Array ( [0] => 14664614 [id] => 14664614 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Religionistika [uri] => Religionistika [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Religious syms.svg|náhled|Symboly představují (zleva doprava):
1. řada: [[křesťanství]], [[judaismus]], [[hinduismus]]
2. řada: [[islám]], [[buddhismus]], [[šintoismus]]
3. řada: [[sikhismus]], [[bahá'í]], [[džinismus]] ]] [1] => [2] => '''Religionistika''' (z [[latina|latinského]] slova ''religio'') je [[věda]], která se zabývá studiem [[náboženství]]. Jejím předmětem není rozhodování o pravdivosti jednotlivých náboženství, nýbrž popis a klasifikace jednotlivých náboženských skutečností i celých náboženských systémů. Zkoumá však i samu sebe, své meze a metodologické možnosti. [3] => [4] => Jedním z problémů religionistiky jako vědy zůstává [[Náboženství#Definice náboženství|definice náboženství]] a s ní spojený problém definice samotné religionistiky. Věda sama používá různých metod v závislosti na škole, která se jí věnuje; odtud pramení i jisté rozdíly mezi těmito přístupy v religionistice. K základním religionistickým postupům při zkoumání náboženství patří [[Dějiny náboženství|historická]] a [[srovnávací religionistika|srovnávací (komparativní) religionistika]]. Religionistika také hojně využívá hledisek jiných věd, ze kterých jsou dnes již relativně samostatné disciplíny jako [[Filosofie náboženství|filozofie]] či [[sociologie náboženství]] (pak se jedná o tzv. ''[[Religionistika#Kontextuální religionistika|kontextuální religionistiku]]''). [5] => [6] => Formování religionistiky jako vědy souviselo s dobou [[osvícenství]], a to zvláště v [[Anglie|Anglii]], [[Nizozemsko|Nizozemsku]], [[Německo|Německu]] a [[Skandinávie|Skandinávii]]. Vznik religionistiky jako samostatného oboru studia spadá do druhé poloviny [[19. století]] a za jejího zakladatele se považuje [[Friedrich Max Müller]]. Nejdříve se začala vyčleňovat na [[Teologická fakulta|teologických fakultách]], avšak brzy dokázala prosadit svou nezávislost na [[teologie|teologii]] a dnes se vyučuje zejména na [[filozofická fakulta|filozofických fakultách]]. [7] => [8] => == Dějiny religionistiky == [9] => Objektivizující pohled na náboženství je možný až na určitém stupni sociálního a kulturního vývoje. Jestliže je společnost schopna reflektovat cizí a zejména své náboženství, je pak také schopna rozlišovat mezi náboženským a profánním světem.{{Citace monografie | příjmení = Horyna | jméno = Břetislav | příjmení2 = Pavlincová | jméno2 = Helena | rok = 2001 | titul = Dějiny religionistiky: antologie | vydavatel = Olomouc | místo = Olomouc | strany = 10 | poznámka = dále jen Horyna a Pavlincová (2001)}} V evropských dějinách se to výrazněji poprvé podařilo v [[Starověké Řecko|řecké]] a [[Starověký Řím|římské antice]].{{Citace monografie | příjmení = Komorovský | jméno = Ján | rok = 1994 | titul = Religionistika: Věda o náboženstvách sveta a jej pomocné disciplíny | vydavatel = Univerzita Komenského | místo = Bratislava | strany = 31–32 | poznámka = dále jen Komorovský (1994)}} Z historie jsou sice známé i dřívější možné mezináboženské kontakty, ale jsou spíše vedlejším produktem obchodu, politických cest či vojenských tažení. Starověké Řecko a Řím se považuje za kolébku náboženských výzkumů zejména proto, že zde vznikaly první teorie o vzniku a původu náboženství, objevily se první filozofické úvahy o podstatě náboženství apod.Horyna a Pavlincová (2001), str. 11. [10] => [11] => === Starověké Řecko a Řím === [12] => Zvláštním rysem reflexe náboženství v [[Starověké Řecko|antickém Řecku]] byla kritika náboženství. První velké kritiky náboženství směřovaly ke kritice náboženského [[Antropomorfismus|antropomorfismu]], jejich představitelem je [[Xenofanés|Xenofanés z Kolofóntu]] se svým známým přirovnáním o zvířatech, lidech a bozích.Komorovský (1994), str. 31. [13] => [14] => [[filosofie|Filozof]] [[Prodikos z Keu]] vytvořil první známou [[racionalismus|racionalistickou]] teorii vzniku náboženství. Podle ní v dávné minulosti lidé uctívali věci, které nejvíce napomáhaly životu ([[slunce]], [[oheň]], [[řeka]] či [[les]]), z čehož se postupně vyvinulo náboženství. Řecká kritika pokračovala v díle např. [[Sisyfos|Sisyfa]] a [[Kritiás|Kritia]]. Vrcholným představitelem [[Starověk|antického]] zkoumání vlastního náboženství byl [[Hérodotos|Hérodotos z Halikarnásu]], známý také jako „otec dějin náboženství“.Horyna a Pavlincová (2001), str. 13. Hérodotos mnoho cestoval a jeho poznatky z cest jsou vůbec prvním pokusem o zaznamenání [[dějiny náboženství|dějin náboženství]].Horyna a Pavlincová (2001), str. 14. [15] => [16] => [[Soubor:Ramon Llull.jpg|náhled|vlevo|upright=0.8|[[Ramón Llull]] (1232–1315), jeden z prvních Evropanů, který se pokusil o navázání mezináboženského kontaktu]] [17] => V [[Helénismus|helénistickém]] období byli [[Řekové]] přímo konfrontováni s odlišnými náboženskými systémy, a to především následkem vojenských tažení [[Alexandr Veliký|Alexandra Velikého]]. Z této doby se zachovaly spisy [[Marcus Tullius Cicero|Cicerona]] i [[Caesar]]a, které popisují různá náboženství odlišná od náboženství řeckého. [18] => [19] => === Středověk === [20] => [[křesťanství|Křesťanský]] [[středověk]] se mimokřesťanskými náboženskými systémy příliš nezabýval a soustředil se na vlastní křesťanskou tradici. Informace o jiných náboženstvích se dochovaly zejména v zápiscích z cest křesťanských [[misionář]]ů. Jedním z prvních Evropanů, kteří se pokusili navázat významnější mezináboženský kontakt byl [[Ramón Llull]], jenž se snažil mladé misionáře vyučovat orientálním jazykům a mezináboženské diplomacii. Církev však jeho snaze o navázání dialogu nepřála. Llull ovlivnil ať už přímo nebo nepřímo mnoho následovníků, např. [[Mikuláš Kusánský|Mikuláše Kusánského]], [[Giordano Bruno|Giordana Bruna]] a další.Horyna a Pavlincová (2001), str. 15. [21] => [22] => === Osvícenství a romantismus === [23] => V [[osvícenství]] se zájem o náboženství opět soustředil na kritiku náboženství, především [[křesťanství]].{{Citace monografie | příjmení = Heller | jméno = Jan | příjmení2 = Mrázek | jméno2 =Milan | rok = 2004 | titul = Nástin religionistiky | vydavatel = Kalich | místo = Praha | strany = 51 | poznámka = Mrázek a Heller (2004)}} V [[17. století]] se objevil [[deismus]], tehdy populární zejména v Anglii. Deismus se stal výchozím bodem pro kritiky náboženství, jako [[Voltaire]] či [[Jean-Jacques Rousseau|J. J. Rousseau]]. Tehdy také vznikaly první pokusy o [[Sekularizace|sekularizaci]] a racionalistickou kritiku dějin náboženství.Horyna a Pavlincová (2001), str. 18n. Když v polovině [[18. století]] [[Charles de Brosses]] vytvořil koncept [[náboženský fetišismus|fetišismu]], začalo se více diskutovat o možnostech [[Evolucionismus|evoluce]] či degenerace náboženství. [24] => [25] => Důležitou roli sehrála německá osvícenská kritika náboženství, zejména [[Christian Wolff]], [[Johann Salomo Semler]], [[Gotthold Ephraim Lessing]] a [[Hermann Samuel Reimarus]].Horyna a Pavlincová (2001), str. 23. Významný přínosViz např. Horyna a Pavlincová (2001), str. 25n. v dějinách náboženské kritiky měl [[David Hume]] se svými pracemi {{Cizojazyčně|en|''The Natural History of Religion''}} (''Přirozené dějiny náboženství'') z roku [[1757]] a {{Cizojazyčně|en|''Dialogues Concerning Natural Religion''}} (''Rozmluvy o náboženství přirozeném''), vydané v roce [[1776]]. Byl to právě David Hume spolu s [[Immanuel Kant|Immanuelem Kantem]] a [[Gottfried Wilhelm Leibniz|G. W. Leibnizem]], kdo položili základy teorie tzv. ''přirozeného náboženství'', které mělo existovat na počátku dějin a které se až díky postupnému úpadku přetvořilo do nynějších náboženských systémů.Mrázek a Heller (2004), str. 52. [26] => [27] => S [[romantismus|romantismem]] přišel do Evropy zájem o východní náboženské tradice, započal výzkum [[mytologie|mytologií]] mimoevropských národů a mysterijních [[kult]]ů. Klíčový význam měl [[Johann Gottfried Herder]], díky němuž vznikl tzv. göttingenský kroužek, který se zasadil o to, že se křesťanská teologie začala zajímat i o nekřesťanské náboženské systémy.Horyna a Pavlincová (2001), str. 30. [28] => [29] => Na počátku [[19. století]] vznikly dvě hlavní orientace náboženského bádání. Směr kolem [[Friedrich Daniel Ernst Schleiermacher|F. D. E. Schleiermachera]] a [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|G. W. F. Hegela]] se snažil o pochopení náboženství na metafyzicko-teologickém základu.{{Citace monografie | příjmení = Waardenburg | jméno = Jacques | rok = 1997 | titul = Bohové zblízka: Systematický úvod do religionistiky | vydavatel = Masarykova univerzita | místo = Brno | strany = 25 | poznámka = dále jen Waardenburg (1997)}} Proti nim stáli [[Ludwig Feuerbach]] a [[Karl Marx]], kteří se snažili o uchopení náboženství jako [[antropologie|antropologické]] či [[ekonomika|ekonomické]] skutečnosti. [30] => [31] => === Religionistika jako vědní obor === [32] => Religionistika mohla vzniknout až když se dostatečně rozvinuly jiné obory, které jí poskytly potřebný materiál.Komorovský (1994), str. 45. Za zakladatele religionistiky jako akademické disciplíny jsou považováni [[Pierre Daniel Chantepie de la Saussaye]], [[Cornelis Petrus Tiele]] a především [[Friedrich Max Müller]]. [33] => [[Soubor:Max_Muller.jpg|náhled|vpravo|upright=0.8|[[Friedrich Max Müller|Max Müller]] (1823–1900), který stál u zrodu religionistiky jako samostatného vědního oboru]] [34] => [35] => Roku [[1867]] publikoval Max Müller první díl své čtyřdílné práce {{Cizojazyčně|en|''Chips from a German Workshop''}} (''Střípky z německé dílny''). Müller v něm volá po založení samostatného oboru, který by se zabýval studiem náboženství (v plurálu). Poprvé se zde také objevuje termín {{Cizojazyčně|en|''science of religion''}}, tedy „věda o náboženství“ – religionistika. [36] => [37] => Müller vyjádřil své názory ve čtyřech přednáškách, které přednesl v [[Londýn]]ě roku [[1870]]. O tři roky později byly vydány knižně pod názvem {{Cizojazyčně|en|''Introduction to the Science of Religion''}} (''Úvod do religionistiky''). Tento rok anebo rok vydání ''Střípků z německé dílny'' se často uvádí jako datum vzniku religionistiky. Nejen díky velkému ohlasu, jaký jeho přednášky vzbudily, pak Müller dál usiloval o založení nového vědního oboru. Když roku [[1878]] vypsal přednášky o počátcích náboženství, musel je opakovat dvakrát, protože kapacita posluchárny nestačila. Završením cesty k nové akademické disciplíně byly tzv. [[Giffordovy přednášky]] ve [[Skotsko|Skotsku]]. [[Adam Gifford|Lord Gifford]] ve své [[závěť|závěti]] určil částku 80 000 liber na podporu přednášek o dějinách náboženství s podmínkou, že budou konány přísně vědeckým, nestranným způsobem. To umožnilo finančně zajistit i příjezd badatelů do Skotska a přednášky se opět setkaly s velkým ohlasem. Roku [[1896]] tak vystoupil i Cornelis Petrus Tiele, který přispěl k formování religionistiky svým dílem o komparativních dějinách [[starověk]]ých náboženství i tím, že napomohl k rozvinutí koncepce dějin náboženství.Horyna a Pavlincová (2001), str. 9–40. [38] => [39] => === Institucionalizace === [40] => První katedry dějin náboženství vznikly roku [[1873]] v [[Ženeva|Ženevě]] a [[Boston]]u. V roce [[1877]] se v [[Nizozemsko|Nizozemsku]] otevíraly katedry na všech teologických fakultách, celkem čtyři. Na univerzitě v [[Leiden]]u se do čela postavil C. P. Tiele a na univerzitě v [[Amsterdam]]u byl od roku [[1878]] vedoucím P. D. Chantepie de la Saussaye. V roce [[1879]] byla ve [[Francie|Francii]] zřízena první profesura, kterou obdržel [[Albert Réville (teolog)|A. Réville]]. Dále byly otevírány katedry religionistiky v [[Belgie|Belgii]] ([[1884]]), [[Švédsko|Švédsku]] ([[1901]]), [[Anglie|Velké Británii]] ([[1904]]), [[Německo|Německu]] ([[1910]]), [[Dánsko|Dánsku]] ([[1914]]), [[Norsko|Norsku]] ([[1915]]) a [[Itálie|Itálii]] ([[1924]]). V současné době je religionistika zastoupena ve většině zemí Evropy i mimo ni – silnou pozici si vybudovala např. na [[Hebrejská univerzita v Jeruzalémě|Hebrejské univerzitě]] v [[Jeruzalém]]ě a na univerzitě v [[Tokio|Tokiu]].{{Citace monografie | příjmení = Horyna | jméno = Břetislav | rok = 1994 | titul = Úvod do religionistiky | vydavatel = OIKÚMENÉ | místo = Praha | strany = 124 | poznámka = dále jen Horyna (1994)}} [41] => [42] => Již od počátku [[20. století]] probíhala kongresová setkání religionistů, avšak oficiální výbor byl ustaven až roku [[1950]] v Amsterdamu. Dostal název {{Cizojazyčně|en|''International Association for the Study of the History of Religion''}} (''Mezinárodní asociace pro studium dějin náboženství'') (IASHR), do jeho čela se postavil nizozemský religionista [[Gerardus van der Leeuw]]. Ještě téhož roku však zemřel a funkce se ujal [[Raffaele Pettazzoni]].Horyna (1994), s. 126. Roku [[1970]] se asociace přejmenovala na {{Cizojazyčně|en|''International Association for the History of Religion''}} (''[[The International Association for the History of Religions|Mezinárodní asociace pro dějiny náboženství]]'') se zkratkou IAHR. Existuje i ''Evropská asociace pro studium náboženství,'' {{Cizojazyčně|en|''European Association for the Study of Religions''}} (EASR). [43] => [44] => == Současnost == [45] => V posledních desetiletích se religionistické bádání rozrůstá do téměř nepřehledné šíře.{{Citace periodika | příjmení = Horyna| jméno = Břetislav| titul = Kulturní věda - další dilema religionistiky | časopis = Religio | ročník = 15 | rok = 2007 | číslo = 1 | strany = 4}} Většina religionistů se specializuje na určité velmi úzké téma, málo je prací syntetického charakteru. Významným moderním syntetikem byl [[Mircea Eliade]], o jehož rozsáhlé práci se dodnes hojně diskutuje, dále vynikl například [[Francie|francouzský]] badatel [[Georges Dumézil]].Mrázek a Heller (2004), str. 89–90. [46] => V současné době religionistiku reprezentují badatelé jako např. [[Jacques Waardenburg]], [[William E. Paden]] a [[Jonathan Z. Smith]]. [47] => [48] => Religionistika dnes již do jisté míry rezignovala na vytvoření obecně platné definice náboženství. To problematizovalo definici, že religionistika je věda o náboženství. Přesnější je definovat ji jako vědu o člověku a produktech jeho myšlení, mezi něž patří i to, co nazýváme náboženstvím.Horyna a Pavlincová (2001), str. 73–76. [49] => [50] => Rovněž tak se religionisté shodují, že postmoderní doba přináší nové impulsy, které přesahují původní rámec zkoumání, ale pole zájmu religionistiky tak rozšiřují.[https://info.dingir.cz/2021/12/o-vyznamu-religionistiky-pred-apokalypsou-a-po-ni/ O významu religionistiky před pokalypsou a po ní] : [[Dingir (časopis)|Dingir]], 31. 12. 2021 [51] => [52] => == Metodologie == [53] => V religionistice se užívá množství různorodých metod zkoumání. Sem patří filozofické přístupy, [[sociologie|sociologické]] a historické metody, [[Logická indukce|indukce]], pozorování a mnoho dalších. Dílčí podobory navíc využívají své speciální metody, např. [[psychologie náboženství]] fakta z osobních dotazníků, [[sociometrie]], atd.{{Citace monografie | příjmení = Demjančuková | jméno = Dagmar | rok = 2003 | titul = Teorie a dějiny náboženství | vydavatel = Aleš Čeněk | místo = Dobrá Voda | strany = 9 | poznámka = dále jen Demjančuková (2003)}} [54] => [55] => Jako i ostatní obory zabývající se náboženstvím bývá i religionistika stavěna před otázku, zda se jedná o vědu, zejména pokud jde o předporozumění vědců zkoumajících jednotlivé fenomény. Tedy například to, jestli sami religionisté se hlásí k některému druhu náboženství či spirituality.[https://info.dingir.cz/2023/01/priznat-limity-religionistiky-reflexe-textu-zuzany-kosticove/ Přiznat limity religionistiky: reflexe textu Zuzany Kostićové] : Dingir, 17. 1. 2023[https://info.dingir.cz/2023/01/neutralita-religionisty-a-soucasna-spiritualita-meditace-nad-knihou-psychedelika-a-psychonautika/ Neutralita religionisty a současná spiritualita: meditace nad knihou Psychedelika a psychonautika] : Dingir, 10. 1. 2023 [56] => [57] => Východiska pro systematizaci religionistiky je možné rozdělit do tří skupin:Horyna (1994), str. 55. [58] => # '''historická religionistika''', [59] => # '''srovnávací religionistika''', [60] => # '''kontextuální religionistika'''. [61] => [62] => Zvláštní místo patří [[fenomenologie náboženství|fenomenologii]] a [[hermeneutika náboženství|hermeneutice náboženství]]. Své místo si vydobyla i [[kognitivní religionistika]]. [63] => [64] => === Historická religionistika === [65] => {{viz též|Dějiny náboženství}} [66] => Historická religionistika zachycuje projevy náboženství v čase a prostoru. Shromažďuje informace o jednotlivých formách náboženství minulosti, a snaží se z dějinného hlediska uchopit utvářející se formy náboženství.{{Citace monografie | příjmení = Dříza | jméno = Jan | příjmení2 = Ľubica | jméno2 = Predanocyová |rok = 2002 | titul = Religionistika (vybrané kapitoly) | vydavatel = Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Filozofická fakulta | místo = Nitra | strany = 12–13}} Vznik historické religionistiky se datuje do [[19. století]] a byl poznamenán tehdejší atmosférou. Všeobecný zájem o dějiny se promítl i do zájmu o dějiny mimokřesťanských náboženství. Významným momentem byla změna anglického názvu {{Cizojazyčně|en|''History of Religion''}} na {{Cizojazyčně|en|''History of Religions''}}. Zájem badatelů se brzy obrátil ke studiu pramenných textů jednotlivých náboženství ve snaze podpořit tehdy populární hypotézy o vzniku náboženství.Waardenburg (1997), str. 40. Snaha o historické uchopení náboženství se odráží v díle mnoha religionistů, např. [[Rudolf Otto|Rudolfa Otta]], [[Mircea Eliade]]ho a [[Jacques Waardenburg]]a. [67] => [68] => === Srovnávací religionistika === [69] => {{viz též|Srovnávací religionistika}} [70] => [[Soubor:CPTiele.png|náhled|vlevo|upright=0.8|[[Cornelis Petrus Tiele]] (1830–1902), jeden ze zakladatelů oboru religionistika]] [71] => Srovnávací neboli komparativní religionistika různé náboženské jevy porovnává. Proces srovnávání však nekončí nalezením rozdílů a podobností; jakmile jsou detailně prozkoumány jednotlivé náboženské skutečnosti, umožňují sestavení obecných vzorců, které lze zpětně aplikovat na jiné, podobné náboženské jevy, jež by bez těchto vzorců mohly být nesrozumitelné.Paden (2002), str. 89. Srovnávací studium náboženství tak můžeme vystopovat až k samotnému zakladateli religionistiky Maxu Müllerovi a v oboru snad neexistují badatelé, kteří by se srovnávací perspektivě vyhnuli.{{Citace monografie | příjmení = Antalík | jméno = Dalibor | rok = 2005 | titul = Jak srovnávat nesrovnatelné: Strategie mezináboženské komparace | vydavatel = OIKOYMENH | místo = Praha | strany = 44–46}} Proto je také obtížné určit hlavní představitele srovnávací religionistiky. Patřili by mezi ně jistě již zmiňovaný Friedrich Max Müller, dále [[Cornelis Petrus Tiele]], [[Georges Dumézil]], [[Raffaele Pettazzoni]], [[Mircea Eliade]] či [[James Frazer]]. [72] => [73] => === Kontextuální religionistika === [74] => Kontextuální religionistika zkoumá náboženství v určitém [[kontext]]u. Obraz, který člověk získá při zkoumání náboženství, totiž vždy závisí na tom, z jaké perspektivy na něj pohlíží.Paden (2002), str. 125–127. [75] => [76] => === Přehled základních kontextuálních disciplín === [77] => ==== Filozofie náboženství ==== [78] => {{viz též|Filozofie náboženství}} [79] => Filozofie náboženství se zabývá vztahem náboženství a filozofického myšlení.Komorovský (1994), str. 98. Určitý typ filozofie náboženství vznikl už v antice,{{Citace monografie | příjmení = Schaeffler | jméno = Richard | rok = 2003 | titul = Filozofie náboženství | vydavatel = Academia | místo = Praha | strany = 23}} avšak tehdejší filozofické snahy o uchopení náboženství se soustředily výhradně na [[Západní kultura|západní]] náboženské tradice.Paden (2002), str. 82. Totéž platilo i pro středověk a až do doby osvícenství, tedy do doby vzniku „moderní“ filozofie náboženství.{{Citace monografie | příjmení = Horyna | jméno = Břetislav | příjmení2 = Pavlincová | jméno2 = Helena | rok = 1999 | titul = Filosofie náboženství: Pokus o typologii | vydavatel = Masarykova univerzita| místo = Brno| strany = 11}} Toto omezení na výhradně západní zkoumání náboženství bylo způsobeno zejména tím, že západní filozofii chyběla základna pro srovnávací studium.Paden (2002), str. 96. Filozofie náboženství pomáhá k řešení religionistických otázek jak analýzou pojmů a zdrojů náboženského poznání, tak i sobě vlastní metodologií. Pro ranou religionistiku znamenala filozofie náboženství mocný impulz.{{Citace monografie | příjmení = Komorovský | jméno = Ján a kol |rok = 1997 | titul = Religionistika a náboženská výchova | vydavatel = F. R. and G. spol. s r.o. | místo = Bratislava | strany = 110–111 | poznámka = dále jen Komorovský (1997)}} Novodobí představitelé filozofie náboženství jsou například [[Rudolf Otto]], [[Friedrich Heiler]] či [[Břetislav Horyna]]. [80] => [81] => ==== Sociologie náboženství ==== [82] => {{viz též|Sociologie náboženství}} [83] => [[Soubor:Max Weber 1894.jpg|náhled|upright=0.9|[[Max Weber]] (1864–1920), jeden ze zakladatelů [[sociologie náboženství]]]] [84] => Sociologie náboženství zkoumá sociální determinovanost (předurčenost) náboženství, důvod jeho vzniku a působení, jeho prvky a strukturu. Dále se zabývá místem, funkcí a rolí náboženství v sociálních systémech včetně zpětného vlivu sociálních systémů na náboženství.Demjančuková (2003), str. 8. Za vlastní zakladatele sociologie náboženství se považují [[Émile Durkheim]] a [[Max Weber]]. Její dějiny lze rozdělit do tří období:{{Citace monografie | příjmení = Bronk | jméno = Andrzej | rok = 2003 | titul = Podstawy nauk o religii | vydavatel = Towarzystwo naukowe | místo = Lublin | strany = 213 | poznámka = dále jen Bronk (2003)}} [85] => [86] => # předklasické období ([[Auguste Comte]], [[Karl Marx|Karel Marx]], [[Herbert Spencer]]), [87] => # klasické období ([[Émile Durkheim]], [[Max Weber]], [[Bronisław Malinowski]]), [88] => # současné období ([[Joachim Wach]], [[Niklas Luhmann]], [[J. Milton Yinger]]). [89] => [90] => ==== Psychologie náboženství ==== [91] => {{viz též|Psychologie náboženství}} [92] => [[Psychologie]] náboženství vznikla na začátku [[20. století]], kdy [[Spojené státy americké|američtí]] badatelé [[Edwin Diller Starbuck]] a [[James H. Leuba|James Henry Leuba]] prováděli dotazníkový průzkum o [[konverze (náboženství)|konverzích]].Waardenburg (1997), str. 82. V roce [[1902]] vydal [[William James]] knihu ''[[Druhy náboženské zkušenosti]]'' ({{Cizojazyčně|en|''The varieties of religious experience''}}). George Wobbermin ji přeložil do němčiny a stal se zakladatelem psychologie náboženství v německy mluvících zemích.Waardenburg (1997), str. 83. Značný přínos měla [[psychoanalýza]] a [[hlubinná psychologie]] a jejich představitelé [[Sigmund Freud]] a [[Carl Gustav Jung]]. Freud vnímal náboženství jako iluzi, kterou si člověk vytváří sám, aby se cítil v bezpečí.{{Citace monografie | příjmení = Skalický | jméno = Karel| rok = 2003| titul = Po stopách neznámého Boha | vydavatel = Trinitas | místo = Svitavy | strany = 66}} Naproti tomu měl Jung k náboženství afirmativní (pozitivní) poměr,Horyna (1994), str. 83. a spatřoval v něm studnici [[archetyp]]ů, ze které může lékař čerpat užitečné paralely.{{Citace elektronické monografie [93] => | příjmení = Zbíral [94] => | jméno = David [95] => | url = http://www.david-zbiral.cz/Psychinterpr.htm#_ftn46 [96] => | titul = Slabost a síla jungovského výkladu náboženství [97] => | vydavatel = David Zbíral [98] => | datum přístupu = 2007-11-26 [99] => }} Z psychologie náboženství metodologicky vycházeli badatelé jako [[Rudolf Otto]], [[Gerardus van der Leeuw]] či [[Friedrich Heiler]].Waardenburg (1997), str. 81. [100] => [101] => ==== Antropologie náboženství ==== [102] => {{viz též|Antropologie náboženství}} [103] => Antropologie náboženství vznikla přibližně ve stejné době, kdy vznikly religionistika i [[antropologie]] jako samostatné obory. Její rozvoj podpořil zejména evolucionismus navazující na [[Charles Darwin|Charlese Darwina]]. Antropologie náboženství staví především na etnologických a antropologických výzkumech ve snaze objasnit takové jevy jako [[šamanismus]], [[animismus]], [[magie]], [[kult předků]] apod.Komorovský (1997), str. 287. Zakladatelem antropologie náboženství byl [[Edward Burnett Tylor]]. V německé oblasti patřili k nejvýznamnějším představitelům [[Leo Frobenius]] a [[Wilhelm Schmidt]]. Antropologie náboženství se vyvinula do dvou hlavních směrů. Prvním je [[Strukturální funkcionalismus|strukturálně funkcionalistický]], reprezentovaný mimo jiné [[Bronisław Malinowski|Bronislawem Malinowskim]] a [[Edward Evan Evans-Pritchard|Edwardem Evans-Pritchardem]], představitelem sociální antropologie. Druhý směr staví na strukturální antropologii a je spojován s [[Claude Lévi-Strauss]]em.Waardenburg (1997), str. 79–80. Do antropologie náboženství výrazně zasáhl i [[James Frazer]] svým dílem ''[[Zlatá ratolest]]'' ({{Cizojazyčně|en|''The Golden Bough''}}). Novější generaci antropologů náboženství představují např. [[Mary Douglas]] či [[Clifford Geertz]], představitel symbolického směru. [104] => [105] => ==== Geografie náboženství ==== [106] => {{viz též|Geografie náboženství}} [107] => Geografie náboženství zkoumá spojitosti mezi zeměpisným prostředím a náboženstvím, vliv zemského povrchu, podnebí, půdy apod. na jednotlivé náboženské procesy a jevy.Komorovský (1997), str. 118. Počátek geografie náboženství spadá do [[16. století]]. Tehdy se začala rozvíjet zejména církevní geografie (mapování expanze křesťanství) a biblická geografie (pokusy o lokalizaci biblických míst). Vývoj geografie náboženství se dále rozvíjel v podobném duchu až do 60. let 20. století. Tehdy nastal průlom, kdy se americký badatel D. E. Sopher a německý etnograf M. Büttner začali dovolávat většího a širšího využití geografie náboženství. Büttner vypracoval tzv. bochumský model, který se zabývá právě vzájemným působením náboženství a geografického prostředí. V současné době se geografie náboženství pěstuje hlavně v [[Polsko|Polsku]], [[Německo|Německu]] a [[Spojené státy americké|USA]]. K nejvýznamnějším představitelům v Německu patří Manfred Büttner, v Polsku Antoni Jackowski a ve Spojených státech D. E. Sopher.{{Citace monografie | příjmení = Matlovič | jméno = René |rok = 2001 | titul = Geografia religií | vydavatel = Prešovská univerzita | místo = Prešov |strany = 12–21}} [108] => [109] => === Fenomenologie náboženství === [110] => {{viz též|Fenomenologie náboženství}} [111] => Na rozdíl od historické religionistiky se fenomenologie náboženství zabývá vzájemným vztahem a uspořádáním náboženských jevů.Komorovský (1997), str 108-109. Jako první užil výraz fenomenologie náboženství [[Pierre Daniel Chantepie de la Saussaye]] v roce [[1887]]; v té době se však neujal ani název, ani metoda.Horyna (1994), str. 95–96. Uznání se oboru dostalo až když takřka o čtyřicet let později vydal [[Gerardus van der Leeuw]] své dílo ''Úvod do fenomenologie náboženství''. Van der Leeuw je tak považován za zakladatele oboru.Mrázek a Heller (2004), str. 58. Podnětem pro jeho vznik byl obrovský nárůst etnografických, archeologických a [[filologie|filologických]] výzkumů, a tedy i shromážděného materiálu, se kterým bylo třeba systematicky pracovat a uspořádat jej. Fenomenologie se k tomu jevila jako dobrý nástroj.Horyna (1994), str. 95–98. [112] => [[Soubor:Edward Burnett Tylor.jpg|náhled|vpravo|[[Edward Burnett Tylor]] (1832–1917), zakladatel [[antropologie náboženství]]]] [113] => K nejvýznamnějším představitelům patří mimo van der Leeuwa i [[Friedrich Heiler]], [[Joachim Wach]] či [[Mircea Eliade]].Horyna (1994), str. 95n. [114] => [115] => === Hermeneutická religionistika === [116] => {{viz též|Hermeneutika náboženství}} [117] => Hermeneutická religionistika neboli hermeneutika náboženství si klade za cíl vyložit smysl a význam náboženství, a to jak v dílčích aspektech, tak v globálním měřítku. Při jejím vzniku hráli důležitou roli filozofové [[Wilhelm Dilthey]] a [[Martin Heidegger]], kteří se zasloužili o vznik klasické [[hermeneutika|hermeneutiky]]. Za klasické představitele hermeneutiky náboženství lze označit [[Joachim Wach|Joachima Wacha]] a [[Mircea Eliade]]ho.Waardenburg (1997), str. 108–112. Hlavním představitelem současné hermeneutiky náboženství je [[Jacques Waardenburg]], zastánce tzv. ''aplikované hermeneutiky''. [118] => [119] => == Religionistika v Česku a na Slovensku == [120] => === Československá religionistika === [121] => Formování religionistiky v [[Československo|Československu]] spadá do doby po [[První světová válka|první světové válce]]. Ústřední postavou badatelského úsilí se stal [[Otakar Pertold]], který roku [[1920]] napsal ''Základy všeobecné vědy náboženské''. [122] => {{Citace elektronické monografie [123] => | url = http://www.religionistika.cz/pertold.htm [124] => | titul = Prof. Otakar Pertold [125] => | vydavatel = Univerzita Pardubice - Katedra religionistiky a filosofie [126] => | rok copyrightu = 2003 [127] => | datum přístupu = 2007-11-26 [128] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20070703105006/http://www.religionistika.cz/pertold.htm [129] => | datum archivace = 2007-07-03 [130] => | nedostupné = ano [131] => }} [132] => Z dalších prací té doby byla významná ''Filosofie náboženství'' ([[1921]]) [[Josef Tvrdý|Josefa Tvrdého]] či stejnojmenná publikace Emiliána Soukupa ([[1935]]). Tvrdý zastával názor, že by se náboženství mělo studovat „zvnějšku“, naopak Soukup tvrdil, že náboženství je záležitostí těch, kteří ho prožívají. V této době se rozvíjel specializovaný výzkum konkrétních náboženství, na kterých se podíleli i českoslovenští výzkumníci, např. zakladatel československé [[egyptologie]] [[František Lexa]], [[Asyriologie|asyrolog]] [[Václav Hazuka]] či [[Bedřich Hrozný]], který je znám rozluštěním [[Chetitština|chetitštiny]]. Největší zastoupení měla československá religionistika na poli [[indologie]], již reprezentovali [[Vincenc Lesný]], [[Leopold Procházka]] či sám Otakar Pertold.Horyna a Pavlincová (2001), str. 60n. [133] => [134] => S příchodem roku [[1948]] a nastávajícího [[komunismus|komunistického režimu]] nastalo pronásledování a útlak. [[Záviš Kalandra]], autor publikací o [[pohanství|pohanských]] [[kult]]ech a staroslovanském náboženství, byl popraven po [[Proces se skupinou Milady Horákové|zinscenovaném procesu]]. Religionistika byla nucena ustoupit do pozadí na bezmála 40 let. Oficiálně zanikla, avšak neoficiálně našla útočiště na teologických fakultách, které pokračovaly v religionistickém výzkumu, avšak v omezené míře. Specializované výzkumy náboženství však pokračovaly. Významná byla opět egyptologie, zastoupena v [[Zbyněk Žába|Zbyňku Žábovi]] a [[Miroslav Verner|Miroslavu Vernerovi]], či indologie, reprezentovaná osobností [[Dušan Zbavitel|Dušana Zbavitele]]. [135] => [136] => Československá religionistika přežívala i v emigraci, ale vzhledem k dobovému pozadí není považována za československou. K emigrantům patřili např. indolog [[Karel Werner (indolog)|Karel Werner]], orientalista [[Jaroslav Krejčí]] či egyptolog [[Jaroslav Černý (egyptolog)|Jaroslav Černý]].Horyna a Pavlincová (2001), str. 68–69. [137] => [138] => === Česká religionistika === [139] => [[Soubor:Department for the Study of Religions, Brno, Czech republic.JPG|náhled|vpravo|upright=0.8|Budova J [[Filozofická fakulta Masarykovy univerzity|Filozofické fakulty Masarykovy univerzity]] v [[Brno|Brně]], sídlo [[Česká společnost pro religionistiku|České společnosti pro religionistiku]]]] [140] => Po roce [[1989]] u nás religionistika opět ožila. V roce [[1990]] byla založena ''Společnost pro studium náboženství'', později přejmenovaná na ''Českou společnost pro studium náboženství'' (ČSSN) (dnes nese název [[Česká společnost pro religionistiku]]). Do jejího čela se postavil [[Jan Heller]] (dalšími předsedy společnosti byli Břetislav Horyna, David Václavík a Tomáš Bubík). Ještě v roce [[1990]] byla uspořádána v [[Liblice|Liblicích]] 1. konference, která měla za úkol zhodnotit současný stav a možnosti religionistiky v Československu. Téhož roku byla ''Česká společnost pro studium náboženství'' přijata za člena [[The International Association for the History of Religions]] (IAHR). Od roku [[1993]] ČSSN vydává dvakrát ročně časopis [[Religio: Revue pro religionistiku]]. Dalším vědeckým časopisem, který je vydáván v rámci české religionistiky, je časopis Pantheon vydávaný od roku 2006. Když roku [[1993]] Jan Heller odstoupil z vedoucí funkce ČSSN, nahradil ho [[Břetislav Horyna]]. Mezi 7.–11. zářím roku 2008 se v Brně konala vůbec první konference ''Evropské asociace pro studium náboženství'' v České republice.{{Citace elektronické monografie [141] => | titul = [142] => | url = http://www.phil.muni.cz/relig/easr2008/ [143] => | datum přístupu = 2008-8-17 [144] => | vydavatel = EASR [145] => | jazyk = anglicky [146] => }} [147] => [148] => Jako první byl obor religionistika otevřen roku [[1992]] na [[Ústav religionistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity|Ústavu religionistiky]] [[Filozofická fakulta Masarykovy univerzity|Filosofické fakulty Masarykovy univerzity]] v [[Brno|Brně]], kde v současné době sídlí i [[Česká společnost pro religionistiku]].{{Citace elektronické monografie [149] => | titul = Ústav religionistiky FF MU [150] => | url = http://www.phil.muni.cz/relig/ [151] => | datum přístupu = 2010-10-16 [152] => | vydavatel = [153] => }} Dále jsou pracoviště v [[Praha|Praze]] na [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|Filozofické fakultě Univerzity Karlovy]], [[Husitská teologická fakulta Univerzity Karlovy|Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy]], v [[Pardubice|Pardubicích]] na [[Filozofická fakulta Univerzity Pardubice|Filozofické fakultě Pardubické Univerzity]], v Olomouci na Filozofické fakultě Univerzity Palackého a nově v Českých Budějovicích na Teologické fakultě Jihočeské univerzity. [154] => [155] => Jako předmět se religionistika vyučuje například v [[Hradec Králové|Hradci Králové]], [[Ostrava|Ostravě]] či [[Ústí nad Labem]]. [156] => [157] => === Slovenská religionistika === [158] => [159] => Religionistika na Slovensku byla jako první vyučována na Filozofické fakultě [[Univerzita Komenského v Bratislavě|Bratislavské univerzity]] v akademickém roce 1990/1991 jako předmět společného základu. O dva roky později byla otevřena jako samostatný obor. V roce 1993 byla ustanovena „Slovenská společnost pro studium náboženství při SAV“ ({{Cizojazyčně|sk|''Slovenská spoločnosť pre štúdium náboženstiev pri SAV''}}). V letech 1995/1996 vznikla na FF UK v Bratislavě samostatná katedra srovnávací religionistiky ({{Cizojazyčně|sk|''Katedra porovnávacej religionistiky''}}). V současnosti je slovenská religionistika zastoupena badateli jako [[Ján Komorovský]], [[Milan Kováč]] či [[Attila Kovács]].{{Citace elektronické monografie [160] => | titul = História pracoviska [161] => | url = http://www.fphil.uniba.sk/index.php?id=637 [162] => | datum přístupu = 2010-10-16 [163] => | vydavatel = Katedra porovnávacej religionistiky [164] => | jazyk = slovensky [165] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20081202022900/http://www.fphil.uniba.sk/index.php?id=637 [166] => | datum archivace = 2008-12-02 [167] => | nedostupné = ano [168] => }} [169] => [170] => == Vztah k teologii == [171] => [[Teologie]] se obecně chápe jako nauka (řeč) o [[Bůh|Bohu]].Horyna (1994), str. 114. Z toho plyne, že vlastním předmětem teologie je [[Bůh]]. Předmětem religionistiky je náboženství ve všech možných podobách a projevech. Pokud teologie vychází z existence Boha, pak religionistika usiluje o vědecké zkoumání náboženství a jejich vzájemné porovnávání bez ohledu na to, které náboženství je pravdivé a které ne. Rozhodovat o „pravdivosti“ či „nepravdivosti“ náboženství nepatří do kompetence religionistiky. Ta se snaží přistupovat k náboženství bez předsudků. Religionista je především odborník na náboženské věci a [[teolog]] především náboženský specialista.Horyna (1994), str. 116. [172] => [[Soubor:Paul Anton de Lagarde.png|náhled|vlevo|upright=0.8|[[Paul de Lagarde]] (1827–1891), jeden z hlavních představitelů německé tzv. náboženskohistorické školy]] [173] => Vztah religionistiky a teologie se diskutuje od konce [[19. století]]. [[Franz Camille Overbeck|Franz Overbeck]] a [[Paul de Lagarde]], představitelé tzv. náboženskohistorické školy ({{Cizojazyčně|de|''religionsgeschichtliche Schule''}}), tehdy vystoupili s tvrzením, že [[křesťanství|křesťanská]] teologie nemůže být vědou, protože nikdy nedostojí požadavku na bezpředsudkovost. Požadovali zrušení teologických fakult, na jejichž místo měly nastoupit religionistické katedry či dokonce fakulty a argumentovali závislostí teologických fakult na [[církev|církvi]] a z toho plynoucí předpojatostí. Jejich postoj byl ovlivněn dobovým [[Filosofie|filozofickým]] [[Pozitivismus|pozitivizmem]], [[Protestantismus|protestantskou]] teologií a procesem [[sekularizace]].Horyna (1994), str. 118n. [174] => [175] => Jiný významný představitel náboženskohistorické školy [[Ernst Troeltsch]] přišel s myšlenkou, že křesťanství sice je nejlepší náboženství, ale nepřekračuje své hranice.Mrázek a Heller (2004), str. 75. Snažil se založit teologii na širší a obecnější základně, totiž na obecné teorii náboženství v jejich dějinném vývoji, a slučoval tak prvky teologie i religionistiky. Není proto divu, že dvojakost zaměření Troeltschovy školy vzbudila kritiku z teologické i religionistické strany.Horyna (1994), str. 119. Názory historickonáboženské školy dopomohly k novým diskuzím mezi religionisty a teology, které byly prospěšné oběma stranám a trvaly až do konce 20. let [[20. století]]. [176] => [177] => Zlom nastal v okamžiku, kdy se objevil [[Karl Barth]]. Podle jeho koncepce jsou všechna náboženství lidským výtvorem, jen křesťanství je Božím Zjevením, tudíž nemůže být jako náboženství zkoumáno. Religionistika se nemá vyjadřovat k předmětu teologie, kterým je Zjevení, a na druhé straně snahy o konstituování teologie na religionistických základech vzbuzují jen „odpor a hněv“. Po odeznění barthovského vlivu se začaly objevovat nové teologické postoje, vesměs nakloněné mezináboženskému dialogu. Rozhodující pro změnu teologických postojů byl [[Druhý vatikánský koncil]].Horyna (1994), str. 120–121. [178] => [179] => V soudobé religionistice platí, že religionistika a teologie nejsou partnery ani nepřáteli, ale dvěma samostatnými obory, které disponují navzájem nezaměnitelnými racionalitami.Horyna a Pavlincová (2001), str. 56. [180] => [181] => == Název == [182] => === Religio === [183] => Význam slova ''religio'' je široký a již v pozdní antice byl sporný.{{Citace monografie | příjmení = König | jméno = Franz | rok = 1994 | titul = Lexikon náboženství | vydavatel = Victoria publishing | místo = Praha | strany = 371}} Podle [[Břetislav Horyna|Břetislava Horyny]]Horyna (1994), str. 21. tento pojem „zahrnuje péči o kultické záležitosti, plnění náboženských příkazů, náboženskou svědomitost, starostlivost, strach, úzkost až pověrečnou úzkost, ale také víru a zbožnost jako postoj člověka k božskému.“ [184] => [185] => [[Etymologie]] slova ''religio'' také není jasná. [[Marcus Tullius Cicero|Cicero]] ve své knize {{Cizojazyčně|la|''De natura deorum''}} ''religio'' odvozoval od slova {{Cizojazyčně|la|''relegere''}} (sebrat, znovu sebrat, brát na něco ohled). [[Lactantius]] vyšel ze slova {{Cizojazyčně|la|''religare''}} (svazovat, znovu svazovat, spojit), čímž měl na mysli vztah člověka k bohu.Komorovský (1994), str 5-6. [186] => [187] => === Religionistika === [188] => Ve světě panují odlišné názory na to, jak by se měl vůbec obor, který zkoumá náboženství, jmenovat. V německé terminologii je to {{Cizojazyčně|de|''Religionswissenschaft''}} a ve francouzské {{Cizojazyčně|fr|''Sciences de la religion''}}. V českém prostředí se nejdříve mluvilo o ''srovnávací vědě náboženské'', než se ujal název ''religionistika''. [189] => [190] => Problém je u anglického názvu oboru. Běžně se užívají názvy {{Cizojazyčně|en|''science(s) of religion(s)''}}, {{Cizojazyčně|en|''comparative (study of) religion(s)''}}, {{Cizojazyčně|en|''history (study) of religion''}} či {{Cizojazyčně|en|''religious studies''}}.Bronk (2003), str. 30. Někteří autoři přitom zdůrazňují, že „náboženství“ (angl. religions) je myšleno v množném čísle, což v českém překladu nelze uplatnit.{{Citace periodika | příjmení = Werner | jméno = Karel | titul = K metodologii studia náboženství se zvláštním ohledem na roli filozofie náboženství a na postavení teologie | časopis = Religio | ročník = 1 | rok = 1993 | číslo = 1 | strany = 8}} Max Müller použil názvu {{Cizojazyčně|en|''science of religion''}}. Je pravděpodobné, že tak chtěl zdůraznit vědeckost nového oboru; jeho název se však nikdy neujal. Existují rozdíly amerického a britského chápání jednotlivých pojmů v názvu a různých postojů, jaké jsou k religionistice zaujímány. [191] => [192] => == Reference == [193] => [194] => [195] => == Literatura == [196] => * BUBÍK, TOMÁŠ; HOFFMANN, HENRYK (eds.), ''Studying Religions with the Iron Curtain Closed and Open. The Academic Study of Religion in Eastern Europe'', Brill Publishing House, Leiden, 2015. {{ISBN|978-9004283077}} [197] => * BUBÍK, TOMÁŠ: ''České bádání o náboženství ve 20. století'', Červený Kostelec, 2010, {{ISBN|978-80-87378-09-0}}. [198] => * {{Citace monografie | příjmení = Heller | jméno = Jan | odkaz na autora = Jan Heller |příjmení2 = Mrázek | jméno2 =Milan | odkaz na autora2 = Milan Mrázek |rok = 2004 | titul = Nástin religionistiky | vydavatel = Kalich | místo = Praha | isbn = 83-7306-132-0}} [199] => * {{Citace monografie | příjmení = Horyna | jméno = Břetislav | odkaz na autora = Břetislav Horyna | rok = 1994 | titul = Úvod do religionistiky | vydavatel = OIKÚMENÉ | místo = Praha | isbn = 80-85241-64-1}} [200] => * {{Citace monografie | příjmení = Horyna | jméno = Břetislav | odkaz na autora = Břetislav Horyna | příjmení2 = Pavlincová | jméno2 = Helena | odkaz na autora2 = Helena Pavlincová |rok = 2001 | titul = Dějiny religionistiky: antologie | vydavatel = Olomouc | místo = Olomouc | isbn = 80-7182-123-3}} [201] => * {{Citace monografie | příjmení = Komorovský | jméno = Ján | odkaz na autora = Ján Komorovský |rok = 1994 | titul = Religionistika: Věda o náboženstvách sveta a jej pomocné disciplíny | vydavatel = Univerzita Komenského | místo = Bratislava | isbn = 80-223-1535-4}} [202] => * {{Citace monografie | příjmení = Paden | jméno = William E | odkaz na autora = William E. Paden |rok = 2002 | titul = Bádání o posvátnu: náboženství ve spektru interpretací | vydavatel = Masarykova univerzita | místo = Brno | isbn = 80-210-2977-3}} [203] => * {{Citace monografie | příjmení = Pals | jméno = Daniel L. |odkaz na autora = Daniel L. Pals | rok = 2015 | titul = Osm teorií náboženství | vydavatel = ExOriente | místo = Praha | isbn = 978-80-905211-2-4}} [204] => * {{Citace monografie | příjmení = Skalický | jméno = Karel | odkaz na autora = Karel Skalický | rok = 1999 | titul = Po stopách neznámého Boha | vydavatel = Trinitas | místo = Svitavy | isbn = 80-86036-19-7}} [205] => * {{Citace monografie | příjmení = Waardenburg | jméno = Jacques | odkaz na autora = Jacques D. J. Waardenburg | rok = 1997 | titul = Bohové zblízka: Systematický úvod do religionistiky | vydavatel = Masarykova univerzita | místo = Brno | isbn = 80-902197-1-3}} [206] => [207] => == Externí odkazy == [208] => * {{Commonscat}} [209] => * {{Wikislovník|heslo=religionistika}} [210] => [211] => === Religionistické organizace === [212] => * Česká společnost pro kognitivní studium kultury [213] => * [http://www.casr.cz/ Česká společnost pro religionistiku] [214] => * Sekce sociologie náboženství Masarykovy české sociologické společnosti [215] => * {{en}} [https://web.archive.org/web/20200321024325/https://www.aarweb.org/ AAR American Academy of Religion] [216] => * {{en}} [http://www.cssr.org/ CSSR The Council of Societies for the Study of Religion] [217] => * {{en}} [http://www.easr.de/ EASR European Association for the Study of Religions] [218] => * {{en}} [http://www.iahr.dk/ IAHR International Association for the History of Religions] [219] => * {{en}} [http://www.naasr.com/ NAASR North American Association for the Study of Religion] [220] => * {{en}} [https://web.archive.org/web/20151211220039/http://www.sssrweb.org/ SSSR Society for the Scientific Study of Religion] [221] => [222] => === Akademická pracoviště === [223] => * [https://web.archive.org/web/20071113064602/http://www.etf.cuni.cz/kat-rel/ Katedra religionistiky Evangelické teologické fakulty UK] [224] => * [https://web.archive.org/web/20110903122708/http://www.htf.cuni.cz/HTF-38.html Katedra religionistiky Husitské teologické fakulty UK] [225] => * [http://religionistika.upce.cz/ Katedra religionistiky Filozofické fakulty UP] [226] => * [http://ufar.ff.cuni.cz/ Ústav filosofie a religionistiky Filosofické fakulty UK] [227] => * [http://www.phil.muni.cz/relig/index.htm Ústav religionistiky] [[Ústav religionistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity|Filozofické fakulty MU]] [228] => [229] => === Religionistická periodika === [230] => * [https://web.archive.org/web/20080105115125/http://religionistika.upce.cz/Pantheon.htm Pantheon, religionistický odborný časopis vydávaný Univerzitou Pardubice] [231] => * [http://www.dingir.cz/ Popularizační časopis Dingir] [232] => * [http://www.phil.muni.cz/relig/religio.php Religio: Revue pro religionistiku, odborný časopis vydávaný Českou společností pro religionistiku] [233] => * [http://www.sacra.cz/ Sacra, studentský religionistický odborný časopis vydávaný studenty ÚR FF MU] [234] => [235] => === On-line religionistické práce === [236] => * [http://www.david-zbiral.cz/religionistika.htm David Sbíral: religionistika] [237] => * {{en}} [http://www.as.ua.edu/rel/studyingreligion.html Studying Religion: An Introduction] [238] => [239] => === Jiné === [240] => * [http://www.cerme.cz Centrum pro religionistiku a multikulturní edukaci] {{Wayback|url=http://www.cerme.cz/ |date=20210507122240 }} [241] => * [https://web.archive.org/web/20070927230727/http://www.sekty.cz/www/index.php Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů] [242] => * [https://web.archive.org/web/20080415095028/http://rpc.czweb.org/ Religionistické poradenské centrum] [243] => * [http://www.htf.cuni.cz/VAR Večerní akademie religionistiky – přednášky pro veřejnost] [244] => * [http://www.religionistika.cz/ Webový rozcestník Religionistika.cz] [245] => [246] => {{nejlepší článek}} [247] => {{Humanitní a společenské vědy}} [248] => {{Autoritní data}} [249] => {{Portály|Náboženství}} [250] => [251] => [[Kategorie:Religionistika| ]] [252] => [[Kategorie:Náboženství a věda]] [253] => [[Kategorie:Humanitní a společenské vědy]] [] => )
good wiki

Religionistika

Symboly představují (zleva doprava): 1. řada: křesťanství, judaismus, hinduismus 2.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Mircea Eliade','19. století','Rudolf Otto','Friedrich Heiler','Joachim Wach','křesťanství','20. století','Jacques Waardenburg','Gerardus van der Leeuw','Německo','Břetislav Horyna','Francie'

Francie

Křesťanství

Německo