Array ( [0] => 15086132 [id] => 15086132 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Fatrikum [uri] => Fatrikum [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:geol map.png|náhled|upright=1.3|Tektonická mapa Slovenska]] [1] => [2] => '''Fatrikum''' nebo '''krížňanský příkrov''' je tektonická superjednotka [[Západní Karpaty|Západních Karpat]], která zahrnuje [[příkrov]]ové jednotky pocházející z oblasti mezi [[veporikum|veporikem]] na jihu a [[tatrikum|tatrikem]] na severu. Fatrikum je proto chápáno jako dnes už neexistující prostor mezi těmito oblastmi, ale i jako horninová tělesa, která z této oblasti pocházejí. Většinou se pod tímto označením synonymně chápe [[krížňanský příkrov]], který tvoří největší část fatrika. V západokarpatské příkrovové stavbě je chápano jako spodní ze [[subtatranské příkrovy|subtatranských příkrovů]], ležící na [[tatrikum|tatriku]] a zároveň pod [[hronikum|hronikem]] ve všech [[Fatransko-tatranská oblast|jádrových pohořích]]. Zabírá území o rozloze asi 12–15 000 km². [3] => [4] => == Historie výzkumu == [5] => V 60. letech [[19. století]] položili základy výzkumu [[Dionýz Štúr]] a [[Guido Stache]], kteří dnešní fatrikum označovali pojmem „subtatranský vývoj“. [[Příkrov]]ovou pozici správně zhodnotil v roce [[1907]] [[Victor Uhlig]], který však ještě neznal přesný [[stratigrafie|stratigrafický]] sled. Uhlig původně vyčlenil tzv. subtatranský příkrov, v němž ale nerozlišoval fatrikum a hronikum. Všechny karpatské příkrovy pokládal za [[eocén|poeocenní]], podobně jako tomu bylo v [[Alpy|Alpách]]. Existenci druhého — vyššího subtatranského příkrovu zjistili během [[první světová válka|první světové války]] geologové J. Vigh, J. von Pia, B. Dornayay a [[Hermann Vetters]]. [6] => [7] => [[Otakar Hynie]] použil v roce 1927 označení spodní [[Subtatranské příkrovy|subtatranský příkrov]], zatímco [[Dimitrij Andrusov]] v roce 1935 zavedl označení „krížňanský příkrov“ (podle vrchu [[Krížna (Velká Fatra)|Krížna]] ve [[Velká Fatra|Velké Fatře]]) a přesně definoval stratigrafický sled od [[trias|středního triasu]] po [[alb]]. Označení '''fatrikum''' zavedl původně v roce 1973 Dimitrij Andrusov, [[Ján Bystrický|J. Bystrický]] a [[Oto Fusán|O. Fusán]] na základě typových lokalit v [[Malá Fatra|Malé]] a Velké Fatře. Byl definován vrchní krížňanský a spodní vysocký dílčí příkrov, který je vyvinut jen lokálně. V krížňanském příkrovu zjistili několik digitací (duplexů), [[krystalinikum]] a [[perm]]ské sedimenty znali jen z oblasti [[Staré Hory|Starých Hor]] ([[starohorská jednotka]]). Domovskou oblast kladli buď do tektonické poruchy označované jako [[čertovická linie]]Biely, A., Fusán, O, 1967,'' Zum problem der wurzelozonen der subtatrischen decken.'' Geologické práce, Správy, 42, s. 51–64, nebo do oblasti veporského krystalinika a jeho obalové [[jednotka Veľkého Boku|jednotky Veľkého Boku]]. [8] => [9] => [[Michal Maheľ|M. Maheľ]] v 50. až 80. letech 20. století zavedl ve fatriku několik nových stratigrafických jednotek – hlubokovodní [[zliechovská jednotka|zliechovskou jednotku]] (resp. vývoj, sérii), což byl termín synonymní krížňanské sérii. Při výzkumu [[Strážovské vrchy|Strážovských vrchů]] a dalších lokalit implementoval [[belianská jednotka|belianskou sérii]]. V [[Považský Inovec|Považském Inovci]] definoval [[beckovská jednotka|beckovskou sérii]], kterou sice původně řadil k [[tatrikum|tatriku]], podobně jako v [[Malé Karpaty|Malých Karpatech]] vysockou sérii, ale později ji správně zařadil do fatrika. Potvrdil též, že obě (vysocká i beckovská) jsou v podstatě totožné.Maheľ, M., 1986: ''Geologická stavba československých Karpát. Paleoalpínske jednotky 1.'' [[Veda, vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied|Veda]], Bratislava, 503 s. Později byly objeveny domovské části fatrika i v [[Tribeč]]iHók, J., Ivanička, J., Kováčik, M., 1994, Geologická stavba rázdielskej časti Tribeča - nové poznatky a diskusia. [[Mineralia Slovaca]], 26, 3, s. 192–197 a [[Branisko (pohoří)|Branisku]]. [10] => [11] => [[Anton Biely]] a Oto Fusán v roce 1967 poukázali na to, že fatrikum vzniklo vícefázovou deformací. Za první fázi považovali stlačení oblasti jednotky Veľkého Boku a za druhou jeho gravitační přesun. M. Maheľ (1983)Maheľ, M., 1983, ''Krížňanský príkrov, príklad polysériovej a polyštruktúrnej jednotky.'' Mineralia Slovaca, 15, 3, s. 193–216 zdůrazňoval, že fatrikum je polysériové (tedy [[facie|polyfaciální]]) a komplexní těleso s návazností od týlových částí až po čelo příkrovu. Strukturnímu výzkumu fatrika se věnovali hlavně J. Jaroš (1971)Jaroš, J., 1971, ''Tectonic styles of the homelands of superficial nappes.'' Rozpravy Československé akademie věd, Řada matematických a přírodních věd, 81, 6, 59 s. a [[Dušan Plašienka]] (1983, 1995)Plašienka, D., 1983, ''Kinematický obraz niektorých štruktúr severného veporika vo vzťahu k formovaniu krížňanského príkrovu.'' Mineralia Slovaca, 15, 3, s. 217–231Plašienka, D., 1995, ''Cleavages and folds in changing tectonic regimes: Veľký Bok Mesozoic Cover Unit of the Veporicum (Nízke Tatry Mts., Central Western Carpathians)''. Slovak Geological Magazine, 2, s. 97–113, kteří zkoumali hlavně domovskou oblast příkrovu. Později byl porovnáván její vývoj s deformacemi pozorovatelnými v tělese příkrovu mimo domovské oblasti.Prokešová, R., 1994, ''Štruktúrna analýza krížňanského príkrovu v jeho prikoreňovej a superficiálnej pozícii.'' Mineralia Slovaca, 26, s. 347–354 Ucelený pohled na fatrikum podávají práce D. Plašienka a kolektivů (1996Plašienka, D., Prokešová, R., 1996, ''Towards an evolutionary tectonic model of the Krížna cover nappe (Western Carpathians, Slovakia).'' Slovak Geological Magazine, 3–4, s. 279–286, 1997Plašienka, D., Havrila, M., Michalík, J., Putiš, M., Reháková, D., 1997, ''Nappe structure of the western part of the Central Carpathians.'' In Plašienka, D., Hók, J., Vozár, J., Elečko, M. (Editori), ''100th anniversary, Dimitrij Andrusov; Alpine evolution of the Western Carpathians and related areas; international conference; abstracts and introductory articles to the excursion.'' Dionýz Štúr Publishers. Bratislava, s. 139–161 a 1999Plašienka, D., 1999, ''Tektochronológia a paleotektonický model jursko-kriedového vývoja Centrálnych Západných Karpát.'' Veda, Bratislava, 127 s.). [12] => [13] => Někteří autoři poukazují na to, že fatrikum může být mnohem více propojeno se severním [[veporikum|veporikem]], kde dokumentují vícero rozsáhlých severovergentních násunů krystalinika i redukovaného sedimentárního obalu.Bezák, V., Olšavský, M., 2008,'' Rozsiahle alpínske násuny v severnom veporiku.'' Mineralia Slovaca, 40, s. 121–126 Tito autoři proto tvrdí, že pro krížňanský příkrovový systém (fatrikum) je vhodnější pojmenování veporikumBiely, A. (Editor), 1996: ''Explanation to geological map of Slovakia.'' Dionýz Štúr Publishers, Bratislava, 67 s. (respektive „rimavikum“).Bezák. V., 2009,'' Tektonický štýl širšej oblasti styku tatrika a veporika.'' Mineralia Slovaca, 41, s. 275–282 [14] => [15] => == Geologická stavba == [16] => Fatrikum původně tvořilo sedimentační pánev na severu veporika. Při [[orogeneze|vrásnění]] Západních Karpat se ale tato [[sedimentační bazén|pánev]] začala [[subdukce|uzavírat]] a sedimenty, které v ní byly, se odtrhly a byly z ní vytlačeny před čelo postupujícího [[orogeneze|orogénu]]. Zjevná spjatost s veporikem je viditelná zejména na jihu fatrika a severu veporika v [[Nízké Tatry|Nízkých Tatrách]]. Část sedimentárního pokryvu veporika označovaná jako [[jednotka Veľkého Boku]] tvoří kořenovou část příkrovu, která zůstala na svém původním místě. V důsledku provázanosti fatrika s veporikem, zvláště jeho veľkobockou jednotkou, je někdy v odborné literatuře fatrikum označováno jako veporikum, resp. jeho součást. [17] => [18] => Příkrov se vyznačuje širokým stratigrafickým rozsahem od spodního [[trias]]u po svrchní [[křída|křídu]].Veľký, J. a kolektív, 1979: ''[[Encyklopédia Slovenska]] III. zväzok K - M.'' [[Veda, vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied|Veda]], Bratislava, s. 245–246 Zejména charakteristické triasové horniny jsou blízké platformnímu vývoji s [[uhličitany|karbonátovou]] sedimentací gutensteinských [[vápenec|vápenců]] a ramsauských [[dolomit]]ů. Na rozdíl od hronika (v jeho nadloží), které má podobný vývoj, má výrazněji vyvinutý [[karpatský keuper]] a naopak tenké [[lunzské vrstvy]]. Jurské a spodněkřídové horniny se vyvíjely ve dvou prostředích. Vývoj v hlubším prostředí reprezentuje zliechovská jednotka s typickými [[jíl]]ovitými vápenci, označovanými jako „fleckenmergel“ a [[radiolarit]]y. Takzvaná „vysocká jednotka“, vyvíjející se na [[kontinentální svah|kontinentálním svahu]] má více mělkovodní a organodetritický charakter. Kvůli vhodným vlastnostem hornin, zvláště vhodně umístěnému keupru s [[břidlice]]mi, které jsou příhodné pro odlepení příkrovu, se v něm vyskytuje mnoho digitací, podružných duplexů, v rámci samotného příkrovu, např. [[digitace Lysice]]. [19] => [20] => V některých pohořích má fatrikum tvar jen mírně zvlněného deskovitého tělesa. Jeho nejpevnější části tvoří silný podstavec triasových vápenců a dolomitů, typický například ve [[Velká Fatra|Velké Fatře]]. Ve své čelní části má komplikovanější stavbu, vystupují zde zvláště jeho mladší části, které jsou výrazně tektonicky postiženy (ležaté [[vrása|vrásy]] uťaté [[zlom|přesmyky]], tektonické šupiny apod.), což je nejpříznačnější pro [[Strážovské vrchy]] a [[Považský Inovec]]. Soubory okrajových jednotek, které se vyvíjely původně na okraji fatrické pánve tvoří některé části Strážovských vrchů, Považského Inovce a [[Malé Karpaty|Malých Karpat]]. Fatrikum se obvykle nachází na mladších sedimentech [[sedimentární obal tatrika|tatrického obalu]]. V mnoha pohořích se v jeho tektonickém nadloží nachází vyšší příkrov — [[hronikum]]. Vzniká tím typický fenomén příkrovové stavby, protože obal tatrika, fatrikum i hronikum mají podobný [[vrstevní sled]] a tyto sledy se tak v terénu 3x opakují. Při výzkumu a geologickém mapování je proto nutné poznat jednotlivá specifika ve vrstevních sledech těchto jednotek. [21] => [22] => == Členění == [23] => [[Soubor:Rezkarp.png|náhled|upright=1.5|Schematický geologický řez Západními Karpaty]] [24] => Fatrikum na povrchu tvoří několik typů připovrchových jednotek. První dvě jsou částečně [[násun|nasunuté]] na tatrikum v podobě duplexů. [25] => * Krížňanský příkrov tvoří asi kilometr mocná vrstva triasových hornin, během další sedimentace v juře však došlo k vytvoření deprese, tzv. [[zliechovský trog|zliechovského trogu]], která rozdělila prostor na dvě sedimentační oblasti. [26] => ** [[zliechovská jednotka]] (kterou někteří označují jako vlastní krížňanský příkrov), její vrstevní sled začíná sedimenty mělkého moře spodní jury ([[lias]]), která postupně přechází ve svrchní juře ([[malm]]) do hlubokovodních sedimentů (skvrnité slínovce tzv. [[fleckenmergel]] a [[radiolarit]]y). [27] => ** [[vysocká jednotka]] a její ekvivalenty ([[belanská jednotka|belanská]], [[beckovská jednotka|beckovská]], [[ďurčínská jednotka|ďurčínská]], [[iľanovská jednotka|iľanovská]] a [[havranská jednotka]]) její jurské sedimenty mají po celé období relativně mělkovodní charakter (krinoidové a hlíznaté vápence). [28] => * Za součást fatrika se považuje i [[drietomská jednotka|drietomská]] ([[bošácká jednotka|bošácká]]), [[manínská jednotka|manínská]], [[klapská jednotka|klapská]] a [[haligovecká jednotka]] [[bradlové pásmo|bradlového pásma]], do jehož oblasti byly z jihu (přes tatrikum) přisunuty koncem křídy.Plašienka, D., 1995, ''Mesozoic evolution of Tatric units in the Malé Karpaty and Považský Inovec Mts.: Implications for the position of the Klape and related units in the Western Carpathians.'' [[Geologica Carpathica]], 46, 2, s. 101–112 [29] => * [[Rázdielská jednotka]], obsahuje starší, předalpinské [[metamorfovaná hornina|metamorfity]] různého stupně a [[Klastický sediment|klastické sedimenty]], které původně tvořily podloží, od kterého se příkrov odlepil. [30] => * [[Starohorská jednotka]], obsahuje metamorfity vyššího stupně přeměny a klastické sedimenty. [31] => * [[Smrekovická jednotka]] (v minulosti též pokládaná za součást tatrika), tvořená metamorfity vysokého stupně přeměny a klastickými sedimenty. Zařazení této jednotky však není jisté. [32] => [33] => == Stratigrafie == [34] => === Předmezozoické celky === [35] => Na povrchu velmi zřídka zachovaný předalpinský [[krystalinikum|fundament]] fatrika tvoří různé typy vyšším stupněm přeměněných hornin ([[rula (hornina)|ruly]], [[amfibolit]]y, [[migmatit]]y) lokálně s útržky [[granitoid]]ů hlavně v [[starohorská jednotka|starohorské]] a [[smrekovická jednotka|smrekovické jednotce]] a též méně metamorfovaných hornin – [[fylit]]ů a [[svor]]ů v rázdielské jednotce. Na předalpinské krystalinikum nasedají diskordantní sedimenty svrchního permu, které se zachovaly jen lokálně, nejčastěji v blízkosti domovské oblasti. V rázdielské jednotce jsou to [[skýcovské souvrství]], tvořené [[Klastický sediment|hrubě klastickým]] materiálem a [[slopnianské souvrství]] [[břidlice|břidličnatého]] charakteru. V starohorské a smrekovické jednotce vystupuje ekvivalentní hrubě klastické [[špaňodolinské souvrství|špaňodolinské]] a [[korytnianské souvrství]]. [36] => [37] => {| class="wikitable" border="1" width=50% align=right [38] => !colspan="5" align="center"| Jura a křída fatrika (krížňanského příkrovu)Mišík, M., Chlupáč, I., Cicha, I., 1985: ''Historická a stratigrafická geológia.'' SPN, Bratislava, 541 s.Lexa, J., Bezák, V., Elečko, M., Mello, J., Polák, J., Potfaj, M., Vozár, J. (Editori), 2000: ''Legend to Geological Map of Western Carpathians and adjacent areas.'' Geological Survey of Slovac Republic, Bratislava [39] => |- [40] => ! colspan=3 align="center"| Stáří [41] => ! align=center| Vysocká sekvence [42] => ! align=center| Zliechovská sekvence [43] => |- [44] => | rowspan=9 align=center valign=center|[[Křída]] [45] => | rowspan=3 align=center valign=center|Svrchní křída [46] => | align=center|[[Senon]] [47] => | colspan=2 align=center | [[Stratigrafický hiát]] [48] => |- [49] => | align=center|[[Turon]] [50] => | colspan=2 align=center | Přesun [[subtatranské příkrovy|subtatranských příkrovů]] [51] => |- [52] => | align=center|[[Cenoman]] [53] => | rowspan=2 colspan=2 align=center|[[Porubské souvrství]]
[[jílovitá břidlice|jílovité břidlice]] s tělesy [[pískovec|pískovců]], ojediněle [[slepenec|slepenců]] [54] => |- [55] => | rowspan=6 align=center valign=center|Spodní křída [56] => | align=center|[[Alb]] [57] => |- [58] => | align=center|[[Apt (geologie)|Apt]] [59] => | rowspan=3 align=center|[[Hlbočské souvrství]]
deskovité [[vápenec|vápence]] s [[rohovec|rohovci]] [60] => | rowspan=4 align=center|[[Mráznické souvrství]]
[[slín|jílovité vápence]] [61] => |- [62] => | align=center|[[Barém]] [63] => |- [64] => | align=center|[[Hoteriv]] [65] => |- [66] => | align=center|[[Valangin]] [67] => | rowspan=3 align=center|[[Souvrství Padlej vody]]
světlé pelitické [[vápenec|vápence]] (''maiolica'', ''biancone'') [68] => |- [69] => | align=center|[[Berias]] [70] => | rowspan=3 align=center|[[Osnické souvrství]]
světlé pelitické kalpionelové [[vápenec|vápence]] (''maiolica'', ''biancone'') [71] => |- [72] => | rowspan=12 align=center valign=center|[[Jura]] [73] => | rowspan=4 align=center valign=center|Svrchní jura
(malm) [74] => | rowspan=2 align=center|[[Tithon]] [75] => |- [76] => | rowspan=3 align=center|[[Tegernseeské souvrství]]
růžové kalové [[vápenec|vápence]] s červenými [[rohovec|rohovci]], sakokómové vápence [77] => |- [78] => | align=center|[[Kimmeridž]] [79] => | align=center|[[Jeseninské souvrství]]
sakokómové [[vápenec|vápence]] [80] => |- [81] => | align=center|[[Oxford (geologie)|Oxford]] [82] => | rowspan=3 align=center|[[Ždiarské souvrství]]
[[radiolarit]]y [83] => |- [84] => | rowspan=4 align=center valign=center|Střední jura
(dogger) [85] => | align=center|[[Callov]] [86] => | rowspan=4 align=center|[[Vilské souvrství]]
písčité [[Ostnokožci|krinoidové]] vápence [87] => |- [88] => | align=center|[[Bathon]] [89] => |- [90] => | align=center|[[Bajok]] [91] => | rowspan=2 align=center|Křemité [[slín|jílovité vápence]]
tzv. křemitý ''fleckenmergel'' [92] => |- [93] => | align=center|[[Aalen]] [94] => |- [95] => | rowspan=4 align=center valign=center|Spodní jura
(lias) [96] => | align=center|[[Toark]] [97] => | rowspan=3 align=center|růžové a bílé
krinoidové [[vápenec|vápence]]
(ojediněle hlíznaté, nebo Fe-Mn kondenzovaná sedimentace) [98] => | rowspan=3 align=center|[[souvrství Janovky]]
skvrnité, [[slín|jílovité vápence]] s tělesy [[spongolit]]ů, tzv. ''fleckenmergel''
místy červené hlíznaté adnetské a hierlatské [[vápenec|vápence]] [99] => |- [100] => | align=center|[[Pliensbach]] [101] => |- [102] => | align=center|[[Sinemur]] [103] => |- [104] => | align=center|[[Hettang]] [105] => | align=center colspan=2 |[[Kopienecké souvrství]]
[[jílovitá břidlice|jílovité břidlice]] s tělesy [[pískovec|pískovců]] a lumachelových vápenců [106] => |- [107] => |} [108] => [109] => {| class="wikitable" border="1" width=50% align=right [110] => !colspan="6" align="center"| Trias fatrika (krížňanského příkrovu) [111] => |- [112] => ! colspan=4 align="center"| Stáří [113] => ! align=center| Souvrství [114] => ! align=center| Charakteristika [115] => |- [116] => | rowspan=19 align=center valign=center|[[Trias]] [117] => | rowspan=7 align=center valign=center|Srchní trias [118] => | align=center|[[Rhaet]] [119] => | align=center| [120] => | align=center|[[Fatranské souvrství]] [121] => | align=center|tmavé lumachelové nebo oolitické [[vápenec|vápence]], [[jílovitá břidlice|jílovité břidlice]] [122] => |- [123] => | rowspan=3 align=center|[[Nor (geologie)|Nor]] [124] => | align=center|[[Sevat]] [125] => | rowspan=3 align=center|[[Karpatský keuper]] [126] => | rowspan=3 align=center|červené a zelenkavé jílovité břidlice s tělesy [[dolomit]]ů a [[sádrovec|sádrovců]] [127] => |- [128] => | align=center|[[Alaun]] [129] => |- [130] => | align=center|[[Langh]] [131] => |- [132] => | rowspan=3 align=center|[[Carn|Karn]] [133] => | align=center|[[Tuval]] [134] => | align=center|Hlavní dolomit [135] => | align=center|[[dolomit]]y [136] => |- [137] => | align=center|[[Jul]] [138] => | align=center|[[Lunzské vrstvy]] [139] => | align=center|[[flyš]] [140] => |- [141] => | align=center|[[Kardevol]] [142] => | rowspan=5 align=center|[[Ramsauský dolomit]]
(místy [[Podhradské vápence]]) [143] => | rowspan=5 align=center|[[dolomit]]y
(místy [[vápenec|vápence]]) [144] => |- [145] => | rowspan=7 align=center valign=center|Střední trias [146] => | rowspan=2 align=center|[[Ladin (geologie)|Ladin]] [147] => | align=center|[[Longobard]] [148] => |- [149] => | align=center|[[Fassan]] [150] => |- [151] => | rowspan=5 align=center|[[Anis]] [152] => | align=center|[[Illyr]] [153] => |- [154] => | rowspan=2 align=center|[[Pelson]] [155] => |- [156] => | rowspan=3 align=center|[[Gutensteinské souvrství]] [157] => | rowspan=3 align=center|tmavé, částečně dolomitizované [[vápenec|vápence]] [158] => |- [159] => | align=center|[[Bityn]] [160] => |- [161] => | align=center|[[Egej]] [162] => |- [163] => | rowspan=5 align=center valign=center|Spodní trias [164] => | rowspan=5 align=center|[[Scyth]] [165] => | align=center|[[Spat]] [166] => | rowspan=2 align=center valign=center|[[Verfénské souvrství]] [167] => | rowspan=2 align=center valign=center|červené a zelenkavé břidlice s tělesy [[rauvak]]ů a [[pískovec|pískovců]] [168] => |- [169] => | align=center|[[Namal]] [170] => |- [171] => | align=center|[[Griesbach]] [172] => | align=center valign=center|[[Lúžňanské souvrství]] zachováno jen sporadicky [173] => | align=center valign=center|[[kvarcit|křemence]] s tělesy [[slepenec|slepenců]] ([[brekcie|brekcií]]), [[pískovec|pískovce]] [174] => |- [175] => |} [176] => [177] => === Trias a začátek jury === [178] => [[Stratigrafie|Stratigrafický]] rozsah fatrika, zvláště jeho spodních členů se liší. Za jeho nejspodnější část, která však většinou není zachována, lze považovat permoskythské [[kvarcit|křemence]] označované jako [[lúžňanské souvrství]]. V jejich nadloží je břidličnaté [[verfénské souvrství]], o němž se usuzuje, že společně se svrchnětriasovými břidlicemi [[karpatský keuper|karpatského keupru]], díky svým vlastnostem tvořilo největší část plochy, na níž došlo k odlepení příkrovu.Hók, J., Kahan, Š., Aubrecht, R., 2001: [http://www.fns.uniba.sk/fileadmin/user_upload/editors/geol/aubrecht/Publications/01-Books/02-GeolSlovakia.pdf ''Geológia Slovenska.''] {{Wayback|url=http://www.fns.uniba.sk/fileadmin/user_upload/editors/geol/aubrecht/Publications/01-Books/02-GeolSlovakia.pdf |date=20110719005638 }} Univerzita Komenského, Bratislava, 43 s. Verfénské souvrství kromě břidlic červené a zelenkavé barvy obsahuje i tělesa [[rauvak]]ů. Jsou to buňkovité dolomity, nebo častěji pórovité vápence, které vznikly jejich [[dedolomitizace|dedolomitizací]]. Dolomity v souvrství byly značně poškozeny při přesunu příkrovu. Nad nimi se nachází poměrně mocné souvrství gutensteinských vápenců ([[gutensteinské souvrství]]) nižší části středního triasu ([[anis]]). Sedimenty karbonátové platformy tvoří dále nadložní dolomity ramsauského souvrství. Místo tohoto souvrství se v některých pohořích nacházejí tzv. [[podhradské vápence]] s [[fosilie]]mi [[konodont]]ů. Sedimentace ramsauských dolomitů byla v některých oblastech v období [[Carn|karnu]] přerušena výkyvy klimatu, během nichž se usadily tenké [[flyš]]ové [[lunzské vrstvy]]. Jejich vznik byl dlouhou dobu pro geology nepochopitelný.Mišík, M., 1976: ''Geologické exkurzie po Slovensku.'' SPN, Bratislava, 1976, 276 s. Lunzské vrsvy oddělují od ramsauského souvrství velmi podobné hlavní dolomity, označované jako ''hauptdolomit'' (z [[němčina|německého]] ''haupt'' - hlavní). Nad dolomity, vznikajícími ve velmi mělkém a pro živočichy nehostinném příbřežním prostředí (tzv. [[sebcha|sebchy]]) se nachází souvrství [[karpatský keuper|karpatského keupru]]. Usazovalo se ve svrchním triasu (nor) a tvoří jej lagunární červené, fialové až černé jílovité břidlice s tělesy [[pískovec|pískovců]], [[kvarcit|křemenců]] a typických žlutých [[dolomit]]ů. Ve [[vrt]]ech byly v tomto souvrství nalezeny i [[sádrovec|sádrovce]]. Toto typické souvrství dosahuje ve fatriku největší mocnost, na některých místech do 100 metrů. V nejvyšším triasu ([[rhaet]]) se moře do oblasti vrátilo a způsobilo usazení [[fatranské souvrství|fatranského souvrství]], známého i jako „kössenské souvrství“. Lumachelové vápence jsou tvořeny úlomky, které mořský příboj a bouřky smyly z [[korálový útes|korálových útesů]]. V souvrství se místy vyskytují i [[oolit]]ické vápence nebo tělesa oolitických [[železná ruda|železných rud]]. Keuper spolu s výraznějším podílem potriasových členů, je jedním z hlavních poznávacích znaků fatrika.Maheľ, M., 1982. ''Príkrovy a členitosť kôry Západných Karpát.'' Mineralia Slovaca, 14, s. 1–40. Po usazení fatranského souvrství se začátkem jury v [[hettang]]u sedimentace změnila. Vzniklo [[kopienecké souvrství]], jehož hlavní část tvoří tmavošedé, případně zelenkavé vápnité jílovce, občas s pískovci. Jílovce [[zvětrávání|zvětrávají]] do šedohněda. [179] => [180] => Sedimenty jury a spodní křídy jsou diferencovány na několik vývojů, což způsobilo rozčlenění sedimentačního pole při rozpadu a prohlubování oblasti. Pro krížňanský příkrov je typická hlavně hlubokovodní [[zliechovská jednotka]] (sekvence, sukcese či vývoj). Mělčeji umístěna byla vysocká a jí podobné jednotky. [181] => [182] => === Zliechovská jednotka === [183] => Zliechovská jednotka pokračuje z kopieneckého souvrství velmi typickým členem vrstevního sledu fatrika, který tvoří [[souvrství Janovky]]Gazdicki, A., Michalík, J., Planderová, E., Sýkora, M., 1979,'' An Upper Triassic - Lower Jurassic sequence in the Krížna nappe (West Tatra mountains, West Carpathians, Czechoslovakia).'' Západné Karpaty, Séria Geológia 5, s. 119–148 („allgäuské souvrství“). Tvoří ho šedé skvrnité jílovité vápence a břidlice. Typické jílovité vápence jsou označovány jako ''fleckenmergel''. Souvrství je místy, běžně více než 100 m, někdy až 150–200 m mocné. Usazovaly se od [[sinemur]]u po [[toark]]. Tyto sedimenty obsahují typické stopy, pozorovatelné po navlhčení jako tmavé šmouhy. Fleckenmergel někdy přechází do [[adnetské vápence|adnetského souvrství]] s hlíznatými vápenci nebo hierlatzských vápenců. Do [[bajok]]u pokračuje tzv. křemitý fleckenmergel. Ten se postupně v průběhu [[bathon]]u změnil na sedimentaci [[radiolarit]]ů [[ždiarské souvrství|ždiarského souvrství]]. V závěru jury ([[kimmeridž]]) se na dně nejhlubší části fatrické pánve postupně změnila sedimentace přes sakokómové vápence jaseninského souvrství do [[tithon]]ských až spodněkřídových ([[neokom]]) světlých [[Calpionella alpina|kalpionelových]] jílovitých vápenců (známých jako ''biancone'' nebo ''maiolica'') [[osnické souvrství|osnického souvrství]], na rozdíl od tatrika jsou ve fatriku tyto horniny obvykle bez [[buližník|rohovců]]. Ve starší literatuře byl pro tyto horniny též používán název ''slínité vápence neokomu''. [184] => [185] => Ve svrchní křídě pokračovala sedimentace jílovitých, místy skvrnitých vápenců s nepravidelnými tělesy slínovců a slínitých břidlic. Označují se jako [[mráznické souvrství]]. Od [[alb]]u po [[apt (geologie)|apt]] se v celém fatriku usazovaly slínité a jílovité břidlice s tenkými tělesy pískovců, označované jako [[porubské souvrství]]. Tento flyš usazující se daleko od pevniny byl prvním příznakem postupu horotvorných pohybů. V některých pohořích se ve fatrických horninách tohoto stáří nacházejí [[čedič|bazické]] [[Extruzivní hornina|výlevné horniny]]. Sedimentace v tomto prostoru celkově skončila v albu až [[cenoman]]u, kdy došlo k přesunu příkrovů. Zliechovská sekvence dosahuje mocnost do 2000 metrů. [186] => [187] => === Vysocká jednotka === [188] => Vysocká sekvence má ve spodní juře převahu [[Lilijice|krinoidových]] vápenců s [[buližník|rohovci]]. Jde o uloženiny [[oceánský svah|oceánského svahu]]. Označují se jako [[vývratské souvrství|vývratské]] a [[prístodolské souvrství]]. Střední juru tvoří písčité krinoidové vápence [[vilské souvrství|vilského souvrství]]. Na ně nasedají hlíznaté a křemité vápence [[Tegernseeské souvrství|tegernseeského souvrství]]. Následující [[souvrství Padlej vody]] ([[tithon]] – [[valangin]]) a [[hlbočské souvrství]] jsou ekvivalenty stejně starých hornin zliechovské sekvence, obsahují však více terigénních příměsí smytých z blízkých mělčích oblastí a kontinentu. Na některých místech se v [[barem]]u a aptu usadily alodapické vápence (bohatské souvrství, muráňský vápenec), které se sesouvaly z mělkovodních urgonských platforem. Sedimentaci zakončilo, podobně jako v celém fatriku, [[porubské souvrství]]. [189] => [190] => == Reference == [191] => {{překlad|sk|Fatrikum|5774395}} [192] => [193] => {{Portály|Geografie|Slovensko|Polsko}} [194] => [195] => [[Kategorie:Geologie Slovenska]] [196] => [[Kategorie:Geologie Polska]] [197] => [[Kategorie:Geologie Západních Karpat]] [198] => [[Kategorie:Příkrovy]] [] => )
good wiki

Fatrikum

Tektonická mapa Slovenska Fatrikum nebo krížňanský příkrov je tektonická superjednotka Západních Karpat, která zahrnuje příkrovové jednotky pocházející z oblasti mezi veporikem na jihu a tatrikem na severu. Fatrikum je proto chápáno jako dnes už neexistující prostor mezi těmito oblastmi, ale i jako horninová tělesa, která z této oblasti pocházejí.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'vápenec','Trias','Jura','dolomit','pískovec','Křída','slín','jílovitá břidlice','radiolarit','rohovec','Anis','slepenec'

Dolomit

Dolomit je minerál, který je tvořen vápenato-hořečnatou formou uhličitanu vápenatého (CaMg[CO3]2).

Jura

Křída

Pískovec

Radiolarit

Rohovec

Slepenec

Slín

Trias

Vápenec

Vápenec je sedimentární hornina tvořená převážně minerálem vápencem a obsahuje také jiné karbonáty.