Array ( [0] => 15491881 [id] => 15491881 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Náhoda [uri] => Náhoda [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Náhoda''' v běžné řeči označuje nečekaný souběh nesouvisejících událostí.Slovník spisovného jazyka českého – [https://ssjc.ujc.cas.cz/?sti=40791 náhoda] Pokud něco označíme za [[náhodný jev]], můžeme tím mínit dvojí odlišný názor: [1] => # příčinu či vysvětlení jevu ''neumíme nalézt''; [2] => # jev žádnou příčinu ''nemá''. [3] => Zatímco v prvním případě tedy konstatujeme zřejmý stav věcí, ve druhém činíme navíc závěr, který lze jen obtížně dokázat. Objevit jev, který nemá žádnou příčinu, se dosud nikomu nepodařilo.{{Fakt/dne|20201102181739|}} Obhajoba takového objevu totiž vyžaduje vyloučení všech možných příčin jevu. Neexistuje rychlejší postup, než sekvenční vylučování možných příčin jevu.{{Fakt/dne|20201102181739|}} Vyloučí se 1. možná příčina, 2. možná příčina, 3. možná příčina atd., a tak se postupuje tak dlouho, dokud není nade vší pochybnost zcela jisté, že byla zvážena již poslední možná příčina jevu a že počet možných příčin jevu dospěl prokazatelně ke konečnému číslu. [4] => [[Soubor:Backgammon PrecisionDice.jpg|náhled|Hrací kostky, symbol náhody]] [5] => [6] => == Náhoda v běžném životě == [7] => V běžné řeči označujeme jako náhodné to, co „nedává smysl“, a čím se tedy nemá smysl dále zabývat. Pokud se sejdou dvě nebo více málo pravděpodobných událostí (např. člověku přeběhne přes cestu černá kočka a vzápětí si zlomí nohu), řekneme, že to byla náhodná či nahodilá shoda. O lidech, kteří by zde hledali skrytou, nebo dokonce osudovou nutnost ([[zákonitost]]), obvykle říkáme, že jsou [[pověra|pověrčiví]]; pokud v tom vidí spiknutí, může to být příznak [[Paranoia|paranoie]]. Z psychologického hlediska však mohou být takové shody do té míry významné, že na nich švýcarský psycholog [[Carl Gustav Jung]] založil svůj koncept [[Synchronicita|synchronicity]]. [8] => [9] => == Náhoda ve vědě == [10] => Nejlepší vědecké vysvětlení jevu je vysvětlení [[Kauzalita|kauzální]] čili nalezení nutné příčiny: jev nastane tehdy a jen tehdy, pokud mu předcházela určitá [[Kauzalita|příčina]]. Takové vysvětlení totiž umožňuje jevy předvídat. To je však prakticky možné jen u jevů poměrně jednoduchých, s jedinou příčinou. Proto se jevy ve vědě obvykle izolují do zjednodušených podmínek [[experiment]]u, kde se snažíme rušivé okolnosti vyloučit. Například k demonstraci, že různé předměty padají stejně rychle, je třeba vyloučit odpor vzduchu a [[Experiment|pokus]] provádět ve [[Vakuum|vakuu]]. [11] => [12] => Od [[17. století]] se však věda naučila zkoumat i opačný extrém, totiž „čistě náhodné“ jevy s velmi mnoha nerozlišitelnými příčinami (multikauzální)„Náhodu lze charakterizovat jako souhrn drobných, ne zcela zjistitelných, nebo vůbec nezjistitelných vlivů.“ HEBÁK, Petr a KAHOUNOVÁ, Jana. ''Počet pravděpodobnosti v příkladech''. 3. vyd. Praha: SNTL, 1988, s. 9., jako je házení hrací kostkou. Zde se nehledají příčiny, nýbrž zaznamenávají jednotlivé výsledky a hledá se limita podílu „příznivých případů“ ze všech hodů, když se počet pokusů blíží k [[nekonečno|nekonečnu]]. Tím se zabývá [[Matematika|matematická]] disciplína [[teorie pravděpodobnosti]]. [13] => [14] => Pravděpodobnostní statistické vyšetřování hromadných dat se ukázalo jako nesmírně užitečné, neboť se dá použít i pro jevy velmi složité v [[Přírodní vědy|přírodních]] i [[Společenské vědy|společenských vědách]] (např. preference občanů ve volbách) a jevy také dokáže (s jistou pravděpodobností) předvídat. Protože však takové zkoumání nevychází z předem navržené (kauzální) [[Hypotéza|hypotézy]], je třeba jeho výsledky teprve následně [[Interpretace|interpretovat]], např. hledat [[korelace]] mezi různými podmínkami a [[parametr]]y zkoumaného jevu a z nich usuzovat na příčinné vztahy. [15] => [16] => Pojem náhody a náhodných [[Mutace|mutací]] hraje klíčovou roli v [[Evoluce|evoluční teorii]], kde tedy může znamenat buď resignaci na příčinné vysvětlení, anebo výslovné popření jakékoli příčiny, což by ovšem bylo tvrzení [[Metafyzika|metafyzické]], nikoli vědecké (viz výše). Také proto narazila [[O původu druhů|Darwinova teorie]] na odpor řady vědců, kteří trvali na [[Determinismus|deterministickém]] obrazu světa, a k jejímu prosazení přispěly ideologické důvody, např. u [[Ernst Haeckel|E. Haeckela]] ([[monismus]]). [17] => [18] => == Praktické využití náhody == [19] => [[Soubor:Gambling-ca-1800.jpg|náhled|300 px|Ruleta kolem roku 1800]] [20] => Nahodilé jevy se vždycky užívaly jako jakási náhradní [[spravedlnost]] tam, kde není možné rozhodnout jinak. Tak například při rovnosti hlasů se často rozhoduje losem, losem se určuje pořadí závodníků nebo utkání a podobně. Na pečlivě připravené náhodě s vyloučením jakéhokoli záměrného ovlivnění jsou založeny [[loterie]], [[hazardní hry]] nebo [[ruleta]]. V archaických kulturách se výsledek losování pokládal za rozhodnutí nadlidských sil či osudu a užíval se velmi často k [[věštění]] i tam, kde dnes dáváme přednost volbě. Viz např. J. Bleicken: ''Athénská demokracie''.BLEICKEN, Jochen. ''Athénská demokracie''. Praha: OIKOYMENH, 2002. 791 s. Oikúmené. {{ISBN|80-7298-055-6}}. [21] => [22] => Předpoklad, že se u úrazů, nehod, katastrof a podobně jedná o nahodilé jevy a [[Riziko|rizika]], je základem [[Pojišťovna|pojišťování]] a pojistné matematiky. Proto se pojišťovny musí bránit proti podvodům, které náhodnost pouze předstírají (záměrné havárie, požáry atd.). [23] => [24] => Nepředvídatelnost nahodilých jevů se využívá také v šifrování ([[Kryptografie|kryptografii]]): posloupnost (pseudo)náhodných čísel může sloužit jako účinný šifrovací klíč. Náhodné postupy v hudební skladbě používá [[aleatorická hudba]]. [25] => [26] => Techniky pravděpodobnostního šetření umožnily podstatné zjednodušení např. kontrol kvality: místo, aby se kontroloval každý vyrobený kus, stačí zkontrolovat jistý počet vzorků, které však musí být vybrány náhodně. K tomu se užívají [[posloupnost]]i [[Pseudonáhodná čísla|pseudonáhodných čísel]], která se sice generují počítačovým [[algoritmus|algoritmem]], a nejsou tedy v přesném smyslu náhodná, nicméně nevykazují žádné zjevné pravidelnosti a naopak mají potřebné statistické vlastnosti, například rovnoměrné rozložení. [27] => [28] => == Filosofické téma == [29] => [[Aristotelés|Aristoteles]] nabízí dvě různá pojetí náhody: jedno označuje TYCHÉ (necílevědomé zasahování do lidského jednání), druhé AUTOMATON. S tématem nahodilosti souvisí jeden ze základních pojmů Aristotelovy filosofie, termín SYMBEBÉKOS, v navazujících latinských překladech uváděný jako ''accidens'', v českém jazykovém prostřední „případek“. [30] => [31] => „Případkem se nazývá, co sice k předmětu náleží a pravdivě se o něm vypovídá, ale nikoli nutně ani zpravidla.“ Z ''Topik'' pak lze vyvodit názor, že „…případek nelze vřadit do definice...“. Podle Aristotela se jedná „…o zvláštní vztahový pojem označující vztah mezi tím, o čem se vypovídá, a tím, co se o tom říká. SYMBEBÉKOS není označením vztahu samého, nýbrž označením jednoho pólu toho vztahu; označuje to, co něčemu patří, co však nepatří k pojmovému jádru toho, čemu to přísluší…“, jak podotýká Jaromír Bartoš v publikaci ''Kategorie nahodilého v dějinách filosofického myšlení''. Podobně jako [[Aristotelés|Aristoteles]] se vyjadřuje jeho středověký arabský následovník [[Avicenna]] (citace přebíráme z jeho ''Knihy definic''): „…dále se případkem nazývá jednoduchý pojem obecný, který se jako atribut přisuzuje mnohým věcem, pokud tuto věc nevytváří a netýká se jejich podstaty…;…případkem se také nazývá každá vlastnost, jejíž existence netrvá od začátku té věci.“ [32] => [33] => Zajímavý příspěvek k tomuto tématu zanechal novověký racionalista [[Gottfried Wilhelm Leibniz|G. W. Leibniz]], jenž ve svých ''Nouveaux essays'' píše: „…rozeznáváme-li na substanci dvojí, predikáty a subjekty těchto predikátů, není divu, že o onom subjektu pak nic nemůžeme říci; vždyť jsme provedli abstrakci a subjekt oddělili od jeho vlastností a akcidencí; substance je konkrétní, akcidence je abstraktum…“. [34] => [35] => Za zmínku stojí rovněž další [[racionalismus|racionalista]] německé provenience, završitel německé klasické filosofie [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|G. W. F. Hegel]], jenž ve svém ''System der Philosophie'' uvádí: „…nahodilé je takové, co nemá důvod svého bytí v sobě, nýbrž v jiném…“. Tento výrok nám zřejmě připomíná podobné formulace ideového předchůdce německého idealismu, ke kterému se hlásili zejména Schelling a Hegel, [[Baruch Spinoza|B. B. Spinozu]] a jeho pyramidální výstavbu vymezování jednotlivých termínů vlastního filosofického systému. Jak dále ve stejné práci Hegel podotýká: „…určenost zvnějška je ovšem také determinovanost, a proto není možné pokládat nahodilé za nedeterminované.“ [36] => [37] => Připomeneme si také některé teze positivisticky orientovaného logika [[John Stuart Mill|J. S. Milla]], který se k tomuto problému vyjadřuje takto: „Nahodile spjatá fakta jsou sama o sobě následky příčin, a tedy zákonů, jsou to však následky různých příčin, které navzájem nejsou zákonitě spjaty.“ [38] => [39] => Jak poznamenává Jaromír Bartoš, všem dosud uvedeným definicím v rámci různých koncepcí lze dát stereotypní formu: „Nahodilé je to, co neplyne z …“; později upozorňuje na to, že podstatnost a nepodstatnost ve smyslu ontologickém se nekryje s podstatností a nepodstatností ve smyslu antropocentrickém (např. plody člověka zpravidla nezajímají z hlediska botanického zařazení, ale z hlediska jejich využitelnosti člověkem). [40] => [41] => Aby celé toto pojednání nevyznělo příliš jednoznačně a určitě, seznamuje nás Jaromír Bartoš s vědeckými výzkumy, resp. s jejich postupy a výsledky; zmiňuje zejména tzv. hromadné procesy, ve kterých se jedná spíše o prvky prostorově rozptýlené, nikoliv o soubory, jejichž prvky spolu bezprostředně prostorově souvisejí. „Za těchto okolností se kategorie vnitřní a vnější ve vztahu k hromadnému procesu stávají nejasnými, problematickými nebo dokonce nefunkčními.“ Nakonec představuje termín posouvání meze v závislosti na změnách perspektivy pozorování: „…díváme-li se z velkého odstupu, vidíme jen hlavní obrysy dění a vše ostatní se nám ztrácí v oparu nahodilosti; díváme-li se zblízka, vidíme podrobně pletivo procesů, reflektujeme je jako zákonité a za nahodilé pokládáme jen jevy zcela efemérní…“ [42] => [43] => Celou studii uzavírá autor konstatováním „…tak je tedy kategorie nahodilého pojmem klasifikačním a hodnotícím ve smyslu ontologickém…“ a připojuje několik výstižných metafor: „Nahodilost je rubem mince, jejímž lícem je zákonitost. Anebo spíše sama je lícem všech jevů. Je pestrým šatem světa, jehož chodu vládne zákon.“[http://www.phil.muni.cz/fil/studenti/on2000/andrle06.html Nahodilost] (FF MU) [44] => [45] => == Odkazy == [46] => === Reference === [47] => [48] => === Literatura === [49] => * BARTOŠ, Jaromír. ''Kategorie nahodilého v dějinách filosofického myšlení: historicko-sémantická studie.'' Věd. red. Jiřina Popelová. Praha: Nakl. Českosl. akademie věd, 1965. 197 s. [50] => * BLECHA, Ivan a kol. ''Filosofický slovník''. 2., opr. a rozš. vyd. Olomouc: Nakl. Olomouc, 1998, s. 294. {{ISBN|80-7182-064-4}}. [51] => * CARROLL, Sean B. ''Nekonečné, nesmírně obdivuhodné a překrásné: nová věda evodevo.'' Praha: Academia, 2010. 349 s. Galileo, sv. 37. {{ISBN|978-80-200-1800-7}}. [52] => * HEBÁK, Petr a KAHOUNOVÁ, Jana. ''Počet pravděpodobnosti v příkladech.'' 7., nezměn. vyd. Praha: Informatorium, 2014. 311 s. {{ISBN|978-80-7333-109-2}}. [53] => * MARKOŠ, Anton. Kutilové. S představivostí i stejný vercajk k novým věcem poslouží; SEAN B. CARROLL: Nekonečné, nesmírně obdivuhodné a překrásné... ''Vesmír'' [online]. 2009, roč. 88, č. 9 (10. 9. 2009), s. 593 [cit. 4. 11. 2018]. Dostupné z: https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2009/cislo-9/kutilove.html [54] => * MARKOŠ, Anton. Lewis Wolpert: The Unnatural Nature of Science. Faber & Faber, London, Boston, 1992 [RECENZE]. ''Vesmír'' [online]. 1994, roč. 73, č. 1 (5. 1. 1994), s. 46 [cit. 4. 11. 2018]. Dostupné z: https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/1994/cislo-1/lewis-wolpert-unnatural-nature-science.html [55] => * MARKOŠ, Anton, ed. ''Náhoda a nutnost: Jacques Monod v zrcadle naší doby: sborník statí.'' Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2008. 443 s. Amfibios: práce katedry filosofie a dějin přírodních věd Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, sv. 9. {{ISBN|978-80-86818-66-5}}. [56] => * MONOD, Jacques. Náhoda a nutnost. Pojednání o přírodní filosofii moderní biologie. In: Markoš A. (ed.). ''Náhoda a nutnost: Jacques Monod v zrcadle dnešní doby.'' Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2008, s. 27–188. [57] => * PLANTINGA, Alvin. ''The nature of necessity.'' Oxford: Clarendon Press, 1992. 255 s. Clarendon library of logic and philosophy. {{ISBN|978-0-19-824414-1}}. [58] => * SCHMIDT, Heinrich a SCHISCHKOFF, Georgi, ed. ''Philosophisches Wörterbuch.'' 22. Aufl. Stuttgart: Alfred Kröner, ©1991, s. 801 a násl. Kröners Taschenausgabe, Bd. 13. {{ISBN|3-520-01322-3}}. [59] => * SOKOL, Jan. Nutnost a náhoda. In: ''Malá filosofie člověka''. 6., rozš. vyd., Praha: Vyšehrad, 2010, kap. 19. {{ISBN|978-80-7429-056-5}}. [60] => * TALEB, Nassim. ''Černá labuť: následky vysoce nepravděpodobných událostí.'' Praha: Paseka, 2011, s. 478. {{ISBN|978-80-7432-128-3}}. [61] => [62] => === Související články === [63] => * [[Generátor náhodných čísel]] [64] => * [[Hazardní hra]] [65] => * [[Kauzalita]] [66] => * [[Loterie]] [67] => * [[Matematická statistika]] [68] => * [[Náhodná veličina]] [69] => * [[Pravděpodobnost]] [70] => * [[Hrací kostka]] [71] => [72] => === Externí odkazy === [73] => * {{Commonscat}} [74] => * {{Otto|heslo=Náhoda}} [75] => * {{Wikislovník|heslo=náhoda}} [76] => * {{Wikicitáty|téma=náhoda}} [77] => * [https://web.archive.org/web/20050404045817/http://etext.lib.virginia.edu/cgi-local/DHI/dhi.cgi?id=dv1-46 ''Dictionary of the History of Ideas'', heslo Chance - en] [78] => * [http://www.wolframscience.com/nksonline/page-1067b-text Dějiny definic náhodnosti v matematice - en] [79] => * [http://www.random.org Random.org generátor skutečně náhodných čísel - en] {{Wayback|url=http://www.random.org/ |date=20110224085515 }} [80] => * [https://web.archive.org/web/20070406063940/http://www.cs.auckland.ac.nz/CDMTCS/chaitin/sciamer.html Chaitin: Randomness and Mathematical Proof - en] [81] => * [http://www.fourmilab.ch/random/ Testovací program pseudonáhodných posloupností (Public Domain)] [82] => * [http://www.alles-zufall.de/links.html Portál o náhodě – de] [83] => [84] => {{Autoritní data}} [85] => [86] => [[Kategorie:Pravděpodobnost a statistika]] [87] => [[Kategorie:Jevy]] [] => )
good wiki

Náhoda

Náhoda v běžné řeči označuje nečekaný souběh nesouvisejících událostí. Pokud něco označíme za náhodný jev, můžeme tím mínit dvojí odlišný názor: # příčinu či vysvětlení jevu neumíme nalézt; # jev žádnou příčinu nemá.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Kauzalita','Aristotelés','O původu druhů','experiment','Hypotéza','korelace','teorie pravděpodobnosti','Matematika','Přírodní vědy','17. století','Mutace','hazardní hry'

Aristotelés

Experiment

Hypotéza

Kauzalita

Korelace

Matematika

Mutace