Array ( [0] => 14867890 [id] => 14867890 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Kajkavština [uri] => Kajkavština [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Kajkavstina.png|vpravo|náhled|300px|Kajkavské nářečí na srbo-chorvatském jazykovém prostoru]] [1] => '''Kajkavština''', tedy '''kajkavské nářečí''' je jedním ze tří hlavních nářečí [[chorvatština|chorvatského jazyka]]. Svůj název dostalo podle slova ''kaj'', tedy zájmena ''co''. Tím se odlišuje od [[čakavština|čakavského]] a především [[štokavština|štokavského nářečí]]. Druhé uvedené je v současné době v chorvatském jazyce dominantní, avšak [[Chorvatská literatura|chorvatská literární tradice]] má především kajkavské základy. [2] => [3] => Kajkavský dialekt používá místo klasického štokavského „što/šta“ „kaj“, a to i v případech dalších, odvozených slov (''zakaj'' namísto ''zašto'', ''nekaj'' namísto ''nešto'' apod.). V kajkavských slovesech nedochází k přeměně ''l'' v ''o'' v případě minulého času mužského rodu (''radil'' místo ''radio''); jazyk obecně přebírá řadu dalších, především pro [[slovinština|slovinštinu]] podobných rysů. [4] => [5] => == Rozšířenost == [6] => [[File:Serbo croatian dialects historical distribution 2.png|thumb|Rozšíření čakavštiny, kajkavštiny a západní štokavštiny před migracemi v 16. století. Kajkavština žlutě.]] [7] => Kajkavským nářečím se mluví především v severozápadním a centrálním dílu chorvatského jazykového prostoru, tedy v [[Záhřeb]]u, Prigorje, [[Mezimuří]], [[Podravina|Podravině]], Chorvatském záhoří, [[Žumberak]]u, na [[Turopolje|Turopolji]], v západní [[Moslavina|Moslavině]], [[Pokuplje|Pokuplju]] a [[Gorni Kotar|Gorném Kotaru]]. Mimo hranic Chorvatska jsou kajkavci také ti Chorvaté, kteří žijí v [[Maďarsko|Maďarsku]] (v okolí [[Neziderské jezero|Neziderského jezera]], kde chorvatská menšina zasahuje až k [[Bratislava|Bratislavě]], Pomuří a Podráví), a také v oblastech, kam se vystěhovali během rozvoje tzv. [[Vojenská hranice|vojenské krajiny]], tedy ve [[Vojvodina|Vojvodině]], či v [[Rumunsko|Rumunsku]]. Kajkavsky také mluví někteří emigranti ve [[Spojené státy americké|Spojených státech]] a v Austrálii. [8] => [9] => V současné době kajkavsky mluví 31 % lidí, tedy kolem jedné třetiny všech Chorvatů. Do [[první světová válka|první světové války]] toto nářečí užívalo kolem 36 % obyvatel. Tento pokles není ovšem tak velký jako v případě čakavského nářečí, kterého mluvčí ubývají rychleji; kajkavský prostor je víceméně homogennějšího charakteru. Kromě větších měst, kde se mluví kajkavsky ([[Varaždin]], [[Čakovec]]) má také svoje mluvčí i v menších sídlech ([[Krapina]], [[Križevci]], [[Čazma]], [[Popovača]], [[Samobor]], [[Ozalj]], [[Delnice]] atd.). [10] => [11] => V souvislosti s vyslovováním hlásky [[Ѣ|jať]] nelze (na rozdíl od [[štokavština|štokavců]]) rozlišit mluvčí kajkavského nářečí na určité jasné skupiny; objevují se však určité zákonitosti; 3/5 kajkavců vyslovují ě jako „ej“, 1/4 jako „je“ a zbytek, mnohdy oblasti, kde se uchovaly archaické podoby nářečí, i jako dvouhlásku „ie, iei, nebo ii“. [12] => [13] => == Historický vývoj == [14] => [[Soubor:Pavao Štoos2.jpg|vpravo|náhled|upright|Pavao Štoos]] [15] => Od poloviny [[16. století]] až do [[Ilyrismus|národního obrození]] bylo právě kajkavské nářečí tím, ve kterém vznikala literární tvorba. Prosto obrozeneckých reforem, které upravily chorvatský jazyk do dnešní podoby, zapisovalo se tehdy [[spřežka]]mi, odvozenými z [[maďarština|maďarštiny]] (tedy cs - /č/, cz - /c/, dy, gy - /ž/, ly - /lj/, ny - /nj/). Oblasti Istrie, kde se mluví [[čakavština|čakavsky]] a [[Slavonie]], kde se mluví [[štokavština|štokavsky]], byly v této době buď součástí jiného kulturního vývoje (či jiných států), nebo byly na mnohem nižší úrovni vývoje, a proto tato nářečí nepronikla. [16] => [17] => Četní autoři středověké chorvatské literatury, ale i pisci jiných děl (například právního charakteru), tvořili v kajkavštině ([[Ivanuš Pergošić]], [[Antun Vramec]], [[Nikola Krajačević]], [[Juraj Ratkaj Velikotaborski]], [[Juaraj Habdelić]], [[Ivan Belostenec]], [[Juraj Mulih]], [[Ana Katarina Frankopan-Zrinska]], [[Tituš Brezovački]] a další). [18] => [19] => První gramatikou kajkavštiny se stala práce [[Ignacij Szent-Mártony|Ignacije Szent-Mártonyho]] vydaná pod názvem ''Einleitung zur kroatischen Sprachlehre für Deutsche'' z roku [[1783]]. Německy vyšly i další knihy věnující se zachycení stavu tehdejšího jazyka, kteří sepsali následující autoři: [[Franz Kornig]] (Kroatische Sprachlehre oder Anweisung für Deutsche die kroatische Sprache in kurzer Zeit gründlich zu erlernen, [[1795]]), [[Josip Matijević]] (Horvatzka Grammatika oder kroatische Sprachlehre, [[1810]]), [[Ignac Kristijanović]] (Grammatik der Kroatischen Mundart, [[1837]]), teprve až práce [[Josip Đurkovečki|Josipa Đurkovečkého]] Jezičnica horvatzko-slavinzka - Kroatisch-slavische Sprachlehre vydaná rovněž v roce [[1837]], byla dvojjazyčná. [20] => [21] => První práce obrozenců, jejichž centrem byl [[Záhřeb]]{{Citace monografie [22] => | příjmení = Šidak [23] => | jméno = Jaroslav [24] => | odkaz na autora = [25] => | titul = Hrvatski narodni preporod - ilirski pokret [26] => | vydavatel = Školska knjiga [27] => | místo = Zagreb [28] => | rok = 1988 [29] => | isbn = [30] => | kapitola = Preporodni pokret do stvarnja političkih stranaka [31] => | strany = 122 [32] => | jazyk = chorvatština [33] => }}, vznikaly v kajkavštině. Teprve až s počátkem roku [[1836]] předák obrozeneckého hnutí [[Ljudevit Gaj]] rozhodl{{Citace monografie [34] => | příjmení = Šidak [35] => | jméno = Jaroslav [36] => | odkaz na autora = [37] => | titul = Hrvatski narodni preporod - ilirski pokret [38] => | vydavatel = Školska knjiga [39] => | místo = Zagreb [40] => | rok = 1988 [41] => | isbn = [42] => | kapitola = Preporodni pokret do stvarnja političkih stranaka [43] => | strany = 122 [44] => | jazyk = chorvatština [45] => }}, že v souladu s myšlenkami budování jednoho "ilyrského" vědomí a jazyka bude za základ spisovné řeči převzata [[štokavština]], která byla blíže na východ – a tedy přímo uprostřed jihoslovanského prostoru – táhnoucího se od [[Villach]] až po [[Varna|Varnu]]. Přijetím štokavštiny (která byla víceméně mnohem důkladněji propracovaná, co se kvality pravidel jazyka týče) za základ spisovného jazyka se tak chorvatština přiblížila [[srbština|srbštině]] a vzdálila se [[slovinština|slovinštině]]; myšlenky na sjednocení řeči [[Slovinci|Slovinců]] a Chorvatů tak vzaly za své ve prospěch oslovení většího množství lidí v krajích obsazených [[Osmanská říše|Osmanskou říší]] a v [[Srbsko|Srbsku]]. Většina chorvatských obrozenců ovšem stále byli kajkavci a během vydávání novin ''Novine Horvatzke'' v 30. letech i po přechodu na štokavštinu byla k dispozici vždy kajkavská příloha. Obrozenci také tvrdili, že ve štokavštině vznikala literatura středověká ve významných přímořských městech (např. [[Dubrovnik]]), a že se má moderní jazyk držet slavné tradice chorvatské minulosti.{{Citace monografie [46] => | příjmení = Šidak [47] => | jméno = Jaroslav [48] => | odkaz na autora = [49] => | titul = Hrvatski narodni preporod - ilirski pokret [50] => | vydavatel = Školska knjiga [51] => | místo = Zagreb [52] => | rok = 1988 [53] => | isbn = [54] => | kapitola = Kronologija zbivanja u povijesti hrvatskog naroda od 1750. do 1848. godine [55] => | strany = 122 [56] => | jazyk = chorvatština [57] => }} [58] => [59] => Jazykové proměny obrozenců však neznamenaly, že by kajkavština vymizela z literárního prostředí úplně. Po roce [[1836]] kajkavsky psali osobnosti, jako např. [[Pavao Štoos]], [[Tomaš Mikloušić]] a [[Ignac Kristijanović]]. Ve [[20. století]] potom [[Antun Gustav Matoš]], [[Miroslav Krleža]], [[Ivan Goran Kovačić]], [[Dragutin Domjanić]], [[Nikola Pavić]] a další. [60] => [61] => Po vzniku [[Chorvatsko|nezávislého státu]] a rozpadu [[Jugoslávie]] došlo k oslabení centralistických tendencí, rozpadu koncepce jednotného srbochorvatského jazyka a zvýšení zájmu o toto nářečí. Výsledkem tak je také vznik nových médií (např. časopisů), které vycházejí v kajkavštině v oblastech, kde se tímto nářečím mluví. [62] => [63] => == Ukázky == [64] => * ''Kak je, tak je; tak je navek bilo, kak bu tak bu, a bu vre nekak kak bu!'' [65] => * ''„Nigdar ni tak bilo da ni nekak bilo, pak ni vezda ne bu da nam nekak ne bu.“'' – Miroslav Krleža (quotation from poem „Khevenhiller“) [66] => * ''Kaj buš ti, bum pa ja!'' (Ať uděláš cokoliv, já to udělám taky!) [67] => * ''Ne bu išlo!'' (spisovně chorvatsky: ''Ne može tako'', ''Neće ići'', [[Slovinština|slovinsky]]: ''Ne bo šlo'', „Takhle ne!“) [68] => * ''„Bumo vidli!“'' (štokavsky: "Vidjet ćemo!", [[slovinština|slovinsky]]: ''Bomo videli'', česky: „Uvidíme!“) [69] => * ''„Dej muči!“'' nebo ''„Muči daj!“'' (štokavsky: „Daj šuti!“, [[slovinština|slovinsky]]: ''Daj molči'', česky: „ticho buď!“) [70] => [71] => * Kajkavský [[otčenáš]] (tučně vyznačené [[přízvuk]]y): '''Ja'''pa naš k'''te'''ri si f 'ne'''be'''sih nek sesv'''et'''e ime T'''vo'''je, nek prih'''aj'''a ces'''ar'''stvo T'''vo'''je, nek bu '''vo'''lya T'''vo'''ja '''ka'''kti na '''ne'''be tak pa na '''ze'''mle. K'''ru'''hek naš sak'''da'''jni nam daj '''de'''nes ter od'''pu'''ščaj nam '''du'''gi '''na'''še, '''ka'''kti mi od'''pu'''ščamo duž'''ni'''kom '''na'''šim ter naj nas f'''pe'''lati vu s'''ku'''šnje, nek nas z'''ba'''vi od sek'''ih''' hud'''ob'''ah. F'se '''ve'''ke vek'''of''', '''Am'''en. [72] => [73] => ==Odkazy== [74] => === Reference === [75] => {{Překlad|en|Kajkavian|348981633|hr|Kajkavski književni jezik|2427514}} [76] => [77] => [78] => === Literatura === [79] => * A. Šojat: ''Kratki navuk jezičnice horvatske'' (Jezik stare kajkavske književnosti). Kaj 1969: 3-4, 5, 7-8, 10, 12; Kaj 1970: 2, 3-4, 10; Kaj 1971: 10, 11. Kajkavsko spravišče, Zagreb 1969-1971. [80] => * [[Mijo Lončarić]]: Kaj jučer i danas : ogledi o dijalektologiji i hrvatskoj kajkavštini (s kartom narječja i bibliografijom). Čakovec : Zrinski 1990. [81] => * Mijo Lončarić: ''Kajkavsko narječje''. Školska knjiga, Zagreb 1996. [82] => * I. Večenaj, Mijo Lončarić: ''Srednjopodravska kajkavština, rječnik govora Gole''. Institut za hrvatski jezik, Zagreb 1997. [83] => * D. Feletar, G. Ledić, A. Šir: ''Kajkaviana Croatica'' (Hrvatska kajkavska riječ). Muzej Međimurja, 37 str., Čakovec 1997. [84] => * A. Šojat, V. Barac-Grum, I. Kalinski, M. Lončarić, V. Zečević: ''Zagrebački kaj, govor grada i prigradskih naselja''. Institut za hrvatski jezik i jezikoslovlje, Zagreb 1998. [85] => * JAZU / HAZU: ''Rječnik hrvatskoga kajkavskog književnog jezika'' (A – P), I – X. Zavod za hrvatski jezik i jezikoslovlje 2500 str, Zagreb 1984-2005. [86] => * Mijo Lončarić: ''Kajkaviana & alia'', Ogledi o kajkavskim i drugim hrvatskim govorima. Čakovec, Zagreb: Zrinski, Institut za hrvatski jezik i jezikoslovlje, 2005. [87] => * A. Jembrih, R. Fureš: ''Kajkavski u povijesnom i sadašnjem obzorju (zbornici simpozija 2002-2006)''. Zabok-Krapina 2006. [88] => * T. Lipljin: Rječnik varaždinskoga kajkavskog govora. Garestin d.o.o, Varaždin 2002. (2. prošireno izdanje u tisku 2008.) [89] => [90] => === Související články === [91] => * [[Čakavština]] [92] => * [[Štokavština]] [93] => * [[Srbochorvatština]] [94] => [95] => === Externí odkazy === [96] => * {{Commonscat}} [97] => [98] => {{Autoritní data}} [99] => [100] => [[Kategorie:Chorvatština]] [101] => [[Kategorie:Nářečí]] [] => )
good wiki

Kajkavština

Kajkavské nářečí na srbo-chorvatském jazykovém prostoru Kajkavština, tedy kajkavské nářečí je jedním ze tří hlavních nářečí chorvatského jazyka. Svůj název dostalo podle slova kaj, tedy zájmena co.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'štokavština','slovinština','1836','Ignac Kristijanović','čakavština','Záhřeb','1837','Srbsko','Josip Matijević','Chorvatská literatura','Neziderské jezero','Miroslav Krleža'

1836

1837

Slovinština

Srbsko

Štokavština

Štokavština je jednou z hlavních nářečí a také nejrozšířenějším nářečím srbochorvatštiny, kterou mluví obyvatelé Chorvatska, Srbska, Bosny a Hercegoviny a Černé Hory.

Záhřeb