Array ( [0] => 15492090 [id] => 15492090 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Infinitiv [uri] => Infinitiv [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[wikt:infinitiv|'''Infinitiv''']] (také '''neurčitek''') je neurčitý tvar [[sloveso|slovesa]], který nevyjadřuje osobu, číslo, způsob ani čas. Často se pokládá za základní (reprezentativní) tvar slovesa, který je uváděn ve [[slovník|slovnících]]. [1] => [2] => Některé jazyky, jako např. [[arabština]], [[bulharština]], [[makedonština]] a moderní [[řečtina]], infinitiv nemají, a musejí ho tedy vyjadřovat opisně. [3] => [4] => Infinitiv sice většinu mluvnických kategorií nevyjadřuje (odtud jeho název), má však schopnost vyjadřovat např. [[slovesný rod]] – infinitiv aktivní (např. ''vidět'') x pasivní (''být viděn'') nebo [[vid]] (''psát'' x ''napsat''). V některých jazycích existují infinitivy pro různé časy, např. v [[angličtina|angličtině]] infinitiv minulý, který se používá pro děj, který začal nebo proběhl před jiným dějem. [5] => [6] => == Použití infinitivu == [7] => Infinitivy mají v různých jazycích různé využití. Mohou to být: [8] => [9] => * tvoření složených časů a způsobů – např. budoucí čas v češtině nebo němčině (''budu dělat'', resp. ''ich werde machen / ich werde gemacht haben''); [10] => * tzv. (syntaktická) kondenzace – krácení větných konstrukcí, nahrazení vedlejší věty (např. ''viděl jsem ho psát dopis'' místo ''viděl jsem, jak píše dopis''). V češtině je toto využití méně běžné než např. v angličtině; [11] => * po způsobových a neplnovýznamových slovesech jakožto součást (modifikace) přísudku (''chci to udělat, umím plavat''); [12] => * reprezentativní forma slovesa ([[Lemma (lingvistika)|lemma]]), používaná ve [[slovník|slovnících]] [13] => * imperativ (v němčině: ''Aufstehen! Vstávat!'') [14] => [15] => == V češtině == [16] => V [[čeština|češtině]] se infinitiv tvoří [[Koncovka (mluvnice)|koncovkou]] '''–t''' (''dělat, prosit, krýt, tisknout'') a '''–ci''' (''moci, říci, péci''), případně '''–ti'''. Tvary na ''–ti'' (u sloves jako ''nésti, dělati'' se tvoří přidáním ''–i'') jsou však dnes považovány za knižní. Koncovka ''–ci'' je dnes nahrazována ''–ct'' (''moct, říct, péct''), obě varianty jsou považovány za správné. [17] => Koncovka –t je pozůstatkem [[Praslovanština|praslovanského]] [[supinum|supina]], tedy tvaru, který se tvořil pouze od nedokonavých sloves a zprvu se používal jen po slovesech pohybu. V pozdější době bylo supinum nahrazeno infinitivem, jeho pozůstatkem jsou dubletní tvary k původním infinitivním tvarům – ke tvarům se zakončením –ti (–i) přibyly tvary zakončené na -t, které v průběhu [[20. století]] zcela převládly i v psaném jazyce{{Citace elektronické monografie [18] => | příjmení = Šlosar [19] => | jméno = Dušan [20] => | odkaz na autora = [21] => | titul = CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny [22] => | url = https://www.czechency.org/slovnik/SUPINUM [23] => | kapitola = Supinum [24] => | typ kapitoly = heslo [25] => | datum vydání = [26] => | datum aktualizace = [27] => | datum přístupu = 2020-04-21 [28] => | vydavatel = Centrum zpracování přirozeného jazyka, Masarykova univerzita [29] => | jazyk = [30] => }} (''[[Slovník spisovné češtiny]]'' ([[1978]]n.) je, na rozdíl od ''[[Slovník spisovného jazyka českého|Slovníku spisovného jazyka českého]]'' ([[1960]]–[[1971]], 2., opr. vyd. [[1989]]), už uvádí jako základní.) [31] => [32] => Existuje několik sloves, která mají pouze koncovku s ''-i'' (''stříci se''), naopak u nových sloves by byl tvar s ''-i'' umělým konstruktem (''mailovat'', ''chatovat'' apod.).Ale u slovesa ''telefonovat'' uvádí [[SSJČ]] (i vydání z roku 1989) ještě (a pouze) podobu s ''-i'' (''telefonovati'') – http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?hledej=Hledat&heslo=telefonovati&sti=EMPTY&where=hesla&hsubstr=no, kdežto SSČ (už 1. vydání z roku 1978) pouze podobu na ''-t'' (''telefonovat'').{{Fakt/dne|20200421195802|}} [33] => [34] => == V jiných jazycích == [35] => [36] => === Ostatní slovanské jazyky === [37] => Infinitiv v [[ruština|ruštině]] končí na -ť (ть), kterému obvykle předchází samohláska; některá slovesa změnila ''ť'' na ''č''' (чь), např. ''*могть → мочь'' (moci). Méně často též -ti (ти), např. ''идти'' (jít). [38] => [39] => V [[polština|polštině]] končí infinitiv na -ć (odpovídá v češtině ''ť'') a na -c (''wlec'', ''móc''). [40] => [41] => Ve [[slovenština|slovenštině]] končí infinitiv na -ť. [42] => [43] => === Balkanismus === [44] => V [[bulharština|bulharštině]] a [[makedonština|makedonštině]] infinitiv není a vyjadřuje se opisně pomocí částice да a slovesa v přítomném čase téže osoby a čísla jako sloveso řídící (např. bulh. ''искаш да купиш'' = chceš koupit). Ve slovnících se udává 1. osoba jednotného čísla přítomného času. Tentýž model funguje v [[řečtina|novořečtině]], kde příslušnou částicí je να (např. ''χρειαζόμαστε να φάμε'' = potřebujeme se najíst). V [[srbština|srbštině]] sice infinitiv oficiálně existuje, ale přestává se používat. [45] => [46] => === Angličtina === [47] => {{Pahýl část}} [48] => V angličtině je součástí infinitivu částice "to" (to wait = čekat), samotný slovníkový tvar bez "to" je [[imperativ]] (Wait. = Čekej./Čekejte). Výjimku tvoří užívání po [[Anglická modální slovesa|modálních]] a některých dalších slovesech (They may '''be''' here soon. = Možná zde budou brzy. She saw them '''sit''' in the garden. = Viděla je sedět na zahradě.). [49] => [50] => V angličtině existuje i průběhový infinitiv (It is not easy '''to be swimming''' so long. = Není snadné plavat tak dlouho.) a minulý infinitiv (You must '''have seen''' me. = Určitě jsi mě byl viděl. She seemed '''to have been crying'''. = Zdálo se, že byla plakala.). [51] => [52] => == Odkazy == [53] => [54] => === Poznámky === [55] => [56] => [57] => === Reference === [58] => [59] => [60] => === Externí odkazy === [61] => * {{Commonscat}} [62] => * {{Wikislovník|heslo=infinitiv}} [63] => * ''Slovesa vzoru péct (infinitiv -ci – -ct)'' v Internetové jazykové příruce. Dostupné [http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=510 online]. [64] => {{Autoritní data}} [65] => [66] => [[Kategorie:Slovesné kategorie]] [] => )
good wiki

Infinitiv

Infinitiv (také neurčitek) je neurčitý tvar slovesa, který nevyjadřuje osobu, číslo, způsob ani čas. Často se pokládá za základní (reprezentativní) tvar slovesa, který je uváděn ve slovnících.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'bulharština','řečtina','makedonština','slovník','arabština','Anglická modální slovesa','slovesný rod','srbština','angličtina','wikt:infinitiv','ruština','1971'

1971

Angličtina

Arabština

Bulharština

Makedonština

Řečtina

Řečtina je jazyk, který patří mezi indoevropské jazyky a je oficiálním jazykem Řecka a Kypru.

Ruština

Ruština je slovanský jazyk, který patří mezi východoslovanské jazyky.

Slovník

Srbština