Array ( [0] => 14669408 [id] => 14669408 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Kyseliny [uri] => Kyseliny [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{různé významy|redirect=Kyselost|tento=chemických látkách|stránka=pH|stránka2=Kyselá chuť}} [1] => [[Soubor:PH indicator paper roll.jpg|náhled|pH indikátorový papír]] [2] => '''Kyseliny''' jsou chemické látky, jejichž molekuly ve vodě [[disociace|disociují]] na [[Vodíkový kationt|vodíkové kationty]] a anionty kyseliny. [3] => [4] => Kyselost, řidčeji označovaná termínem acidita, se měří například [[Lakmus#Lakmusový papírek|lakmusovým papírkem]]. [5] => [6] => == Teorie kyselin a zásad == [7] => {{Podrobně|Teorie kyselin a zásad}} [8] => Existuje několik teorií definujících pojmy kyselina a zásada. Nejčastěji se používají tři: ''Arrheniova'', ''Brønsteova–Lowryho'' a nejobecnější ''Lewisova''. [9] => [10] => === Arrheniova teorie === [11] => {{Podrobně|Arrheniova teorie kyselin a zásad}} [12] => Tato teorie byla formulována roku [[1887]] [[Svante Arrhenius|Arrheniem]]. Ten vycházel z předpokladu, že kyseliny a zásady jsou schopné v roztoku [[disociace|disociovat]] (tzn. jedná se o [[elektrolyt]]y). Jako kyseliny byly definovány látky, které jsou schopné odštěpit svůj proton podle rovnice: [13] => [14] => : HA ⇌ H+ + A [15] => [16] => Velkou nevýhodou této teorie bylo, že nebrala v úvahu funkci [[rozpouštědlo|rozpouštědla]]. [17] => [18] => === Brønstedova–Lowryho teorie === [19] => {{Podrobně|Brønstedova–Lowryho teorie kyselin a zásad}} [20] => Tuto teorii formulovali v roce [[1923]] [[Johannes Nicolaus Brønsted|Brønsted]] a [[Martin Lowry|Lowry]]. Rozšířili Arrheniovu teorii o následnou [[solvatace|solvataci]] uvolněných protonů [[molekula]]mi rozpouštědla: [21] => [22] => : H+ + H2O ⇌ H3O+ [23] => [24] => Teorie se tedy týkala pouze ''protických rozpouštědel''. Jako kyseliny byly definovány látky, které jsou schopné být donory protonu (jeví pozorovatelnou snahu odštěpit vlastní proton). Zásady jsou naopak akceptory protonu. Např. v následující dvojici reakcí vystupuje [[voda]] jednou jako kyselina a podruhé jako zásada: [25] => [26] => : RNH2 + H2O ⇌ RNH3+ + OH [27] => : HCN + H2O ⇌ CN + H3O+ [28] => [29] => === Solvoteorie === [30] => Tuto teorii formulovali v roce [[1954]] [[Guttmann]] a [[Lindqvist]] jako rozšíření Brønstedovy teorie pro aprotická rozpouštědla. Základním požadavkem této teorie je [[autoionizace]] rozpouštědla. [31] => [32] => Kyseliny jsou potom látky, které při interakci s rozpouštědlem zvyšují [[Koncentrace (chemie)|koncentraci]] [[ion|kationtů]] produkovaných autoionizací rozpouštědla. Např. [[roztok]] hydrogensíranu v [[kapalina|kapalném]] [[amoniak]]u se chová jako kyselina: [33] => [34] => : 2 NH3 ⇌ NH4+ + NH2 (autoionizace) [35] => : HSO4 + NH3 ⇌ NH4+ + SO42− [36] => [37] => {{pH}} [38] => [39] => === Lewisova teorie === [40] => {{Podrobně|Lewisova kyselina}} [41] => Tato teorie je nejobecnější, lze ji aplikovat i na sloučeniny, které neobsahují kyselý proton. Jako kyselinu definuje každou částici, která je akceptorem [[elektron]]ových párů. Mezi tyto částice patří: [[kation]]ty, molekuly s násobnými vazbami na centrálním atomu, molekuly s volnými d-orbitaly na centrálním atomu nebo elektronově deficitní molekuly. Tyto částice jsou schopny přijmout volný elektronový pár jiné částice (báze), tím se vytvoří [[chemická vazba|donor-akceptorní vazba]]. Jako kyseliny lze tedy chápat všechny [[Elektrofil|elektrofilní]] částice, např. [[fluorid boritý]], [[chlorid železitý]] nebo síranový anion. [42] => [43] => Tato teorie se využívá především při objasňování [[reakční mechanismus|reakčního mechanismu]]. [44] => [45] => == Dělení kyselin == [46] => Existují dva základní způsoby, podle kterých lze dělit jednotlivé kyseliny. [47] => [48] => * Podle chemického složení [49] => ** [[Kyslíkaté kyseliny|kyslíkaté]] a [[bezkyslíkaté kyseliny]] - podle přítomnosti [[atom]]u [[kyslík]]u v aniontu [50] => ** [[Organické kyseliny|organické]] a [[anorganické kyseliny]] [51] => * Podle [[pH]] - v závislosti na [[disociační konstanta|disociační konstantě]] se kyseliny dělí na [[slabé kyseliny|slabé]], [[středně silné kyseliny|středně silné]] a [[silné kyseliny|silné]] [52] => [53] => === Karboxylové kyseliny === [54] => Skupinu [[karboxylové kyseliny|karboxylových kyselin]] tvoří velké množství kyselin, v nichž je vždy obsažen [[uhlík]], [[vodík]], [[kyslík]], někdy [[dusík]], [[síra]] či [[halogeny]]. Všechny tyto kyseliny spadají do [[organická chemie|organické chemie]], jsou charakteristické svojí karboxylovou skupinou COOH. Pokud obsahují aminovou skupinu NH2, jedná se o [[aminokyselina|aminokyseliny]]. [55] => [56] => == Síla kyselin == [57] => {{Podrobně|Síla kyselin}} [58] => Sílu kyseliny lze kvalifikovat pomocí [[Disociační konstanta|disociační konstanty]]. Podle velikosti disociační konstanty se rozlišují slabé kyseliny, středně silné kyseliny a silné kyseliny. Kyseliny silnější než je [[kyselina sírová]] jsou [[superkyseliny]]. [59] => [60] => == Externí odkazy == [61] => * {{Commonscat|Acids}} [62] => * {{Wikislovník|heslo=kyselina}} [63] => [64] => {{Kyseliny a zásady}} [65] => {{Autoritní data}} [66] => {{Portály|Chemie}} [67] => [68] => [[Kategorie:Kyseliny| ]] [69] => [[Kategorie:Chemické sloučeniny]] [] => )
good wiki

Kyseliny

pH indikátorový papír Kyseliny jsou chemické látky, jejichž molekuly ve vodě disociují na vodíkové kationty a anionty kyseliny. Kyselost, řidčeji označovaná termínem acidita, se měří například lakmusovým papírkem.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'disociace','kyslík','autoionizace','ion','1954','voda','Guttmann','solvatace','Martin Lowry','molekula','Johannes Nicolaus Brønsted','bezkyslíkaté kyseliny'