Account App Integration - Responsive Website Template

Array ( [0] => 15483379 [id] => 15483379 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Nikl [uri] => Nikl [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Různé významy}} [1] => {{Infobox - chemický prvek [2] => [3] => | značka = Ni [4] => | protonové číslo = 28 [5] => | nukleonové číslo = 58 [6] => | název = Nikl [7] => | latinsky = Niccolum [8] => | nad = [9] => | pod = [[Palladium|Pd]] [10] => | vlevo = [[Kobalt]] [11] => | vpravo = [[Měď]] [12] => | dolní tabulka = ano [13] => [14] => | chemická skupina = Přechodné kovy [15] => | číslo CAS = 7440-02-0 [16] => | skupina = 10 [17] => | perioda = 4 [18] => | blok = d [19] => | koncentrace v zemské kůře = 75 až 110 ppm [20] => | koncentrace v mořské vodě = 0,0054 mg/l [21] => | obrázek = Nickel_chunk.jpg [22] => | popisek = Nikl [23] => | emisní spektrum = [24] => | vzhled = Bílý, lesklý kov [25] => [26] => | relativní atomová hmotnost = 58,6934 [27] => | atomový poloměr = 124 pm [28] => | kovalentní poloměr = 124 pm [29] => | Van der Waalsův poloměr = 163 pm [30] => | elektronová konfigurace = [Ar] 3d⁸ 4s² [31] => | oxidační čísla = −I, I, II, III, IV [32] => [33] => | skupenství = [[Pevná látka|Pevné]] [34] => | krystalografická soustava = Krychlová, plošně centrovaná [35] => | hustota = 8,908 g/cm³ [36] => | tvrdost = 4,0 [37] => | magnetické chování = [[Feromagnetismus|Feromagnetický]] [38] => | teplota tání = 1455 [39] => | teplota varu = 2913 [40] => | molární objem = 6,59×10⁻⁶ m³/mol [41] => | skupenské teplo tání = 17,2 KJ/mol [42] => | skupenské teplo varu = 375 KJ/mol [43] => | tlak syté páry = 100 Pa při 2154K [44] => | rychlost zvuku = 4900 m/s [45] => | měrná tepelná kapacita = 26,07 Jmol⁻¹K⁻¹ [46] => | elektrická vodivost = 1,4 × 10⁷ S/m [47] => | měrný elektrický odpor = 69,3 nΩ.m [48] => | tepelná vodivost = 90,9 W⋅m⁻¹⋅K⁻¹ [49] => [50] => | redoxní potenciál = −0,25 V [51] => | elektronegativita = 1,91 [52] => | spalné teplo na m3 = [53] => | spalné teplo na kg = [54] => | ionizační energie = 737,1 KJ/mol [55] => | ionizační energie2 = 1753,0 KJ/mol [56] => | ionizační energie3 = 3395 KJ/mol [57] => | iontový poloměr = 69 pm [58] => [59] => | izotopy = [60] => {{Infobox - chemický prvek/Stabilní izotop [61] => | nukleonové číslo = 58 [62] => | značka = Ni [63] => | výskyt = 68,077% [64] => | počet neutronů = 30 [65] => }}{{Infobox - chemický prvek/Nestabilní izotop [66] => | nukleonové číslo = 59 [67] => | značka = Ni [68] => | výskyt = stopy [69] => | poločas = 76000 [[rok|let]] [70] => | způsob = [[Zachycení elektronu|ε]] [71] => | energie = - [72] => | nukleonové číslo produktu = 59 [73] => | značka produktu = [[Kobalt|Co]] [74] => }}{{Infobox - chemický prvek/Stabilní izotop [75] => | nukleonové číslo = 60 [76] => | značka = Ni [77] => | výskyt = 26,233% [78] => | počet neutronů = 32 [79] => }}{{Infobox - chemický prvek/Stabilní izotop [80] => | nukleonové číslo = 61 [81] => | značka = Ni [82] => | výskyt = 1,14% [83] => | počet neutronů = 33 [84] => }}{{Infobox - chemický prvek/Stabilní izotop [85] => | nukleonové číslo = 62 [86] => | značka = Ni [87] => | výskyt = 3,634% [88] => | počet neutronů = 34 [89] => }}{{Infobox - chemický prvek/Nestabilní izotop [90] => | nukleonové číslo = 63 [91] => | značka = Ni [92] => | výskyt = [[Umělý izotop|umělý]] [93] => | poločas = 100,1 [[rok|let]] [94] => | způsob = [[záření beta|β⁻]] [95] => | energie = 0,0669 [96] => | nukleonové číslo produktu = 63 [97] => | značka produktu = [[Měď|Cu]] [98] => }}{{Infobox - chemický prvek/Stabilní izotop [99] => | nukleonové číslo = 64 [100] => | značka = Ni [101] => | výskyt = 0,926% [102] => | počet neutronů = 36 [103] => }} [104] => | bezpečnost = zobrazit [105] => | R-věty = {{R|40}}, {{R|43}}, {{R|48/23}}, {{R|52/53}} [106] => | S-věty = {{S|2}}, {{S|36/37/39}}, {{S|45}}, {{S|61}} [107] => | symboly nebezpečí GHS = {{GHS07}}{{GHS08}}{{Citace elektronického periodika | titul = Nickel | periodikum = pubchem.ncbi.nlm.nih.gov | vydavatel = PubChem | url = https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/935 | jazyk = en | datum přístupu = 2021-05-24 }}
{{Nebezpečí}} [108] => }} [109] => '''Nikl''' (chemická značka '''Ni''', [[latina|lat.]] ''Niccolum)'' je bílý, [[Feromagnetismus|feromagnetický]], kujný a tažný [[Kovy|kov]]. Slouží jako součást různých slitin a k povrchové ochraně jiných kovů před korozí. Vzhledem k jeho toxicitě je jeho praktické využití postupně omezováno. [110] => [111] => == Základní fyzikálně-chemické vlastnosti == [112] => Typický kovový feromagnetický prvek stříbrobílý, silně lesklý kov. Nikl se dá výborně leštit, je velmi tažný a dá se kovat, svářet a válcovat na plech nebo vytahovat v dráty. Patří mezi [[Přechodné kovy|přechodné prvky]], které mají valenční elektrony v d-sféře. Ve sloučeninách se vyskytuje především v mocenství Ni⁺², existují i sloučeniny Ni⁺¹, zatímco látky obsahující Ni⁺³ jsou nestálé a působí silně oxidačně. [113] => [114] => Ve zředěných minerálních [[kyseliny|kyselinách]] se nikl rozpouští, ale hůře než [[železo]]. V koncentrovaných kyselinách se rozpouští ještě o něco hůře a koncentrovanou [[kyselina dusičná|kyselinou dusičnou]] se pouze [[pasivace|pasivuje]]. Nepůsobí na něj suché halogenovodíky. Za normální teploty je vůči působení vzduchu i vody nikl poměrně stálý a používá se proto často k povrchové ochraně jiných kovů, především [[železo|železa]]. V jemně rozptýleném stavu je nikl pyroforický tj. samozápalný na vzduchu. Při zahřívání v čistém kyslíku shoří nikl za jiskření a i s jinými prvky se za vyšší teploty slučuje ([[chlor]], [[brom]], [[fosfor]], [[arsen]], [[antimon]], [[hliník]], [[Bor (prvek)|bor]], [[křemík]], [[síra]]…).{{Citace elektronického periodika [115] => | titul = Nikl, chemický prvek Ni, popis a vlastnosti [116] => | periodikum = www.prvky.com [117] => | url = http://www.prvky.com/28.html [118] => | datum přístupu = 2024-01-26 [119] => }} Je také značně stálý vůči působení alkálií a používá se proto k výrobě zařízení pro práci s alkalickými [[hydroxidy]]. [120] => [121] => Kovový nikl rozkládá při mírném žáru [[amoniak]] na [[dusík]] a [[vodík]]. Nikl má schopnost pohlcovat velká množství vodíku, a to zejména za zvýšené teploty. Proto se houbovitý nikl využívá jako [[katalyzátor]] při [[hydrogenace|hydrogenacích]]. [122] => [123] => == Historický vývoj == [124] => Předměty ze slitin niklu se podařilo nalézt v [[Čína|Číně]] a jejich stáří je více než 2 000 let. Nikl byl objeven roku [[1751]] německým chemikem baronem [[Axel Frederik Cronstedt|Axelem Frederikem Cronstedtem]] při pokusech o izolaci [[měď|mědi]] z rudy. Nový prvek pojmenoval podle jeho výskytu v rudě [[nikelin]]u. V hornické mluvě bylo tehdy slovo nikl hanlivým výrazem pro rudu, ve které horníci očekávali, že bude obsahovat [[měď]], ale při jejím zpracovávání odolávala veškerému úsilí při jejím získávání. Ještě určitou dobu po objevu niklu zastávali někteří chemici názor, že nikelin je měděná ruda. Teprve [[Torbern Bergman]] roku [[1775]] popsal přesněji povahu niklu (jeho podobnost s [[železo|železem]]) a připravil nikl v čistém stavu. [125] => [126] => == Výskyt == [127] => [[Soubor:Mineraly.sk - nikelin.jpg|náhled|200px|vlevo|Nikelin – NiAs]] [128] => [[Soubor:PentlanditeUSGOV.jpg|náhled|200px|vlevo|Pentlandit – (Ni,Fe)₉S₈]] [129] => [[Soubor:GarneiriteUSGOV.jpg|náhled|200px|vlevo|Garnierit – (Ni,Mg)₃Si₂O₅(OH)]] [130] => [131] => Jako relativně lehký prvek je nikl v přírodě poměrně hojně zastoupen. V [[zemská kůra|zemské kůře]] jeho průměrný obsah činí kolem 100 mg/kg, tj. asi 100 [[parts per million|ppm]] (parts per milion = počet částic na 1 milion částic) a ve výskytu přechodných prvků na zemi se řadí na 7. místo.{{Fakt/dne|20150328070844}} V mořské [[voda|vodě]] se jeho koncentrace pohybuje na úrovni 5,4 mikrogramu v jednom litru.{{Fakt/dne|20150328070844}} Předpokládá se, že ve [[vesmír]]u připadá na jeden atom niklu přibližně 700 000 atomů [[vodík]]u. [132] => [133] => S ryzím niklem se v přírodě setkáme pouze vzácně ve slitině s železem v železných meteoritech, dopadajících na Zemi z kosmického prostoru. Geologové předpokládají, že velká část niklu přítomného na Zemi je soustředěna v oblasti jejího středu – v zemském jádře – a to právě z analogie s meteority. [134] => Nikl má afinitu ke kyslíku i k síře, resp. arzenu a vytváří tedy dva typy ložisek. Jednak primární, sulfidická, ve kterých se nachází v sirnících a arzenidech – sulfid nikelnato-železitý – [[pentlandit]] (Ni,Fe)₉S₈ [[millerit]] NiS, nikelin NiAs, [[breithauptit]] NiSb, [[chloantit]] NiAs₂, [[gersdorfit]] NiAsS, [[smaltin]] (Ni,Co,Fe)As₂ a [[ullmanit]] NiSbS. [135] => Dále sekundární, kyslíkatá, lateritická, vznikající zvětráváním olivínu z ultrabazických [[Hornina|hornin]] zemského pláště, které se dostaly na povrch. Vrstvy zvětralin, nabohacené železem, hliníkem a ochuzené o křemík a se nazývají laterity a vznikají lateritickým zvětráváním. Niklonosné laterity se typicky vyskytují ve zvětralinách hadcových těles, což byly původně olivinické horniny ze zemského pláště, z hloubek okolo 50 km a více. [[Olivín]] je na povrchu nestálý, rychle zvětrává. Nikl v něm byl původně vázán jako příměs a zvětráváním přešel do hydrosilikátů niklu, zejména [[garnieritu]] (Ni,Mg)₃Si₂O₅(OH) . [136] => [137] => Největším současně těženým nalezištěm niklových rud, odkud pochází 1/4 světové produkce niklu, je kanadské Sudbury, které bylo objeveno roku 1883 při výstavbě trati pro Kanadskou pacifickou železnici a nachází se v provincii Ontario. Předpokládá se, že původem těchto rud je obrovský [[meteor]]ický zásah Země v dávných geologických dobách. Další oblasti s bohatým výskytem niklových rud jsou např. [[Rusko]] (zejména okolí [[sibiř]]ského města [[Norilsk]]), [[Nová Kaledonie]], [[Austrálie]], [[Kuba]] a [[Indonésie]]. Niklové doly na severu [[Finsko|Finska]] byly vládě této země významnou politikou kartou pro udržení nezávislosti při lavírování mezi [[Sovětský svaz|Sovětským svazem]] a [[Nacistické Německo|nacistickým Německem]] během [[Druhá světová válka|druhé světové války]]{{Citace elektronické monografie [138] => | příjmení = Drozný [139] => | jméno = Michal [140] => | titul = Finsko sovětské vztahy v letech 1939-1945 z finského pohledu, Bakalářská práce [141] => | url = https://dspace5.zcu.cz/bitstream/11025/24889/1/Bakalarska%20prace-%20Michal%20Drozny.pdf [142] => | vydavatel = Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta filozofická [143] => | místo = Plzeň [144] => | datum vydání = 2015 [145] => | datum přístupu = 2022-11-10 [146] => }}. [147] => [148] => == Výroba == [149] => Nejdůležitější rudy niklu jsou novokaledonský [[garnierit]] (Ni,Mg)₃Si₂O₅(OH) a kanadský [[pyrrhotin]] s příměsí pentlanditu, který obsahuje průměrně 3 % niklu. Při obou výrobách probíhá získávání niklu přes tyto dva kroky.{{Citace monografie [150] => | příjmení = Greenwood [151] => | jméno = N. N. [152] => | příjmení2 = Earnshaw [153] => | jméno2 = A. [154] => | titul = Chemie prvků [155] => | vydání = 1 [156] => | vydavatel = Informatorium [157] => | místo = Praha [158] => | rok vydání = 1993 [159] => | počet stran = 1635 [160] => | strany = 1418–1420 [161] => | isbn = 80-85427-38-9 [162] => }} [163] => [164] => : 2 Ni₃S₂ + 7 O₂ → 6 NiO + 4 SO₂ [165] => : NiO + C → Ni + CO [166] => [167] => * Při výrobě niklu z [[garnierit]]u se využívá mimořádná afinita niklu k [[síra|síře]]. Ruda se taví se sloučeninami snadno odštěpujícími [[síra|síru]] a tím vzniká Ni₃S₂ a nečistoty přechází jako [[křemičitany]] do [[struska|strusky]]. V [[konvertor (metalurgie)|konvertoru]] se částečným vypražením, opakovaným tavením s přísadou [[křemen]]e odstraní [[železo]] a zbude tak čistý Ni₃S₂. Následným pražením se z sulfidu získá [[oxid nikelnatý]]. K oxidu nikelnatému se přidá [[dřevěné uhlí]] a směs se žíhá, tím se získá práškový nikl nebo se k oxidu nikelnatému a dřevěnému uhlí přidá ještě [[voda]] a [[mouka]] (jako pojidla), ve formě se vytvarují [[krychle]] a při žíhání vzniká nikl v podobě krychlí. [168] => [169] => * Při výrobě niklu z [[pyrrhotin]]u se nejprve pražením snižuje obsah síry v této rudě. Díky vysokému obsahu mědi v rudě se získá směs sulfidu niklu a mědi. Redukcí této směsi se dá získat slitina [[měď|mědi]] a niklu. Tato [[slitina]] nemá praktický význam, a proto je nutné sulfid mědi a niklu od sebe oddělit. To se provádí oxfordským způsobem. Sulfidy niklu a mědi se taví v šachtové peci s [[hydrogensíran sodný|hydrogensíranem sodným]] a [[koks]]em. Při tavení se [[sulfidy|sulfid]] niklu usazuje na dně, zatímco sulfid mědi se drží na povrchu taveniny. Po vychladnutí se oddělí horní vrstva od spodní a odstraní se další nečistoty. Po pražení s [[koks]]em se získá surový nikl, který obsahuje 95 % niklu a 1–2 % mědi. Surový nikl se buď elektrolyticky rafinuje nebo se zpracovává na čistý nikl karbonylovým způsobem. [170] => [171] => * Karbonylový způsob je založen na přípravě [[tetrakarbonyl niklu|tetrakarbonylu niklu Ni(CO)₄]] a jeho následném rozkladu. Při této výrobě se může vycházet ze surového niklu získaného oxfordským způsobem, která probíhá při teplotě 50 °C a působením [[oxid uhelnatý|oxidu uhelnatého]] za obyčejného [[tlak]]u, což je [[Mondův proces]]. Karbonyl niklu se dá získat přímo ze sulfidu niklu působením oxidu uhelnatého při tlaku 200 atmosfér a teplotě 200–250 °C. Rozklad karbonylu probíhá za teploty 200 °C a normálním tlaku. Tímto způsobem se získá velmi čistý nikl 99,95 %. [172] => [173] => * K přečišťování niklu se také používá [[elektrolytická rafinace]]. Hlavně u surového niklu, který obsahuje [[platina|platinu]], protože z [[anoda|anodového]] kalu, který přitom odpadá, může být [[platina]] a kovy, které ji doprovází, snadno získány. Nikl získaný tímto způsobem je z 99,99 % čistý. [174] => [175] => == Využití == [176] => [177] => === Antikorozní ochrana === [178] => Díky poměrně velmi dobré stálosti kovového niklu vůči atmosférickým vlivům i vodě se často nanáší velmi tenká niklová vrstva na povrchy méně odolných kovů, nejčastěji [[železo|železa]]. Nanášení se provádí [[elektrolýza|elektrolyticky]] obvykle z alkalického prostředí, kde je nikl přítomen jako [[Kyanid draselný|kyanidový]] [[Komplexní sloučenina|komplex]] a na pokovovaný předmět je vložen záporný [[elektrický potenciál]], působí tedy jako [[katoda]]. Běžně se takto upravují jednoduché pracovní nástroje jako šroubováky nebo klíče, ale také některé chirurgické nástroje a pomůcky se niklují. [179] => [180] => Značné odolnosti kovového niklu se využívá při výrobě chemického nádobí, které je možno vystavit účinkům alkalických tavenin jako je [[hydroxid sodný]] nebo [[uhličitan draselný]] bez výraznějšího poškození. V [[kyseliny|kyselém]] prostředí je však nutno použít mnohem dražších kelímků z [[platina|platiny]] nebo slitin platiny s [[rhodium|rhodiem]] nebo [[iridium|iridiem]]. [181] => [182] => === Slitiny === [183] => [[Soubor:Nickel2.jpg|náhled|200px|vpravo|Holandské mince z niklu]] [184] => [[Ocelářský průmysl]] je rozhodně největším světovým spotřebitelem niklu. Společně se železem, [[chrom]]em a [[mangan]]em patří mezi základní kovy, které slouží pro legování [[ocel]]í. Je třeba mít na zřeteli, že se ve světě vyrábí tisíce typů ocelí, které se značně liší svým složením, způsobem zpracování a následně pak svými vlastnostmi jako je tvrdost, pevnost, kujnost, chemická odolnost a další. V řadě z nich je kromě výše uvedených prvků přítomno i menší množství dalších kovů ([[molybden]], [[wolfram]], [[kobalt]] a další). [185] => [186] => Nikl je součástí velmi odolných slitin jako například [[Monelův kov]] o složení 68 % Ni a 32 % Cu (někdy se také uvádí alternativní poměr 67:28 nebo 65:30){{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=http://leccos.com/index.php/clanky/monel |datum přístupu=2013-03-10 |url archivu=https://web.archive.org/web/20121115025450/http://leccos.com/index.php/clanky/monel |datum archivace=2012-11-15 }}Dubbel: Inženýrská příručka pro stavbu strojů; SNTL, Praha 1961; se stopami manganu a železa, používaný pro výrobu lodních šroubů, ale i kuchyňského vybavení. Slitiny [[Alnico]] se skládají z železa, kobaltu, niklu, [[hliník]]u a mědi a slouží pro výrobu velmi silných permanentních [[magnet]]ů. [187] => [188] => Nikl patří již dlouhou dobu mezi mincovní kovy, používané k ražení mincí, obvykle ve slitinách s [[měď|mědí]]. V Československu se z těchto slitin razily především [[mince]] o nominální hodnotě 1, 2 a 5 Kčs. V současné ČR jsou mince 1, 2 a 5 Kč pouze niklem povrchově upravené (ražené z oceli, povrchová vrstva niklová). V [[Spojené státy americké|USA]] a [[Kanada|Kanadě]] se pro minci o hodnotě 5 centů používá označení nickel, do češtiny překládané jako niklák. V [[Evropská unie|Evropské unii]] se tento fakt týká mincí s nominální hodnotou 1 a 2 eura. Tyto mince se vyrábí ze slitiny, která se nazývá nové stříbro neboli argentan či nejčastěji [[Alpaka (slitina)|alpaka]]. Tato slitina se do [[Evropa|Evropy]] dostala z [[Čína|Činy]] v 18. století, ale mince se z ní začaly razit ve velkém až po [[druhá světová válka|druhé světové válce]]. [[Alpaka (slitina)|Alpaka]] obsahuje 10–20 % niklu, 40–70 % [[měď|mědi]] a 5–40 % [[zinek|zinku]]. Slitina je stříbrobílá, chemicky odolná a dá se dobře leštit. [189] => [190] => Významné místo patří slitinám niklu ve výrobě [[šperk]]ů. V současné době poměrně populární bílé [[zlato]] je obvykle právě slitinou zlata, niklu, mědi a [[zinek|zinku]]. Nevýhodou těchto materiálů je skutečnost, že řada lidí trpí [[alergie|alergií]] na slitiny niklu a nemůže šperky z těchto slitin dlouhodobě nosit. [191] => [192] => Zvláštní slitina niklu a stříbra slouží často jako materiál pro výrobu elektrických kontaktů v silně namáhaných silnoproudých spínačích, které musí vykazovat vysokou úroveň spolehlivosti. Jde o směs o složení přibližně 90 % Ag + 10 % Ni. Protože oba kovy se při tomto poměru v tavenině nemísí, vyrábí se slitina poměrně komplikovaným spékáním práškového materiálu za vysokých teplot a tlaků. Výslednému materiálu potom stříbro dodává vynikající [[elektrická vodivost|elektrickou vodivost]] a nikl zase výhodné mechanické vlastnosti – [[tvrdost kovů|tvrdost]] a odolnost proti otěru. Nikl se využívá také ve [[slitiny s tvarovou pamětí|slitinách s tvarovou pamětí]] jako slitina NiTi. [193] => [194] => K dalším významným slitinám niklu patří [[konstantan]], což je slitina 40 % niklu a 60 % [[měď|mědi]], která má konstantní velký [[elektrický odpor]]. [[Nikelin]] je slitina 31 % niklu, 56 % [[měď|mědi]], 13 % [[zinek|zinku]] a má také velký konstantní [[elektrický odpor]]. [[Manganin]] je slitina 4 % niklu, 12 % [[mangan]]u a 84 % [[chrom]]u, která se používá na zhotovování přesných elektrických odporů. Chromnikl neboli [[nichrom]] je slitina 60 % niklu a 40 % chromu a využívá se na vinutí elektrických pecí. [195] => [196] => === Galvanické články === [197] => [[Soubor:Nickel Battery.jpg|vpravo|180px|náhled|Galvanické niklové články s možností opětného dobíjení]] [198] => Značná část celosvětově vyrobeného niklu končí v současné době jako surovina pro elektrické články s možností mnohonásobného dobíjení. Nikl-hydridové baterie slouží jako zdroj elektrické energie v řadě [[mobilní telefon|mobilních telefonů]], přenosných svítilen a dalších. [199] => [200] => Pro zdroje s vyšší elektrickou kapacitou se používají spíše nikl – [[kadmium|kadmiové]] galvanické elektrické články typu NiCd. Vykazují velmi dobré elektrické vlastnosti (kapacita x hmotnost) a lze je i zpětně dobíjet. Slouží často jako zdroj elektrického proudu v automobilech a dalších dopravních prostředcích. Na rozdíl od klasických [[olovo|olověných]] [[akumulátor]]ů se v nich jako [[elektrolyt]] používá roztok alkalického [[hydroxidy|hydroxidu]]. Reakci, při které dochází ke vzniku elektrického proudu, lze vyjádřit jako: [201] => [202] => : 2 NiO(OH) + Cd + 2 H₂O ⇄ 2 Ni(OH)₂ + Cd(OH)₂ [203] => [204] => Vzhledem k prokázané toxicitě kadmia se však výroba těchto baterií postupně omezuje. [205] => [206] => === Katalyzátory === [207] => [[Soubor:Dry Raney nickel.jpg|náhled|200px|vpravo|Raneyův nikl]] [208] => Jemně rozptýlený elementární nikl — [[Raneyův nikl]] — je velmi účinným [[hydrogenace|hydrogenačním]] katalyzátorem, který působí reakci dvojné vazby mezi [[uhlík]]ovými atomy s [[vodík]]em za vzniku vazby jednoduché. Schematicky: [209] => [210] => : R₂C=CR₂ + H₂ → HR₂C-CR₂H [211] => [212] => Této reakce se využívá v potravinářství k výrobě ztužených tuků z rostlinných olejů. Běžné rostlinné oleje jsou chemicky [[estery]] nenasycených mastných kyselin s několika dvojnými vazbami v molekule. Převedením části těchto dvojných vazeb na vazby jednoduché vzniká rostlinný tuk, který má za normální teploty tuhou konzistenci. [213] => [214] => == Sloučeniny == [215] => Nikl tvoří sloučeniny v oxidačních stavech od Ni⁻¹ do Ni⁺⁴, přičemž v záporných stavech se jedná o organokovové sloučeniny a v kladných je nejstabilnější Ni⁺² a vyšší stavy se běžně nevyskytují, neboť se na vzduchu i ve vodě rozkládají. [216] => [217] => === Anorganické sloučeniny === [218] => Ve svých stabilních sloučeninách se nikl vyskytuje převážně jako kladně dvojmocný Ni⁺². Nikelnaté soli běžných anorganických kyselin jsou v hydratované podobě zelené krystalické látky dobře rozpustné ve vodě, v bezvodém stavu jsou obvykle jinak zbarveny. Výjimkou je špatně rozpustný [[uhličitan nikelnatý]] NiCO₃ a černý silně nerozpustný [[sulfid nikelnatý]] NiS. Vyšší oxidační stavy se běžně nevyskytují, protože se tyto sloučeniny na vzduchu i ve vodě rozkládají. Stabilní jsou pouze v inertních atmosférách a proto nemají velký význam. [219] => [220] => [[Soubor:Basic-nickel(II)-carbonate.jpg|náhled|200px|vpravo|Uhličitan nikelnatý]] [221] => [[Soubor:Nickel(II)-chloride-hexahydrate-photo.jpg|náhled|200px|vpravo|Chlorid nikelnatý]] [222] => [[Soubor:Nickel(II)-sulfate-photo.jpg|náhled|200px|vpravo|Síran nikelnatý]] [223] => [224] => * [[Oxid nikelnatý]] NiO je zelený prášek, nerozpustný ve vodě a hydroxidech, ale snadno rozpustný v [[kyseliny|kyselinách]] na nikelnaté soli. V přírodě se vyskytuje jako nerost [[bunsenit]]. V keramickém průmyslu se používá k barvení na šedo. Připravuje se žíháním [[hydroxid nikelnatý|hydroxidu nikelnatého]] nebo [[uhličitan nikelnatý|uhličitanu nikelnatého]]. [225] => [226] => * [[Hydroxid nikelnatý]] Ni(OH)₂ je jablkově zelená látka, nerozpustná ve vodě a hydroxidech, rozpustná v kyselinách a amoniakálních roztocích. Připravuje se srážením roztoků nikelnaté soli roztokem alkalického [[hydroxidy|hydroxidu]]. [227] => [228] => * [[Oxid niklitý]] Ni₂O₃ je šedý až černý prášek, nerozpustný ve vodě, rozpustný v kyselinách. V [[kyselina chlorovodíková|kyselině chlorovodíkové]] se rozpouští za vývoje [[chlor]]u a vzniku nikelnaté soli, v kyslíkatých kyselinách se rozpouští za vzniku [[kyslíku]] a nikelnaté soli. [[Oxid niklitý]] se připravuje opatrnou oxidací [[uhličitan nikelnatý|uhličitanu nikelnatého]] nebo [[dusičnan nikelnatý|dusičnanu nikelnatého]] za teploty 300 °C. [229] => [230] => * [[Sulfid nikelnatý]] NiS je černý prášek velmi nerozpustný ve vodě a [[hydroxid]]ech, v čerstvém stavu rozpustný v kyselinách, po odstátí nerozpustný. V přírodě se vyskytuje jako nerost [[millerit]]. Připravuje se srážením roztoků nikelnatých solí alkalickým [[sulfidy|sulfidemem]]. [231] => [232] => * [[Chlorid nikelnatý]] NiCl₂ je v bezvodém stavu zlatožlutá krystalická látka, v hydratované podobě je to zelená krystalická látka, dobře rozpustná ve vodě a [[ethanol|lihu]]. S alkalickými chloridy tvoří v roztoku [[podvojné sloučeniny]]. Působením [[fluor]]u na roztok [[chlorid nikelnatý|chloridu nikelnatého]] a [[chlorid draselný|chloridu draselného]] lze připravit sloučeniny K₃[Ni^IIIF₆] a K₂[Ni^IVF₆]. Připravuje se spalováním niklu v proudu [[chlor]]u. [233] => [234] => * [[Bromid nikelnatý]] NiBr₂ je v hydratované podobě zelená krystalická látka, dobře rozpustná ve vodě. Připravuje se spalováním niklu v [[brom]]u. [235] => [236] => * [[Jodid nikelnatý]] NiI₂ je v hydratované podobě zelená krystalická látka, dobře rozpustná ve vodě. Připravuje se spalováním niklu v [[jod]]u. [237] => [238] => * [[Fluorid nikelnatý]] NiF₂ je v bezvodém stavu světle hnědý až zelený prášek, v hydratované podobě bledě zelený prášek, velmi málo rozpustný ve vodě a nerozpustný v [[Ethanol|lihu]] a [[Ethery|etheru]]. V roztoku tvoří podvojné soli. [[Fluorid nikelnatý]] se připravuje zahříváním podvojného [[fluorid nikelnato-amonný|fluoridu nikelnato-amonného]] nebo rozpouštěním [[hydroxid nikelnatý|hydroxidu nikelnatého]] v [[kyselina fluorovodíková|kyselině fluorovodíkové]]. [239] => [240] => * [[Kyanid nikelnatý]] Ni(CN)₂ je v bezvodém stavu hnědožlutý prášek, v hydratovaném stavu jablkově zelená práškovitá látka, nerozpustná ve vodě. V roztoku tvoří komplexní sloučeniny (viz níže) [[kyanonikelnatano]]. [[Kyanid nikelnatý]] se připravuje srážením nikelnaté soli roztokem soli alkalického [[Kyanid draselný|kyanidu]]. [241] => [242] => * [[Rhodanid nikelnatý]] Ni(SCN)₂ je žlutohnědá práškovitá látka, rozpustná ve vodě na zelený roztok. V roztoku tvoří podvojné sloučeniny (viz níže) [[rhodanonikelnatany]]. [[Rhodanid nikelnatý]] se připravuje rozpouštěním [[uhličitan nikelnatý|uhličitanu nikelnatého]] v [[kyselina rhodanovodíková|kyselině rhodanovodíkové]] nebo reakcí [[síran nikelnatý|síranu nikelnatého]] s [[rhodanid barnatý|rhodanidem barnatým]]. [243] => [244] => * [[Dusičnan nikelnatý]] Ni(NO₃)₂ je v hydratovaném stavu smaragdově zelená krystalická látka, velmi dobře rozpustná ve vodě. Využívá se v keramickém průmyslu k barvení na hnědo. Připravuje se rozpouštěním [[hydroxid nikelnatý|hydroxidu nikelnatého]] nebo [[uhličitan nikelnatý|uhličitanu nikelnatého]] v [[kyselina dusičná|kyselině dusičné]]. [245] => [246] => * [[Dusitan nikelnatý]] Ni(NO₂)₂ je v hydratovaném stavu červenožlutá krystalická látka, ve vodě rozpustná na zelený roztok. V roztoku tvoří komplexní sloučeniny (viz níže) [[nitronikelnatany]]. Připravuje se reakcí [[dusitan barnatý|dusitanu barnatého]] se [[síran nikelnatý|síranem nikelnatým]]. [247] => [248] => * [[Síran nikelnatý]] NiSO₄ se v hydratované podobě hexahydrátu vylučuje ve dvou modifikacích, první je stálá mezi 31,5 °C a 53,3 °C a má modrozelenou barvu a druhá je stálá nad 53,3 °C a má zelenou barvu. Za obyčejné teploty krystaluje heptahydrát v smaragdově zelených krystalech a označuje se jako nikelnatá skalice. V přírodě se vyskytuje jako nerost [[morenosit]]. V roztoku tvoří se [[sírany]] alkalických kovů podvojné sloučeniny. [[Síran nikelnatý]] se připravuje rozpouštěním [[oxid nikelnatý|oxidu nikelnatého]] nebo [[uhličitan nikelnatý|uhličitanu nikelnatého]] ve zředěné [[kyselina sírová|kyselině sírové]]. [249] => [250] => * [[Uhličitan nikelnatý]] NiCO₃ je světle zelená jemně krystalická látka, nerozpustná ve vodě, běžně se ovšem z roztoků získává zásaditý [[uhličitan nikelnatý]]. V roztoku lze s [[uhličitany]] alkalických kovů získat podvojné sloučeniny. [[Uhličitan nikelnatý]] se připravuje srážením roztoků nikelnatých solí roztokem alkalického [[hydrogenuhličitan]]u. [251] => [252] => === Komplexní sloučeniny === [253] => {{Názvosloví koordinačních sloučenin/Starý název}} [254] => [255] => ==== Oxidační stav IV (d⁶) ==== [256] => Komplexy Ni^IV jsou velmi výjimečně stabilní na vzduchu a ve vodě se všechny bez výjimky rozkládají. [257] => [258] => ==== Oxidační stav III (d⁷) ==== [259] => V oxidačním stavu Ni^III jsou některé komplexy stabilní na [[vzduch]]u, ale ve vodě se hned rozkládají. Např. fialová krystalická látka K₃[NiF₆] oxiduje vodu za vývoje [[kyslík]]u. Získává se [[fluor]]ací směsi [[chlorid draselný|chloridu draselného]] a [[chlorid nikelnatý|nikelnatého]] za zvýšené teploty a tlaku. [260] => [261] => Vedle oktaedrických komplexů existují s komplexy s koordinačním číslem 5, např. ''černý'' trigonálně bipyramidální [NiBr₃(PEt₃)₂] [262] => [263] => ==== Oxidační stav II (d⁸) ==== [264] => Nikelnaté komplexní sloučeniny jsou až na výjimky odolné vůči oxidaci. Tvoří soli se všemi anionty, ve vodném roztoku je běžný zelený hexaaquanikelnatý kation [Ni(H₂O)₆]²⁺. [265] => [266] => Ni^II překračuje koordinační číslo 6 pouze vzácně, základní uspořádání jsou [[Osmistěn|oktaedrická]] (6) a čtvercová (4). Méně časté konformace jsou trigonálně bipyramidální (5), čtvercově pyramidální (5) a tetraedrické (4). Pokud má nikl možnost vybrat si mezi [[Čtyřstěn|tetraedrem]] a čtvercem, uplatňuje díky stabilizační energii [[ligand]]ového pole v nízkospinových [[Komplexní sloučenina|komplexech]] čtvercové ligandové pole. Ve vysokospinových komplexech záleží na druhu ligandu, v případě ligandu s velkými molekulami nebo atomy vznikají čtvercové ligandové pole a v případě ligandů s malými atomy nebo molekulami vzniká tetraedrické ligandové uspořádání. V případě velkého nadbytku komplexních částic v roztoku je nikl schopen uplatnit koordinační číslo 5 a to také v závislosti na velikosti ligandu. Rozměrné ligandy se vážou v podobě čtvercové pyramidy a malé v podobě trigonální bipyramidy. [267] => [268] => Nikl vytváří přednostně komplexní sloučeniny s [[dusík]]atými ligandy, např. NH₃, en ([[ethylendiamin]]), bipy ([[bipyridyl]]), phen ([[fenanthrolin]]), NCS⁻ a NO₂. Amoniakáty mají při plném nahrazení molekul vody v nikelnaté soli na hexaamminnikelnatý kation [Ni(NH₃)₆]²⁺ obvykle ''fialovou'' barvu. Pokud se nenahradí všechny molekuly vody, tak má látka obvykle ''modrou'' až ''tmavě modrou'' barvu. Amoniakáty se připravují převáděním [[amoniak]]u přes bezvodé nikelnaté soli nebo se k hydratovaným solím přidává roztok [[amoniak]]u. Roztok amoniakátů je ''modrý'', protože ve vodě dochází k částečné výměně molekul [[amoniak]]u za molekuly [[voda|vody]]. [269] => [270] => Čtvercové konformace tvoří komplexy [NiX₄]²⁻, tetrakyanonikelnatany jsou ''zlatožluté'', tetrarhodanonikelnatany ''světle zelené'' (oktaedrické [Ni(SCN)₆]⁴⁻ jsou však ''modré''), tetrachloro-, tetrabromo- a tetrajodonikelnatany jsou ''modré''. [271] => [272] => ==== Nižší oxidační stavy ==== [273] => Nejvýznamnějším zástupcem je [[tetrakarbonyl niklu]] [Ni(CO)₄], za normálních podmínek těkavá kapalina. Tato sloučenina je silně toxická stejně jako [[oxid uhelnatý]] CO, nutný pro její výrobu. [274] => [275] => === Organické sloučeniny === [276] => * [[Šťavelan nikelnatý]] NiC₂O₄ je práškovitá nazelenalá látka, nerozpustná ve vodě, ale rozpustná v kyselinách a amoniakálním roztoku. V roztoku tvoří podvojné sloučeniny. [[Šťavelan nikelnatý]] se připravuje z [[hydroxid nikelnatý|hydroxidu nikelnatého]] nebo [[uhličitan nikelnatý|uhličitanu nikelnatého]] v [[kyselina šťavelová|kyselině šťavelové]]. [277] => [278] => * [[Octan nikelnatý]] Ni(CH₃COO)₂ je jablkově zelená krystalická látka, dobře rozpustná ve vodě, ale nerozpustná v lihu. Vodný roztok má sladkou chuť. Připravuje se rozpouštěním [[hydroxid nikelnatý|hydroxidu nikelnatého]] v chladné [[kyselina octová|kyselině octové]]. [279] => [280] => == Zdravotní rizika == [281] => [[Soubor:Nickel (mined)2.PNG|náhled|vpravo|400px|Světová těžba niklu v tunách (pro rok 2005). Nejvíce těží [[Rusko]], následuje [[Kanada]] a [[Austrálie]]]] [282] => Nikl patří mezi několik málo prvků, jejichž vliv na zdravotní stav lidského organizmu je jednoznačně negativní. Tento fakt se zdá být kuriózní např. i proto, že je chemicky velmi podobný [[kobalt]]u, jenž je naopak nezbytnou součástí potravy a má důležitou roli pro správný vývoj a zdravotní stav lidského organizmu. [283] => [284] => Při velkých anebo pravidelně zvýšených dávkách niklu se silně zvyšuje riziko vzniku rakoviny a nikl je dnes řazen i mezi [[teratogen]]y, tedy látky schopné negativním způsobem ovlivnit vývoj lidského plodu. Ohrožení takovými dávkami niklu však hrozí pouze pracovníkům metalurgických provozů, které se zabývají zpracováním tohoto kovu a nedodržují základní pravidla bezpečnosti práce. [285] => [286] => V běžném životě se však poměrně často setkáváme s kožní [[Alergie na nikl|alergií na nikl]]. Projevuje se u 6–10 % obyvatelstva a doprovází ji nejprve zarudnutí kůže a později až vznik kožních [[ekzém]]ů při trvalém styku s předměty z niklu. Zvláště nebezpečné jsou v tomto ohledu [[náušnice]], protože ušní lalůček patří mezi velice citlivé části lidského těla a alergické působení zde může nabývat dramatičtějších rozměrů – otoky hlavy, [[astma]]tické záchvaty. [287] => [288] => Kromě výše uvedených alergiků však existuje i podstatně méně početná skupina lidí, kteří trpí alergií na nikl v mnohem větší míře. Těm pak způsobuje alergické reakce např. i placení mincemi s obsahem niklu. Právě v současné době probíhá v [[Brusel]]u diskuze o budoucnosti euromincí o hodnotě 1 a 2 [[euro|eura]], které nikl obsahují.{{cite web | url=http://www.ecb.int/euro/coins/common/html/index.en.html | title=ECB: Common sides | publisher=European Central Bank | work=ecb.int | accessdate=29 September 2015}} [289] => [290] => == Odkazy == [291] => [292] => === Reference === [293] => [294] => [295] => === Literatura === [296] => * Cotton F.A., Wilkinson J.: Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973 [297] => * Holzbecher Z.: Analytická chemie, SNTL, Praha 1974 [298] => * Dr. Heinrich Remy, ''Anorganická chemie'' 1. díl, 1. vydání 1961 [299] => * N. N. Greenwood – A. Earnshaw, ''Chemie prvků'' 1. díl, 1. vydání 1993 {{ISBN|80-85427-38-9}} [300] => [301] => === Externí odkazy === [302] => * {{Commonscat|Nickel}} [303] => * {{Wikislovník|heslo=nikl}} [304] => * [http://www.periodicvideos.com/videos/028.htm Nickel] (The Periodic Table of Videos, University of Nottingham) [305] => [306] => {{Periodická tabulka (navbox)}} [307] => {{Autoritní data}} [308] => [309] => [[Kategorie:Chemické prvky]] [310] => [[Kategorie:Kovy]] [311] => [[Kategorie:Polutanty]] [312] => [[Kategorie:Karcinogeny IARC skupiny 2B]] [] => )

good wiki

Nikl

Nikl (chemická značka Ni, lat. Niccolum) je bílý, feromagnetický, kujný a tažný kov.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

Nikl

About

Expert Team

Award winning agency

10 Year Exp.

You might be interested in

Amoniak

Chlor

Hydroxidy

Kyseliny

Měď

Síra

Voda

Vodík

Železo

Zinek

Service

About us

Technology

Locations