Array ( [0] => 15481614 [id] => 15481614 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Fluor [uri] => Fluor [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => Fluor je chemický prvek se symbol F a atomovým číslem 9. Patří mezi halogeny a je to nejlehčí halogenový plyn. Fluor se vyskytuje v přírodě pouze ve formě sloučenin, nejčastěji ve formě fluoridů. Je silně reaktivní a jedná se o jedovatou látku. Fluor se běžně používá v průmyslu a ve vědeckém výzkumu. Jeho hlavní využití spočívá v elektrochemických procesech, výrobě sloučenin fluoru a výrobě skla. Fluorid vápenatý se také používá jako ochrana zubů před zubním kazem. Ve 20. století byla fluoridace pitné vody a zubní pasty zavedena jako preventivní opatření proti zubnímu kazu. Tato praxe je však dodnes kontroverzní a je stále diskutována z hlediska její účinnosti a bezpečnosti. Fluoridace je způsob obohacení vody o fluoridy, čímž se zvýší jejich koncentrace a zlepší se preventivní účinky na zubní kaz a zubní sklovinu. Existují však názory a studie, které tvrdí, že přílišná expozice fluoridům může mít negativní účinky na zdraví, zejména na kosti a štítnou žlázu. Celkově lze říci, že fluor je významným chemickým prvkem, který má široké využití v průmyslu a ve vědeckém výzkumu. Jeho účinky na lidské zdraví a kontroverzní otázka fluoridace vody nadále probíhají a jsou předmětem diskuzí a výzkumů. [oai] => Fluor je chemický prvek se symbol F a atomovým číslem 9. Patří mezi halogeny a je to nejlehčí halogenový plyn. Fluor se vyskytuje v přírodě pouze ve formě sloučenin, nejčastěji ve formě fluoridů. Je silně reaktivní a jedná se o jedovatou látku. Fluor se běžně používá v průmyslu a ve vědeckém výzkumu. Jeho hlavní využití spočívá v elektrochemických procesech, výrobě sloučenin fluoru a výrobě skla. Fluorid vápenatý se také používá jako ochrana zubů před zubním kazem. Ve 20. století byla fluoridace pitné vody a zubní pasty zavedena jako preventivní opatření proti zubnímu kazu. Tato praxe je však dodnes kontroverzní a je stále diskutována z hlediska její účinnosti a bezpečnosti. Fluoridace je způsob obohacení vody o fluoridy, čímž se zvýší jejich koncentrace a zlepší se preventivní účinky na zubní kaz a zubní sklovinu. Existují však názory a studie, které tvrdí, že přílišná expozice fluoridům může mít negativní účinky na zdraví, zejména na kosti a štítnou žlázu. Celkově lze říci, že fluor je významným chemickým prvkem, který má široké využití v průmyslu a ve vědeckém výzkumu. Jeho účinky na lidské zdraví a kontroverzní otázka fluoridace vody nadále probíhají a jsou předmětem diskuzí a výzkumů. [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => **Fluor** Fluor je chemický prvek s symboly F a atomovým číslem 9. Je jedním z nejvíce reaktivních i elektronegativních prvků v periodické tabulce. Jeho reaktivita mu umožňuje vytvářet sloučeniny s téměř všemi ostatními prvky, což otevírá široké možnosti pro jeho využití v různých oblastech. Fluor se v přírodě vyskytuje převážně ve formě floridů, které se nacházejí v minerálech, jako je fluorid vápenatý (fluorit) a v dalších přírodních zdrojích. S jeho přítomností v životním prostředí se setkáváme v mnoha každodenních kontextech, například ve vodě a ve skále. Fluor má vynikající vlastnosti, které ho činí cenným v průmyslu. Používá se například v zubní péči, přičemž fluoridové sloučeniny pomáhají posilovat zubní sklovinu a snižovat riziko vzniku zubního kazu. To je pozitivní příklad toho, jak lze vysoce reaktivní prvek využít ke zlepšení zdraví populace. V chemickém průmyslu hraje fluor významnou roli při výrobě různých fluoridových látek, jako jsou fluorované uhlovodíky, které nacházejí uplatnění v chladicích systémech a v aerospacovém odvětví. Tyto materiály přispívají k technologickému pokroku a ochraně životního prostředí díky svým nízkým emisním vlastnostem. Odborníci se ale také zabývají bezpečnostními aspekty fluoridových sloučenin, neboť jejich vysoká reaktivita občas může představovat riziko. Při správné manipulaci a používání však fluor výrazně přispívá k našemu pohodlí a pokroku. Fluor tímto způsobem představuje fascinující prvek, který, i přes svou reaktivitu, přináší mnoho pozitivních přínosů pro lidskou civilizaci a environmentální udržitelnost. [oai_cs_optimisticky] => **Fluor** Fluor je chemický prvek s symboly F a atomovým číslem 9. Je jedním z nejvíce reaktivních i elektronegativních prvků v periodické tabulce. Jeho reaktivita mu umožňuje vytvářet sloučeniny s téměř všemi ostatními prvky, což otevírá široké možnosti pro jeho využití v různých oblastech. Fluor se v přírodě vyskytuje převážně ve formě floridů, které se nacházejí v minerálech, jako je fluorid vápenatý (fluorit) a v dalších přírodních zdrojích. S jeho přítomností v životním prostředí se setkáváme v mnoha každodenních kontextech, například ve vodě a ve skále. Fluor má vynikající vlastnosti, které ho činí cenným v průmyslu. Používá se například v zubní péči, přičemž fluoridové sloučeniny pomáhají posilovat zubní sklovinu a snižovat riziko vzniku zubního kazu. To je pozitivní příklad toho, jak lze vysoce reaktivní prvek využít ke zlepšení zdraví populace. V chemickém průmyslu hraje fluor významnou roli při výrobě různých fluoridových látek, jako jsou fluorované uhlovodíky, které nacházejí uplatnění v chladicích systémech a v aerospacovém odvětví. Tyto materiály přispívají k technologickému pokroku a ochraně životního prostředí díky svým nízkým emisním vlastnostem. Odborníci se ale také zabývají bezpečnostními aspekty fluoridových sloučenin, neboť jejich vysoká reaktivita občas může představovat riziko. Při správné manipulaci a používání však fluor výrazně přispívá k našemu pohodlí a pokroku. Fluor tímto způsobem představuje fascinující prvek, který, i přes svou reaktivitu, přináší mnoho pozitivních přínosů pro lidskou civilizaci a environmentální udržitelnost. ) Array ( [0] => {{Infobox - chemický prvek [1] => [2] => | značka = F [3] => | protonové číslo = 9 [4] => | nukleonové číslo = 19 [5] => | název = Fluor [6] => | latinsky = fluorum [7] => | nad = [8] => | pod = [[Chlor|Cl]] [9] => | vlevo = [[Kyslík]] [10] => | vpravo = [[Neon]] [11] => | dolní tabulka = ano [12] => [13] => | chemická skupina = Halogeny [14] => | číslo CAS = 7782-41-4 [15] => | skupina = 17 [16] => | perioda = 2 [17] => | blok = p [18] => | koncentrace v zemské kůře = 270 až 625 ppm [19] => | koncentrace v mořské vodě = 1,3 mg/l [20] => | obrázek = Liquid_fluorine_tighter_crop.jpg [21] => | popisek = Tekutý fluor za kryogenních teplot [22] => | emisní spektrum = Fluorine spectrum visible.png [23] => | vzhled = plyn: velmi světle žlutý, kapalina: jasně žlutá, pevná: alpha je neprůhledný, beta je průhledný [24] => [25] => | relativní atomová hmotnost = 18,998403 [26] => | atomový poloměr = 50 pm [27] => | kovalentní poloměr = 71 pm [28] => | Van der Waalsův poloměr = 135 pm [29] => | elektronová konfigurace = [He] 2s2 2p5 [30] => | oxidační čísla = '''−I''', 0 [31] => [32] => | skupenství = [[Plyn]]né [33] => | krystalografická soustava = Krychlová [34] => | hustota = 1,696 kg/m3 [35] => | tvrdost = [36] => | magnetické chování = Nemagnetický [37] => | teplota tání = −218,62 [38] => | teplota varu = −188,12 [39] => | molární objem = 11,20×10−6 m3/mol [40] => | skupenské teplo tání = 0,510 kJ/mol [41] => | skupenské teplo varu = 6,54 kJ/mol [42] => | tlak syté páry = 100 Pa při 50 K [43] => | rychlost zvuku = 286 m/s [44] => | měrná tepelná kapacita = 813 Jkg−1K−1 [45] => | elektrická vodivost = [46] => | měrný elektrický odpor = [47] => | tepelná vodivost = 27,7 W⋅m−1⋅K−1 [48] => [49] => | standardní elektrodový potenciál = 2,87 V [50] => | elektronegativita = 3,98 [51] => | spalné teplo na m3 = [52] => | spalné teplo na kg = [53] => | ionizační energie = 1 681,0 kJ/mol [54] => | ionizační energie2 = 3 374,2 kJ/mol [55] => | ionizační energie3 = 6 050,4 kJ/mol [56] => | iontový poloměr = [57] => [58] => | izotopy = {{Infobox - chemický prvek/Nestabilní izotop [59] => | nukleonové číslo = 17 [60] => | značka = [[Fluor-17|F]] [61] => | výskyt = [[Umělý izotop|umělý]] [62] => | poločas = 64,49 s [63] => | způsob = [[Zachycení elektronu|ε]] [[Záření beta|β+]] [64] => | energie = 2,760 5 [65] => | nukleonové číslo produktu = 17 [66] => | značka produktu = [[Kyslík-17|O]] [67] => }}{{Infobox - chemický prvek/Nestabilní izotop [68] => | nukleonové číslo = 18 [69] => | značka = [[Fluor-18|F]] [70] => | výskyt = [[Umělý izotop|umělý]] [71] => | spin = +1 [72] => | poločas = 109,77 min [73] => | způsob = [[Zachycení elektronu|ε]] [[Záření beta|β+]] [74] => | energie = 1,655 9 [75] => | nukleonové číslo produktu = 18 [76] => | značka produktu = [[Kyslík-18|O]] [77] => | způsob2 = [[Vnitřní konverze|IT]] [78] => | energie2 = 1,121 36 [79] => | nukleonové číslo produktu2 = 18 [80] => | značka produktu2 = O [81] => }}{{Infobox - chemický prvek/Stabilní izotop [82] => | nukleonové číslo = 19 [83] => | značka = F [84] => | výskyt = 100% [85] => | počet neutronů = 10 [86] => }}{{Infobox - chemický prvek/Nestabilní izotop [87] => | nukleonové číslo = 20 [88] => | značka = F [89] => | výskyt = [[Umělý izotop|umělý]] [90] => | poločas = 11,00 s [91] => | způsob = [[záření beta|β−]] [92] => | energie = 7,025 [93] => | nukleonové číslo produktu = 20 [94] => | značka produktu = [[Neon-20|Ne]] [95] => }}{{Infobox - chemický prvek/Nestabilní izotop [96] => | nukleonové číslo = 21 [97] => | značka = F [98] => | výskyt = [[Umělý izotop|umělý]] [99] => | poločas = 4,158 s [100] => | způsob = [[záření beta|β−]] [101] => | energie = 5,684 [102] => | nukleonové číslo produktu = 21 [103] => | značka produktu = [[Neon-21|Ne]] [104] => }} [105] => | R-věty = {{R|8}}, {{R|26}}, {{R|35}} [106] => | S-věty = {{S|9}}, {{S|26}}, {{S|28}}, {{S|36/37/39}}, {{S|45}} [107] => | symboly nebezpečí GHS = {{GHS03}}{{GHS05}}{{GHS06}}{{Citace elektronického periodika | titul = Fluorine | periodikum = pubchem.ncbi.nlm.nih.gov | vydavatel = PubChem | url = https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/24524 | jazyk = en | datum přístupu = 2021-05-24 }}
{{Nebezpečí}} [108] => }} [109] => '''Fluor''' (chemická značka '''F''', {{vjazyce|la}} ''fluorum'') je [[nekovy|nekovový]] [[chemický prvek|prvek]], značně toxický, zelenožlutý [[plyn]], chemicky mimořádně reaktivní. Vyznačuje se vysokou elektronegativitou. Je nejlehčím [[chemický prvek|prvkem]] z řady [[Halogeny|halogenů]]. V historii se ho lidé pokoušeli velmi dlouho získat, ale kvůli jeho vysoké reaktivitě se to podařilo teprve roku [[1886]] [[Henri Moissan|Henrimu Moissanovi]] elektrolýzou chlazené směsi [[hydrogendifluorid draselný|KHF2]] v [[fluorovodík|HF]]. Za výrobu fluoru získal [[Nobelova cena|Nobelovu cenu]]. [110] => [111] => Fluor se na Zemi vyskytuje pouze ve sloučeninách a to v nevelkém množství. Nejvýznamnější minerály fluoru jsou [[kazivec]] CaF2 a [[fluorapatit]] Ca5(PO4)3F, které se používají k jeho výrobě. Fluor se vyrábí elektrolýzou roztoku [[hydrogendifluorid draselný|KHF2]] v [[fluorovodík|HF]]. Kvůli extrémní reaktivitě a problémům s jeho skladováním se fluor spotřebovává ihned na místě výroby. [112] => [113] => Ze sloučenin fluoru se nejvíce využívá [[kyselina fluorovodíková]], jako základní průmyslová chemikálie, [[kryolit]], který se používá na snížení teploty tání [[bauxit]]u při výrobě [[hliník]]u a [[fluorid uranový]], který slouží k rozdělení [[izotop]]ů [[uran (prvek)|uranu]] pro použití v [[jaderná elektrárna|jaderných elektrárnách]]. Fluor se dále využívá na výrobu [[teflon]]u a dalších syntetických organických [[polymer]]ů. Fluor patří také k [[biogenní prvky|biogenním prvkům]]. Vyskytuje se v [[kost]]ech a [[zub]]ech. [114] => [115] => == Základní fyzikálně-chemické vlastnosti == [116] => [[Soubor:Fluorine shielding.svg|vlevo|náhled|Zjednodušená struktura atomu fluoru]] [117] => [[Soubor:Beta fluorine unit cell.svg|vlevo|náhled|Krystalická struktura β-fluoru.]] [118] => Fluor je plyn v silné vrstvě zelenožlutý s dráždivým zápachem, který připomíná [[chlorovodík]]. Fluor je extrémně jedovatý a [[jed|toxický]] plyn, který leptá dokonce i [[sklo]]. Kapalný fluor má banánově žlutou barvu. [[Disociační enthalpie]] molekuly fluoru je velmi nízká a blíží se disociační enthalpii molekuly [[jod]]u, což se vysvětluje malou pevností vazby v [[molekula|molekule]] fluoru (menší překryv vazebných [[orbital]]ů), což může být způsobeno větším odpuzováním [[atom]]ů fluoru vlivem velkého odpuzování volných [[elektronový pár|elektronových párů]]. [119] => [120] => Ve svých sloučeninách má pouze oxidační číslo −1, velmi vzácně může mít fluor v některých [[komplexní sloučenina|komplexech]] oxidační číslo 0 a opravdu pouze formální [[oxidační číslo]] +1 má v [[kyselina fluorná|kyselině fluorné]], ve skutečnosti zde má oxidační číslo −1, jelikož má vyšší [[elektronegativita|elektronegativitu]] než vodík i kyslík. Pro všechny [[halogeny]] obecně platí, že halogen s menším protonovým číslem (lehčí) je schopen vytěsnit halogen s větším [[protonové číslo|protonovým číslem]] (těžší) z jeho [[halogenidy|halogenidu]]. Lehčí halogen přechází v halogenid a těžší halogen z halogenidu v halogen. Fluor vytváří převážně iontové sloučeniny s [[iontová vazba|iontovou vazbou]] a pouze s některými sloučeninami vytváří [[kovalentní vazba|kovalentní vazbu]]. [121] => [122] => Fluor je extrémně reaktivní plyn, který se ochotně až explozivně slučuje již za studena s [[vodík]]em, [[brom]]em, [[jod]]em, [[síra|sírou]], [[fosfor]]em, [[arsen]]em, [[antimon]]em, [[Bor (prvek)|borem]], [[křemík]]em a s mnoha [[kovy]]. Některé kovy reagují s fluorem za normálních teplot nebo při mírném zahřátí jen na povrchu a vzniklý povlak brání další reakci – [[pasivace]]. Při silnějším zahřívání reakce pokračuje do hloubky a některé kovy, jako [[zinek]], [[cín]] nebo [[hliník]], dokonce vzplanou. Za červeného žáru působí fluor dokonce i na [[zlato]] a [[Platina|platinu]]. Působením fluoru na [[voda|vodu]] vzniká [[fluorovodík]] a [[kyslík]], který obsahuje také malé množství [[ozon]]u, za jistých podmínek však působením fluoru na vodu vzniká fluorovodík a [[kyselina fluorná]]. [123] => [124] => Kvůli své silné reaktivitě vytěsňuje fluor většinu [[anion]]ů ze sloučenin a sám přechází v anion{{Doplňte zdroj}} – [[sklo]], které je chemickou podstatou [[oxid křemičitý|oxidu křemičitého]], reaguje s fluorem za vzniku [[fluorid křemičitý|fluoridu křemičitého]] a [[kyslík]]u. Jelikož je fluor extrémně reaktivní plyn, není jednoduché jej připravit ani dlouhodobě skladovat. [125] => [126] => == Historický vývoj == [127] => Nejstarší známá doložená sloučenina fluoru je [[kazivec]] ([[fluorit]]) CaF2, který popisuje [[Georgius Agricola]] roku [[1529]] jako [[tavidlo]]. Roku [[1670]] v [[Norimberk]]u Heinrich Schwanhard zjistil, že působením silné [[kyseliny]] na kazivec se uvolňují kyselé páry, které leptají [[sklo]] – od této doby se [[fluorovodík]] využívá k uměleckému leptání skla. Roku [[1678]] popsal [[Johann Sigismund Elsholtz|J. S. Elsholtz]] při zahřívání kazivce modrobílé světélkování a roku [[1750]] popisuje [[Johan Gottschalk Wallerius]] stejný jev – v roce [[1852]] [[George Gabriel Stokes]] navrhuje pro tento jev název [[fluorescence]]. Roku [[1768]] provedl [[Andreas Sigismund Marggraf]] první chemické pokusy s kazivcem. Roku [[1802]] našel D. P. Morichini [[fluoridy]] ve vápenatých [[Fosilie|fosíliích]] a v [[zub]]ech a [[Jöns Jacob Berzelius]] v [[kost]]ech. [[André-Marie Ampère]] navrhl 12. srpna [[1812]] název nového prvku, který je údajně součástí kazivce a kyseliny fluorovodíkové. Návrh byl ''le fluore'' (z latinského ''fleue'' – téci) a poslal jej [[Humphry Davy]]mu, který ho roku [[1813]] přijal. [128] => [129] => Příprava fluoru se velmi dlouhou dobu nedařila, protože ihned po přípravě plyn zreagoval s vodou nebo se stěnami nádob. Poprvé se fluor podařilo připravit až 26. května [[1886]] [[Henri Moissan|Henrimu Moissanovi]], který ho připravil [[elektrolýza|elektrolýzou]] chlazeného roztoku kyselého [[fluorid draselný|fluoridu draselného]] KHF2, rozpuštěného v bezvodém kapalném [[fluorovodík]]u v přístroji s [[platina|platinovými]] a [[iridium|iridiovými]] elektrodami ve tvaru U, který byl těsně uzavřen zátkou z [[fluorid vápenatý|fluoridu vápenatého]] CaF2. Vzniklý plyn reagoval s [[křemík]]em za vzniku plamene. Příprava se podařila po 74 neúspěšných letech. Henri Moissan získal za objev fluoru a vynález elektrické pece roku [[1906]] (dva měsíce před svou smrtí) [[Nobelova cena|Nobelovu cenu]]. [130] => [131] => Roku [[1900]] vznikly první chemické [[Manufaktura|manufaktury]] na výrobu [[kryolit]]u Na3[AlF6], který se používá jako tavidlo při výrobě [[hliník]]u. Roku [[1928]] [[Thomas Midgley]], A. L. Henne a R. R. McNary připravili [[Freony|freon]] CCl2F2, který je nehořlavý a netoxický plyn, který se začal používat v chladírenském průmyslu. V letech [[1928]]–[[1930]] připravili [[Otto Ruff]] a R. Keim [[interhalogenidy]] fluoru (sloučeniny fluoru s jinými [[halogenidy]]) a roku [[1962]] byla připravena poslední interhalogenidní [[Chemická sloučenina|sloučenina]] W. Mayaou – ClF5. Roku [[1938]] připravil [[Roy J. Plunkett]] [[teflon]]. Roku [[1971]] byla poprvé připravena [[kyselina fluorná]] HOF ve vážitelném množství S. Rozenem. [132] => [133] => == Výskyt v přírodě == [134] => Fluor se v [[zemská kůra|zemské kůře]] vyskytuje jako 13. nejrozšířenější prvek (na dvanáctém místě je [[mangan]] 1060 ppm a na čtrnáctém místě [[baryum]] 390 ppm). V [[Zemská kůra|zemské kůře]] je fluor přítomen v koncentraci 544 [[Parts per million|ppm]] (mg/kg). Voda oceánů obsahuje pouze přibližně 1 mg F/l, tento nízký obsah je způsoben tím, že většina [[Fluoridy|fluoridů]] je ve vodě nerozpustná. Ani ve [[vesmír]]u není fluor příliš bohatě zastoupen. Předpokládá se, že na jeden [[atom]] fluoru připadá přes 30 milionů atomů [[vodík]]u. [135] => [136] => Na [[Země|Zemi]] je fluor přítomen pouze ve formě sloučenin, a to v nepříliš velkém množství. K jeho nejvýznamnějším [[minerál]]ům patří [[fluorit]] (neboli kazivec) CaF2, [[kryolit]] Na3[AlF6] a [[fluoroapatit]] Ca5(PO4)3(F, Cl). Kryolit patří k vzácným minerálům, který se ve velkém množství vyskytuje pouze v [[Řecko|Řecku]]. Malé množství fluoru se vyskytuje v [[topaz]]u Al2SiO4(OH, F)2, [[sellait]]u MgF2, [[villiaumit]]u NaF, [[bastnezit]]u (Ce, La)(CO3)F, [[carobbiit]] KF, [[frankdicksonit]] BaF2, [[griceit]] LiF, [[tveitit-(Y)]] Ca14Y5F43 a [[zavarickit]] BiOF. [137] => [138] => [139] => Soubor:Fluorite crystals 270x444.jpg|Krystaly fluoritu (CaF2) [140] => Soubor:816- Ivigtut - cryolite.jpg|Kryolit Na3AlF6 [141] => Soubor:USDA Mineral Flourite 93c3962.jpg|Minerál fluorit neboli kazivec CaF2 [142] => Apatite Canada.jpg|Minerál apatit Ca5(PO4)3(F,Cl,OH) [143] => [144] => [145] => == Výroba == [146] => [[Soubor:Fluorine cell room.jpg|náhled|Průmyslová výroba fluoru v [[Preston]]u]] [147] => Výroba plynného fluoru je technicky značně obtížná a vzhledem k reaktivitě volného fluoru i poměrně riziková. Vzhledem k vysoké [[elektronová afinita|elektronové afinitě]] fluoru lze jeho výrobu uskutečnit pouze [[elektrolýza|elektrolyticky]]. První výroba fluoru se zdařila roku [[1886]] [[Henri Moissan|Henrimu Moissanovi]], který ho připravil [[elektrolýza|elektrolýzou]] chlazeného roztoku [[hydrofluorid draselný|hydrofluoridu draselného]] KHF2, rozpuštěného v bezvodém kapalném [[fluorovodík]]u v přístroji s [[platina|platinovými]] a [[iridium|iridiovými]] elektrodami ve tvaru U, který byl těsně uzavřen zátkou z [[fluorid vápenatý|fluoridu vápenatého]] CaF2. [148] => [149] => Roku [[1919]] vypracoval Argo{{Citace periodika [150] => | příjmení = Argo [151] => | jméno = W.L. [152] => | titul = Preparation of Fluorine [153] => | periodikum = Trans. Am. Electrochem. Soc. [154] => | ročník = 1919 [155] => | číslo = 35 [156] => | strany = 335–345 [157] => }} nový způsob výroby fluoru. Základem procesu je [[elektrolýza]] taveniny [[hydrofluorid draselný|hydrofluoridu draselného]] KHF2 při 240 °C – 250 °C v elektricky vyhřívané [[měď|měděné]] nádobě, která je zároveň [[katoda|katodou]]. [[Anoda]] je [[grafit]]ová tyč obklopená diafragmou, která zabraňuje přístupu [[vodík]]u k anodě. Roku [[1928]] se při výrobě začal používat [[dihydrofluorid draselný]] KH2F3 namísto hydrofluoridu draselného, čímž se snížila teplota taveniny, a měděná nádoba byla nahrazena [[hořčík]]ovou nebo z [[Monelův kov|Monelova kovu]]. Roku [[1936]] zavedl [[L. A. Bigelow]] pro výrobu velmi čistého fluoru výrobu z hydrofluoridu draselného KHF2 při 250 °C v dobře utěsněné [[nikl]]ové nádobě za použití grafitových [[elektroda|elektrod]]. [158] => [159] => Dnes se výroba fluoru provádí ve dvou typech [[elektrolyzér]]ů. V prvním se elektrolýza provádí při teplotě 72 °C a elektrolyzuje se [[dihydrofluorid draselný]] KH2F3 a v druhém se elektrolýza provádí při 240 °C a elektrolyzuje se [[hydrofluorid draselný]]. V obou typech se používají negrafitizovatelné kompaktní tyče z uhlíku, které tvoří anody, a oba typy mají plášť z měkké [[ocel]]i, která je zároveň katodou. První typ má několik výhod – uvnitř komor je nižší tlak plynného [[fluorovodík]]u, který se při vyšší teplotě uvolňuje, elektrolyzér má sníženou možnost [[koroze]] a anody mají delší životnost. Plyny vycházející z elektrolyzéru se oddělují krátkou přepážkou nebo diafragmou. Laboratorní elektrolyzéry pracují [[elektrický proud|proudu]] při 10–50 [[ampér|A]] a průmyslové elektrolyzéry při proudu 4 000–6 000 [[ampér|A]] a napětí 8–12 [[volt|V]]. V praxi se používají elektrolyzéry o rozměrech 3*0,8*0,6 m, které obsahují až 1 [[kilogram|t]] [[elektrolyt]]u. Za 1 [[hodina|h]] provozu se vyrobí 3–4 [[kilogram|kg]] fluoru a ve velkém průmyslovém podniku se vyrobí až 9 tun kapalného fluoru za den. [160] => [161] => Celková roční produkce fluoru je v [[Spojené státy americké|USA]] a [[Kanada|Kanadě]] přibližně 5 000 tun, ve [[Spojené království|Velké Británii]] se vyrobí ročně o něco méně fluoru a v [[Česko|České republice]] se fluor průmyslově nevyrábí, ale výrobny na menší množství existují. Obtížná není jen výroba fluoru, ale také následné uchování vyrobeného fluoru. Obvykle se používají kovové tlakové nádoby pokryté vrstvou [[teflon]]u, do kterých se vejde objem 2,27 tun kapalného fluoru. Často se však výroba koncipuje tak, aby byl vyrobený fluor co nejrychleji spotřebován přímo na místě výroby, např. při následné organické syntéze. [162] => [163] => == Využití == [164] => Elementární fluor se používá jako surovina v chemickém průmyslu. V 50. letech [[20. století]] se uvažovalo o využití kapalného fluoru nebo jeho směsi s kapalným [[kyslík]]em jako okysličovadla v kapalinových raketových [[motor]]ech vzhledem k vyššímu dosahovanému [[specifický impuls|specifickému impulsu]]. Problémy s výrobou a skladováním, spolu s jeho nebezpečím pro obsluhu, vedly k tomu, že tato myšlenka byla brzy opuštěna. Přesto v tehdejším [[Sovětský svaz|SSSR]] byly postaveny a vyzkoušeny prototypy motorů pracujících s touto pohonnou látkou. V dnešní době se pro raketové motory velmi intenzivně studují sloučeniny fluoru s [[kyslík]]em a [[dusík]]em. [165] => [166] => Fluor se dříve využíval k přípravě těžko dostupných [[fluorid]]ů a dnes se využívá jako velmi účinné [[oxidační činidlo]]. Většího praktického uplatnění než čistý fluor dosahují jeho sloučeniny: [167] => [168] => === Anorganické sloučeniny fluoru === [169] => * [[Kyselina fluorovodíková]] HF, dodávána na trh často jako 40% roztok, leptá a rozpouští [[sklo]] a uplatňuje se proto ve sklářském průmyslu (leptání a matování skla) i při chemických rozkladech odolných silikátových hornin. Reakce čistého [[křemík]]u s fluorovodíkem se využívá v [[polovodič]]ovém průmyslu k řízenému odleptávání určených vrstev křemíkové matrice. Také je hned po vodě snad nejpoužívanější [[polární rozpouštědlo]]. Používá se též k [[fluorace|fluoraci]] [[Organická sloučenina|organických sloučenin]], výrobu [[freon]]ů, [[fluoroplast]]ů, aj. [170] => * [[Kryolit]] Na3[AlF6] podstatně snižuje bod tání oxidu hlinitého ([[bauxit]]u) a je cennou přísadou při elektrolytické výrobě [[hliník]]u. [171] => * [[Hexafluorid uranu]] UF6 je poměrně snadno těkavá sloučenina a již od [[druhá světová válka|druhé světové války]] ([[1940]]) slouží při metodě [[difusní separace]] jako jeden z postupů pro ''oddělování [[izotop]]ů [[uran (prvek)|uranu]]'' 235U a 238U. Na její výrobu hexafluoridu uranu se spotřebuje 70–80 % vyrobeného fluoru. [172] => * Velké množství fluoru se spotřebuje na výrobu [[fluorid sírový|fluoridu sírového]] SF6, který se používá jako [[dielektrikum]] a k výrobě fluoračních činidel (ClF3, BrF3, IF3), které se používají k fluoraci při organických syntézách (BF3 je [[katalyzátor]]em ve Friedel-Craftsově syntéze,-polymerace [[Alkeny|alkenů]]). [[Fluorid wolframový]] WF6 a [[fluorid rhenový]] ReF6 se používají k nanášení tenké kovové vrstvy (metodou CVD) [[wolfram]]u a [[rhenium|rhenia]] na složitě vytvarované součástky. [173] => [174] => === Organické sloučeniny fluoru === [175] => [[Soubor:PTFE jacket.JPG|náhled|vpravo|Výrobky z teflonu]] [176] => [[Soubor:A water droplet DWR-coated surface2 edit1.jpg|náhled|vpravo|Tkaniny s fluorem bývají obvykle [[Hydrofobie|hydrofobní]]]] [177] => [[Uhlovodíky]], v nichž jsou atomy vodíku kompletně nahrazeny atomy [[Halogeny|halogenů]], se vyznačují mimořádnou chemickou stabilitou a nejsou prakticky vůbec [[Toxické látky|toxické]]. Výroba organických sloučenin fluoru se velmi rychle započala rozvíjet na začátku [[20. století]]. [178] => [179] => * První významný úspěch při výrobě sloučenin fluoru byl objev inertních fluorovaných [[olej]]ů, mazacích [[Tuky|tuků]] a [[polymer]]ů, které jsou velmi odolné, nehořlavé, netoxické – tedy zcela [[inertní]]. Jejich použití je velmi všestranné. Oleje a tuky slouží k mazání namáhaných součástek a ložisek a oleje s vysokými [[měrná tepelná kapacita|měrnými tepelnými kapacitami]] se používají zároveň také jako [[Chladicí kapalina|chladicí kapaliny]]. [180] => * [[Polymer]], známý pod obchodním názvem [[teflon]] (chemicky [[polytetrafluorethylen]] [CF2-CF2]n), je mimořádně chemicky a tepelně odolný. Má velmi mnohostranné využití od pokrývání povrchu kuchyňského nádobí po výrobu odolných chemických aparatur pro práci s agresivními médii, nádob pro uchovávání silných [[kyseliny|kyselin]] a reaktivních organických sloučenin. Dobrých elektrických izolačních vlastností a tepelné odolnosti teflonu využívá elektrotechnický průmysl. Z teflonu se vyrábějí velmi odolná těsnění pro průmyslové účely i využití v domácnostech. [181] => [182] => * [[Freony]], jsou organické sloučeniny, které vždy obsahují nejméně 2 atomy fluoru a dva další atomy jiného [[Halogeny|halogenu]] (nejčastěji [[chlor]]u) – nejznámější je [[dichlordifluormethan]] CCl2F2. Tyto halogenouhlovodíky dosáhly v posledních několika desetiletích masového uplatnění především v těchto oborech: [183] => ** Chladírenská technika, kde nahradily dříve používaný toxický [[amoniak]] nebo [[oxid siřičitý]]. Dodnes jsou freony chladicím médiem desítek milionů [[lednička|chladniček]] i automobilových a bytových klimatizačních jednotek po celém světě. [184] => ** Výroba pěnových hmot (pěnový [[polystyren]], pěnový [[polyurethan]] apod.), kde se využívaly jako pěnicí činidlo. [185] => ** Hnací náplň do sprejů, především pro svoji zdravotní nezávadnost a nehořlavost. [186] => ** Dnes se však z ekologických důvodů produkce freonů celosvětově snižuje, protože se podílí na vzniku [[Ozonová díra|ozonové díry]]. [187] => [188] => == Sloučeniny fluoru == [189] => Jelikož je fluor schopen tvořit své sloučeniny pouze v jediném oxidačním čísle F−I, je počet jeho [[anorganická sloučenina|anorganických sloučenin]] velmi omezen (jediné kladné [[oxidační číslo]] má fluor v [[kyselina fluorná|kyselině fluorné]], ale zde jde pouze o formální význam tohoto oxidačního čísla). V [[komplexní sloučenina|komplexních sloučeninách]] vystupuje fluor velmi často jako [[ligand]], avšak jeho komplexy nejsou většinou nijak stabilní. Naproti tomu je fluor schopen tvořit velmi mnoho organických sloučenin. [190] => [191] => === Anorganické sloučeniny === [192] => Fluor nevytváří mnoho anorganických sloučenin. Největší počet jeho sloučenin reprezentují [[fluoridy]], ve kterých dosahují [[atom]]y [[Kovy|kovů]] svých maximálních oxidačních čísel (fluoridy jsou popsány u jednotlivých [[chemický prvek|prvků]] s nimiž fluor tvoří sloučeniny). Zvláštní skupinou fluoridů jsou [[interhalogenidy|interhalogenidové]] sloučeniny, což jsou sloučeniny [[Halogeny|halogenu]] s halogeny. Jelikož má fluor nejvyšší hodnotu [[elektronegativita|elektronegativity]] vytváří také několik sloučenin s [[kyslík]]em. Poslední ze sloučenin fluoru, avšak průmyslově nejdůležitější, jsou jeho dvě kyseliny – [[kyselina fluorovodíková]] HF a [[kyselina fluorná]] HOF. [193] => [194] => * [[Kyselina fluorovodíková]] HF byla donedávna jedinou známou [[kyseliny|kyselinou]] fluoru. Fluorovodík je velmi jedovatý, bezbarvý plyn, který leptá [[sliznice]]. Připravuje se zahříváním [[fluorid vápenatý|fluoridu vápenatého]] s koncentrovanou [[kyselina sírová|kyselinou sírovou]]. V zředěných vodných [[roztok|roztocích]] se chová jako středně silná až slabá kyselina, avšak koncentrovaná je téměř stejně silná jako [[kyselina sírová]]. Molekula HF je velmi malá a stává se, že při neopatrném potřísnění kůže difunduje kyselina fluorovodíková tkáněmi až ke kostem, které chemicky napadá a neopatrný chemik pocítí po několika hodinách velmi nepříjemnou a úpornou bolest [[kost]]i. Se všemi [[kovy]] tvoří kyselina fluorovodíková soli ''[[fluoridy]]''. Soli kyseliny fluorovodíkové jsou nejhůře rozpustné ze všech halogenidů, čehož se využívá v [[analytická chemie|analytické chemii]] i v průmyslovém měřítku k [[Separace látek|separaci]] těchto látek ze směsi s ostatními [[kovy]]. [195] => * [[Kyselina fluorná]] HOF neboli monofluorovaná voda je doposud nejzajímavější, ale stále ještě málo známá látka. Je to pevná krystalická látka, která se samovolně rozkládá za vzniku [[fluorovodík]]u a kyslíku, proto je nutné ji ihned po výrobě zužitkovat. Je to jedno z nejlepších oxidačních činidel, které není destruktivní. Při oxidacích se z [[kyselina fluorná|kyseliny fluorné]] odštěpuje [[kyslík]] a vzniká [[fluorovodík]]. Kyselina fluorná se připravuje zaváděním plynné směsi z 10% fluoru a 90% [[dusík]]u do [[acetonitril]]u obsahujícího [[voda|vodu]]. [[Acetonitril]] CH3CN je zde netečný a fluor reaguje s [[voda|vodou]] za vzniku [[kyselina fluorná|kyseliny fluorné]] a [[kyselina fluorovodíková|kyseliny fluorovodíkové]].S. Rozen: Eur. J. Org. Chem. 2005, 2433 [196] => * Protože fluor jako jediný prvek vykazuje větší elektronegativitu než [[kyslík]], tvoří s ním několik [[Fluoridy|fluoridů]], v nichž se kyslík vyskytuje v mocenství O2+, O+ nebo zlomkových [[oxidační číslo|oxidačních číslech]] (např. OF2, O2F2, O4F2, O5F2, O6F2. [[Difluorid kyslíku]] OF2 je jedovatý plyn, který se připravuje zaváděním fluoru do vodného roztoku [[hydroxid sodný|hydroxidu sodného]]. [[Difluorid dikyslíku]] O2F2 je slabě hnědá plynná látka, která se za normální teploty rozkládá na [[kyslík]] a fluor, připravuje se přímým slučováním fluoru a kyslíkem za [[doutnavý výboj|doutnavého výboje]]. [197] => * Podobně dokáže fluor jako jediný vytvářet nestálé sloučeniny se [[Vzácné plyny|vzácnými plyny]] [[argon]]em, [[krypton]]em, [[xenon]]em a [[radon]]em. [198] => * Fluor vytváří velké množství [[interhalogenové sloučeniny|interhalogenních sloučenin]]. Interhalogeny jsou sloučeniny [[Halogeny|halogenů]] s halogeny (v tomto případě fluoru s jinými halogeny). S [[chlor]]em vytváří [[fluorid chlorný]] ClF, [[fluorid chloritý]] ClF3,[[fluorid chlorečný]] ClF5, kationt fluorido dichlorný Cl2F, kationt tetrafluorido chlorečný ClF4+ a kationt hexafluorido chloristý ClF6+, s [[brom]]em [[fluorid bromný]] BrF, [[fluorid bromitý]] BrF3, [[fluorid bromičný]] BrF5, kationt tetrafluorido bromičný BrF4+ a kationt hexafluorido bromistý BrF6+ a s [[Jod|jódem]] [[fluorid jodný]] IF, [[fluorid joditý]] IF3, [[fluorid jodičný]] IF5, [[fluorid jodistý]] IF7, kationt tetrafluorido jodičný IF4+ a kationt hexafluorido jodistý IF6+. Nejstálejší interhalogenidy tvoří fluor s jodem a nejméně stabilní s chlorem, stabilita těchto sloučenin také klesá se zvětšujícím se oxidačním číslem kationtu. Tvar molekul interhalogenidů se řídí pravidly [[VSEPR]] a elektronegativitou substituentů (např. tvar molekuly ClF3 je tvaru '''T''', BrF5 tvaru [[tetragonální pyramida|tetragonální pyramidy]] a IF7 tvaru [[pentagonální bipyramida|pentagonální bipyramidy]]). Interhalogenidy fluoru se chovají jako volný fluor – mají silné oxidační a fluorační účinky a vystupují jako [[Lewisova kyselina|Lewisovy kyseliny]]. [199] => * Kromě interhalogenidních sloučenin je fluor schopen tvořit také [[oxidy]] interhalogenidních sloučenin (popř. je lze nazývat [[fluoridy oxokyselin]]) s ostatními halogeny. Například s [[chlor]]em vytváří fluor [[fluorid-oxid chloritý]] ClOF, [[fluorid-dioxid chlorečný]] ClO2F, [[fluorid-trioxid chloristý]] ClO3F, [[trifluorid-oxid chlorečný]] ClOF3, [[trifluorid-dioxid chloristý]] ClO2F3. Tvar molekul se řídí teorií [[VSEPR]]. [200] => [201] => === Organické sloučeniny === [202] => [[Organická sloučenina|Organické sloučeniny]] fluoru se v přírodě téměř nevyskytují a jsou výsledkem chemické syntézy. Mezi nejznámější patří: [203] => * [[Polymer]]ní polytetrafluorethylen ([[teflon]]) o vzorci F-(-CF2-)2''n''-F, polymerní [[Uhlovodíky|uhlovodík]], v němž jsou všechny atomy vodíku nahrazeny fluorem. [204] => * [[Freony]] – řada plynných nebo [[kapalina|kapalných]] látek, které obsahují jeden až pět atomů uhlíku a jejichž vodíkové atomy jsou substituovány fluorem, [[chlor]]em a někdy také [[brom]]em. Bývají též označovány zkratkou ''CFC'' (z [[angličtina|angl.]] chlorofluorocarbon).Vzhledem ke schopnosti narušovat [[ozonová vrstva|ozonovou vrstvu]] [[Země]] je jejich použití regulováno [[Montrealský protokol|Montrealským protokolem]]. [205] => * [[PFOS|Perfluoroktansulfonan]] (PFOS) – používá se pro výrobu teflonu nebo jako látka ovlivňující povrchové napětí. V roce [[2009]] byl zařazen na černou listinu [[Stockholmská úmluva|Stockholmské úmluvy]] o [[Perzistentní organická látka|perzistentních organických látkách]].[[Miroslav Šuta]]: [http://suta.blog.respekt.cz/c/79200/Stockholmska-umluva-Tucet-spinavcu-dostal-9-novych-partaku.html Stockholmská úmluva: Tucet špinavců dostal 9 nových parťáků] {{Wayback|url=http://suta.blog.respekt.cz/c/79200/Stockholmska-umluva-Tucet-spinavcu-dostal-9-novych-partaku.html |date=20090512095655 }}, respekt.cz, 10.5.2009 [206] => [207] => == Biologický význam == [208] => [[Soubor:US Navy 090526-F-1333S-023 A service member embarked aboard the Military Sealift Command hospital ship USNS Comfort (T-AH 20) gives a Fluoride treatment to a patient during a Continuing Promise 2009 medical civil service projec.jpg|náhled|Aplikace fluoridu v Panamě|256x256px]] [209] => Přestože fluor není klasickým [[biogenní prvky|biogenním prvkem]], je známo, že jeho příjem je žádoucí především pro vývoj zdravých [[zub]]ů a jejich ochranu před zubním kazem.{{Citace elektronické monografie|příjmení=|jméno=|titul=Essential nutrients in drinking water (Draft)|url=http://www.who.int/water_sanitation_health/dwq/en/nutoverview.pdf|vydavatel=WHO|místo=|datum vydání=|datum přístupu=2016-03-28|url archivu=https://web.archive.org/web/20121019174633/http://www.who.int/water_sanitation_health/dwq/en/nutoverview.pdf|datum archivace=2012-10-19|nedostupné=ano}} Vznik [[fluorhydroxyapatit]]u ([[pentahydrát]]) vytváří pro agresivní prostředí dutiny prostředek, jak zabránit útoku organických kyselin na [[sklovina|sklovinu]] ([[hydroxyapatit]] je po [[Dekarboxylace|dekarboxylaci]] [[Disociace|disociován]] s fluorem). Rozpustnost této sloučeniny je 1000krát nižší. Dále stimuluje fyziologické pochody (tvorba organických sloučenin v [[játra|játrech]] a [[ledvina|ledvinách]], zprostředkuje vazbu [[fosforečnan vápenatý|fosforečnanu vápenatého]] ve tkáních). [210] => [211] => Některé zubní pasty proto mají záměrně zvýšený obsah sloučenin fluoru ([[fluorid sodný]], [[fluorid cínatý]], [[fluorofosforečnan sodný]]{{Citace monografie|příjmení=Loveren|jméno=C. van|titul=Toothpastes|url=https://books.google.com/books?id=HZk6AQAAQBAJ|vydavatel=Karger Medical and Scientific Publishers|počet stran=168|isbn=9783318022070|jazyk=en}}). Kromě toho se v některých zemích světa, zejména ve [[Spojené státy americké|Spojených státech amerických]], provádí umělé zvyšováni obsahu fluoru v [[pitná voda|pitné vodě]] (tzv. [[fluorování vody]]).{{citace monografie |kapitola=The ethics of water fluoridation |url=http://www.bfsweb.org/onemillion/12%20One%20in%20a%20Million%20-%20The%20Ethics%20of%20Water%20Fluoridation.pdf |url2=http://bfsweb.org/onemillion/onemillion.htm |titul=One in a Million: The facts about water fluoridation |vydání=3 |rok=2012 |autor=The British Fluoridation Society; The UK Public Health Association; The British Dental Association; The Faculty of Public Health |isbn=0-9547684-0-X |strany=88–92 |vydavatel=British Fluoridation Society |místo=Manchester |formát=PDF }} {{Wayback|url=http://www.bfsweb.org/onemillion/12%20One%20in%20a%20Million%20-%20The%20Ethics%20of%20Water%20Fluoridation.pdf |date=20150430222912 }} [212] => [213] => === Zdravotní rizika === [214] => Přípustné množství fluoru v zubních pastách je v [[Evropská unie|EU]] 1500 [[parts per million|ppm]], při vyšších koncentracích roste riziko vzniku [[Dentální fluoróza|dentální fluorózy]] doprovázené hnědými skvrnami na zubech.{{Citace monografie|příjmení=More|jméno=Judy|titul=Infant, Child and Adolescent Nutrition: A Practical Handbook|url=https://books.google.com/books?id=rG3NBQAAQBAJ|vydavatel=CRC Press|počet stran=265|strany=7|isbn=9781444149890|jazyk=en}} Při jednorázovém požití pouhých 150 mg [[fluorid sodný|fluoridu sodného]] (NaF) může dojít k nevolnosti, zvracení, průjmu a akutní bolesti břicha,{{Citace monografie|příjmení=O'Donnell|jméno=T. A.|titul=The Chemistry of Fluorine: Comprehensive Inorganic Chemistry|url=https://books.google.com/books?id=ED79BAAAQBAJ|vydavatel=Elsevier|počet stran=113|isbn=9781483146423|jazyk=en}} akutní otrava se léčí infuzí vápenatých iontů. Fluoridový [[anion]] je protoplasmatický [[jed]], zasahující do funkce [[enzym]]ů, neurotoxický a váže ionty [[vápník|vápníku.]] [215] => [216] => == Odkazy == [217] => [218] => === Reference === [219] => [220] => [221] => === Literatura === [222] => * Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha [[1973]] [223] => * Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha [[1974]] [224] => * Heinrich Remy, ''Anorganická chemie'' 1. díl, 1. vydání [[1961]] [225] => * N. N. Greenwood – A. Earnshaw, ''Chemie prvků'' 1. díl, 1. vydání [[1993]] {{ISBN|80-85427-38-9}} [226] => [227] => === Externí odkazy === [228] => * {{Commonscat|Fluorine}} [229] => * {{Wikislovník|heslo=fluor}} [230] => * {{cs}} [http://chemie.gfxs.cz/index.php?pg=prvek&prvek_id=9 Chemický vzdělávací portál] [231] => [232] => {{Periodická tabulka (navbox)}} [233] => {{Autoritní data}} [234] => {{Portály|Chemie}} [235] => [236] => [[Kategorie:Fluor| ]] [237] => [[Kategorie:Chemické prvky]] [238] => [[Kategorie:Halogeny]] [239] => [[Kategorie:Fluorační činidla]] [] => )
good wiki

Fluor

**Fluor** Fluor je chemický prvek s symboly F a atomovým číslem 9. Je jedním z nejvíce reaktivních i elektronegativních prvků v periodické tabulce.

More about us

About

Je jedním z nejvíce reaktivních i elektronegativních prvků v periodické tabulce. Jeho reaktivita mu umožňuje vytvářet sloučeniny s téměř všemi ostatními prvky, což otevírá široké možnosti pro jeho využití v různých oblastech. Fluor se v přírodě vyskytuje převážně ve formě floridů, které se nacházejí v minerálech, jako je fluorid vápenatý (fluorit) a v dalších přírodních zdrojích. S jeho přítomností v životním prostředí se setkáváme v mnoha každodenních kontextech, například ve vodě a ve skále. Fluor má vynikající vlastnosti, které ho činí cenným v průmyslu. Používá se například v zubní péči, přičemž fluoridové sloučeniny pomáhají posilovat zubní sklovinu a snižovat riziko vzniku zubního kazu. To je pozitivní příklad toho, jak lze vysoce reaktivní prvek využít ke zlepšení zdraví populace. V chemickém průmyslu hraje fluor významnou roli při výrobě různých fluoridových látek, jako jsou fluorované uhlovodíky, které nacházejí uplatnění v chladicích systémech a v aerospacovém odvětví. Tyto materiály přispívají k technologickému pokroku a ochraně životního prostředí díky svým nízkým emisním vlastnostem. Odborníci se ale také zabývají bezpečnostními aspekty fluoridových sloučenin, neboť jejich vysoká reaktivita občas může představovat riziko. Při správné manipulaci a používání však fluor výrazně přispívá k našemu pohodlí a pokroku. Fluor tímto způsobem představuje fascinující prvek, který, i přes svou reaktivitu, přináší mnoho pozitivních přínosů pro lidskou civilizaci a environmentální udržitelnost.

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'fluorovodík','kyslík','kyselina fluorná','Halogeny','teflon','chlor','sklo','elektrolýza','hliník','1886','oxidační číslo','brom'

1886

Rok 1886 byl rokem podle Gregoriánského kalendáře, který začal v pátek.

Brom

Chlor

Elektrolýza

Elektrolýza je chemický proces, který se používá k rozkladu látek pomocí elektrického proudu.

Fluorovodík

Halogeny

Hliník

Kyslík

Sklo

Sklo je materiál, který vzniká tavením směsi oxidů křemičitého, vápenatého, sodného nebo draselného s přídavkem oxidů dalších kovů.