Array ( [0] => 14664936 [id] => 14664936 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Inkvizice [uri] => Inkvizice [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Neověřeno}} [1] => {{NPOV}} [2] => [[Soubor:Galileo before the Holy Office - Joseph-Nicolas Robert-Fleury, 1847.png|náhled|upright=1.4|''[[Galileo Galilei|Galileo]] před [[Svaté oficium|Svatým oficiem]]'', Joseph-Nicolas Robert-Fleury, obraz [[19. století]]]] [3] => [4] => '''Inkvizice''', (zastarale) též '''inkvisice''' ([[latina|lat.]] ''inquisitio''; z ''inquaerere'' zjišťovat), nazývána často také „'''Svatá inkvizice'''“, byla právní instituce [[Římskokatolická církev|katolické církve]] či [[Španělsko|španělských]] a [[Portugalsko|portugalských]] [[panovník]]ů, která se měla vypořádávat s [[Hereze|herezí]] ([[Hereze|kacířstvím]]). Termín inkvizice označuje také samotné vyšetřování v otázkách víry a mravů, které vykonávala příslušná církevní autorita, tj. [[biskup]] nebo osoba jím k vyšetřování pověřená (tj. inkvizitor). Později bylo vyšetřování prováděno i jednotlivými inkvizičními institucemi. [5] => [6] => == Středověká inkvizice == [7] => [[Soubor:Filip2 albigensti.jpg|náhled|upright=0.8|Francouzský král [[Filip II. Francouzský|Filip II.]] upaluje [[Kataři|katary]]]] [8] => Vznik [[středověk]]é inkvizice byl podmíněn sepětím dvou závažných okolností. V první řadě to byl rostoucí vliv [[hereze|heretických]] hnutí, zvláště [[Kataři|katarů]] (od 40. let [[12. století]]) a [[Valdenští|valdenských]] (od 70. let [[12. století]]), ale také některých členů komunit [[Beghardi a bekyně|beghardů a bekyní]].Mráček, P., K.: ''Upalování čarodějnic a inkvizice'', Matice cyrilometodějská, Olomouc 2006, s. 38, {{ISBN|80-7266-229-5}}. Církev viděla v těchto hnutích ohrožení [[Křesťanství|křesťanského]] učení a své [[Autorita|autority]]. Toto dosud v západní církvi svým rozsahem a intenzitou nebývalé propuknutí hereze se v té době navíc sešlo s velkým objevem znění antického [[Římské právo|římského práva]]. Římské právo herezi trestalo jako jeden z nejvážnějších kriminálních činů, a tím středověkým elitám nabídlo praktické řešení, jak se s novými herezemi vypořádat.{{Citace monografie [9] => | příjmení = Ryś [10] => | jméno = Grzegorz [11] => | titul = Inkvizice [12] => | vydavatel = Mladá fronta [13] => | místo = Praha [14] => | rok = 2004 [15] => | počet_stran = 112 [16] => | strany = 51 [17] => | isbn = 80-204-1089-9 [18] => | překladatelé = Milan Moravec [19] => }} Starořímské pojetí heretika, jakožto kriminálníka, pak podpořil i vlivný středověký myslitel [[Tomáš Akvinský]], když srovnával kacíře s vrahy: [[vrah]] na rozdíl od kacíře zabijí pouze tělo (zbavuje tedy druhé pouze pozemského života, který stejně jednou musí skončit), kacíř však svým svodem zabíjí duši, a vede tak druhé do věčného zatracení. Podle této logiky Tomáš Akvinský nenalézá důvod, proč by se s kacířem (tj. vrahem duše) mělo nakládat mírněji než s obyčejným vrahem těla.{{Citace monografie [20] => | příjmení = Ryś [21] => | jméno = Grzegorz [22] => | titul = Inkvizice [23] => | vydavatel = Mladá fronta [24] => | místo = Praha [25] => | rok = 2004 [26] => | strany = 37 [27] => | isbn = 80-204-1089-9 [28] => }} [29] => [30] => Všechny druhy středověké inkvizice byly decentralizované; jejich spravování příslušelo místním hodnostářům na základě směrnic vydaných [[papež]]em, avšak mezi jednotlivými institucemi inkvizice neexistoval vztah nadřízenosti a podřízenosti jako později v [[novověk]]u. Existovalo vícero druhů inkvizice v závislosti na její působnosti a metodách. [[Historik]]ové je obvykle dělí na [[biskup]]skou a [[papež]]skou inkvizici. [31] => [32] => První institucí středověké inkvizice byla tzv. '''biskupská inkvizice''', kterou ustanovil ve [[Verona|Veroně]] roku [[1184]] [[Papežská bula|bulou]] ''Ad abolendam'' [[papež]] [[Lucius III.]] ve spolupráci s císařem [[Fridrich I. Barbarossa|Fridrichem Barbarossou]].Mráček, P., K.: ''Upalování čarodějnic a inkvizice'', Matice cyrilometodějská, Olomouc 2006, s. 35, {{ISBN|80-7266-229-5}}. Podle ní náleželo moci duchovní určit vinu (tedy vést i výslechy), "světskému rameni" pak stanovení a provedení trestu.{{Citace monografie [33] => | příjmení = Ryś [34] => | jméno = Grzegorz [35] => | titul = Inkvizice [36] => | vydavatel = Mladá fronta [37] => | místo = Praha [38] => | rok = 2004 [39] => | počet_stran = 112 [40] => | strany = 54–55 [41] => | isbn = 80-204-1089-9 [42] => | překladatelé = Milan Moravec [43] => }} Tato inkvizice se zaměřila hlavně na [[Kataři|katarskou]] [[Hereze|herezi]] v jižní [[Francie|Francii]]. Zodpovědnými osobami byli sídelní [[biskup]]ové (proto také ''biskupská''). Z mnoha důvodů nebyla biskupská inkvizice příliš funkční. Biskupové často nesídlili ve svých [[Diecéze|diecézích]], avšak žili ve vzdálených městech (např. v [[Řím]]ě) a svou diecézi pouze navštěvovali. Během těchto návštěv však nezbývalo kvůli dalším povinnostem mnoho prostoru pro důkladné inkviziční vyšetřování. Samotný inkviziční proces proto nebyl vždy efektivní. Další komplikací byla skutečnost, že podle buly ''Ad abolendam'' bylo povinností sdělit obviněnému jméno žalobce. To však často vedlo ke mstě ještě před samotným soudem.{{doplňte zdroj}} [44] => [45] => Počátky '''papežské inkvizice''' jsou spojeny s reformním programem [[Čtvrtý lateránský koncil|čtvrtého lateránského koncilu]] ([[1215]]), který stvrdil [[exkomunikace|exkomunikaci]] [[valdenští|valdenských]] [[papež]]em [[Inocenc III.|Inocencem III.]] Valdenské hnutí představovalo pro společnost své doby velmi destabilizující faktor a církev se tažením vůči [[hereze|herezi]] v této době snažila chránit jak svou nauku, tak i [[feudalismus|feudální]] společenské zřízení. Tato inkvizice byla pověřena výslovně úkolem odhalování, stíhání a trestání kacířů a jejich sympatizantů. Papež se rozhodl pro jmenování zvláštních soudců pověřených pronásledováním kacířů. Když neuspěla snaha biskupů, řízením byli většinou pověřovány nové [[žebravé řády]], které vznikly počátkem 13. století, [[dominikán]]i a [[františkáni]].Mráček, P., K.: ''Upalování čarodějnic a inkvizice'', Matice cyrilometodějská, Olomouc 2006, s. 30, {{ISBN|80-7266-229-5}}. Úkolem inkvizitorů byli pověřováni též [[papežský legát|papežští legáti]] a [[diecéze|diecézní]] [[Duchovenstvo|klérus]].{{doplňte zdroj}} [46] => [47] => [[Soubor:Edouard Moyse - Inquisition - Google Art Project.jpg|náhled|upright=1.0|vlevo|''Inkvizice'', Edouard Moyse, obraz [[19. století]]]] [48] => Biskupská inkvizice se zřejmě ukázala jako nedostačující nástroj, proto se papež [[Řehoř IX.]] rozhodl inkviziční řízení profesionalizovat, a tak založil papežskou inkvizici. Ustanovil, aby odhalováním a souzením kacířů byli pověřeni náležitě připravení lidé v postavení zplnomocněným papežských delegovaných soudců. Jako první papežský inkvizitor (delegovaný papežský soudce specializovaný na vyhledávání a vyšetřování podezřelých z hereze) byl roku [[1231]] jmenován převor dominikánského kláštera v [[Řezno|Řezně]].{{Citace monografie [49] => | příjmení = Ryś [50] => | jméno = Grzegorz [51] => | titul = Inkvizice [52] => | vydavatel = Mladá fronta [53] => | místo = Praha [54] => | rok = 2004 [55] => | strany = 65 [56] => | isbn = 80-204-1089-9 [57] => }} [58] => [59] => Inkvizitor měl v sobě spojovat funkci duchovního pastýře a soudce. Proto se ideálními kandidáty do úřadu inkvizitorů zdáli být právě [[Řád bratří kazatelů|dominikáni]] (a později i [[Řád menších bratří|františkáni]]), kteří byli vzdělaní, zcela podřízeni papežskému stolci, nemajíce žádné osobní vazby na komunitu, do níž byli jako soudci vysláni, navíc byli všeobecně oblíbeni jako kazatelé a zpovědníci. [60] => [61] => Záhy se ovšem ukazovalo, v jak velkém může být inkvizitor pokušení svůj úřad zneužít. Právní proces ''inquisitio'' totiž spojoval do jedné osoby úřad vyšetřovatele a soudce. Ten navíc měl být i duchovním pastýřem obžalovaného. Procesy bývaly utajené a soudce měl velmi široké pravomoci. Vedení spravedlivého procesu pak záviselo pouze na charakteru inkvizitora. Zkušenosti z prvního desetiletí fungování inkvizice se pak odrazily v ustanoveních synody v Tarragoně roku [[1242]], kde se objevila snaha zabránit excesům a dát inkvizičnímu procesu řád.{{Citace monografie [62] => | příjmení = Ryś [63] => | jméno = Grzegorz [64] => | titul = Inkvizice [65] => | vydavatel = Mladá fronta [66] => | místo = Praha [67] => | rok = 2004 [68] => | strany = 66–67 [69] => | isbn = 80-204-1089-9 [70] => }} [71] => [72] => Ve středověku neexistovala inkvizice jako jediná instituce či organizace. Pro období středověku bychom spíše měli hovořit o jednotlivých inkvizitorech či jednotlivých inkvizičních tribunálech obsazených soudci, z nichž někteří byli dominikáni a jiní františkáni. Přestože nebyli součástí jedné instituce, měli společné znaky: byli přímými podřízenými papeže (to znamená, že byli vyjmuti z běžné biskupské pravomoci a dohledu), nemuseli čekat až bude proti podezřelému vzneseno formální obvinění a všechna řízení byla tajná.{{doplňte zdroj}} [73] => [74] => Už od počátků inkvizice se objevovala i otázka trestání tzv. čarodějnictví. Papež [[Alexandr IV.]] hned dvakrát (v letech [[1258]] a [[1260]]) zakázal inkvizitorům vést procesy s lidmi, kteří by byli podezřelí pouze z čarodějnictví, směrodatné mělo být pouze obvinění ze zjevné hereze. Situace se začala měnit až po roce [[1398]], kdy [[teologická fakulta]] [[Pařížská univerzita|pařížské univerzity]] odsoudila všechny druhy [[magie]] jako pakt s [[Ďábel|ďáblem]]. Na toto rozhodnutí však papežská kurie nezareagovala. Teprve roku [[1484]] papež [[Inocenc VIII.]] vydal bulu [[Summis desiderantes affectibus]], kterou de facto zrušil rozhodnutí papeže Alexandra IV. a nakázal inkvizitorům podniknout rozhodné kroky proti všem, kteří uctívají ďábla. Inocenc tak podpořil objevující se masové [[Čarodějnické procesy|pronásledování čarodějnic]], které však středověk nikdy nepoznal.{{Citace monografie [75] => | příjmení = Ryś [76] => | jméno = Grzegorz [77] => | titul = Inkvizice [78] => | vydavatel = Mladá fronta [79] => | místo = Praha [80] => | rok = 2004 [81] => | strany = 73 [82] => | isbn = 80-204-1089-9 [83] => }} [84] => [85] => === Působnost inkvizice === [86] => [[Soubor:Pedro_Berruguete_Saint_Dominic_Presiding_over_an_Auto-da-fe_1495.jpg|náhled|upright|vpravo|[[Pedro Berruguete]], ''[[Sv. Dominik předsedá autodafé]]'', [[1475]]]] [87] => Od [[13. století]] se inkvizice šířila na sever do [[Svatá říše římská|Německa]] a [[Skandinávie]]. V severní Evropě nebývala inkvizice tolik přísná jako v Evropě jižní, v samotné Skandinávii neměla téměř žádný vliv a v [[Anglie|Anglii]] nebyla zřízena vůbec. Na [[Pyrenejský poloostrov|Pyrenejském poloostrově]] byla ve středověku inkvizice ustanovena pouze v [[Aragonské království|Aragonském království]], které bylo jedním z hlavních center katarského hnutí. Papež [[Řehoř IX.]] jmenoval první inkvizitory pro [[Katalánsko]] již roku [[1238]]. Naproti tomu [[Kastilie|Kastilii]] ani [[Portugalsko]] středověká inkvizice nezasáhla. První inkvizitory v Kastilii jmenoval až roku [[1462]] kastilský král [[Jindřich IV. Kastilský|Jindřich IV.]] (tedy představitel světské moci). Na prahu [[novověk]]u rodící se španělská inkvizice však nevznikla jednoznačně jako nástroj potírající herezi, spíše byla výrazem sílícího [[Antisemitismus|antisemitismu]] na iberském poloostrově.{{Citace monografie [88] => | příjmení = Ryś [89] => | jméno = Grzegorz [90] => | titul = Inkvizice [91] => | vydavatel = Mladá fronta [92] => | místo = Praha [93] => | rok = 2004 [94] => | strany = 82, 85 [95] => | isbn = 80-204-1089-9 [96] => }} [97] => [98] => Inkvizice nezkoumala všechny případy hereze či odchýlení se od katolické víry, ale v některých katolických zemích byla hereze [[přečin]]em i proti světskému právu, které pak stanovilo světské [[trest]]y a staralo se o vykonání příslušného [[Rozsudek|rozsudku]].{{doplňte zdroj}} [99] => [100] => Obvinění z hereze nebo otevřené podpory heretiků mohlo být nebezpečné i pro [[Šlechta|šlechtu]]. Příkladem může být výprava proti [[languedoc]]ké šlechtě v roce [[1208]], kde jedním z [[důvod]]ů tohoto tažení byla otevřená podpora [[languedoc]]ké šlechty vůči [[Albigenští|albigenským]] a její podíl na [[Vražda|zavraždění]] papežského legáta [[Pierre de Castelnau]].{{doplňte zdroj}} [101] => [102] => === Vyšetřování a soud === [103] => [[Soubor:Inquisitor Palace Birgu 2012 n27.jpg|náhled|upright=0.9|vlevo|Tribunál Inkvizitorského paláce v [[Vittoriosa|Birgu]] na [[Malta|Maltě]]]] [104] => Prvním krokem inkvizičního procesu byl samotný příchod inkvizitorů do určeného místa. Shromážděnému duchovenstvu a lidu z celého okolí přednesli kázání, v němž všechny zavazovali, aby ohlásili jim známé kacíře. Zároveň vyhlásili tzv. "období milosti", během něhož se mohli kacíři sami dobrovolně přiznat a činit pokání, a tak se vyhnout jakýmkoli právním postihům. Kromě dobrovolných doznání byla během této doby shromažďována i udání, podle nichž byl vyhotovován seznam podezřelých. Po uplynutí stanovené doby pak začaly výslechy. Podezřelý byl diskrétně přiveden před soud, kde byl poté, co odpřisáhl na [[evangelium]], že bude mluvit celou pravdu, vyslýchán. Jména svědků byla obviněnému (z obavy před pomstou) zatajena (nicméně do vyšetřovacích protokolů byla pečlivě zaznamenána). Obviněný mohl na začátku procesu udat jména svých nepřátel - ti pak bývali ze seznamu svědků obvykle vyloučeni. Při výsleších se užívalo mučení (schváleno papežem roku [[1252]]), které bylo v té době obvyklé u všech světských soudů s výjimkou [[Anglie]]. V inkvizičním procesu muselo být doznání učiněné na mučidlech zopakováno bez použití násilí příští den, jinak bylo považováno za neplatné. Ačkoli bylo vyšetřování zahaleno tajemstvím, [[Rozsudek|rozsudky]] byly vyhlašovány veřejně během kázání, které celé řízení uzavíralo.{{Citace monografie [105] => | příjmení = Ryś [106] => | jméno = Grzegorz [107] => | titul = Inkvizice [108] => | vydavatel = Mladá fronta [109] => | místo = Praha [110] => | rok = 2004 [111] => | strany = 71–72 [112] => | isbn = 80-204-1089-9 [113] => }} [114] => [115] => Obviněný mohl mít sice svého [[advokát]]a, avšak pokud byl usvědčen, advokátovi bývalo znemožněno nadále vykonávat svou praxi. Hlavním úkolem inkvizitorů bylo přivést obviněného k doznání a k odvolání dané hereze.{{doplňte zdroj}} [116] => [117] => Podkladem pro vyšetřování byla udání nebo výpověď vyšetřovaného proti třetí osobě. Většinou už toto udání bylo pro inkvizici důkazem o vině obžalovaného. Zatčený byl umístěn ve vězení, kde byl v naprosté izolaci od okolního světa. Inkvizitoři mohli věznit obžalovaného rok nebo deset let, nebo dokonce celý život, protože vyšetřování bylo časově neomezeno.Grigulevič, I., R.: ''Dějiny inkvizice'', nakladatelství Svoboda, Praha 1982, s. 102. [118] => [119] => === Mučení === [120] => V roce [[1252]] zmocnil papež [[Inocenc IV.]] [[Papežská bula|bulou]] ''[[Ad extirpanda]]'' inkvizitory k užívání [[právo útrpné|útrpného práva]]Grigulevič, I., R.: ''Dějiny inkvizice'', Svoboda, Praha 1982, s. 106. v případě, že obžalovaný nechtěl vypovídat nebo byly pochybnosti o pravdivosti jeho výroků (podobně jako u ostatních soudů té doby). Zároveň však zakázal vynášet závažné [[trest]]y (tj. [[konfiskace]] majetku, doživotní žalář a smrt) proti heretikům bez souhlasu místního [[biskup]]a. Postupy mučení však byly ve srovnání se světskými soudy mírné: bylo zakázáno užívat postupů, které vedly k prolití krve, zmrzačení nebo smrti. Jedním z nejznámějších způsobů mučení bylo tzv. ''strappado'', při němž byly vyslýchanému za zády svázány ruce, za něž byl vyslýchaný zavěšen a docházelo tak k vymknutí kloubů, nebo v některých případech natažení svalů i s trvalými následky.{{doplňte zdroj}} [121] => [122] => === Trest === [123] => Po skončení soudu mohlo trvat roky, než byl rozsudek vynesen; během tohoto období zůstával obviněný ve vězení. Inkvizitoři obvykle vyhlašovali rozsudky více případů společně během veřejného shromáždění, nazývaného ''sermo generalis'' („obecná promluva“). [124] => [125] => [[Trest smrti]] [[Upálení na hranici|upálením]] z důvodu hereze jako první ve svém zákonodárství zavedl [[Císař Svaté říše římské|císař]] [[Fridrich II. Štaufský|Fridrich II.]] v [[Sicilské království|Sicilském království]] v 30. letech 13. století.{{Citace monografie [126] => | příjmení = Ryś [127] => | jméno = Grzegorz [128] => | titul = Inkvizice [129] => | vydavatel = Mladá fronta [130] => | místo = Praha [131] => | rok = 2004 [132] => | strany = 60 [133] => | isbn = 80-204-1089-9 [134] => }} [135] => [136] => Ne vždy musel být rozsudek inkvizičního soudu těžký trest. Možným trestem (v některých případech spíše církevním [[pokání]]m) mohla být např. [[pouť]] na některé vzdálené místo (např. do [[Řím]]a), nošení žlutého [[kříž]]e po zbytek života, konfiskace majetku, vypovězení ze země, veřejné odvolání nebo žalář (třeba i doživotní). Trest smrti [[Upálení na hranici|upálením]] byl určen pouze pro nejvážnější a zatvrzelé případy, pro ty, kdo se provinili opakovaně nebo nekonali pokání. [[Poprava|Popravu]] nevykonávala církev, ale světská moc.{{doplňte zdroj}} [137] => [138] => Inkvizitoři obecně nevydávali heretiky k potrestání světskému rameni, pokud je k odvolání nepřiměli. Cílem inkvizitora bylo usvědčeného napravit. Známý inkvizitor [[Bernard Gui]], který patnáct let působil v okolí francouzského [[Toulouse]], odsoudil dohromady více než 700 obžalovaných, z těch bylo popraveno celkem čtyřicet dva. Poprava znamenala pro inkvizici přiznání porážky, že církev není schopna zachránit duši z hereze; tzv. ''salus animarum'', spása duší, byla deklarovanou motivací v působení církve.{{doplňte zdroj}} [139] => [140] => Během 16. století bylo v [[Palermo|Palermu]] inkvizicí odsouzeno 660 osob, 22 upáleno.Tommaso Astrita, Mezi vodou slanou a svěcenou, str. 146, {{ISBN|80-7341-947-5}} Soudilo se převážně za čarodějnictví, kacířství a bigamii.{{doplňte zdroj}} [141] => [142] => == Španělská inkvizice == [143] => [[Soubor:Inquisición española.svg|náhled|upright=0.8|vpravo|Znak Španělské inkvizice]] [144] => Roku [[1478]] vzniká z popudu krále [[Ferdinand II. Aragonský|Ferdinanda II. Aragonského]] samostatná '''Španělská inkvizice''', která podléhala přímo španělskému králi a nikoli [[papež]]i. Tato inkvizice jakožto nástroj státní moci a způsob jejího zacházení s [[muslim]]y, [[Židé|židy]] a [[alumbrados]] patří k nejtemnějším stránkám dějin. U zrodu jejího největšího rozmachu stál [[Tomás de Torquemada]], kterého ustanovil papež [[Inocenc VIII.]] Velkým inkvizitorem Španělska v roce [[1487]]. Ze španělské inkvizice vzešla '''Peruánská inkvizice''' a '''Mexická inkvizice''', která zůstala činná až do vzniku nezávislého [[Peru]] a [[Mexiko|Mexika]]. Španělská inkvizice byla zrušena roku [[1834]].{{doplňte zdroj}} [145] => [146] => === Dějinná situace === [147] => Na konci [[15. století]] nebylo Španělsko jednolitým státem, ale [[konfederace|konfederací]] samostatných administrativních celků; mezi nimi [[Aragonie|Aragonské království]] a [[Kastilie|Kastilské království]]. V Aragonii, konfederaci Aragonského království, [[Baleáry|Baleár]], [[Katalánsko|Katalánska]] a [[Valencie]] existovala biskupská inkvizice z dob středověku, podobně jako ve zbytku Evropy, avšak v Kastilii a Leónu nikoli. [148] => [149] => Jižní část [[Pyrenejský poloostrov|Iberského poloostrova]] obývali muslimové. Až do roku [[1492]] patřila [[Granada]] [[Maurové|Maurům]]. Velká města, zvláště [[Sevilla]], [[Valladolid]] a [[Barcelona]] měla velké židovské komunity. Židé tradičně sloužili aragonským králům. Ferdinandův otec, [[Jan II. Aragonský]] ustanovil jako svého dvorního [[astrolog]]a Žida, [[Abiathar Crescas|Abiathara Crescase]]. [[Pedro de la Caballeria]], ''[[marrano]]'' čili židovský konvertita, hrál významnou roli v uzavření Ferdinandova manželství s [[Isabela Kastilská|Isabelou Kastilskou]].{{doplňte zdroj}} [150] => [151] => === Vznik španělské inkvizice === [152] => [[Soubor:Le grand inquisiteur.jpg|náhled|vlevo|upright=0.9|Papež [[Sixtus IV.]] s inkvizitorem [[Tomás de Torquemada|Torquemadou]], Jean-Paul Laurens, [[1882]]]] [153] => Aragonský král Ferdinand používal náboženství jako prostředek vlády nad svým obyvatelstvem. Snažil se vyhladit na svých územích židovské a muslimské obyvatelstvo – a jako prostředku užil inkvizice. Mnoho historiků se domnívá, že španělská inkvizice vznikla z Ferdinandovy snahy oslabit jeho hlavní politické oponenty. Je také možné, že motivy pro její vznik byly finanční. Židovští [[banka|bankéři]] financovali mnoho fondů Jana II., kterých bylo užito pro uzavření spojenectví s Aragonií. Pokud by byl věřitel odsouzen soudem, tyto dluhy by byly odpuštěny. [154] => [155] => Ferdinand byl schopný politik a udržoval dobré vztahy s papežským státem. Pokoušel se konsolidovat své panství, uzavřít manželství s Isabellou a vytvořit tak jediný stát pro svého dědice. Zároveň však nechtěl, aby mohl papež kontrolovat na jeho území inkvizici. Papež však ve Španělsku inkvizici zřizovat nechtěl, Ferdinand však na tom trval. Získal si [[Alexandr VI.|Rodriga Borgiu]], v té době valencijského biskupa a papežského vicekancléře a [[kardinál]]a, aby pomohl přesvědčit papeže. Částečně se mu to povedlo, neboť [[Sixtus IV.]] povolil zřízení inkvizice, avšak pouze v Kastilii. Borgia pak mohl v budoucnu využívat podpory Španělska coby papež [[Alexandr VI.]] [156] => [157] => Sixtus IV. se pokoušel stavět se proti španělské inkvizici, avšak neúspěšně, neboť Ferdinand mu hrozil, že stáhne vojenskou podporu z jeho [[Sicilské království|Sicilského království]]. Sixtus IV. roku [[1478]] vydal bulu, v níž vyhlašuje dané zřízení. Papež nesouhlasil s kursem, který Ferdinand nasadil a nesvolil ke vzniku královské inkvizice v Aragonii. Údajně sám označoval tuto inkvizici za Ferdinandův prostředek konfiskace židovského majetku. Navzdory udělenému titulu ''Nejkatoličtější král'', který Ferdinand pro španělskou korunu získal, však Ferdinand nadále čelil papežovým pokusům mít přímý vliv na počínání španělské inkvizice. Po dalším politickém nátlaku, jemuž pomohla také složitá politická situace (oslabení [[Benátská republika|Benátské republiky]], expanze [[Turci|Turků]]) Sixtus nakonec podpořil Ferdinandovy snahy o zřízení španělské inkvizice. Král Ferdinand tak získal vše, po čem toužil: inkvizici, kterou mohl ovládat s požehnáním papeže, a královskou pokladnu plnou ukořistěného židovského a maurského zlata.{{Doplňte zdroj}} [158] => [159] => === Vyhnání Židů === [160] => [[Soubor:Torquemada.jpg|náhled|upright=0.8|[[Tomás de Torquemada]]]] [161] => Ferdinand a Isabella pověřili roku [[1481]] vyšetřováním a trestáním tzv. ''[[conversos]]'', kteří měli pouze předstírat svou konverzi ke [[katolictví]] a přitom setrvat u praxe původního náboženství, [[Tomás de Torquemada|Tomáse de Torquemada]]. Někteří z těchto Židů byli dokonce [[svěcení|vysvěcení]] [[kněz|kněží]] a [[biskup]]ové. Pomlouvači nazývali tyto Židy ''marranos'' („prasata“). Inkvizice se nejprve zaměřila na ''conversos'' v Seville a po „úspěchu“ v tomto městě se dále zaměřila na [[Córdoba (Španělsko)|Córdobu]], [[Jaén]] a [[Ciudad Real]], později též na Aragonii, Kastilii a Valencii. Mezi lety [[1486]] a [[1492]] bylo uspořádáno 25 ''[[autodafé]]'' jen v samotném [[Toledo|Toledu]], v letech [[1481]] a [[1826]] bylo v tomto městě uspořádáno dalších 464 ''autodafé'' zaměřených na Židy. Mezi lety [[1480]] a 1492 bylo celkem obviněno více než 13 tisíc ''conversos''. Inkviziční úsilí proti konvertitům vyvrcholilo vyhnáním všech Židů ze Španělska roku 1492. [162] => [163] => Bezpečné útočiště pro Židy skýtalo muslimské Španělsko, které se rychle stalo místem rozkvětu židovské kultury a intelektuálního života. Avšak již několik měsíců po pádu Granady byl [[31. květen|31. května]] 1492 vydán [[Dekret (listina)|dekret]] obou veličenstev o vyhnání Židů, kteří měli opustit zemi do konce července. Nesměli přitom odnést cokoli cenného, včetně zlata, stříbra a peněz. Důvodem udávaným v dekretu bylo obvinění, že se stavějí proti víře těch, kteří se obrátili na křesťanství. Tvrdí se, že [[don (titul)|don]] [[Isaac Abravanel]], který již dříve vykoupil 480 židovských [[moriskové|morisků]] z [[Málaga|Malagy]] nyní nabídl 600 tisíc korun, aby byl [[edikt]] zvrácen. Říká se, že Ferdinand dlouho váhal, ale na naléhání velkého inkvizitora Torquemady nabídku nakonec odmítl. [164] => [165] => Celkem se vyhnání týkalo 200 tisíc Židů, mnoho z nich však konvertovalo. Kolem 100 000 uteklo do Portugalska a 50 000 do dnešního [[Turecko|Turecka]] nebo severní [[Afrika|Afriky]].Johnson, P.: ''Dějiny židovského národa'', ROZMLUVY, Řevnice 1996, s. 222. Desítky tisíc jich během vyhnání zahynulo. Vyhnání Židů ze Španělska vedlo ke vzniku komunity [[Sefardové|sefardských Židů]]. Dekret nařizující vyhnání byl odvolán teprve roku [[1858]]. Španělská inkvizice měla po vyhnání Židů volné ruce. Každý Žid ve španělských královstvích byl buď [[křest|pokřtěn]] nebo vyhnán. Pokud nadále praktikovali židovství, byli pronásledováni jako znovuodpadlíci.{{Doplňte zdroj}} [166] => [167] => === Další počínání španělské inkvizice === [168] => [[Soubor:Francisco rizi-auto de fe.jpg|náhled|vlevo|upright=0.9|''Auto-da-fé'' na [[Plaza Mayor]] v Madridu roku 1683]] [169] => [[Soubor:Francisco de Goya - Escena de Inquisición - Google Art Project.jpg|náhled|upright=1.1|''Inkviziční tribunál'', [[Francisco Goya]]]] [170] => Sixtův následník, papež [[Inocenc VIII.]] vydal dvě buly (11. února a 15. července 1485), které žádaly větší milosrdenství a mírnost vůči ''conversos''. Nařídil však také všem katolickým monarchům vydat uprchlé Židy zpět do Španělska. [171] => [172] => Inkvizici řídily sice církevní autority, avšak pokud byl obviněný opravdu označen za heretika, byl vydán světské autoritě k potrestání. K vynucení doznání se užívalo mučení, často hodně kruté. Trestem mohla být veřejná hana (nosení potupného šatu zvaného ''sambenito''), vyhnanství, ale také smrt upálením. Odsouzenci, kterým se podařilo uprchnout, bývali trestáni v nepřítomnosti zhanobením a upálením svého portrétu či sochy. Vynesení rozsudků a vykonání trestů bylo inscenováno jako okázalé a odstrašující veřejné divadlo ''auto-da-fé'', které mohlo trvat i celý den. [[Autodafé|Auto-da-fé]] byla spojena s bohoslužbami, procesími a jinými církevními obřady, cílem auto-da-fé bylo předvést moc církve a potupit či zastrašit její skutečné nebo domnělé protivníky. Hranice často bývala vyzdobena a její zapálení mohl vykonat namísto kata i člen královské rodiny či vysoké šlechty. Udání mnoha lidí přicházela z pomsty nebo ze snahy získat si přízeň koruny. Král sám stál za mnoha obviněními, neboť toužil po majetku či zemi těchto ''conversos''. [173] => [174] => Inkvizice byla také použita na potlačování raného [[Protestantismus|protestantství]], [[Erasmus Rotterdamský|erasmiánství]] a ''[[alumbrados]]'', v [[18. století]] také proti [[encyklopedisté|encyklopedistům]] a [[osvícenství]]. [[Čarodějnictví]] však na rozdíl od ostatních evropských zemí nebylo v zájmu španělské inkvizice, nýbrž spíše světských soudů a hlavně lidových pověr. Domnělé čarodějnice byly španělskou inkvizicí zpravidla propuštěny nebo označeny za duševně choré. [175] => [176] => Španělská inkvizice byla zrušena během napoleonské nadvlády ([[1808]]–[[1812]]), ale byla znovu zřízena [[Ferdinand VII.|Ferdinandem VII.]], odsouzenci k smrti však už po roce 1812 nebývali upalování, ale popraveni [[Garota|garotou]] nebo [[Poprava zastřelením|zastřeleni]]. Posledním odsouzeným k smrti byl učitel [[Cayetano Ripoll]], který byl popraven garotou ve [[Valencie|Valencii]] [[26. červenec|26. července]] [[1826]] za hlásání osvícenských názorů a údajnou výuku [[deismus|deismu]]. {{Doplňte zdroj}} Oficiálně byla španělská inkvizice zrušena [[15. červenec|15. července]] [[1834]]. [177] => [178] => === Mučení === [179] => [[Soubor:Verscheiden wijzen van pijnigen bij de inquisitie gebruikelijk.jpg|náhled|upright=0.9|Způsoby mučení používané španělskou inkvizicí]] [180] => Podle pořadu [[BBC]] a [[A&E Network]] ''Myths of the Spanish Inquisition'' ([[1994]]) neexistovaly během španělské inkvizice mučírny a mučení bylo užíváno velmi zřídka. Např. ve Valencii ze 7 tisíc dokumentovaných případů bylo mučení užito u 2 % případů, většinou ne na déle než čtvrthodinu. Více než jednou bylo mučení užito pouze u méně než 1 % případů; nebyly zjištěny případy, kdy by se k mučení přistoupilo více než dvakrát. [181] => [182] => Mnoho postupů mučení, které se španělské inkvizici připisují, se nikdy nepoužívalo: mezi nimi např. [[železná panna]], které je užito až v [[reformace|reformovaném]] Německu. Podobně je to i s drcením prstů – toho se ve Španělsku neužívalo, na rozdíl od pronásledování katolíků [[William Cecil|Williamem Cecilem]] v Anglii za vlády [[Alžběta I.|Alžběty I.]] [183] => [184] => Některé ze svých postupů zmiňuje Torquemada: např. vodní mučení (''tortura del agua''), při němž se vyslýchanému lila voda do úst, až se domníval, že se topí. Dále užíval tzv. ''garrucha'', kdy byly oběti zkrouceny ruce za záda a potom byla natahována. Ve Španělsku se v tomto období užívalo tzv. španělské židle, která držela vyslýchaného, zatímco se mu škvařila chodidla; není však jisté, zda ji užívala i inkvizice.{{Doplňte zdroj}} [185] => [186] => === Rozsudky smrti === [187] => [[Soubor:Contemporary illustration of the Auto-da-fe held at Validolid Spain 21-05-1559..jpg|náhled|upright|vlevo|Upálení čtrnácti protestantů ve [[Valladolid]]u 21. května 1559]] [188] => [[Soubor:1685 - Inquisição Portugal.jpg|náhled|upright|vpravo|Mědiryt s tematikou portugalské inkvizice z roku [[1685]]]] [189] => V současné době probíhá v historiografii debata o skutečném významu španělské inkvizice a přesnosti dosud udávaných čísel. Někteří historikové udávají, že zmiňované počty trestů smrti jsou velmi přehnané, jiní historikové jdou až do stovek tisíců obětí.{{Doplňte zdroj}} [190] => [191] => Podle generálního sekretáře inkvizice v letech [[1789]]–[[1801]], [[Juan Antonio Llorente|Juana Antonia Llorente]], bylo mezi roky [[1480]] a [[1808]] odsouzeno k smrti 31 912 lidí. [[Philip Schaff]] uvádí ve své knize ''History of the Christian Church'' 8 800 obětí upálených během Torquemadových 18 let vykonávání úřadu.{{Doplňte zdroj}} [192] => [193] => Archivy španělské inkvizice zkoumají dnes historikové. [[Geoffrey Parker]] prozkoumal 49 tisíc případů mezi lety [[1540]] a [[1700]], tedy třetinu případů z této doby, a uvádí, že trest smrti byl vykonán u 776 z nich. Dřívější záznamy se nedochovaly stejně dobře, ale nepodporují obvyklou představu o krvavosti těchto procesů.{{Doplňte zdroj}} Jelikož se nezachovala úplná dokumentace činnosti španělské inkvizice, nezbývá než přesnější počty jejích obětí pouze odhadovat. Španělská inkvizice vedla v letech [[1550]]–[[1800]] přes 200 tisíc vyšetřování, v rámci nichž vydala celkem asi 3 nebo dokonce 4 tisíce rozsudků smrti. Odhadovaný počet obětí se u různých autorů liší, určitě však nepřekročil 10 tisíc. Po běsnění v prvních dvaceti letech fungování španělské inkvizice počet rozsudků smrti nikdy nepřekročil 4 %. Jejím cílem nebylo zabíjet, nýbrž zastrašovat.{{Citace monografie [194] => | příjmení = Ryś [195] => | jméno = Grzegorz [196] => | titul = Inkvizice [197] => | vydavatel = Mladá fronta [198] => | místo = Praha [199] => | rok = 2004 [200] => | počet_stran = 112 [201] => | strany = 89–90 [202] => | isbn = 80-204-1089-9 [203] => | překladatelé = Milan Moravec [204] => }} [205] => [206] => Portugalská inkvizice během svého dvousetletého působení (do roku [[1760]]) vedla na 30 tisíc procesů, v nichž bylo 1 175 osob odsouzeno k smrti (dalších 633 bylo upáleno ''in effigie'', tj. "obrazně"). [207] => [208] => === Ohlasy v umění === [209] => Španělská inkvizice se stala tématem v umění, literatuře i filmu: [210] => * [[Edgar Allan Poe]], ''[[Jáma a kyvadlo]]'' [211] => * [[Voltaire]], ''[[Candide]]'' [212] => * [[Francisco Goya|Goya]]: obrazy [213] => * [[skeč]] v seriálu [[Monty Pythonův létající cirkus]] – z ní zlidověla hláška: „Nikdo nečeká španělskou inkvizici!“ [214] => * [[Fjodor Michajlovič Dostojevskij]], ''[[Bratři Karamazovi]]'': podobenství o Velkém inkvizitorovi [215] => * [[Miloš Forman]], ''[[Goyovy přízraky]]'' (''Goya's Ghosts'') [216] => * [[Asobo Studio]], [[A Plague Tale: Innocence]] – videohra{{Citace elektronického periodika [217] => | titul = RECENZE: A Plague Tale ukazuje drsný středověk: inkvizici, mor a krysy [218] => | periodikum = iDNES.cz [219] => | url = https://www.idnes.cz/hry/recenze/a-plague-tale-recenze-hry.A190513_133543_bw-pc-recenze_srp [220] => | datum vydání = 2019-05-14 [221] => | datum přístupu = 2022-01-08 [222] => }} [223] => [224] => == Římská inkvizice == [225] => {{viz též|Římská inkvizice}} [226] => Papež [[Pavel III.]] ustanovil roku [[1542]] pod názvem ''Svatá kongregace obecné inkvizice'' stálou [[kongregace|kongregaci]] kardinálů, která se měla starat o integritu víry a zkoumat chybné a falešné nauky.Mráček, P., K.: ''Upalování čarodějnic a inkvizice'', Matice cyrilometodějská, Olomouc 2006, s. 41, {{ISBN|80-7266-229-5}}. Tento úřad byl nazýván též [[Svaté oficium]]. S touto inkvizicí je spojen např. proces s [[Galileo Galilei|Galileem]] v 30. letech [[17. století]] nebo rozsáhlá [[cenzura]]. Inkvizice vypracovávala a stále rozšiřovala [[Index zakázané literatury]]. Na něm například v [[17. století]] byla zhruba třetina české literatury.{{Doplňte zdroj}} [227] => [228] => Obžalovaný byl vyslýchán vždy v přítomnosti dvou svědků a bylo mu předloženo shrnutí obžaloby. Závěry inkvizice se recitovaly před publikem a kajícník odpřisáhl na kolenou s rukou položenou na Bibli. Rozsah trestů se pohyboval od návštěvy kostela přes pouti, nesení kříže, vězení, a pokud obviněný nechtěl přísahat, až k popravě. Poprava se uskutečňovala upálením u kůlu a pokud obviněný zemřel před koncem procesu, byly jeho ostatky exhumovány a spáleny. Poprava a doživotní vězení byly vždy spojeny s konfiskací majetku odsouzeného. {{Doplňte zdroj}} [229] => [230] => Význam inkvizice v novověku {{Doplňte zdroj}} zvolna upadal, jednak v souvislosti s [[reformace|protestantskou reformací]] a vzniku církví nezávislých na církvi římské, jednak s růstem moci [[absolutismus|absolutistických]] panovníků v [[17. století]], kteří již nebyli ochotni podřizovat se rozhodnutím inkvizice a dalších institucí papeže. [231] => [232] => === Změna názvu === [233] => V roce [[1908]] změnil [[Pius X.]] kongregaci název na ''Posvátná kongregace svatého úřadu'', v roce [[1965]] ji pak [[Pavel VI.]] přejmenoval na [[Kongregace pro nauku víry|Kongregaci pro nauku víry]]. [234] => [235] => === Papežská omluva === [236] => V roce [[2000]] se papež [[Jan Pavel II.]] omluvil za hříchy, které římští katolíci spáchali ve jménu své víry včetně přehmatů během inkvizice, systematického útlaku prováděného církevními hodnostáři, aby byly chráněny ortodoxní doktríny. [237] => [238] => == Citát == [239] => {{citát|Inkvizice, tento tribunál soudící myšlenky, toto mohutné zřízení, jehož pouhá představa ruší naše slabé nervy a nažene úzkost našim ptačím mozkům; inkvizice věděla velmi dobře, že nejtěžší zločiny jsou zločiny ducha, ba proto tak bezlítostně trestala jich…|[[Jules Barbey d'Aurevilly]]}} [240] => {{Citát|Na začátku výslechu, který zaznamenával úředník v latině, museli obvinění i svědkové přísahat, že nic nezatají. Pokud odmítli přísahat, bylo to považováno za projev souhlasu s obviněním. Pokud odmítli obvinění bez důkazu, že jsou nevinni, nebo stále odmítali přiznání, byly ukládány nejtěžší tresty: propadnutí majetku a téměř bez výjimky smrt upálením. Ve svém velkém pokrytectví papežská církev prohlašovala, že jí není dovoleno prolít krev a proto byli odsouzení předáni spolupracující světské moci, aby je potrestala nebo popravila.|John Foxe (1516-1587){{Citace monografie [241] => | příjmení = Foxe [242] => | jméno = John [243] => | titul = Foxe's Book of Martyrs [244] => | vydavatel = Bridge-Logos Publishers [245] => | rok = 2011 [246] => | počet_stran = 536 [247] => | strany = 73–74 [248] => | isbn = 978-0-882-70-875-1 [249] => }}}}{{Citát|Obhajoba před inkvizicí měla malý užitek, obvinění totiž bylo dostatečným důkazem viny, a čím byl obviněný bohatší, tím více byl v ohrožení. Lidé často nebyli popraveni kvůli falešnému učení, ale kvůli majetku.|John Foxe (1516-1587)}}{{citát|Pro převážnou většinu lidí bude pravděpodobně velmi těžké uvěřit, že opravdu nikdy neexistovala inkvizice jako jeden všemocný, hrozivý, centralizovaný soud-bestie, pronikající svými chapadly všechny projevy hledání náboženské pravdy a intelektuální nebo politické svobody. [250] => |[[Grzegorz Ryś]]{{Citace monografie [251] => | příjmení = Ryś [252] => | jméno = Grzegorz [253] => | titul = Inkvizice [254] => | vydavatel = Mladá fronta [255] => | místo = Praha [256] => | rok = 2004 [257] => | počet_stran = 112 [258] => | strany = 7–8 [259] => | isbn = 80-204-1089-9 [260] => | překladatelé = Milan Moravec [261] => }}}} [262] => [263] => {{citát|Není možné vytvořit dramatičtější obraz církve (než ten), jenž se stal popřením jí samé, vtěleným protivenstvím všech zásad, které hlásá.|Grzegorz Ryś}} [264] => [265] => == Reference == [266] => [267] => [268] => == Literatura == [269] => * {{Citace monografie [270] => | příjmení = Grigulevič [271] => | jméno = I., R. [272] => | rok = 1982 [273] => | titul = Dějiny inkvizice [274] => | vydavatel = nakladatelství Svoboda [275] => | místo = Praha [276] => }} [277] => * FOXE, J. ''Foxe's Book of Martyrs'', Bridge-Logos Publishers, 2001. [278] => * HROCH, M. – SKÝBOVÁ, Anna: ''Králové, kacíři, inkvizitoři'', Praha 1987. [279] => * {{Citace monografie [280] => | příjmení = Johnson [281] => | jméno = Paul [282] => | odkaz na autora = Paul Johnson [283] => | rok = 1996 [284] => | titul = Dějiny židovského národa [285] => | vydavatel = ROZMLUVY [286] => | místo = Řevnice [287] => | isbn = 80-85336-31-6 [288] => }} [289] => * {{Citace monografie [290] => | příjmení = Kamen [291] => | jméno = H. [292] => | rok = 1999 [293] => | titul = The Spanish Inquisition: A Historical Revision [294] => | url = https://archive.org/details/spanishinquisiti00henr [295] => | vydavatel = Yale University Press [296] => | místo = New Haven [297] => }} [298] => * {{Citace monografie [299] => | příjmení = Peters [300] => | jméno = E., M. [301] => | rok = 1989 [302] => | titul = Inquisition [303] => | url = https://archive.org/details/inquisition0000pete [304] => | vydavatel = University of California Press [305] => | místo = Berkeley [306] => }} [307] => * {{Citace monografie [308] => | příjmení = Evans [309] => | jméno = G., R. [310] => | rok = 2006 [311] => | titul = Stručné dějiny kacířství [312] => | vydavatel = Volvox globator [313] => | místo = Praha [314] => | isbn = 80-7207-621-3 [315] => }} [316] => * {{Citace monografie [317] => | příjmení = Mráček [318] => | jméno = P., K. [319] => | rok = 2006 [320] => | titul = Upalování čarodějnic a inkvizice [321] => | vydavatel = Matice cyrilometodějská s.r.o. [322] => | místo = Olomouc [323] => | isbn = 80-7266-229-5 [324] => }} [325] => * {{Citace monografie [326] => | příjmení = Given [327] => | jméno = J., B. [328] => | rok = 2008 [329] => | titul = Inkvizice a středověká společnost [330] => | vydavatel = Verbum Publishing s.r.o. [331] => | místo = Neratovice [332] => | isbn = 978-80-903920-0-7 [333] => }} [334] => [335] => == Související články == [336] => * [[Inkviziční řízení]] [337] => * [[Římská inkvizice]] [338] => * [[Čarodějnické procesy]] [339] => * [[Hereze|Kacířství]] [340] => * [[Seznam velkých inkvizitorů Španělska]] [341] => [342] => == Externí odkazy == [343] => * {{Commonscat}} [344] => * {{Otto|Inkvisice}} [345] => * {{Wikicitáty|téma=Inkvizice}} [346] => * {{Wikislovník|heslo=inkvizitor}} [347] => * [http://www.hks.re/wiki/inkvizice KÁNSKÝ, Alois ''Inkvizice'' (online) KŘESŤANSKÉ SPOLEČENSTVÍ VŠZ Praha, 1990. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/inkvizice] [348] => * [https://web.archive.org/web/20050217084040/http://www.blisty.cz/2004/6/18/art18583.html Vatikán tvrdí, že inkvizice nebyla tak špatná] – Miloš Kaláb, 17.6.2004, Britské listy [349] => * [http://www.narod-sobe.cz/clovek/veda/filosofie/nabozenstvi/krestanstvi/Inkvizice/www.kaplnka.sk/Inkvizice.htm Relat. podrobné informace o španělské inkvizici] [350] => * [http://eridanus.cz/id32402/ve%282da/ve%282dy_o_c%282loveku/filozofie/nabozenstvi/krestanstvi/Inkvizice/Pravda_a_lez_o_carodejnickych_procesech.htm Pravda a lež o čarodějnických procesech] {{Wayback|url=http://eridanus.cz/id32402/ve%282da/ve%282dy_o_c%282loveku/filozofie/nabozenstvi/krestanstvi/Inkvizice/Pravda_a_lez_o_carodejnickych_procesech.htm |date=20150924001826 }} [351] => * [http://pistis.webnode.cz/news/inkvizice-a-pocet-mrtvych/ Inkvizice a počet mrtvých] [352] => [353] => {{Autoritní data}} [354] => {{Portály|Křesťanství}} [355] => [356] => [[Kategorie:Inkvizice| ]] [357] => [[Kategorie:Dějiny církve]] [358] => [[Kategorie:Právní dějiny]] [359] => [[Kategorie:Diskriminace na základě náboženství]] [] => )
good wiki

Inkvizice

Svatým oficiem, Joseph-Nicolas Robert-Fleury, obraz 19. století Inkvizice, (zastarale) též inkvisice (lat.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'papež','biskup','Hereze','Inocenc VIII.','17. století','Alexandr VI.','Katalánsko','1808','reformace','hereze','Portugalsko','1252'

1252

1808

Biskup

Hereze

Katalánsko

Katalánsko je autonomní společenství ve východním Španělsku.

Papež

Portugalsko

Portugalsko je evropská země nacházející se na Pyrenejském poloostrově.

Reformace

The summary of the Czech Wikipedia page "Reformace" (Reformation) provides an overview of the Protestant Reformation movement that took place in the Czech lands during the 16th century.