muncha, 1893 Expresionismus byl (severo)evropský, především německý umělecký směr. Vznikl jako protiklad impresionismu a naturalismu tzn.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Německo','Adolf Foehr','19. století','1925','Federico García Lorca','Francie','1920','Otto Klein','Bruno Taut','Rudolf Günther','Heinrich Lauterbach','fauvismus'

1920

1925

Fauvismus

Fauvismus je umělecký směr, který vznikl na začátku 20.

Francie

Německo