Array ( [0] => 15544179 [id] => 15544179 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Perugino [uri] => Perugino [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - umělec}} [1] => '''Pietro Perugino''', vlastním jménem '''Pietro di Cristoforo Vannucci''' (asi [[1450]], Città della Pieve – [[1523]], Fontignano), byl [[Itálie|italský]] malíř činný v [[Perugia|Perugii]], [[Florencie|Florencii]] a [[Řím]]ě na přelomu 15. a 16. století. Jeho dílo je přínosem do vývoje malířství od rané k vrcholné [[renesance|renesanční]] tvorbě. Ve své době patřil mezi přední umělce, dnes je známý především jako učitel [[Raffael|Raffaela Santiho]]. [2] => [3] => == Život a dílo == [4] => [5] => === Učednická léta === [6] => [[Giorgio Vasari]] mylně uvádí, že Perugino vyrůstal v chudých poměrech, které ho nutily k pilnému studiu malířství, jež pro něj bylo klíčem k nabytí bohatství. Perugino se narodil do rodiny bohatého perugijského měšťana kolem roku 1450. Vyučil se v dílně neznámého malíře v Perugii, po přestěhování do Florencie mezi lety 1470–1471 se jeho učitelem stal [[Andrea del Verrocchio]]. V jeho dílně se mohl seznámit s dalšími umělci, jako byli [[Leonardo da Vinci]] či [[Domenico Ghirlandaio]]. Dalším učitelem mu zřejmě byl [[Piero della Francesca]], k čemuž sice nejsou zachovány žádné dokumenty, ale jeho vliv je patrný v raných Peruginových dílech. Roku 1472 byl již zapsán ve florentském bratrstvu sv. Lukáše (Compagnia di San Luca) jako samostatný mistr. [7] => [8] => === Raná díla === [9] => V raných pracích se již vyskytuje architektonický design a figurální styl odpovídající pokročilejším dílům. První monumentální zakázkou byl obraz ''Klanění králů'' pro kostel servitů v Colle Landone z roku 1475, ve kterém komponuje krajinu pod vlivem Verrocchia. Jeho dílo charakterizují lokální barvy a zvýšený smysl pro realismus. [10] => [11] => [[Soubor:Perugino Keys.jpg|náhled|Kristus předává Petrovi klíče|260x260pixelů]] [12] => [13] => === Řím === [14] => Pro papeže [[Sixtus IV.|Sixta IV.]] provedl roku 1479 fresku v Cappella della Concezione ve starém [[Bazilika svatého Petra|chrámu sv. Petra]] v Římě. Malba ''Madony s klečícím papežem Sixtem IV.'' byla zničena při přestavbě chrámu. Papež následně Perugina pověřil prací na dekoraci [[Sixtinská kaple|Sixtinské kaple]]. Podle Vasariho vytvořil celkové schéma výzdoby [[Sandro Botticelli]], z dochovaných dokumentů je ale zřejmé, že plány i hlavní přínos pochází od Perugina. Provedl zde celkem šest obrazů s náměty ''Nalezení Mojžíše'', ''Narození Páně'', ''Nanebevzetí Panny Marie'', ''Křest Krista'', ''Mojžíšův návrat do Egypta'' a ''Odevzdání klíčů sv. Petrovi''. První tři jmenované výjevy později ustoupily fresce ''Posledního soudu'' od [[Michelangelo|Michelangela Buonarottiho]]. Malby byly dokončeny na jaře 1482. [15] => [16] => === Florencie === [17] => Roku 1482 se zavázal k vyzdobení jedné ze stěn florentského Palazzo Vecchio, od zakázky ale ustoupil a tak byl místo něj vytvořením pověřen [[Filippino Lippi]]. Obraz ''Vize sv. Bernarda'' z roku 1490 se vyznačuje typickým klasicizujícím stylem Peruginových děl 90. let 15. století. Perspektivní průhledy skrz oblouky směřují k harmonické idyle. Omezená paleta barev a chvějivé obrysy postav řadí obraz mezi jeho mistrovská díla. [18] => [19] => Roku 1493 se oženil s Chiarou Fancelli, dcerou architekta Luca Fancelli. Díky jejímu věnu si zřídil studio ve Florencii, kde tvořil přibližně do 1495. V této době provádí svá nejznámější florentská díla – oltářní obraz ''Oplakávání'' pro jeptišky z kláštera Santa Chiara nebo monumentální fresku ''Ukřižování'' v kapitule Santa Maria Maddalena dei Pazzi, která je dokladem Peruginova mistrovského ovládnutí perspektivy. [20] => [21] => === Orvieto === [22] => V katedrále v [[Orvieto|Orvietu]] měl v kapli San Brizio dokončit fresky, které započal [[Fra Angelico]]. Zakázku však neprovedl a následně byl dokončením pověřen [[Luca Signorelli]]. Místo toho Perugino odcestoval do Říma, kde přijal několik zakázek pro kardinála Giuliana della Rovere (budoucího papeže [[Julius II.|Julia II.]]). Jednalo se o oltářní obraz ''Narození Páně'', které se však v provedení jeví téměř archaicky. [23] => [24] => === Benátky === [25] => Peruginova pověst byla značně vysoká i mimo Řím, proto byl roku 1494 pozván do [[Benátky|Benátek]] k výzdobě Sala del Gran Consiglio v [[Dóžecí palác (Benátky)|Dóžecím paláci]]. Obdržel částku 400 dukátů, ale od zakázky ustoupil a výzdoby se ujal až o dvacet let později [[Tizian]]. [26] => [27] => === Perugia === [28] => V druhé polovině 90. let 15. století se politická a ekonomická situace ve Florencii výrazně změnila, proto Perugino přesunul svou aktivitu převážně do Perugie, kde byl zahrnován zakázkami. Roku 1495 podepsal smlouvu na polyptych ''Nanebevstoupení'' do kostela San Pietro. V době své plné umělecké zralosti si založil další dílnu v Perugii, která přijímala nejrůznější druhy zakázek, stala se však kvůli své komerčnosti terčem Vasariho kritiky. [29] => [30] => Roku 1496 získal Perugino svou nejvýznamnější zakázku, výzdobu audienčního sálu v '''Collegio del Cambio''' v Perugii. Výzdobný program pochází od perugijského učence Francesca Maturanzia, který je také autorem dvouverší doprovázejících fresky. Sál je rozdělen do pěti klenutých ploch. Na dvou jsou zobrazeni význační muži starověku – v každém poli se nachází skupina šesti mužů, tvořená čtyřmi Římany a dvěma Řeky. V první lunetě jsou vyobrazeni osobnosti [[Fabius Maximus]], [[Sokrates]], [[Numa Pompilius]], [[Camillus|Furius Camillus]], [[Pittacus]] a [[Traján]], nad nimi se nachází personifikace dvou z [[Kardinální ctnosti|kardinálních ctností]] Mírnost a Spravedlnost označené nápisovými destičkami s latinským dvojverším. V druhé lunetě skupinu tvoří [[Lucius Sicinius]], [[Leónidás I.|Leonidas]], [[Horatius Cocles]], [[Publius Cornelius Scipio|Publius Scipio]], [[Periklés|Perikles]] a [[Quintus Cincinnatus]], nad nimi trůní personifikace Statečnosti a Mírnosti. Uspořádání slavných osobností převzal od Domenica Ghirlandaia. [31] => [32] => Mezi lunetami se nachází Peruginův autoportrét s oslavným dvojverším a letopočtem. Umístění na pilíři mezi vzory starověku ukazuje, že je Perugino hrdý na své úspěchy a rád by se připojil mezi slavné osobnosti. [33] => [34] => V dalších dvou lunetách na zadní stěně jsou vyobrazeny křesťanské scény Narození s klaněním pastýřů a Proměnění Páně. V páté lunetě se nachází skupina šesti [[prorok]]ů a šesti [[Sibyla|Sibyl]] s nápisovými páskami, nad nimi je v gloriole zobrazen Bůh otec obklopený anděly. Nástropní freska zobrazuje římské bohy planet a znamení zvěrokruhu. [35] => [36] => === Závěr tvorby === [37] => Kolem roku 1500 Perugino patřil mezi nejlepší malířské mistry v Itálii, avšak jeho umělecké kvality a invenčnost začaly postupně upadat do rutinního provedení a jeho díla se stávala archaickými. [38] => [39] => Papež Julius II. mu spolu s dalšími umělci roku 1508 zadal výzdobu nových apartmá ve Vatikánu, tzv. [[Stanze|Stanzí]], které byly ale záhy přemalovány Raffaelem. Zachovala se pouze nástropní freska v Sala dell’Incendio, pro kterou se inspiroval u raně křesťanských [[Mozaika|mozaik]]. Pro [[neapol]]ského kardinála Oliviera Carafu namaloval obraz ''Nanebevzetí Panny Marie se sv. Januariem a donátorem''. Perugino zemřel na mor během prací na freskách ve Fontignano. [40] => [41] => == Charakter umělce == [42] => [43] => === Osobnost === [44] => Ve Florencii se stal členem dvou významných uměleckých cechů ''Compagnia di San Luca'' a ''Arti de’Medici e Speziali''. Často zastával roli poradce v různých uměleckých záležitostech (např. při umístění Michelangelova [[Michelangelův David|Davida]]). Perugino žil okázalým způsobem a z korespondence s Isabellou d’Este lze vyčíst jeho přehnané sebevědomí. Svou profesionalitu demonstroval spíše velkým počtem zakázek než invenčností. [45] => [46] => === Malířský styl === [47] => V Peruginově tvorbě je patrný rozdíl mezi díly tvořenými ve Florencii a v Perugii. Je zřejmé, že svůj styl uzpůsobil prostředí a vkusu místa, ve kterém tvořil. V perugijských obrazech užívá výraznou modelaci postav a světelné barvy typické pro umbrijský styl, zatímco v dílech z Florencie se uchyluje k tlumené barevné paletě a pulsujícím tahům štětce. Odlišnosti lze pravděpodobně přičíst rozdílným pomocníkům v dílnách. Ve Florencii patřili k jeho nejvýznamnějším žákům [[Raffael]], [[Pinturicchio]], [[Rocco Zoppo]], [[Roberto da Montevarchi]], [[Gerino da Pistoa]] a [[Bacchiacco]], v Perugii pro něj pracovali [[Giovanni Spagna]], [[Andrea d’Assisi]], [[Eusebio San Giorgio]] a [[Giovan Battista Caporali]]. [48] => [49] => === Vztah k náboženství === [50] => Perugino byl spisovateli často kritizován pro svůj povrchní vztah k náboženství. Vasari uvádí, že Perugino nevěřil v nesmrtelnost duše. [51] => [52] => === Kritika díla === [53] => Peruginova práce byla žádána nejen v Itálii, ale i ve [[Francie|Francii]], [[Španělsko|Španělsku]] a dalších zemích. Přijímal značné množství zakázek, které nemohl sám provádět, proto jejich realizací pověřoval dílnu, což vedlo k poklesu jeho stylu. Byl kritizován za opakování kompozičních schémat ze svých předchozích obrazů. [54] => [55] => == Seznam vybraných děl == [56] => * ''Klanění králů'', 1472–1476, tempera, 241×180 cm, Galleria Nazionale dell’Umbria, [[Perugia]] [57] => * ''Odevzdání klíčů sv. Petrovi'', 1481–1482, freska, 335×550 cm, [[Sixtinská kaple]], [[Vatikán]] [58] => * ''Pieta'', 1483–1495, olej na desce, 168×176 cm, [[Galleria degli Uffizi]], [[Florencie]] [59] => * ''Portrét Lorenza di Credi'', 1488, olej na desce přenesen na plátno, 44×30,5 cm, [[National Gallery of Art]], [[Washington, D.C.|Washington]] [60] => * ''Zvěstování'', 1488–1490, olej na desce, 212×172 cm, kostel Santa Maria Nuova, [[Fano]] [61] => * ''Apollon a Dafne'', 1490–1492, olej na desce, 39×29 cm, [[Musée du Louvre]], [[Paříž]] [62] => * ''Vize sv. Bernarda'', 1493, olej na desce, 173×170, [[Alte Pinakothek]], [[Mnichov]] [63] => * ''Sv. Šebestián'', 1493–1494, olej a tempera na desce, 53,8×39,5 cm, [[Ermitáž]], [[Petrohrad]] [64] => * ''Ukřižování'', 1494–1496, freska, 480×812 cm, kostel Santa Maria Maddalena dei Pazzi, Florencie [65] => * ''Oplakávání'', 1495, olej na desce, 214×195 cm, Galleria Palatina, Palazzo Pitti, Florencie [66] => * ''Výzdoba Sala delle Udienze'', fresky, 1497–1500, Collegio del Cambio, Perugia [67] => * ''Oltář z Vallombrosy'', 1500, olej na desce, 415×246 cm, Galleria dell’Accademia, Florencie [68] => * ''Boj mezi Láskou a Cudností'', 1503, tempera na plátně, 160×191 cm, pro studio Isabelly d’Este, Musée du Louvre, Paříž [69] => * ''Sňatek Panny Marie'', 1501–1504, olej na desce, 234×186 cm, Musée des Beaux-Arts, [[Caen]] [70] => * ''Polyptych Zvěstování'', započal Filippino Lippi, 1504, olej na desce, Galleria dell’Accademia, Florencie [71] => * ''Strop Sala dell’Incendio'', 1508, freska, Musei Vaticani, [[Řím]] [72] => [73] => == Galerie == [74] => [75] => Soubor:Pietro Perugino cat41b.jpg|''Pala dei Decemviri,'' 1495 [76] => Soubor:Pietro Perugino cat22.jpg|Sv. Šebestián, kolem 1490 [77] => Soubor:Pietro Perugino cat23.jpg|Zvěstování, kolem 1489 [78] => Soubor:Pietro Perugino cat62.jpg|Madona s dítětem, kolem 1500 [79] => [80] => [81] => [82] => == Odkazy == [83] => [84] => === Literatura === [85] => * Sylvia Ferino Pagden, ''Perugino'', in: Jane Turner (ed.), ''The dictionary of art''. 24, Pandolfini to Pitti, London 1996, s. 520–528. [86] => * Giorgio Vasari, ''Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů I'', Praha 1998, s. 394–408. [87] => [88] => === Související články === [89] => * [[Raffael Santi]] [90] => * [[Renesance]] [91] => [92] => === Externí odkazy === [93] => * {{Otto|heslo=Perugino}} [94] => * {{Commonscat|Pietro Perugino|Kategorie:Pietro Perugino}} [95] => * [http://www.zeno.org/Kunstwerke/A/Perugino,+Pietro Katalog Peruginova díle na Zeno.org] (de) [96] => * [http://www.comune.perugia.it/resources/Docs/Biblioteca/bibl_perugino.pdf Bibliografie k Peruginovi, .pdf] [97] => * [https://web.archive.org/web/20100404002910/http://english.perugino.it/ Perugino il divin pittore] – Stránky k výstavě 2004 [98] => * [http://www.wga.hu/ Web Gallery of Art] [99] => [100] => {{Autoritní data}} [101] => [102] => {{Portály|Itálie|Lidé|Umění}} [103] => [104] => [[Kategorie:Italští malíři]] [105] => [[Kategorie:Renesanční malíři]] [106] => [[Kategorie:Narození v 15. století]] [107] => [[Kategorie:Úmrtí v roce 1523]] [108] => [[Kategorie:Muži]] [] => )
good wiki

Perugino

Pietro Perugino, vlastním jménem Pietro di Cristoforo Vannucci (asi 1450, Città della Pieve - 1523, Fontignano), byl italský malíř činný v Perugii, Florencii a Římě na přelomu 15. a 16.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Raffael','Sixtinská kaple','Řím','Perugia','Florencie','Fra Angelico','Paříž','Bazilika svatého Petra','National Gallery of Art','Quintus Cincinnatus','Španělsko','Sibyla'

Florencie

Florencie je hlavní město a největší město Itálie.

Paříž

Perugia

Řím

Sibyla

Španělsko