Array ( [0] => 15506402 [id] => 15506402 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Supinum [uri] => Supinum [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Supinum''' ({{Vjazyce2|la|''supinus''}} – „obrácený vzhůru“; motivace názvu je nejasná), někdy též apokapát neboli způsob zkrácený, je [[slovesný způsob]] [[sloveso|slovesa]] v některých [[Jazyk (lingvistika)|jazycích]]. Využití se v různých jazycích liší, zpravidla následuje po slovesech pohybu. Významově je blízké [[konjunktiv]]u, formou však připomíná [[infinitiv]] a vyjadřuje účel, smysl, cíl pohybu, záměr, jako „jít spat“. Ve většině jazyků je vždy nahraditelný konjunktivem; na rozdíl od konjunktivu však není vázán ke konkrétnímu podmětu. [1] => [2] => == Slovanské a baltské jazyky == [3] => V [[Praslovanština|praslovanštině]] se supinum tvořilo od [[Slovesný vid|nedokonavých sloves]] a užívalo se po slovesech pohybu. Jeho [[předmět (mluvnice)|předmět]] měl [[genitiv]]ní formu (např. stč. ''příde súdit '''živých i mrtvých'''''). Ze slovanských jazyků se dodnes zachovalo pouze v [[Dolnolužičtina|dolnolužičtině]] a ve [[Slovinština|slovinštině]]. [4] => ; V češtině [5] => V [[historický vývoj češtiny|pračeštině]] se supinum tvořilo [[koncovka (mluvnice)|koncovkou]] '''–t''', méně často '''–c'''; u sloves, jejichž infinitiv má dlouhou [[samohláska|samohlásku]], byla v supinu samohláska krátká, např.: [6] => * ''spáti'' – ''spat'' (tato forma se zachovala v knižní vazbě ''jít spat'') [7] => * ''bráti'' – ''brat'' [8] => * ''péci'' – ''pec'' [9] => [10] => V období rané staré češtiny supinum zaniklo a bylo postupně nahrazeno infinitivem (např. ''král šel '''spáti'''''). Supinum ale zanechalo svou stopu v češtině tím, že jeho koncovka –t (tvrdá, supinová) začala pronikat do infinitivu a začala nahrazovat původní infinitiv zakončený na -ti. Infinitivní zakončení –t definitivně převládlo v průběhu [[20. století]], infinitivní tvary zakončené –ti se v současnosti považují za zastaralé nebo knižní. [11] => [12] => ;Ve slovenštině [13] => [14] => Podobně jako v češtině ustoupila forma infinitivu od zakončení na –i, ale oproti češtině si zachovala infinitivní měkkost s –ť. [15] => ;Ostatní slovanština [16] => Ve většině [[slovanské jazyky|slovanských jazyků]] (jako v češtině) v pozdější době supinum zaniklo resp. splynulo s tvarově i významem blízkým [[infinitiv]]em. Zachováno zůstalo ve [[slovinština|slovinštině]] a [[dolnolužická srbština|dolnolužické srbštině]]: [17] => * [[staroslověnština]]: supinum končilo na '''-tъ''': ''Ne minte, jako pridъ razoritъ zakona li prorokъ.'' [18] => * dolnolužická srbština: Tvar supina vzniká záměnou koncového měkkého '''-ś, -ć''' [[infinitiv]]u na '''-t''' (''Źi knigły tam donjast!'', infinitiv ''kupowaś'', supinum ''kupowat'', inf. ''źěłaś'' – sup. ''źěłat''); pokud infinitiv končí na '''-c''', přidává se '''t''' (inf. ''woblac'' – sup. ''woblact''). [19] => * [[slovinština]]: Supinum se rovněž tvoří z infinitivu vypuštěním koncového '''i''', např. inf. ''spati'' – sup. ''spat'', inf. ''speči'' – sup. ''speč'' (''Pojdi z menoj na morje veslat''). [20] => [21] => V [[litevština|litevštině]] se:supinum tvoří z kmene infinitivu koncovkou '''-tų''', např. ''Jis nuėjo medžiotų'' (Šel lovit.). V současnosti se vyskytuje již jen v některých východních [[aukštocká nářečí|aukštockých nářečích]]. Ve spisovném jazyce je nahrazované infinitivem. [22] => [23] => == Latina == [24] => V [[latina|latině]] bývá supinum zakončeno na '''–tum''', méně často '''–sum'''. Jeho funkce je v podstatě trojí: [25] => [26] => # Samostatně se klade po slovesech pohybu (''ire, venire'' apod.) a posílání (''mittere'') namísto infinitivu a vyjadřuje cíl nebo účel daného děje: např. ''Dormitum imus'' (= Jdeme spát). Zde má stejnou funkci jako zřídka se objevující archaismus v českém spojení ''jít spat''. Tento typ se někdy označuje též jako tzv. ''supinum I''. [27] => [28] => V redukované podobě, zakončené na ''-tu'' nebo ''-su'', se supinum klade po určitých adjektivech zpravidla zakončených na -ilis/e: e. g. ''horribile visu'' (doslova „strašné k vidění“, tj. strašná věc na pohled, je strašné se na to dívat), ''difficilis factu'' (obtížný k provedení) apod. Tento typ se někdy označuje též jako tzv. ''supinum II''. [29] => [30] => Od supina se odvozuje [31] => # tzv. '''participium perfekta pasiva''' (≈ české příčestí minulé trpné), např. ''vocat-us/a/um'' (zavolan-ý/á/é). Formálně má podobu přídavného jména, stejně jako v češtině, a dále se využívá při tvoření různých pasivních tvarů, např. v perfektu (''sanatus'' (vyléčený) + tvar slovesa ''esse'' (být) = ''sanatus sum'' (''byl jsem vyléčen'', resp. ''jsem vyléčený''). [32] => # od supinového kmene se odvozuje v latině také řada '''substantiv'''. Např. sloveso ''vincere'' (vítězit, porážet) má supinum ''victum'', od jehož kmene ''vict-'' jsou odvozena substantiva ''victor'' (vítěz) a ''victoria'' (vítězství). [33] => [34] => == Švédština == [35] => [[Švédština]] jako jediný [[germánské jazyky|germánský jazyk]] používá supinum ve spojení se slovesem ha (mít) k tvoření [[perfektum|perfekta]] a [[plusquamperfektum|plusquamperfekta]]: ''jag har '''skrivit''''' (napsal jsem). [36] => [37] => U slabých sloves má shodný tvar jako pasivní participium (příčestí trpné) ve tvaru středního [[Jmenný rod|rodu]], např. ''älskat'' (milováno), ''köpt'' (koupeno). U silných a nepravidelných sloves má supinum zakončení '''–it''', zatímco střední rod trpného příčestí '''–et''': ''brevet är '''skrivet''''' (dopis je napsán) × ''jag har '''skrivit''' ett brev'' (napsal jsem dopis). [38] => [39] => Poznámka: Důsledné rozlišení tvarů ''–it/–et'' je kodifikováno ve standardní švédštině. V různých [[nářečí]]ch se však tyto tvary často zaměňují podle místních zvyklostí. [40] => [41] => == Odkazy == [42] => === Literatura === [43] => * Karlík P., Nekula M., Pleskalová J. (ed.). Encyklopedický slovník češtiny. Nakl. Lidové noviny. Praha 2002. {{ISBN|80-7106-484-X}}. [44] => * Čermák F. Jazyk a jazykověda. Karolinum. Praha 2004. {{ISBN|80-246-0154-0}}. [45] => * Kábrt J., Kucharský P. Jazyk latinský. Učebnice pro zdravotnické školy. Avicenum. Praha 1973. [46] => * Mencák F., Frydrich M., Švédština pro samouky, SPN, Praha, 1991, {{ISBN|80-04-24005-4}}. [47] => * Rejzek J. Český etymologický slovník. Leda, Voznice 2001. {{ISBN|80-85927-85-3}}. [48] => [49] => === Související články === [50] => * [[Slovinská slovesa]] [51] => [52] => === Externí odkazy === [53] => * {{Wikislovník|heslo=supinum}} [54] => [55] => {{Portály|Jazyk}} [56] => [57] => [[Kategorie:Slovesné kategorie]] [58] => [[Kategorie:Latinská gramatika]] [] => )
good wiki

Supinum

Supinum ( - „obrácený vzhůru“; motivace názvu je nejasná), někdy též apokapát neboli způsob zkrácený, je slovesný způsob slovesa v některých jazycích. Využití se v různých jazycích liší, zpravidla následuje po slovesech pohybu.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'infinitiv','slovinština','Kategorie:Slovesné kategorie','nářečí','plusquamperfektum','germánské jazyky','latina','litevština','Slovinština','dolnolužická srbština','slovanské jazyky','20. století'

Infinitiv

Latina

Litevština

Nářečí

Plusquamperfektum

Slovinština