Array ( [0] => 15518053 [id] => 15518053 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Idealismus [uri] => Idealismus [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Idealismus''' (z [[řečtina|řeckého]] ιδέα, idea) je označení pro různé [[filosofie|filosofické]] směry, jejichž společným znakem je, že [[idea|idejím]] či ideálnímu připisují [[bytí]], resp. vládnoucí postavení; materiální svět (pokud jeho existenci uznávají) je pak na idejích či [[duch]]u závislý, popř. je jeho vyjádřením, manifestací. [1] => [2] => == Pojem == [3] => Používání pojmu ''idealismus'' zavedl patrně [[Gottfried Wilhelm Leibniz|G. W. Leibniz]] (1646–1716), jenž jím mínil ty filosofie, které „stejně jako Platón nepojímají duši jako materiální věc“.Kolektiv autorů, ''Filosofický slovník''. Olomouc: Olomouc 2002, heslo ''idealismus''. Ve filosofickém úzu je termín zpravidla používán pro systémy novověké filosofie (např. [[německý idealismus]]), obecněji pak pro různé varianty metafyzické doktríny datující se od [[Platón]]a, který připisuje skutečnou jsoucnost idejím. V tomto smyslu je protikladem [[materialismus|materialismu]]. [4] => [5] => V jiném způsobu užití pak stojí idealismus v protikladu k [[realismus|realismu]]: zatímco realismus v obecně filosofickém smyslu zastává tezi, že to, co je obsahem poznání, odpovídá objektivní realitě, idealismus činí obsah poznání závislým na subjektu. V běžné řeči (popř. politice) se pak protikladem idealismu a realismu míní přibližně protiklad [[naivita|naivity]] a [[skepse]], nadšenectví a opatrnosti, velkých cílů a střízlivého pohledu, popř. optimismu a pesimismu. [6] => [7] => == Rozlišení == [8] => Nejčastěji bývá rozlišován idealismus subjektivní a objektivní;{{sfn|Filozofický slovník: A-N|s=260}}{{sfn|Stručný filosofický slovník|s=187}} dále se hovoří také o idealismu absolutním ([[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|Hegel]]), estetickém ([[Johann Joachim Winckelmann|Winckelmann]], [[Gotthold Ephraim Lessing|Lessing]], [[Friedrich Schiller|Schiller]]), epistemologickém či etickém. [9] => [10] => === Subjektivní idealismus === [11] => {{Podrobně|Subjektivní idealismus}} [12] => [[Subjektivní idealismus]], podle něhož je vnější svět [[fenomén]]em [[vědomí]]; existuje tedy jen ve vnímajícím [[subjekt]]u jakožto idea. Jeho nejznámější postavou je [[George Berkeley]] (1685–1753); ten jej však neuskutečňuje plně, neboť jakožto křesťan uznává Boha, který ideje do vědomí vkládá. Z tohoto učení poté vychází [[solipsismus]], v němž existuje pouze vnímající Já. [13] => [14] => K subjektivním idealistům bývá řazen také [[Johann Gottlieb Fichte]] či [[Ladislav Klíma]]. V poněkud pozměněném smyslu sem patří i [[Immanuel Kant]], který zavádí „věc o sobě“, jež je ovšem pro subjekt poznatelná pouze jako [[jev]]. Toto pojetí se někdy označuje jako [[transcendentální idealismus]] či transcendentální filosofie. [15] => [16] => === Objektivní a absolutní idealismus === [17] => {{Podrobně|Objektivní idealismus}} [18] => Podle [[Objektivní idealismus|objektivního idealismu]] je základem všeho, co existuje, nějaká duchovní entita – Bůh, (absolutní) duch, vědomí, idea apod., zatímco hmotný svět vnímatelný smysly je jen jeho odvozeninou, vyjádřením či [[emanace|emanací]] (vyzařováním). V tomto rámci se pohybuje zejména [[německý idealismus]] – [[Friedrich Schelling|F. W. J. Schelling]] (1775–1854) a zejména „absolutní idealismus“ [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|G. W. F. Hegela]] (1770–1831) s pojetím světa a dějin jako sebeuvědomování (objektivního) ducha. [19] => [20] => Hegelova filosofie měla obrovský vliv na pozdější filosofické nauky, které však ústily do protichůdných závěrů: z levého křídla hegelovců se během krátké doby vyprofilovalo i materialistické učení [[marxismus|marxismu]]. Kromě [[Ludwig Feuerbach|Feuerbacha]] a [[Karl Marx|Marxe]], kteří proti hegelovství použili jeho vlastní prostředek a od dialektiky ducha dospěli k [[Dialektický materialismus|dialektickému materialismu]], podali důsažnou kritiku německého idealismu především [[Kierkegaard]], [[Arthur Schopenhauer|Schopenhauer]] a [[Friedrich Nietzsche|Nietzsche]], ve 20. století pak zejména [[analytická filosofie]]. [21] => [22] => === Menševizujíci idealismus === [23] => {{Podrobně|Menševizujíci idealismus}} [24] => [[Menševizujíci idealismus]] byl směr v [[Marxisticko-leninská filozofie|sovětské filozofii]] koncem dvacátých a počátkem třicátých let 20. století, v jehož čele stál [[Abram Deborin]].{{sfn|Stručný filosofický slovník|s=307}}{{sfn|Suvorov|1976|s=600–601}} [25] => [26] => == Vývoj po německém idealismu == [27] => Zatímco v rodném Německu se hegelovský idealismus doslova zhroutil, v poslední třetině 19. století a začátkem 20. století prožil mohutný rozkvět zejména v [[Spojené království|Británii]] a [[Itálie|Itálii]]. Vůdčí postavou britského idealismu byl oxfordský profesor [[Francis Herbert Bradley]] (1846–1924) s [[holismus|holistickým]] pojetím skutečnosti, dále [[Bernard Bosanquet]], [[J. M. E. McTaggart]]. Po první světové válce však byla tradice zcela přehlušena analytickou filosofií, kterou v Anglii prosadili [[G. E. Moore]] a [[Bertrand Russell]].[[Helmut Holzhey|H. Holzhey]], [[Wolfgang Röd|W. Röd]], ''Filosofie 19. a 20. století III.'' Praha: [[OIKOYMENH]] 2006, str. 340. V Itálii, kde zůstal idealismus vůdčím směrem až do druhé světové války, byli hlavními jeho představiteli [[Benedetto Croce]] (1886–1952) a [[Giovanni Gentile]] (1875–1944). [28] => [29] => V německém prostředí se v poslední třetině 19. století zrodilo [[novokantovství]], vlivný směr v opozici zejména proti materialismu šířícímu se ve vědě a v marxismu, ale také proti upadajícímu hegelovskéhu idealismu; na základě reinterpretace [[I. Kant]]a (mj. za odmítnutí pojmu „věci o sobě“) se tak myslitelé jako [[Wilhelm Windelband]], [[Heinrich Rickert]], [[Hermann Cohen]] či [[Ernst Cassirer]] snažili vyhnout jak [[pozitivismus|pozitivismu]], tak spekulativnímu idealismu. [30] => [31] => V současné době je idealismus hegelovského směru spíše historicky zkoumán než filosoficky rozvíjen. To ovšem především v Evropě neznamená nadvládu materialismu či [[naturalismus (filosofie)|naturalismu]], nýbrž spíše snahu o překonání tohoto protikladu. Stejně tak trvá tradice idealismu ve smyslu doktríny nehmotné duše, jak ji zastává např. veškerá [[křesťanská filosofie]]. [32] => [33] => == Odkazy == [34] => === Reference === [35] => [36] => === Literatura === [37] => * {{Citace sborníku [38] => | příjmení1 = Suvorov [39] => | jméno1 = Lev [40] => | odkaz na autora = lev Suvorov [41] => | příjmení_sestavitele1 = Jovčuk [42] => | jméno_sestavitele1 = M. T. [43] => | odkaz na sestavitele = Michail Iovčuk [44] => | příjmení sestavitele2 = Ojzerman [45] => | jméno sestavitele2 = T. I. [46] => | sestavitel2 = [47] => | odkaz na sestavitele2 = Teodor Ojzerman [48] => | příjmení sestavitele3 = Ščipanov [49] => | jméno sestavitele3 = I. J. [50] => | sestavitel3 = [51] => | odkaz na sestavitele3 = Ivan Ščipanov [52] => | titul = Rozvíjení dialektického materialismu po smrti V. I. Lenina (1924–1970) [53] => | sborník = Dějiny filosofie [54] => | odkaz na sborník = Stručné dějiny filosofie [55] => | vydavatel = Svoboda [56] => | odkaz na vydavatele = Svoboda (nakladatelství) [57] => | místo = [[Praha]] [58] => | rok_vydání = 1976 [59] => | vydání = 2 [60] => | typ vydání = přepracované [61] => | strany = 596–610 [62] => | počet_stran = [63] => | jazyk = cs [64] => | ref = harv [65] => }} [66] => * {{Citace monografie [67] => | titul = Filozofický slovník: A-N [68] => | odkaz na titul = Filozofický slovník (Klaus–Buhr) [69] => | titul původní = Philosophisches Wörterbuch [70] => | vydavatel = Svoboda [71] => | odkaz na vydavatele = Svoboda (nakladatelství) [72] => | místo = [[Praha]] [73] => | rok = 1985 [74] => | kapitola = Idealismus [75] => | počet stran = 457 [76] => | strany = 260–262 [77] => | jazyk = cs [78] => | redaktoři = : [[Georg Klaus]], [[Manfred Buhr]] [79] => | překladatelé = : [[Karel Berka]], [[Vladimír Čechák]], [[František Čížek]], [[Miloš Havelka]], [[Jaromir Janoušek]], [[Jaromir Novotný]], [[Jaroslava Pešková]], [[Jiří Pešek]], [[Jiří Šíma]], [[Otto Vochoč]] [80] => | vydání = 1 [81] => | svazek = I [82] => | ref = Filozofický slovník: A-N [83] => }} [84] => * {{Citace monografie [85] => | titul = [[Stručný filosofický slovník]] [86] => | titul původní = Краткий философский словарь [87] => | vydavatel = [[Státní nakladatelství politické literatury|SNPL]] [88] => | místo = [[Praha]] [89] => | rok = 1955 [90] => | kapitola = „Idealismus” [91] => | počet stran = [92] => | strany = 187–189 [93] => | jazyk = cs [94] => | redaktoři = : [[Pavel Judin]], [[Mark Rozental]] [95] => | překladatelé = : J. Bauer aj [96] => | vydání = 1 [97] => | ref = Stručný filosofický slovník [98] => }} [99] => [100] => === Externí odkazy === [101] => * {{Commonscat}} [102] => {{Autoritní data}} [103] => {{Portály|Filozofie}} [104] => [105] => [[Kategorie:Idealismus| ]] [106] => [[Kategorie:Filozofické směry]] [107] => [[Kategorie:Epistemologie]] [108] => [[Kategorie:Hnutí Nové myšlení]] [] => )
good wiki

Idealismus

Idealismus (z řeckého ιδέα, idea) je označení pro různé filosofické směry, jejichž společným znakem je, že idejím či ideálnímu připisují bytí, resp. vládnoucí postavení; materiální svět (pokud jeho existenci uznávají) je pak na idejích či duchu závislý, popř.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Georg Wilhelm Friedrich Hegel','německý idealismus','Gottfried Wilhelm Leibniz','duch','bytí','idea','Subjektivní idealismus','vědomí','Platón','George Berkeley','Johann Gottlieb Fichte','Immanuel Kant'

Bytí

Duch

Idea

Platón

Vědomí