Array ( [0] => 15537091 [id] => 15537091 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Judea [uri] => Judea [3] => Judea 1 by David Shankbone.jpg [img] => Judea 1 by David Shankbone.jpg [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Různé významy|tento=antické římské provincii|druhý=geografické oblasti|stránka=Judsko}} [1] => {{Infobox - zaniklý stát [2] => | název = Provincie Judea [3] => | originální název = Provincia Iudaea
ἐπαρχία Ιουδαίας [4] => | rok vzniku = 6 [5] => | rok zániku = 132 [6] => | více před = [7] => | před 1 = Herodovská tetrarchie [8] => | před 1 vlajka = Menora Titus.png [9] => | před 2 = [10] => | před 2 vlajka = [11] => | více po = [12] => | po 1 = Syria Palaestina [13] => | po 1 vlajka = Vexilloid of the Roman Empire.svg [14] => | po 2 = [15] => | po 2 vlajka = [16] => | po 3 = [17] => | po 3 vlajka = [18] => | šířka 1. sloupce = [19] => | vlajka = [20] => | článek o vlajce = [21] => | velikost vlajky = [22] => | znak = [23] => | článek o znaku = [24] => | velikost znaku = [25] => | rámeček znaku = [26] => | mapa = Provincie Judea C1.jpg [27] => | velikost mapy = [28] => | mapa poznámka = Provincie Judea [29] => | hlavní město = Caesarea Maritima [30] => | rozloha = [31] => | rozloha poznámka = [32] => | nejvyšší bod = [33] => | nejvyšší bod poznámka = [34] => | nejdelší řeka = [35] => | nejdelší řeka poznámka = [36] => | počet obyvatel = [37] => | počet obyvatel poznámka = [38] => | jazyky = [[aramejština]], [[řečtina]], ([[hebrejština]]) [39] => | národnostní složení = [40] => | náboženství = [[judaismus]] [41] => | státní zřízení = [[Římské provincie|římská provincie]] [42] => | mateřská země = {{Vlajka a název|Římská říše}} [43] => | měna = [44] => | vznik = 6 n. l.– podřízení [[Judsko|Judska]] a [[Samařsko|Samařska]] přímé [[římská říše|římské]] správě [45] => | zánik = 132 – [[povstání Bar Kochby]] [46] => }} [47] => '''Provincie Judea''' ({{Vjazyce2|la|Iudaea}}, {{Vjazyce|el}} Ιουδαία, {{Vjazyce|he}} יהודה) byla [[římské provincie|římská provincie]] existující v letech [[6]]–[[132]] n. l. Jejím jádrem bylo [[Judsko]] a [[Samařsko]], později však do ní byly začleněny i ostatní části [[Hasmoneovské království|Herodova království]]. Provincie spadala pod přímou římskou správu. [48] => [49] => Římští správcové se ovšem vůči [[Židé|židovskému]] náboženskému cítění chovali necitlivě, mnozí z nich byli navíc neschopní, takže stále více rostla nespokojenost obyvatel s římskou nadvládou. Když potom [[Gessius Florus]] roku [[66]] vyplenil [[druhý chrám|chrámový]] poklad, vypukla [[první židovská válka]]. Povstalci ovšem byli rozštěpení do několika znepřátelených frakcí, takže když římské vojsko vedené [[Vespasianus|Vespasianem]] a [[Titus|Titem]] dobylo [[Galilea|Galileu]] a oblehlo [[Jeruzalém]], vypukla v tomto městě občanská válka. Roku [[70]] byl nakonec Jeruzalém dobyt a srovnán se zemí i spolu s Chrámem. Roku [[74]] byl zlomen odpor posledních povstalců. [50] => [51] => Zničení Chrámů mělo vážné důsledky pro židovské náboženství, neboť Židé ztratili místo konání bohoslužby. Ústřední místo ve formujícím se [[rabínský judaismus|rabínském judaismu]] získalo studium [[Tóra|Tóry]]. V [[Javne]] vznikl [[Palestinský kánon|palestinský biblický kánon]] a začal se utvářet materiál, který byl později sepsán v [[Mišna|Mišně]]. [52] => [53] => [[Hadrianus|Hadriánova]] snaha prosadit v Judeji [[pohanství]] však vyvolala [[Povstání Bar Kochby|Bar Kochbovo povstání]], které bylo znovu tvrdě potlačeno. Tentokrát navíc Židům bylo zakázáno jejich náboženství a provincie Judea se přeměnila na provincii [[Syria Palaestina]]. Oblast [[Judsko|Judska]] se vylidnila a těžiště židovského osídlení se přesunulo do [[Galilea|Galileje]] a [[židovská diaspora|židovské diaspory]]. [54] => [55] => == Herodovo dědictví == [56] => {{Podrobně|Herodovské království|Herodovská tetrarchie|}} [57] => [[Soubor:Herodian tetrachy.png|náhled|upright|vlevo|Rozsah vlády Herodovců {{Legenda|#008DB5|etnarcha [[Herodes Archelaos]]|border=1px solid black}}{{Legenda|#7C4763|tetrarcha [[Herodes Antipas]]|border=1px solid black}}{{Legenda|#DB8960|tetrarcha [[Filip I. Herodes]]|border=1px solid black}}{{Legenda|#FFC3B8|královna [[Salome I.]]|border=1px solid black}}{{Legenda|#F85F5A|[[Dekapolis]]|border=1px solid black}}]] [58] => [59] => Poprvé vojsko [[římská říše|římské říše]] do [[Palestina|Palestiny]] vstoupilo roku [[63 př. n. l.]], když [[Pompeius]] rozhodl mocenský spor mezi [[Hyrkán II.|Hyrkánem II.]] a jeho bratrem [[Aristobúlos II.|Aristobúlem II.]] Vláda správců určených Římem však zemi pokoj nepřinesla a správci museli neustále tišit nepokoje. Ke konci 40. let 1. století př. n. l. navíc přívrženci [[Hasmoneovské království|Hasmoneovce]] [[Antigonos|Antigona]] využili boje o moc uvnitř římské říše a [[parthská říše|parthského]] vpádu do Sýrie k vyvolání povstání a svržení přívrženců Římanů.{{Citace monografie|příjmení=Schäfer|jméno=Peter|odkaz na autora=Peter Schäfer|titul=Dějiny židů v antice od Alexandra Velikého po arabskou nadvládu|vydání=1|místo=Praha|vydavatel=Vyšehrad|rok=2003|isbn=80-7021-633-6|poznámka=Dále jen Schäfer (2003)|strany=79–87|jazyk=}} [60] => [61] => [[Herodes Veliký|Herodes]], který uprchl do [[Řím]]a však dokázal získat přízeň [[římský senát|římského senátu]], který jej jmenoval židovským králem. Během roku [[37 př. n. l.|37]] pak Herodes Judsko dobyl, Antigona nechal popravit a oženil se s vnučkou Hyrkána II. [[Mariamné]], čímž se přiženil do rodu Hasmoneovců. Herodes se sice dokázal vyhnout přímé římské správě, judské království se však stalo [[vazal]]ským královstvím, jež nesmělo vykonávat vlastní samostatnou zahraniční politiku. Ve vnitřních záležitostech ovšem Herodes disponoval plnou mocí.Schäfer (2003). s. 87n. [62] => [63] => Po Herodově smrti následovaly nástupnické spory a zpochybňování Herodovy závěti. Římané však závěť potvrdili, takže si Herodovo království mezi sebe rozdělili [[Herodes Filip I.|Filip]] (4 př. n. l. - 33/34 n. l., okrajové oblasti v [[Sýrie|Sýrii]]), [[Herodes Antipas]] (4 př. n. l. - 39 n. l., [[Galilea]] a [[Perea]]) a [[Herodes Archelaos|Archelaos]] (4 př. n. l. - 6 n. l., [[Judsko]], [[Samařsko]], [[Idumea]]).Schäfer (2003). s. 99-106. [64] => [65] => == Vznik provincie == [66] => [[Soubor:View of Ancient Jerusalem.jpg|náhled|Model antického [[Jeruzalém]]a před jeho zničením roku [[70]]]] [67] => [68] => === Římská správa === [69] => Archelaova vláda byla ovšem natolik krutá, že Židé vyslali k císaři delegaci a dosáhli jeho sesazení. [[Judsko]] a [[Samařsko]] se pak stalo [[římské provincie|římskou provincií]], kterou spravoval [[prefekt]] ([[6]]–[[44]]) a později [[prokurátor]] ([[44]]–[[70]]) se sídlem v [[Caesarea Maritima|Caesareji Přímořské]]. Prefekt / prokurátor disponoval jen pomocnými vojenskými sbory. Výkon [[Občanské právo|občanského]] a [[trestní právo|trestního práva]] Římané ponechali židovským autoritám ([[sanhedrin]]u), [[trest smrti]] ovšem zůstal vyhrazen prokurátorovi. Židé požívali značné politické i náboženské [[autonomie]], která však byla omezena prefektovým / prokurátorovým právem jmenovat a odvolat [[velekněz]]e.Schäfer (2003). s. 106-108. [70] => [71] => Vláda prefektů a prokurátorů ovšem nebyla vůči židovskému cítění příliš citlivá. Například [[Pilát Pontský|Pontius Pilatus]] (26-36) nechal vystavět [[akvadukt]] z [[druhý chrám|chrámového]] pokladu, a dokonce se v Chrámu snažil postavit sochu zbožštělého [[Caligula|Caliguly]]. V letech (37-44) byly všechny oblasti bývalého Herodova království opět sjednoceny pod vládu [[Herodes Agrippa I.|Arippy I.]], jenž obdržel titul židovského krále díky svému přátelství s Caligulou, po jeho smrti však všechna tato území připadla do provincie Judea.Schäfer (2003). s. 108-113. [72] => [73] => [[Soubor:Caesarea maritima BW 4.JPG|náhled|vlevo|Amfiteátr v [[Caesarea Maritima|Caesareji Přímořské]], sídle římských prefektů a prokurátorů]] [74] => [75] => Obyvatelstvo Judeje bylo [[Bilingvismus|bilingvní]], mluvilo [[řečtina|řecky]] a [[aramejština|aramejsky]]; [[hebrejština]] nacházela své uplatnění již jen jako [[liturgie|liturgický]] či posvátný jazyk.{{Citace monografie|příjmení=Thiede|jméno=Carsten Peter|odkaz na autora=Carsten Peter Thiede|titul=Svitky od Mrtvého moře a židovský původ křesťanství|vydání=1|místo=Praha|vydavatel=Volvox Globator|rok=2004|isbn=80-7207-549-7|poznámka=Dále jen Thiede (2004)|strany=74–83|jazyk=}} Zařazením [[Judsko|Judska]] do římské říše se otevřely jejím obyvatelům nové možnosti, takže mnozí odcházeli do jiných končin říše. Často však dále udržovali se svou domovinou kontakty, dále vyznávali [[judaismus]] a na mnohých místech tak vytvořili židovskou pospolitost (například v [[Řím]]ě). Nejvýznamnější židovská komunita žila v [[Starověký Egypt|Egyptě]], kde Židé podle některých odhadů tvořili až 10 % obyvatelstva, většina z nich žila v [[Alexandrie|Alexandrii]].Segert (1995). s. 191-195. [76] => [77] => [[Soubor:1QIsa b.jpg|náhled|Zlomek [[Svitky od Mrtvého moře|svitku od Mrtvého moře]] nalezený na [[esejci|esejském]] sídlišti [[Kumrán]]]] [78] => [79] => === Židovská hnutí === [80] => Neschopná vláda římských správců vyvolávala odpor obyvatelstva. Nejradikálnější hnutí představovali [[zelóti]]. Toto hnutí se rozpadalo na různé soupeřící skupinky, pojil je však společný cíl: svržení římské nadvlády, který se snažili realizovat drobnými útoky na cíle římské správy a kolaboranty. Umírněnější skupinu představovali [[farizeové]], kteří požívali podpory širokých vrstev obyvatelstva. Římskou nadvládu interpretovali jako trest za hříchy [[Hasmoneovské království|hasmoneovských králů]], v budoucnu však měla být římská nadvláda překonána. Na druhé straně spektra stáli [[saduceové]], [[helénizace|helénizovaná]] [[hierokracie]] (kněžská aristokracie), jež byla dříve spjata s vládnoucími Hasmoneovci a nyní široce kolaborovala s Římany.{{Citace monografie|příjmení=Segert|jméno=Stanislav|odkaz na autora=Stanislav Segert|titul=Starověké dějiny židů|vydání=1|místo=Praha|vydavatel=Nakladatelství Svoboda|rok=1995|isbn=80-205-0304-8|poznámka=Dále jen Segert (1995)|strany=179–185|jazyk=}} [81] => [82] => Mezi apolitická hnutí patřili [[esejci]], jejichž centrem byl [[Kumrán]] v [[Judská poušť|Judské poušti]] na břehu [[Mrtvé moře|Mrtvého moře]], žili však také na mnoha dalších místech po celé Judeji. Významná skupina esejců žila také v Jeruzalémě.Thiede (2004). s. 28-32. Posledním významným židovským hnutím bylo [[křesťanství]], jež považovalo [[Ježíš Kristus|Ježíše Nazaretského]], kterého Římané ukřižovali, za [[mesiáš]]e. Přívržence však křesťanství začalo získávat až po [[první židovská válka|první židovské válce]].Segert (1995). s. 185-190. [83] => [84] => Od poloviny 40. let se situace v provincii začala římským prokurátorům vymykat z rukou. Aktivita zelótů prudce rostla, stejně jako vystoupení údajných [[mesiáš]]ů, proroků a demagogů. Kromě zelótů začali vytvářet své bojůvky také saduceové a městská [[aristokracie]], takže k nepokojům a potyčkám docházelo v Judeji stále častěji.Schäfer (2003). s. 113-118. [85] => [86] => == Povstání proti římské nadvládě == [87] => [[Soubor:Jews place of wailing, 1860.jpg|náhled|vlevo|Židé modlící se u [[Zeď nářků|Zdi nářků]], zbytků základů Chrámu, 19. století]] [88] => [89] => === První židovská válka === [90] => {{Podrobně|První židovská válka}} [91] => [92] => Když prokurátor [[Gessius Florus]] (64-66) vyplenil chrámový poklad, zahájili zelóti povstání. Podporu farizeů ovšem nezískali a od saduceů ji ani nemohli očekávat, což zapříčinilo rozštěpení zelótů. Brzy však přitáhl s vojskem [[Sýrie (provincie)|syrský]] místodržící [[Cestius Gallus]], což přinutilo židovské frakce se sjednotit, do organizace boje se dokonce zapojil velekněz, takže Židé pak společně římské vojsko porazili.Schäfer (2003). s. 119-123. [93] => [94] => Židé potom začali válku převážně z iniciativy farizeů organizovat systematicky. Do jednotlivých částí provincie byli vysláni vojenští velitelé, kteří měli protiřímské povstání organizovat. Židé začali také razit své vlastní mince. Římané na potlačení povstání vyslali tři [[Římská legie|legie]] pod vedením [[Vespasianus|Vespasiana]]. Vespasianus roku [[67]] udeřil na [[Galilea|Galileu]], kterou díky sporům mezi židovskými frakcemi rychle dobyl, a židovského vojenského velitele [[Flavius Iosephus|Josefa ben Matitjáha]] (ve službách Římanů přijal jméno Flavius Iosephus) zajali.Schäfer (2003). s. 123n. [95] => [96] => [[Soubor:Vista general de Masada.jpg|náhled|[[Masada]], místo posledního židovského odporu]] [97] => Vespasianus pak pokračoval na jih, po [[Nero]]nově smrti byl však provolán [[caesar|císařem]], a tak Palestinu opustil a velení přenechal svému synovi [[Titus|Titovi]]. Ten oblehl [[Jeruzalém]] s cílem jej vyhladovět. To již v tomto městě zuřila občanská válka mezi jednotlivými židovskými frakcemi. Během roku [[70]] římské vojsko postupně vyhladovělý Jeruzalém dobývalo, až nakonec město zcela srovnalo se zemí, včetně [[druhý chrám|Chrámu]]. Další čtyři roky římské vojsko likvidovalo poslední místa odporu, poslední tvrz [[Masada]] Římané obsadili roku [[74]].Schäfer (2003). s. 124-127. [98] => [99] => === Meziválečné období === [100] => Válka přinesla poničení a vylidnění mnoha oblastí a zchudnutí obyvatelstva. Zničení Chrámu rovněž znamenalo konec chrámového kultu, takže Židé nyní museli hledat novou formu svého náboženství. Iniciativy se ujali [[farizeové]], kteří se snažili transformovat svatost Chrámu do všech oblastí každodenního života. Hlavním úkonem posvěcujícím člověka již nebyla chrámová bohoslužba, nýbrž každodenní studium [[Tóra|Tóry]]. Centrem tohoto hnutí, z něhož vzešla [[rabínský judaismus|rabínská forma judaismu]], byla náboženská škola v [[Javne]], kterou založil [[Jochanan ben Zakaj]]. V tomto městě zřejmě také vznikl [[palestinský kánon|palestinský biblický kánon]] a začal se formovat materiál, jenž byl později sepsán v [[Mišna|Mišně]].Schäfer (2003). s. 128-137. [101] => [102] => Proces vytváření nauky rabínského judaismu s sebou nesl také prohlubování rozporů mezi Židy a [[křesťané|křesťany]], až Židé nakonec křesťany ze svého středu vyloučili. To jen spolu se zánikem židokřesťanské komunity v Jeruzalémě urychlilo proces přesouvání těžiště z židokřesťanů na pohanokřesťany a proces [[helénizace]] křesťanství.Segert (1995). s. 218-220. [103] => [104] => S potlačením povstání odešlo mnoho Židů z Palestiny do jiných oblastí římské říše. Když pak císař [[Traianus]] táhl proti [[parthská říše|Parthům]], využili toho Židé v [[Kyrenaika|Kyrenaice]] roku [[115]] k povstání, které se rozšířilo také do [[Starověký Egypt|Egypta]] a některých dalších míst [[židovská diaspora|židovské diaspory]]. [[Lusius Quietus]] toto povstání potlačil až roku [[117]] po dvou letech [[Quietova válka|války]].Schäfer (2003). s. 137-139. [105] => [106] => [[Soubor:Barkokhba-silver-tetradrachm.jpg|náhled|vlevo|Mince ražené Bar Kochbovými povstalci]] [107] => [108] => === Bar Kochbovo povstání === [109] => {{Podrobně|Povstání Bar Kochby}} [110] => [111] => Roku [[132]] vypuklo další velké povstání v [[Palestina|Palestině]]. Důvody povstání nejsou zcela známy, podnětem mohl být snad [[Hadrianus|Hadriánův]] záměr zakázat Židům [[obřízka|obřízku]] nebo vybudovat na místě zbořeného Jeruzaléma helénistické město [[Aelia Capitolina]]. Do čela povstání se postavil [[Šimon bar Kochba]], s nímž byly spojeny některé [[mesiáš|mesiášské představy]]. Povstání zprvu dosahovalo úspěchů, nakonec se však veliteli římské legie [[Sextus Iulius Severus|Sextu Iuliu Severovi]] podařilo povstalce zatlačit do [[Judská poušť|Judské pouště]], kde byl nakonec jejich odpor zlomen.Schäfer (2003). s. 140-151. [112] => [113] => Výsledky války byly pro Židy drastické. Hadrián zakázal Židům jejich náboženství, nechal popravovat židovské učence a odvést mnoho Židů do [[otroctví]]. Na místě Jeruzaléma nechal postavit římské město Aelia Capitolina, do kterého byl Židům vstup zakázán a ve kterém nechal vybudovat chrám se dvěma sochami, jednou [[Jupiter (mytologie)|Jovovou]], druhou svou. Židovské osídlení [[Judsko|Judska]] se ocitlo v troskách a život palestinských Židů se přesunul do [[Galilea|Galileje]].Schäfer (2003). s. 151-155. Židovské historické nároky na tuto oblast měly být zapomenuty, k čemuž mělo přispět i přeměnění provincie Judea v provincii [[Syria Palaestina]], která odkazovala na [[Pelištejci|Pelištejce]], dávné židovské nepřátele.Segert (1995). s. 223. [114] => [115] => == Odkazy == [116] => [117] => === Reference === [118] => [119] => [120] => === Související články === [121] => * [[Římské provincie]] [122] => * [[Starověké dějiny Židů]] [123] => [124] => === Externí odkazy === [125] => * {{Commonscat}} [126] => [127] => {{Geografie Izraele}}{{Římské provincie}}{{Autoritní data}} [128] => [129] => {{Portály|Hebraistika}} [130] => [131] => [[Kategorie:Judea| ]] [132] => [[Kategorie:Geografie Západního břehu Jordánu]] [133] => [[Kategorie:Geografie Izraele]] [134] => [[Kategorie:Starověké dějiny Židů]] [135] => [[Kategorie:Starověké římské provincie]] [] => )
good wiki

Judea

Provincie Judea ( Ιουδαία, יהודה) byla římská provincie existující v letech 6-132 n. l.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Judsko','Galilea','Samařsko','mesiáš','Hasmoneovské království','70','druhý chrám','Starověký Egypt','Titus','132','Hadrianus','Tóra'

132

70

Stránka 70 na české Wikipedii je stránka v rámci sekce o knize "Dům bez klíčů" od amerického spisovatele Earla Derr Biggersa.

Galilea

Hadrianus

Judsko

Mesiáš

Samařsko

Titus

Tóra