Array ( [0] => 15487521 [id] => 15487521 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Galerius [uri] => Galerius [3] => Romuliana Galerius head.jpg [img] => Romuliana Galerius head.jpg [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => Galerius byl významným římským císařem, který vládl na přelomu 3. a 4. století n. l. a je známý svou schopností usmířit rozdělenou říši a přispět k postupným změnám v tehdejším světě. Narodil se kolem roku 250 n. l. v oblasti, která je dnes známá jako dnešní Makedonie, a svou kariéru začal jako voják, kde prokázal vynikající schopnosti v boji a strategii. Galerius se stal císařem v roce 305 n. l. a jeho vláda byla spojena s úsilím o stabilizaci římské říše. Bylo to v období, kdy říše čelila mnoha výzvám, včetně vnitřních konfliktů a vnějších hrozeb. Galerius prokazoval své organizační schopnosti, když podporoval vojenské reformy a zajišťoval obranu hranic. Jeho úsilí vedlo k dočasnému uklidnění situace a k posílení postavení říše. Jedním z jeho nejvýznamnějších činů bylo vyhlášení ediktu tolerancí v roce 311 n. l., který přinesl novou éru v oblasti náboženské svobody. Tento edikt umožnil křesťanům svobodně praktikovat svou víru a tím přispěl k postupnému začlenění křesťanství do římské kultury. Galerius, ačkoliv měl na počátku své vlády spíše skeptický pohled na křesťanství, se nakonec ukázal jako pragmatický vůdce, který rozpoznal potřebu jednoty a tolerance ve společnosti. Přesto, že jeho vláda byla poznamenána vojenskými taženími a složitými politickými vztahy, Galerius zanechal pozitivní odkaz v oblasti správy a vojenství. Jeho smrt v roce 311 n. l. znamenala konec jedné éry, ale myšlenky a reformy, které přinesl, pokračovaly v ovlivňování budoucnosti římské říše. Díky Galeriovým snahám se v době velkých změn a výzev podařilo přispět k budování stabilnějšího a tolerantnějšího světa. Jeho příběh je inspirativní ukázkou toho, jak může vůdce čelit obtížím s nadějí a vírou v pozitivní změnu. [oai_cs_optimisticky] => Galerius byl významným římským císařem, který vládl na přelomu 3. a 4. století n. l. a je známý svou schopností usmířit rozdělenou říši a přispět k postupným změnám v tehdejším světě. Narodil se kolem roku 250 n. l. v oblasti, která je dnes známá jako dnešní Makedonie, a svou kariéru začal jako voják, kde prokázal vynikající schopnosti v boji a strategii. Galerius se stal císařem v roce 305 n. l. a jeho vláda byla spojena s úsilím o stabilizaci římské říše. Bylo to v období, kdy říše čelila mnoha výzvám, včetně vnitřních konfliktů a vnějších hrozeb. Galerius prokazoval své organizační schopnosti, když podporoval vojenské reformy a zajišťoval obranu hranic. Jeho úsilí vedlo k dočasnému uklidnění situace a k posílení postavení říše. Jedním z jeho nejvýznamnějších činů bylo vyhlášení ediktu tolerancí v roce 311 n. l., který přinesl novou éru v oblasti náboženské svobody. Tento edikt umožnil křesťanům svobodně praktikovat svou víru a tím přispěl k postupnému začlenění křesťanství do římské kultury. Galerius, ačkoliv měl na počátku své vlády spíše skeptický pohled na křesťanství, se nakonec ukázal jako pragmatický vůdce, který rozpoznal potřebu jednoty a tolerance ve společnosti. Přesto, že jeho vláda byla poznamenána vojenskými taženími a složitými politickými vztahy, Galerius zanechal pozitivní odkaz v oblasti správy a vojenství. Jeho smrt v roce 311 n. l. znamenala konec jedné éry, ale myšlenky a reformy, které přinesl, pokračovaly v ovlivňování budoucnosti římské říše. Díky Galeriovým snahám se v době velkých změn a výzev podařilo přispět k budování stabilnějšího a tolerantnějšího světa. Jeho příběh je inspirativní ukázkou toho, jak může vůdce čelit obtížím s nadějí a vírou v pozitivní změnu. ) Array ( [0] => {{Infobox - osoba}} [1] => '''Gaius Galerius Valerius Maximianus''' (mezi [[250]] a [[260]][[Dietmar Kienast]], ''Römische Kaisertabelle'', Darmstadt 1996, s. 283. dnešní [[Gamzigrad]], [[Srbsko]] – počátek května [[311]] patrně dnešní [[Sofie]], [[Bulharsko]]) byl [[Starověký Řím|římský]] [[císař]] panující od [[1. květen|1. května]] [[305]] do počátku května [[311]] v rámci druhé až čtvrté [[tetrarchie]]. Předtím byl během první tetrarchie ''[[caesar]]em'' císaře [[Diocletianus|Diocletiana]] pro východní část říše ([[293]]–[[305]]). [2] => [3] => == Původ a kariéra == [4] => Galerius, jehož původní jméno patrně znělo Maximinus, pocházel z prosté venkovské rodiny usazené v [[Ilýrie|Ilýrii]]. Jeho otec byl rolník, o matce [[Romula|Romule]] se žádné údaje nedochovaly.Galerius po Romule později přejmenoval své rodiště (dnešní Gamzigrad) na Romulianum. Viz [[Wolfgang Kuhoff]], ''Diokletian und die Epoche der Tetrarchie'', Frankfurt am Main 2001, s. 123. Jméno jeho otce není známo. V mládí pásal budoucí císař dobytek (alespoň podle některých [[Historický pramen|pramenů]]), a dostal proto přízvisko ''Armentarius'' (pasák krav).[[Epitome de Caesaribus]] 40, 15; [[Aurelius Victor]] 39, 24; 40, 1. Později – za vlády [[Aurelianus|Aurelianovy]] – vstoupil do armády, kde vynikl statečností,Epitome de Caesaribus 40, 15. a za [[Diocletianus|Diocletiana]] se vypracoval mezi významné velitele. Někdy v této době se oženil s blíže neznámou ženou, která mu porodila dceru [[Valeria Maximilla|Valerii Maximillu]]. [5] => [6] => == Proklamace za ''caesara'' == [7] => Ve [[3. století]] vyvolaly vpády barbarských [[Etnikum|etnik]] a vnitropolitická nestabilita zvýšenou potřebu dělby moci mezi několik panovníků. Oproti dřívějším praktikám, kdy se do funkcí uváděli především rodinní příslušníci, jmenoval císař Diocletianus spoluvládcem svého přítele, schopného vojevůdce [[Maximianus|Maximiana]], jemuž dal do správy západní polovinu říše. Tento model se v daných podmínkách osvědčil jen částečně, a tak vznikla myšlenka tetrarchie (čtyřvládí). V březnu a květnu [[293]] ustanovili oba spolucísaři, Diocletianus a Maximianus, každý svého vlastního spoluvladaře s hodností ''caesara'': Maximianus [[Pretoriánský prefekt|prefekta]] [[Constantius I. Chlorus|Constantia]], Diocletianus Galeria.[[Lactantius]], ''De mortibus persecutorum'' 19, 2; 35, 4; [[Eutropius]] IX 22, 1. Constantius byl Maximianem ''pro forma'' [[osvojení|adoptován]] (jeho zetěm se stal již dříve), zatímco Galerius se musel po urychleném [[rozvod]]u oženit s Diocletianovou dcerou [[Galeria Valeria|Galerií Valerií]].Lactantius, ''De mortibus persecutorum'' 9, 1; Aurelius Victor 39, 24n. Oba se změnili na designované následníky trůnu. [8] => [9] => == Spoluvladařem == [10] => [[Soubor:Galerius_follis.jpg|náhled|150px|[[Mince]] ''caesara'' Galeria]]Galeriovým hlavním úkolem po převzetí moci byla obrana hranice na [[Dunaj]]i, velmi zranitelné vzhledem ke své délce – proto si také jako ''caesar'' zvolil za rezidenci [[Sirmium]]. Už v roce [[294]] byly odraženy první útoky [[Sarmati|Sarmatů]] a po nich roku následujícího také nájezdy [[Karpové|Karpů]], [[Bastarnové|Bastarnů]] a asi i [[Gótové|Gótů]].Panegyricus VIII, 5, 2–3; [[Corpus Inscriptionum Latinarum|CIL]] VIII 214447; [[The Roman Imperial Coinage|RIC]] VI 332. Karpy dal Galerius usídlit v [[Panonie|Panonii]], sám pak přijal vítězná příjmení ''Sarmaticus maximus'' a ''Germanicus maximus'' (velký vítěz nad Sarmaty a Germány). [11] => [12] => V roce [[296]] poslal Diocletianus Galeria do [[Sýrie (provincie)|Sýrie]], aby zakročil proti [[Perská říše|Peršanům]], kteří se pokoušeli ovládnout [[vazal]]skou [[Dějiny Arménie|Arménii]]. Galerius svedl s [[Šáhanšáh|králem]] [[Narsé]]m poblíž [[Harran|Karrh]] bitvu, v níž utrpěl těžkou porážku, a značně tím poškodil svou pověst schopného vojevůdce.Eutropius IX 24; Aurelius Victor 39, 34. Diocletiana to velmi rozladilo a ''caesar'' musel urychleně shromáždit v podunajských provinciích nové vojsko, aby katastrofu odčinil. V roce [[297]] vpadli Římané do Arménie, zlomili perský odpor a donutili krále Narsého k výhodnému míru.Eutropius IX 25, 1. Klid na hranici poté vydržel čtyřicet let, až do závěru vlády [[Konstantin I. Veliký|Konstantina Velikého]]. [13] => [14] => Od roku [[299]] pobýval Galerius opět převážně na [[Balkán]]ě a vedl četné boje se zadunajskými etniky, jak o tom svědčí jeho vítězná titulatura. [[Křesťanství|Křesťanské]] prameny v něm následně vidí hlavního podněcovatele [[pronásledování křesťanů|pronásledování církve]], které Diocletianus posvětil [[edikt]]em z [[23. únor]]a [[303]], a dalšími ještě ostřejšími nařízeními. Nakolik je obvinění opodstatněné, musí zůstat otevřeno, neboť badatelé nejsou v této věci jednotní.Křesťanští autoři nemohli zcela jistě Galeriovi zapomenout, že v pronásledování pokračoval i po Diocletianově abdikaci, třebaže jiní císaři tak nečinili. Galerius byl však obecně tradicionalista, který i v mnoha jiných ohledech přísně dodržoval kurz nastíněný Diocletianem. [15] => [16] => == Císařem východu == [17] => Dne [[1. květen|1. května]] [[305]] se Diocletianus, který již delší čas cítil únavu z vládnutí, vzdal v [[Nikomédie|Nikomédii]] trůnu a přiměl k tomu i Maximiana na západě, byť s jistými potížemi. V kontextu římských císařských dějin se jednalo o bezprecedentní krok, neboť Diocletiana k němu nenutila ani politická situace, ani jiné vnější okolnosti – jeho postavení bylo naopak neotřesitelné. Abdikace vedla ke vzniku druhé tetrarchie, jež (jak se později ukázalo) vydržela pouhý rok. Constantius s Galeriem se stali plnoprávnými císaři, první pro západ, druhý pro východ, a zároveň byli jmenováni ''caesary'' [[Flavius Severus]] a Galeriův synovec [[Maximinus Daia]]. Toho Galerius již dříve adoptoval a povýšil ho do funkce vojenského [[tribun]]a. [18] => [19] => Na dunajské hranici tou dobou probíhaly drobné potyčky se Sarmaty, a Galerius proto ještě téhož roku vytáhl do války. V bojích se vyznamenal mladý syn císaře Constantia [[Konstantin I. Veliký|Konstantin]], Galerius ho však brzy odeslal za otcem, aby ho doprovázel do [[Británie (provincie)|Británie]].[[Anonymus Valesianus]] 2, 3; [[Ioannes Zonaras|Zonaras]] XII 33, Lactantius, ''De mortibus persecutorum'' 24, 3. [20] => [21] => === Zápas s Maxentiem === [22] => V červenci [[306]] zemřel císař Constantius a vojsko v Británii prohlásilo bez jakýchkoli konzultací jeho nástupcem Konstantina. Galerius reagoval tím, že Konstantina sice uznal, ale jen jako ''caesara'', a císařem západu potvrdil dle pravidel tetrarchie Flavia Severa. Když se o podobný krok pokusil v říjnu i syn excísaře Maximiana [[Maxentius]], Galerius to již neakceptoval, neboť by se narušil celý systém následnictví zavedený Diocletianem.Zmínky některých pramenů (Epitome de Caesaribus 40, 14), že Galerius k Maxentiovi nikdy necítil sympatie, nemají velkou váhu, neboť sympatie podle všeho necítil ani ke Konstantinovi (Lactantius, ''De mortibus persecutorum'' 25, 5). Tak vypukla [[občanská válka]], která fatálně poznamenala třetí i čtvrtou tetrarchii. [23] => [24] => V první fázi, jež probíhala zhruba do jara roku [[307]], bylo odraženo tažení císaře Severa na Řím, centrum Maxentiovy moci. Flavius Severus, oslabený četnými dezercemi, se musel stáhnout do [[Ravenna|Ravenny]], kde ho excísař Maximianus donutil asi v dubnu k abdikaci pod příslibem zachování života (fakticky se z něj stal zajatec). Maximianus přijal opět císařský titul, odebral se do [[Galie]] a navázal tam spojenectví s ''caesarem'' Konstantinem, jemuž dal svou dceru za ženu. V létě [[307]] vpadl do Itálie osobně Galerius, aby zde zjednal pořádek; ani on však ničeho nedosáhl, pouze vyplenil rozsáhlé oblasti na poloostrově.Lactantius, ''De mortibus persecutorum'' 27, 4nn; [[Zósimos]] 2, 10, 3. Za situace, kdy Maxentiovo povýšení uznal kromě Maximiana i Konstantin, neviděl Galerius jinou možnost než požádat o zásah bývalého císaře Diocletiana. [25] => [26] => === Konference v Carnuntu === [27] => Dne [[1. leden|1. ledna]] [[308]] nastoupil Diocletianus spolu s Galeriem řádný [[Římský konzul|konzulát]] a v listopadu téhož roku se oba sešli v [[Carnuntum|Carnuntu]] s Maximianem, aby projednali složitou situaci v říši. Starý císař odmítl znovu převzít vládu, potvrdil ve funkci Galeria i oba ''caesary'' a posvětil jmenování nového císaře pro západ, [[Licinius|Licinia]]. Maxentius nebyl jako císař opět uznán a Diocletianovi se podařilo přimět Maximiana, aby podruhé rezignoval. [28] => [29] => Ačkoli konference v Carnuntu formálně ustavila čtvrtou (a poslední) tetrarchii, s výjimkou Maximianovy abdikace se toho reálně změnilo jen málo. Sesazený Maxentius nadále ovládal Itálii i s hlavním městem, ''caesarové'' nespokojení se svým postavením přijali brzy plnou císařskou titulaturuTitul ''filius Augustorum'' (syn císařů) ani Konstantina, ani Maximina Daiu neuspokojoval. a Diocletianus dal zřetelně najevo, že se vlády již neujme, i když si to Galerius přál. Z hlediska praktické politiky se jednalo o zjevný Galeriův neúspěch. [30] => [31] => === Toleranční edikt a smrt === [32] => V [[Náboženství|náboženské]] oblasti byl Galerius stejně konzervativní jako Diocletianus, proto na východě perzekuce křesťanů neustávala ani po roce [[305]], ačkoli západní císaři Maxentius i Konstantin zvolili mnohem mírnější kurz. V roce [[310]] však Galerius, již vážně nemocný v důsledku [[Rakovina|rakoviny]],[[Eusebios z Kaisareie|Eusebius]], ''Historia ecclesiastica'' 8, 16, 3nn; Epitome de Caesaribus 40, 4. sám pochopil neudržitelnost této politiky a dal vypracovat toleranční edikt, který z křesťanství učinil trpěné náboženství (''religio licita''). Edikt byl zveřejněn [[30. duben|30. dubna]] [[311]] v NikomédiiEusebius, ''Historia ecclesiastica'' 9, 1, 1. a již o několik dní později churavějící císař zemřel.Lactantius, ''De mortibus persecutorum'' 35, 3. Jeho odchodem zanikla koncepce tetrarchie, jejímž byl patrně posledním zastáncem. [33] => [34] => == Stavební činnost == [35] => Nejznámější Galeriovou stavbou je vítězný oblouk v [[Soluň|Soluni]] ([[Řecko]]), vztyčený u příležitosti vítězství nad králem Narsém v letech [[297]]/[[298]]. Kromě něj se dochoval palác v [[Gamzigrad]]u ([[Srbsko]]), který je od roku [[2007]] zapsán do seznamu [[Světové dědictví|světového dědictví]] [[UNESCO]]. [36] => [37] => == Poznámky a reference == [38] => [39] => [40] => == Literatura == [41] => * {{Citace monografie | příjmení = Češka | jméno = Josef | titul = Zánik antického světa | vydavatel = Vyšehrad | místo = Praha | rok = 2000 | počet stran = 280 | isbn =80-7021-386-8 | jazyk = česky}} [42] => * {{Citace monografie | příjmení = Eusebius Pamphili | jméno = | titul = Církevní dějiny | vydavatel = Ústřední církevní nakladatelství | místo = Praha | rok = 1988 | počet stran = 225 | isbn = | jazyk = česky | url =http://www.fatym.com/taf/knihy/patrol/p_cdej.htm}} [43] => * {{Citace monografie | příjmení = Gibbon | jméno = Edward | titul = Úpadek a pád římské říše | vydavatel = Levné knihy KMa | místo = Praha | rok = 2005 | počet stran = 380 | isbn =80-7309-189-5 | jazyk = česky}} [44] => * {{Citace monografie | příjmení = Grant | jméno = Michael | titul = Římští císařové | vydavatel = BB art | místo = Praha | rok = 2002 | počet stran = 387 | isbn =80-7257-731-X | jazyk = česky}} [45] => * {{Citace monografie | příjmení = Penrose | jméno = Jane | titul = Řím a jeho nepřátelé: říše stvořená a zničená válkou | vydavatel = Fighters Publications | místo = Praha | rok = 2007 | počet stran = 303 | isbn =978-80-86977-10-2 | jazyk = česky}} [46] => * {{Citace monografie | příjmení = Treadgold | jméno = Warren | odkaz na autora = Warren Treadgold | titul = A History of the Byzantine State and Society | url = https://archive.org/details/historyofbyzanti0000trea | vydavatel = Stanford University Press | místo = Stanford | rok = 1997 | počet stran = xxiii, 1019 | isbn =0-8047-2630-2 | jazyk = anglicky}} [47] => * {{Citace monografie | příjmení = Zástěrová | jméno = Bohumila a kol | titul = Dějiny Byzance | vydavatel = Academia | místo = Praha | rok = 1992 | počet stran = 529 | isbn =80-200-0454-8 | jazyk = česky}} [48] => * {{Citace monografie | příjmení = Zosimos | jméno = | titul = Stesky posledního Římana | vydavatel = Odeon | místo = Praha | rok = 1983 | počet stran = 303 | isbn = | jazyk = česky}} [49] => [50] => == Externí odkazy == [51] => * {{Commonscat|Galerius}} [52] => * {{cs}} [http://rim.me.cz/cisarove/galerius/galerius.php Galerius (Římské císařství)] [53] => * {{en}} [http://www.roman-emperors.org/galerius.htm Galeriova biografie] [54] => [55] => {{Římský císař| titul =Římský císař| předchůdce =[[Diocletianus]]| nástupce =[[Konstantin I. Veliký|Konstantin]], [[Licinius]] a [[Maximinus Daia]]|kdy=[[305]]–[[311]]}} [56] => {{Autoritní data}} [57] => {{Portály|Lidé|Starověký Řím}} [58] => [59] => [[Kategorie:Tetrarchie]] [60] => [[Kategorie:Narození ve 3. století]] [61] => [[Kategorie:Úmrtí v roce 311]] [62] => [[Kategorie:Muži]] [63] => [[Kategorie:Úmrtí 5. května]] [] => )
good wiki

Galerius

Gaius Galerius Valerius Maximianus (mezi 250 a 260 dnešní Gamzigrad, Srbsko - počátek května 311 patrně dnešní Sofie, Bulharsko) byl římský císař panující od 1. května 305 do počátku května 311 v rámci druhé až čtvrté tetrarchie.

More about us

About

a 4. století n. l. a je známý svou schopností usmířit rozdělenou říši a přispět k postupným změnám v tehdejším světě. Narodil se kolem roku 250 n. l. v oblasti, která je dnes známá jako dnešní Makedonie, a svou kariéru začal jako voják, kde prokázal vynikající schopnosti v boji a strategii. Galerius se stal císařem v roce 305 n. l. a jeho vláda byla spojena s úsilím o stabilizaci římské říše. Bylo to v období, kdy říše čelila mnoha výzvám, včetně vnitřních konfliktů a vnějších hrozeb. Galerius prokazoval své organizační schopnosti, když podporoval vojenské reformy a zajišťoval obranu hranic. Jeho úsilí vedlo k dočasnému uklidnění situace a k posílení postavení říše. Jedním z jeho nejvýznamnějších činů bylo vyhlášení ediktu tolerancí v roce 311 n. l. , který přinesl novou éru v oblasti náboženské svobody. Tento edikt umožnil křesťanům svobodně praktikovat svou víru a tím přispěl k postupnému začlenění křesťanství do římské kultury. Galerius, ačkoliv měl na počátku své vlády spíše skeptický pohled na křesťanství, se nakonec ukázal jako pragmatický vůdce, který rozpoznal potřebu jednoty a tolerance ve společnosti. Přesto, že jeho vláda byla poznamenána vojenskými taženími a složitými politickými vztahy, Galerius zanechal pozitivní odkaz v oblasti správy a vojenství. Jeho smrt v roce 311 n. l. znamenala konec jedné éry, ale myšlenky a reformy, které přinesl, pokračovaly v ovlivňování budoucnosti římské říše. Díky Galeriovým snahám se v době velkých změn a výzev podařilo přispět k budování stabilnějšího a tolerantnějšího světa. Jeho příběh je inspirativní ukázkou toho, jak může vůdce čelit obtížím s nadějí a vírou v pozitivní změnu.

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'305','311','Diocletianus','Konstantin I. Veliký','Maximinus Daia','1. květen','307','293','Srbsko','297','Licinius','Gamzigrad'