Array ( [0] => 15483466 [id] => 15483466 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Kobalt [uri] => Kobalt [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => Kobalt je chemický prvek s označením Co a atomovým číslem 27. Je to fascinující kov, který se vyznačuje vynikajícími vlastnostmi, jež mají široký přínos pro moderní technologie a průmysl. Kobalt je tvrdý, modře zbarvený kov, který se skvěle hodí pro výrobu slitin a používá se v mnoha aplikacích, včetně výroby baterií, které napájí naše chytré telefony, elektrická vozidla a další zařízení. Jednou z klíčových oblastí, kde kobalt hraje zásadní roli, je energetika. Díky svým vynikajícím vlastnostem v elektrochemických bateriích je kobalt nepostradatelný pro vývoj efektivnějších a trvanlivějších akumulátorů. To přispívá k udržitelné budoucnosti, kdy se stále více přechází na obnovitelné zdroje energie. Kobalt se také využívá v metalurgii, kde se dostává do slitin, které odolávají vysokým teplotám a mají vynikající mechanické vlastnosti. Tyto slitiny nacházejí uplatnění v leteckém a automobilovém průmyslu, což podporuje inovace v oblasti dopravy a letectví. Podobně jako jiné přírodní zdroje, i kobalt si zaslouží odpovědný přístup k těžbě a využívání, což povzbudí rozvoj a ochranu životního prostředí. V posledních letech došlo k rostoucí snaze o etickou těžbu kobaltu, při které se klade důraz na zajištění férových pracovních podmínek a ochranu místních ekosystémů. Celkově vzato, kobalt je více než jen chemický prvek; je to klíčový hráč v transformaci našeho světa směrem k udržitelnosti a technológické inovaci. Jeho pozitivní dopad na každodenní život a průmyslový rozvoj je důkazem síly vědy a inovací v naší společnosti. [oai_cs_optimisticky] => Kobalt je chemický prvek s označením Co a atomovým číslem 27. Je to fascinující kov, který se vyznačuje vynikajícími vlastnostmi, jež mají široký přínos pro moderní technologie a průmysl. Kobalt je tvrdý, modře zbarvený kov, který se skvěle hodí pro výrobu slitin a používá se v mnoha aplikacích, včetně výroby baterií, které napájí naše chytré telefony, elektrická vozidla a další zařízení. Jednou z klíčových oblastí, kde kobalt hraje zásadní roli, je energetika. Díky svým vynikajícím vlastnostem v elektrochemických bateriích je kobalt nepostradatelný pro vývoj efektivnějších a trvanlivějších akumulátorů. To přispívá k udržitelné budoucnosti, kdy se stále více přechází na obnovitelné zdroje energie. Kobalt se také využívá v metalurgii, kde se dostává do slitin, které odolávají vysokým teplotám a mají vynikající mechanické vlastnosti. Tyto slitiny nacházejí uplatnění v leteckém a automobilovém průmyslu, což podporuje inovace v oblasti dopravy a letectví. Podobně jako jiné přírodní zdroje, i kobalt si zaslouží odpovědný přístup k těžbě a využívání, což povzbudí rozvoj a ochranu životního prostředí. V posledních letech došlo k rostoucí snaze o etickou těžbu kobaltu, při které se klade důraz na zajištění férových pracovních podmínek a ochranu místních ekosystémů. Celkově vzato, kobalt je více než jen chemický prvek; je to klíčový hráč v transformaci našeho světa směrem k udržitelnosti a technológické inovaci. Jeho pozitivní dopad na každodenní život a průmyslový rozvoj je důkazem síly vědy a inovací v naší společnosti. ) Array ( [0] => {{Infobox - chemický prvek [1] => [2] => | značka = Co [3] => | protonové číslo = 27 [4] => | nukleonové číslo = 59 [5] => | název = Kobalt [6] => | latinsky = Cobaltum [7] => | nad = [8] => | pod = [[Rhodium|Rh]] [9] => | vlevo = [[Železo]] [10] => | vpravo = [[Nikl]] [11] => | dolní tabulka = ano [12] => [13] => | chemická skupina = Přechodné kovy [14] => | číslo CAS = 7440-48-4 [15] => | skupina = 9 [16] => | perioda = 4 [17] => | blok = d [18] => | koncentrace v zemské kůře = 23 až 25 ppm [19] => | koncentrace v mořské vodě = 0,00027 mg/l [20] => | obrázek = Kobalt_electrolytic_and_1cm3_cube.jpg [21] => | popisek = Kobalt [22] => | emisní spektrum = Cobalt spectrum visible.png [23] => | vzhled = Namodralý, tvrdý kov [24] => [25] => | relativní atomová hmotnost = 58,933195 [26] => | atomový poloměr = 125 pm [27] => | kovalentní poloměr = 126 pm [28] => | Van der Waalsův poloměr = [29] => | elektronová konfigurace = [Ar] 3d7 4s2 [30] => | oxidační čísla = −I, I, II, III, IV, V [31] => [32] => | skupenství = [[Pevná látka|Pevné]] [33] => | krystalografická soustava = Šesterečná [34] => | hustota = 8,90 g/cm3 [35] => | tvrdost = 5,0 [36] => | magnetické chování = [[Feromagnetismus|Feromagnetický]] [37] => | teplota tání = 1495 [38] => | teplota varu = 3100 [39] => | molární objem = 6,67×10−6 m3/mol [40] => | skupenské teplo tání = 16,3 KJ/mol [41] => | skupenské teplo varu = 382 KJ/mol [42] => | tlak syté páry = 100 Pa při 2165K [43] => | rychlost zvuku = 4720 m/s [44] => | měrná tepelná kapacita = 421 Jkg−1K−1 [45] => | elektrická vodivost = [46] => | měrný elektrický odpor = 62,4 nΩ·m [47] => | tepelná vodivost = 100 W⋅m−1⋅K−1 [48] => [49] => | standardní elektrodový potenciál = −0,277 V [50] => | elektronegativita = 1,88 [51] => | spalné teplo na m3 = [52] => | spalné teplo na kg = [53] => | ionizační energie = 760,4 KJ/mol [54] => | ionizační energie2 = 1648 KJ/mol [55] => | ionizační energie3 = 3232 KJ/mol [56] => | iontový poloměr = 72 pm [57] => [58] => | izotopy = {{Infobox - chemický prvek/Nestabilní izotop [59] => | nukleonové číslo = 56 [60] => | značka = Co [61] => | výskyt = [[Umělý izotop|umělý]] [62] => | poločas = 77,236 dne [63] => | způsob = [[Zachycení elektronu|ε]] [[Záření beta|β+]] [64] => | energie = 4,566 7 [65] => | nukleonové číslo produktu = 56 [66] => | značka produktu = [[Železo|Fe]] [67] => }}{{Infobox - chemický prvek/Nestabilní izotop [68] => | nukleonové číslo = 57 [69] => | značka = Co [70] => | výskyt = [[Umělý izotop|umělý]] [71] => | poločas = 271,74 dne [72] => | způsob = [[Zachycení elektronu|ε]] [73] => | energie = 0,836 3 [74] => | nukleonové číslo produktu = 57 [75] => | značka produktu = [[Železo|Fe]] [76] => }}{{Infobox - chemický prvek/Nestabilní izotop [77] => | nukleonové číslo = 58 [78] => | značka = Co [79] => | výskyt = [[Umělý izotop|umělý]] [80] => | poločas = 70,86 dne [81] => | způsob = [[Zachycení elektronu|ε]] [[Záření beta|β+]] [82] => | energie = 2,308 0 [83] => | nukleonové číslo produktu = 58 [84] => | značka produktu = [[Železo|Fe]] [85] => }}{{Infobox - chemický prvek/Stabilní izotop [86] => | nukleonové číslo = 59 [87] => | značka = Co [88] => | výskyt = 100% [89] => | počet neutronů = 32 [90] => }}{{Infobox - chemický prvek/Nestabilní izotop [91] => | nukleonové číslo = 60 [92] => | značka = Co [93] => | výskyt = [[Umělý izotop|umělý]] [94] => | poločas = 5,2711 roků [95] => | způsob = [[záření beta|β−]] [[záření gama|γ]] [96] => | energie = 2,822 81 [97] => | nukleonové číslo produktu = 60 [98] => | značka produktu = [[Nikl|Ni]] [99] => }} [100] => | R-věty = {{R|42/43}}, {{R|53}} [101] => | S-věty = {{S|2}}, {{S|22}}, {{S|24}}, {{S|37}}, {{S|61}} [102] => | symboly nebezpečí GHS = {{GHS07}}{{GHS08}}{{Citace elektronického periodika | titul = Cobalt | periodikum = pubchem.ncbi.nlm.nih.gov | vydavatel = PubChem | url = https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/104730 | jazyk = en | datum přístupu = 2021-05-24 }}
{{Nebezpečí}} [103] => }} [104] => '''Kobalt''' (chemická značka '''Co''', {{vjazyce|la}} '' Cobaltum'') je namodralý, [[Feromagnetismus|feromagnetický]], tvrdý [[Kovy|kov]]. Používá se v [[metalurgie|metalurgii]] pro zlepšování vlastností slitin, při barvení skla a keramiky a je důležitý i biologicky. [105] => [106] => == Základní fyzikálně-chemické vlastnosti == [107] => Typický kovový feromagnetický prvek, stříbrolesklý s modrým nádechem. Je velmi pevný, svou [[Tvrdost kovů|tvrdostí]] a pevností předčí [[ocel]]. Kobalt je [[feromagnetismus|feromagnetický]] do teploty 1000 °C, nad touto teplotou své feromagnetické vlastnosti ztrácí. Bod při němž [[Kovy|kov]] ztrácí feromagnetické vlastnosti se nazývá [[Curieova teplota|Curieův bod]]. Kobalt patří mezi přechodné prvky, které mají valenční elektrony v d-sféře. Ve sloučeninách se vyskytuje především v mocenství Co+II a Co+III, vzácně se můžeme setkat i s Co+I, Co+IV a od nedávna také s některými nestabilními sloučeninami v oxidačním stavu Co+V například Na3CoVO4. [108] => [109] => Kobalt se vyskytuje v přírodě ve dvou [[Alotropie|alotropických modifikacích]] označovaných α-Co a β-Co. První je stabilní za obyčejné teploty a kobalt v ní zaujímá těsné uspořádání v hexagonální mřížce. Druhá modifikace je stabilní nad teplotou 417 °C a kobalt v ní zaujímá uspořádání atomů v plošně centrované kubické mřížce. Přeměna mezi modifikacemi je malá, což má vliv na fyzikální vlastnosti kovu. [110] => [111] => V kompaktním stavu je kobalt vůči vzduchu i vodě stabilní. V jemně rozptýleném stavu je kobalt stejně jako [[železo]] pyroforický (je samozápalný na vzduchu). Ve zředěných kyselinách, jako je [[kyselina chlorovodíková]], [[kyselina sírová]] a [[kyselina dusičná]], se rozpouští, ale velmi neochotně a pomalu. V koncentrované [[kyselina dusičná|kyselině dusičné]] se kobalt, stejně jako [[železo]] pouze [[pasivace|pasivuje]]. [112] => [113] => Při zahřívání shoří kobalt na [[vzduch]]u na [[oxid kobaltnato-kobaltitý]] Co3O4. Při zahřívání na vzduchu nad 900 °C shoří kobalt na [[oxid kobaltnatý]] CoO. Ten vzniká i při působení vodní páry na kov zahřátý do červeného žáru. Za normální teploty je kobalt málo reaktivní, ale za vyšších teplot se často za vzniku plamene slučuje s mnoha prvky ([[síra]], [[fosfor]], [[arsen]], [[antimon]], [[cín]], [[zinek]], [[křemík]], [[Bor (prvek)|bor]], [[halogeny]]…). Neslučuje se však s [[dusík]]em a [[vodík]]em. [114] => [115] => == Historický vývoj == [116] => [[Soubor:Cobalt Blue.JPG|náhled|Sloučeniny kobaltu mají různé barvy, např. modrou ]] [117] => O prvním používání sloučenin kobaltu se dozvídáme z egyptských archeologických nálezů. Ty pochází z doby 2600 př. n. l. a jedná se o [[keramika|keramiku]] a skleněné [[perla|perly]], které byly barveny kobaltovou modří do modra. Horníci ve středověku označovali jako kobalty rudy, které se i přes svůj kovový vzhled nedaly hutnicky zpracovat na [[Kovy|kov]]. Jméno kobalt má základ v německém pojmenování skřítků koboldů, kteří byli spíše zlomyslní a kazili horníkům práci. Přítomnost kobaltu totiž zhoršovala kvalitu a zpracovatelnost vytěžených niklových rud a kobaltové příměsi i více ohrožovaly jejich zdraví, protože se při jejich pražení uvolňovaly nebezpečné jedovaté plyny s obsahem As4O6. Později se toto označení omezilo pouze na rudy, které se daly obtížně hutnicky zpracovat a barvily [[sklo]] na modro. Kov, který byl součástí těchto rud, objevil roku 1735 švédský chemik [[Georg Brandt]] a nazval jej ''cobalt rex'' a roku 1780 T. O. Bergman ukázal, že jde o nový prvek. [118] => [119] => == Výskyt == [120] => [[Soubor:Cobalt OreUSGOV.jpg|náhled|200px|vlevo|Ruda kobaltu]] [121] => Oproti příbuznému [[nikl]]u je zastoupení kobaltu na Zemi i ve vesmíru výrazně nižší. V [[zemská kůra|zemské kůře]] činí průměrný obsah kobaltu kolem 25 mg/kg, čímž se zařazuje na 30. místo ve výskytu prvků na zemi. Jeho procentuální obsah odpovídá 29 ppm (''parts per milion'' = počet částic na 1 milion částic). V mořské [[voda|vodě]] se jeho koncentrace pohybuje na úrovni 0,27 mikrogramu v jednom litru. Předpokládá se, že ve [[vesmír]]u připadá na jeden atom kobaltu přibližně 15 milionů atomů [[vodík]]u. [122] => [123] => V přírodě nejsou známa naleziště rud s převažujícím množstvím kobaltu. Ten vždy pouze doprovází niklové rudy a nalezneme jej i jako doprovodný prvek v sulfidických rudách [[měď|mědi]] nebo [[olovo|olova]]. Nejdůležitější nerosty kobaltu jsou [[smaltin]] CoAs3, [[linnéit]] Co3S4 a [[kobaltit]] CoAsS. V [[Nová Kaledonie|Nové Kaledonii]] se nachází [[mangan]]ová čerň, která obsahuje kobalt a nazývá se [[asbolan]]. V ryzím stavu je možné nalézt kobalt v množství 0,5–2,5 % v [[železo|železných]] [[meteorit]]ech. [124] => [125] => Největší zásoby rud s významným podílem kobaltu jsou v [[Rusko|Rusku]], [[Čína|Číně]], [[Austrálie|Austrálii]], [[Konžská demokratická republika|Demokratické republice Kongo]] a [[Zambie|Zambii]]. Například roku 2005 se vytěžilo 22 000 tun kobaltových rud. [126] => [127] => == Výroba == [128] => Základ pro výrobu kobaltu tvoří míšně, které se získávají při hutnickém zpracování rud [[nikl]]u, [[měď|mědi]] a [[olovo|olova]] obsahujících [[arsen]], kde je kobalt přítomen zejména jako [[arsenid]]. Z míšně se vyráběly [[oxidy]] kobaltu, které se používaly při výrobě kobaltových barev a nemusely být v příliš čistém stavu. Dnes se však vyrábí zejména kovový kobalt. [129] => [130] => Příprava čistého kobaltu je velmi náročná, protože největší problém činí odstranit [[nikl]], který tvoří podstatnou část kobaltových rud. Nejčastěji se postupuje tak, že se rudy kobaltu nebo míšně pražením převedou na směs [[Oxidy|oxidů]] a [[arseničnan]]ů, která se podle červeného zbarvení nazývá ''safor'' nebo ''cafra''. Tato směs se rozpustí v [[kyselina chlorovodíková|kyselině chlorovodíkové]] a [[sulfan]]em se srazí [[měď]], [[olovo]], [[bismut]] a další těžké kovy. Po oxidaci [[chlor]]em se srazí [[arsen]] a [[železo]] [[uhličitan vápenatý|uhličitanem vápenatým]] jako [[hydroxid železitý]] a [[arseničnan vápenatý]]. Pak se přidá [[chlorové vápno]] v takovém množství, aby se srazil jen kobalt, který se sráží přednostně před [[nikl]]em. Díky tomu zůstane nikl přítomen v roztoku a kobalt, který je nyní přítomen v podobě svého oxidu se může od stop niklu ještě několikrát přečistit. Nakonec se [[oxid kobaltnato-kobaltičitý]] redukuje [[uhlí]]m nebo [[koks]]em a získá se tak kovový kobalt. [131] => [132] => == Využití == [133] => Cena kobaltu je díky jeho poměrně nízkému výskytu i obtížnosti výroby dosti vysoká a v některých obdobích dosahuje burzovní cena kobaltu úrovně [[stříbro|stříbra]]. Proto je především v [[metalurgie|metalurgii]] využíván pouze v případech, kdy se nedá nahradit některým levnějším kovem a do slitin je legován obvykle jen v relativně nízkém množství. [134] => [135] => === Lithium-iontový akumulátor === [136] => Značná část kobaltu je spotřebovávána na výrobu [[Lithium-iontový akumulátor|lithium-iontových akumulátorů (Li-Ion)]], které pro svoji vysokou měrnou kapacitu přibližně 250 Wh/kg v posledních letech postupně prakticky vytlačily starší typy akumulátorů (NiMH, NiCd) ze všech přenosných zařízení. Spotřeba kobaltu bude dále významně růst společně s rozvojem elektromobility a potřebou vyrábět velké množství Li-Ion akumulátorů, které jsou v současnosti jedinou praktickou možností jak dosáhnout přijatelný dojezd a racionální hmotnost baterií elektromobilu např. osobní automobil s 300 kg Li-Ion má přibližně 500 km dojezd. Ostatní typy akumulátory (včetně jiných typů akumulátorů na bázi lithia) dosahují v nejlepším případě poloviční měrné kapacity Lithium-iontových akumulátorů, pro stejný dojezd by hmotnost těchto jiných akumulátorů byla dvojnásobná proti Li-Ion a proto využití jiných dnes prakticky dostupných akumulátorů pro elektromobilitu je nevhodné. Celosvětová spotřeba kobaltu do roku 2010 před rozvojem Lithium-iontových akumulátorů činila přibližně 50 000 tun. V roce 2016 byla spotřeba kobaltu 100 000 tun a z toho zhruba polovina na výrobu Lithium-iontových akumulátorů. Osobní elektromobil s dojezdem 500 km potřebuje pro svoji 300 kg baterii přibližně 10 kg Kobaltu a 7 kg lithia. Nedostatečné zásoby kobaltu mohou v budoucnu omezovat rozvoj elektromobility více než zásoby lithia.{{Citace elektronického periodika [137] => | příjmení = Dvořák [138] => | jméno = František [139] => | titul = Kobalt může nabourat velkolepé plány na elektrickou budoucnost aut [140] => | periodikum = iDNES.cz [141] => | url = https://www.idnes.cz/auto/zpravodajstvi/kobalt-elektromobil.A171022_084211_automoto_fdv [142] => | datum vydání = 2017-10-23 [143] => | jazyk = cs [144] => | datum přístupu = 2024-04-21 [145] => }} [146] => [147] => === Slitiny === [148] => V [[ocelářský průmysl|ocelářském průmyslu]] slouží kobalt jako složka některých nástrojových [[ocel]]í, které musí vykazovat vynikající mechanické vlastnosti – tvrdost, pevnost a odolnost. Z ocelí tohoto typu se vyrábějí nástroje a přípravky pro [[obrábění kovů]] ([[rychlořezná ocel]]), ale i např. turbíny plynových generátorů, součásti spalovacích motorů a vrtné hlavice pro geologický průzkum. [149] => [150] => Stellity jsou slitiny kobaltu s přibližně 50 % kobaltu, 27 % [[chrom]]u, 12 % [[wolfram]]u, 2,5 % [[uhlík]]u a až 5 % [[železo|železa]]. Ve stopovém množství ještě obsahují [[mangan]] a [[křemík]]. Tyto velmi tvrdé slitiny se používají pro odlévání součástí strojů a obráběcích nástrojů. Jsou ještě tvrdší než rychlořezné oceli, ale také podstatně dražší. [151] => [152] => Pro výrobu velmi silných permanentních [[magnet]]ů se používá typ slitin s obchodním názvem [[Alnico]], které se skládají ze [[železo|železa]], kobaltu, niklu, [[hliník]]u a [[měď|mědi]]. Jde o velmi silný permanentní magnet, který překoná 25krát výkon ocelových magnetů. Ještě lepší magnetické vlastnosti mají slitiny kobaltu a [[samarium|samaria]], vyvinuté v 70. letech 20. století. Vykazují vysokou koercivitu, odolnost vůči korozi a dobrou teplotní stabilitu, některé z druhů lze používat až do 550 °C a Curieova teplota u nich dosahuje 800 °C. Co do magnetických vlastností je z komerčně dostupných překonávají pouze [[neodym]]ové magnety. [153] => [154] => Pro pacienty, kteří si nemohou dovolit uhradit běžné dentální slitiny z drahých kovů se jako levná varianta používá několik typů slitin na bázi kobaltu, [[molybden]]u, [[wolfram]]u a niklu. Tento materiál velmi dobře odolává korozním vlivům, ale obtížně se zpracovává pro velmi vysokou tvrdost a vysoký bod tání. [155] => [156] => ==== Slinuté karbidy ==== [157] => Kovový kobalt je společně s karbidem wolframu základní složkou [[slinutý karbid|tvrdokovů]]. Tyto umožňují třískové obrábění s ještě vyšší produktivitou než rychlořezné oceli. Používají se i ve strojírenství pro výrobu součástí, které musejí mít vysokou tvrdost a otěruvzdornost i za vysokých teplot. [158] => [159] => === Galvanické pokovování === [160] => Odolnost kovového kobaltu proti vlivům prostředí (atmosférická oxidace, působení vody) znamená, že elektrolytickým vyloučením kobaltového povlaku na povrchu méně ušlechtilého kovu jej ochráníme proti korozi. [161] => [162] => === Barvení skla a keramiky === [163] => [[Soubor:Bristol.blue.glass.arp.750pix.jpg|vpravo|250px|náhled|sklo obarvené kobaltovou modří]] [164] => Soli kobaltnaté i kobaltité jsou barevné, obvykle modré nebo červené. Přídavkem solí kobaltu do [[sklo]]viny nebo [[keramika|keramické]] hmoty se docílí toho, že výsledný výrobek je po vytavení a vypálení trvale zbarven. Toto znali a používali již staří Egypťané a Římané. [165] => [166] => U keramických materiálů nebo [[porcelán]]u se však spíše používá tzv. glazování, kdy je primárně vypálený střep pokryt vrstvou tekuté [[glazura|glazury]], která jako barvicí [[pigment]]y obsahuje většinou soli různých těžkých kovů. Opětným vypálením předmětu v peci se glazura stabilizuje ve formě různých směsných [[Oxidy|oxidů]], [[Křemičitany|křemičitanů]] a dalších solí, které trvale zbarví její povrch. Protože barva glazovací směsi před vypálením je vždy jiná než po konečném tepelném zpracování, je finální vzhled výrobku vždy otázkou zkušenosti a řemeslné dovednosti keramika. [167] => [168] => V keramickém průmyslu se kobalt dnes používá zejména jako bělidlo k optickému vyrovnání žlutavého nádechu, který vytváří železnaté sloučeniny. [169] => [170] => === Zdroj radioaktivního záření === [171] => Ozářením stabilního izotopu kobaltu 59Co energetickými neutrony (např. v [[jaderný reaktor|jaderném reaktoru]]) vzniká [[Radionuklid|radioizotop]] 60Co. Ten se rozpadá s poločasem 5,2714 let za uvolňování silného gama-záření o energii 1,17 MeV a 1,33MeV.{{Citace periodika [172] => | příjmení = Audi [173] => | jméno = G. [174] => | příjmení2 = Bersillon [175] => | jméno2 = O. [176] => | příjmení3 = Blachot [177] => | jméno3 = J. [178] => | titul = The Nubase evaluation of nuclear and decay properties [179] => | periodikum = Nuclear Physics A [180] => | ročník = 729 [181] => | číslo = 1 [182] => | strany = 3–128 [183] => | doi = 10.1016/j.nuclphysa.2003.11.001 [184] => | url = https://doi.org/10.1016/j.nuclphysa.2003.11.001 [185] => | datum přístupu = 2017-12-29 [186] => }} Kobalt byl z tohoto důvodu někdy zvažován pro použití ve svrchním plášti [[jaderná zbraň|jaderné bomby]] (takzvaná [[kobaltová bomba]]), po výbuchu by došlo k výše zmíněné transmutaci a zamoření oblasti radioizotopem 60Co (praktická aplikace tohoto typu není známa). [187] => [188] => Protože 60Co lze poměrně snadno připravit a manipulace s ním není obtížná, využívá se v medicíně jako zdroj gama-paprsků pro ozařování [[rakovina|rakovinných nádorů]] a dalších tkání. Přístroj pro ozařování se nazývá [[kobaltové dělo]] a jeho podstatou je silná [[olovo|olověná]] ochranná schránka válcovitého tvaru, která propouští potřebné gama-záření pouze v úzkém paprsku určeným směrem. [189] => [190] => Izotop 60Co je využíván i v [[defektoskopie|defektoskopii]] pro vyhledávání vnitřních skrytých vad materiálů. Uvolněným zářením jsou prozařovány kovové součásti důležitých aparatur – zařízení pro jaderný průmysl, chemické reaktory pro vysoké tlaky, části kosmických raket apod. Citlivý detektor snímá množství gama paprsků, které materiálem projdou a výskyt vady (trhliny, chybného svaru) se projeví změnou intenzity měřeného záření. [191] => [192] => Ozařování gama-paprsky slouží i k likvidaci hub, plísní a dřevokazného hmyzu v historicky cenných dřevěných předmětech, které není možno ošetřit klasickými chemickými přípravky kvůli zachování jejich vzhledu. [193] => [194] => == Sloučeniny == [195] => Kobalt dokáže tvořit sloučeniny v oxidačních stavech od Co1− do Co5+, avšak většina jednoduchých sloučenin kobaltu se odvozuje od dvojmocného kobaltu a většina komplexních sloučenin se odvozuje od trojmocného kobaltu. V organokovových sloučeninách může kobalt dosáhnout i nižších oxidačních čísel. [196] => [197] => === Anorganické sloučeniny === [198] => V anorganických sloučeninách kobalt vystupuje v oxidačních stavech od Co1+ do Co5+, přičemž největší význam mají sloučeniny kobaltnaté a kobaltité. V dalších oxidačních stavech jsou sloučeniny nestabilní, a proto nemají praktický význam. Jednoduché anorganické sloučeniny tvoří více kobaltnaté soli a komplexní tvoří více kobaltité soli. [199] => [200] => ==== Sloučeniny kobaltnaté Co2+ ==== [201] => [202] => [[Soubor:Basic-cobalt(II)-carbonate.jpg|náhled|vpravo|200px|Uhličitan kobaltnatý]] [203] => [[Soubor:Cobalt(II)-chloride-hexahydrate-sample.jpg|náhled|vpravo|200px|Chlorid kobaltnatý]] [204] => [[Soubor:Cobalt(II)-nitrate-photo.jpg|náhled|vpravo|200px|Dusičnan kobaltnatý]] [205] => [206] => * [[Oxid kobaltnatý]] CoO je olivově zelený prášek, nerozpustný ve vodě, rozpustný v kyselinách na kobaltnaté soli. Barva oxidu kobaltnatého závisí na velikosti částic, stejně jako nejčastěji zelený, lze také připravit žlutý, šedý, hnědý, slabě červený, namodralý nebo černý. [[Oxid kobaltnatý]] vzniká zahříváním [[hydroxid kobaltnatý|hydroxidu kobaltnatého]] nebo [[uhličitan kobaltnatý|uhličitanu kobaltnatého]] za nepřístupu [[vzduch]]u. Za normálních teplot má [[antiferromagnetismus|antiferromagnetické]] vlastnosti. Žíháním při teplotách 400-500 °C se získá [[oxid kobaltnato-kobaltitý]] Co3O4. [207] => [208] => * [[Hydroxid kobaltnatý]] Co(OH)2 je v čerstvém stavu zprvu modrá sraženina, která se stáním zbarvuje do světle růžové barvy, je nerozpustná ve vodě, rozpustná v [[kyseliny|kyselinách]] na kobaltnaté soli. Za přístupu [[vzduch]]u se sraženina oxiduje na hydratovaný [[oxid kobaltitý]]. Za přítomnosti oxidačních činidel v roztoku je možno získat až hydratovaný [[oxid kobaltičitý]], který ale není v čistém stavu. [[Hydroxid kobaltnatý]] se připravuje přidáním alkalického [[hydroxidy|hydroxidu]] k roztoku kobaltnaté soli. [209] => [210] => * [[Sulfid kobaltnatý]] CoS je černý prášek, nerozpustný ve vodě, hydroxidech ani zředěných [[kyseliny|kyselinách]], v koncentrovaných se rozpouští za vzniku [[sulfan]]u. Vzniká srážením roztoků kobaltnatých solí alkalickým [[sulfidy|sulfidem]] nebo [[sulfan]]em. [211] => [212] => * [[Chlorid kobaltnatý]] CoCl2 je v bezvodém stavu bledě modrý prášek, silně hygroskopický, který postupnou hydratací přechází přes modrofialový, tmavě fialový, růžově fialový, broskvově fialový až k růžovému hexahydrátu. Těchto barevných pochodů se využívá v [[silikagel]]u, do kterého se přidává jako indikátor množství obsažené [[vlhkost]]i. [[Chlorid kobaltnatý]] je dobře rozpustný ve [[voda|vodě]], [[ethanol]]u, [[aceton]]u, [[chinolin]]u a [[benzonitril]]u. [[Chlorid kobaltnatý]] vytváří v roztoku podvojné i komplexní sloučeniny (viz níže) [[chlorokobaltnatany]]. [[Chlorid kobaltnatý]] se připravuje spalováním kobaltu v proudu [[chlor]]u. [213] => [214] => * [[Bromid kobaltnatý]] CoBr2 je v bezvodém stavu zelená krystalická látka, v hydratované podobě tvoří červenou krystalickou látku, dobře rozpustnou ve vodě. V roztoku tvoří komplexní sloučeniny (viz níže) [[bromokobaltnatany]]. [[Bromid kobaltnatý]] se připravuje spalováním kobaltu v parách [[brom]]u. [215] => [216] => * [[Jodid kobaltnatý]] CoI2 je v bezvodém stavu zelenošedý prášek, v hydratované podobě je to tmavě červená krystalická látka, dobře rozpustná ve vodě, [[ethanol|lihu]] a [[aceton]]u. V roztocích tvoří komplexní sloučeniny (viz níže) [[jodokobaltnatany]]. Jodid kobaltnatý se připravuje spalováním kobaltu v parách [[jod]]u. [217] => [218] => * [[Fluorid kobaltnatý]] CoF2 je v bezvodém stavu načervenalá krystalická látka, v hydratované podobě růžová krystalická látka, špatně rozpustná ve vodě. V roztoku tvoří komplexní sloučeniny (viz níže) [[fluorokobaltnatany]]. Připravuje se rozpouštěním [[uhličitan kobaltnatý|uhličitanu kobaltnatého]] v [[kyselina fluorovodíková|kyselině fluorovodíkové]]. [219] => [220] => * [[Kyanid kobaltnatý]] Co(CN)2 je látka nerozpustná ve vodě a kyselinách, ale rozpustná v roztoku [[amoniak]]u a [[uhličitan amonný|uhličitanu amonném]]. V roztoku vytváří za normální teploty komplexní sloučeniny (viz níže) [[kyanokobaltnatany]], za vyšší teploty však samovolně přechází v [[kyanokobaltitany]]. [[Kyanid kobaltnatý]] se připravuje srážením rozpustné kobaltnaté soli rozpustným [[Kyanid draselný|kyanidem]]. [221] => [222] => * [[Thiokyanatan kobaltnatý]] Co(SCN)2 je v hydratované podobě červenofialová krystalická látka dobře rozpustná ve vodě. Při velké koncentraci v roztoku je barva rozpuštěné soli tmavě modrá a při zřeďování přechází do červené. Thiokyanatan kobaltnatý vytváří v roztoku komplexní sloučeniny (viz níže) [[thiokyanatokobaltnatany]]. Thiokyanatan kobaltnatý se připravuje rozpouštěním [[uhličitan kobaltnatý|uhličitanu kobaltnatého]] v [[kyselina thiokyanatá|kyselině thiokyanaté]] nebo reakcí [[thiokyanatan barnatý|thiokyanatanu barnatého]] se [[síran kobaltnatý|síranem kobaltnatým]]. [223] => [224] => * [[Dusičnan kobaltnatý]] Co(NO3)2 je v hydratované podobě červená krystalická látka, dobře rozpustná ve vodě. Používá se v analytická chemii a v keramickém průmyslu. Při zahřívání se rozkládá na [[oxid kobaltnatý]], [[oxid dusičitý]] a [[kyslík]]. Připravuje se rozpouštěním [[uhličitan kobaltnatý|uhličitanu kobaltnatého]] v [[kyselina dusičná|kyselině dusičné]]. [225] => [226] => * [[Síran kobaltnatý]] CoSO4 se v podobě svého heptahydrátu označuje jako ''kobaltnatá skalice'', má karmínově červenou barvu a je dobře rozpustný ve vodě. V roztoku vytváří podvojné [[sírany]] se sírany alkalických kovů. Připravuje se rozpouštěním [[uhličitan kobaltnatý|uhličitanu kobaltnatého]] nebo [[oxid kobaltnatý|oxidu kobaltnatého]] v zředěné [[kyselina sírová|kyselině sírové]]. [227] => [228] => * [[Uhličitan kobaltnatý]] CoCO3 je v čisté podobě fialovočervený prášek, nerozpustný ve vodě. V roztoku vytváří podvojné sloučeniny. Při klasickém srážení kobaltnaté soli roztokem alkalického uhličitanu vznikají zásadité [[uhličitany]], které mají modrou barvu. Pokud se však kobaltnatá sůl sráží v roztoku nasyceném [[oxid uhličitý|oxidem uhličitým]], vznikne hexahydrát [[uhličitan kobaltnatý|uhličitanu kobaltnatého]]. [229] => [230] => ==== Sloučeniny kobaltité Co3+ ==== [231] => * [[Oxid kobaltitý]] Co2O3 je v bezvodém stavu hnědý prášek, nerozpustný ve vodě, rozpustný v kyselinách na kobaltnaté soli a v koncentrovaném vroucím alkalickém hydroxidu na [[tetrahydroxokobaltnatany]] nebo [[hexahydroxokobaltnatany]]. V přírodě se vyskytuje jako nerost [[stainierit]]. Připravuje se oxidací [[hydroxid kobaltnatý|hydroxidu kobaltnatého]], ale pouze ve své hydratované podobě. Žíhání na bezvodý [[oxid kobaltitý]] lze provést pouze za zvláštních podmínek. Běžně totiž dochází při zahřívání k odštěpení [[kyslík]]u a vzniku [[oxid kobaltnato kobaltitý|oxidu kobaltnato-kobaltitého]]. [232] => [233] => * [[Fluorid kobaltitý]] CoF3 je v bezvodém stavu hnědý prášek, v hydratované podobě chromově zelený prášek, rozpustný ve vodě, ale vodou se rozkládá. V roztoku lze připravit komplexní sloučeniny (viz níže) [[fluorokobaltitany]]. Připravuje se působením [[fluor]]u na [[chlorid kobaltnatý]] nebo přímou fluorací kovu. [234] => [235] => * [[Síran kobaltitý]] Co2(SO4)3 je modrá krystalická látka, která se ve vodě ihned rozkládá za vývoje [[kyslík]]u, v [[kyselina sírová|kyselině sírové]] se rozpouští bez rozkladu. Síran kobaltitý tvoří v roztoku se sírany alkalických kovů podvojné sírany – [[kamenec|kamence]]. Síran kobaltitý se dá připravit elektrolýzou koncentrovaného roztoku [[síran kobaltnatý|síranu kobaltnatého]] okyseleného [[kyselina sírová|kyselinou sírovou]] za použití [[diafragma|diafragmy]] a chlazené anody. [236] => [237] => ==== Sloučeniny kobaltičité Co4+ ==== [238] => Toto oxidační stejně jako Co5+ není pro sloučeniny kobaltu typické a kobalt v něm vytváří pouze několik sloučenin. Oxid kobaltičitý CoO2 je nestabilní látka, ale má schopnost tvořit soli se zásadotvornými [[oxidy]] – [[kobaltičitany]]. Ty jsou ovšem také nestabilní, stejně jako oxid sám. Doposud se podařili připravit Sr2CoO4 a Ba2CoO4. Tyto sloučeniny nemají praktický význam. Tyto sloučeniny se připravují [[Oxidy|oxidu]] a [[Chloridy|chloridu]] alkalického kovu nebo kovu alkalické zeminy s [[oxid kobaltitý|oxidem kobaltitým]] za přístupu [[vzduch]]u. [239] => [240] => === Komplexní sloučeniny === [241] => {{Názvosloví koordinačních sloučenin/Starý název}} [242] => Nejvíce koordinačních sloučenin tvoří kobalt v oxidačních číslech II a III. Velmi neochotně tvoří oxoanionty, s výjimkou CoVO43− a CoIIO34−. [243] => [244] => ==== Oxidační stav IV (d5) ==== [245] => [[komplexní sloučenina|Komplexních sloučenin]] kobaltu s oxidačním číslem IV je málo. Například některé sloučeniny s [[fluor]]em a smíšené oxidy kovu (většinou málo čisté). [246] => [247] => ==== Oxidační stav III (d6) ==== [248] => Komplexy trojmocného kobaltu jsou téměř bez výjimky nízkospinové, [[Osmistěn|oktaedrické]] a velmi [[stabilita komplexních sloučenin|stabilní]] ([[síla ligandového pole|LFSE]] = 2,4 Δo). Nestálost hexaaquakobaltitého kationtu [Co(H2O)6]3+ je způsobena jeho [[Redoxní reakce|oxidačními]] schopnosti. Rozkládá se, pokud není roztok kyselý (pH < 7), oxiduje dokonce vodu za vývoje [[kyslík]]u. Je však přítomen v celé řadě solí: ''modrý'' oktadekahydrát síranu kobaltitého Co2(SO4)3·18H2O nebo podvojné soli MCo(SO4)2·12H2O (M = K, Rb, Cs a NH4). Vysokospinové kobaltité komplexy jsou pouze fluorokobaltitany [CoF6]3− a častěji I[CoF5]2−. [249] => [250] => CoIII poskytuje mnoho komplexních koordinačních sloučenin, a to zvláště s [[dusík]]atými donorovými [[ligand]]y. Nejvýznamnější jsou amoniakáty kobaltité [Co(NH3)6]3+, [Co(NH3)6X]2+ a [Co(NH3)6X2]+. Tyto sloučeniny vynikají pestrou barevností a dobrou stálostí na [[vzduch]]u i v roztoku, vyskytuje se u nich také mnoho [[Izomerie|izomerií]]. K velmi známým [[amoniak]]átům patří amonikáty [[chlorid kobaltitý|chloridu kobaltitého]]. K nejznámějším z nich patří ''oranžově žlutý'' chlorid hexaamminkobaltitý [Co(NH3)6]Cl3 dříve známý jako ''luteochlorid kobaltitý'', ''červený'' chlorid pentaammin-aquakobaltitý [Co(NH3)5(H2O)]Cl3 dříve známý jako ''roseochlorid kobaltitý'', ''purpurový'' chlorid chloro-pentaamminkobaltitý [CoCl(NH3)5]Cl2 dříve známý jako ''purpureochlorid kobaltitý'', chlorid dichloro-tetraamminkobaltitý [CoCl2(NH3)4]Cl, která je známa ve dvou izomerních formách ''cis'' a ''trans'', v cis formě je tato sloučenina ''modrofialová'' a je známa jako ''violeochlorid kobaltitý'' a v trans formě ''zelená'' a známa jako ''praseochlorid kobaltitý''. Další známé komplexy jsou ''žlutě'' zbarvený chlorid pentaamin-nitrátokobaltitý [Co(NH3)5NO2]Cl2 dříve známý jako ''xanthochlorid kobaltitý'', chlorid tetraammin-dinitrokobaltitý [Co(NH3)4(NO2)2]Cl, která je známa ve dvou izomerních formách ''cis'' a ''trans'', v cis formě je tato sloučenina ''žlutá'' a je známa jako ''flavochlorid kobaltitý'' a v trans formě ''šafránově'' zbarvená a známa jako ''croceochlorid kobaltitý''. Toto staré triviální názvosloví se stalo základem prvního názvosloví komplexů, které se přeneslo i na sloučeniny jiné než chloridů a kobaltitého kationu a to i přesto, že barvy komplexů jiných kationů kovů neodpovídali - např. [Cr(NH3)5(H2O)]Br3 se pojmenoval ''roseobromid chromitý'', a to i přesto, že sloučenina není červená, ale bílá až světle oranžová. [251] => [252] => Dalšími stabilními dusíkatými komplexy jsou hexanitrokobaltitany [Co(NO2)6]3−. Tyto komplexní sloučeniny mají ''žluté'' až ''oranžové'' zbarvení a jsou málo rozpustné ve vodě. Oranžový [[hexanitrokobaltitan sodný]] Na3[Co(NO2)6] se připravuje smísením roztoků [[dusičnan kobaltitý|dusičnanu kobaltitého]], [[dusitan sodný|dusitanu sodného]] a [[kyselina octová|kyseliny octové]] za provádění [[vzduch]]em. Sodná sůl se používá jako zkoumadlo na draselné soli, protože [[hexanitrokobaltitan draselný]] K3[Co(NO2)6] známý pod názvem [[Fischerova sůl]] je ve vodě nerozpustný. Působením [[fluor]]u vzniká vysokospinový paramagnetický hexafluorokobaltitan draselný K3[CoF6]. [253] => [254] => Stálé jsou i hexakyanokobaltitany [Co(CN)6]3−. Jsou to ''žluté'' krystalické netoxické látky, které vznikají oxidací kyanokobaltnatanů. Volnou [[kyselina kyanokobaltitá|kyselinu kyanokobaltitou]] získáme působením [[sulfan]]u na sraženinu [[kyanokobaltitan olovnatý|kyanokobaltitanu olovnatého]]. [255] => [256] => Komplexy s kyslíkovými donory jsou méně stálé. Výjimkou jsou ''zelené'' penta-2,4-dionátové ([[acetylacetonát]]ové) komplexy [Co(acac)3] a [[oxalatokobaltitany]] [Co(C2O4)3]3−, které mají také ''zelenou'' barvu a připravují se rozpouštěním hydratovaného [[oxid kobaltitý|oxidu kobaltitého]] v koncentrovaném roztoku [[kyselina šťavelová|kyseliny šťavelové]] a následným sražením alkalickým [[Uhličitany|uhličitanem]]. K významnějším komplexům patří [[Durantova sůl]] K2[Co(OH)(C2O4)2(H2O)]. [257] => [258] => Kobaltité komplexy jsou odolné vůči [[hydrolýza|hydrolýze]], pokud k ní přece jenom dojde, vznikají vícejaderné komplexy s můstkovými ligandy OH−, NH2−, NH2− a NO22−. [259] => [260] => ==== Oxidační stav II (d7) ==== [261] => CoII tvoří s většinou známých aniontů jednoduché soli, které krystalizují v podobě hydrátů. Obsahují ''růžový'' kationt hexaaquakolbaltnatý [Co(H2O)6]2+. Pokud se do vodného roztoku přidá alkalická látka, vzniká hydroxid kobaltnatý Co(OH)2 s amfoterním charakterem. V nadbytku koncentrovaných hydroxidů vznikají ''tmavě modré'' roztoky tetrahydroxokobaltnatanů [Co(OH)4]2−. Pomalým srážením z roztoku při teplotě 0 °C vzniká nestálá ''modrá'' forma hydroxidu kobaltnatého. Zahříváním za nepřístupu vzduchu přechází na ''růžovou''. [262] => [263] => Kobaltnaté komplexy jsou oproti kobaltitým méně početné, méně [[stabilita komplexních sloučenin|stabilní]] a náchylné k [[Redoxní reakce|oxidaci]]. Nejběžnější jsou vysokospinové oktaedrické komplexy. Dokonce i komplex [Co(H2O)edta]− dodržuje koordinační číslo 6 a [[chelaton III]] (edta, kyselina ethylendiamintetraoctová) má jeden kyslíkový atom nekoordinovaný (chová se jako pětivazný ligand). Větší stálost vůči oxidaci mají kationtové ligandy [Co(L-L)3]2+, obsahující dvoudonorové dusíkaté ligandy jako en ([[ethylendiamin]]), bipy ([[bipyridyl]]) a phen ([[fenanthrolin]]). [264] => [265] => Běžné jsou také ''modré'' tetraedrické komplexy, neboť při konfiguraci d7 jsou výhodné ([[síla ligandového pole|LFSE]] = 6/5 Δt). Obsahují anion [CoX4]2−, kde X = F, Cl, Br, I, SCN a OH. Chloro-, bromo- a jodokobaltnatany existují výjimečně i v oktaedrickém uspořádání. Oktaedrické kyanokobaltnatany jsou stálé pouze v atmosféře [[vodík]]u za normální teploty. [266] => [267] => Amoniakáty kobaltnaté jsou komplexní sloučeniny, ve kterých se komplexně vázané molekuly vody nahradily molekulami [[amoniak]]u, většinou jde o ''červené'' nebo o ''světle červené'' látky. Například chlorid hexaamminkobaltnatý [Co(NH3)6]Cl2. [268] => [269] => Karboxyláty CoII, např. ''červený'' octan [Co(OOCCH3)2]·4H2O, jsou na rozdíl od analogických sloučenin [[rhodium|Rh]] monomerní a v některých případech je acetátový ligand jednodorový. Octan kobaltnatý je součástí [[katalyzátor]]ů používaných v [[organická chemie|organické chemii]] při oxidacích, urychluje také schnutí laků a fermeže. [270] => [271] => === Organické sloučeniny === [272] => K organickým sloučeninám kobaltu patří soli organických kyselin a zejména organokovové sloučeniny kobaltu. [273] => [274] => * [[Šťavelan kobaltnatý]] CoC2O4 je světle růžový prášek, nerozpustný ve vodě. V roztoku lze získat podvojné sloučeniny, které mají červenou barvu a jsou rozpustné ve vodě. Připravuje se srážením roztoku kobaltnaté soli rozpustným [[šťavelan]]em. [275] => [276] => * [[Octan kobaltnatý]] Co(CH3COO)2 je červená krystalická látka, dobře rozpustná ve vodě. Používá se jako bělící prostředek a jako sušidlo do laků a fermeží. Připravuje se rozpouštěním [[uhličitan kobaltnatý|uhličitanu kobaltnatého]] v [[kyselina octová|kyselině octové]]. [277] => [278] => == Biologický význam a zdravotní rizika == [279] => Stopové množství kobaltu je důležité pro řadu živých organismů včetně člověka. Koncentrace několika desetin [[miligram]]ů kobaltu na kilogram půdy prokazatelně zlepšuje zdravotní stav pasoucího se dobytka. Kobalt je také součástí jednoho z důležitých členů [[vitamín|vitaminů]] skupiny B, [[vitamín B12|vitaminu B12]]. [280] => [281] => [[Otrava]] kobaltem může nastat pouze v případě vystavení organizmu velkému množství kobaltu. Kobalt se přitom může do organizmu dostat v potravě, vdechováním prachu či [[aerosol]]u nebo při dlouhodobém kontaktu s pokožkou. Příznaky otravy se pak projeví obvykle po několika týdnech nebo i měsících trvalé expozice vysokými dávkami kobaltu. Obvykle se proto mohou vyskytnout prakticky pouze v průmyslových provozech pro zpracování kobaltu nebo jeho sloučenin. [282] => [283] => Při dlouhodobé expozici prachem byly pozorovány problémy s dýcháním podobné [[astma]]tu nebo trvalejší problémy, jako je [[plicní fibróza]]. Stálý kontakt s pokožkou může způsobit podráždění a kožní vyrážky, které jen pomalu mizí. Potravní příjem velkého množství kobaltu najednou je velmi vzácný a pravděpodobně nebude příliš nebezpečný. Může způsobit nevolnost a zvracení, při dlouhodobém příjmu jsou pak známy problémy se [[Štítná žláza|štítnou žlázou]], neurologické problémy a zvýšení krevní hustoty.{{Citace elektronického periodika [284] => | titul = Cobalt poisoning: MedlinePlus Medical Encyclopedia [285] => | periodikum = medlineplus.gov [286] => | url = https://medlineplus.gov/ency/article/002495.htm [287] => | jazyk = en [288] => | datum přístupu = 2024-04-21 [289] => }} [290] => [291] => == Odkazy == [292] => === Reference === [293] => [294] => [295] => === Literatura === [296] => * Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973 [297] => * Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974 [298] => * Dr. Heinrich Remy, ''Anorganická chemie'' 1. díl, 1. vydání 1961 [299] => * N. N. Greenwood – A. Earnshaw, ''Chemie prvků'' 1. díl, 1. vydání 1993 {{ISBN|80-85427-38-9}} [300] => [301] => === Externí odkazy === [302] => * {{Commonscat}} [303] => * {{Otto|Kobalt}} [304] => * {{Wikislovník|heslo=kobalt}} [305] => * {{en}} [http://www.nlm.nih.gov/medlineplus/ency/article/002495.htm Možná zdravotní rizika], nlm.nih.gov [306] => [307] => {{Periodická tabulka (navbox)}} [308] => {{Autoritní data}} [309] => {{Portály|Chemie}} [310] => [311] => [[Kategorie:Kobalt| ]] [312] => [[Kategorie:Chemické prvky]] [313] => [[Kategorie:Kovy]] [314] => [[Kategorie:Karcinogeny IARC skupiny 2B]] [] => )
good wiki

Kobalt

Kobalt (chemická značka Co, Cobaltum) je namodralý, feromagnetický, tvrdý kov. Používá se v metalurgii pro zlepšování vlastností slitin, při barvení skla a keramiky a je důležitý i biologicky.

More about us

About

Je to fascinující kov, který se vyznačuje vynikajícími vlastnostmi, jež mají široký přínos pro moderní technologie a průmysl. Kobalt je tvrdý, modře zbarvený kov, který se skvěle hodí pro výrobu slitin a používá se v mnoha aplikacích, včetně výroby baterií, které napájí naše chytré telefony, elektrická vozidla a další zařízení. Jednou z klíčových oblastí, kde kobalt hraje zásadní roli, je energetika. Díky svým vynikajícím vlastnostem v elektrochemických bateriích je kobalt nepostradatelný pro vývoj efektivnějších a trvanlivějších akumulátorů. To přispívá k udržitelné budoucnosti, kdy se stále více přechází na obnovitelné zdroje energie. Kobalt se také využívá v metalurgii, kde se dostává do slitin, které odolávají vysokým teplotám a mají vynikající mechanické vlastnosti. Tyto slitiny nacházejí uplatnění v leteckém a automobilovém průmyslu, což podporuje inovace v oblasti dopravy a letectví. Podobně jako jiné přírodní zdroje, i kobalt si zaslouží odpovědný přístup k těžbě a využívání, což povzbudí rozvoj a ochranu životního prostředí. V posledních letech došlo k rostoucí snaze o etickou těžbu kobaltu, při které se klade důraz na zajištění férových pracovních podmínek a ochranu místních ekosystémů. Celkově vzato, kobalt je více než jen chemický prvek; je to klíčový hráč v transformaci našeho světa směrem k udržitelnosti a technológické inovaci. Jeho pozitivní dopad na každodenní život a průmyslový rozvoj je důkazem síly vědy a inovací v naší společnosti.

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'uhličitan kobaltnatý','železo','vzduch','olovo','Chlorid kobaltnatý','nikl','kyselina sírová','měď','sulfan','oxid kobaltitý','arsen','oxid kobaltnatý'

Arsen

Měď

Nikl

Olovo

Sulfan

Vzduch

Železo

Železo je chemický prvek s symbolem Fe a atomovým číslem 26.