Array ( [0] => 15483004 [id] => 15483004 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Rytíř [uri] => Rytíř [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Codex Manesse Ulrich von Liechtenstein.jpg|náhled|Vyobrazení středověkého rytíře, v tomto případě [[Oldřich z Lichtenštejna|Oldřicha z Lichtenštejna]]]] [1] => {{Různé významy|tento=středověkém válečníkovi šlechtického původu}} [2] => [3] => '''Rytíř''' (z [[němčina|německého]] ''Ritter'', ''jezdec'') je označení [[středověk]]ého bojovníka – obrněného jezdce (latinsky ''miles'', pl. ''milites''). [4] => [5] => == Charakteristika == [6] => Rytíři byli středověcí válečníci [[Šlechta|šlechtického]] původu, kteří bojovali převážně na koních. Ve [[Vrcholný středověk|vrcholném středověku]] byl každý rytíř automaticky šlechticem, ale ne každý šlechtic rytířem, protože k pasování na rytíře bylo potřeba, aspoň v prvních obdobích, prokázat statečnost a věrnost. Oblékal se do těžké kovové [[zbroj]]e, jež se skládala z [[kroužkové brnění|brnění]], [[přilba|přilby]] a [[štít]]u. Jeho hlavními zbraněmi byl [[meč]] a dlouhé [[kopí]], mimo to se často používaly zbraně jako [[sekera]], [[válečné kladivo|kladivo]] či [[palcát]]. Těžkooděná jízda představovala elitu a ve většině bitev i rozhodující sílu středověkého vojska. Úpadek nastal až za [[Stoletá válka|stoleté války]], kdy [[Francie]], do té doby velmoc spoléhající se na rytíře, utrpěla mnoho těžkých porážek od anglických lučištníků. [[Jezdectvo]] se od té doby razantně změnilo kvůli nástupu účinnějších střelných zbraní a úplného obnovení se jezdectvo dočkalo v 17. století, ale už v podobě [[husar]]ů a [[dragoun]]ů. [7] => [8] => Rytířův nejcennější majetek byl [[kůň]]. Nosil ho jak do bitev a válek, tak při turnajích a kláních. Jeho válečný kůň byl těžce obrněn jako rytíř a často musel nést váhu více než 120 kg. Rytíř měl 3 typy koní; válečný (na kterém bojoval a účastnil se klání), jezdecký (na kterém se pohyboval ve volném čase) a [[soumar]] (který nosil jeho osobní majetek). Bohatí rytíři a feudálové pak ještě vlastnili výstavní koně, určené především pro přehlídky a slavnosti, do bojů však na nich nejezdili. Někteří koně byli speciálně cvičeni k tomu, aby napadali soupeře, ale to se později přestalo praktikovat, jelikož napadali i koně ostatních rytířů. [9] => [10] => == Počátky rytířstva == [11] => První zmínky o rytířském stavu se objevují kolem roku [[1000]], kdy se v latinských písemných pramenech začíná používat výraz ''miles peditesque'', což byl bojovník na koni, kterého povolával vládce určitého území v případě války do boje. Kolem roku [[1030]] už výraz ''miles peditesque'' označuje příslušníka určité elitní společenské vrstvy, která se označuje jako ''ordo equestris'' nebo ''ordo militaris''. Ve [[Francie|Francii]], kolébce rytířstva, se jí říká ''chevalerie'' a ve [[Svatá říše římská|Svaté říši římské]] ''ritterstand'', rytířstvo. V počátcích historie rytířstva nebylo označení rytíř šlechtickým titulem. Rytíř byl elitní bojovník, většinou neurozeného původu. Rodokmen nehrál žádnou roli, důležitá byla osobní odvaha a způsobilost k boji. Rytíř však většinou pocházel z bohaté rodiny, nebo musel mít alespoň bohaté a štědré příbuzné nebo rodinné přátele, jelikož bitevní kůň a zbroj stály nemalé jmění. Označení rytíř, jako šlechtický titul, se začíná používat až ve [[12. století]], kdy se ale řada urozenců pyšní tímto titulem, aniž by si ho dle skutečných rytířských zásad zasloužili. [12] => [13] => == Rytíř, šlechtic == [14] => [[Soubor:Cleric-Knight-Workman.jpg|náhled|vlevo|Středověké dělení společnosti na tři obce: duchovní, rytíře a dělníky]] [15] => Rytířem se mohl stát výlučně mladý muž. Zpočátku se od něj nevyžadoval urozený původ, později se však stal základní podmínkou. Šlechtičtí synkové byli pro rytířství vychováváni již od dětství. Jako pážata a panoši sloužili významným šlechticům a seznamovali se tak se zásadami života rytíře. Cvičili se také v zacházení se zbraní a v boji. Teprve když prokázali odvahu a statečnost ve válce, mohli být pasováni na rytíře. Zpravidla se tak stalo po první bitvě, které se budoucí rytíři mohli zúčastnit již ve věku kolem patnácti let. Později věk pasovaných jinochů stoupal. [16] => [17] => Rytíři se také začali, především v době [[Křížové výpravy|křížových výprav]] seskupovat do [[Rytířský řád|rytířských řádů]], které si dávaly úkoly obvykle související se službou Bohu nebo panovníkovi. Tento zvyk se postupem času změnil a z členství v jednotlivých řádech se stala prestižní záležitost. Ostatně dodnes se v mnoha zemích světa udělují [[Rytířský řád|rytířské řády]] za službu vlasti atp., například ve Francii [[Řád čestné legie]] nebo v Anglii [[Řád britského impéria]]. [18] => [19] => == Pasování == [20] => [[Soubor:Accolade.jpg|náhled|Panovník pasuje rytíře na obraze [[Alphonse de Neuville]]]] [21] => Pasování na rytíře byl slavnostní obřad, který měl probíhat v [[kostel]]e. Většinou se však odehrával přímo na bojišti před zahájením bitvy či po ní. Rytíře pasoval [[panovník]] nebo jeho zástupce (v [[Česko|českých]] zemích jen [[král]]). V raném středověku ale mohl rytíře pasovat kterýkoliv jiný rytíř (příkladem je třeba rytíř [[Vilém Maréchal]], který pasoval na rytíře svého pána a následníka anglického trůnu, mladého [[Jindřich Mladík|Jindřicha Mladíka]]). Mladý bojovník před tím, kdo ho pasoval, poklekl a přednesl předepsanou přísahu. Poté ho pasující lehce udeřil (původně dlaní na tvář, později i plochou stranou meče na obě ramena) a předal přilbu, štít, ostruhy a připnul mu pás s mečem jako odznak rytířství (odtud pochází výraz pasování). [22] => [23] => == Mravní kodex == [24] => Rytířstvo se od ostatních společenských vrstev [[feudalismus|feudální]] společnosti odlišovalo nejen svou specifickou zbrojní vybaveností a charakteristickým jízdním způsobem boje, ale především systémem hodnot. Součástí mravního kodexu rytířů bylo naplňování tří zásad: [25] => * ''statečnost'' (prouesse), tedy schopnost dokázat fyzickou sílu a odvahu v boji [26] => * ''věrnost'' (loyaulté), věrnost pánovi, dodržování [[vazal]]ských slibů, spolupráce v boji [27] => * ''štědrost'' (largesse), rytíř uskutečňuje šlechetné myšlenky nebo činy, láska k bližním, charita, velkorysost. [28] => Na přelomu 12. a 13. století se objevila další hodnota – ''zdvořilost'' (courtoisie), tedy způsoby dvorsky vychovaného rytíře, ohleduplného k ženám. Pojem, který je u rytíře spojen se všemi ostatními hodnotami je ''čest'' (honneur), tedy plnění veškerých povinností, které vyplývaly z postavení rytíře vůči jeho pánovi i vůči poddaným. Koncem 12. století se [[katolická církev|církvi]] podařilo zcela si podřídit rytířstvo a přibyla další zásada – ''víra'' (religion). Zásada od té chvíle nejdůležitější. Z rytíře se stává miles Christi, voják [[Ježíš Kristus|Kristův]] a služebník [[Hospodin|Boží]]. Chování rytířů se tak řídilo pravidly, která se ujala v mnoha zemích západní a střední Evropy. Svojí přísahou se rytíř zavazoval, že bude dodržovat zásady, které byly spojeny s životem pravého křesťanského bojovníka. Patřila mezi ně především oddanost panovníkovi a zemi, jimž měl rytíř statečně sloužit. Zároveň měl zachovávat věrnost [[Bůh|Bohu]] a církvi a šířit [[křesťanství|křesťanskou]] víru mečem. Slušelo se také ochraňovat slabé a pomáhat vdovám a sirotkům. Důsledkem porušení slibu byla ztráta rytířské cti, jež byla pokládána za nejvyšší hodnotu. [29] => [30] => == Turnaje == [31] => {{viz též|Rytířský turnaj}} [32] => [[Soubor:Louvre-peinture-francaise-paire-de-chevaliers-romantiques-p1020301.jpg|náhled|vlevo|Souboj dvou rytířů, umístění v [[Louvre|Louveru]]]] [33] => Na turnajích si rytíři zdokonalovali techniku boje. Rytířské turnaje a klání pomáhaly k utváření rytířské mentality a morálky – dodržení daného slova, odvahy, péče o dobrou pověst. [34] => Rytířské turnaje nevyhlašovali [[král]]ové, jelikož pro Bohem pomazané se neslušelo podporovat zábavu, kterou církev zatratila. Rytířský turnaj tedy organizovala [[šlechta]] – vévodové, hrabata a příbuzní králů. Jednotliví šlechtici byli také [[mecenáš]]i turnajových rytířů a poskytovali svým favoritům finance na výzbroj a koně. Původní rytířské turnaje nebyly soubojem dvou soupeřů, tak jak to známe z romantických knih a filmů, ale v boji stály proti sobě dvě skupiny rytířů. V čele každé skupiny stál feudál, který skupině velel. Dále následovali jeho rytíři, nebo rytíři, které za tímto účelem najal. Po nich pak v hierarchii stáli štítonoši či panoši, korouhevníci a bakaláři, tedy „rytířští učni“. Někdy se v týmu objevili i seržanti, tedy [[žoldnéř]]ští jezdci neurozeného původu. Turnaje se odehrávaly téměř nepřetržitě, každý týden, jen v době [[Vánoce|Vánoc]] a [[Velikonoce|Velikonoc]] nastal klid. [35] => [36] => [[Soubor:Turnierbuch des René von Anjou 22.jpg|náhled|Turnaj dvou rytířských skupin pod vedením [[Seznam bretaňských vévodů|vévody z Bretaně]] a [[Bourboni|vévody z Bourbonu]] ve Francii v polovině 15. století]] [37] => Průběh turnaje připomínal dnešní sportovní utkání. Jednotlivé týmy se setkaly v boji v přesný den a čas. Místo souboje – ''champ'' – bylo ohraničené, ale neupravené a záměrně plné překážek – křoví a stromů, stodol, vinic a příkopů, někdy byla součástí herního pole i celá vesnice. Herní pole připomínalo bojiště. Cílem bylo najít si v druhé, nepřátelské skupině rytířů konkrétního protivníka a pak společným útokem zahnat toto druhé mužstvo na útěk. Úkolem turnajového rytíře bylo porazit co nejvíce protivníků a především jich co nejvíce zajmout, jelikož turnaj byl pro bojovníky nejen zábavou, ale i zdrojem příjmu. Vítězi patřila zbroj zajatého a výkupné za jeho osobu. Nejobávanější rytíři se tak snažili zajmout toho nejbohatšího z druhé družiny, který byl ale většinou nejvíc chráněn svými druhy. [38] => [39] => Největším úspěchem bylo vyhodit protivníka kopím ze sedla, což nebylo vůbec jednoduché, jelikož kopí byla křehká a tříštila se. Kromě útoku kopím se používaly také meče a další zbraně. Tak jak se postupem času zjemňovaly mravy rytířů, zjemňoval se i způsob vedení rytířských turnajů. Ve vrcholném středověku už bojovali proti sobě jen dva soupeři, kteří si už záměrně nezasazovali tvrdé, často smrtelné rány, jež byly časté v raném středověku. Toto klasické, elegantnější a dnes obecně známé turnajové klání vrcholného středověku se nazývalo ''tjos'' či ''joute''. [40] => [41] => == Rytířská kultura == [42] => Jedním z impulsů šíření rytířství byla také kultura vázaná k rytířství tzv. '''kurtoazie'''. Kurtoazie pochází z francouzštiny a znamená dvornost či zdvořilost. Známé jsou některé milostné písně, které skládali a zpívali [[Minnesang|minesengři]] a [[trubadúr|trubadúři]]. Ale kurtoazie není jen soubor zásad pro jednání se slabším pohlavím, ale také chování k jiným rytířům. Tj. snaha o důstojné zachovávání hierarchie, jež není pro osobu nižšího postavení ponižující. Zahrnuje také jakési [[válka|válečné]] konvence. Například šlechtic, který bezdůvodně neušetřil svého zraněného či vzdávajícího se urozeného soupeře, ztrácel čest a to se všemi důsledky. Jde tedy o vytvoření pravidel morálky a slušnosti, jež určují chování rytíře za všech okolností. [43] => [44] => == Rytířský epos a román == [45] => [[Soubor:Don Quijote and Sancho Panza.jpg|náhled|Don Quijote a Sancho Panza – rytířství zasazené do moderní doby]] [46] => Rytířskými ctnostmi bývaly štědře obdařeny postavy vystupující v hrdinských eposech – rozsáhlých básnických skladbách, které vyprávěly příběhy o panovnících nebo slavných válečnících. Mezi nejznámější patří [[Píseň o Rolandovi|písně o franském rytíři Rolandovi]] (je součástí básní o [[Karel Veliký|Karlu Velikém]] (''[[chansons de geste]]'') nebo španělském bojovníku proti Arabům [[Cid]]ovi (''[[Píseň o Cidovi|Cantar de mío Cid]]''). Středověká literatura rytířství hojně oslavovala a vytvářela až bájný obraz rytíře. Ideální rytíř je hrdina až k sebezničení, statečný a chytrý, neúnavný ochránce krále a víry. Ideál a skutečnost se však často rozcházely. Soudobý scholastický filosof sv. [[Anselm z Canterbury]] proto napsal, že „rytířství se rovná ničemnosti“. [47] => [48] => Hrdinské eposy skládali původně potulní zpěváci a sami je také šířili. Putovali od hradu k hradu a svoje díla přednášeli před vznešenou společností. Šlechta ani panovníci však většinou nerozuměli latině, která se dosud v literatuře výhradně používala, proto se epické básně a také milostné písně skládaly v národních jazycích (francouzštině, němčině apod.). Tak bylo ve středověké literatuře překonáno výsadní postavení latiny a duchovních, kteří jako jediní tento jazyk ovládali.{{Doplňte zdroj}} [49] => [50] => Hrdinský epos nahradil později rytířský román, který byl psán nejenom ve verších, ale také v próze. Jeho hrdinou již nebyl rytíř – bojovník, ale rytíř, který prožívá nejrůznější dobrodružství, často během svých cest. Idealizoval svět vysoké šlechty a obsahoval i fantastické prvky. Takové byly romány francouzského autora Chrétiena de Troyes o bájném králi [[Král Artuš|Artušovi]] a jeho rytířích kulatého stolu (''Lancelot neboli Vozíček'', ''Parsifal neboli Vyprávění o grálu'' ad.), které vycházely ze starých keltských pověstí. V českém prostředí vznikla na konci 13. století veršovaná skladba [[Alexandreis]], pojednávající o životě a činech starověkého vládce Alexandra Velikého. Neznámý autor v ní vyjádřil svůj názor na příkladné chování šlechtice a zobrazil poměry v Čechách za vlády posledních [[Přemyslovci|Přemyslovců]]. [51] => [52] => == Galerie == [53] => [54] => Soubor:Battle of Legnica1241-From Legend of Saint Hedwig.jpg|[[Bitva u Lehnice]] mezi evropskými rytíři a Tatary během [[Mongolský vpád do Evropy|mongolského vpádu do Evropy]] [55] => Soubor:Batalla del Puig por Marzal de Sas (1410-20).jpg|[[Aragonská koruna|Aragonští]] rytíři v [[Bitva u Poitiers (1356)|bitvě s Maury]] během [[Reconquista|reconquisty]] ve Španělsku [56] => Soubor:Crécy - Grandes Chroniques de France.jpg|[[Bitva u Kresčaku]] roku 1346, v níž na francouzské straně zahynul český král [[Jan Lucemburský]] [57] => Soubor:King Henry V at the Battle of Agincourt.jpg|Anglický král [[Jindřich V. Plantagenet|Jindřich V.]] v bitvě u Azincourtu během [[Stoletá válka|stoleté války]] mezi Anglií a Francií [58] => Soubor:The Two Armies at the Battle of Ravenna.jpg|Dvě rytířské armády před bitvou u Ravenny roku 1512 během [[Válka ligy z Cambrai|války ligy z Cambrai]] [59] => [60] => [61] => == Odkazy == [62] => [63] => === Literatura === [64] => * {{Citace monografie | příjmení = Bůžek | jméno = Václav | odkaz na autora = Václav Bůžek | příjmení2 = Koreš | jméno2 = František | odkaz na autora2 = | příjmení3 = Mareš | jméno3 = Petr | odkaz na autora3 = | spoluautoři = ŽITNÝ, Miroslav. | titul = Rytíři renesančních Čech ve válkách| url = | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2016 | vydání = | počet stran = 406 | kapitola = | strany = | isbn = 978-80-7422-409-6}} [65] => * {{Citace sborníku | příjmení = Cardini | jméno = Franco | odkaz na autora = Franco Cardini | titul = Válečník a rytíř | příjmení sestavitele = Le Goff | jméno sestavitele = Jacques | odkaz na sestavitele = Jacques Le Goff | sborník = Středověký člověk a jeho svět | vydavatel = Vyšehrad | místo = Praha | rok vydání = 1999 | isbn = 80-7021-274-8 | strany = 69–99}} [66] => * {{Citace monografie | příjmení = Duby | jméno = Georges | odkaz na autora = Georges Duby | titul = Rytíř, žena a kněz : manželství ve Francii v době feudalismu | vydavatel = Garamond | místo = Praha | rok = 2003 | počet stran = 238 | isbn = 80-86379-44-2}} [67] => * {{Citace monografie | příjmení = Duby | jméno = Georges | odkaz na autora = Georges Duby | titul = Tři řády | vydavatel = Argo | místo = Praha | rok = 2008 | počet stran = 399 | isbn = 978-80-7203-966-1}} [68] => * {{Citace monografie | příjmení = Flori | jméno = Jean | odkaz na autora = Jean Flori | titul = Rytíři a rytířství ve středověku | vydavatel = Vyšehrad | místo = Praha | rok = 2008 | počet stran = 253 | isbn = 978-80-7021-897-6}} [69] => * {{Citace sborníku | příjmení = Flori | jméno = Jean | odkaz na autora = Jean Flori | titul = Rytířství | příjmení sestavitele = Le Goff | jméno sestavitele = Jacques | odkaz na sestavitele = Jacques Le Goff | příjmení sestavitele2 = Schmitt | jméno sestavitele2 = Jean-Claude | odkaz na sestavitele2 = Jean-Claude Schmitt | sborník = Encyklopedie středověku | vydavatel = Vyšehrad | místo = Praha | rok vydání = 2008 | isbn = 978-80-7021-917-1 | strany = 588–598}} [70] => * {{Citace periodika | příjmení = Jan | jméno = Libor | odkaz na autora = Libor Jan | titul = Zrod rytířství ve středověku. Pronikání rytířských ideálů do českých zemí | periodikum = Dějiny a současnost | ročník = XXXVIII | číslo = 7 | strany = 10–12 | issn = 0418-5129}} [71] => * {{Citace monografie | příjmení = Jones | jméno = Robert | odkaz na autora = | titul = Rytíři. Jejich svět a doba | vydavatel = Brána | místo = Praha | rok = 2013 | počet stran = 232 | isbn = 978-80-7243-669-9}} [72] => * {{Citace monografie | příjmení = Iwanczak | jméno = Wojciech | odkaz na autora = Wojciech Iwanczak | titul = Po stopách rytířských příběhů : rytířský ideál v českém písemnictví 14. století | vydavatel = Argo | místo = Praha | rok = 2001 | počet stran = 273 | isbn = 80-7203-338-7}} [73] => [74] => === Související články === [75] => * [[Šlechta|Šlechtic]] [76] => * [[Křížové výpravy]] [77] => * [[Rytířský řád|Rytířské řády]] [78] => * [[Richard I. Lví srdce]] [79] => * [[Jindřich Mladík]] [80] => * [[Vilém Maréchal|Vilém le Maréchal]] [81] => * [[Godefroy z Bouillonu|Godefroi z Bouillonu]] [82] => * [[Přemysl Otakar II.]] [83] => * [[Jan Lucemburský]] [84] => * [[Maxmilián I. Habsburský]] [85] => * [[Seznam rytířských rodů v Rakousku a Rakousku-Uhersku]] [86] => [87] => === Externí odkazy === [88] => * {{Commonscat|Knights|Rytíři}} [89] => * {{Wikicitáty|téma=Rytíř}} [90] => * {{Wikislovník|heslo=rytíř}} [91] => * {{en}} [http://www.heraldica.org/topics/orders/ordhist.htm Historie rytířských řádů na Heraldice] [92] => * Chládková, V. a kol. Ze staročeské terminologie sociálních vztahů (rytieř). ''[[Slovo a slovesnost]]'', 41, 1980, s. 62–71. Dostupné online (http://sas.ujc.cas.cz/archiv.php?art=2655). [93] => [94] => {{Autoritní data}} [95] => {{Portály|Středověk}} [96] => [97] => [[Kategorie:Rytíři| ]] [98] => [[Kategorie:Rytířské tituly]] [] => )
good wiki

Rytíř

Oldřicha z Lichtenštejna Rytíř (z německého Ritter, jezdec) je označení středověkého bojovníka - obrněného jezdce (latinsky miles, pl. milites).

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Rytířský řád','Šlechta','Jindřich Mladík','Jan Lucemburský','Vilém Maréchal','Francie','král','Křížové výpravy','Stoletá válka','Jindřich V. Plantagenet','středověk','kůň'

Francie

Král

Kůň

Šlechta

Středověk