Array ( [0] => 14658685 [id] => 14658685 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Rakousko-Uhersko [uri] => Rakousko-Uhersko [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => Rakousko-Uhersko byla státní formace existující od roku 1867 do roku 1918, která vznikla po tzv. rakousko-uherském vyrovnání. Rakousko-Uhersko bylo korunní zemí Předlitavska s rakouským císařem jako hlavou státu a s Uherským královstvím jako jeho součástí. Společným prvkem obou částí byly především zahraniční politika a armáda. Rakousko-Uhersko bylo dvojjazyčným státem, ve kterém se vedle němčiny používala též maďarština, ale i další jazyky. Rakousko-Uhersko zahrnovalo rozsáhlé území střední Evropy, které se rozkládalo na současném území Rakouska, Maďarska, České republiky, Slovenska, Slovinska, Chorvatska, Bosny a Hercegoviny, Srbska, Rumunska, Polska, Ukrajiny, Itálie a částečně také na území dalších států. Státní útvar byl charakterizován rozmanitostí etnických skupin a národností a často se potýkal s otázkou rovnoprávnosti jednotlivých národností. Rakousko-Uhersko procházelo v průběhu své existence mnoha vnitřními politickými i sociálními problémy, které vyvrcholily v první světové válce. Po porážce v této válce se Rakousko-Uhersko rozpadlo a vznikly nové samostatné státy. Tento pád státního útvaru měl za následek radikální změny politického uspořádání Evropy. Dědictvím Rakousko-Uherska je do značné míry poloha a významná úloha západního a středního Slovenska v rámci historické země Uherska. Rakousko-Uhersko mělo výrazný vliv na vývoj moderní české, slovenské, maďarské, chorvatské a dalších evropských kultur, stejně jako na jejich politické dějiny a vzájemné vztahy mezi jednotlivými národy. [oai] => Rakousko-Uhersko byla státní formace existující od roku 1867 do roku 1918, která vznikla po tzv. rakousko-uherském vyrovnání. Rakousko-Uhersko bylo korunní zemí Předlitavska s rakouským císařem jako hlavou státu a s Uherským královstvím jako jeho součástí. Společným prvkem obou částí byly především zahraniční politika a armáda. Rakousko-Uhersko bylo dvojjazyčným státem, ve kterém se vedle němčiny používala též maďarština, ale i další jazyky. Rakousko-Uhersko zahrnovalo rozsáhlé území střední Evropy, které se rozkládalo na současném území Rakouska, Maďarska, České republiky, Slovenska, Slovinska, Chorvatska, Bosny a Hercegoviny, Srbska, Rumunska, Polska, Ukrajiny, Itálie a částečně také na území dalších států. Státní útvar byl charakterizován rozmanitostí etnických skupin a národností a často se potýkal s otázkou rovnoprávnosti jednotlivých národností. Rakousko-Uhersko procházelo v průběhu své existence mnoha vnitřními politickými i sociálními problémy, které vyvrcholily v první světové válce. Po porážce v této válce se Rakousko-Uhersko rozpadlo a vznikly nové samostatné státy. Tento pád státního útvaru měl za následek radikální změny politického uspořádání Evropy. Dědictvím Rakousko-Uherska je do značné míry poloha a významná úloha západního a středního Slovenska v rámci historické země Uherska. Rakousko-Uhersko mělo výrazný vliv na vývoj moderní české, slovenské, maďarské, chorvatské a dalších evropských kultur, stejně jako na jejich politické dějiny a vzájemné vztahy mezi jednotlivými národy. [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - zaniklý stát [1] => | název = Rakousko-uherská monarchie [2] => | originální název = Österreichisch-Ungarische
Monarchie {{Malé|([[Němčina|německy]])}}
Osztrák-Magyar Monarchia {{Malé|([[Maďarština|maďarsky]])}} [3] => | rok vzniku = [[1867]] [4] => | rok zániku = [[1918]] [5] => | více před = ano [6] => | před 1 = Rakouské císařství [7] => | před 1 vlajka = Flag of the Habsburg Monarchy.svg [8] => | před 2 = Bosenský vilájet{{!}}Osmanská Bosna a Hercegovina [9] => | před 2 vlajka = Flag of the Ottoman Empire.svg [10] => | článek o vlajce = Vlajka Rakouska-Uherska [11] => | více po = ano [12] => | po 1 = Německé Rakousko [13] => | po 1 vlajka = Flag of Austria (1230–1934).svg [14] => | po 2 = První Maďarská republika [15] => | po 2 vlajka = Flag of Hungary (1918-1919).svg [16] => | po 3 = První republika{{!}}První Československá republika [17] => | po 3 vlajka = Flag of Bohemia.svg [18] => | po 4 = Zakopanská republika [19] => | po 4 vlajka = Flag of Poland (1919-1928).svg [20] => | po 5 = Druhá Polská republika [21] => | po 5 vlajka = Flag of Poland (1928–1980).svg [22] => | po 6 = Západoukrajinská lidová republika [23] => | po 6 vlajka = Flag of the Ukrainian State.svg [24] => | po 7 = Lemko-rusínská republika [25] => | po 7 vlajka = Прапор Лемко-Русинської Республіки.svg [26] => | po 8 = Tarnobřežská republika [27] => | po 8 vlajka = No flag.svg [28] => | po 9 = Banátská republika [29] => | po 9 vlajka = Socialist red flag.svg [30] => | po 10 = Bukovinské vévodství [31] => | po 10 vlajka = Flag of Bukowina.svg [32] => | po 11 = Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů [33] => | po 11 vlajka = Flag of the State of Slovenes, Croats and Serbs.svg [34] => | po 12 = Rumunské království [35] => | po 12 vlajka = Flag of Romania.svg [36] => | po 13 = Italské království [37] => | po 13 vlajka = Flag of Italy (1861-1946) crowned.svg [38] => | po 14 = Italské regentství Carnaro [39] => | po 14 vlajka = Labaro Reggenza Italiana del Carnaro.svg [40] => | znak = Imperial Coat of Arms of the Empire of Austria.svg [41] => | znak2 = Austro-hungarian coat of arms 1914.svg [42] => | článek o znaku = Velký státní znak Rakouska-Uherska [43] => | velikost znaku = 100px [44] => | velikost znaku2 = 140px [45] => | vlajka = Flag of the Habsburg Monarchy.svg [46] => | vlajka2 = Flag of Hungary (1896-1915; angels; 3-2 aspect ratio).svg [47] => | velikost vlajky = 120px [48] => | velikost vlajky2 = 120px [49] => | hymna = Gott erhalte, Gott beschütze [50] => | článek o hymně = Rakouská císařská hymna [51] => | motto = Indivisibiliter ac inseparabiliter [52] => | článek o mottu = [53] => | mapa = Austro-Hungarian Monarchy (1914).svg [54] => | mapa poznámka = Rakousko-Uhersko v roce [[1913]] [55] => | hlavní město = [[Vídeň]] ([[Předlitavsko]]),
[[Budapešť]] ([[Země Koruny svatoštěpánské|Zalitavsko]]) [56] => | rozloha = 621 538 [57] => | rozloha poznámka = (v roce [[1910]]) [58] => | nejvyšší bod = [[Ortler (hora)|Ortler]] [59] => | nejvyšší bod poznámka = (3905 [[nadmořská výška|m n. m.]]) [60] => | nejdelší řeka = [[Dunaj]] [61] => | počet obyvatel = 51 390 223 [62] => | počet obyvatel poznámka = (v roce [[1910]]) [63] => | jazyky = [[němčina]], [[maďarština]], [[čeština]],Ve sčítáních lidu označována jako „čeština-moravština-slovenština“ ({{Vjazyce2|de|''Böhmisch-mährisch-slowakisch''}}) [[srbština]]-[[chorvatština]],Od roku 1850 byly srbskými a chorvatskými vzdělanci oba jazyky považovány za jeden, a to s dvojím písemným zápisem ([[Cyrilice|cyrilicí]] a [[Latinka|latinkou]]) [[polština]], [[slovenština]], [[ukrajinština]],Dobově nazývaná „rusínština“ ({{Vjazyce2|de|''Ruthenisch''}}) [[rumunština]], [[slovinština]], [[italština]], [[jidiš]],Tento jazyk, či spíše soubor nářečí, neměl oficiální status a Židé se museli hlásit ve sčítáních lidu k některému z uznaných jazyků [[latina]] (státně-oficiální, církevní), aj. [64] => | národnostní složení = [[Rakušané]], [[Maďaři]], [[Češi]], [[Němci]], [[Poláci]], [[Ukrajinci]] ([[Rusíni]]), [[Rumuni]], [[Srbové]], [[Chorvati]], [[Slováci]], [[Slovinci]], [[Italové]], [[Židé]], [[Romové]] aj. [65] => | náboženství = {{plainlist|'''údaje ze sčítání r. [[1910]]:''' [66] => * 64–66 % [[Římskokatolická církev|římskokatolické]] ([[Státní náboženství|státní]]), [67] => * 10–12% [[Východní katolické církve|východní katolické]], [68] => * 8,9 % [[Protestantismus|protestantské]] ([[Luteránství|luteránské]], [[Kalvinismus|reformované]], [[Unitářství|unitářské]]), [69] => * 8,7 % [[Srbská pravoslavná církev|srbské ortodoxní]], [70] => * 4,4 % [[Judaismus|judaistické]], [71] => * 1,3 % [[sunnitský islám]], [72] => * [[Romské náboženství|romské lidové]], [[Synkretismus|synkretistické]]}} [73] => | měna = [[Rakousko-uherský zlatý|zlatý]] (1867–1892)
[[Rakousko-uherská koruna|koruna]] (1892–1918) [74] => | titul představitele = císař [75] => | představitel = [[František Josef I.]] (1867–1916)
[[Karel I.]] (1916–1918) [76] => | státní zřízení = [[Rakousko-uherské vyrovnání|dualistická]] [[konstituční monarchie]] ([[1867]]–[[1914]], [[1917]]–[[1918]]) [77] => [[Rakousko-uherské vyrovnání|dualistická]] [[konstituční monarchie]] pod [[diktatura|vojensko-úřednickou diktaturou]] ([[1914]]–[[1916]]) [78] => | vznik = [[8. červen|8. června]] [[1867]] – po [[Rakousko-uherské vyrovnání|rakousko-uherském vyrovnání]] [79] => | zánik = [[31. říjen|31. října]] [[1918]] – vystoupením Uherska z unie [80] => }} [81] => '''Rakousko-Uhersko''' ({{Vjazyce2|de|''Österreich-Ungarn''}}), plným názvem '''Rakousko-uherská monarchie''' ({{Vjazyce2|de|''Österreichisch-Ungarische Monarchie''}}, {{Vjazyce2|hu|''Osztrák-Magyar Monarchia''}}), byl státní útvar, [[reálná unie]] [[Předlitavsko|Království a zemí v Říšské radě zastoupených neboli '''Předlitavska''']] ({{Vjazyce2|de|''Cisleithanien''}}, nepřesně [[Rakousko|Rakouska]]) a [[Země Koruny svatoštěpánské|Zemí svaté Štěpánské koruny uherské]] neboli '''[[Země Koruny svatoštěpánské|Zalitavska]]''' ({{Vjazyce2|de|''Transleithanien''}}, nepřesně [[Uhersko|Uherska]]), existující od [[8. červen|8. června]] [[1867]] do [[31. říjen|31. října]] [[1918]]. Toto soustátí vzniklo přeměnou [[Rakouské císařství|Rakouského císařství]] (nástupníka [[Habsburská monarchie|Habsburské monarchie]]) na základě [[Rakousko-uherské vyrovnání|rakousko-uherského vyrovnání]] v únoru [[1867]]. Monarchie byla rozpuštěna krátce po porážce v [[První světová válka|první světové válce]]. [82] => [83] => Rakousko-Uhersku vládla [[Habsbursko-lotrinská dynastie]] a představovalo poslední fázi ústavního vývoje [[Habsburská monarchie|habsburské monarchie]]. Šlo o mnohonárodnostní stát a jednu z hlavních evropských mocností té doby. Rakousko-Uhersko bylo geograficky druhou největší zemí v Evropě po [[Ruské impérium|Ruské říši]] s rozlohou 621 538 km2 a třetí nejlidnatější zemí (po Rusku a [[Německé císařství|Německé říši]]). Impérium vybudovalo čtvrtý největší strojírenský průmysl na světě, po [[Spojené státy americké|Spojených státech]], [[Německé císařství|Německu]] a [[Spojené království Velké Británie a Irska|Spojeném království]].Schulze, Max-Stephan. ''Engineering and Economic Growth: The Development of Austria–Hungary's Machine-Building Industry in the Late Nineteenth Century'', p. 295. Peter Lang ([[Frankfurt nad Mohanem|Frankfurt]]), 1996. Rakousko-Uhersko se také stalo po Spojených státech a Německém císařství třetím největším světovým výrobcem a vývozcem elektrických domácích spotřebičů, elektrických průmyslových spotřebičů a zařízení na výrobu energie pro elektrárny.{{cite book|author1=Publishers' Association, Booksellers Association of Great Britain and Ireland|title=The Publisher, Volume 133|page=355|year=1930}} [84] => [85] => Jeho jádrem byla duální monarchie, která byla [[Reálná unie|reálnou unií]] mezi [[Předlitavsko|Předlitavskem]], severní a západní částí bývalého [[rakouské císařství|Rakouského císařství]], a [[Uhersko|Uherským královstvím]]. Po reformách z roku 1867 byly rakouské a uherské státy mocensky rovnocenné. Oba státy prováděly společnou zahraniční, obrannou a finanční politiku, ale všechny ostatní vládní schopnosti byly rozděleny mezi příslušné státy. Třetí složkou unie bylo [[Království chorvatsko-slavonské|Chorvatsko-slavonské království]], autonomní oblast pod uherskou korunou, která v roce 1868 vyjednala [[chorvatsko-uherské vyrovnání]]. Po roce 1878 se [[Rakousko-uherská okupace Bosny a Hercegoviny|Bosna a Hercegovina dostala pod rakousko-uherskou společnou vojenskou a civilní správu]]Minahan, James. [https://books.google.com/?id=RSxt-JB-PDkC&pg=PA48 ''Miniature Empires: A Historical Dictionary of the Newly Independent States'', p. 48]. až do úplného anektování v roce 1908, což vyvolalo mezi ostatními mocnostmi [[Bosenská krize|bosenskou krizi]].Jayne, Kingsley Garland (1911). "[https://en.wikisource.org/wiki/1911_Encyclop%C3%A6dia_Britannica/Bosnia_and_Herzegovina Bosnia and Herzegovina]". In Chisholm, Hugh (ed.). Encyclopædia Britannica. Vol. 4 (11th ed.). Cambridge University Press. pp. 279–286. [86] => [87] => Rakousko-Uhersko bylo jednou z [[Ústřední mocnosti|ústředních mocností]] za [[První světová válka|první světové války]], která začala rakousko-uherským vyhlášením války [[Srbské království|Srbskému království]] dne [[28. červenec|28. července]] [[1914]]. V době, kdy vojenské úřady dne 3. listopadu 1918 podepsaly [[příměří ve Villa Gusti]], bylo již fakticky [[Zánik Rakousko-Uherska|rozpuštěno]]. [[Uhersko|Uherské království]] a [[První Rakouská republika|První rakouská republika]] byly považovány za nástupce [[de iure]], zatímco nezávislost západoslovanských a jihoslovanských států jako [[První republika|první Československá republika]], [[druhá Polská republika]] a [[Království Jugoslávie]], a dále většina územních požadavků [[Rumunské království|rumunského]] a [[Italské království|Italského království]], uznaly v roce 1920 také vítězné mocnosti. [88] => [89] => == Dějiny == [90] => [91] => === Rakousko-uherské vyrovnání === [92] => [[Soubor:Pietzner, Carl (1853-1927) - Emperor Franz Josef I - ca 1885.jpg|náhled|upright=0.8|vlevo|Císař [[František Josef I.]] vládl [[Rakouské císařství|Rakouskému císařství]] od roku [[1848]], poté od roku [[1867]] Rakousko-Uhersku až do roku [[1916]], kdy zemřel (plných 68 let)]] [93] => Po katastrofální porážce [[Rakouské císařství|rakouské]] císařské armády ve válce proti [[Prusko|Prusku]] v roce [[1866]] se znovu objevily obavy z dalšího povstání v [[Uhersko|Uhrách]] tak, jak se tomu již v nedávné minulosti několikrát stalo. Připomeňme, že [[Evropa|evropská]] vlna revolucí v roce [[1848]] v tomto regionu nakonec vyústila v otevřenou válku mezi císařskými vojsky a povstaleckou uherskou armádou, kterou se podařilo relativně rychle zpacifikovat jen díky pomoci [[Ruské impérium|Ruska]]. I v následné době [[Neoabsolutismus|Bachova absolutismu]] rakousko-uherský konflikt dál bublal pod povrchem a projevoval se občasnými projevy občanské neposlušnosti. Rakouská zahraniční politika se od padesátých let potácela od jednoho neúspěchu k druhému a o úspěších na bitevním poli se rozhodně také nedalo mluvit. Nakonec po prohrané [[Prusko-rakouská válka|Prusko-rakouské válce]] se vlivným politickým kruhům zdálo výhodné uklidnit vnitropolitickou situaci rozsáhlou autonomií [[Uhersko|Uherska]]. Národnostní struktura obou polovin říše byla podobná – v obou existoval politicky dominantní a početně nejsilnější národ, v Uhrách [[Maďaři]] a v Rakousku [[Němci]], ale ani jeden z těchto národů ve „své“ části říše neměl nadpoloviční většinu. Tento způsob rozdělení [[Rakouské císařství|Rakouského císařství]] se začal nazývat dualismem. Po [[Rakousko-uherské vyrovnání|vytvoření dualistické monarchie]] se tyto dva národní živly mohly podporovat bez vzájemné animozity. Dne [[20. březen|20. března]] [[1867]] uherský parlament schválil všech 69 článků [[Rakousko-uherské vyrovnání|vyrovnání]]Vyrovnání se v maďarštině označuje jako kompromis.'' a říše tím byla rozdělena na tzv. Země v říšské radě zastoupené (neoficiálně [[Předlitavsko]]) a Země koruny svatoštěpánské (neoficiálně [[Země Koruny svatoštěpánské|Zalitavsko]]).Parlamenty obou zemí se neshodly na oficiálním jménu nových státoprávních útvarů, proto tato zdlouhavá označení.'' Vše bylo potvrzeno korunovací císaře [[František Josef I.|Františka Josefa I.]] za uherského [[král]]e v [[Budín (Budapešť)|Budíně]] [[8. červen|8. června]] [[1867]]. Od roku [[1868]] se tato monarchie nazývala Rakousko-Uhersko.{{Citace monografie [94] => | příjmení = Kontler [95] => | jméno = László [96] => | odkaz na autora = [97] => | titul = Dějiny Maďarska [98] => | vydavatel = Lidové noviny [99] => | místo = Praha [100] => | rok = 2001 [101] => | počet stran = [102] => | kapitola = Neoabsolutismus a vyrovnání [103] => | strany = 253–254 [104] => | isbn = 80-7106-405-x [105] => | jazyk = česky [106] => }}{{Citace elektronického periodika [107] => | příjmení = Svatuška [108] => | jméno = Jakub [109] => | autor = [110] => | odkaz na autora = [111] => | spoluautoři = [112] => | titul = 1790-1918 [113] => | periodikum = Uhersko [114] => | datum vydání = [115] => | datum aktualizace = [116] => | datum přístupu = 2011-06-17 [117] => | ročník = [118] => | číslo = [119] => | strany = [120] => | url = http://uhersko.com/1790-1918.htm [121] => | issn = 1802-0488 [122] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20110717141658/http://uhersko.com/1790-1918.htm [123] => | datum archivace = 2011-07-17 [124] => | nedostupné = ano [125] => }} [126] => [127] => [[Rakousko-uherské vyrovnání|Vyrovnání]] bylo veřejností v [[monarchie|monarchii]] přijato rozporuplně. Pro podstatnou část občanů [[Maďaři|maďarské]] národnosti byla autonomie [[Uhersko|Uher]] nedostatečná, mnozí si totiž představovali úplné odtržení od [[Předlitavsko|rakouské části]] státu, nebo další koexistenci formou [[konfederace]], zatímco mnohým [[politik]]ům z Rakouska bylo proti mysli samotné dualistické státní zřízení, tedy zánik relativně centralizovaného státu.{{Citace monografie [128] => | příjmení = Kontler [129] => | jméno = László [130] => | odkaz na autora = [131] => | titul = Dějiny Maďarska [132] => | vydavatel = Lidové noviny [133] => | místo = Praha [134] => | rok = 2001 [135] => | počet stran = [136] => | kapitola = Šťastné mírové časy aneb přelud velikosti [137] => | strany = 254–255 [138] => | isbn = 80-7106-405-x [139] => | jazyk = česky [140] => }} [141] => Mezi [[Slované|slovanskými]] národy vyrovnání zase oživilo naděje na vlastní [[Autonomie|autonomii]]. V září [[1868]] bylo přijato [[Chorvatsko-uherské vyrovnání|chorvatsko-maďarské vyrovnání]], které zajistilo částečnou autonomii [[Království chorvatsko-slavonské|Chorvatsko-Slavonska]] v rámci [[Uhersko|Uher]]. Podobně začalo být připravováno i [[České vyrovnání|rakousko-české vyrovnání]]. Císař [[František Josef I.]] se při své návštěvě [[Praha|Prahy]] roku [[1868]] osobně pokoušel o dohodu s [[Češi|českými]] zástupci. O tři roky později pověřil hraběte [[Karl Sigmund von Hohenwart|Karla Siegmunda von Hohenwarta]] vytvořením vlády ([[vláda Karla von Hohenwarta]]), která se pak pokoušela o dohodu s Čechy. Čeští političtí představitelé sestavili [[fundamentální články]] jako základ pozdějšího vyrovnání. Požadavky v nich obsažené však vyvolaly odpor jak u uherského ministerského předsedy [[Gyula Andrássy starší|Andrássyho]], který se obával snížení významu [[Rakousko-uherské vyrovnání|rakousko-uherského vyrovnání]] a podobně představitelé [[Rakouští Němci|rakouských Němců]] se cítili ohroženi růstem vlivu slovanských národů. Nakonec panovník jednání o česko-rakouském vyrovnání zastavil.{{Citace monografie [142] => | příjmení = Weissensteiner [143] => | jméno = Friedrich [144] => | odkaz na autora = [145] => | titul = Rakouští císařové [146] => | vydavatel = Ikar [147] => | místo = Praha [148] => | rok = 2005 [149] => | počet stran = [150] => | kapitola = František Josef I. [151] => | strany = 140–141 [152] => | isbn = 80-249-0464-0 [153] => | jazyk = česky [154] => }} [[Vídeň]]ská vláda, oslabená po prohrané válce, naopak vyšla vstříc [[Poláci|polským]] obyvatelům [[Halič]]e, kde byla rozšířena autonomie země, polonizováno školství a soudnictví a vláda se rozrostla o jednoho [[Seznam ministrů bez portfeje Předlitavska|ministra pro haličské záležitosti]].{{Citace monografie [155] => | příjmení = Kosman [156] => | jméno = Marceli [157] => | odkaz na autora = [158] => | titul = Dějiny Polska [159] => | vydavatel = Karolinum [160] => | místo = Praha [161] => | rok = 2011 [162] => | počet stran = [163] => | kapitola = Hmotná a duchovní kultura ve druhé polovině 19. století [164] => | strany = 236–242 [165] => | isbn = 978-80-246-1842-5 [166] => | jazyk = česky [167] => }} [168] => [169] => === Zakladatelské období === [170] => [[Soubor:Burgring 1872.jpg|náhled|vlevo|upright=0.8|Rozestavěná [[vídeň]]ská [[Ringstraße]] v roce 1872]] [171] => Po [[Rakousko-uherské vyrovnání|vyrovnání]] nastoupila v [[Uhersko|Uhrách]] [[liberalismus|liberální]] vláda v čele s ministerským předsedou [[Gyula Andrássy starší|Gyulou Andrássym starším]],Gyula Andrássy starší byl po porážce [[Maďarská revoluce 1848–1849|Uherské revoluce]] z let [[1848]]–[[1849]] v nepřítomnosti odsouzen k smrti, z [[emigrace]] se vrátil po [[Amnestie|amnestii]] roku [[1858]].'' která stála před úkolem modernizovat politicky i ekonomicky značně zaostalý region. Znovu zavedla některé zákony pocházející ještě z období [[Maďarská revoluce 1848–1849|uherské revoluce]] z roku [[1848]], kterými posílila charakter [[Občanský stát|občanského státu]] a usnadnila vydávání novin a časopisů. Na druhou stranu byla nadále znemožněna účast v obecních volbách osobám, jež spadaly do moci nadřízeného, což byli např. sluhové, zemědělští dělníci nebo nádeníci. Těžko vymahatelné bylo i spolčovací a shromažďovací právo. Tyto nedemokratické rysy znevýhodňovaly především národnostní menšiny, jež tvořily nejpočetnější část chudiny. Další nutnou reformou byla modernizace školství, jelikož [[Analfabetismus|negramotnost]] u mužské populace k roku [[1869]] dosahovala 59 procent a u ženské dokonce 79 procent. [172] => [173] => Země se po prohrané [[Prusko-rakouská válka|prusko-rakouské válce]] rychle vzpamatovala, protože [[Otto von Bismarck|bismarkovské]] [[Prusko]] nemělo zájem na nestabilitě svého jižního souseda, vyžadovalo proto jen nízké [[válečné reparace]] a dokonce si v mírové smlouvě vynutilo lepší železniční spojení obou zemí.{{Citace monografie [174] => | příjmení = Schreier [175] => | jméno = Pavel [176] => | titul = Příběhy z dějin našich drah [177] => | vydavatel = Mladá Fronta [178] => | místo = Praha [179] => | rok = 2009 [180] => | isbn = 978-80-204-1505-9 [181] => | kapitola = Železnice soukromá [182] => | strany = 107–108 [183] => | jazyk = česky [184] => }} V ekonomické i společenské vyspělosti byl obecně v různých oblastech [[monarchie]] značný nepoměr. Například [[Sčítání lidu 1910 v Rakousku-Uhersku]] odhalilo, že zatímco v [[Čechy|Čechách]] tvořili negramotní jen 3 % populace, tak v [[Chorvatsko|Chorvatsku]] to bylo plných 60 %.{{Citace periodika [185] => | příjmení = Motýl [186] => | jméno = Ivan [187] => | autor = [188] => | odkaz na autora = [189] => | spoluautoři = [190] => | titul = Více než polovina Chorvatů neumí číst a psát [191] => | periodikum = Týden [192] => | odkaz na periodikum = [193] => | rok = 2011 [194] => | měsíc = [195] => | ročník = [196] => | číslo = [197] => | strany = [198] => | url = http://www.tyden.cz/rubriky/media/stolety-kuryr/vice-nez-polovina-chorvatu-neumi-cist-a-psat_195170.html [199] => | issn = [200] => }} V rakouských zemích, především v [[Čechy|Čechách]], [[Morava|Moravě]], [[Rakouské Slezsko|Slezsku]] a na území dnešního [[Rakousko|Rakouska]] docházelo k prudkému rozvoji průmyslu i nové dopravní infrastruktury, zejména železnic, ale i říční nákladní plavby. V Uhrách se průmyslový rozvoj soustředil především v centrální oblasti v okolí [[Budapešť|Budapešti]] a v některých částech nynějšího [[Slovensko|Slovenska]]. V [[Předlitavsko|Předlitavsku]] se průmysl rychle dral na místo rozhodujícího ekonomického odvětví, [[Země Koruny svatoštěpánské|Zalitavsko]] nadále hrálo roli zejména producenta a vývozce agrárních produktů. Nakonec i většina uherského průmyslu spadala do výroby zemědělských strojů, nástrojů a potravinářství.{{Citace monografie [201] => | příjmení = Kováč [202] => | jméno = Dušan [203] => | odkaz na autora = [204] => | titul = Dějiny Slovenska [205] => | vydavatel = Lidové noviny [206] => | místo = Praha [207] => | rok = 1998 [208] => | počet stran = [209] => | kapitola = Proces modernizace a sociální proměny [210] => | strany = 140–145 [211] => | isbn = 80-7106-267-7 [212] => | jazyk = česky [213] => }} [214] => [[Soubor:Flag of Austria-Hungary (1869-1918).svg|náhled|upright=0.7|vlevo|[[Vlajka Rakouska-Uherska|Rakousko-uherská obchodní vlajka]] {{nowrap|([[1869]]–[[1918]])}}]] [215] => [216] => Hospodářský růst dále akceleroval po skončené [[Prusko-francouzská válka|prusko-francouzské válce]], po které si v mírové smlouvě [[Prusko]] vymohlo na [[Francie|Francii]] válečné reparace v astronomické výši. Příliv těchto levných [[peníze|peněz]] ovlivňoval též situaci v [[Habsburkové|habsburské]] monarchii. Léta [[1867]]–[[1873]] bývají nazývána [[Zakladatelské období|gründerským (zakladatelským) obdobím]]. V monarchii byly zakládány stovky [[akciová společnost|akciových společností]] a desítky bank. V této době též vrcholila doba objevitelských cest k dosud neznámým končinám severských a jižních oblastí Země a u nových objevů stálo též Rakousko-Uhersko. V letech [[1871]] a [[1872]] byly vyslány dvě průzkumné výpravy do [[Arktida|Arktidy]], přičemž ta druhá objevila v létě [[1873]] nejsevernější [[souostroví]], kterému objevitelé dali název [[Země Františka Josefa]]. Na palubě paro-plachetního škuneru ''[[Admiral Tegetthoff]]'', který byl k severu vyslán (a sama loď byla při plavbě zničena), byla řada [[Češi|Čechů]] a [[Sudetští Němci|českých Němců]], díky čemuž dnes na mapě souostroví dodnes nalezneme několik českých jmen. Ostrovy se nestaly součástí Rakousko-Uherska, protože výprava byla financována ze soukromých zdrojů.{{Citace elektronické monografie [217] => | příjmení = [218] => | jméno = [219] => | odkaz na autora = [220] => | titul = Julius Johannes Ludovicus von Payer [221] => | url = http://www.palba.cz/printview.php?t=4599&start=0 [222] => | datum vydání = [223] => | datum aktualizace = [224] => | datum přístupu = [225] => | vydavatel = [226] => | místo = [227] => | jazyk = česky [228] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20120709155344/http://palba.cz/printview.php?t=4599&start=0 [229] => | datum archivace = 2012-07-09 [230] => | nedostupné = ano [231] => }} [232] => [233] => [[9. květen|9. května]] [[1873]] došlo k zhroucení [[akcie|akciového]] trhu ve [[Vídeň|Vídni]]. [[Krach na vídeňské burze]] se stal počátkem hospodářské krize, která drtivě zasáhla většinu zemí světa. Krize zasáhla zejména [[strojírenství]] a těžký průmysl. V [[Čechy|Čechách]] došlo k propadu výroby surového [[Železo|železa]] a [[litina|litiny]] o 65 %.{{Citace elektronického periodika [234] => | příjmení = Volek [235] => | jméno = Stanislav [236] => | autor = [237] => | odkaz na autora = [238] => | spoluautoři = [239] => | titul = Gründerský boom a Vídeňský krach v roce 1873 [240] => | periodikum = Peníze [241] => | odkaz na periodikum = [242] => | datum vydání = 2002-09-06 [243] => | datum aktualizace = [244] => | datum přístupu = [245] => | ročník = [246] => | číslo = [247] => | strany = [248] => | url = http://www.penize.cz/statni-rozpocet/15051-grundersky-boom-a-vidensky-krach-v-roce-1873 [249] => | issn = 1213-2217 [250] => }} Uhry odvrátily hrozbu [[Státní bankrot|státního bankrotu]] jen díky půjčce od [[Rothschildové|Rothschildova]] bankovního konsorcia za značně nevýhodných podmínek. Krize v monarchii doznívala až koncem 70. let. [251] => [252] => === Velká východní krize === [253] => {{Viz též|Velká východní krize}} [254] => V létě [[1875]] vypuklo v [[Hercegovina|Hercegovině]] [[Hercegovské povstání]] křesťanského obyvatelstva proti [[Osmané|osmanské]] moci. [[Osmanská říše]] byla na [[Balkán]]ě ve stádiu postupného rozkladu již od začátku 19. století. Povstání využilo [[Srbsko]] s [[Černá Hora|Černou Horou]] a obě země vyhlásily Osmanské říši válku. Tím začala [[Velká východní krize]]. Přes velkou materiální pomoc [[Ruské impérium|Ruska]] stálo vojenské štěstí spíš na straně [[Turci|Turků]]. Úplné porážce [[Srbsko|Srbska]] zabránilo diplomatické jednání [[Evropa|evropských]] velmocí, které sice formálně spolupracovaly, ve skutečnosti však hájily především své imperiální pozice a šly tak v podstatě proti sobě. Nakonec Rusko po tajné dohodě s Rakousko-Uherskem vyhlásilo válku Turecku. Výměnou za rakouskou přátelskou [[Neutralita|neutralitu]] souhlasilo Rusko s rakousko-uherskými zájmy na [[Balkán]]ě. V rámci mírové smlouvy mezi [[Turecko|Tureckem]] a Ruskem tak Rakousko-Uhersko získalo do správy [[Bosna a Hercegovina|Bosnu a Hercegovinu]], kterou od roku [[1878]] vojensky okupovalo. Ačkoliv oblast byla nadále formálně součástí Osmanské říše, faktickým suverénem zde byla právě habsburská monarchie.{{Citace monografie [255] => | příjmení = Hladký [256] => | jméno = Ladislav [257] => | odkaz na autora = [258] => | titul = Dějiny jihoslovanských zemí [259] => | vydavatel = Lidové noviny [260] => | místo = Praha [261] => | rok = 1998 [262] => | počet stran = [263] => | kapitola = Velká východní krize 1875 - 1878 [264] => | strany = 200–204 [265] => | isbn = 80-7106-266-9 [266] => | jazyk = česky [267] => }} [268] => [269] => Velká východní krize a následná [[Bosenská krize|okupace Bosny a Hercegoviny]] vzbudila velkou pozornost u ostatních [[Slované|slovanských]] národností v monarchii a např. český tisk vyvolával mezi lidmi vlny národních vášní, byl podporován bosenský slovanský odboj a intervenující ruská armáda.{{Citace elektronické monografie [270] => | příjmení = Bachman [271] => | jméno = Kryštof [272] => | odkaz na autora = [273] => | titul = Národní listy a Velká východní krize (1875-1878) [274] => | url = http://is.muni.cz/th/125572/ff_b/ [275] => | datum vydání = 2006 [276] => | datum aktualizace = [277] => | datum přístupu = [278] => | vydavatel = Masarykova univerzita [279] => | místo = [280] => | jazyk = [281] => }} Národností požadavky a jejich odmítání jinými zájmovými skupinami v rakousko-uherské politice se stávaly hlavním zdrojem vnitřních rozporů v monarchii, přičemž spory česko-německé byly nejvážnějším z těchto konfliktů.{{Fakt/dne|20170703092518|}} [282] => [283] => === Vzájemné vztahy rakousko-uherských národů === [284] => [[Soubor:Nagy Géza-Nemes Mihály A magyar viseletek története 1900.jpg|náhled|vlevo|upright|Tradiční kroje obyvatel Uherska z konce 19. století]] [285] => V [[Předlitavsko|Předlitavsku]] se situace neněmeckých národů poněkud a s výkyvy zlepšovala. Roku [[1880]] byla přijata [[Stremayrova jazyková nařízení]] ([[Karl von Stremayr]] byl v té době [[Předlitavsko|předlitavským]] ministrem spravedlnosti), která nařizovala státním úřadům na [[Čeština|česká]] podání odpovídat též česky, ale vnitřní agenda zůstávala dál jen německá.{{Citace elektronického periodika [286] => | příjmení = Flieger [287] => | jméno = Jan [288] => | autor = [289] => | odkaz na autora = [290] => | spoluautoři = [291] => | titul = Od myšlenky austroslavismu k samostatnému Československu - den po dni (3.díl) [292] => | periodikum = valka.cz [293] => | odkaz na periodikum = [294] => | datum vydání = 2004 [295] => | datum aktualizace = [296] => | datum přístupu = [297] => | ročník = [298] => | číslo = [299] => | strany = [300] => | url = http://www.valka.cz/clanek_10515.html [301] => | issn = 1803-4306 [302] => }} Roku [[1897]] byla přijata [[Badeniho jazyková nařízení]], která nařizovala státním úředníkům vést i vnitřní agendu v jazyce prvního podání. Tím bylo vyžadováno, aby úředníci museli ovládat oba jazyky. Reforma vyvolala ostrý odpor německých liberálů a národovců v [[Říšská rada (Rakousko)|Říšské radě]], na jejichž nátlak byla nakonec [[vláda Kazimíra Badeniho]] odvolána.{{Citace elektronického periodika |titul=Badeniho jazyková nařízení; encyklopedie Leccos |url=http://leccos.com/index.php/clanky/badeniho-jazykova-narizeni |datum přístupu=2011-06-26 |url archivu=https://web.archive.org/web/20110713194514/http://leccos.com/index.php/clanky/badeniho-jazykova-narizeni |datum archivace=2011-07-13 }} Následující [[První vláda Paula Gautsche|vláda Paula Gautsche]] se pokusila zmírnit spory [[Gautschova jazyková nařízení|Gautschovými jazykovými nařízeními]], která jazyk vnitřní agendy určovala podle toho, který jazyk měl v daném okresu mezi obyvatelstvem většinu. Nakonec však byla i tato nařízení odvolána v platnosti zůstala zákonná úprava z doby před rokem [[1897]].{{Citace elektronického periodika |titul=Gautschova jazyková nařízení; encyklopedie Leccos |url=http://leccos.com/index.php/clanky/gautschova-jazykova-narizeni |datum přístupu=2011-06-26 |url archivu=https://web.archive.org/web/20110713194321/http://leccos.com/index.php/clanky/gautschova-jazykova-narizeni |datum archivace=2011-07-13 }} Spor kolem jazykových reforem vedl k dalšímu ochlazení vzájemných česko-německých vztahů. [303] => [304] => Situace menších národů v [[Země Koruny svatoštěpánské|Zalitavsku]] byla o poznání horší. Po [[Gyula Andrássy starší|Andrássyho]] vládě (skončila roku [[1871]]) se vystřídalo několik dalších slabších vlád. Po krizovém roku [[1873]] se politická situace stabilizovala a roku [[1875]] nastoupila vláda ministerského předsedy [[Kálmán Tisza|Kálmána Tiszy]], který ve funkci vydržel celých 15 let. Tato vláda se sice úspěšně snažila stabilizovat veřejné finance a systém dualismu, na druhou stranu pokračovala v [[Maďarizace|maďarizačním]] tlaku na ostatní národy.{{Citace elektronického periodika |titul=Kalmán Tisza; encyklopedie Leccos |url=http://leccos.com/index.php/clanky/tisza-,kalman |datum přístupu=2011-06-28 |url archivu=https://web.archive.org/web/20110713194447/http://leccos.com/index.php/clanky/tisza-,kalman |datum archivace=2011-07-13 }} Již roku [[1874]] byla např. zahájena likvidace slovenských gymnázií, která byla dokončena roku [[1875]]. Téhož roku byla zastavena činnost [[Matica slovenská|Matice slovenské]].{{Citace elektronického periodika [305] => | příjmení = Kovačič [306] => | jméno = Ján [307] => | autor = [308] => | odkaz na autora = [309] => | spoluautoři = [310] => | titul = Maďarizácia [311] => | periodikum = valka.cz [312] => | odkaz na periodikum = [313] => | datum vydání = 2009 [314] => | datum aktualizace = [315] => | datum přístupu = [316] => | ročník = [317] => | číslo = [318] => | strany = [319] => | url = http://www.valka.cz/clanek_12918.html [320] => | issn = 1803-4306 [321] => }} Byl omezován národnostní zákon z roku [[1868]], ale též se vytvářelo zákonodárství namířené proti služebnictvu a dělnictvu. Na základě ústavní teorie o jednotném Uherském politickém národě, bylo maďarizováno školství. Učitelé museli [[Maďarština|maďarštinu]] ovládat a vyučovat na základních školách. Výsledkem často bylo, že učitelům prakticky nezbýval čas na výuku ostatních předmětů. Tento útlak se týkal i autonomního [[Království chorvatsko-slavonské]]ho, jelikož míra autonomie nebyla příliš široká. Po násilném potlačení chorvatského národního hnutí roku [[1883]] zde ve funkci [[bán]]a nastoupil [[Károly Khuen-Héderváry]], který zde vládl s pomocí volebních machinací až do roku [[1903]]. Khuen využíval sporů mezi [[Chorvati|Chorvaty]] a [[Srbové|Srby]] a vládl zde tvrdou rukou v prakticky [[Absolutismus|absolutistickém režimu]].{{Citace monografie [322] => | příjmení = Šesták [323] => | jméno = Miroslav [324] => | odkaz na autora = [325] => | titul = Dějiny jihoslovanských zemí [326] => | vydavatel = Lidové noviny [327] => | místo = Praha [328] => | rok = 1998 [329] => | počet stran = [330] => | kapitola = Režim bána Khuena-Héderváryho [331] => | strany = 319–322 [332] => | isbn = 80-7106-266-9 [333] => | jazyk = česky [334] => }} Jistých politických úspěchů dosáhl krátkodobě v [[Uherský sněm|uherském sněmu]] i [[antisemitismus]].{{Citace elektronické monografie [335] => | příjmení = Frankl [336] => | jméno = Michal [337] => | odkaz na autora = [338] => | titul = Od liberalismu k antisemitismu [339] => | url = http://www.holocaust.cz/cz2/resources/bib/samples/frankl2008 [340] => | datum vydání = 2008 [341] => | datum aktualizace = [342] => | datum přístupu = [343] => | vydavatel = Paseka [344] => | místo = Praha, Litomyšl [345] => | jazyk = česky [346] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20090516063329/http://www.holocaust.cz/cz2/resources/bib/samples/frankl2008 [347] => | datum archivace = 2009-05-16 [348] => | nedostupné = ano [349] => }} Méně početné národy měly v Uhrách po právní i faktické stránce stále více postavení pouhé [[Etnikum|etnické]] komunity odsunuté na politický i ekonomický okraj společnosti, a to ačkoliv v početním součtu tvořily větší podíl obyvatelstva než lidé hlásící se k [[Maďaři|maďarské]] národnosti. Svou roli zde hrály výchozí podmínky z roku 1867, který zastihl např. [[Slováci|Slováky]] na podstatně nižším stupni národního uvědomění a politického vlivu než [[Češi|Čechy]] v [[Předlitavsko|předlitavské části]] monarchie. [350] => [351] => V národnostních sporech se negativně projevoval vliv státního dualismu. Vlivné skupiny německorakouských a maďarských politiků si dovedly dlouhodobě zajišťovat majoritní vliv ve „svých“ částech [[monarchie]] a na tomto stavu neměly zájem mnoho měnit. Ve vnitropolitickém pnutí hrálo též roli soupeření mezi [[Budapešť|Budapeští]] a [[Vídeň|Vídní]] o dominantní postavení v říši. Ovšem dualismus vnímali jako brzdu vývoje jak později zavražděný následník trůnu [[František Ferdinand d'Este]], tak i skutečný nástupce [[František Josef I.|Františka Josefa I.]] [[Karel I.|Karel I.]] Oba měli v plánu přebudovat politické zřízení státu na [[Federace|federaci]] autonomních států v rámci monarchie, přičemž federalizováno mělo být i dosud státoprávně celistvé území [[Uhersko|Uher]]. Neměli však příležitost své plány zrealizovat.{{Citace elektronického periodika [352] => | příjmení = Lukšíček [353] => | jméno = M. [354] => | odkaz na autora = [355] => | titul = František Ferdinand; Politik [356] => | periodikum = FranzFerdinand [357] => | odkaz na periodikum = [358] => | datum vydání = [359] => | datum aktualizace = [360] => | datum přístupu = [361] => | ročník = [362] => | číslo = [363] => | strany = [364] => | url = http://www.franzferdinand.cz/cz/Frantisek-Ferdinand-V. [365] => | issn = [366] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20110502050459/http://www.franzferdinand.cz/cz/Frantisek-Ferdinand-V. [367] => | datum archivace = 2011-05-02 [368] => | nedostupné = ano [369] => }}{{Citace monografie [370] => | příjmení = Weissensteiner [371] => | jméno = Friedrich [372] => | odkaz na autora = [373] => | titul = Rakouští císařové [374] => | vydavatel = Ikar [375] => | místo = Praha [376] => | rok = 2005 [377] => | počet stran = [378] => | kapitola = Karel I. [379] => | strany = 166–194 [380] => | isbn = 80-249-0464-0 [381] => | jazyk = česky [382] => }} [383] => [384] => Vnímat Rakousko-Uhersko coby „vězení národů“, je ale přehnané. Postavení menších národů v monarchii bylo proto nesrovnatelně lepší, než v jiných mnohonárodních státech své doby (například [[arménská genocida]] během [[První světová válka|první světové války]] v [[Osmanská říše|Osmanské říši]]). V případě polského etnika se města [[Lvov]] a [[Krakov]] v rakouské [[Halič]]i stala relativně svobodnými duchovními centry [[Poláci|polského]] národa, přičemž v částech Polska, jež byly zabrány [[Německé císařství|Německem]] či [[Ruské impérium|Ruskem]], museli [[Poláci]] vzdorovat tvrdému germanizačnímu, resp. rusifikačnímu nátlaku a cenzuře. Proto Poláci na počátku první světové války nejprve inklinovali k rakouské straně proti Rusku, s nímž měli z uplynulého století velmi špatné zkušenosti.{{Citace monografie [385] => | příjmení = Kosman [386] => | jméno = Marceli [387] => | odkaz na autora = [388] => | titul = Dějiny Polska [389] => | vydavatel = Karolinum [390] => | místo = Praha [391] => | rok = 2011 [392] => | počet stran = [393] => | kapitola = První světová válka [394] => | strany = 246–252 [395] => | isbn = 978-80-246-1842-5 [396] => | jazyk = česky [397] => }} Nakonec podstatná část příslušníků slovanských národů brala existenci Rakousko-Uherska jako danou věc a místo aktivního odporu proti tomuto státu, volili spíš pasivitu.{{Citace monografie [398] => | příjmení = Brügel [399] => | jméno = Johann Wolfgang [400] => | odkaz na autora = [401] => | titul = Češi a Němci 1918-1938 [402] => | vydavatel = Academia [403] => | místo = Praha [404] => | rok = 2006 [405] => | počet stran = [406] => | kapitola = 1914: válka začíná [407] => | strany = 64–65 [408] => | isbn = 80-200-1440-3 [409] => | jazyk = česky [410] => }} Situace jednotlivých národností v Rakousku-Uhersku se navíc lišila, ať už kvůli odlišnému politickému systému v předlitavské a zalitavské části, tak kvůli vzájemné [[Animozita|animozitě]] mezi některými menšími národy samotnými. Vzájemnou nedůvěru k sobě pociťovali [[Srbové]] a [[Chorvati]], špatné byly vztahy [[Jižní Slované|jihoslovanských národů]] k [[Italové|Italům]], kteří zvláště v [[Markrabství Istrie|Istrii]] a [[Dalmácie|Dalmácii]] patřili k ekonomicky dominantním vrstvám společnosti. Je známo také mnoho případů napadání [[Židé|židů]] ze strany [[Češi|Čechů]].Nenávist mnohých Čechů k Židům, to nebyla jen známá [[Hilsneriáda]]. Dobový tisk o nich v té době otiskoval značně nevybíravé narážky a např. během převratu v říjnu [[1918]] nebyl daleko od zlynčování davem muž, kterého někdo z lidí, slavících v [[Praha|pražských]] ulicích, označil za Žida. Zachránilo ho, až když vyšlo najevo, že se jedná o písničkáře [[Karel Hašler|Karla Hašlera]].''{{Citace monografie [411] => | příjmení = Kosatík [412] => | jméno = Pavel [413] => | odkaz na autora = [414] => | titul = České snění [415] => | vydavatel = Torst [416] => | místo = Praha [417] => | rok = 2010 [418] => | počet stran = [419] => | kapitola = Sen o vyhraných bitvách [420] => | strany = 99–126 [421] => | isbn = 978-80-7215-393-0 [422] => | jazyk = česky [423] => }} [424] => [425] => === Rakousko-uherská zahraniční politika vůči Srbsku === [426] => [[Soubor:Sarajevo 1878..jpg|náhled|upright|Odpor muslimských Bosňáků během bitvy o Sarajevo v roce 1878 proti rakousko-uherské okupaci]] [427] => Konečným momentem [[Velká východní krize|Velké východní krize]] byl v létě [[1878]] svolaný [[Berlínský kongres]], který upravoval předchozí [[Sanstefanská mírová smlouva|Sanstefanskou mírovou smlouvu]], která ukončila válku mezi [[Ruské impérium|Ruskem]] a [[Osmanská říše|Tureckem]]. Výsledkem kongresu byla stabilizace nových hranic na Balkáně. Přes nemalé územní zisky vnímalo Rusko výsledky kongresu jako svou porážku. Kongres ale pomohl zajistit relativní stabilitu v regionu na dalších mnoho let.{{Citace monografie [428] => | příjmení = Žaloudek [429] => | jméno = Karel [430] => | odkaz na autora = [431] => | titul = Encyklopedie politiky [432] => | vydavatel = Libri [433] => | místo = Praha [434] => | rok = 1999 [435] => | isbn = 80-85983-75-3 [436] => | kapitola = [437] => | strany = [438] => }} [439] => Prostor, který postupně na Balkáně uvolňovala [[Osmanská říše]], se stával místem skrytého soupeření [[Evropa|evropských]] velmocí, ve kterém Rakousko-Uhersko hrálo jednu z klíčových rolí. [440] => [441] => Centrem tohoto soupeření se stalo [[Srbské království]]. Tento mladý stát, který si těžce vydobýval samostatnost již od začátku [[19. století]] byl tradičně silně ekonomicky vázán na Rakousko-Uhersko, jelikož do této země směřovala většina srbského vývozu a odtud pocházela i většina dovozu. Srbský král [[Milan I. Obrenović|Milan Obrenović]] uzavřel roku [[1881]] s Rakouskem-Uherskem tajnou politickou a obchodní dohodu, ve které se pro Srbsko vzdal nároku na [[Bosna a Hercegovina|Bosnu a Hercegovinu]] a též se zavázal, že Srbsko nebude uzavírat žádné smlouvy s dalšími státy bez předběžného souhlasu Vídně. Tyto dohody musely být tajné proto, že srbské obyvatelstvo mělo ve většině k rakouské monarchii negativní vztah a cítilo silnou náklonnost k Rusku. Zveřejnění těchto dohod o 12 let později vyvolalo mohutnou bouři nevole. Austrofilská státní zahraniční politika pokračovala dál až do roku [[1903]], kdy byl spáchán [[atentát]] na krále [[Alexandr I. Obrenović|Alexandra Obrenoviće]] a jeho ženu.{{Citace monografie [442] => | příjmení = Hladký [443] => | jméno = Ladislav [444] => | odkaz na autora = [445] => | titul = Dějiny jihoslovanských zemí [446] => | vydavatel = Lidové noviny [447] => | místo = Praha [448] => | rok = 1998 [449] => | počet stran = [450] => | kapitola = Srbsko v konfliktu s habsburskou a Osmanskou říší [451] => | strany = 277–291 [452] => | isbn = 80-7106-266-9 [453] => | jazyk = česky [454] => }} [455] => [456] => Srbské království pod vedením nového krále [[Petr I. Karađorđević|Petra I. Karađorđeviće]] se zahraničněpoliticky přeorientovalo zejména na Rusko a Francii, což v Rakousko-Uhersku vyvolalo nevoli, jež se dále stupňovala kolem otázky budování nových železnic, které měly svým trasováním posílit vliv podunajské monarchie na Balkáně, zatímco Rusko s pomocí francouzského [[kapitál]]u prosazovalo zcela jiné vedení nových tratí. K dalšímu zhoršení vzájemných vztahů vedl fakt, že se Srbsko rozhodlo odebírat vojenský materiál z Francie, zatímco dříve bylo hlavním dodavatelem Rakousko-Uhersko. Spor vedl až tak daleko, že Rakousko-Uhersko vyvolalo roku [[1906]] [[Prasečí válka|prasečí válku]] (obchodní válka), ve které Srbsko překvapivě uspělo a vzájemné vztahy pak byly normalizovány až roku [[1911]].[http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&id_desc=393908&title=prase%E8%ED%20v%E1lka&s_lang=2 Prasečí válka; encyklopedie CoJeCo]{{Citace elektronické monografie [457] => | příjmení = Oubrecht [458] => | jméno = Zbyněk [459] => | odkaz na autora = [460] => | titul = Celní válka rakousko-uhersko - srbská 1906-1911 a povědomí o ní v české veřejnosti [461] => | url = http://is.muni.cz/th/217792/ff_b/Bakalarska_prace.pdf [462] => | datum vydání = 2010 [463] => | datum aktualizace = [464] => | datum přístupu = [465] => | vydavatel = Masarykova univerzita [466] => | místo = Brno [467] => | jazyk = [468] => }} [469] => [470] => === Konzervativní éra v Předlitavsku a období politické stability v Uhrách === [471] => [[Soubor:EduardTaaffe.jpg|náhled|upright|Vláda [[Eduard Taaffe|Eduarda Taaffeho]] přinesla kromě stabilizace ekonomiky a politiky též zlepšení postavení češtiny u rakousko-uherských úřadů]] [472] => V [[Předlitavsko|Předlitavsku]] se se zpožděním dostavily politické následky hospodářské krize započaté [[Krach na vídeňské burze|krachem na vídeňské burze]] z roku [[1873]]. Krize a následná stagnace hospodářství podlomila důvěru v liberální kapitalismus předchozí éry všeobecné [[Konjunktura|konjunktury]] a s koncem důvěry skončila též dominance liberálních německých stran ([[Deutsche Verfassungspartei|Ústavní strana]]) v [[Říšská rada (Rakousko)|Říšské radě]]. Roku [[1879]] nastoupila konzervativně-federalistická [[vláda Eduarda Taaffeho]], která vydržela u moci 14 let. Taaffe se v Říšské radě opíral též o podporu [[Národní strana (1848)|staročeské strany]] (a dalších českých státoprávně orientovaných proudů, sdružených v Říšské radě do [[Český klub|Českého klubu]]), jejíž zástupce po jejich mnohaletém bojkotu přivedl do poslaneckých lavic. Na jejich žádost byla přijata [[Stremayrova jazyková nařízení]], která rozšířila používání Češtiny v rakouských úřadech. [[Volební reforma 1882|Volební reformou roku 1882]] byl snížen [[volební cenzus]] ve dvou [[kurie (volby)|kuriích]] na 5 zlatých a tím rozšířen okruh oprávněných voličů o malopodnikatelské vrstvy.{{Citace monografie [473] => | příjmení = Hlavačka [474] => | jméno = Milan [475] => | odkaz na autora = [476] => | titul = Dějiny Rakouska [477] => | vydavatel = Lidové noviny [478] => | místo = Praha [479] => | rok = 2002 [480] => | počet stran = [481] => | kapitola = Konzervativní éra [482] => | strany = 425–427 [483] => | isbn = 80-7106-491-2 [484] => | jazyk = česky [485] => }} [486] => [487] => V této době též dosahovalo prvních úspěchů [[dělnické hnutí]], které se v průběhu 70. let institucionalizovalo v podobě jednotlivých národních odnoží [[Sociálně demokratická strana Rakouska|rakouské Sociálně demokratické strany]]. Byly položeny základy [[Sociální stát|sociálního státu]] v podobě úrazového a zdravotního pojištění a dalších zákonných prostředků k ochraně dělnictva. Vídeňský císařský dvůr ale v té době – roku 1889 – zasáhla též chmurná zpráva o [[sebevražda|sebevraždě]] následníka trůnu [[Korunní princ Rudolf|Rudolfa]], syna [[František Josef I.|Františka Josefa I.]] Éra vládnutí [[Eduard Taaffe|Eduarda Taaffeho]] je spojena s politickou i hospodářskou stabilitou, která se ale na přelomu 80. a 90. let vytratila. Příčinou byla neschopnost zásadně vyřešit spory mezi centralistickým a federalistickým pojetím státu a spory mezi Čechy a Němci. Konzervativně-liberální [[Národní strana (1848)|staročeská strana]] byla ve [[Volby do Říšské rady 1891|volbách do Říšské rady roku 1891]] drtivě poražena, zato velký úspěch měli radikálnější národně-demokratičtí [[Národní strana svobodomyslná|mladočeši]]. S demisí Eduarda Taaffeho v roce [[1893]] tak skončilo klidné období a předlitavská politika se propadla do opakovaných krizí. [488] => [489] => V [[Uhersko|Uhrách]] zatím vrcholila opožděná [[průmyslová revoluce]]. Železniční síť se v letech [[1867]]–[[1890]] z původních 2200 km zpětinásobila, aby nakonec k roku [[1913]] dosáhla 22 tisíc kilometrů. Vyrostla zde řada průmyslových závodů, Uhry přesto zůstávaly především agrární zemí – průmysl zde k roku [[1910]] zaměstnával 18 % lidí, vytvářel ale čtvrtinu [[Národní důchod|národního důchodu]]. Přes až šestiprocentní roční růst průmyslu a dvouprocentní růst v zemědělství se vize rychlého dohnání tehdejších vyspělých ekonomik nedařila naplnit a Uhry zůstávaly na úrovni 40–50 % [[Spojené království|britských]] a 80 % předlitavských hodnot ukazatelů národního důchodu na obyvatele. I zde byla roku [[1880]] založena první dělnická strana, která se musela potýkat s nepříznivou legislativou, kvůli které např. pracovní doba dosahovala i 16 hodin denně.{{Citace monografie [490] => | příjmení = Kontler [491] => | jméno = László [492] => | odkaz na autora = [493] => | titul = Dějiny Maďarska [494] => | vydavatel = Lidové noviny [495] => | místo = Praha [496] => | rok = 2001 [497] => | počet stran = [498] => | kapitola = Pokrok, blahobyt a květy rozkladu [499] => | strany = 279–295 [500] => | isbn = 80-7106-405-x [501] => | jazyk = česky [502] => }} Roku [[1890]] rezignoval na post ministerského předsedy [[Kálmán Tisza]], po jehož rezignaci následovalo období permanentní politické krize, podobně jako v Předlitavsku, na rozdíl od něj však Tiszovou rezignací končilo období liberální politiky.{{Citace elektronického periodika |titul=Kalmán Tisza; encyklopedie Leccos.com |url=http://leccos.com/index.php/clanky/tisza-,kalman |datum přístupu=2011-06-28 |url archivu=https://web.archive.org/web/20110713194447/http://leccos.com/index.php/clanky/tisza-,kalman |datum archivace=2011-07-13 }} [503] => [504] => === Rakousko-Uhersko v systému evropských mezistátních vztahů === [505] => [[Soubor:LA Wien.jpg|náhled|upright|[[Wien (1911)|''SS Wien'']] (7 357 BRT) byla jednou z největší rakouských osobních lodí, sloužila k výletům do [[Orient]]u]] [506] => Roku 1879 byla uzavřena obranná vojenská dohoda s [[Německé císařství|Německým císařstvím]] nazývaná [[Ústřední mocnosti|Dvojspolek]],{{Citace elektronického periodika |titul=Dvojspolek; encyklopedie leccos.com |url=http://leccos.com/index.php/clanky/dvojspolek |datum přístupu=2011-07-07 |url archivu=https://web.archive.org/web/20111014212854/http://leccos.com/index.php/clanky/dvojspolek |datum archivace=2011-10-14 }} která patřila do řetězce [[Otto von Bismarck|Bismarckových]] tajných i veřejných smluvních vztahů mezi [[Evropa|evropskými]] mocnostmi, jež měly zajistit dlouhodobý mír. K těmto smlouvám též patřila [[Spolek tří císařů|Aliance tří císařů]] o společném postupu [[Ruské impérium|Ruska]], Německa a Rakousko-Uherska v oblasti [[Balkán]]u. Tato aliance se ale roku 1887 rozpadla. Dvojspolek byl roku 1882 rozšířen přistoupením [[Italské království|Itálie]], čímž vznikl Trojspolek, se kterým bylo později přechodně provázáno též [[Srbsko]] a [[Španělsko]]. Německý kancléř Bismarck uzavřel různé obranné smlouvy též s dalšími velkými evropskými hráči. Po Bismarckově odchodu z politiky roku 1890 kvůli neshodám s novým německým císařem [[Vilém II. Pruský|Vilémem II.]] se smluvní vztahy začaly postupně rozpadat a polarizovat.{{Citace monografie [507] => | příjmení = Liddell Hart [508] => | jméno = Basil [509] => | odkaz na autora = [510] => | titul = Historie První světové války [511] => | vydavatel = Jota [512] => | místo = Brno [513] => | rok = 2001 [514] => | počet stran = [515] => | kapitola = Počátky války [516] => | strany = 11–38 [517] => | isbn = 80-7217-164-X [518] => | jazyk = česky [519] => }} [520] => [521] => Původní nepřehledná směsice nejrůznějších mezinárodních smluv, které různými způsoby propojovaly všechny významné evropské země, se postupně redukovala na dva základní vojensko-politické bloky, na nesourodou [[Trojdohoda|Dohodu]] na straně jedné, která sdružovala zejména [[Ruské impérium|Rusko]], [[Spojené království Velké Británie a Irska|Velkou Británii]] a [[Třetí Francouzská republika|Francii]]. Tato Dohoda stála proti původně obrannému [[Ústřední mocnosti|Trojspolku]] v čele s Německem. [522] => [523] => {{Viz též|Bosenská krize}} [524] => Rakousko-Uhersko hrálo v tomto procesu významnou roli kvůli svým aspiracím na Balkáně. Již od roku 1878 se monarchie chystala okupovanou Bosnu a Hercegovinu přímo [[anexe|anektovat]] a po územních ztrátách, které císař musel podstoupit v 19. století, by tak jeho země přišla ke značnému územnímu zisku. Tyto rakouské aspirace však narážely na zájmy Ruska a jeho nového chráněnce – Srbska. Rakousko-Uhersko se k [[Bosenská krize|anexi Bosny]] rozhodlo roku 1908 – ve chvíli, kdy [[Turecko]] bylo oslabeno [[Mladoturecká revoluce|mladotureckou revolucí]]. Stejné příležitosti využilo i [[Bulharsko]], které se později stalo významným rakousko-uherským vojenským spojencem. Rusko by sice s anexí souhlasilo, ale kladlo si své podmínky, jenže Rakousko-Uhersko tento akt vyhlásilo ve chvíli, kdy vyjednávání s Ruskem teprve začínala a carský ministr zahraničí byl postaven rovnou před hotovou věc. Rusko-rakouské vztahy silně ochladly. [525] => [526] => {{Viz též|Balkánské války}} [527] => Roku 1912 vyhlásily malé balkánské státy válku Osmanské říši s cílem získat další území na úkor tohoto slábnoucího impéria. Koalice Bulharska, Srbska, Černé Hory a Řecka dosáhla rychlého vítězství a všechny státy se na něm územně obohatily. Rakousko-Uhersko zde ale podporou vzniku [[Albánské knížectví|albánského státu]] zabránilo tomu, aby Srbsko získalo přístup k [[Jaderské moře|Jaderskému moři]]. Krátce po uzavření míru došlo mezi dřívějšími spojenci k roztržce o rozdělení území [[Makedonie (region)|Makedonie]] a tak byla roku 1913 vyhlášena [[druhá balkánská válka]], ve které se Bulharsko snažilo získat větší díl Makedonie. V této válce Rakousko-Uhersko podporovalo právě Bulharsko, které ale ve válce proti Srbsku a dalším spojencům brzy prohrálo. Na Balkánském poloostrově se tím vytvořil další zdroj mezistátního napětí. Itálie nakonec z [[Ústřední mocnosti|Trojspolku]] vystoupila a tento pakt se pak přejmenoval na Centrální (či Ústřední) mocnosti. [528] => [529] => V této době již mnozí evropští armádní velitelé, ale i někteří politici, mluvili o nevyhnutelnosti velké evropské války. [530] => [531] => === Rozvoj země na přelomu století === [532] => [[Soubor:CafeGriensteidl vor1897.jpg|náhled|upright|Vídeňská kavárenská společnost v roce 1897]] [533] => [[Soubor:Budapest andrassy ut 1875.jpg|náhled|upright|I [[Budapešť]] vypadala jako jedna ze světových metropolí]] [534] => [[Soubor:Ortler 1891 lohner I 06.jpg|náhled|upright|Rakouští horolezci v roce 1891 na vrcholu [[Ortler (hora)|Ortleru]], který byl se svými 3 905 m n. m. nejvyšším bodem Rakousko-Uherska]] [535] => Období permanentní politické krize v obou částech monarchie nepřerušilo ekonomický i společenský vývoj v zemi. Ekonomika navzdory politice rostla a s ní i lidská populace. Rostla především průmyslová města, kam mířilo množství venkovského obyvatelstva za výdělkem. Zatímco ve [[1840-1849|40. letech]] 19. století měla celá oblast budoucí [[Ostrava|ostravské]] [[aglomerace]] jen 12 tisíc obyvatel roztroušených do 23 obcí, k roku [[1880]] se jejich počet zvýšil na 32 tisíc a dalších 40 tisíc osob zde nacházelo zaměstnání. Moravské [[Brno]] na přelomu letopočtu překročilo stotisícovou hranici a [[Praha]] dvousettisícovou (s dalšími početnými předměstími dosahovala pražská aglomerace již půlmilionové hranice).{{Citace monografie [536] => | příjmení = Hlavačka [537] => | jméno = Milan [538] => | odkaz na autora = [539] => | titul = Čtení o Severní dráze Ferdinandově [540] => | vydavatel = Nadas [541] => | místo = Praha [542] => | rok = 1990 [543] => | isbn = 80-7030-094-9 [544] => | kapitola = Co dala Severní dráha Moravě a Slezsku [545] => | strany = 207–209 [546] => | jazyk = čeština [547] => }} Nic se však nevyrovnalo růstu obou hlavních metropolí – [[Vídeň|Vídně]] a [[Budapešť|Budapešti]]. Počet obyvatel Budapešti vzrostl v letech [[1869]]–[[1910]] z 270 tisíc na 880 tisíc a Vídně ze 431 tisíc v roce [[1851]] na 2,2 milionu.{{Citace monografie [548] => | příjmení = Hlavačka [549] => | jméno = Milan [550] => | odkaz na autora = [551] => | titul = Dějiny Rakouska [552] => | vydavatel = Lidové noviny [553] => | místo = Praha [554] => | rok = 2002 [555] => | počet stran = [556] => | kapitola = Proměna Vídně [557] => | strany = 448–450 [558] => | isbn = 80-7106-491-2 [559] => | jazyk = česky [560] => }} Vídeň v této době patřila mezi šest největších měst světa.[http://www.ckneon.cz/viden/ Vídeň, informace o městě]Vídeň mohutněla mimo jiné i přílivem přistěhovalců z Čech a Moravy, jejichž počet byl tak velký, že Vídeň byla de facto druhým největším českým městem.'' Celkově se početní stav obyvatelstva Rakouska-Uherska v letech [[1869]]–[[1910]] zvýšil z 35 812 000 na 51 390 000 v roce [[1910]]. V letech 1870–1913 rostlo HDP ročně zhruba o 1,76 %. Tento růst byl větší než v Británii (1 %), Francii (1,06 %), a Německu (1,51 %).Good, David. ''The Economic Rise of the Habsburg Empire'' [561] => [562] => Vídeň byla jedním z nejvýznamnějších kulturních a vědeckých center své doby. Působil zde psycholog [[Sigmund Freud]], hudební skladatelé [[Gustav Mahler]] nebo [[Johannes Brahms]] a řada dalších význačných osobností kultury. Vídeň již od dob oživení po [[Prusko-rakouská válka|prusko-rakouské válce]] přetvářeli vynikající architekti, jejichž urbanizační činnost podpořila kulturní vzepětí města a díky tomu se stala Vídeň přelomu století dodnes zajímavým fenoménem. [563] => [564] => Ani Budapešť nezůstávala pozadu a v jejích nesčetných kavárnách se scházeli k debatám o umění či politice členové místní společnosti. I zde působila řada umělců, kteří od národního romantismu přecházeli k uměleckým formám ve stylu [[fin de siècle]]. U příležitosti tisíciletého výročí příchodů Maďarů bylo otevřeno [[metro v Budapešti]] (první elektrická [[Metro|podzemní dráha]], teprve druhá trasa metra na světě).{{Citace elektronického periodika [565] => | příjmení = -red- [566] => | jméno = [567] => | autor = [568] => | odkaz na autora = [569] => | spoluautoři = [570] => | titul = Budapešť: první metro v Evropě [571] => | periodikum = mycentrope.com [572] => | odkaz na periodikum = [573] => | datum vydání = [574] => | datum aktualizace = [575] => | datum přístupu = [576] => | ročník = [577] => | číslo = [578] => | strany = [579] => | url = http://www.mycentrope.com/cs/home/1616/budapest-prvni-metro-v-evrope [580] => | issn = [581] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20160306155534/http://mycentrope.com/cs/home/1616/budapest-prvni-metro-v-evrope [582] => | datum archivace = 2016-03-06 [583] => }} [584] => [585] => Přelom [[19. století|19.]] a [[20. století]] byl také obdobím největšího rozmachu spolkového života. Spousty členů nabíraly spolky okrašlovací, muzejní, divadelní, tělovýchovné a další, z nichž mnohé již roky existovaly, řada dalších byla zakládána. Lidé se též sdružovali v četných neformálních stolních společnostech nebo různých sportovních družstvech.{{Citace elektronické monografie [586] => | příjmení = [587] => | jméno = [588] => | odkaz na autora = [589] => | titul = Heil und Sieg...aneb Srdečné pozdravy do Duchcova [590] => | url = http://web.telecom.cz/muzeumduchcov/heilundsieg.html [591] => | datum vydání = [592] => | datum aktualizace = [593] => | datum přístupu = [594] => | vydavatel = Muzeum města Duchcova [595] => | místo = [596] => | jazyk = česky [597] => }}{{Nedostupný zdroj}} [598] => [599] => V souvislosti s [[Badeniho volební reforma|Badeniho volební reformou]] v [[Předlitavsko|Předlitavsku]] z roku [[1896]], kdy se možnost volit rozšířila na podstatnou část obyvatelstva, se zkonsolidovala česká odnož [[sociální demokracie]] a začala získávat značný politický vliv a s ní sílily i profesní [[Odbory|odborové organizace]]. [[Česká strana sociálně demokratická|Českoslovanská sociálně demokratická strana dělnická]] byla provázána s rakouskou sociální demokracií se sídlem ve Vídni. Od roku [[1893]] byla českoslovanská sociální demokracie samostatnou politickou stranou. Národní sociálně demokratické strany v Předlitavsku se sdružovaly ve volné federaci s šesti členy, včetně německých odnoží.{{Citace elektronické monografie [600] => | příjmení = Tomeš [601] => | jméno = Josef [602] => | odkaz na autora = [603] => | titul = Z historie české sociální demokracie [604] => | url = http://www.socdem-praha5.cz/modules/history/history.php [605] => | datum vydání = [606] => | datum aktualizace = [607] => | datum přístupu = [608] => | vydavatel = ČSSD Praha 5 [609] => | místo = [610] => | jazyk = česky [611] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20120321003652/http://www.socdem-praha5.cz/modules/history/history.php [612] => | datum archivace = 2012-03-21 [613] => | nedostupné = ano [614] => }} V Uhrách byla sociální demokracie založena roku [[1890]]. Ačkoliv se i v neněmeckých sociálních demokraciích draly napovrch národnostní požadavky, přesto zůstávaly jedněmi z mála celorakouských organizací, které nevnímaly německý živel apriori negativně a v samotné existenci Rakousko-Uherska nenalézaly příčinu nějakého útisku.Již od počátku [[Dělnické hnutí|dělnického hnutí]] v Čechách na začátku 70. let byla charakteristická vzájemná podpora a solidarita mezi německými a českými aktivisty.'' Tím šly ale značně proti proudu myšlení podstatné části společnosti, což mělo za následek odštěpení nacionálně radikálnější socialistické frakce. [615] => [616] => Od roku [[1905]] se zintenzivnil boj o [[všeobecné a rovné volební právo v Předlitavsku]], podle kterého bylo do [[Říšská rada (Rakousko)|Říšské rady]] nakonec poprvé voleno ve [[Volby do Říšské rady 1907|volbách roku 1907]]. Předpokládané zklidnění politické situace se však nekonalo. V roce [[1908]] došlo k dlouho připravované a dlouho odkládané [[Bosenská krize|anexi Bosny a Hercegoviny]], která kromě velkého mezistátního napětí rozbouřila i vnitropolitickou scénu. V této nové zemi se totiž nacházela pestrá směsice národností a náboženství. Chorvati anexi přivítali, protože se bosenští Chorvati dostali do společné země, zatímco Srbové nikoliv, jelikož samostatné Srbsko již za hranicemi monarchie existovalo. Představitele dalších slovanských národů dráždila nerozhodnost císařské správy, která si nevěděla rady s tím, kam Bosnu zařadit, jestli k Předlitavsku nebo Zalitavsku. V obou částech monarchie totiž panovala obava z růstu slovanského živlu, který by se přičleněním k jedné nebo druhé části státu stal v této části početně dominantním. Občané [[Bosna a Hercegovina|Bosny a Hercegoviny]] zůstávali v postavení neplnoprávných zemských příslušníků. Přes značné investice do nové země, přes růst vzdělanosti a snahu přiblížit tento orientální svět západním životním standardům, rostlo i zde nacionální napětí. [617] => [618] => To nakonec rostlo i v ostatních částech monarchie. Po anexi se s myšlenkou smysluplnosti rakousko-uherské monarchie rozloučil jeden z posledních významných představitelů [[Austroslavismus|austroslavismu]] – [[Tomáš Garrigue Masaryk]]. Němečtí a čeští nacionalisté se předháněli v útocích na druhou národnost. V příručce pro členy tělovýchovného [[Sokol (spolek)|Sokola]] z přelomu století nalezneme doporučení, aby Sokolové úplně odmítali jakoukoliv komunikaci v němčině, jakož i nakonec v jiných jazycích, odmítali veškeré nečeské zboží apod.{{Citace monografie [619] => | příjmení = Kosatík [620] => | jméno = Pavel [621] => | odkaz na autora = [622] => | titul = České snění [623] => | vydavatel = Torst [624] => | místo = Praha [625] => | rok = 2010 [626] => | počet stran = [627] => | kapitola = Sen o tělesné zdatnosti [628] => | strany = 67–98 [629] => | isbn = 978-80-7215-393-0 [630] => | jazyk = česky [631] => }} Naproti tomu němečtí nacionalisté přednášeli v Říšské radě takřka vlastizrádné projevy, z nichž jeden dokonce skončil provoláním ''„Pryč s Habsburky“'', po kterém zfanatizovaní němečtí radikální poslanci povstávali a hrdě se prohlašovali za vlastizrádce.{{Citace monografie [632] => | příjmení = Galandauer [633] => | jméno = Jan [634] => | odkaz na autora = [635] => | titul = František Ferdinand D'Este, následník trůnu [636] => | vydavatel = Paseka [637] => | místo = Praha [638] => | rok = 2000 [639] => | počet stran = [640] => | kapitola = Hnutí Los von Rom [641] => | strany = 228 [642] => | isbn = 80-7185-325-9 [643] => | jazyk = česky [644] => }} Ve slovenské obci [[Černová]] se při vysvěcování kostela obyvatelstvo dožadovalo, aby mši vedl místní rodák [[Andrej Hlinka]], který byl však v té době odsouzen za pobuřování. Došlo k nepokojům, při kterých uherští četníci zastřelili 15 lidí a řadu dalších zranili. Neštěstí vzbudilo pobouření v zahraničí a přispělo k dalšímu sblížení českého a slovenského národa.{{Citace elektronického periodika |titul=Černovská masakra; cernova.sk |url=http://www.cernova.sk/sublinks/cernovska_masakra1.html |datum přístupu=2011-07-20 |url archivu=https://web.archive.org/web/20110912031358/http://www.cernova.sk/sublinks/cernovska_masakra1.html |datum archivace=2011-09-12 |nedostupné=ano }}{{Citace monografie [645] => | příjmení = Kosatík [646] => | jméno = Pavel [647] => | odkaz na autora = [648] => | titul = České snění [649] => | vydavatel = Torst [650] => | místo = Praha [651] => | rok = 2010 [652] => | počet stran = [653] => | kapitola = Sen o Slovensku [654] => | strany = 9–42 [655] => | isbn = 978-80-7215-393-0 [656] => | jazyk = česky [657] => }} Mnozí slovanští myslitelé v té době též uvažovali o spojení slovanských území s carským Ruskem ([[panslavismus]]), tedy o tom snili především ti, kteří neměli možnost se seznámit s realitou ruského [[samoděržaví]]. O spojení dnešního Rakouska a českých zemí s [[Německé císařství|Německým císařstvím]] snili zase [[Pangermanismus|pangermanisté]], mnozí Maďaři snili o samostatných Uhrách, Poláci o obnově svého historického státu a Rumuni a Jihoslované o připojení k již existujícím národním státům za jižními hranicemi monarchie. V předvečer [[První světová válka|1. světové války]] bylo nakonec víc elementů, které si další existenci Rakousko-Uherska nepřály, než těch, které si přály jeho zachování, a říše se zmítala v nekončících bezcílných bouřlivých národnostních svárech. [658] => [659] => === První světová válka === [660] => {{viz též|Zánik Rakousko-Uherska|České země za první světové války}} [661] => [[Soubor:Bruner-Dvorak, Rudolf - Bosna, tržiště (ca 1906).jpg|náhled|upright|Místní trh v Bosně kolem roku [[1906]]]] [662] => [[Soubor:Zofia von Hohenbergzmężem.JPG|náhled|upright|vlevo|[[František Ferdinand d'Este]] a jeho manželka česká šlechtična [[Žofie Chotková]]]] [663] => [[Soubor:74Tphoto.jpg|náhled|upright|Rakouská torpédovka [[SM Torpedoboot 74T|''74T'']] někdy v letech 1914 až 1917]] [664] => [[Soubor:92er13.jpg|náhled|upright|vlevo|Rakousko-uherští odvedenci v [[Chomutov]]ě nastupují do [[První světová válka|první světové války]] v roce [[1914]]. Tehdy ještě mnozí s nadšením, po čtyřech letech už měli zabíjení, hladu a nedostatku dost téměř všichni bez ohledu na národnost. Maďary čekal po válce ještě další prohraný boj o zachování svého historického státu.]] [665] => [[23. červen|23. června]] [[1914]] se vydali na cestu z [[Chlum u Třeboně|Chlumu u Třeboně]] na císařské manévry v [[Bosna a Hercegovina|Bosně]] následník trůnu [[František Ferdinand d'Este]] a jeho manželka [[Žofie Chotková]].{{Citace periodika [666] => | příjmení = Losos [667] => | jméno = Ludvík [668] => | příjmení2 = Mahel [669] => | jméno2 = Ivo [670] => | autor = [671] => | odkaz na autora = [672] => | spoluautoři = [673] => | titul = Osudy salonního vozu Aza 86 [674] => | periodikum = Svět železnice [675] => | odkaz na periodikum = [676] => | rok = 2010 [677] => | měsíc = srpen [678] => | ročník = 2010 [679] => | číslo = 35 [680] => | strany = 63–71 [681] => | url = [682] => | issn = 1213-7219 [683] => }} Při návštěvě hlavního města země [[Sarajevo|Sarajeva]] dne [[28. červen|28. června]] byli oba zabiti při [[Atentát na Františka Ferdinanda d'Este|atentátu]], který provedla skupina srbských vlastenců.Vztahy následníka Františka Ferdinanda s vládnoucím císařem [[František Josef I.|Františkem Josefem I.]] měly značně výbušný ráz, přesto můžeme atentát na jeho synovce přiřadit k dalším jeho osobním tragédiím: jeho bratr, [[Mexiko|mexický]] císař [[Maxmilián I. Mexický|Maxmilián]] byl roku [[1867]] po státním převratu popraven, syn [[Korunní princ Rudolf|Rudolf]] spáchal roku [[1889]] sebevraždu a manželka [[Alžběta Bavorská]] byla roku [[1898]] zabita při atentátu. Atentát způsobil šok nejen v samotném Rakousko-Uhersku, ale i na celé evropské politické scéně, kde vyvolal takzvanou [[Červencová krize|červencovou krizi]]. Německý císař [[Vilém II. Pruský|Vilém II.]] považoval Františka Ferdinanda za přítele, a proto ho jeho smrt osobně zasáhla. V německé i rakousko-uherské vládě ovšem existovalo tzv. válečné křídlo propojené s armádou, a tito lidé hledali vhodnou záminku pro vyhlášení války. Protože existovalo důvodné podezření, že atentátníci byli řízeni z nepřátelského Srbska, bylo proto srbské vládě [[23. červenec|23. července]] odesláno [[červencové ultimátum]] s velmi tvrdými podmínkami, z nichž většinu se srbská vláda rozhodla splnit – kromě požadavku rakouskou policií vyšetřovat osoby podezřelé z vraždy manželského páru následníka trůnu.http://ceskapozice.lidovky.cz/rakousko-uhersko-vyhlasilo-srbsku-valku-opravnene-fha-/tema.aspx?c=A140626_154416_pozice-tema_lube Rakousko-Uhersko považovalo ultimátum za nesplněné a [[28. červenec|28. července]] vyhlásilo Srbsku válku. Hlavním hybateli událostí byly v pozadí stojící německá vláda a generální štáby obou zemí{{Doplňte zdroj}}, německý císař sám nebyl přímo válečným štváčem, byl spíš diplomatickým hazardérem. Rakousko-uherský císař [[František Josef I.|František Josef I.]] byl v pokročilém věku okolnostmi postaven před rozhodnutí, kdy svým podpisem pod známý [[manifest]] [[Mým národům!]] zapříčinil, že k moci v jeho zemi se začali tlačit důstojníci generálního štábu. [684] => [685] => Již během červencové krize byla pozastavena činnost [[Říšská rada (Rakousko)|Říšské rady]], země byla řízena pomocí nouzových nařízení. Zrušena byla ústavní občanská práva: svoboda slova, shromažďování, spolčování, nedotknutelnost poštovních zásilek a další, v září pak i [[Imunita zákonodárců v Česku|imunita poslanců]]. Částečná [[mobilizace]] byla vyhlášena již [[26. červenec|26. července]] [[1914]] a úplná [[31. červenec|31. července]]. Se souhlasem s vyhlášením války otálel uherský ministerský předseda [[István Tisza]], ale nakonec souhlasil, což bylo velkou částí uherské veřejnosti přivítáno s nadšením. S podobným nadšením bylo přivítáno i radikálnějšími Němci. Válka se totiž zdála vhodnou příležitostí k odvrácení pozornosti od vnitřního politického rozkladu říše{{Doplňte zdroj}}. Mezi slovanským obyvatelstvem se podobné nadšení nekonalo, lidé zde byli vyhlášením války šokováni{{Citace periodika [686] => | příjmení = Galandauer [687] => | jméno = Jan [688] => | příjmení2 = [689] => | jméno2 = [690] => | autor = [691] => | odkaz na autora = [692] => | spoluautoři = [693] => | titul = Wacht am Rhein a Kde domov můj. Válečné nadšení v Čechách v létě 1914. [694] => | periodikum = Historie a vojenství [695] => | odkaz na periodikum = [696] => | rok = 1996 [697] => | měsíc = [698] => | ročník = 45 [699] => | číslo = 5 [700] => | strany = 22–43 [701] => | url = [702] => | issn = 0018-2583 [703] => }}, ale k žádným podstatným nepokojům nedocházelo a mobilizaci se nevyhýbali. 28. července se totiž většina lidí domnívala, že půjde o jeden z krátkých, byť krvavých válečných konfliktů, jako z [[19. století]]. Během měsíce se však ve válečném stavu ocitly všechny velké evropské země kromě [[Itálie]]. Celkem Rakousko-Uhersko mobilizovalo 36 ročníků.{{Citace elektronického periodika [704] => | příjmení = Fidler [705] => | jméno = Jiří [706] => | autor = [707] => | odkaz na autora = [708] => | spoluautoři = [709] => | titul = Česká domácí politika za Velké války [710] => | periodikum = valka.cz [711] => | odkaz na periodikum = [712] => | datum vydání = 2006 [713] => | datum aktualizace = [714] => | datum přístupu = [715] => | ročník = [716] => | číslo = [717] => | strany = [718] => | url = http://www.valka.cz/clanek_11910.html [719] => | issn = 1803-4306 [720] => }} [721] => [722] => První rakousko-uherská ofenzíva směřovala proti Srbsku pod vedením generála [[Oskar Potiorek|Oskara Potiorka]], který předtím selhal při zajištění bezpečnosti návštěvy [[František Ferdinand d'Este|Františka Ferdinanda]].Zajištění bezpečnosti 28. června 1914 v Sarajevu zcela selhalo. Na Františka Ferdinanda byl během cesty městem spáchán bombový útok, který ale nikoho nezabil. Potiorek na to nijak nereagoval a dopustil tak zastřelení manželského páru při zpáteční cestě. Existovaly proto spekulace, že Potiorek o chystaném atentátu věděl a úmyslně ho umožnil.'' Selhal i při této ofenzivě, která skončila fiaskem. Generál byl penzionován a nahrazen jiným, který již byl úspěšnější – Srbsko i jeho spojenec [[Černá Hora]] byly dobyty a okupovány. Významným spojencem v regionu se roku [[1915]] stalo Bulharsko. Velmi krvavé boje byly vedeny na východní frontě s Ruskem, jehož schopnost mobilizace a celková schopnost jeho armády byly Rakousko-Uherskem i Německem podceněny.{{Citace monografie [723] => | příjmení = Liddell Hart [724] => | jméno = Basil [725] => | odkaz na autora = [726] => | titul = Historie První světové války [727] => | vydavatel = Jota [728] => | místo = Brno [729] => | rok = 2001 [730] => | počet stran = [731] => | kapitola = V zaklínění [732] => | strany = 62–86 [733] => | isbn = 80-7217-164-X [734] => | jazyk = česky [735] => }} Rakousko-Uhersko stálo neúspěšné válčení s Ruskem{{Doplňte zdroj}} vybití téměř poloviny předválečného důstojnického sboru, ale také došlo k přesunu fronty hluboko na rakousko-uherské území v [[Halič]]i a východních Uhrách.[http://www.ceskatelevize.cz/porady/10150778447-historie-cs/211452801400017-cesi-na-frontach-1-svetove-valky/video/ Češi na frontách 1. světové války; Historie.cs; videoarchiv ČT] Zde se začala projevovat národnostní roztříštěnost [[Rakousko-uherská armáda|císařské armády]], kdy noví důstojníci, rekrutovaní z branců, často nezvládali komunikaci s mužstvem{{Doplňte zdroj}}. Italská fronta vznikla až v roce [[1915]]. Tento původní spojenec [[Ústřední mocnosti|centrálních mocností]] od počátku války udržoval [[neutralita|neutralitu]]. Po slibu rozsáhlých územních zisků v případě vítězství [[Trojdohoda|Dohody]], ale v květnu 1915 vyhlásila Itálie Rakousko-Uhersku válku. Zde byla monarchie úspěšnější a tuto v podstatě obrannou frontu hájila bez podstatného italského průlomu a s velkou technologickou i vojenskou převahou. Přes tyto neúspěchy v prvních letech války došlo na přelomu let 1916 a 1917 ke konsolidaci situace a vítězství Centrálních mocností se zdálo na dohled. Společným úsilím Německa a Rakousko-Uherska byla dlouho úspěšná ruská armáda vytlačena z Haliče a dovedena na pokraj zhroucení, stejně jako celá země. Na italské frontě byla italská vojska rozdrcena v [[Bitva u Caporetta|bitvě u Caporetta]] a prakticky vyřazena z boje. Německá západní fronta přešla k vyčerpávající opotřebovávací válce, kde se nějaký zásadní průlom nedal čekat od žádné z bojujících stran. Roku [[1916]] vyhlásilo Centrálním mocnostem válku [[Rumunsko]], které po případném vítězství chtělo získat uherské [[Sedmihradsko]]. Rumunsko sice nebylo zcela dobyto, ale jeho armáda byla zahnána do obranného postavení v rumunské [[Moldávie|Moldávii]].{{Citace elektronického periodika [736] => | příjmení = -lk- [737] => | jméno = [738] => | autor = [739] => | odkaz na autora = [740] => | spoluautoři = [741] => | titul = První světová válka [742] => | periodikum = Militaria [743] => | odkaz na periodikum = [744] => | datum vydání = 2004-07-03 [745] => | datum aktualizace = [746] => | datum přístupu = [747] => | ročník = [748] => | číslo = [749] => | strany = [750] => | url = http://www.militaria.cz/cz/clanky/valky-a-valecnici/prvni-svetova-valka.html [751] => | issn = 1213-6034 [752] => }} [753] => [754] => [[Soubor:Charles of Austria-Este and Zita of Bourbon-Parma.jpg|náhled|upright|Císař [[Karel I.|Karel I.]] se svou manželkou [[Zita Bourbonsko-Parmská|Zitou]]. Na trůn nastoupil v nejtěžších chvílích, které jeho země kdy zažila a byl nucen odejít, ačkoliv se sám pokoušel ukončit válku.]] [755] => Na frontách [[První světová válka|první světové války]] to tedy na brzkou porážku nevypadalo, uvnitř země ale vše vypadalo trochu jinak. Už brzy po začátku válčení nastaly zásobovací potíže zejména u potravin a uhlí, které vedly k extrémnímu růstu cen, které musely být státem regulovány. Nakonec byl v dubnu 1915 zaveden [[přídělový systém]].{{Citace elektronické monografie [756] => | příjmení = Čapka [757] => | jméno = František [758] => | odkaz na autora = [759] => | titul = Dějiny zemí Koruny české v datech [760] => | url = http://www.libri.cz/databaze/dejiny/text/t80.html [761] => | datum vydání = [762] => | datum aktualizace = [763] => | datum přístupu = [764] => | vydavatel = Libri [765] => | místo = [766] => | jazyk = [767] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20080922073608/http://www.libri.cz/databaze/dejiny/text/t80.html [768] => | datum archivace = 2008-09-22 [769] => | nedostupné = ano [770] => }} Z dobových výpovědí přesto můžeme vyčíst, že se lidem dostávalo lístků na životní potřeby, ale samotných životních potřeb ne. Nedostávalo se ani petroleje na svícení, kůží, textilu a kovů. Pod záminkou vědeckého zkoumání byl roku [[1916]] proveden soupis kostelních zvonů, které byly napřesrok [[Dějiny zvonařství|zrekvírovány]] a roztaveny pro potřeby válečné výroby, to vyvolalo velké pobouření. Černý trh s potravinami bujel a z velkých měst mířily každý den tisíce žen za nákupem potravin na venkov, kde pak stály nekonečné fronty na brambory a zeleninu, masa se vůbec nedostávalo.{{Citace monografie [771] => | příjmení = [772] => | jméno = [773] => | odkaz na autora = [774] => | titul = Kronika města Čelákovic I. [775] => | vydavatel = [776] => | místo = [777] => | rok = 2006 [778] => | počet stran = [779] => | kapitola = [780] => | strany = [781] => | isbn = 80-903461-2-X [782] => | jazyk = [783] => }} V Uhrách bylo ale potravin relativně dostatek díky větším plochám orné půdy, jenže smluvní vztahy obou polovin říše umožňovaly uherským úřadům autonomní hospodaření s potravinami a Uhry tak nebyly nuceny dodávat obživu do hladovějící západní poloviny říše.{{Citace monografie [784] => | příjmení = Pernes [785] => | jméno = Jiří [786] => | odkaz na autora = [787] => | titul = Poslední Habsburkové [788] => | vydavatel = Barrister & Principal [789] => | místo = [790] => | rok = 1999 [791] => | počet stran = [792] => | kapitola = Posledním panovníkem rakousko-uherské monarchie [793] => | strany = 115–204 [794] => | isbn = 80-85947-30-7 [795] => | jazyk = [796] => }} I když byl [[jízdní řád]] osobní dopravy s válkou značně zredukován, přesto stály rakousko-uherské železnice trvale na pokraji zhroucení. Osobní vlaky měly každý den mnohahodinová zpoždění, nebo mnohdy vůbec nepřijely a nedávno zestátněné nevýkonné hlavní magistrály monarchie byly zacpány pomalu se šinoucími vojenskými transporty, které daleko zaostávaly za přesně organizovanou dopravou v [[Německo|Německu]].{{Citace monografie | příjmení = Schreier | jméno = Pavel | odkaz na autora = | titul = Naše dráhy ve 20. století | vydavatel = Mladá Fronta | místo = Praha | rok = 2010 | počet stran = | kapitola = Zachovej nám, Hospodine | strany = 27–30 | isbn = 978-80-204-2312-2 | jazyk = česky}} Rakousko-Uhersko tedy po hospodářské stránce nebylo vůbec na dlouhou válku připraveno. Zemědělské produkty byly přednostně dodávány na frontu, takže se jich ve vnitrozemí o to víc nedostávalo. V roce 1918 byla hospodářská situace v zemi, na frontách i ve vojenských útvarech natolik kritická, že docházelo k četným vzpourám, kterým byl u nás později přisuzován nacionální charakter. Zúčastňovali se jich však vojáci i civilisté všech národností bez rozdílu a jejich motivem byl především hlad a odpor k nekončícímu zabíjení na bojištích. [797] => [798] => [[Soubor:Vidice pomnik.jpg|náhled|vlevo|upright|Pomník padlým v obci [[Vidice (okres Kutná Hora)|Vidice]] u Kutné Hory]] [799] => [[Soubor:28. říjen 1918.jpg|náhled|upright|Demonstrace na [[Václavské náměstí|Václavském náměstí]] v [[Praha|Praze]] [[28. říjen|28. října]] [[1918]], na jejímž počátku stál protest proti vyvážení obilí z města]] [800] => [[Generální štáb]] i vláda proválečného ministerského předsedy [[Karl von Stürgkh|Karla Stürgkha]] byly ke kritické hospodářské situaci i odporu k válčení u většiny obyvatelstva hluší. To zřejmě dohnalo německého sociálního demokrata [[Friedrich Adler (politik)|Friedricha Adlera]] k atentátu na Stürgkha 21. října 1916, po kterém byl ihned zadržen.Friedrich Adler se nakonec [[Trest smrti|trestu smrti]] vyhnul stejně jako [[Gavrilo Princip]] – sarajevský atentátník z června 1914. Nový císař [[Karel I.]] mu udělil milost, díky čemuž se nakonec dožil vysokého věku. Princip nebyl v roce [[1914]] plnoletý, nemohl mu tedy být udělen nejvyšší trest a zemřel v roce [[1918]] na tuberkulózu v [[terezín]]ské věznici.''{{Citace elektronické monografie [801] => | příjmení = Čapka [802] => | jméno = František [803] => | odkaz na autora = [804] => | titul = Dějiny zemí Koruny české v datech [805] => | url = http://www.libri.cz/databaze/dejiny/text/t81.html [806] => | datum vydání = [807] => | datum aktualizace = [808] => | datum přístupu = 2010-11-2 [809] => | vydavatel = [[Libri]] [810] => | místo = [811] => | jazyk = česky [812] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20110107131135/http://www.libri.cz/databaze/dejiny/text/t81.html [813] => | datum archivace = 2011-01-07 [814] => | nedostupné = ano [815] => }} [816] => [[Soubor:Partiment de l'Empèri d'Àustria-Ongria.png|náhled|Mapa zachycující rozpad Rakouska-Uherska s vyznačenými nástupnickými státy]] [817] => [818] => Přesně měsíc po Stürgkhově smrti – [[21. listopad]]u [[1916]], zemřel císař [[František Josef I.]] ve věku 86 let. Po něm na trůn usedl nový císař [[Karel I.]], který se jako jediný člen evropských královských rodin přímo účastnil bojů na frontě. Od začátku své vlády se snažil zlepšit situaci v zemi. Obnovil činnost [[Říšská rada (Rakousko)|Říšské rady]] a další občanská práva. Jeho vláda vylepšovala též sociální zákonodárství. Pokoušel se také od jara 1917 tajně vyjednat [[separátní mír]] mezi Rakousko-Uherskem a Dohodou, v kterýžto jednáních dělali prostředníky bratři Karlovy manželky [[Zita Bourbonsko-Parmská|Zity]]. Jednání se též účastnil Karlův ministr zahraničí [[Otakar Černín]], kterému císař plně důvěřoval. Nakonec se však ukázal jako osoba nevhodná pro tak delikátní záležitost. Mírová jednání ztroskotala na neúměrných územních požadavcích Itálie, za které se postavila Francie. V dubnu 1918 se Černín před [[Vídeňská obecní rada|vídeňskou obecní radou]] vyjádřil o francouzském ministerském předsedovi [[Georges Clemenceau|Georgesovi Clemenceauovi]], že to byl on – Clemenceau, kdo mírovou nabídku předložil a Černín, že ji sám odmítl. Clemenceau v reakci na to zveřejnil Karlovy dopisy a vypukla tak [[Sixtova aféra]]. Černín nejprve tlačil na to, aby císař abdikoval, nakonec však musel odejít sám. Císař Karel I. pak musel podstoupit ponižující jednání s císařem [[Vilém II. Pruský|Vilémem II.]], po kterém bylo jasno, že Rakousko-Uhersko je již vojensky, politicky i hospodářsky zcela ve vleku Německa a i vliv císaře na vnitřní politiku země se značně oslabil. [819] => [820] => Vyzrazení tajného jednání o separátním míru nepřišlo ve vhodný okamžik. V Německu, které centrální mocnosti ovládalo, se totiž opět obnovila víra v konečné vítězství: [[generální stávka]] milionu dělníků z počátku roku byla zapomenuta pod dojmem mohutného průlomu na západní frontě, na kterou byly přesouvány jednotky uvolněné na východě po uzavření [[Brestlitevský mír|brestlitevského míru]] a počet nově příchozích vojáků ze [[Spojené státy americké|Spojených států amerických]], jež vstoupily do války v roce [[1917]], mohly sotva vyrovnat početní ztráty v britské, francouzské a italské armádě.{{Citace monografie [821] => | příjmení = Liddell Hart [822] => | jméno = Basil [823] => | odkaz na autora = [824] => | titul = Historie První světové války [825] => | vydavatel = Jota [826] => | místo = Brno [827] => | rok = 2001 [828] => | počet stran = [829] => | kapitola = Zlom [830] => | strany = 367–388 [831] => | isbn = 80-7217-164-X [832] => | jazyk = česky [833] => }} [834] => [835] => V průběhu roku [[1918]] se ale ukazovalo, že pesimismus Karla I. ohledně možnosti vítězství centrálních mocností, měl mnohem reálnější základ, než si důstojníci generálních štábů ve svých pracovnách představovali. Obnovení činnosti Říšské rady odhalilo hloubku politického rozkladu v zemi. Exiloví i domácí politici menších národů otevřeně mluvili o vzniku budoucích nových nástupnických států. Lidé, konfrontovaní s každodenní realitou všeobecného nedostatku, kdy se zvláště ve velkých městech žilo na hranici [[hladomor]]u, se bouřili a [[14. říjen|14. října]] byla zorganizována generální stávka kvůli vyvážení potravin z Čech na frontu.[http://www.cojeco.cz/index.php?id_desc=29291&s_lang=2&detail=1&title=gener%E1ln%ED%20st%E1vka%2014.10.1918 Generální stávka 14. 10. 1918; encyklopedie CoJeCo] K umírání v důsledku hladu se navíc přidala [[španělská chřipka]]. 16. října vyhlásil císař záměr [[Federace|federalizace]] Předlitavska, kterou měl v plánu již [[František Ferdinand d'Este]]. V roce 1918 už ale takový akt téměř nikoho neuspokojil. Uhersko vypovědělo [[Rakousko-uherské vyrovnání]], [[28. říjen|28. října]] byla v Praze vyhlášena samostatnost poté, co byla zveřejněna odpověď rakousko-uherského ministra zahraničí na [[Woodrow Wilson|Wilsonovy]] podmínky pro přijetí příměří, jež byly mylně vykládány jako vojenská kapitulace. K novému státu se 30. října přidalo [[Slovensko]]. Zároveň byla vyhlášena [[Druhá Polská republika|Polská republika]], k demonstracím vedoucím ke vzniku republiky docházelo i ve Vídni. Kapitulace rakousko-uherské armády byla podepsána 3. listopadu 1918 po předchozím příměří, které italská vojska nerespektovala. [[11. listopad]]u [[1918]] císař Karel I. podepsal rezignaci na řízení státních záležitostí a Rakousko-Uhersko tak definitivně zmizelo z mapy světa. Válka stála Rakousko-Uhersko ve vojenských i civilních ztrátách 1,2 milionu životů. Po válce se velká část bývalé monarchie propadla do chaosu, který poznamenával evropské dějiny po velkou část 20. století. [836] => [837] => == Politický systém a správní členění == [838] => [[Soubor:Austria-Hungary map cs.svg|náhled|288px|Rakousko-Uhersko roku [[1914]]: ''[[Předlitavsko]]'': 1. [[České království|Čechy]], 2. [[Bukovina (země)|Bukovina]], 3. [[Korutany]], 4. [[Kraňsko]], 5. [[Dalmácie]], 6. [[Halič]], 7. Rakouské přímoří, 8. [[Dolní Rakousy]], 9. [[Moravské markrabství|Morava]], 10. [[Salcbursko]], 11. [[Rakouské Slezsko|Slezsko]], 12. [[Štýrské vévodství|Štýrsko]], 13. [[Tyrolské hrabství|Tyrolsko]], 14. [[Horní Rakousy]], 15. [[Vorarlbersko]]; ''[[Země Koruny svatoštěpánské|Zalitavsko]]'': 16. [[Uhersko]], 17. [[Království chorvatsko-slavonské|Chorvatsko-Slavonsko]]; 18. ''[[Rakousko-uherská okupace Bosny a Hercegoviny|Bosna a Hercegovina]]''; s vyznačením [[Země Koruny české|zemí Koruny české]] (1, 9, 11)]] [839] => Rakousko-Uhersko bylo unií dvou státních celků: [840] => * '''[[Předlitavsko|Předlitavska]]''' – oficiální název „Království a země v říšské radě zastoupené“, neoficiální název Předlitavsko, nebo Rakousko, od roku 1915 oficiální název „[[Předlitavsko|Rakousko]]“ [841] => * '''[[Země Koruny svatoštěpánské|Zalitavska]]''' – též nazýváno [[Země Koruny svatoštěpánské]], tedy [[Uhersko]] a dalších zemí s ním spojených [[personální unie|personální unií]] [842] => [843] => Obě poloviny soustátí se vydaly odlišnou cestou vnitřního uspořádání. [844] => [845] => === Uhersko === [846] => [[Soubor:Ferenc József koronázása Budán.jpg|náhled|[[Korunovace uherských panovníků|Korunovace]] Františka Josefa I. a Alžběty uherským králem a královnou]] [847] => V [[Země Koruny svatoštěpánské|Zalitavsku]] zůstal zakonzervován systém [[konstituční monarchie]] jako tomu bylo v roce [[1860]], kde v [[Uherský sněm|Uherském sněmu]] byla jen polovina poslanců volena ve volbách. Voleb části poslanců se též mohla zúčastnit jen část obyvatelstva, která vykazovala dostatečný majetek, jednalo se především o pozemkové vlastníky. Volební právo se tak až do roku [[1918]] vztahovalo na přibližně šest procent populace. V roce 1867 to bylo v mezinárodním srovnání ještě přijatelné, ale v pozdějším období se z takového volebního práva stal [[anachronismus]].{{Citace monografie [848] => | příjmení = Kontler [849] => | jméno = László [850] => | odkaz na autora = [851] => | titul = Dějiny Maďarska [852] => | vydavatel = Lidové noviny [853] => | místo = Praha [854] => | rok = 2001 [855] => | počet stran = [856] => | kapitola = Šťastné mírové časy, aneb přelud velikosti [857] => | strany = 254–279 [858] => | isbn = 80-7106-405-x [859] => | jazyk = česky [860] => }} [861] => [862] => {{Viz též|Uherský sněm}} [863] => [[Uherský sněm]] byl dvoukomorový, přičemž horní komoru ([[Sněmovna magnátů]]) tvořili dědiční nevolení členové a dolní pak volení poslanci. Volební systém po celou dobu znevýhodňoval nemaďarské národy, které tvořily přes 50 % populace, protože mezi těmito národy v počátečním období nebylo z historických důvodů tolik dostatečně bohatých osobností. V pozdějším období docházelo v souvislosti se všeobecným nárůstem evropských nacionalistických hnutí též k manipulování s volebními výsledky, jakož i účelovým zákrokům proti přílivu investic, které by vedly k růstu vlivu nemaďarských národů.{{Citace monografie [864] => | příjmení = Kováč [865] => | jméno = Dušan [866] => | odkaz na autora = [867] => | titul = Dějiny Slovenska [868] => | vydavatel = Lidové noviny [869] => | místo = Praha [870] => | rok = 1998 [871] => | počet stran = [872] => | kapitola = Politický zápas před první světovou válkou [873] => | strany = 153–161 [874] => | isbn = 80-7106-267-7 [875] => | jazyk = česky [876] => }} [877] => [878] => [[Země Koruny svatoštěpánské|Zalitavsko]] se politicky členilo pouze na samotné [[Uhersko]], pak na [[Království chorvatsko-slavonské]], které mělo určitou míru autonomie v rámci Uher a přístavní město [[Rijeka|Rijeka (tehdy Fiume)]], se zvláštním statutem. Dále se už stát dělil na jednotlivé [[Uherské župy|župy]], přičemž vesnice podléhaly župní správě a neměly tedy vlastní samosprávu.{{Citace monografie [879] => | příjmení = Kontler [880] => | jméno = László [881] => | odkaz na autora = [882] => | titul = Dějiny Maďarska [883] => | vydavatel = Lidové noviny [884] => | místo = Praha [885] => | rok = 2001 [886] => | počet stran = [887] => | kapitola = Šťastné mírové časy, aneb přelud velikosti [888] => | strany = 260–261 [889] => | isbn = 80-7106-405-x [890] => | jazyk = česky [891] => }} [892] => [893] => Autonomie [[Království chorvatsko-slavonské|Chorvatsko-Slavonska]] byla zajištěna po [[Chorvatsko-uherské vyrovnání|chorvatsko-uherském vyrovnání]] z roku [[1868]], které bylo ještě roku [[1873]] znovu revidováno. Chorvatsko mělo svojí vládu v čele s [[bán]]em, kterého jmenoval panovník na návrh Uherského sněmu. Vláda měla vlastní malý rozpočet a řešila pouze autonomní záležitosti Chorvatska, zatímco společné záležitosti řešila uherská vláda v Budapešti, u které bylo Chorvatsko zastoupeno jedním ministrem bez portfeje. V uherském sněmu mělo pak zastoupení 40 poslanci (z celkových 413).{{Citace monografie [894] => | příjmení = Šesták [895] => | jméno = Miroslav [896] => | odkaz na autora = [897] => | titul = Dějiny jihoslovanských zemí [898] => | vydavatel = Lidové noviny [899] => | místo = Praha [900] => | rok = 1998 [901] => | počet stran = [902] => | kapitola = Chorvatsko mezi Vídní a Peští [903] => | strany = 253 [904] => | isbn = 80-7106-266-9 [905] => | jazyk = česky [906] => }} [907] => [908] => Autonomie [[Velká Kumánie|Velké]] a [[Malá Kumánie|Malé Kumánie]] byla zrušena roku 1876. Na hranicích s [[Osmanská říše|Osmanskou říší]] existovalo ještě území se zvláštním režimem, které se nazývalo [[Vojenská hranice]], jež se táhlo od [[Jaderské moře|Jaderského moře]] až do [[Sedmihradsko|Sedmihradska]], které nepodléhalo správě korunních zemí a sloužilo jako obranná linie proti [[Turecko|tureckému]] nebezpečí. Do roku [[1881]] bylo toto území postupně přičleněno k sousedícím regionům a byla na něm zavedena normální župní správa.{{Citace elektronického periodika |titul=Vojenská hranice; Encyklopedie Leccos.com |url=http://leccos.com/index.php/clanky/vojenska-hranice |datum přístupu=2011-06-17 |url archivu=https://web.archive.org/web/20110713194439/http://leccos.com/index.php/clanky/vojenska-hranice |datum archivace=2011-07-13 }} [909] => [910] => === Předlitavsko === [911] => V [[Předlitavsko|Předlitavsku]] se politika vydala cestou postupné demokratizace společnosti a národnostního zrovnoprávnění. [912] => [913] => {{Viz též|Říšská rada (Rakousko)}} [914] => Předlitavský parlament ([[Říšská rada (Rakousko)|Říšská rada]]) sestával ze dvou komor – [[Panská sněmovna]] a [[Poslanecká sněmovna Říšské rady]], přičemž členy Panské sněmovny se stali plnoletí [[Arcivévoda|arcivévodové]], církevní hodnostáři s knížecím titulem, dědiční členové šlechtických rodů a císařem doživotně jmenovaní významní mužové politického, vědeckého a společenského života. Do poslanecké komory vysílaly své zástupce [[Zemský sněm (Rakouské císařství)|zemské sněmy]] jednotlivých [[Korunní země (habsburská monarchie)|korunních zemí]]. Teprve [[Dubnová ústava (1873)|dubnová ústava]] roku 1873 zavedla přímou volbu poslanců Poslanecké sněmovny Říšské rady. [[Volební systém]] byl tzv. kuriální, kdy existovaly čtyři volební [[kurie (volby)|kurie]]: velkostatkářská, obchodních komor, měst a venkovských obcí. Počet mandátů pro každou z kurií neodpovídal počtu voličů, přiřazených do této kurie. Volební právo získal každý, kdo platil minimálně 10 [[Rakousko-uherský zlatý|zlatých]] přímých daní ročně ([[volební cenzus]]) a váha hlasu odpovídala daňové zátěži voliče. Tento census byl postupně snižován. [[Volební reforma 1882|Volební reforma z roku 1882]] ho redukovala na 5 zlatých, následná [[Badeniho volební reforma]] z roku 1896 pak na 4 zlaté. Badeniho volební reforma ale hlavně přidala k dosavadním čtyřem kuriím i kurii pátou, všeobecnou, pro kterou bylo volební právo rozšířeno na celou mužskou populaci ve věku od 24 let. Tato kurie měla přiděleno 72 mandátů, o které byla Říšská rada rozšířena. Zákon volební právo žen nevylučoval, ale plátci daní byli obvykle muži, proto se ženy k volbám dostaly jen výjimečně. Pokud však žena jako dědička nebo vdova přesto k majetku přišla, dokázala si v některých případech vymoci výjimku a volit pak mohla.Volební řád českého zemského sněmu nevylučoval kandidaturu žen, protože v době kdy vznikal – roku 1861, něco takového nikoho nenapadlo. První pokus o kandidaturu žen byl učiněn roku [[1908]], ale žádná žena tehdy zvolena nebyla. Roku [[1912]] za obvod [[Mladá Boleslav]]-[[Nymburk]] kandidovalo hned několik žen a za poslankyni zemského sněmu nakonec byla zvolena spisovatelka [[Božena Viková Kunětická]], jež se stala vůbec první poslankyní v celé střední [[Evropa|Evropě]].'' Nakonec bylo počátkem roku 1907 prosazeno [[všeobecné a rovné volební právo v Předlitavsku]], podle kterého se poprvé volilo ve [[Volby do Říšské rady 1907|volbách roku 1907]]. Všeobecné, přímé, rovné a tajné volební právo se týkalo zletilých mužů.{{Citace elektronického periodika [915] => | příjmení = Fidler [916] => | jméno = Jiří [917] => | odkaz na autora = [918] => | titul = Rakousko-Uhersko a česká politická scéna do léta 1914 [919] => | periodikum = Valka.cz [920] => | odkaz na periodikum = [921] => | datum vydání = 2006-12-23 [922] => | datum aktualizace = [923] => | datum přístupu = [924] => | ročník = [925] => | číslo = [926] => | strany = [927] => | url = http://www.valka.cz/clanek_11909.html [928] => | issn = 1803-4306 [929] => }} [930] => [http://www.radio.cz/cz/rubrika/historie/volby-a-predvolebni-kampane-za-rakousko-uherska Volby a předvolební kampaně za Rakousko-Uherska; přepis rozhlasové relace ČRO] [931] => [932] => Tyto postupné a dalekosáhlé reformy volebního práva se netýkaly dalších volených orgánů – zemských sněmů, okresních a obecních zastupitelstev. Volební systém pro sněmy jednotlivých zemí byl v jednotlivých zemích různý. Volební kurie zde sice zůstávaly, ale výše censu a počet kurií se lišily. Například pro volby na [[Český zemský sněm]] cenzus činil 4 zlaté a kurie byly tři, kdežto [[Moravský zemský sněm]] se po [[Moravské vyrovnání|moravském vyrovnání]] roku 1905 rozšířil o všeobecnou kurii, v níž mohlo volit veškeré mužské obyvatelstvo bez ohledu na výši odváděných daní, zato tu ale byla stanovena povinnost se voleb zúčastnit. V každém sněmu bylo několik poslanců nevolených ([[virilisté]]), kteří tam byli z titulu funkce. U obecních a okresních zastupitelstev byl systém ještě složitější a udržel se v nezměněné podobě až do roku [[1919]]. [933] => [934] => === Společné záležitosti === [935] => [[Soubor:FRIEDBERG Salomon Emanuel – vojenská paráda v Praze (1900).jpg|náhled|Vojenská paráda v Praze kolem roku 1900]] [936] => Každý z obou celků měl tedy svůj parlament ([[Říšská rada (Rakousko)|Říšská rada]] v [[Předlitavsko|Předlitavsku]], [[Uherský sněm]] v [[Země Koruny svatoštěpánské|Zalitavsku]]). Vládu každého z celků jmenoval a odvolával [[císař]]. Ta byla odpovědná jemu a ne parlamentům, neexistovalo tedy žádné hlasování o důvěře. Císař měl též pravomoc vetovat jakýkoliv zákon, vynášet rozsudky, [[Milost (právo)|milosti]] a [[amnestie]], byl též nejvyšším velitelem [[Rakousko-uherská armáda|rakousko-uherské armády]]. [937] => [938] => {{Viz též|rakousko-uherské delegace}} [939] => Společné záležitosti soustátí projednávaly [[rakousko-uherské delegace]], tvořené paritně šedesáti poslanci delegovanými předlitavskou Říšskou radou a šedesáti poslanci Uherského sněmu. Delegace se scházely jednou ročně střídavě ve [[Vídeň|Vídni]] a [[Budapešť|Budapešti]]. Smlouvy o [[rakousko-uherské vyrovnání|rakousko-uherském vyrovnání]] musely být každých deset let obnovovány, přičemž se především zástupci Uherska vždy snažili tlačit na prohloubení vlastní suverenity a snížení vlastních příspěvků do společných nákladů obou polovin říše. Díky opatrné politice Františka Josefa I. se vždy domohli dalších ústupků. Proti smluvním závazkům vzešlým z těchto jednání se nemohl postavit ani sám císař. Toto politické uspořádání země bylo trnem v oku následníka trůnu [[František Ferdinand d'Este|Františka Ferdinanda d'Este]], který s dualismem chtěl skoncovat, stejně tak i jeho následník, pozdější císař [[Karel I.|Karel I.]] Opakující se jednání o rakousko-uherském vyrovnání vnášela další nestabilitu do již tak rozjitřené atmosféry v zemi.{{Citace monografie [940] => | příjmení = Galandauer [941] => | jméno = Jan [942] => | odkaz na autora = [943] => | titul = František Ferdinand d'Este, následník trůnu [944] => | vydavatel = Paseka [945] => | místo = Praha [946] => | rok = 2000 [947] => | počet stran = [948] => | kapitola = O reformu říše [949] => | strany = 263–278 [950] => | isbn = 80-7185-325-9 [951] => | jazyk = česky [952] => }} [953] => [954] => {{Viz též|společná ministerstva Rakouska-Uherska}} [955] => Kromě osoby císaře spojovala obě části monarchie i [[společná ministerstva Rakouska-Uherska]]. Šlo o úřady společného ministra [[Seznam ministrů války Rakouska-Uherska|války]], [[Seznam ministrů financí Rakouska-Uherska|financí]] a [[Seznam ministerských předsedů Rakouska-Uherska|zahraničí]] (společný ministr zahraničních věcí byl zároveň předsedou ministerské rady pro společné záležitosti a tudíž rakousko-uherským předsedou vlády, fakticky se ale jeho vliv omezoval na zahraniční politiku). [956] => [957] => Všechny ostatní rezorty existovaly samostatně v Předlitavsku a Zalitavsku. [[Seznam vlád Předlitavska|Vlády Předlitavska]] měly navíc i vlastní post [[Seznam ministrů financí Předlitavska|ministra financí]] (kompetence společného ministra financí byly značně omezené) a [[Seznam ministrů zeměbrany Předlitavska|ministra zeměbrany]] (zodpovídal za předlitavské ozbrojené síly (zeměbrana), které doplňovaly společnou rakousko-uherskou armádu). Společné úřady nesly označení [[c. k.|c. a k.]] (císařský a královský), předlitavské c. k. (císařský královský), zalitavské král. uher. (královský uherský).{{Citace elektronického periodika [958] => | příjmení = Lukšíček [959] => | jméno = M. [960] => | odkaz na autora = [961] => | titul = Rakousko-Uhersko [962] => | periodikum = FranzFerdinand [963] => | odkaz na periodikum = [964] => | datum vydání = [965] => | datum aktualizace = [966] => | datum přístupu = [967] => | ročník = [968] => | číslo = [969] => | strany = [970] => | url = http://franzferdinand.cz/cz/Rakousko-Uhersko/ [971] => | issn = [972] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20110718172232/http://www.franzferdinand.cz/cz/Rakousko-Uhersko/ [973] => | datum archivace = 2011-07-18 [974] => | nedostupné = ano [975] => }} [976] => [977] => Zvláštní postavení měla [[Bosna a Hercegovina]], která byla Rakousko-Uherskem okupována od roku [[1878]]. Nakonec byla roku [[1908]] [[anexe|anektována]]. Byla podřízena přímo císařské správě, resp. spravovalo ji [[Seznam ministrů financí Rakouska-Uherska|společné ministerstvo financí]]. Její obyvatelé však nebyli v plně rovnoprávném postavení s ostatními obyvateli říše.{{Citace elektronického periodika [978] => | příjmení = Holíková [979] => | jméno = Alena [980] => | odkaz na autora = [981] => | titul = Balkán a válka v Bosně a Hercegovině [982] => | periodikum = Valka.cz [983] => | odkaz na periodikum = [984] => | datum vydání = 2010-07-26 [985] => | datum aktualizace = [986] => | datum přístupu = [987] => | ročník = [988] => | číslo = [989] => | strany = [990] => | url = http://www.valka.cz/clanek_13707.html [991] => | issn = 1803-4306 [992] => }} [993] => [994] => === Seznam zemí R-U === [995] => (údaje podle stavu roku [[1910]]) [996] => {| class="wikitable sortable" width="100%" [997] => |- [998] => !Země [999] => !Vlajka [1000] => ![[Znak (heraldika)|Znak]] [1001] => ![[Hlavní město]] (počet obyvatel) [1002] => ![[Rozloha]] v [[Kilometr čtvereční|km²]] [1003] => ![[Obyvatelstvo]] [1004] => ![[Hustota zalidnění|Hustota]] obyv. na km² [1005] => !Součást celku [1006] => |- [1007] => | {{sort| Čechy | [[České království|Království české]] ''([[Čechy]])''}} [1008] => |[[Soubor:Flag of Bohemia.svg|okraj|40px]] [1009] => |[[Soubor:Wappen Königreich Böhmen.png|25px]] [1010] => |[[Praha]] (224 000) [1011] => |{{Nts|51946}} [1012] => |{{Nts|6769548}} [1013] => |130,3 [1014] => | Předlitavsko [1015] => |- [1016] => | {{sort| Dalmácie | [[Dalmatské království|Království dalmatské]] ''([[Dalmácie]])''}} [1017] => |[[Soubor:Flag of the Kingdom of Dalmatia.svg|okraj|40px]] [1018] => |[[Soubor:Wappen Königreich Dalmatien.png|25px]] [1019] => |[[Zadar]] (14 000) [1020] => |{{Nts|12830}} [1021] => |{{Nts|645666}} [1022] => |50,3 [1023] => | Předlitavsko [1024] => |- [1025] => | {{sort| Halič | [[Haličsko-vladiměřské království|Království haličsko-vladiměřské]] ''([[Halič]])''}} [1026] => |[[Soubor:Flag of Galicia-Lodomeria 1890-1918.svg|okraj|40px]] [1027] => |[[Soubor:Wappen Königreich Galizien & Lodomerien.png|25px]] [1028] => |[[Lvov]] (206 000) [1029] => |{{Nts|78499}} [1030] => |{{Nts|8025675}} [1031] => |102,2 [1032] => | Předlitavsko [1033] => |- [1034] => | {{sort| Dolní Rakousy | Arcivévodství [[Dolní Rakousy|Rakousy pod Enží ''(Dolní Rakousy)'']]}} [1035] => |[[Soubor:Flag of Lower Austria.svg|okraj|40px]] [1036] => |[[Soubor:Wappen Erzherzogtum Österreich unter der Enns.png|25px]] [1037] => |[[Vídeň]] (2 031 000) [1038] => |{{Nts|19825}} [1039] => |{{Nts|3531814}} [1040] => |178,1 [1041] => | Předlitavsko [1042] => |- [1043] => | {{sort| Horní Rakousy | Arcivévodství [[Horní Rakousy|Rakousy nad Enží ''(Horní Rakousy)'']]}} [1044] => |[[Soubor:Flag of Upper Austria.svg|okraj|40px]] [1045] => |[[Soubor:Wappen Erzherzogtum Österreich ob der Enns.png|25px]] [1046] => |[[Linec]] (71 000) [1047] => |{{Nts|11982}} [1048] => |{{Nts|853006}} [1049] => |71,2 [1050] => | Předlitavsko [1051] => |- [1052] => | {{sort| Bukovina | [[Bukovinské vévodství|Vévodství bukovinské]]}} [1053] => |[[Soubor:Flag of Bukowina.svg|okraj|40px]] [1054] => |[[Soubor:Wappen Herzogtum Bukowina.png|25px]] [1055] => |[[Černovice (Ukrajina)|Černovice]] (87 000) [1056] => |{{Nts|10441}} [1057] => |{{Nts|800098}} [1058] => |76,6 [1059] => | Předlitavsko [1060] => |- [1061] => | {{sort| Korutany | [[Korutanské vévodství|Vévodství korutanské]]}} [1062] => |[[Soubor:Flag of Carinthia.svg|okraj|40px]] [1063] => |[[Soubor:Wappen Herzogtum Kärnten.png|25px]] [1064] => |[[Klagenfurt am Wörthersee|Celovec]] (29 000) [1065] => |{{Nts|10326}} [1066] => |{{Nts|396200}} [1067] => |38,4 [1068] => | Předlitavsko [1069] => |- [1070] => | {{sort| Kraňsko | [[Kraňské vévodství|Vévodství kraňské]]}} [1071] => |[[Soubor:Flag of Krain.svg|okraj|40px]] [1072] => |[[Soubor:Wappen Herzogtum Krain.png|25px]] [1073] => |[[Lublaň]] (47 000) [1074] => |{{Nts|9954}} [1075] => |{{Nts|525995}} [1076] => |52,8 [1077] => | Předlitavsko [1078] => |- [1079] => | {{sort| Salcbursko | [[Salcburské vévodství|Vévodství salcburské]]}} [1080] => |[[Soubor:Flag of Salzburg (state).svg|okraj|40px]] [1081] => |[[Soubor:Wappen Herzogtum Salzburg.png|25px]] [1082] => |[[Salcburk]] (36 000) [1083] => |{{Nts|7153}} [1084] => |{{Nts|214737}} [1085] => |30,0 [1086] => | Předlitavsko [1087] => |- [1088] => | {{sort| Slezsko | [[Rakouské Slezsko|Vévodství slezské]]}} [1089] => |[[Soubor:Flag of Czech Silesia.svg|okraj|40px]] [1090] => |[[Soubor:Wappen Herzogtum Schlesien.png|25px]] [1091] => |[[Opava]] (31 000) [1092] => |{{Nts|5147}} [1093] => |{{Nts|756949}} [1094] => |147,1 [1095] => | Předlitavsko [1096] => |- [1097] => | {{sort| Štýrsko | [[Štýrské vévodství|Vévodství štýrské]]}} [1098] => |[[Soubor:Flag of Styria (state).svg|okraj|40px]] [1099] => |[[Soubor:Wappen Herzogtum Steiermark.png|25px]] [1100] => |[[Štýrský Hradec]] (152 000) [1101] => |{{Nts|22425}} [1102] => |{{Nts|1444157}} [1103] => |64,4 [1104] => | Předlitavsko [1105] => |- [1106] => | {{sort| Morava | [[Moravské markrabství|Markrabství moravské]] ''([[Morava]])''}} [1107] => |[[Soubor:Flag of Moravia 19th century.png|okraj|40px]] [1108] => |[[Soubor:Wappen Markgrafschaft Mähren.png|25px]] [1109] => |[[Brno]] (126 000) [1110] => |{{Nts|22221}} [1111] => |{{Nts|2622271}} [1112] => |118,0 [1113] => | Předlitavsko [1114] => |- [1115] => | {{sort| Tyrolské | Okněžněné [[tyrolské hrabství|hrabství tyrolské]]}} [1116] => |[[Soubor:Flag of Tirol.svg|okraj|40px]] [1117] => |[[Soubor:Wappen Gefürstete Grafschaft Tirol.png|25px]] [1118] => |[[Innsbruck]] (53 000) [1119] => |{{Nts|26683}} [1120] => |{{Nts|946613}} [1121] => |35,5 [1122] => | Předlitavsko [1123] => |- [1124] => | {{sort| Přímoří | [[Rakouské přímoří]]}} [1125] => [1126] => * [[Město a území Terst]] (95 km², 230 tis. obyv.) [1127] => * Okněžněné hrabství [[Gorice a Gradiška]] (2918 km², 261 tis. obyv.) [1128] => * Markrabství [[Istrie (země)|Istrie]] (4955 km², 404 tis. obyv.) [1129] => |[[Soubor:Flag of the Austrian Littoral.svg|okraj|40px]] [1130] => |[[Soubor:Wappen Triest.png|25px]][[Soubor:Wappen Gefürstete Grafschaft Görz & Gradisca.png|25px]][[Soubor:Wappen Markgrafschaft Istrien.png|25px]] [1131] => |[[Terst]] (161 000) [1132] => |{{Nts|7969}} [1133] => |{{Nts|893797}} [1134] => |112,2 [1135] => | Předlitavsko [1136] => |- [1137] => | {{sort| Vorarlbersko | [[Vorarlbersko]]}} [1138] => |[[Soubor:Flag of Vorarlberg.svg|okraj|40px]] [1139] => |[[Soubor:Wappen Vorarlberg.png|25px]] [1140] => |[[Bregenz]] (9 000) [1141] => |{{Nts|2602}} [1142] => |{{Nts|145408}} [1143] => |55,9 [1144] => | Předlitavsko [1145] => |- [1146] => | {{sort| Uhersko |[[Uhersko|Království uherské]]}} [1147] => |[[Soubor:Civil Ensign of Hungary.svg|okraj|40px]] [1148] => |[[Soubor:Coa Hungary Country History (19th Century).svg|25px]] [1149] => |[[Budapešť]] (882 000, s předm. 1 290 000) [1150] => |{{Nts|282253}} [1151] => |{{Nts|18214727}} [1152] => |64,5 [1153] => | Zalitavsko [1154] => |- [1155] => |{{sort| Chorvatsko | [[Království chorvatsko-slavonské]]}} [1156] => |[[Soubor:Flag of Croatia-Slavonia.svg|okraj|40px]] [1157] => |[[Soubor:Coat of Arms of Kingdom of Croatia.svg|25px]] [1158] => |[[Záhřeb]] (80 000) [1159] => |{{Nts|42488}} [1160] => |{{Nts|2621954}} [1161] => |61,7 [1162] => | Zalitavsko [1163] => |- [1164] => |[[Rijeka|Město Rijeka]] [1165] => | [1166] => |[[Soubor:Wappen Fiume.png|25px]] [1167] => |[[Rijeka]] (39 000) [1168] => |{{Nts|21}} [1169] => |{{Nts|49806}} [1170] => |2371,7 [1171] => | Zalitavsko [1172] => |- [1173] => |[[Rakousko-uherská okupace Bosny a Hercegoviny|Bosna a Hercegovina]] [1174] => |[[Soubor:Flag of Bosnia (1908-1918).svg|okraj|40px]] [1175] => |[[Soubor:Wappen Bosnien-Herzegowina.png|25px]] [1176] => |[[Sarajevo]] (52 000) [1177] => |{{Nts|51199}} [1178] => |{{Nts|1898044}} [1179] => |37,1 [1180] => | pod společnou správou Předlitavska a Zalitavska [1181] => |} [1182] => [1183] => ==Ozbrojené síly== [1184] => {{viz též|Ozbrojené síly Rakousko-Uherska}} [1185] => [[Soubor:Corps of Austria-Hungary.jpg|náhled|300px|Sborové oblasti a doplňkové obvody Rakousko-Uherska]] [1186] => [[Rakousko-uherská armáda]] byla pod velením [[Albrecht Fridrich Rakousko-Těšínský|arcivévody Albrechta, vévody těšínského]] (1817–1895), staromódního byrokrata, který byl proti modernizaci.Gunther Rothenburg, ''The Army of Francis Joseph'' (1976). Vojenský systém rakousko-uherské monarchie byl v obou státech podobný a od roku 1868 spočíval na principu všeobecné a osobní povinnosti občana nosit zbraň. Jeho vojenská síla byla složena ze [[Společná armáda|společné armády]]; speciálních vojsk, jmenovitě [[Císařsko-královská zeměbrana|rakouského Landwehru]] a [[Královská uherská zeměbrana|uherského Honvédu]], což byly samostatné národní instituce, a [[Landsturm]]u neboli masových odvodů. Jak bylo uvedeno výše, společná armáda byla pod správou společného ministra války, zatímco speciální vojska byla pod správou příslušných ministerstev národní obrany. Roční kontingent rekrutů pro armádu byl stanoven vojenskými návrhy zákonů, o nichž hlasoval rakouský a uherský parlament, a byl obecně stanoven na základě počtu obyvatel podle posledního sčítání lidu. V roce 1905 to bylo 103 100 mužů, z toho Rakousko poskytlo 59 211 mužů a Uhersko 43 889 mužů. Kromě toho bylo 10 000 mužů ročně přiděleno rakouskému Landwehru a 12 500 maďarskému Honvédu. Doba služby byla dva roky (tři roky u [[Jezdectvo|jezdectva]]) v barvách, sedm nebo osm v záloze a dva v Landwehru; v případě mužů neodvedených do aktivní armády byla stejná celková doba služby strávena v různých speciálních zálohách.Headlam, James Wycliffe (1911b). "[https://en.wikisource.org/wiki/1911_Encyclop%C3%A6dia_Britannica/Austria-Hungary Austria-Hungary]". In Chisholm, Hugh (ed.). Encyclopædia Britannica. Vol. 3 (11th ed.). Cambridge University Press. p. 3. [1187] => [1188] => Společný ministr války byl vedoucím správy všech vojenských záležitostí, kromě záležitostí rakouského Landwehru a maďarského Honvédu, které byly svěřeny ministerstvům národní obrany obou příslušných států. Ale vrchní velení armády bylo nominálně svěřeno panovníkovi, který měl pravomoc přijímat všechna opatření týkající se celé armády. V praxi byl císařův synovec arcivévoda Albrecht jeho hlavním vojenským poradcem a dělal politická rozhodnutí. [1189] => [1190] => [[Rakousko-uherské námořnictvo]] bylo hlavně pobřežní obrannou silou a zahrnovalo také flotilu [[Monitor (typ lodi)|monitor]]ů na [[Dunaj]]i. Bylo spravováno námořním oddělením ministerstva války.{{sfn|Headlam|1911b|p=4}} [1191] => [1192] => == Obyvatelstvo == [1193] => [[Soubor:Literacy in Austria-Hungary (1880).JPG|náhled|280px|Gramotnost v roce 1880]] [1194] => {| cellspacing=0 cellpadding=0 [1195] => | colspan=3 | [1196] => ---- [1197] => '''Jazyky Rakouska-Uherska''' (1910)
[1198] => |- [1199] => | [1200] => [[němčina]]
[1201] => [[maďarština]]
[1202] => [[čeština]]
[1203] => [[srbština]] a [[chorvatština]]
[1204] => [[polština]]
[1205] => [[ukrajinština]] ([[rusínština]])
[1206] => [[rumunština]]
[1207] => [[slovenština]]
[1208] => [[slovinština]]
[1209] => [[italština]]
[1210] => ostatní
[1211] => |   [1212] => | ALIGN=RIGHT | [1213] => 23,36 %
[1214] => 19,57 %
[1215] => 12,54 %
[1216] => 9,68 %
[1217] => 8,52 %
[1218] => 7,78 %
[1219] => 6,27 %
[1220] => 3,83 %
[1221] => 2,44 %
[1222] => 1,5 %
[1223] => 4,51 % [1224] => |- [1225] => | COLSPAN=3 | [1226] => ---- [1227] => |} [1228] => [1229] => [[Soubor:Austria Hungary ethnic.svg|náhled|280px|Rozšíření jazyků (potažmo národů) v roce 1911]] [1230] => V roce 1843 byli [[Slované]] největší etnickou skupinou v Rakousku-Uhersku, 15 465 000 z 29 080 000 lidí; na druhém místě byli [[Němci]] (6 965 000), třetí byli [[Maďaři]] (5 300 000), čtvrtí byli [[Valaši]] (Rumuni) (1 milion) a pátí byli [[Italové]] (350 000). Do roku 1910 tvořili Němci 23% populace, Slované (Češi, Slováci, Chorvati, Srbové, Poláci, Rusíni a Slovinci) 46,9%, Maďaři 20,2%.Robert A. Kann. — Berkeley, CA: University of California Press, 1980. — 646 с. — ISBN 0-520-04206-9. Ve sčítacích formulářích byla otázka na [[obcovací řeč]], podle které se pak nepřímo dala určit skladba národností.[http://www.czso.cz/sldb2011/redakce.nsf/i/scitani_lidu_v_rakousko_uhersku_(1868_1910) Sčítání lidu v Rakousko-Uhersku (1868–1910); ČSÚ] Po celé období [[Rakousko-uherské vyrovnání|dualismu]] v letech [[1867]]–[[1918]] můžeme sledovat trvalý růst počtu obyvatel, který byl navíc roku [[1908]] umocněn anexí dvoumilionové [[Bosna a Hercegovina|Bosny a Hercegoviny]]. Celkově se počet obyvatel podle údajů sčítání z let [[1869]] a [[1910]] zvýšil z 35,812 milionů na 51,39 milionu. 54 % obyvatel monarchie žilo v obcích menších než 2000 obyvatel, tento podíl po celé období neustále klesal.{{Citace monografie [1231] => | příjmení = Hlavačka [1232] => | jméno = Milan [1233] => | odkaz na autora = [1234] => | titul = Dějiny Rakouska [1235] => | vydavatel = Lidové noviny [1236] => | místo = Praha [1237] => | rok = 2002 [1238] => | počet stran = [1239] => | kapitola = Základní trendy hospodářského a sociálního vývoje [1240] => | strany = 446–447 [1241] => | isbn = 80-7106-491-2 [1242] => | jazyk = česky [1243] => }} [1244] => [1245] => Z 51,39 milionů obyvatel v roce [[1910]] se jich nejvíce hlásilo k používání [[Němčina|německého]] a [[Maďarština|maďarského jazyka]]. Žádný z národů však nebyl početně zcela dominantní, což způsobovalo napětí prakticky ve všech národnostních společenstvích. Kvůli nepřímé metodě zjišťování národnosti, se tyto odrážejí jen částečně v číslech, např. židé a státní úředníci různých národností se často hlásili k používání němčiny v každodenním životě. Po sčítání lidu v roce [[1910]] se v [[Čechy|Čechách]] objevily případy vzájemného obviňování mezi Čechy a Němci ze zmanipulování výsledků.[http://www.tyden.cz/rubriky/media/stolety-kuryr/scitani-lidu-ukazalo-ze-stat-ma-51-314-271-obyvatel_197293.html Sčítání lidu ukázalo, že stát má 51 314 271 obyvatel; Tyden.cz] [1246] => [1247] => [[Badeniho jazyková nařízení]] z dubna 1897, která měla zrovnoprávnit češtinu s němčinou, vedla k pádu [[Kazimír Felix Badeni|Badeniho]] vlády a k národnostním nepokojům mezi Čechy a Němci, a byla zrušena.{{Citace elektronického periodika [1248] => | titul = Pražské bouře roku 1897 [1249] => | periodikum = Městská knihovna v Praze [1250] => | url = https://search.mlp.cz/cz/titul/prazske-boure-roku-1897/2009805/ [1251] => }} Ani další [[jazyková nařízení]] neprošla a posílení česko-německého antagonismu usnadnilo rozpad Rakouska-Uherska během první světové války. V tzv. Svatodušním programu z roku 1899 německé politické strany z českých i alpských zemí odmítly jazykové požadavky Čechů i federalizaci Předlitavska. [1252] => [1253] => == Ekonomika == [1254] => {{Podrobně|Ekonomika Rakouska-Uherska}}[[Soubor:BanknoteA-H.jpg|náhled|20 [[Rakousko-uherská koruna|korun]]]] [1255] => Ekonomika Rakousko-Uherska se během existence tohoto útvaru výrazně změnila. Nové technologie urychlily industrializaci a urbanizaci země. V zemi během její padesátileté existence vystřídaly kapitalistické výrobní způsoby tradiční řemeslnou výrobu. Ekonomický rozvoj byl soustředěn okolo Vídně, v rakouských, alpských a českých zemích. Ke konci 19. století se rychle ekonomicky rozvíjely oblasti v centrálním Uhersku a v oblasti Karpat. Důsledkem byly velké regionální rozdíly ve stupni vývoje. Západní části impéria byly všeobecně rozvinutější než východní části. [1256] => [1257] => Na konci 19. století se ovšem ekonomické rozdíly postupně zmenšovaly, protože růst ekonomiky ve východních oblastech byl rychlejší než v západní. Silná zemědělská produkce a potravinářský průmysl v Uhrách hrály významnou roli jak v samotné monarchii tak v exportu.Viz též {{Citace sborníku | příjmení = Skřivan | jméno = Aleš | odkaz na autora = Aleš Skřivan | titul = The Role of Export in the Economy of the Habsburg Monarchy before the First World War | příjmení sestavitele = Skřivan | jméno sestavitele = Aleš | odkaz na sestavitele = Aleš Skřivan | příjmení sestavitele2 = Suppan | jméno sestavitele2 = Arnold | sborník = Prague Papers on the History International Relations | vydavatel = Institute of World History | místo = Prague | rok vydání = 2008 | isbn = 978-80-7308-254-3 | url = http://usd.ff.cuni.cz/?q=system/files/skrivan%20export_0.pdf | strany = 575–580 | jazyk = anglicky}} Mezitím západní oblasti, především oblasti okolo [[Praha|Prahy]] a Vídně, vynikly v několika výrobních odvětvích. Tato dělba práce mezi východní a západní částí (v rámci společné monetární a ekonomické unie), vedla na začátku 20. století k rychlému ekonomickému rozvoji v Rakousku-Uhersku. [[Hrubý domácí produkt|HDP]] na hlavu rostlo ročně přibližně o 1,76 % v letech 1870 až 1913. Tato míra růstu převyšovala míru růstu ostatních evropských států jako jsou Velká Británie (1,00 %), Francie (1,06 %) a Německo (1,51 %). Přesto celková úroveň ekonomiky stále znatelně zaostávala za ekonomikami nejvyspělejších evropských zemí, protože systematická modernizace začala mnohem později. [1258] => [1259] => Rakousko-Uhersko věnovalo velkou péči rozvoji infrastruktury (výstavbě železnic, silnic, telegrafních a telefonních sítí, pošt, veřejných vodovodů a kanalizací, školství, zakládání vědeckých institucí, fungující státní správě, zdravotnictví atd.). [1260] => [1261] => [[Krach na vídeňské burze]] 9. května 1873 odstartoval do té doby největší ekonomickou recesi světa. [1262] => [1263] => ===Průmysl=== [1264] => Těžký průmysl říše se nejvíce zaměřoval na [[strojírenství]], zejména pro elektroenergetiku, [[lokomotiva|lokomotivní]] a [[automobilový průmysl]], zatímco v lehkém průmyslu dominoval průmysl přesné mechaniky. V průběhu let před 1. světovou válkou se země stala 4. největším výrobcem strojů na světě.{{cite book [1265] => |author=Max-Stephan Schulze|title=Engineering and Economic Growth: The Development of Austria–Hungary's Machine-Building Industry in the Late Nineteenth Century|publisher=Frankfurt am Main: Peter Lang|year=1996|page=295}} [1266] => [1267] => Dva nejvýznamnější obchodní partneři byli tradičně [[Německé císařství|Německo]] (1910: 48 % veškerého vývozu, 39 % veškerého dovozu) a [[Spojené království Velké Británie a Irska|Velká Británie]] (1910: téměř 10 % veškerého vývozu, 8 % veškerého dovozu), třetí nejvýznamnější partner byly [[Spojené státy americké|Spojené státy]], následovalo [[Ruské impérium|Rusko]], [[Francie]], [[Švýcarsko]], [[Rumunské království|Rumunsko]], [[balkán]]ské státy a [[Jižní Amerika]]. Obchod s geograficky sousedním Ruskem měl však poměrně nízkou váhu (1910: 3 % veškerého vývozu (hlavně stroje pro Rusko), 7 % veškerého dovozu (hlavně suroviny z Ruska). [1268] => [1269] => === Národní důchod zemí Předlitavska === [1270] => [[České země]] vytvářely zhruba 45 % [[národní důchod|národního důchodu]] [[Předlitavsko|Předlitavska]].{{Citace elektronického periodika [1271] => | příjmení = Pravec [1272] => | jméno = Josef [1273] => | titul = Rakousko-Uhersko nemělo budoucnost. Přežívalo z českých daní, upozorňuje historik Prokš [1274] => | periodikum = Ekonom [1275] => | url = https://ekonom.cz/c1-64796390-rakousko-uhersko-nemelo-budoucnost-prezivalo-z-ceskych-dani-upozornuje-historik-proks [1276] => | datum vydání = 2015-10-15 [1277] => | jazyk = cs [1278] => | datum přístupu = 2021-01-09 [1279] => }} [1280] => [1281] => {| class="wikitable" [1282] => |+ [1283] => '''[[Národní důchod]] jednotlivých zemí [[Předlitavsko|Předlitavska]] v letech 1911–1913'''{{Citace monografie [1284] => | příjmení = Hlavačka [1285] => | jméno = Milan a kol. [1286] => | odkaz na autora = [1287] => | titul = České země v 19. století: proměny společnosti v moderní době [1288] => | vydavatel = Historický ústav [1289] => | místo = Praha [1290] => | rok = 2014 [1291] => | počet stran = [1292] => | kapitola = Ekonomika českých zemí v rámci Rakousko-Uherska [1293] => | strany = 389 [1294] => | isbn = 978-80-7286-219-1 [1295] => | jazyk = česky [1296] => }} [1297] => |-bgcolor="#e0e0e0" [1298] => ! rowspan="2" | Země [1299] => ! colspan="2" | Národní důchod celkem [1300] => ! colspan="2" | Národní důchod na hlavu [1301] => |-bgcolor="#e0e0e0" [1302] => ! v mil. [[Rakousko-uherská koruna|korun]] [1303] => ! v % [1304] => ! v korunách [1305] => ! v % [1306] => |- [1307] => | [[Čechy]] [1308] => | align="right" | 5 158 [1309] => | align="right" | 31,6 [1310] => | align="right" | 761 [1311] => | align="right" | 133,7 [1312] => |- [1313] => | [[Morava]] [1314] => | align="right" | 1 703 [1315] => | align="right" | 10,4 [1316] => | align="right" | 648 [1317] => | align="right" | 113,9 [1318] => |- [1319] => | [[Slezsko]] [1320] => | align="right" | 472 [1321] => | align="right" | 3,0 [1322] => | align="right" | 619 [1323] => | align="right" | 108,8 [1324] => |- [1325] => ! [[České země]] celkem [1326] => ! align="right" | 7 333 [1327] => ! align="right" | 45,0 [1328] => ! align="right" | 676 [1329] => ! align="right" | 118,8 [1330] => |- [1331] => | [[Dolní Rakousy]] vč. [[Vídeň|Vídně]] [1332] => | align="right" | 3 011 [1333] => | align="right" | 18,5 [1334] => | align="right" | 850 [1335] => | align="right" | 149,4 [1336] => |- [1337] => | [[Horní Rakousy]] [1338] => | align="right" | 532 [1339] => | align="right" | 3,2 [1340] => | align="right" | 626 [1341] => | align="right" | 110,0 [1342] => |- [1343] => | [[Salcbursko]] [1344] => | align="right" | 139 [1345] => | align="right" | 0,9 [1346] => | align="right" | 641 [1347] => | align="right" | 112,6 [1348] => |- [1349] => | [[Štýrsko]] [1350] => | align="right" | 750 [1351] => | align="right" | 4,6 [1352] => | align="right" | 519 [1353] => | align="right" | 91,2 [1354] => |- [1355] => | [[Korutany]] [1356] => | align="right" | 220 [1357] => | align="right" | 1,3 [1358] => | align="right" | 556 [1359] => | align="right" | 97,7 [1360] => |- [1361] => | [[Tyrolsko]], [[Vorarlbersko]] [1362] => | align="right" | 655 [1363] => | align="right" | 4,0 [1364] => | align="right" | 660 [1365] => | align="right" | 116,0 [1366] => |- [1367] => ! Rakouské země celkem [1368] => ! align="right" | 5 307 [1369] => ! align="right" | 32,5 [1370] => ! align="right" | 632 [1371] => ! align="right" | 111,1 [1372] => |- [1373] => | [[Kraňsko]] [1374] => | align="right" | 230 [1375] => | align="right" | 1,4 [1376] => | align="right" | 439 [1377] => | align="right" | 77,2 [1378] => |- [1379] => | [[Rakouské přímoří]] [1380] => | align="right" | 464 [1381] => | align="right" | 2,8 [1382] => | align="right" | 522 [1383] => | align="right" | 91,7 [1384] => |- [1385] => | [[Dalmácie]] [1386] => | align="right" | 171 [1387] => | align="right" | 1,1 [1388] => | align="right" | 264 [1389] => | align="right" | 46,4 [1390] => |- [1391] => ! Jižní země celkem [1392] => ! align="right" | 865 [1393] => ! align="right" | 5,3 [1394] => ! align="right" | 408 [1395] => ! align="right" | 71,7 [1396] => |- [1397] => | [[Halič]] [1398] => | align="right" | 2 546 [1399] => | align="right" | 15,6 [1400] => | align="right" | 316 [1401] => | align="right" | 55,5 [1402] => |- [1403] => | [[Bukovina (země)|Bukovina]] [1404] => | align="right" | 250 [1405] => | align="right" | 1,6 [1406] => | align="right" | 310 [1407] => | align="right" | 54,5 [1408] => |- [1409] => ! Karpatské země celkem [1410] => ! align="right" | 2 796 [1411] => ! align="right" | 17,2 [1412] => ! align="right" | 313 [1413] => ! align="right" | 55,0 [1414] => |- [1415] => ! Předlitavsko celkem [1416] => ! align="right" | 16 301 [1417] => ! align="right" | 100,0 [1418] => ! align="right" | 569 [1419] => ! align="right" | 100,0 [1420] => |} [1421] => [1422] => ==Dopravní infrastruktura== [1423] => [[File:Austro-Hungarian railway map.jpg|thumb|300px|Podrobná železniční mapa rakouských a uherských železnic z roku 1911]] [1424] => === Železnice === [1425] => {{Viz též|Císařsko-královské státní dráhy|Magyar Államvasutak}} [1426] => V roce 1913 dosáhla celková délka železničních tratí Rakouského císařství a Uherského království 43 280 kilometrů. V [[Západní Evropa|západní Evropě]] mělo větší železniční síť (63,378 km) pouze Německo; po Rakousko-Uhersku následovala Francie (40 770 km), Spojené království (32 623 km), Itálie (18 873 km) a Španělsko (15 088 km).{{cite book|last1=Broadberry|first1=Stephen|last2=O'Rourke|first2=Kevin H.|title=The Cambridge Economic History of Modern Europe: Volume 2, 1870 to the Present|publisher=Cambridge University Press|year=2010|page=80|isbn=978-1-139-48951-5|url=https://books.google.com/books?id=YHk0z-ujS3AC&q=Telephone+calls+in+1913&pg=PA80}} [1427] => [1428] => ====Železnice v Předlitavsku==== [1429] => [[Železniční doprava]] se v Rakousko-Uhersku rozvíjela rychle. Jeho předchůdce, [[Habsburská monarchie]], vybudovala na západě podstatné jádro železnic pocházejících z Vídně do roku 1841. [[Severní dráha císaře Ferdinanda|První rakouská parní železnice]] z Vídně na Moravu s konečnou stanicí v [[Halič]]i (Bochnie) byla otevřena v roce 1839. První vlak vyjel z Vídně do [[Břeclav]]i (Lundenburg) dne 6. června 1839 a o měsíc později mezi hlavním císařským městem Vídní a hlavním městem Moravy [[Brno|Brnem]] dne 7. července. V tu chvíli si vláda uvědomila vojenské možnosti železnice a začala masivně investovat do výstavby. [[Bratislava]] (Pozsony), [[Budapešť]], [[Praha]], [[Krakov]], [[Lvov]], [[Štýrský Hradec]], [[Lublaň]] (Laibach) a [[Benátky]] (Venedig) byly napojeny na hlavní síť. V roce 1854 měla říše téměř 2 000 km tratí, z toho asi 60–70 % ve státních rukou. Vláda poté začala prodávat velké části trati soukromým investorům, aby získala část svých investic zpět a kvůli finančnímu napětí [[revoluce v roce 1848]] a [[Krymská válka|krymské války]]. [1430] => [1431] => Od roku 1854 do roku 1879 řídily téměř všechny železniční stavby soukromé zájmy. Předlitavsko mělo 7 952 km tratí a Uhersko postavilo 5 839 km tratí. Během této doby se k železničnímu systému připojilo mnoho nových oblastí a stávající železniční sítě získaly spojení a propojení. Toto období znamenalo počátek rozšířené železniční dopravy v Rakousku-Uhersku a také integrace dopravních systémů v této oblasti. Železnice umožnily říši integrovat svou ekonomiku mnohem více, než bylo dříve možné, když doprava závisela na řekách. [1432] => [1433] => Po roce 1879 začaly rakouské a uherské vlády pomalu renacionalizovat své železniční sítě, především kvůli pomalému tempu rozvoje během celosvětové krize v 70. letech 19. století. Mezi lety 1879 a 1900 bylo v Předlitavsku a Uhersku postaveno více než 25 000 km železnic. Většina z toho představovala „vyplnění“ stávající sítě, ačkoli některé oblasti, především na východě, získaly železniční spojení poprvé. Železnice snížila přepravní náklady v celé říši a otevřela nové trhy pro produkty z jiných zemí dvojí monarchie. V roce 1914 z celkového počtu 22 981 km železničních tratí v Rakousku bylo 18 859 km (82 %) ve vlastnictví státu. [1434] => [1435] => ===Loďstvo a přístavy=== [1436] => [[File:KaiserFranzJoseph Schiff.jpg|thumb|upright=1.35|SS Kaiser Franz Joseph I (12 567 t) společnosti Austro-Americana byla největší osobní lodí, která kdy byla v Rakousku postavena. Díky své kontrole nad pobřežím velké části Balkánu mělo Rakousko-Uhersko přístup k několika námořním přístavům.]] [1437] => [[File:Ragusa, the Inner Gate, Dalmatia, Austro-Hungary-LCCN2002710786.jpg|thumb|left|[[Dubrovnik]], [[Dalmatské království]]]] [1438] => Nejdůležitějším námořním přístavem byl [[Terst]] (dnes součást [[Itálie]]), kde sídlilo rakouské obchodní loďstvo. Sídlily zde dvě velké lodní společnosti (Austrian Lloyd a Austro-Americana) a několik loděnic. Od roku 1815 do roku 1866 byly součástí habsburské říše i Benátky. Ztráta Benátek podnítila rozvoj rakouského obchodního loďstva. V roce 1913 tvořilo rakouské obchodní loďstvo 16 764 plavidel o tonáži 471 252 a posádky čítající 45 567 námořníků. Z celkového počtu (1913) 394 ze 422 368 tun byly parníky a 16 370 ze 48 884 tun byly plachetnice{{cite book|author=John Scott-Keltie|title=The Statesman's Yearbook|publisher=[[Macmillan Publishers|Macmillan]] |year=1919|page=[https://archive.org/details/statesmansyearbo1919londuoft/page/670 670]|url=https://archive.org/details/statesmansyearbo1919londuoft|author-link=John Scott-Keltie}} Austrian Lloyd byl jednou z největších zaoceánských lodních společností té doby. Před začátkem [[První světová válka|první světové války]] společnost vlastnila 65 středních a velkých parníků. Austro-Americana vlastnila třetinu tohoto počtu, včetně největší rakouské osobní lodi SS Kaiser Franz Joseph I. Ve srovnání s Austrian Lloyd se Austro-Americana soustředila na destinace v Severní a Jižní Americe. [[Rakousko-uherské námořnictvo]] se stalo mnohem významnějším než dříve, protože industrializace poskytla dostatečné příjmy k jeho rozvoji. Pola ([[Pula]], dnes část [[Chorvatsko|Chorvatska]]) byla pro námořnictvo zvláště významná. [1439] => [1440] => Nejdůležitějším námořním přístavem pro uherskou část monarchie bylo Fiume ([[Rijeka]], dnes v Chorvatsku), kde působily uherské lodní společnosti, např. Adria. Obchodní námořní pěchota Uherského království v roce 1913 zahrnovala 545 plavidel o hmotnosti 144 433 tun a posádky čítající 3 217 námořníků. Z celkového počtu plavidel bylo 134 000 ze 142 539 tun parníků a 411 z 1 894 tun plachetnic.{{cite book|author=John Scott-Keltie|title=The Statesman's Yearbook|publisher=[[Macmillan Publishers|Macmillan]]|year=1919|page=[https://archive.org/details/statesmansyearbo1919londuoft/page/683 683]|url=https://archive.org/details/statesmansyearbo1919londuoft|author-link=John Scott-Keltie}} První podunajská paroplavební společnost [[Donaudampfschiffahrtsgesellschaft]] (DDSG) byla až do [[Zánik Rakousko-Uherska|rozpadu Rakouska-Uherska]] největší vnitrozemskou lodní společností na světě. [1441] => [1442] => == Státní symboly == [1443] => {{Viz též|Státní znak Rakouska-Uherska}} [1444] => {{Viz též|Vlajky Rakouska-Uherska}} [1445] => Rakousko-Uhersko nemělo univerzální společnou vlajku, na jejím místě byly užívány různé vlajky služební. Civilní loďstvo a zahraniční zastupitelské úřady používaly tzv. obchodní vlajku se znaky Rakouska a Uher. Vojsko, především vojenské loďstvo se identifikovalo vlajkou s rakouským znakem, která byla zavedena již roku 1786; její změna, nařízená v r. 1915, nebyla realizována. Armáda mimoto zároveň používala i vlajky se symbolem dvouhlavého orla, neboť tyto prapory v řadě případů měly bohatou historii, které se vojsko nechtělo vzdát. Při státních příležitostech pak byly používány žluto-černé rakouské vlajky a uherská trikolora. [1446] => [1447] => [1448] => Soubor:Flag of the Habsburg Monarchy.svg|Vlajka [[Předlitavsko|Předlitavska]] [1449] => Soubor:Flag of Hungary (1867-1918).svg|Vlajka [[Země Koruny svatoštěpánské|Uherského království (Zalitavska)]] 1867–1918 [1450] => Soubor:Flag of the Triune Kingdom of Croatia, Slavonia and Dalmatia.svg|Vlajka užívaná v [[Království chorvatsko-slavonské|Chorvatsko-slavonském království]] [1451] => Soubor:Austrian Imperial Standard - Infantry pattern mix early 19th century.svg|Společná strana plukovních vlajek [1452] => Soubor:Flag of Austria-Hungary 1869-1918.svg|Obchodní vlajka 1869–1918 [1453] => Soubor:Austria-Hungary-flag-1869-1914-naval-1786-1869-merchant.svg|Vojenská vlajka 1786–1918 [1454] => [1455] => [1456] => Dvouhlavý císařský orel byl symbolem celé monarchie až do roku 1915. V roce 1915 byl zaveden nový společný znak, který však vzhledem k válečným událostem nebyl fakticky realizován a byl ostatně i heraldicky a ústavně nesprávný; [[Josef Pekař]] dospěl k závěru, že tím, že se císařský rod vzdal české koruny ve znaku, vzdal se tím i vlády na českými zeměmi.[[Karel VI. Schwarzenberg]], ''Znaky rakouské monarchie'' in ''Torzo díla'' str. 836. Torst Praha 2007, {{ISBN|978-80-7215-316-9}} [1457] => [1458] => [1459] => Soubor:Imperial Coat of Arms of the Empire of Austria.svg|Střední znak Rakousko-Uherska 1867–1915 [1460] => Soubor:Imperial Coat of Arms of the Empire of Austria (1815).svg|Malý znak Rakousko-Uherska 1867–1915 [1461] => Soubor:Austro-hungarian coat of arms 1914.svg|Velký znak Rakousko-Uherska 1915–1918 [1462] => Soubor:Lesser Coat of arms of Austria-Hungary.svg|Malý znak Rakousko-Uherska 1915–1918 [1463] => [1464] => [1465] => Obě části monarchie si však stále ponechávaly i své symboly. Ty byly změněny (spolu se společným znakem) v roce 1915. U znaku Uher nebyly změny tak radikální, zatímco jeho předlitavský protějšek byl vytvořen nově. Oba byly navrženy tak, aby spojením vytvořily společný velký státní znak monarchie. Z jednotlivých znaků nepřímo vycházely i jejich malé verze, které jsou níže též zobrazeny. [1466] => [1467] => [1468] => Soubor:Middle Coats of arms of Austria (1915-1918).svg|Velký znak Předlitavska
1915–1918 [1469] => Soubor:Imperial Coat of Arms of Austria.svg|Malý znak Předlitavska
1915–1918 [1470] => Soubor:Coa Hungary Country History med (1915).svg|Velký znak Uher
1915–1918 [1471] => Soubor:Coa Hungary Country History (1916).svg|Malý znak Uher
1916–1918 [1472] => [1473] => [1474] => == Odkazy == [1475] => [1476] => === Poznámky === [1477] => ==== K infoboxu ==== [1478] => [1479] => ==== K článku ==== [1480] => [1481] => [1482] => === Reference === [1483] => [1484] => [1485] => === Literatura === [1486] => * {{Citace monografie | příjmení = Efmertová | jméno = Marcela C. | odkaz na autora = | příjmení2 = Savický | jméno2 = Nikolaj | odkaz na autora2 = | titul = České země v letech 1848-1918. I. díl. Od březnové revoluce do požáru Národního divadla | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 2009 | počet stran = 456 | isbn = 978-80-7277-171-4}} [1487] => * {{Citace monografie | příjmení = Galandauer | jméno = Jan | odkaz na autora = | titul = Karel I. Poslední český král | vydavatel = Paseka | místo = Praha ; Litomyšl | rok = 1998 | počet stran = 352 | isbn = 80-7185-176-0}} [1488] => * {{Citace monografie | příjmení = Hanisch | jméno = Ernst | odkaz na autora = | titul = Der lange Schatten des Staates : Österreichische Gesellschaftsgeschichte im 20. Jahrhundert. Österreichische Geschichte 1890-1990 | vydavatel = Ueberreuter | místo = Wien | rok = 2005 | počet stran = 599 | isbn = 3-80003980-X | jazyk = německy}} [1489] => [1491] => * {{Citace monografie | příjmení = Hlavačka| jméno = Milan a kol. | odkaz na autora = | titul = České země v 19. století: proměny společnosti v moderní době | vydavatel = Historický ústav | místo = Praha | rok = 2014 | svazky = 2 | počet stran = 478 a 476| isbn = 978-80-7286-219-1}} [1492] => * [[Roman Kodet|KODET, Roman]], ''Rakousko-Uhersko a Osmanská říše před první světovou válkou'', Plzeň 2015. [1493] => * {{Citace monografie | příjmení = Kontler | jméno = László | odkaz na autora = | titul = Dějiny Maďarska | vydání = 2 | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2008 | počet stran = 613 | isbn = 978-80-7106-616-3}} [1494] => * {{Citace monografie | příjmení = Kořalka | jméno = Jiří | odkaz na autora = Jiří Kořalka | titul = Češi v habsburské říši a v Evropě 1815-1914 : sociálněhistorické souvislosti vytváření novodobého národa a národnostní otázky v českých zemích | vydavatel = Argo | místo = Praha | rok = 1996 | počet stran = 354 | isbn = 80-7203-022-1}} [1495] => * {{Citace monografie | příjmení = Kováč | jméno = Dušan | odkaz na autora = Dušan Kováč | titul = Dejiny Slovenska | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2010 | vydání = 3. opr. a rozš | isbn = 978-80-7422-053-1 | počet stran = 432 | jazyk = slovensky}} [1496] => * {{Citace monografie | příjmení = Křen | jméno = Jan | odkaz na autora = Jan Křen | titul = Dvě století střední Evropy | vydavatel = Argo | místo = Praha | rok = 2005 | počet stran = 1109 | isbn = 80-7203-612-2}} [1497] => * {{Citace monografie | příjmení = Marek | jméno = Pavel | odkaz na autora = Pavel Marek (historik) | titul = Český katolicismus 1890-1914: Kapitoly z dějin českého katolického tábora na přelomu 19. a 20. století | vydavatel = Gloria Rosice | místo = Olomouc, Rosice | rok = 2003 | počet stran = 649 | isbn = 80-86200-76-0}} [1498] => * {{Citace monografie | příjmení = Pernes | jméno = Jiří | odkaz na autora = Jiří Pernes | titul = František Josef I. : nikdy nekorunovaný český král | vydavatel = Brána | místo = Praha | rok = 2005 | počet stran = 495 | isbn = 80-7243-217-6}} [1499] => * {{Citace monografie | příjmení = Pernes | jméno = Jiří | odkaz na autora = | titul = Pod habsburským orlem : České země a Rakousko-Uhersko na přelomu 19. a 20. století | vydavatel = Brána | místo = Praha | rok = 2006 | počet stran = 205 | isbn = 80-7243-290-7}} [1500] => * {{Citace monografie | příjmení = Pernes | jméno = Jiří | odkaz na autora = | titul = Poslední Habsburkové : Karel, Zita, Otto a snahy o záchranu císařského trůnu | vydavatel = Barrister & Principal ; Knižní klub | místo = Brno | rok = 1999 | počet stran = 286 | isbn = 80-85947-30-7}} [1501] => * {{Citace monografie | příjmení = Pražák | jméno = Richard | odkaz na autora = | titul = Dějiny Uher a Maďarska v datech | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 2010 | počet stran = 536 | isbn = 978-80-7277-391-6}} [1502] => * PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, {{ISBN|978-80-87173-47-3}}, str. 5 - 15, 17 - 25, 33 - 45, 70 – 76 [1503] => * {{Citace monografie | příjmení = Rumpler | jméno = Helmut | odkaz na autora = | titul = Eine Chance für Mitteleuropa : Bürgerliche Emanzipation und Staatsverfall in der Habsburgermonarchie. Österreichische Geschichte 1804-1914 | vydavatel = Ueberreuter | místo = Wien | rok = 2005 | počet stran = 672 | isbn = 3-80003979-6 | jazyk = německy}} [1504] => * {{Citace monografie | příjmení = Sked | jméno = Alan | odkaz na autora = | titul = Úpadek a pád habsburské říše | vydavatel = Panevropa | místo = Praha | rok = 1995 | počet stran = 372 | isbn = 80-85846-01-2}} [1505] => * {{Citace periodika | příjmení = Skřivan | jméno = Aleš | odkaz na autora = Aleš Skřivan | titul = Der Untergang des alten Großmächtekonzerts – zur Außenpolitik Deutschlands und Österreich-Ungarns am Vorabend des Ersten Weltkrieges | periodikum = Prague Papers on the History of International Relations | rok = 2002 | ročník = 6 | číslo = | strany = 75–89 | url = http://usd.ff.cuni.cz/?q=system/files/sk%C5%99ivan%20untergang%202003.pdf | formát = PDF | isbn = 80-7308-042-7}} [1506] => * {{Citace monografie | příjmení = Taylor | jméno = Alan John Percivale | odkaz na autora = | titul = Poslední století habsburské monarchie : Rakousko a Rakousko-Uhersko v letech 1809-1918 | vydavatel = Barrister & Principal | místo = Brno | rok = 1998 | počet stran = 371 | isbn = 80-85947-26-9}} [1507] => * {{Citace monografie | příjmení = Urban | jméno = Otto | odkaz na autora = Otto Urban | titul = Česká společnost 1848-1918 | vydavatel = Svoboda | místo = Praha | rok = 1982 | počet stran = 690 | isbn =}} [1508] => * {{Citace monografie | příjmení = Urban | jméno = Otto | odkaz na autora = | titul = František Josef I | vydavatel = Argo | místo = Praha | rok = 1999 | počet stran = 297 | isbn = 80-7203-203-8}} [1509] => * {{Citace monografie | příjmení = Veber | jméno = Václav | odkaz na autora = Václav Veber | spoluautoři = a kol. | titul = Dějiny Rakouska | vydání = 1. doplněné a aktualizované | místo = Praha | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | rok = 2009 | isbn = 978-80-7106-239-4}} [1510] => [1514] => [1515] => === Související články === [1516] => * [[Československo]] [1517] => * [[Dějiny Česka]] [1518] => * [[Dějiny Rakouska]] [1519] => * [[Dějiny Evropy]] [1520] => * [[Rakousko-uherská armáda]] [1521] => * [[Rakousko-uherské námořnictvo]] [1522] => * [[Rakouská císařská hymna]] [1523] => * [[Seznam ministerských předsedů Rakouska-Uherska|Seznam ministerských předsedů Rakousko-Uherska]] [1524] => * [[Zánik Rakousko-Uherska]] [1525] => [1526] => === Externí odkazy === [1527] => * {{Commons}} [1528] => * {{Wikislovník|heslo=Rakousko-Uhersko}} [1529] => * {{Commonscat}} [1530] => * [http://www.cisleithanien.eu Správní uspořádání Předlitavska (1850–1918)] [1531] => * [http://spcp.prf.cuni.cz/lex/z3.htm Některé právní předpisy, např. Rakouská ústava apod.] [1532] => * [http://www.chocen-litomysl.cz/zeleznicni-mapa-rakousko-uherska-1894.html Železniční a poštovní mapa Rakousko – Uherska 1894] [1533] => * [https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:54f52fd0-9b95-11dd-8e03-000d606f5dc6 Atlas statistický rakousko-uherské říše (1873)] [1534] => [1535] => {{Korunní země Rakouska-Uherska}} [1536] => {{Ústavní a politický vývoj Rakouského císařství a Rakouska-Uherska}} [1537] => {{Autoritní data}} [1538] => {{Portály|Geografie|Historie|Česko|Slovensko|Maďarsko|Rakousko|Slovinsko|Chorvatsko|Bosna a Hercegovina}} [1539] => [1540] => [[Kategorie:Rakousko-Uhersko| ]] [1541] => [[Kategorie:Zaniklé státy Rakouska]] [1542] => [[Kategorie:Zaniklé státy Maďarska]] [1543] => [[Kategorie:Zaniklé státy na území Slovenska]] [1544] => [[Kategorie:Dějiny Srbska]] [1545] => [[Kategorie:Dějiny Chorvatska]] [1546] => [[Kategorie:Dějiny Slovinska]] [1547] => [[Kategorie:Zaniklé monarchie Evropy]] [1548] => [[Kategorie:Státy a území vzniklé roku 1867]] [1549] => [[Kategorie:Státy a území zaniklé roku 1918]] [1550] => [[Kategorie:Zaniklé státy na území Česka]] [] => )
good wiki

Rakousko-Uhersko

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Předlitavsko','Uhersko','Země Koruny svatoštěpánské','Rakousko-uherské vyrovnání','1910','1867','Ruské impérium','Vídeň','1918','Království chorvatsko-slavonské','Říšská rada (Rakousko)','Budapešť'

1867

1910

1918

Budapešť

Předlitavsko

Uhersko

Vídeň