Array ( [0] => 14911717 [id] => 14911717 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Oměj [uri] => Oměj [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Taxobox [1] => | jméno = Oměj [2] => | obrázek = Aconit_tue-loup_(massif_des_Vosges).JPG [3] => | popisek = Oměj vlčí mor (''Aconitum lycoctonum'') [4] => | velikost obrázku = 258px [5] => | říše = [[rostliny]] (''Plantae'') [6] => | podříše = [[cévnaté rostliny]] (''Tracheobionta'') [7] => | oddělení = [[krytosemenné]] (''Magnoliophyta'') [8] => | třída = [[vyšší dvouděložné]] (''Rosopsida'') [9] => | řád = [[pryskyřníkotvaré]] (''Ranunculales'') [10] => | čeleď = [[pryskyřníkovité]] (''Ranunculaceae'') [11] => | rod = [[oměj]] (''Aconitum'') [12] => | rod popsal = [[Carl Linné|L.]], 1753 [13] => }} [14] => [15] => [[Soubor:Stamps of Kyrgyzstan, 2013-35.jpg|náhled|Oměj ''Aconitum leucostomum'' na kyrgyzské poštovní známce]] [16] => '''Oměj''' (''Aconitum'') je rod rostlin z čeledi [[pryskyřníkovité]]. Jsou to vysoké, převážně vytrvalé [[bylina|byliny]] s olistěnou [[lodyha|lodyhou]] a dlanitě členěnými až složenými [[list]]y. [[Květ]]y jsou modré, fialové, purpurové nebo žluté, dvoustranně souměrné, kryté přilbou. Plodem je souplodí [[měchýřek|měchýřků]]. Rod zahrnuje asi 320 druhů a je rozšířen v mimotropických oblastech severní polokoule. Nejvíc druhů roste v [[Čína|Číně]]. [17] => V České republice se vyskytuje 5 původních druhů oměje, mezi známější náleží zejména [[oměj šalamounek]] a [[oměj vlčí mor]]. [18] => [19] => Oměje náležejí mezi velmi silně jedovaté rostliny a bývají příčinou smrtelných otrav. Hlavními účinnými látkami jsou akonitové [[alkaloidy]] (zejména [[akonitin]]), působící především na činnost [[srdce]] a [[Nervová soustava|nervovou soustavu]]. Jejich jedovatost je známa již od [[starověk]]u. V konvenčním [[lékařství]] ani [[fytoterapie|fytoterapii]] se již oměj téměř nepoužívá. Hlízy omějů jsou po úpravě, která snižuje jejich jedovatost, využívány v [[tradiční čínská medicína|tradiční čínské medicíně]]. [[Oměj zahradní]] a řidčeji i některé jiné druhy jsou pěstovány jako okrasné [[trvalka|trvalky]]. [20] => [21] => == Popis == [22] => [23] => Oměje jsou vytrvalé nebo výjimečně i jednoleté [[bylina|byliny]] s neztlustlým kořenovým systémem nebo se 2 či několika podzemními hlízami. [[Lodyha]] bývá vysoká, zpravidla vzpřímená, nevětvená nebo v horní části větvená. Lodyžní [[list]]y jsou střídavé, dlanitě členěné nebo složené, s úkrojky či lístky dále členěnými nebo zubatými, spodní řapíkaté. Některé druhy mají jen přízemní listy. V květenství bývají přisedlé [[listen]]y, podobné redukovaným listům. [[Květ]]y jsou velké, oboupohlavné, dvoustranně souměrné, zpravidla modré, fialové, purpurové nebo žluté, uspořádané ve vrcholových (případně i úžlabních) [[hrozen|hroznech]] nebo řidčeji [[lata|latách]]. [[Kalich (botanika)|Kalich]] je petaloidní a funkčně nahrazující korunu. Je složen z 5 volných lístků. Horní lístek tvoří přilbu, postranní jsou podlouhlé až okrouhlé. [[Koruna (botanika)|Koruna]] je složena ze dvou volných, dlouze stopkatých, kornoutovitých lístků ukrytých v přilbě a nesoucích na vrcholu ostruhu s [[nektárium|nektárii]]. [[Tyčinka (botanika)|Tyčinek]] je mnoho (asi 25 až 50), nitky mají rozšířené báze. Sterilní [[patyčinka|staminodia]] zpravidla chybějí. [[Gyneceum (botanika)|Gyneceum]] je apokarpní, složené ze 3 až 5 nebo i více volných [[pestík]]ů. Každý pestík nese krátkou [[čnělka|čnělku]] a obsahuje 10 až 20 vajíček. [24] => Plodem je [[souplodí]] přisedlých, podlouhlých [[měchýřek|měchýřků]], zakončených zobanem a obsahujících větší počet trojúhelníkovitých [[semeno|semen]]. Semena jsou u některých druhů křídlatá.{{Citace monografie [25] => | příjmení = Slavík [26] => | jméno = Bohumil (editor) [27] => | titul = Květena České republiky 1 [28] => | vydání = 2 [29] => | vydavatel = Academia [30] => | místo = Praha [31] => | rok = 1997 [32] => | isbn = 80-200-0643-5 [33] => }}{{Citace elektronické monografie [34] => | příjmení = Liangqian [35] => | jméno = Li [36] => | příjmení2 = Kadota [37] => | jméno2 = Yuichi [38] => | titul = Flora of China: Aconitum [39] => | url = http://www.efloras.org/florataxon.aspx?flora_id=2&taxon_id=100300 [40] => | jazyk = en [41] => }}{{Citace elektronické monografie [42] => | příjmení = Brink [43] => | jméno = D.E. [44] => | příjmení2 = Woods [45] => | jméno2 = J.A. [46] => | titul = Flora of North America: Aconitum [47] => | url = http://www.efloras.org/florataxon.aspx?flora_id=1&taxon_id=100300 [48] => | jazyk = en [49] => }} [50] => [51] => [52] => Aconitum lamarckii 2018-05-22 2445.jpg|Listy ''Aconitum lamarckii'' [53] => Aconitum moldavicum 1-OB9.jpg|Květy oměje moldavského [54] => Aconitum degeni ENBLA04.JPG|Detail květu ''Aconitum degenii'' [55] => Aconitum variegatum subsp. variegatum sl25.jpg|Otevřený květ oměje pestrého s viditelnou spirálovitou ostruhou [56] => Aconitum columbianum kz02.jpg|Plodenství ''Aconitum columbianum'' [57] => [58] => [59] => == Rozšíření == [60] => [61] => Rod oměj zahrnuje asi 320 druhů a je rozšířen v chladnějších oblastech severní polokoule. Centrum druhové diverzity je v jihozápadní [[Čína|Číně]], východním [[Himálaj]]i a [[Japonsko|Japonsku]]. Desítky druhů rostou také na [[Ruský Dálný východ|Ruském Dálném východě]] a [[Sibiř]]i. Rod je rozšířen na většině území Asie s výjimkou [[Arabský poloostrov|Arábie]], [[jihovýchodní Asie]] a většiny území [[Indočína|Indočíny]]. [62] => Ze [[Severní Amerika|Severní Ameriky]] je uváděno 9 druhů. Největší areál má ''[[Aconitum columbianum]]'', rozšířený od západní [[Kanada|Kanady]] až po severní [[Mexiko]]. Druh ''[[Aconitum delphiniifolium]]'' je rozšířen v západní Kanadě, [[Aljaška|Aljašce]] i ve [[východní Asie|východní Asii]]. Asijsko-severoamerické rozšíření má i severský druh ''[[Aconitum paradoxum]]''.{{Citace elektronické monografie [63] => | titul = Plants Database [64] => | url = http://plants.usda.gov/ [65] => | datum přístupu = [66] => | vydavatel = USDA [67] => | jazyk = en [68] => }}{{Citace elektronické monografie [69] => | titul = Plants of the world online [70] => | url = http://powo.science.kew.org/ [71] => | datum přístupu = [72] => | vydavatel = Royal Botanic Gardens, Kew [73] => | jazyk = en [74] => }} [75] => [76] => Z celé [[Evropa|Evropy]] je udáváno asi 27 druhů oměje. Větší počet druhů roste zejména v [[Karpaty|Karpatech]], kde se vyskytuje i řada endemických taxonů. Menší počet druhů roste v [[Alpy|Alpách]] a [[Pyreneje|Pyrenejích]]. [[Oměj severní]] (''Aconitum septentrionale'') je severský druh, rozšířený od [[Norsko|Norska]] přes [[Sibiř]] až po východní Čínu. [77] => Některé jihoevropské druhy (''[[Aconitum burnatii]]'', ''[[Aconitum lamarckii|A. lamarckii]]'') zasahují okrajově i do severoafrického [[Maroko|Maroka]].{{Citace elektronické monografie [78] => | titul = Euromed Plantbase. Flora Europaea [79] => | url = http://ww2.bgbm.org/EuroPlusMed/query.asp [80] => | datum vydání = 2006 [81] => | vydavatel = Botanic Garden and Botanical Museum [82] => | místo = Berlin-Dahlem [83] => | jazyk = en [84] => }} [85] => V České republice roste celkem 5 původních druhů oměje. [86] => Téměř na celém území se s různou četností vyskytuje [[oměj vlčí mor]] (''A. lycoctonum''). Ve středních a vyšších polohách je porůznu rozšířen [[oměj pestrý]] (''A. variegatum''), zatímco [[oměj šalamounek]] (''A. plicatum'') je omezen na vyšší polohy hraničních pohoří a [[Žďárské vrchy]]. Do [[Beskydy|Beskyd]] a jejich podhůří zasahuje karpatský druh [[oměj tuhý]] (''A. firmum''). [[Oměj jedhoj]] (''A. anthora'') roste výhradně na jihozápadní Moravě. [87] => [88] => [89] => A. plicatum Krkonoše 2.jpg|Oměj šalamounek [90] => Aconitum variegatum 110807a.jpg|Oměj pestrý [91] => Aconitum anthora1.jpg|Oměj jedhoj [92] => Аконіт міцний Бребенескул(v).jpg|Oměj tuhý [93] => Aconitum tauricum PID989-1.jpg|Alpsko-karpatský druh ''Aconitum tauricum'' [94] => [95] => [96] => == Ekologické interakce == [97] => [[Soubor:Tjuvhumle (Bombus wurflenii) som bit hòl i tyrihjelm.jpg|náhled|Čmelák širokolebý loupící nektar z květu oměje]] [98] => [99] => Květy omějů nabízejí hojný [[nektar]] i [[pyl]] a jsou velikostí i tvarem přizpůsobeny opylování [[čmelák]]y. Hlavními opylovači jsou druhy s dlouhými sosáky, které jsou schopny dosáhnout na nektar ukrytý na dně hlubokých nektárií. Závislost [[oměj šalamounek|oměje šalamounku]] na opylování čmeláky popsal již [[Charles Darwin]].{{Citace periodika [100] => | příjmení = Duan [101] => | jméno = Y. W. et al. [102] => | titul = Insect and wind pollination of an alpine biennial Aconitum gymnandrum (Ranunculaceae) [103] => | periodikum = Plant Biology [104] => | rok = 2009 [105] => | číslo = 11 [106] => }} Květy jsou protandrické, [[prašník]]y tedy dozrávají dříve než [[blizna|blizny]]. Samoopylení je zabráněno tím, že čmelák začíná s návštěvou rostliny od nejspodnějším květů, které jsou v samičí fázi, a postupně směřuje nahoru, kde se nacházejí mladší květy v samčí fázi. [107] => Květy [[oměj vlčí mor|oměje vlčího moru]] opyluje v nížinách zejména [[čmelák zahradní]] (''Bombus hortorum''), v [[Alpy|Alpách]] druh ''[[Bombus gerstaeckeri]]''. Některé druhy s krátkými sosáky, jako je například [[čmelák širokolebý]] (''B. wurflenii''), loupí nektar tím, že vykoušou otvor z boku květu, a na opylování se nepodílejí. Jako zdroj pylu využívají květy i jiné druhy hmyzu, například [[dvoukřídlí|mouchy]].{{Citace periodika [108] => | příjmení = Utelli [109] => | jméno = Anna-Barbara [110] => | příjmení2 = Roy [111] => | jméno2 = Barbara A. [112] => | titul = Pollinator abundance and behavior on Aconitum lycoctonum (Ranunculaceae): an analysis of the quantity and quality components of pollination [113] => | periodikum = Oikos [114] => | rok = 2000 [115] => | číslo = 89 [116] => | url = https://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.618.4825&rep=rep1&type=pdf [117] => }} [118] => [119] => U květů vysokohorského druhu ''Aconitum gymnandrum'' (dnes řazeného do samostatného rodu jako ''[[Gymnaconitum gymnandrum]]''), rozšířeného na [[Tibetská náhorní plošina|Tibetské náhorní plošině]], vyčnívají na rozdíl od jiných zástupců tribu ''[[Delphinieae]]'' tyčinky i čnělky z květů. Opylení nenavštívených květů je u tohoto druhu zajištěno [[anemogamie|větrosprašnost]]í. [120] => Květy severoamerického druhu ''[[Aconitum columbianum]]'' navštěvují mimo hmyzu i [[kolibříkovití|kolibříci]].{{Citace periodika [121] => | příjmení = Bosch [122] => | jméno = Maria [123] => | příjmení2 = Waser [124] => | jméno2 = Nikolas M. [125] => | titul = Effects of local density on pollination and reproduction in Delphinium nuttallianum and Aconitum columbianum (Ranunculaceae) [126] => | periodikum = American Journal of Botany [127] => | rok = 1999 [128] => | číslo = 86(6) [129] => | url = https://bsapubs.onlinelibrary.wiley.com/doi/pdf/10.2307/2656707 [130] => }} {{Wayback|url=https://bsapubs.onlinelibrary.wiley.com/doi/pdf/10.2307/2656707 |date=20210916085116 }} [131] => [132] => Oměje jsou živnými rostlinami housenek některých druhů [[noční motýli|můr]]. Mezi potravní specialisty, kteří vyhledávají především oměje a příbuzné stračky, náleží např. [[kovolesklec horský]] (''Euchalcia variabilis''), [[černopáska stračková]] (''Periphanes delphinii'') a [[kovolesklec omějový]] (''Polychrysia moneta''). Občas se na nich živí i housenky některých polyfágních druhů, jako je [[blýskavka obecná]] (''Amphipyra tragopoginis''), [[bekyně pižmová]] (''Euproctis similis'') nebo [[můra černá]] (''Melanchra persicariae'').{{Citace elektronické monografie [133] => | titul = HOSTS - a Database of the World's Lepidopteran Hostplants. [134] => | url = http://www.nhm.ac.uk/our-science/data/hostplants/search/index.dsml [135] => | vydavatel = Natural History Museum [136] => | místo = London [137] => | jazyk = en [138] => }} [139] => [140] => [141] => Polychrysia moneta.jpg|Kovolesklec omějový [142] => 73.014 BF2437 Golden Plusia, Polychrysia moneta, late instar. (13990419137).jpg|Housenka kovolesklece omějového na stračce [143] => Dot Moth caterpillar - Melanchra persicariae (11964436263).jpg|Housenka můry černé [144] => Periphanes delphinii.jpg|Černopáska stračková [145] => [146] => [147] => == Obsahové látky a jedovatost == [148] => [149] => Všechny druhy oměje jsou velmi silně jedovaté rostliny. Hlavními účinnými látkami jsou diterpenické, tzv. akonitové [[alkaloidy]], z nichž nejznámější a nejjedovatější je [[akonitin]] a jeho deriváty. Je to jeden z nejprudších a nejrychleji působících rostlinných [[jed]]ů. Rozpětí mezi terapeutickou a život ohrožující dávkou je velmi malé a byla zaznamenána řada medicínských otrav. Z tohoto důvodu se v lékařství prakticky přestal používat. Skladováním drogy účinek klesá. [150] => Obsah alkaloidů v hlízách [[oměj šalamounek|oměje šalamounku]] se pohybuje v rozmezí 0,2 až 3 % a velmi silně kolísá v závislosti na oblasti, stáří hlízy, ročním období i vlivech prostředí. Nejúčinnější bývají mladé hlízy sbírané v zimním období.{{Citace monografie [151] => | příjmení = Jirásek [152] => | jméno = Václav et al [153] => | titul = Naše jedovaté rostliny [154] => | vydavatel = Československá Akademie věd [155] => | místo = Praha [156] => | rok = 1957 [157] => }} [158] => Obdobné toxické diterpenické alkaloidy obsahují i různé druhy příbuzného rodu [[stračka]].{{Citace monografie [159] => | příjmení = Knight [160] => | jméno = Anthony P. [161] => | titul = A guide to poisonous house and garden plants [162] => | vydavatel = CRC Press [163] => | rok = 2006 [164] => | jazyk = en [165] => }} [166] => [167] => Rostliny jsou jedovaté pro lidi i pro zvířata. U lidí dochází k vážným otravám celkem zřídka, a to buď při neúmyslném požití, nebo v souvislosti s léčebným užíváním. Jako okrasná rostlina by měl být oměj vysazován uvážlivě, aby nedošlo k ohrožení dětí nebo domácích zvířat. U dětí občas dochází k otravě při vysávání sladkého nektaru z květů. Na neporušenou pokožku akonitin nepůsobí, vstřebává se však sliznicemi a také po vetření do kůže. Při manipulaci s rostlinou je proto třeba dbát zvýšené opatrnosti. Dobytek se na pastvě omějům vyhýbá, k otravám dochází zejména u mladých, nezkušených kusů při krmení senem s obsahem oměje. Náhodné otravy psů nebo koček jsou zaznamenávány jen velmi vzácně. [168] => [169] => [170] => Aconitine.svg|Alkaloid akonitin [171] => Atisine Structural Formula V2.svg|Alkaloid atisin [172] => Cis-Aconitic acid.PNG|Kyselina akonitová [173] => [174] => [175] => === Mechanismus účinku === [176] => [177] => Mechanismus neurotoxického účinku akonitových alkaloidů spočívá především v permanentní aktivaci [[Sodíkový kanál|sodíkových kanálů]] v nervech a srdeční i kosterní svalovině, která vede k depolarizaci buněk. Hlavním projevem jsou srdeční arytmie a svalová slabost. Tyto alkaloidy také působí na [[centrální nervová soustava|centrální nervovou soustavu]], neboť ovlivňují přenos nervových vzruchů prostřednictvím neurotransmiterů [[noradrenalin]]u a [[acetylcholin]]u, čímž se vysvětluje jejich analgetický účinek. Dále umocňují [[Peroxidace lipidů|peroxidaci lipidů]] v srdeční svalovině a indukují [[apoptóza|apoptózu]] buněk srdce, jater a dalších vnitřních orgánů. [178] => [179] => === Jedovatost === [180] => [181] => Jeden gram čerstvé rostliny [[oměj šalamounek|oměje šalamounku]] obsahuje asi 2 až 20 mg akonitinu, přičemž smrtelná dávka této látky pro dospělého člověka činí 3 až 6 mg. I požití malého kousku rostliny tak může mít fatální následky. K projevům příznaků otravy vede již požití 0,2 mg akonitových alkaloidů.{{Citace monografie [182] => | příjmení = Wexler [183] => | jméno = Philip (ed.) [184] => | titul = Encyclopedia of toxicology. Second edition. [185] => | vydavatel = Academic Press [186] => | rok = 2005 [187] => | isbn = 978-0-12-369400-3 [188] => | jazyk = en [189] => }} [190] => [[Smrtelná dávka]] (LD50) neupravovaného kořene [[oměj Karmichelův|oměje Karmichelova]] u krysy a myši je asi 10 g/kg živé váhy.{{Citace monografie [191] => | příjmení = Gardner [192] => | jméno = Zoë [193] => | příjmení2 = McGuffin [194] => | jméno2 = Michael [195] => | titul = Botanical Safety Handbook [196] => | vydavatel = AHPA [197] => | rok = 2013 [198] => | jazyk = en [199] => }} [200] => [201] => === Příznaky otravy a léčba === [202] => [203] => Otrava omějem postihuje zejména [[oběhová soustava|oběhovou]] a [[Nervová soustava|nervovou soustavu]]. Chuť je zprvu nasládlá, později škrablavá a ostře kořenitá. Po požití nastupuje v průběhu 10 až 20 minut pálení a mravenčení v zadní části dutiny ústní, které se později rozšiřuje na celý obličej a hlavu. Může následovat i znecitlivění krku a potíže s řečí. Po 2 až 6 hodinách obvykle nastupuje nechutenství, zvýšené slinění, prudké zvracení, pocity mravenčení a píchání do konečků prstů na rukou a na nohou i jinde po těle, které později přechází v necitlivost, dále velká svalová slabost, poruchy koordinace, třes a silné bolesti. Vidění se stává rozmazaným nebo tónovaným do žlutozelena. Dostavuje se silná úzkost a strach ze smrti. Do osmi hodin se dostavuje kolikovitý průjem, obrna kosterního svalstva, poruchy srdečního rytmu, křeče a ve vážných případech smrt. Vážné otravy bývají komplikovány různými poruchami srdeční činnosti, jako je nízký krevní tlak, prodlevy ve vedení vzruchu v srdečním [[Převodní systém srdeční|převodním systému]] a různé [[Srdeční arytmie|arytmie]], které přicházejí nepředvídatelně v horizontu minut až dní a mohou vést ke smrti. Dýchání se stává stále povrchnějším a častou příčinou smrti je udušení vlivem paralýzy kosterního svalstva (podobně jako u [[kurare]]). Vědomí zůstává do poslední chvíle zachováno. [204] => Specifické [[Protijed|antidotum]] není známo. Lékařská péče obvykle spočívá ve výplachu žaludku a podpoře dýchání. Sleduje se krevní tlak a srdeční tep a v případě potřeby je nasazena příslušná medikace a podpůrná péče. Arytmie vyvolané akonitovými alkaloidy poněkud tlumí podávání [[putrescin]]u.{{Citace monografie [205] => | příjmení = Nelson [206] => | jméno = L.S. et al [207] => | titul = Handbook of Poisonous and Injurious Plants [208] => | url = https://archive.org/details/handbookofpoison0000nels [209] => | vydavatel = Springer [210] => | místo = New York [211] => | rok = 2007 [212] => | isbn = 978-0387-31268-2 [213] => | jazyk = en [214] => }}{{Citace monografie [215] => | titul = Poisonous outdoor plants [216] => | vydavatel = Government of Alberta [217] => | rok = 1995 [218] => | jazyk = en [219] => }}{{Citace monografie [220] => | příjmení = Wexler [221] => | jméno = Philip (ed.) [222] => | titul = Encyclopedia of toxicology. Third edition. [223] => | vydavatel = Elsevier [224] => | rok = 2014 [225] => | isbn = 978-0-12-386454-3 [226] => | jazyk = en [227] => }} [228] => Úmrtnost pacientů hospitalizovaných s otravou omějem je asi 5 %. U případů, které nekončí smrtelně, dochází k vymizení příznaků otravy obvykle v horizontu 24 hodin, poruchy citlivosti a stavy únavy však přetrvávají po delší dobu. [229] => [230] => == Ohrožení a ochrana == [231] => [232] => Všechny druhy omějů, vyskytující se přirozeně v České republice, jsou chráněny zákonem. Dle vyhlášky MŽP 395/1992 Sb. jsou druhy [[oměj jedhoj]] a [[oměj tuhý]] chráněny v kategorii silně ohrožené, zbývající 3 druhy v kategorii ohrožené.{{Citace monografie [233] => | titul = 395/1992 Sb. Vyhláška MŽP ČR ze dne 11. června 1992, kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny [234] => | vydavatel = MŽP [235] => | rok = 1992 [236] => }} V červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky je oměj tuhý zařazen v kat. silně ohrožené, oměj vlčí mor v kat. téměř ohrožené a zbývající druhy v kat. ohrožené.{{Citace periodika [237] => | příjmení = Grulich [238] => | jméno = Vít [239] => | titul = Red list of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition [240] => | periodikum = Preslia [241] => | rok = 2012 [242] => | číslo = 84 [243] => | url = http://www.preslia.cz/P123Grulich.pdf [244] => }} [245] => Na [[Červený seznam IUCN|Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN]] je uveden druh ''[[Aconitum chasmanthum]]'', pocházející z jižní Sibiře, Mongolska a záp. Himálaje, v kat. kriticky ohrožené, himálajský druh ''[[Aconitum heterophyllum|A. heterophyllum]]'' v kat. ohrožené, karpatský druh ''[[Aconitum lasiocarpum|A. lasiocarpum]]'' a himálajský druh ''[[Aconitum violaceum|A. violaceum]]'' v kat. téměř ohrožené a ''[[Aconitum corsicum|A. corsicum]]'' v kategorii zranitelné.{{Citace elektronické monografie [246] => | titul = The IUCN red list of threatened species [247] => | url = http://www.iucnredlist.org/ [248] => | jazyk = en [249] => }} [250] => Na evropském červeném seznamu cévnatých rostlin jsou druhy ''A. corsicum'' (zranitelné) a ''A. firmum'' subsp. ''moravicum'' (téměř ohrožené).{{Citace monografie [251] => | příjmení = Bilz [252] => | jméno = Melanie et al. [253] => | titul = European red list of vascular plants [254] => | vydavatel = Publications Office of the European Union [255] => | místo = Luxembourg [256] => | rok = 2011 [257] => | isbn = 978-92-79-20199-8 [258] => | jazyk = en [259] => }} [260] => [261] => == Taxonomie == [262] => [263] => Rod ''Aconitum'' je v rámci čeledi ''[[pryskyřníkovité|Ranunculaceae]]'' řazen do podčeledi ''[[Ranunculoideae]]'' a tribu ''[[Delphinieae]]''. Mezi příbuzné rody náleží ''[[stračka|Delphinium]]'' (včetně rodů ''Aconitella'' a ''Consolida'', asi 500 druhů na severní polokouli a v Africe), ''[[Staphisagria]]'' (3 druhy ve Středomoří) a monotypický rod ''[[Gymnaconitum gymnandrum|Gymnaconitum]]'', rozšířený v Číně. [264] => [265] => Rod ''Aconitum'' náleží mezi taxonomicky obtížnější skupiny, neboť má vlivem [[polyploidie|polyploidizace]] a křížení v přírodním prostředí tendenci k vytváření komplexů mikrospecií s úzkým geografickým vymezením.{{Citace periodika [266] => | příjmení = Park [267] => | jméno = Seongjun [268] => | příjmení2 = An [269] => | jméno2 = Boram [270] => | příjmení3 = Park [271] => | jméno3 = SeonJoo [272] => | titul = Recurrent gene duplication in the angiosperm tribe Delphinieae (Ranunculaceae) inferred from intracellular gene transfer events and heteroplasmic mutations in the plastid matK gene [273] => | periodikum = Scientific Reports [274] => | rok = 2020 [275] => | číslo = 10 [276] => | url = https://www.nature.com/articles/s41598-020-59547-6 [277] => }} Tyto mikrospecie jsou v některých zdrojích uváděny jako poddruhy, zatímco jinde jako samostatné druhy, z čehož pramení značná neustálenost v počtech udávaných druhů tohoto rodu. Z evropských taxonů představují komplexy mikrospecií zejména okruhy ''Aconitum variegatum'' agg. a ''Aconitum plicatum'' agg. [278] => [279] => Vnitrorodové členění rodu ''Aconitum'' je dosud neustálené. Bývá členěn do dvou podrodů, subgen. ''Aconitum'' a subgen. ''Lycoctonum''. Hlavním diferenčním znakem je typ podzemních orgánů. Zástupci subgen. ''Aconitum'' mají kořenové [[hlíza|hlízy]], zatímco zástupci subgen. ''Lycoctonum'' vytrvalé [[oddenek|oddenky]]. Tyto dva podrody jsou dále členěny do sekcí. [280] => Podrod ''Lycoctonum'' zahrnuje asi 44 druhů, rozšířených v Eurasii, východě Severní Ameriky a severní Africe.{{Citace periodika [281] => | příjmení = Hong [282] => | jméno = Yu et al. [283] => | titul = Phylogeny and reclassification of Aconitum subgenus Lycoctonum (Ranunculaceae) [284] => | periodikum = PLoS One [285] => | rok = 2017 [286] => | číslo = 12(1) [287] => | url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5334035/ [288] => }} [289] => V roce 2017 byly na základě molekulárních studií z tohoto podrodu vyčleněny dva druhy do samostatných nových podrodů. Druh ''[[Aconitum moschatum]]'', endemit alpínských poloh [[Kašmír]]u, představuje bazální větev celého rodu a byl přeřazen do podrodu ''Galeata''. Druh ''[[Aconitum fletcheranum]]'', pocházející z alpínských poloh východního [[Himálaj]]e a jihovýchodního [[Tibetská autonomní oblast|Tibetu]], představuje samostatnou vývojovou větev vmezeřenou mezi subgen. ''Aconitum'' a subgen. ''Lycoctonum'' a byl přeřazen do nového podrodu ''Fletcherum''. [290] => Zbývající druhy jsou řazeny do nominátního podrodu ''Aconitum'', rozšířeného v Eurasii, Severní Americe a okrajově i v severní Africe. Ucelená taxonomická revize tohoto podrodu nebyla dosud publikována. V roce 2021 vyšla revize evropských zástupců této skupiny, zahrnující i určovací klíč.{{Citace periodika [291] => | příjmení = Mitka [292] => | jméno = Józef [293] => | příjmení2 = Novikov [294] => | jméno2 = Andriy [295] => | příjmení3 = Rottensteiner [296] => | jméno3 = Walter K. [297] => | titul = The taxonomic circumscription of Aconitum subgenus Aconitum (Ranunculaceae) in Europe [298] => | periodikum = Journal of Plant Taxonomy and Geography [299] => | rok = 2021 [300] => | měsíc = Apr. [301] => | číslo = 76(1) [302] => | url = [303] => }} [304] => Čínský dvouletý druh ''Aconitum gymnandrum'' se zvláštní morfologií květů byl přeřazen do samostatného monotypického rodu ''[[Gymnaconitum gymnandrum|Gymnaconitum]]'', neboť představuje samostatnou vývojovou větev vmezeřenou mezi klady rodů ''Aconitum'' a ''Delphinium''.{{Citace periodika [305] => | příjmení = Wang [306] => | jméno = Wei et al. [307] => | titul = Gymnaconitum, a new genus of Ranunculaceae endemic to the Qinghai-Tibetan Plateau [308] => | periodikum = Taxon • August 2013 [309] => | rok = 2013 [310] => | měsíc = Aug. [311] => | číslo = 62(4) [312] => | url = [313] => }} [314] => [315] => == Zástupci == [316] => [317] => * [[oměj čínský]] (''Aconitum chinense'') [318] => * [[oměj chlupoplodý]] (''Aconitum lasiocarpum'') [319] => * [[oměj jedhoj]] (''Aconitum anthora'') [320] => * [[oměj Karmichelův]] (''Aconitum carmichaelii'') [321] => * [[oměj korzický]] (''Aconitum corsicum'', syn. ''A. napellus'' subsp. ''corsicum'') [322] => * [[oměj latnatý]] (''Aconitum paniculatum'') [323] => * [[oměj moldavský]] (''Aconitum moldavicum'') [324] => * [[oměj pestrý]] (''Aconitum variegatum'') [325] => * [[oměj severní]] (''Aconitum septentrionale'') [326] => * [[oměj šalamounek]] (''Aconitum plicatum'', syn. ''A. callibotryon'') [327] => * [[oměj tuhý]] (''Aconitum firmum'') [328] => * [[oměj vlčí mor]] (''Aconitum lycoctonum'') [329] => * [[oměj zahradní]] (''Aconitum'' × ''cammarum''){{Citace elektronické monografie [330] => | titul = Biolib [331] => | url = http://www.biolib.cz/cz/main/ [332] => }} [333] => [334] => == Význam == [335] => [[Soubor:Aconitum × cammarum by Danny S. - 001.JPG|náhled|Květy oměje zahradního]] [336] => [337] => === Historické využití === [338] => [339] => Jedovatost omějů je známa již od pradávných dob a se zmínkami o nich se lze setkat v řecké, římské i nordické mytologii. Staří [[Slované]], [[Germáni]] i [[Galové]] používali oměj na návnady k trávení [[vlk obecný|vlků]] a [[Liška obecná (šelma)|lišek]]. S tím souvisí i název oměj vlčí mor (v angličtině {{Cizojazyčně|en|wolfsbane}}).{{Citace monografie [340] => | příjmení = Roberts [341] => | jméno = Margaret F. [342] => | příjmení2 = Wink [343] => | jméno2 = Michael (eds.) [344] => | titul = Alkaloids. Biochemistry, ecology, and medicinal applications [345] => | vydavatel = Springer [346] => | rok = 1998 [347] => | isbn = 978-1-4757-2905-4 [348] => | jazyk = en [349] => }} [350] => Oměj zmiňují jako smrtelně jedovatou rostlinu i někteří starověcí učenci. Ve starověkém Řecku mezi ně náleží [[Plútarchos]], [[Theofrastos]] a [[Pedanius Dioscorides]], ve starověkém Římě [[Juvenalis]], [[Plinius starší]] a [[Publius Ovidius Naso]]. Hlízy oměje uvádí jako lék starověký indický lékař [[Sušruta]] (8. století před n. l.). Podrobněji se účinky oměje a jeho zavedením do lékařské praxe zabývali zejména [[Arabové]]. Jeho prudkou jedovatost experimentálně potvrzuje i [[Avicenna]] (10.–11. stol.). Ve středověku byl již obecně znám a v řadě dobových písemností jsou záznamy o případech úmyslných i neúmyslných otrav. [351] => [352] => === Lékařství === [353] => [354] => V terapii se kořen oměje (''Radix aconiti'', ''Tuber aconiti'') dnes používá zřídka, zejména při [[dna|dně]], [[Revmatické nemoci|revmatismu]] a [[neuralgie|neuralgiích]]. [355] => Akonitové alkaloidy v malých dávkách ulevují od bolesti, tlumí záněty a posilují činnost srdce.{{Citace monografie [356] => | příjmení = Wexler [357] => | jméno = Philip (ed.) [358] => | titul = History of Toxicology and Environmental Health. Toxicology in Antiquity, Volume II [359] => | vydavatel = Elsevier [360] => | rok = 2015 [361] => | isbn = 978-0-12-801506-3 [362] => | jazyk = en [363] => }} [364] => [365] => [[Oměj šalamounek]] byl v minulosti používán v lidovém lékařství. V přiměřené dávce mírní neuralgické bolesti, tlumí horečku a usnadňuje vykašlávání. Jeho užívání bez lékařského dohledu se vzhledem ke smrtelné jedovatosti rostliny zásadně nedoporučuje. [366] => V lékařství slouží hlízy jako zdroj účinných alkaloidů. Sbírají se na podzim a suší ve stínu při teplotách do 40 °C.{{Citace monografie [367] => | příjmení = Korbelář [368] => | jméno = Jaroslav [369] => | příjmení2 = Endris [370] => | jméno2 = Zdeněk [371] => | titul = Naše rostliny v lékařství [372] => | vydavatel = Avicenum [373] => | místo = Praha [374] => | rok = 1970 [375] => }} [376] => [377] => ==== Tradiční asijská medicína ==== [378] => [379] => V [[tradiční čínská medicína|tradiční čínské medicíně]] je v současnosti využíváno více než 50 druhů oměje. Největší část produkce pochází z [[oměj Karmichelův|oměje Karmichelova]], který je přirozeně rozšířen v jihovýchodní [[Čína|Číně]] a [[Vietnam]]u a společně s druhem ''[[Aconitum kusnezoffii]]'' je v Asii již po staletí používán ke snížení periferní teploty, úlevě od revmatických bolestí a léčení neurologických onemocnění.{{Citace periodika [380] => | příjmení = Fu [381] => | jméno = M. et al. [382] => | titul = Toxicological mechanisms of Aconitum alkaloids [383] => | periodikum = Pharmazie [384] => | rok = 2006 [385] => | číslo = 61 [386] => | url = https://www.ingentaconnect.com/content/govi/pharmaz/2006/00000061/00000009/art00001?crawler=true [387] => }} K lékařským účelům se využívají výhradně upravené hlízy, u nichž je toxicita velmi snížena tepelnou úpravou a hydrolýzou, při níž dochází k rozkladu akonitových alkaloidů na méně toxické či netoxické deriváty a toxicita klesá na 2 až 4 promile původní hodnoty. Při překročení doporučené dávky nebo po nedostatečné úpravě však může dojít k otravě.{{Citace periodika [388] => | příjmení = Chan [389] => | jméno = Thomas Y.K. [390] => | titul = Aconite poisoning [391] => | periodikum = Clinical Toxicology [392] => | rok = 2009 [393] => | měsíc = Apr. [394] => | číslo = 47(4) [395] => | url = https://www.tandfonline.com/doi/pdf/10.1080/15563650902904407?casa_token=0vXmskrRFQwAAAAA:9y6FhcwCz5bVSKotpxTE2TMEnJdfFl3GjXb6TrN5tuNZ7NeOtfLk_GBDiF6Dy4i4r6k_8EeKEqg4Rw [396] => }} [397] => V japonské tradiční medicíně [[Kampo]], která ve svých kořenech vychází z čínské medicíny, jsou rovněž používány upravené hlízy omějů, a to zejména jako [[diuretikum]] a prostředek k podpoře srdeční činnosti, k obnově různých metabolických funkcí, při paralýze končetin a kloubů, při bolestech a průjmech. [398] => [399] => ==== Homeopatie ==== [400] => [401] => Poměrně široké využití má oměj také v [[homeopatie|homeopatii]], kde se využívá při léčení strachu, úzkosti a neklidu, akutních náhlých horeček, chřipky nebo nachlazení s překrvením, při silných, pulzujících bolestech hlavy, mravenčení, pocitech chladu a necitlivosti a pod.{{Citace elektronické monografie [402] => | titul = Aconite [403] => | url = https://www.drugs.com/npp/aconite.html [404] => | vydavatel = Drugs.com [405] => | jazyk = en [406] => }} [407] => [408] => === Šípové jedy === [409] => [410] => V chladných oblastech Asie a rovněž v Evropě a na Aljašce byly hlízy různých druhů oměje používány domorodci k přípravě účinných [[šípový jed|šípových jedů]]. V Evropě byly tyto jedy používány asi do 15. století, v Číně ještě v 17. století. Domorodci na [[Aleutské ostrovy|Aleutských ostrovech]] a ostrově [[Kodiak (ostrov)|Kodiak]] používali harpuny otrávené jedem oměje dokonce k lovu velryb.{{Citace periodika [411] => | příjmení = Bisset [412] => | jméno = N.G. [413] => | titul = Arrow and dart poisons [414] => | periodikum = Journal of Ethropharmacology [415] => | rok = 1989 [416] => | číslo = 25 [417] => }}{{Citace periodika [418] => | příjmení = Karrer [419] => | jméno = P. [420] => | titul = Curare alkaloids [421] => | periodikum = Nature [422] => | rok = 1955 [423] => | číslo = 176 [424] => }}{{Citace periodika [425] => | příjmení = Bisset [426] => | jméno = N.G. [427] => | titul = Arrow poisons in China. Part I. [428] => | periodikum = Journal of Ethnopharmocology [429] => | rok = 1979 [430] => | číslo = 1 [431] => }}{{Citace monografie [432] => | příjmení = Jones [433] => | jméno = David E. [434] => | titul = Poison Arrows. North American Indian hunting and warfare [435] => | url = https://archive.org/details/poisonarrowsnort0000jone [436] => | vydavatel = University of Texas Press [437] => | místo = Austin [438] => | rok = 2007 [439] => | isbn = 978-0-292-71428-1 [440] => | jazyk = en [441] => }} [442] => Napouštění špicí harpun omějem má dlouhou historii i v Japonsku a přilehlých územích.{{Citace monografie [443] => | příjmení = Funayama [444] => | jméno = Shinji [445] => | příjmení2 = Cordell [446] => | jméno2 = Geoffrey A. [447] => | titul = Alkaloids. A treasury of poisons and medicines [448] => | vydavatel = Elsevier [449] => | rok = 2015 [450] => | isbn = 978-0-12-417302-6 [451] => | jazyk = en [452] => }} [453] => Šípové jedy z oměje byly používány lučištníky ve [[Starověké Řecko|starověkém Řecku]] i [[Indie|Indii]]. Během války mezi [[Španělé|Španěly]] a [[Maurové|Maury]] v roce 1483 obalovali arabští bojovníci špice šípů bavlnou napuštěnou akonitinem. Nepálští [[Gurkhové]] otravovali při válečných střetech v 19. století omějem studny s pitnou vodou. Za 2. světové války experimentovali nacističtí vědci se střelivem napuštěným akonitinem. [454] => [455] => === Zahradnictví === [456] => [457] => Oměje bývají pěstovány jako okrasné [[trvalka|trvalky]]. Nejčastěji je vysazován [[oměj zahradní]] (''A'' × ''cammarum''), hybrid vzniklý v kultuře pravděpodobně zkřížením [[oměj šalamounek horský|oměje šalamounku horského]] (''A. napellus'' subsp. ''neomontanum'') a druhu ''[[Aconitum nasutum]]''. Řidčeji se vysazují i jiné druhy, zejména [[oměj Karmichelův]] (''A. carmichaelii'') a v minulosti i oměj šalamounek horský. [458] => [459] => == Zajímavosti == [460] => === Pověst o původu ''oměje'' u básníka Ovidia === [461] => [462] => Básník [[Publius Ovidius Naso|Ovidius]] spojuje původ ''oměje'' s řeckým hrdinou [[Héraklés|Héraklem]]. Tomu uložil mykénský král [[Eurystheus]] vykonat řadu těžkých prací. Kromě jiných úkolů mu nařídil, aby vynesl z podzemní říše mrtvých strašlivého trojhlavého psa [[Kerberos|Kerbera]], jenž střežil vchod do podsvětí. Když Hérakles vlekl psa na povrch, pěna ze všech tří tlam obludy kapala na zem a z této pěny vyrostla jedovatá rostlina – ''oměj''. [463] => {{Citace|[[Théseus]], [[Aigeus|Aigeův]] syn, jenž otci byl neznám, už přibyl, [464] => zjednav svou mužností na [[Korintská šíje|Isthmu]] mír, jenž dělí dvě moře. [465] => [[Médeia]] chce jej zničit, i namíchá otravný nápoj [466] => z oměje, který si přinesla kdys až ze skytských končin. [467] => Pověst dí, že ze zubů psa, jenž [[Echidna|Echidnou]] zrozen, [468] => vznikl ten jed. Jest mrákotná sluj, ta tmavý má otvor, [469] => srázná cesta jím vede. A po ní [[Héraklés|Hérakles]] mocný, [470] => v poutech ocelových kdys [[Kerberos|Kerbera]] vyvlekl na svět, [471] => ač se vzpíral a před svitem dne a třpytnými slunce [472] => paprsky odkláněl zrak. Jsa lítým popuzen vztekem, [473] => naplnil veškerý vzduch svým štěkotem z trojího hrdla, [474] => přitom zelené nivy tam postříkal bělavou pěnou. [475] => Části té pěny prý ztuhly, a našedše potravy hojnost [476] => v žírné, úrodné půdě, prý nabyly škodlivé moci. [477] => Poněvadž tuhé to býlí se rodívá na tvrdé skále, [478] => zve je skalákem venkovský lid.|[[Publius Ovidius Naso|Ovidius]]|[[Proměny]]|7, 404–419{{Citace monografie | příjmení = Ovidius Naso | jméno = Publius | odkaz na autora = Publius Ovidius Naso | titul = Proměny| překladatelé = [[Ferdinand Stiebitz]] | vydavatel = Odeon | místo = Praha | rok vydání = 1967 | počet stran = 443 | strany = 155–156}}}} [479] => [480] => Latinské rodové jméno oměje (Aconitum) je z řeckého ''akoniton'', což je dle některých interpretací rostlina na holých skalách („''en akonais''") a na útesech rostoucí. Proto Ovidius tvrdí, že ji lid nazývá „skalákem". [[Theofrastos]] označuje názvem ''Acone'' skalnatou oblast u [[Hérakleia Pontiké|Herakleje]] v [[Bithýnie|Bithýnii]] na Pontu, kde rostlina „akoniton" byla hojná. [481] => [482] => [483] => Aconitum napellus root (01).jpg|Kořeny oměje šalamounku [484] => Aconitum carmichaelii kz01.jpg|Oměj Karmichelův [485] => [486] => [487] => == Odkazy == [488] => === Reference === [489] => [490] => [491] => === Externí odkazy === [492] => * {{Commonscat}} [493] => * {{Wikidruhy|taxon=Aconitum}} [494] => * {{Otto|heslo=Aconitum}} [495] => {{Autoritní data}} [496] => {{Portály|Rostliny}} [497] => [498] => [[Kategorie:Jedovaté rostliny]] [499] => [[Kategorie:Pryskyřníkovité]] [500] => [[Kategorie:Flóra Česka]] [501] => [[Kategorie:Flóra Číny]] [502] => [[Kategorie:Flóra Indického subkontinentu]] [503] => [[Kategorie:Flóra Indočíny]] [504] => [[Kategorie:Flóra jihovýchodní Evropy]] [505] => [[Kategorie:Flóra jihovýchodu USA]] [506] => [[Kategorie:Flóra jihozápadní Asie]] [507] => [[Kategorie:Flóra jihozápadní Evropy]] [508] => [[Kategorie:Flóra jihozápadu USA]] [509] => [[Kategorie:Flóra Kavkazu]] [510] => [[Kategorie:Flóra Mexika]] [511] => [[Kategorie:Flóra Mongolska]] [512] => [[Kategorie:Flóra ruského Dálného východu]] [513] => [[Kategorie:Flóra severní Afriky]] [514] => [[Kategorie:Flóra severní Evropy]] [515] => [[Kategorie:Flóra severovýchodu USA]] [516] => [[Kategorie:Flóra severozápadu USA]] [517] => [[Kategorie:Flóra Sibiře]] [518] => [[Kategorie:Flóra Střední Asie]] [519] => [[Kategorie:Flóra střední Evropy]] [520] => [[Kategorie:Flóra středojihu USA]] [521] => [[Kategorie:Flóra středoseveru USA]] [522] => [[Kategorie:Flóra subarktické Ameriky]] [523] => [[Kategorie:Flóra východní Asie]] [524] => [[Kategorie:Flóra východní Evropy]] [525] => [[Kategorie:Flóra západní Kanady]] [] => )
good wiki

Oměj

Oměj Aconitum leucostomum na kyrgyzské poštovní známce Oměj (Aconitum) je rod rostlin z čeledi pryskyřníkovité. Jsou to vysoké, převážně vytrvalé byliny s olistěnou lodyhou a dlanitě členěnými až složenými listy.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'oměj šalamounek','oměj vlčí mor','oměj Karmichelův','oměj tuhý','Gymnaconitum gymnandrum','Čína','pryskyřníkovité','Alpy','Himálaj','Publius Ovidius Naso','oměj zahradní','bylina'

Alpy

Bylina

Bylina je literární žánr tradiční české slovesné epiky, která čerpá inspiraci z pohádek, legend a historických událostí.

Čína

Himálaj

Pryskyřníkovité