Array ( [0] => 14718648 [id] => 14718648 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Pečeť [uri] => Pečeť [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:siegel.jpg|upright=1.3|náhled|Vosková pečeť na obálce]] [1] => [2] => '''Pečeť''' ([[latina|latinsky]] '''sigillum''') je grafické znamení vytištěné, vytlačené či připevněné na [[písemnost]]i (nebo jiném předmětu). Slouží k ověření jeho pravosti. Pečeť na sobě obvykle nese grafický zpracovaný symbol totožnosti majitele. Razidlo, kterým se pečeti dodává její grafická podoba, se označuje jako ''pečetidlo'' nebo ''pečetní typář''. Dle [[Karel Müller (archivář)|Karla Müllera]] je považováno za typář i kovové razítko, kdy rozdíl mezi ním a "klasickým" pečetidlem je ve způsobu provedení řežby typářové destičky a ve způsobu otiskování, přičemž funkce zůstává stejná.{{Citace periodika [3] => | příjmení = Müller [4] => | jméno = Karel [5] => | autor = Karel Müller [6] => | odkaz na autora = Karel Müller (archivář) [7] => | spoluautoři = [8] => | titul = Návrh pravidel pro zpracovávání typářů a dalšího sfragistického materiálu (pečetí, odlitků pečetí) [9] => | periodikum = Archivní časopis [10] => | odkaz na periodikum = Archivní časopis [11] => | rok = 1989 [12] => | měsíc = [13] => | ročník = 39 [14] => | číslo = [15] => | strany = 215–219 [16] => | url = [17] => | issn = [18] => }} [19] => [20] => Studiem pečetí se zabývá [[sfragistika]], jedna z [[pomocná věda historická|pomocných věd historických]]. Její základy položil na konci [[17. století]] německý pastor [[Johann Michael Heineccius]]. Určitou dobu byla považována za součást [[sémiotika|sémiotiky]] – nauky o znameních na listinách. [21] => [22] => Etymologie slova pečeť je nesporně slovanská. Souvisí s cejchováním, vypálením znaku. Tyto vlastnické a rozlišovací značky na kůži zvířat, na domech, na rybářských lodích, na kmenech stromů, apod. jsou aplikovány v různých kulturách dodnes. Tento název ovlivnil jeden z německých výrazů pro pečeť – ''Petschaft'' či maďarského ''pecsét''. Většina evropských jazyků však používá slova vycházející z původního latinského ''sigillum'' či řeckého ''sfragis''. [23] => [24] => == Funkce pečetí == [25] => ; Uzavírací [26] => : Pečeť uzavírala a fyzicky chránila dokument. Pro prvotní otevření dokumentu bylo potřeba pečeť zlomit či jinak poškodit. Při aplikaci pečeti hovoříme o ''zapečetění''. [27] => ; Pověřovací [28] => : Pečeť sloužila jako doklad pověření osoby, jež se jí prokazovala. [29] => ; Ověřovací [30] => : Pečeť svou přítomností slouží jako prostředek prokazující pravost příslušného dokumentu a jako prvek proti jeho zfalšování. V souvislosti s tím hovoříme o ''zpečetění''. [31] => [32] => == Vnější znaky pečetí == [33] => === Pečetní látka === [34] => Pečetní [[látka]] musí být dostatečně [[pružnost|pružná]] a [[pevnost (fyzika)|pevná]] kvůli schopnosti otisknout do ní typář a otisk uchovat. V [[české země|českých zemích]] se používalo [[vosk]]u, na jih od [[Alpy|Alp]] se používaly [[Bula (pečeť)|buly]] (kvůli panujícím klimatickým podmínkám). Pečeti vycházejí také z místní tradice a místních zdrojů surovin (např. v [[Mezopotámie|Mezopotámii]] byla jako nejstarší pečetní látka používána [[hlína]]) a také z ceny pečetních materiálů. Nejstarší hliněné otisky nalezneme již od [[4. tisíciletí př. n. l.]], v [[Arabové|arabském]] světě se hlína používala až do [[8. století|8. století našeho letopočtu]]. Původní pečetní vosk byl [[včelí vosk|včelí]] s různými příměsemi, od [[17. století]] dodnes se používá španělský [[pečetní lak]] (vosk s příměsí [[silice|silic]] a [[olej]]ů). [35] => [36] => Barva pečetí může být různá, od přírodních přes červenou, zelenou po černou. Barva závisí na použitém přídavku do pečetního vosku. U černých vosků to byly [[saze]], u zelených [[měděnka]] a u červených pečetí [[rumělka]]. Barvení pečetí se objevuje od [[12. století]] v [[Anglie|Anglii]] a barva je prvním viditelným indikátorem významu vydavatele listiny. Nejcennější barvou je červená, poté následuje zelená, černá a přírodní. V této hierarchii lze nalézt také výjimky a to např. u [[Francie|francouzských]] králů, kteří pečetili své listiny zeleným pečetním voskem. [[královské město|Královská města]] zase používala vosku červeného na rozdíl od [[poddanské město|měst poddanských]], která pečetila zeleně. Černou barvou pečetila [[církev]], ve velké většině [[farář]]i, ale černý vosk používal také např. [[Velmistr (rytířské řády)|velmistr]] [[Řád německých rytířů|Řádu německých rytířů]]. Další používanou pečetní látkou bylo nezkvašené [[pšenice|pšeničné]] [[těsto]] – tzv. '''oplatková pečeť''' (dává se pod kryt papíru). U úředních písemností, zejména v 19. století, se používalo tzv. '''slepé pečetění''' – otisk typáře do papíru. [37] => [38] => === Tvar === [39] => [[Soubor:Pecet Lustig.jpg|náhled|Otisk pečeti Lustig von Eberswald]] [40] => U pečetí existuje celá řada různých tvarů, od klasických kulatých přes oválné (většinou prstenové) až po víceboké, pečeti ve tvaru [[čtyřlístek|čtyřlístku]], [[hruška|hrušky]] apod. V českých zemích se objevují také [[štít]]ovité pečeti – to jsou většinou pečeti městské, ale výjimečně také mohou být i [[šlechta|šlechtické]]. [41] => [42] => === Velikost === [43] => Stejně jako u tvarů rozlišujeme rozsáhlé spektrum i u velikostí pečetí. Nejmenší dosahují rozměrů okolo 10 mm, největší až 150 mm. U nejstarších [[Merovejci|merovejských]] listin je pečeť připevněna v pravém dolním rohu skrz [[pergamen]], později je pečeť přivěšena mimo listinu a její velikost se tedy může zvětšovat. Buly jsou díky váze kovu, ze kterého jsou vyrobeny, podstatně menší, asi kolem 40 mm. [44] => [45] => === Připevnění pečeti === [46] => Pečeť může být k dokumentu přitištěna (hlavně v [[novověk]]u), kromě toho se také často setkáváme s jejím ''přivěšením'' nebo ''zavěšením'': [47] => [48] => * Přivěšení: Pečeť visí na pergamenovém proužku (není součástí psací látky) zavěšeném na ''plice'' (ohnutý spodní okraj na pergamenu). [49] => * Zavěšení: V prostředí českých zemí je méně časté, používá se k němu menších pečetí a pečeť visí na nastřiženém pergamenovém proužku, který je naopak součástí psací látky listiny. [50] => [51] => U významnějších listin, kde hrozilo při jejich manipulací či stářím poškození, se pro visící pečeti zhotovovala speciální pouzdra, vyrobená nejčastěji ze [[Dřevo|dřeva]] či [[Kovy|kovu]], která měla za úkol celou pečeť chránit před nepříznivými vlivy či fyzickým poškozením. [52] => [53] => === Typ pečetního obrazu === [54] => Zakladatel vědecké sfragistiky v [[Německo|Německu]] a přední [[heraldika|heraldik]] kníže [[Bedřich Karel I. Hohenlohe-Waldenburg]] vytvořil základní [[typologie|typologii]] dělení pečetí do pěti skupin: [55] => [56] => # '''Typ nápisový''' [57] => #* ''[[nápis]]'' – v pečetním poli [58] => #* ''[[opis]]'' – po obvodu [59] => #* ''[[exert|exergue]] ''– na pečetní hraně [60] => # '''Typ obrazový''' – v pečetním poli se nachází obraz – předmět, [[symbol]], [[mýtus|mytická]] [[bytost]] atd.; ne ovšem majitel pečeti [61] => #* ''[[topografie|topografický]]'' – [[architektura]]; stavby nebo stavební prvky [62] => #* ''věcný'' – námětem obrazu je předmět, [[Rostliny|rostlina]], [[zvíře]], [[výrobek]], výrobní [[nástroj]] [63] => #* ''[[hagiografie|hagiografický]]'' – ([[církev]]ní motiv, církevní scéna, [[Ikonografie#Atribut|atributy]]) [64] => #* ''fantastický'' – ([[báje|bájné]] scény, mytická zvířata)
[65] => # '''Typ portrétní''' – v pečetním poli se nachází [[portrét]] [66] => #* ''[[majestát]]ní typ'' [67] => #* ''jezdecký typ'' – [[rytíř]]ský, [[válka|válečný]], [[lovec]]ký, slavnostní (žena na koni) – hlavně v [[Západní Evropa|západní Evropě]] [68] => #* ''[[Starověk|antický]] typ'' (jen hlava s poprsím) [69] => #* ''[[pěšák|pěší]] typ'' [70] => #* ''[[pontifex|pontifikální]] typ'' – zobrazuje církevního hodnostáře jako majitele pečeti [71] => # '''Typ erbovní''' – součástí pečetního pole je [[erb]] nebo jeho součásti [72] => #* ''kompletní erb'' – s honosnými kusy [73] => #* ''úplný erb'' – bez honosných kusů [74] => #* ''neúplný erb'' – štít se znamením, který je jen znamení [75] => # '''Typ kombinovaný''' – vše ostatní, co nelze zařadit jinam [76] => [77] => === Pečetní legenda === [78] => Pečetní [[legenda (popis)|legenda]] je text, který je součástí grafického provedení pečeti. Je stejně důležitá jako pečetní obraz, s nímž je také spojována. V západní části [[Evropa|Evropy]] se jako jazyk používá [[latina]], ve východní části [[řečtina]]. Ve vrcholném [[středověk]]u se objevují také [[národní jazyk]]y, nejstarším je [[francouzština]] objevující se v [[11. století|11.]] a [[12. století]]. V českých zemích se od 80. let [[13. století]] ojediněle objevují [[čeština]] a [[němčina]]. Nejstarším [[písmo|písmem]] na pečetích byla [[kapitála]], v době [[gotika|gotiky]] se objevují [[unciála|unciální]] prvky. Jméno majitele a jeho tituly se uváděly v [[nominativ]]u, později se objevilo slovo ''Sigillum'' (latinsky ''pečeť''), které se postupem doby proměnilo pouze v písmeno ''[[S]]''. V technickém přepisu se oddělují jednotlivé řádky textu pečetní legendy [[lomítko|lomítkem]]. [79] => [80] => == Typy pečetí == [81] => [[Soubor:Seal of Náchod town from 1570 (big).jpg|náhled|Typář pečeti města [[Náchod]]a z roku 1570]] [82] => * '''Velká pečeť''' – v panovnických kancelářích nazývaná také majestátní, jindy případně označovaná také jako ''sigillum maius'', ''magnum'', ''authenticum''. Považována za pečeť hlavní, z toho pramení její často velmi značné rozměry a okázalé grafické zpracování. Vyhrazena pro nejvýznamnější panovnické písemnosti trvalé platnosti a zvláštní závaznosti, tzv. diplomy. Měly stejnou právní závaznost jako panovnické zlaté [[Bula (pečeť)|buly]] nebo papežské olověné buly. [83] => [84] => * '''Menší pečeť''' – rovněž také ''sigillum minus'', ''parvum'', ''secretum''. Sloužila jako pečeť menší významové hodnoty a méně hodnotných písemností. S ní bylo pečetěno větší množství materiálu. Rovněž byla používána jako pečeť uzavřeně expedovaných písemnosti a jako pečeť zvláštních funkcí např. ''sigillum ad contractus'' (jednoduché úřední smlouvy), ''sigillum hereditatorum'' (dědické smlouvy). [85] => [86] => * '''Sekret''' – ''sigillum secretum''. Objevuje se ve 12. století v [[Anglie|Anglii]], odkud se během století následujícího šíří dál do Evropy. Pečeť malých rozměrů. Zpočátku sloužila v roli rubní pečeti, později se její význam přesouvá do oblastí pečetí osobních a pro pečetění tajných záležitostí. Samostatně bez právní závaznosti. [87] => [88] => * '''Rubní pečeť''' – ''contrasigillum''. Otištěná na [[avers a revers|reversu]] dvoustranné pečeti. Její funkcí bylo zabraňovat falšování pečetí, proto byly často oba typáře uchovávány odděleně. [89] => [90] => * '''Signet''' – zcela osobní pečeť. Pečetila tajné dokumenty a soukromou korespondenci. Objevuje se ve 13. století, šíří se o století později a v patnáctém století dochází k ustálení obrazu v pečetním poli. Nejčastěji iniciály majitele, případně erb. Většinou podoba pečetního [[prsten]]u. [91] => [92] => * '''Pečeť sdružená''' – pečeť, kterou společné užívá více osob dohromady, které jsou spolu v právním vztahu, nejčastěji manželé či sourozenci, společně vydávající písemnosti. [93] => [94] => === Zvláštní druhy pečetí === [95] => Mezi zvláštní druhy pečetí úzce vázané na své prostředí, zejména v církevní hierarchii, lze jmenovat např. '''[[rybářský prsten]]''' používaný [[papež]]i k uzavíraní tajné korespondence a v pozdější době k pečetění papežských [[breve]] nebo tzv. '''[[Elekční pečeť|elekční pečeti]]''' tj. pečeti ještě nevysvěcených [[biskup]]ů. V českém prostředí jsou nejznámější elekční pečeti olomouckého biskupa [[Bruno ze Schauenburku|Bruna ze Schauenburku]] používané v letech [[1245]]–[[1247]]. [96] => [97] => V období zejména 18. století, kdy došlo k prudkému nárůstu [[Diplomatický materiál|diplomatického materiálu]] a bylo by velmi nákladné a zdlouhavé připravovat celý proces pečetění, používalo se u velké většiny méně významných písemností místo klasické pečeti pouhého nakreslení kruhu, do kterého byla vepsána písmena '''L.S.''' jako zkratka latinského ''locus sigilli'', případně ''locus sigillorum'', což v překladu znamená "místo pečeti". Zpravidla poté následoval ještě podpis vyhotovitele nebo kompetentní osoby. [98] => [99] => == Odkazy == [100] => === Reference === [101] => [102] => [103] => === Literatura === [104] => * RŮŽEK, Vladimír. ''Soupis pečetí, pečetidel a sádrových odlitků v archivech ČR II'', in: AČ 47, 1997, s. 143–158 a 213–233. [105] => * BENEŠ, František. ''Atlas českých pečetí'', Praha, 1937. [106] => * [[Tomáš Krejčík (historik)|KREJČÍK, Tomáš]]. ''Pečeť v kultuře středověku'', Ostrava 1998. [107] => * KREJČÍKOVÁ, Jarmila, KREJČÍK, Tomáš. ''Úvod do české sfragistiky'', Ostrava, 1989. [108] => * {{Citace monografie [109] => | příjmení = Maráz [110] => | jméno = Karel [111] => | odkaz na autora = Karel Maráz [112] => | titul = Sfragistika : studijní texty pro posluchače pomocných věd historických a archivnictví [113] => | url = [114] => | vydavatel = Masarykova univerzita [115] => | místo = Brno [116] => | rok = 2014 [117] => | vydání = 1 [118] => | počet stran = 268 [119] => | kapitola = [120] => | strany = [121] => | isbn = 978-80-210-7143-8 [122] => | jazyk = [123] => }} [124] => * NOVÝ, Rostislav. ''Pečeti pražských a olomouckých biskupů'', [[Sborník archivních prací]] 10/1, 1960, s. 181–214. [125] => * MILEC, Miroslav. ''Šlechtické pečetě''. 1. vyd. Brno : Ivo Sperát, 2011. 191 s. {{ISBN|978-80-904312-5-6}}. [126] => * MILEC, Miroslav. ''Občanské pečetě a znamení na pečetích''. 1. vyd. Brno : Ivo Sperát, 2011. 165 s. {{ISBN|978-80-904312-6-3}}. [127] => * MILEC, Miroslav. ''Rodové pečetě''. 1. vyd. Brno : Ivo Sperát, 2011. 182 s. {{ISBN|978-80-904312-7-0}}. [128] => * MILEC, Miroslav. ''Cechovní pečetě I''. 1. vyd. Brno : Ivo Sperát, 2011. 171 s. {{ISBN|978-80-904312-9-4}}. [129] => * MILEC, Miroslav. ''Cechovní pečetě II''. 1. vyd. Brno : Ivo Sperát, 2013. 159 s. {{ISBN|978-80-87542-02-6}}. [130] => * MILEC, Miroslav. ''Měšťanské, úřednické a řemeslnické pečetě a merky''. 1. vyd. Brno : Ivo Sperát, 2013. 149 s. {{ISBN|978-80-87542-03-3}}. [131] => * LIŠKA, Karel. ''Sbírka komunálních znaků, pečetí a razítek. Svazek 1, Pečeti a razítka obcí Čech, Moravy a Slezska''. 1. vyd. Brno : Ivo Sperát, 2012. 454 s. {{ISBN|978-80-87542-01-9}}. [132] => * LIŠKA, Karel. ''Sbírka komunálních znaků, pečetí a razítek. Svazek 2, Znaky, pečeti a razítka moravských a slezských měst a městeček''. 1. vyd. Brno : Ivo Sperát, 2013. 381 s. {{ISBN|978-80-87542-04-0}}. [133] => * [[Václav Vojtíšek|VOJTÍŠEK, Václav]]. ''O pečetěch a erbech měst pražských a jiných českých'', Praha, 1928. [134] => * Týž. ''O starých pečetích a erbech českých měst'', VKČSpN, filos.-hist.-filol třída 1952, Praha, 1953. [135] => * Týž. ''O starých pečetích university Karlovy'', SH 3, 1955, s. 89–110. [136] => [137] => === Související články === [138] => * [[Razítko]] [139] => [140] => === Externí odkazy === [141] => * {{commonscat}} [142] => * {{Wikislovník|heslo=pečeť}} [143] => * {{Otto|heslo=Pečeť}} [144] => * {{TDKIV}} [145] => [146] => {{Autoritní data}} [147] => {{Portály|Historie|Právo}} [148] => [149] => [[Kategorie:Právní dějiny]] [150] => [[Kategorie:Sfragistika]] [] => )
good wiki

Pečeť

Vosková pečeť na obálce Pečeť (latinsky sigillum) je grafické znamení vytištěné, vytlačené či připevněné na písemnosti (nebo jiném předmětu). Slouží k ověření jeho pravosti.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'17. století','Bula (pečeť)','církev','latina','12. století','Anglie','báje','vosk','Arabové','šlechta','národní jazyk','pružnost'

Anglie

Arabové

Církev

Latina

Pružnost

Šlechta

Vosk