Array ( [0] => 15514805 [id] => 15514805 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Rozum [uri] => Rozum [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{různé významy}} [1] => '''Rozum''' je schopnost lidské [[mysl]]i zobecňovat jednotlivé [[zkušenost]]i, pracovat s [[abstrakce|abstraktními]] [[pojem|pojmy]] a činit závěry z předpokladů. V běžném užití má však slovo ''rozum'' a od něj odvozené [[přídavné jméno]] ''rozumný'' širší význam (např. „měj rozum“, „rozumná cena“, „rozumné chování“). [[Etymologie|Etymologicky]] je slovo ''rozum'' [[postverbale]] slovesa rozuměti, a to již v [[Praslovanština|praslovanštině]]. Znamenalo patrně chápavost, schopnost porozumět.{{Citace monografie|jméno=Václav|příjmení=Machek|odkaz na autora=Václav Machek (jazykovědec)|titul=Etymologický slovník jazyka českého|místo=Praha|rok=1971|vydavatel=Nakladatelství ČSAV|stránky=669}} [2] => [3] => == Rozum ve filosofii == [4] => Rozum je jeden z nejdůležitějších [[filosofie|filosofických]] termínů a jeho chápání i hodnocení se u jednotlivých myslitelů a škol liší. [5] => [6] => === Rozlišení pojmů === [7] => [[Platón]] rozlišil dvojí roli rozumu a zavedl pro ně řecká označení ''noésis'' jako „nahlížení věčných podstat“ a ''dianoia'' jako rozmysl či rozvažování v praktických otázkách. Dvojice ''noésis'' – ''dianoia'' se pak v latinské tradici vyskytuje jako ''ratio'' a ''intellectus'' a u [[Immanuel Kant|Immanuela Kanta]] jako ''Vernunft'' (rozum) a ''Verstand'' ([[praktický rozum]], rozvažovací schopnost). V češtině se v podobném smyslu někdy rozlišují přídavná jména rozumový a rozumný. [8] => [9] => === Platón === [10] => Pro Platóna a celou [[Platonismus|platónskou]] tradici je rozum nejvyšší schopností duše, která jediná má přístup k tomu, co je neměnné a věčné. Významným příkladem činnosti rozumu je [[matematika]] a [[geometrie]]. Zatímco rozum je tak obrácen k tomu, co se nemění a nepomíjí, rozvažovací schopnost řídí jako „vozataj“ dva koně vášní, dobré a zlé.Platón, ''Faidros'' 246a aj. Tento obraz rozumu jako „krotitele“ přirozených sklonů a vášní pak hrál ve filosofické tradici velmi důležitou roli. [11] => [12] => === Evropská tradice === [13] => Antickou tradici převzalo [[evropské myšlení]]{{Citace elektronického periodika [14] => | příjmení = Bruckner [15] => | jméno = Pascal [16] => | odkaz na autora = Pascal Bruckner [17] => | titul = Evropské národy: Od kritického myšlení k masochismu [18] => | periodikum = www.euroskop.cz [19] => | url = https://www.euroskop.cz/8613/15419/clanek/evropske-narody-od-kritickeho-mysleni-k-masochismu/ [20] => | jazyk = cs [21] => | datum přístupu = 2021-12-27 [22] => }} prostřednictvím křesťanské [[scholastika|scholastiky]] a jejích pojmů ''ratio'' a ''intellectus''. Zatímco ''ratio'' se především zabývá věčnými věcmi, ''intellectus'' rozvažuje na základě [[poznání]] i zkušenosti. Důraz na rozumové – a tedy [[Spolehlivost|spolehlivé]] – poznání stojí u kořene evropské vědy a její snahy o matematizaci skutečnosti. Myšlenka Božího nebo také světového rozumu, pevného a dokonalého řádu, který má člověk poznávat, je základem novověkého [[racionalismus|racionalismu]], kdežto spíše praktická orientace britského myšlení stavěla do popředí zkušenost. Rozum se pak projevuje spíše jako '''intelekt''', schopnost zobecňování a zacházení s pojmy na základě smyslových zkušeností ([[empirismus]]). [23] => [24] => Immanuel Kant obnovil dvojí pojetí rozumu jako [[a priori|apriorního]] (''Vernunft'') a empirického či [[a posteriori|aposteriorního]] (''Verstand''), který pracuje se smyslovými zkušenostmi. Vlastní rozum však ještě rozdělil na „čistý“ (teoretický) a „praktický“ zejména proto, aby obhájil nezávislost „říše svobody“ či „říše účelů“ lidského jednání a [[etika|etiky]] na přírodě jako „říši nutnosti“, ovládané přírodními zákony. [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|Hegel]] sice uznává Kantovo rozlišení, nespokojuje se však s pojetím rozumu jen jako lidské schopnosti a vrací se ke starší představě „světového“ či [[Absolutní rozum|absolutního rozumu]], který nezávisí na jednotlivém člověku. Tento rozum ovšem u Hegela není nadčasový, nýbrž teprve vzniká a probouzí se v dějství světa a ducha. Právě tuto představu absolutního rozumu zpochybnil už [[Friedrich Nietzsche]], zejména jí však silně otřásly [[Válka|války]] a [[Zločin|zločiny]] [[20. století]], takže moderní filosofové hledají skromnější formy rozumu, jako je komunikativní rozum diskuse u [[Jürgen Habermas|J. Habermase]] a dalších. [25] => [26] => == V katolické teologii == [27] => Pojetí rozumu v oficiální [[římskokatolická církev|římskokatolické]] [[teologie|teologii]] je založeno na vztahu k [[Víra|víře]] a [[Vůle (psychická vlastnost)|vůli]] člověka. [[Víra]] vyžaduje, aby člověk rozumem i vůlí pochopil a přijal [[zjevení]], které [[Bůh]] uskutečnil svými činy ([[Skutek|skutky]]) a [[Slovo|slovy]]. Bůh hovoří k člověku skrze viditelné stvoření ([[Smyslové vnímání|smyslově vnímatelné]]{{Citace elektronického periodika [28] => | titul = Smyslové vnímání a vědomí člověka - ABZ.cz: slovník cizích slov [29] => | periodikum = slovnik-cizich-slov.abz.cz [30] => | url = https://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/smyslove-vnimani-a-vedomi-cloveka [31] => | datum přístupu = 2021-12-27 [32] => }}). [[Hmotný vesmír]] se představuje rozumu člověka, aby v něm četl stopy svého [[Stvořitel]]e. Víra stojí nad rozumem, ale nikdy nemůže být opravdový rozpor mezi vírou a rozumem, neboť Bůh, který zjevuje [[náboženské tajemství|tajemství]] a sděluje víru, vložil také do lidského ducha světlo rozumu a tento Bůh nemůže ani popřít sám sebe a ani [[pravda]] nemůže odporovat pravdě. Tuto teorii nově obhajuje a popisuje [[encyklika]] [[Fides et ratio]]. [33] => [34] => == Odkazy == [35] => [36] => === Reference === [37] => [38] => [39] => === Související články === [40] => * [[Duše]] [41] => * [[Inteligence]] [42] => * [[Mysl]] [43] => * [[Poznání]] [44] => * [[Racionalismus]] [45] => *[[Racionalita]] [46] => *[[Zdravý rozum]] [47] => *[[Intuice]] [48] => *[[iluze]] [49] => [50] => === Literatura === [51] => * P. Aubenque, ''Rozumnost podle Aristotela''. Praha: OIKOYMENH, 2003 - 268 s. {{ISBN|80-7298-075-0}} [52] => * J. W. Burrow, ''Krize rozumu : evropské myšlení 1848-1914''. Brno: CDK 2004 - 295 s. {{ISBN|80-7325-025-X}} [53] => * R. Descartes, ''Rozprava o metodě''. Poznámky a doslov Jan Patočka. Praha: Svoboda, 1992 - 67 s. {{ISBN|80-205-0216-5}} [54] => * R. Descartes, ''Regulae ad directionem ingenii (Pravidla pro vedení rozumu).'' Praha: OIKOYMENH, 2000 - 314 s. ; 21 cm {{ISBN|80-7298-000-9}} [55] => * E. Gellner, ''Rozum a kultura: historická úloha racionality a racionalismu''. Brno: CDK, 1999 - 188 s. {{ISBN|80-85959-44-5}} [56] => * M. Heidegger, ''Fenomenologická interpretace Kantovy Kritiky čistého rozumu''. Praha: OIKOYMENH, 2004 - 343 s. {{ISBN|80-7298-124-2}} [57] => * D. Hume, ''Zkoumání o lidském rozumu''. Praha: Svoboda, 1996 - 235 s. {{ISBN|80-205-0521-0}} [58] => * I. Kant, ''Kritika čistého rozumu''. Praha: OIKOYMENH, 2001 - 567 s. {{ISBN|80-7298-035-1}} [59] => * I. Kant, ''Kritika praktického rozumu''. Praha: Svoboda, 1996 - 306 s. {{ISBN|80-205-0507-5}} [60] => * J. Locke, ''Esej o lidském rozumu''. Praha: Svoboda, 1984 - 407 s [61] => [62] => === Externí odkazy === [63] => * {{Commonscat}} [64] => * {{Wikislovník|heslo=rozum}} [65] => * {{Wikicitáty|téma=Rozum}} [66] => * T. Machula, ''[https://www.youtube.com/watch?v=F8eP567pDMo Teoretický a praktický rozum]''. Video z projektu [http://www.fizami.cz Filosofie (asi) za minutu]. [67] => [68] => * {{en}} [69] => * [http://plato.stanford.edu/entries/kant-reason/ ''Stanford encyclopedia of philosophy'', heslo Kant’s account of reason] [70] => * [http://plato.stanford.edu/entries/practical-reason-med/ ''Stanford encyclopedia of philosophy'', heslo Medieval theories of practical reason] [71] => [72] => {{Autoritní data}} [73] => {{Portály|Filozofie}} [74] => [75] => [[Kategorie:Epistemologie]] [76] => [[Kategorie:Psychické vlastnosti]] [] => )
good wiki

Rozum

Rozum je schopnost lidské mysli zobecňovat jednotlivé zkušenosti, pracovat s abstraktními pojmy a činit závěry z předpokladů. V běžném užití má však slovo rozum a od něj odvozené přídavné jméno rozumný širší význam (např.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Víra','Platón','Etymologie','pojem','teologie','zjevení','postverbale','Skutek','Jürgen Habermas','Spolehlivost','Zločin','Stvořitel'

Etymologie

Etymologie je vědecká disciplína zabývající se původem a vývojem slov v jazyce.

Platón

Pojem

Skutek

Spolehlivost

Stvořitel

Teologie

Víra

Zjevení

Zločin