Array ( [0] => 14712200 [id] => 14712200 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Těšínsko [uri] => Těšínsko [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Různé významy|tento=regionu|druhý=regionálním periodiku|stránka=Těšínsko (časopis)}} [1] => {{Infobox - region [2] => | úřední název = Śląsk Cieszyński
{{malé|Teschener Schlesien / Olsagebiet}} [3] => | úřední název česky = Těšínsko / Těšínské Slezsko [4] => | obrázek = Widok z Czantorii.jpg [5] => | velikost obrázku = 290px [6] => | popisek = [7] => | vlajka = Flag of Cieszyn Silesia.svg [8] => | velikost vlajky = [9] => | znak = Teschen Silesia COA.svg [10] => | mapa = Slask cieszynski-Mapa Těšínska.png [11] => | popisek mapy = Těšínsko dnes, rozdělené mezi [[Česko]] a [[Polsko]] [12] => | součást státu = {{vlajka a název|Polsko}}
{{vlajka a název|Česko}} [13] => | forma administrativní jednotky = [14] => | dělení jednotky = [15] => | nejvyšší hora = [16] => | výška nejvyšší hory = [17] => | rozloha = 2 280 [18] => | počet obyvatel = 810000 [19] => | hustota = [20] => | jazyk = [[polština]] [21] => | náboženství = [22] => | národnosti = [23] => | hlavní město = [[Těšín|Cieszyn (Těšín)]] [24] => | měna = [25] => | vznik = [26] => | titul představitele = [27] => | představitel = [28] => | titul představitele 2 = [29] => | představitel 2 = [30] => }} [31] => '''Těšínsko''', také '''Těšínské Slezsko''' ({{Vjazyce2|pl|''Śląsk Cieszyński''}}, {{Vjazyce2|de|''Teschener Schlesien'', ''Teschener Land''}}) je termín označující území bývalého [[Těšínské knížectví|Těšínského knížectví]] včetně všech jeho bývalých území, z nichž se stala samostatná [[Stavovské panství|stavovská panství]], a s územím bývalého [[Bohumínské panství|stavovského panství Bohumín]]. Do konce [[první světová válka|první světové války]] se jednalo o souvislý zeměpisný a kulturní celek, který v [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-uherské monarchii]] představoval východní část [[korunní země]] [[Rakouské Slezsko]] a následně byl po [[československo-polský spor o Těšínsko|několikaletém územním sporu]] v roce 1920 rozdělen mezi [[Československo]] (západní část) a [[Polsko]] (východní část). Historicky a zeměpisně patří k [[Horní Slezsko|Hornímu Slezsku]], nicméně autochtonní obyvatelé si vytvořili svébytnou regionální identitu a nepovažují se zpravidla za Hornoslezany. [32] => [33] => Oblast má rozlohu 2 283 km² (srovnatelnou s [[Lucembursko|Lucemburskem]]), z toho 1 274 km² (55,8 %) patří [[Česko|České republice]] a 1 009 km² (44,2 %) [[Polsko|Polsku]]. Obývá ji přes 800 tisíc obyvatel, z čehož zhruba 450 tisíc připadá na českou stranu a 350 tisíc na polskou. Historickou metropolí je [[Těšín]], nyní rozdělený státní hranicí. Na Těšínsku leží část [[Ostrava|Ostravy]] a [[Frýdek-Místek|Frýdku-Místku]] na pravém břehu [[Ostravice (řeka)|Ostravice]], jakož i levobřežní část [[Bílsko-Bělá|Bílska-Bělé]]. Mezi další významná města patří [[Karviná]], [[Havířov]], [[Bohumín]], [[Třinec]], [[Skočov]], [[Visla (město)|Visla]], [[Ustroň]] a [[Čechovice-Dědice]]. [34] => [35] => == Území == [36] => [[Soubor:Správní rozdělení Těšínska 1897.jpg|náhled|upright=0.7|vlevo|Správní rozdělení Těšínska v roce [[1897]]]] [37] => [[Soubor:Śląsk Cieszyński.PNG|náhled|upright=0.8|vpravo|Polská mapka Těšínska, ukazující vývoj kontroly Těšínska po skončení [[první světová válka|první světové války]]]] [38] => Hranice Těšínska určil v hrubých rysech již tvar [[Piastovci|piastovské]] [[kastelánie]], v konečné podobě (s [[Bohumín]]em) však vykrystalizovaly až po [[první slezská válka|první slezské válce]] (1742), kdy jej státní hranice jednoznačně oddělila od [[Pruské Slezsko|Pruského Slezska]] a tzv. ''moravský klín'' kolem [[Moravská Ostrava|Moravské Ostravy]] od západní části [[Rakouské Slezsko|Rakouského Slezska]]. [39] => [40] => Oblast se rozkládá na obou březích [[Olše (řeka)|Olše]] (Olzy), pravého přítoku [[Odra|Odry]], v [[Západní Beskydy|Západních Beskydech]], na [[Podbeskydská pahorkatina|Podbeskydské pahorkatině]] a v [[Ostravská pánev|Ostravské]] a [[Osvětimská pánev|Osvětimské pánvi]], severovýchodně od [[Moravská brána|Moravské brány]], sníženiny s průměrnou výškou 310 m n. m. mezi [[Karpaty]] a [[Krkonošsko-jesenická subprovincie|Krkonošsko-jesenickou subprovincií]]. Historicky se jednalo o křižovatku obchodních cest z [[Praha|Prahy]] a [[Vídeň|Vídně]] přes Moravskou bránu do [[Krakov]]a, jakož i z [[Vratislav (město)|Vratislavi]] přes [[Jablunkovský průsmyk]] do [[Uhersko|Uher]]. [41] => [42] => Západní hranice regionu se táhne po celé délce řeky [[Ostravice (řeka)|Ostravice]], od pramenů [[Černá Ostravice|Černé Ostravice]] na jihu po ústí do Odry na severu. Následně kopíruje průběh [[česko-polská státní hranice|česko-polské státní hranice]] – vede tokem Odry až k ústí Olše. Severní hranice s výjimkou úseku mezi [[Petrovice u Karviné|Petrovicemi u Karviné]] a [[Strumeň|Strumení]] (v raném středověku bažiny) probíhá podél Olše a [[Visla|Visly]], nejdelší polské řeky pramenící ve [[Visla (město)|stejnojmenném městě]]. Východní hranici určuje řeka [[Bělá (přítok Visly)|Bělá]] spolu s Pásmem [[Beraní hora|Beraní hory]] ve [[Slezské Beskydy|Slezských Beskydech]]. Na jihu jsou hranice Těšínska shodné s [[polsko-slovenská státní hranice|polsko-slovenskou]] a [[česko-slovenská státní hranice|česko-slovenskou státní hranicí]]. [43] => [44] => Těšínsko leží severně od jednoho z hlavních evropských rozvodí v [[úmoří Baltského moře]] s výjimkou nejjižnějšího cípu (obce [[Hrčava]] a [[Javořinka]]), kudy protéká [[Čadečka]] a její přítok [[Krężelka]], jež patří k [[povodí Dunaje]] a tudíž [[úmoří Černého moře]]. Nejvyšším vrcholem je [[Lysá hora (Moravskoslezské Beskydy)|Lysá hora]] (1325 m n. m.) v [[Moravskoslezské Beskydy|Moravskoslezských Beskydech]], v polské části pak [[Beraní hora]] (1220 m n. m.). [45] => [46] => Administrativně Těšínsko zahrnuje celý [[okres Těšín]], západní část [[okres Bílsko-Bělá|okresu Bílsko-Bělá]] a levobřežní část městského okresu [[Bílsko-Bělá]] ve [[Slezské vojvodství|Slezském vojvodství]] v [[Polsko|Polsku]], a také celý [[okres Karviná]] a východní části [[okres Frýdek-Místek|okresu Frýdek-Místek]] a [[okres Ostrava-město|Ostrava-město]] v [[Moravskoslezský kraj|Moravskoslezském kraji]] v [[Česko|České republice]]. [47] => [48] => == Dějiny == [49] => [50] => === Pravěk === [51] => V letech 2004 a 2005 byly ve [[Velké Kunčice|Velkých Kunčicích]] nalezeny přibližně 800 tisíc let staré stopy druhu [[Homo erectus]], vůbec nejranější na území dnešního Polska.[http://gazetacodzienna.pl/article/wydarzenia/sensacja-najstarsze-slady-obecnosci-czlowieka-na-terenie-polski-odkryto-w-konczycachGazeta Gazeta Codzienna: ''Nejstarší stopy člověka na území Polska objeveny v Kunčicích'', 21.10.2010]{{Nedostupný zdroj}} [52] => [53] => První intenzivní osídlení druhu [[Homo sapiens]] souvisí s kulturou [[Gravettien]]. Nejstarší zemědělci pocházeli z [[lengyelská kultura|lengyelské kultury]] a usadili se v oblasti ve čtvrtém století př. n. l. V [[doba bronzová|době bronzové]] se jednalo o řídce osídlenou křižovatkou obchodních cest. Teprve na přelomu doby bronzové a [[doba železná|doby železné]] nastal civilizační rozmach v souvislosti s příchodem [[lužická kultura|lužické kultury]]. Na početná lužická sídla zaútočili pravděpodobně na začátku 5. století př. n. l. [[Skytové]]. Hradiště v [[Starý Těšín (hradiště)|Podoboře]] nese známky využití až do [[laténská kultura|laténského období]], kdy se budoucí Slezsko dostalo pod vliv [[Keltové|Keltů]]. Osídlen byl rovněž [[Zámecký vrch (Těšín)|Zámecký vrch]] v Těšíně, avšak bez opevnění. Větší a dobře prozkoumaná sídla [[púchovská kultura|púchovské kultury]] a keltské [[oppidum]] na [[Kotouč (Štramberk)|Kotouči]] v [[Štramberk]]u se nacházejí o něco dále na západ, za [[Ostravice (řeka)|Ostravicí]]. Období římských vlivů před [[stěhování národů|stěhováním národů]] dlouho připomínaly jen nálezy římských mincí, ale nedávno přišli archeologové na stopu větších, pravděpodobně germánských, osad v obcích [[Lazy (Polsko)|Lazy]] a [[Kovále]]. Ty jsou však zatím slabě prozkoumány a nebyly přesně klasifikovány.{{Citace monografie [54] => | příjmení = Panic [55] => | jméno = Idzi [56] => | odkaz na autora = Idzi Panic [57] => | titul = Śląsk Cieszyński w czasach prehistorycznych [58] => | vydavatel = Starostwo Powiatowe w Cieszynie [59] => | místo = Cieszyn [60] => | rok vydání = 2012 [61] => | strany = 171–198, 219–230 [62] => | isbn = 978-83-926929-6-6 [63] => }} [64] => [65] => === Rané dějiny === [66] => [[Soubor:Cieszynisko_01.jpg|náhled|upright=0.9|Zrekonstruované [[Starý Těšín (hradiště)|hradiště Starý Těšín]] v Podoboře]] [67] => Archeologické výzkumy potvrdily na Těšínsku existenci dvou slovanských hradišť ze 7. století: v [[Starý Těšín (hradiště)|Podoboře (Starý Těšín)]] a [[Mezisvětí]]. Německý badatel [[Gottlieb Biermann]] je původně v roce 1867 považoval za sídla [[Vislané|Vislanů]], nicméně moderní výzkumy je přičítají kmeni [[Holasici|Holasiců]], o kterých se [[Bavorský geograf]] zmiňuje, že měli pět ''civitates'' (hradišť) s pěti ''vicinias'' (župami). Většina vědců v současnosti podporuje tuto interpretaci. Vzhledem ke svému umístění musela obě hradiště hrát politickou roli ve vztazích mezi Vislany a [[Morava|Moravou]].{{Citace monografie [68] => | příjmení = Rajman [69] => | jméno = Jerzy [70] => | titul = Pogranicze śląsko-małopolskie w średniowieczu [71] => | url = http://rep.up.krakow.pl/xmlui/bitstream/handle/11716/1803/PM245--Pogranicze-slasko-malopolskie--Rajman.pdf?sequence=1&isAllowed=y [72] => | vydavatel = Wydawnictwo Naukowe Wyższej Szkoły Pedagogicznej [73] => | místo = [74] => | rok vydání = 1998 [75] => | strany = 37–38 [76] => | isbn = 83-8751333-4 [77] => }}{{Citace monografie [78] => | příjmení = Bogoń [79] => | jméno = Piotr [80] => | titul = Na przedpolu Bramy Morawskiej – obecność wpływów południowych na Górnym Śląsku i zachodnich krańcach Małopolski we wczesnym średniowieczu [81] => | url = http://bazhum.muzhp.pl/media//files/Historia_Slavorum_Occidentis/Historia_Slavorum_Occidentis-r2012-t2(3)/Historia_Slavorum_Occidentis-r2012-t2(3)-s36-66/Historia_Slavorum_Occidentis-r2012-t2(3)-s36-66.pdf [82] => | vydavatel = = [83] => | místo = Katowice [84] => | rok vydání = 2012 [85] => | strany = 41, 53–54 [86] => | isbn = [87] => }} Na sklonku 9. století byla vypálena pravděpodobně [[Svatopluk I.|Svatoplukem I.]] Mnoho historiků rozporuje přičlenění oblasti k [[Velkomoravská říše|Velkomoravské říši]], jež mělo údajně následovat, nepochybně však tehdy došlo k posílení vlivu Velké Moravy. V druhé polovině 10. století se [[Krakov]] ocitl pod nadvládou [[Přemyslovci|Přemyslovců]], což poukazuje na to, že Holasicko muselo určitě také. Pravděpodobně kolem roku 990 převzali moc [[Piastovci]]. Někteří historici s Piastovci spojují hradiště v [[Kylešovice|Kylešovicích]], které mělo být nadřazeno Starému Těšínu. Na přelomu století ovládl první polský král [[Boleslav I. Chrabrý]] nejen Slezsko s územím Holasiců, ale dokonce celou Moravu a podržel si ji do roku 1019. Ve 30. letech 11. století však došlo k politické krizi na piastovském dvoře, jíž využili Češi v čele s [[Břetislav I.|Břetislavem I.]] Na základě [[Kvedlinburský mír|kvedlinburského míru]] z roku 1054 připadlo Holasicko českým vládcům, není ovšem jasné, zda tehdy Těšínsko pořád ještě tvořilo jednotný celek s územím, jehož centrem byl [[Hradec nad Moravicí]]. Česko-polská válka ze 30. let 12. století je naopak zdokumentována mnohem lépe a [[kladský mír]] z roku 1137 určující hranici mezi Moravou a Slezskem na [[Cina|Cině]] představuje významný historický předěl. Z tohoto období pochází [[rotunda svatého Mikuláše a svatého Václava]], nejstarší zděná stavba na Těšínsku a symbol regionu zvěčněný i na polských dvacetizlotových bankovkách. [88] => [89] => První písemná zmínka o lokalitě ''Tescin'' (jejíž ztotožňovaní s Těšínem bývá rozporováno) pochází z listiny vydané papežem [[Hadrián IV.|Hadriánem IV.]] v roce 1155, ve které se uvádí jako jedno z nejdůležitějších měst ve [[Arcidiecéze vratislavská|vratislavském biskupství]], resp. [[Vratislavské knížectví|Slezském knížectví]] pod vládou [[Boleslav IV. Kadeřavý|Boleslava IV. Kadeřavého]]. Od roku 1171 patřil těšínský kraj k [[Ratibořské knížectví|Ratibořskému knížectví]], zatímco zbytek kmenového území Holasiců byl součástí [[Moravské markrabství|Moravského markrabství]] a v jeho rámci tvořil od roku 1201 [[Holasická provincie|Holasickou provincii]], z níž pak vzniklo [[Opavské knížectví]]. [90] => [91] => Politická a církevní příslušnost ovlivnila odlišný jazykový vývoj. Nejstaršími doklady řeči místního obyvatelstva jsou [[toponymum|toponyma]] zapsaná v latinských dokumentech. Tehdejší čeština a polština měly k sobě mnohem blíž než teď, ovšem [[nazální samohláska|nazální samohlásky]], jež se v mnoha názvech středověkých obcí objevují, jsou jednoznačným důkazem příslušnosti [[těšínské nářečí|těšínského nářečí]] k [[lechické jazyky|lechické podskupině]] západoslovanských jazyků, nikoli k [[česko-slovenské jazyky|česko-slovenské]]. Dalším jazykovým jevem, který odlišil mluvu Těšínska od [[Lašská nářečí|laštiny]] a moravských nářečí, bylo neprovedení změny ''g'' → ''h'' ve 13. a 14. století. [92] => [93] => === Těšínská kastelánie === [94] => [[Soubor:Kasztelania cieszyńska osadnictwo.png|náhled|upright=0.9|Sídla v těšínské kastelánii s latinskými názvy a daty prvních zmínek]] [95] => 23. května 1223 byla vydána listina vratislavského biskupa [[Vavřinec Doliveta|Vavřince Dolivety]], která uvádí jména čtrnácti vesnic v ''castellatura de Tessin''. Jedná se o první explicitní zmínku o těšínské [[kastelánie|kastelánii]] a samotném městě [[Těšín]]. [96] => [97] => O několik let později se objevily první zmínky o dalších deseti obcích ve vlastnictví [[Benediktinské opatství v Týnci u Krakova|benediktinského opatství v Týnci u Krakova]], mj. o dnešní [[Slezská Ostrava (část obce)|Slezské Ostravě]] na břehu [[Ostravice (řeka)|Ostravice]]. Na protější – moravské – straně řeky právě probíhala intenzivní osídlovací akce započatá [[Arnold z Hückeswagen|Arnoldem z Hückeswagen]], v níž po jeho smrti (1260) pokračoval [[olomoucké biskupství|olomoucký biskup]] [[Bruno ze Schauenburku]]. To přimělo někdy kolem roku 1260 knížete [[Vladislav I. Opolský|Vladislava I. Opolského]] k trvalému určení západní hranice [[Opolsko-ratibořské knížectví|Opolsko-ratibořského knížectví]] na řece Ostravici (objevují se první zmínky o [[Bohumín]]ě a [[Hrušov (Ostrava)|Hrušově]]) a zřízení benediktinského kláštera v [[Orlová|Orlové]], aby tím posílil pohraniční oblast v blízkosti Moravy. Další kolonizační akce se však již neprováděly, a tak zůstala kastelánie až do vzniku Těšínského knížectví slabě rozvinutým regionem na okraji Opolsko-ratibořského knížectví s celkem čtyřiceti vesnicemi. [98] => [99] => === Těšínské knížectví za vlády Piastovců === [100] => [[Soubor:Zřízení_zemské_Knížetství_Těšínského_1574.jpg|náhled|upright=0.9|Titulní strana Zřízení zemského (1573)]] [101] => [102] => V 80. letech 13. století začal pozvolný rozpad [[Opolsko-Ratibořské knížectví|Opolsko-ratibořského knížectví]] završený tím, že se Těšín stal na konci roku 1289 (nebo již v roce 1290) rezidenčním městem [[Měšek I. Těšínský|Měška I.]] První [[Seznam těšínských knížat|těšínský kníže]] zahájil rozsáhlou osídlovací akci na německém právu prostřednictvím [[lokátor]]ů, kteří založili na sedmdesát obcí, převážně [[lesní lánová ves|lesních lánových vsí]], jakož i města [[Bílsko (Polsko)|Bílsko]] a [[Fryštát]]. Potomci osadníků kolem Bílska tvořili až do konce druhé světové války v roce 1945 a následného vysídlení [[bílsko-bělský jazykový ostrov|německý jazykový ostrov]]. Těšínská větev slezských Piastovců vládla v různých obdobích i jiným územím v okolí (např. [[Osvětimské knížectví|Osvětimsku]], [[Pštinské panství|Pštinsku]] či [[Seveřské knížectví|Seveřsku]]), nicméně pojem Těšínské Slezsko se vztahuje pouze k jádrovému knížectví, resp. k území bývalé kastelánie. [103] => [104] => Ještě v roce 1297 bylo území Těšínska označeno jako ''Polonia'' (Polsko),{{Citace monografie [105] => | příjmení = Panic [106] => | jméno = Idzi [107] => | titul = Jak my ongiś godali. Język mieszkańców Górnego Śląska od średniowiecze do połowy XIX wieku [108] => | vydavatel = Avalon [109] => | místo = Cieszyn-Kraków [110] => | rok vydání = 2015 [111] => | strany = 45 [112] => | isbn = 978-83-7730-168-5 [113] => }} ale v roce 1327 složil [[Kazimír I. Těšínský|Kazimír I.]] lenní slib králi [[Jan Lucemburský|Janu Lucemburskému]] a Těšínské knížectví se tak stalo součástí [[Země Koruny české|Koruny království českého]].{{Citace monografie [114] => | příjmení = Panic [115] => | jméno = Idzi [116] => | titul = Śląsk Cieszyński w średniowieczu (do 1528) [117] => | vydavatel = Starostwo Powiatowe w Cieszynie [118] => | místo = Cieszyn [119] => | rok vydání = 2010 [120] => | strany = 75 [121] => | isbn = 978-83-926929-3-5 [122] => }} Roku 1315 se odpojilo [[Osvětimské knížectví]]. Po roce 1430 a zejména v druhé polovině 15. století [[stará čeština]] postupně nahradila latinu a němčinu v roli úředního jazyka knížectví, s výjimkou i nadále německojazyčného Bílska. Tuto skutečnost oficiálně stvrdilo [[Zemské zřízení Těšínského knížectví|Zřízení zemské Knížectví těšínského]] vyhlášené 24. června 1573. [123] => [[Soubor:DuchyOfTeschenFragmentation1580.png|náhled|upright=0.8|vlevo|Roztříštěné Těšínsko okolo roku [[1580]]: území v přímém vlastnictví knížete, frýdecké panství, bílské panství, fryštátské panství, skočovsko-strumeňské panství.]] [124] => Roku 1494 přišli z východu první [[Valaši (severní Karpaty)|Valaši]], kteří v průběhu následujících dvou století osídlili horské oblasti na jihu regionu. Kníže [[Václav III. Adam Těšínský|Václav III. Adam]] podpořil [[reformace|reformaci]] a za jeho vlády v letech 1545–1579 konvertovala drtivá většina obyvatel k [[luteránství]]. Obě tyto události měly zásadní vliv na kulturní odlišnost Těšínska od zbytku Horního Slezska, která se projevuje dodnes. Samotný termín ''Silesia Superiori'' (Horní Slezsko) se v písemných pramenech objevuje poprvé na sklonku 15. století v souvislosti s výboji [[Matyáš Korvín|Matyáše Korvína]] a jeho konsolidačními snahami.{{Citace monografie [125] => | příjmení = Fukala [126] => | jméno = Radek [127] => | titul = Slezsko. Neznáma země Koruny česke. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740 [128] => | vydavatel = Veduta [129] => | místo = České Budějovice [130] => | rok vydání = 2007 [131] => | strany = 24–25 [132] => | isbn = [133] => }}{{Citace monografie [134] => | titul = Początki i rozwój miast Górnego Śląska. Studia interdyscyplinarne [135] => | vydavatel = Muzeum w Gliwicach [136] => | místo = Gliwice [137] => | rok vydání = 2004 [138] => | strany = 21 [139] => | kapitola = Kształtowanie się pojęcia i terytorium Górnego Śląska w średniowieczu [140] => | isbn = [141] => }} Těšínské knížectví bylo považováno za jeho neodmyslitelnou součást, nicméně zůstalo mimo hranice [[Opolské knížectví|Opolského knížectví]], v němž [[Jan II. Opolský|Jan II. zvaný Dobrý]] po roce 1521 opět sjednotil většinu hornoslezských území. [[Kazimír II. Těšínský|Kazimír II.]] připojil kolem roku 1517 [[Strumeň]], jež dříve patřila k [[Pštinské panství|Pštinsku]]. [142] => [143] => Vývoj oblasti v 16. století poznamenal teritoriální rozpad knížectví. V roce 1560 přenechal Václav III. Adam [[Bílské knížectví|bílské]], [[fryštátské panství|fryštátské]] a [[frýdecké panství]] svému synovi [[Fridrich Kazimír Frýštatský|Fridrichu Kazimírovi]]. Ten byl kvůli velkým dluhům nucen je po otcově smrti v roce 1571 prodat, a to za souhlasu [[Maxmilián II. Habsburský|císaře Maxmiliána II.]] Bílsko, Fryštátsko a Frýdecko byly vyňaty z přímé podřízenosti těšínským knížatům a povýšeny na menší [[stavovské panství]] status minor (bílské se pak v 18. století stalo samostatným knížectvím). Stejný osud potkal skočovsko-strumeňské panství, to se ale po dvaceti třech letech (v roce 1594) vrátilo do knížecího područí. Na mapách nicméně bylo Těšínské knížectví i nadále zobrazováno spolu s odpadlými územími a společná identita, formovaná mimo jiné odporem vůči protireformaci mezi luterány a příslušnosti k těšínskému děkanátu mezi katolíky, přetrvala do doby moderní.{{Citace monografie [144] => | příjmení = Panic [145] => | jméno = Idzi [146] => | titul = Śląsk Cieszyński: środowisko naturalne, zarys dziejów, zarys kultury materialnej i duchowej [147] => | vydavatel = Macierz Ziemi Cieszyńskiej [148] => | místo = Cieszyn [149] => | rok vydání = 2001 [150] => | strany = 121 [151] => | kapitola = Ziemia Cieszyńska w czasach piastowskich (X-XVII wiek) [152] => | isbn = [153] => }} [154] => [155] => === Pod Habsburky === [156] => [[Soubor:Księstwo-cieszyńskie Friedrich Bernhard Wernher, Silesia in Compendio seu Topographia das ist Praesentatio und Beschreibung des Herzogthums Schlesiens,1750.jpg|náhled|upright=0.9|Mapa Těšínského knížectví a přilehlých panství z roku 1750]] [157] => Smrtí [[Alžběta Lukrécie Těšínská|Alžběty Lukrécie]] vymřela [[těšínská větev Piastovců]]. Knížectví připadlo jako [[odúmrť]] přímo českým králům, jimiž byli od roku 1526 představitelé [[Habsburkové|habsburské dynastie]], a bylo spravováno prostřednictvím královské komory ve [[Vratislav (město)|Vratislavi]]. Pro správu knížecích statků zřídili Habsburkové [[Těšínská komora|Těšínskou komoru]], ale jinak neprojevovali o toto území přílišný zájem a zanedbávali jej. [158] => [159] => Začalo období [[rekatolizace]], v Beskydech vznikly tzv. [[lesní kostely v Beskydech|lesní kostely]], kde se konaly tajné luteránské bohoslužby. Až v roce 1707 bylo na základě [[Altranstädtská konvence|altranstädtské konvence]] umožněno vystavět ve Slezsku šest evangelických [[kostely milosti|kostelů milosti]]. Mezi ně patřil [[Ježíšův kostel v Těšíně]], po několik desetiletí jediný protestantský chrám v Horním Slezsku a dodnes jedna z nejvýznamnějších památek regionu.{{Citace monografie [160] => | příjmení = Schott [161] => | jméno = Christian-Erdmann [162] => | titul = Theologische Realenzyklopädie [163] => | vydavatel = Walter de Gruyter [164] => | místo = [165] => | rok vydání = 1999 [166] => | kapitola = Schlesien. I. Kirchengeschichte [167] => | svazek = 30 [168] => | strana = 191-193 [169] => }} [170] => [171] => V roce 1722 vyloučil [[Karel VI.]] Těšínské knížectví ze správy vratislavské královské komory a udělil jej [[Leopold Josef Lotrinský|Leopoldu Josefovi Lotrinskému]], otci budoucího císaře [[František I. Štěpán Lotrinský|Františka I. Štěpána]]. Na základě příměří ve Vratislavi a [[berlínský mír|berlínského míru]], které v roce 1742 ukončily [[První slezská válka|první slezskou válkou]], zůstalo Těšínsko na rozdíl od většiny Slezska (zabrané [[Pruské království|Pruskem]]) při [[Habsburská monarchie|Habsburské monarchii]] a představovalo odteď východní část takzvaného [[Rakouské Slezsko|Rakouského Slezska]], jež se zpočátku těšilo statutu samostatného vévodství, než bylo roku 1783 spojeno s Moravou. Nová hranice rozdělila [[bohumínské panství]] a právě od té doby se jeho jižní část počítá k Těšínsku, byť nikdy nepatřila k Těšínskému knížectví, nýbrž [[Ratibořské knížectví|Ratibořskému]]. [172] => [173] => [[Toleranční patent]] [[Josef II.|Josefa II.]] umožnil oživení protestantského náboženského života na Těšínsku. V roce 1782 byla v Těšíně založena [[konzistoř]]. Do roku 1848 vznikly evangelické obce v [[Bílsko (Polsko)|Bílsku]], [[Staré Bílsko|Starém Bílsku]], [[Bludovice (Havířov)|Bludovicích]], [[Bystřice (okres Frýdek-Místek)|Bystřici]], [[Drahomyšl (Polsko)|Drahomyšli]], [[Holešov (Polsko)|Holešově]], [[Javoří (Polsko)|Javoří]], [[Komorní Lhotka|Komorní Lhotce]], [[Návsí]], [[Ustroň|Ustroni]] a [[Visla (město)|Visle]]. Dohromady s Těšínem se jednalo o třináct farností, největší seskupení v rakouské části monarchie. [174] => [175] => === Industrializace === [176] => [[Soubor:Anonym Albert von Sachsen-Teschen.jpg|náhled|upright=0.7|[[Albert Kazimír Sasko-Těšínský]]]] [177] => Zásadní změna politické a hospodářské situace nastala po roce 1766, kdy se vlády ujal [[Albert Kazimír Sasko-Těšínský]], zeť císařovny [[Marie Terezie]]. Kníže rozšířil statky [[Těšínská komora|Těšínské komory]] a díky jeho obratnému hospodaření, jakož i příhodné poloze regionu na cestě z Vídně do Haliče, se Těšínsko na prahu [[průmyslová revoluce|průmyslové revoluce]] stalo jednou z ekonomicky nejúspěšnějších oblastí Habsburské monarchie. V roce 1797 kníže odkoupil zpět [[frýdecké panství]] a spravoval jej poprvé od 16. století spolu s komorními statky.{{Citace monografie [178] => | příjmení = Spyra [179] => | jméno = Janusz [180] => | titul = Śląsk Cieszyński w okresie 1653–1848. [181] => | url = http://otworzksiazke.pl/images/ksiazki/slask_cieszynski_w_okresie/slask_cieszynski_w_okresie.pdf [182] => | vydavatel = Starostwo Powiatowe w Cieszynie [183] => | místo = Cieszyn [184] => | rok vydání = 2012 [185] => | strany = 18, 361 [186] => | isbn = 978-83-935147-1-7 [187] => }} [[Bílské knížectví|Bílsko]] naopak bylo v roce 1754 povýšeno na zcela samostatné knížectví. V letech 1783–1849 existoval v rámci [[Moravskoslezské gubernium|Moravskoslezského gubernia]] [[Těšínský kraj]] se sídlem v Těšíně, který kromě vlastního Těšínska zahrnoval také několik obcí na [[Klimkovice|Klimkovicku]], včetně [[Studénka|Studénky]] a dnešních městských částí Ostravy [[Svinov (Ostrava)|Svinov]] a [[Poruba (Ostrava)|Poruba]]. Při správní reformě následující [[revoluce roku 1848|revoluci roku 1848]] byla obnovena slezská samospráva v rámci [[korunní země]] [[Rakouské Slezsko]] (oficiálně „Vévodství Horní a Dolní Slezsko“), která po [[rakousko-uherské vyrovnání|rakousko-uherském vyrovnání]] patřila k [[Předlitavsko|Předlitavsku]]. [188] => [189] => V druhé polovině 19. století se oblast mezi Fryštátem a Ostravou proměnila v hlavní středisko těžby černého uhlí v celém Rakousko-Uhersku. S Vídní jej propojila [[Severní dráha císaře Ferdinanda]], s Uhrami [[Košicko-bohumínská dráha]] a s Berlínem [[Vilémova dráha]], jež se křižovaly v [[Bohumín (nádraží)|železničním uzlu Bohumín]]. Obrovský význam získaly též [[Třinecké železárny]] a [[Bílsko-Bělá|Bílsko]] i s okolím tvořilo jedno z nejdůležitějších center textilního průmyslu v monarchii. Vedle [[seznam těšínských knížat|habsburských knížat]] přímo spravujících Těšínskou komoru byli nejmajetnějším těšínským rodem té doby [[Larischové|Larisch-Mönnichové]] vlastnící celou řadu statků a podniků zejména na Fryštátsku. [190] => [191] => === Národnostní spory === [192] => [[Soubor:Śląsk_Cieszyński-JęzykWGKneiffla1804.png|náhled|upright=0.8|Jazykové poměry na Těšínsku podle Reginalda Kneifla (1804)]] [193] => [[Soubor:Ethnographische Karte der Oesterreichischen Monarchie von Carl Freiherr von Czoernig 1855 Blatt B-Ost Schlesien.jpg|náhled|upright=0.8|Těšínsko na etnografické mapě Rakouska-Uherska (1855) s označením ''Wasserpolaken'']] [194] => [[Soubor:Theodor Haase.JPG|náhled|upright=0.6|vlevo|[[Theodor Haase]]]] [195] => [[Soubor:Ślązak 13-02-1909.jpg|náhled|upright=0.8|První vydání týdeníku ''Ślązak'' – orgánu [[Slezská lidová strana|Slezské lidové strany]]]] [196] => [[Soubor:Map_of_the_population_Manufacturing_Distrct_Eastern_Moravia_and_Silesia.jpg|náhled|upright=0.9|Mapa etnických poměrů na Těšínsku na základě sčítání lidu 1910 a výsledků voleb 1911]] [197] => Početné dokumenty vydané na Těšínsku v češtině vedly československé jazykovědce a historiky (viz např. [[Jan Kapras]]) na začátku 20. století k závěru, že oblast byla původně česká a teprve později, ne dříve než v 17. století, začala její postupná polonizace.{{Citace elektronického periodika [198] => | příjmení = Bělič [199] => | jméno = Jaromír [200] => | odkaz na autora = Jaromír Bělič [201] => | titul = Východolašská nářečí [202] => | periodikum = [[Naše řeč]] [203] => | datum vydání = 1949 [204] => | datum přístupu = 19.11.2020 [205] => | url = http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?lang=en&art=4142 [206] => }} Polští lingvisté naopak poukazovali kupříkladu na nazální samohlásky doložené u pomístních jmen i v německy a latinsky psaných listinách jakožto na důkaz odvěké příslušnosti regionu k polskému prostředí.{{Citace monografie [207] => | příjmení = Mrózek [208] => | jméno = Robert [209] => | titul = Nazwy miejscowe dawnego Śląska Cieszyńskiego [210] => | vydavatel = Uniwersytet Śląski [211] => | místo = Katowice [212] => | rok vydání = 1984 [213] => | strany = 306 [214] => }} [215] => [216] => Třebaže čeština zůstala jazykem knížecí kanceláře dokonce i po roce 1620, tedy déle než v Čechách, podoba mnoha dokumentů z té doby odpovídá úřednímu jazyku jen vzdáleně. Účet fryštátského zámečníka z roku 1589 obsahuje tolik „chyb“, že je polskými historiky považován za nejstarší těšínský text v polštině. Krátce nato se v knížectví usadil Johann Tilgner, Němec (jak sám sebe označoval) z Vratislavi, aby dohlížel na skočovsko-strumeňské statky za vlády [[Adam Václav Těšínský|Adama Václava]]. Přišel s naučenými znalostmi moravského jazyka, ve svém deníku v kapitole ''Skotschauer Denkwürdigkeiten'' (''Skočovské pamětihodnosti'') však popisuje, jak se jeho děti naučily ''polnische Sprache'' (polský jazyk) místního obyvatelstva. Ve zprávách z vizitací vratislavských biskupů ve druhé polovině 17. století je tato řeč popisována jako ''concio Polonica''. Hranice s ''concio Moravica'' se nepřekrývala s hranicemi děkanátů a byla podobná jazykové hranici z 19. století.{{Citace monografie [217] => | příjmení = Panic [218] => | jméno = Idzi [219] => | titul = Śląsk Cieszyński w początkach czasów nowożytnych (1528—1653) [220] => | vydavatel = Starostwo Powiatowe w Cieszynie [221] => | místo = Cieszyn [222] => | rok vydání = 2011 [223] => | strany = 181–196 [224] => | isbn = 978-83-926929-1-1 [225] => }} Reformace slovanskojazyčný lid výrazně rozdělila, po dlouhou dobou byla náboženská identifikace mnohem důležitější než etnická a kontakty mezi oběma skupinami se značně omezily.{{Citace monografie [226] => | příjmení = Pałka [227] => | jméno = Elżbieta [228] => | odkaz na autora = [229] => | titul = Śląski Kościół Ewangelicki Augsburskiego Wyznania na Zaolziu. Od polskiej organizacji religijnej do Kościoła czeskiego [230] => | vydavatel = Wydawnictwo Uniwersytetu Wrocławskiego [231] => | místo = Wrocław [232] => | rok vydání = 2007 [233] => | strany = 125–126 [234] => | issn = 0239-6661 [235] => }} V roce 1790 žilo na Těšínsku 86 108 (70,72 %) římských katolíků a 35 334 (29,02 %) protestantů.{{Citace periodika [236] => | příjmení = Morys-Twarowski [237] => | jméno = Michael [238] => | titul = Z dziejów kontrreformacji na Śląsku Cieszyńskim albo jak Suchankowie z Brzezówki w XVII i XVIII wieku wiarę zmieniali [239] => | periodikum = Časopis Historica. Revue pro historii a příbuzné vědy [240] => | odkaz na periodikum = http://katedry.osu.cz/khi/historica/index.html [241] => | rok vydání = 2018 [242] => | strany = 84 [243] => | url = https://depot.ceon.pl/bitstream/handle/123456789/16022/Morys-Twarowski%2c%20Z%20dziej%c3%b3w%20kontrreformacji.pdf?sequence=1&isAllowed=y [244] => | issn = 1803-7550 [245] => | jazyk = [246] => }} Rakouská administrace klasifikovala v roce 1800 73 % obyvatel jako ''polnischer Nation'', v dnešním toho slova smyslu byli však většinou národnostně nevyhranění.{{Citace monografie [247] => | příjmení = Morys-Twarowski [248] => | jméno = Michael [249] => | odkaz na autora = [250] => | titul = Śląsk Cieszyński - fałszywe pogranicze [251] => | url = https://depot.ceon.pl/bitstream/handle/123456789/5975/Morys-Twarowski,%20%20l%20sk%20Cieszy%20ski%20pogranicze.pdf?sequence=1 [252] => | rok vydání = 78 [253] => }} Běžně mluvený slezskopolský jazyk dokládají především deníky a polooficiální kroniky venkovských pisatelů. Nejznámější pocházejí z pera Jury (Jiřího) Gajdzice (1777–1840) z [[Tisovnice (Polsko)|Tisovnice]].{{Citace monografie [254] => | příjmení = Wronicz [255] => | jméno = Jadwiga [256] => | jméno2 = et al. [257] => | titul = Słownik gwarowy Śląska Cieszyńskiego [258] => | vydavatel = Galeria Na Gojach [259] => | místo = Ustroń [260] => | rok vydání = 2010 [261] => | vydání = II [262] => | isbn = 978-83-60551-28-8 [263] => }} V závislosti na úrovní vzdělání jednotlivých pisatelů se tyto texty vyznačují různou mírou přepínání kódů mezi češtinou, moravštinou, slezštinou a polštinou, což zřejmě nepřekáželo komunikaci mezi Slovany na rozdíl od skutečné jazykové bariéry, která vznikala mezi Slovany a Němci. [264] => [265] => Po první slezské válce bylo Těšínsko odděleno rakousko-pruskou hranicí od zbytku Slezska. Hornoslezský dialekt, dosud pod stejným vlivem úřední češtiny, se dostal pod rostoucí vliv německého jazyka, zejména po roce 1749, a byl často pejorativně označován jako ''wasserpolnisch''. V rakouské části regionu byl tento proces výrazně opožděn. Roku 1783 byl [[Těšínský kraj]] přičleněn k [[Moravskoslezské gubernium|Moravskoslezskému guberniu]] v Brně a na lidových školách se objevily učebnice v moravštině (češtině), navzdory protestům mj. [[Leopold Szersznik|Leopolda Szersznika]], který dozoroval katolické školství v regionu.{{Citace monografie [266] => | příjmení = Panic [267] => | jméno = Idzi [268] => | titul = Śląsk Cieszyński w okresie 1653-1848 [269] => | vydavatel = Starostwo Powiatowe w Cieszynie [270] => | místo = Cieszyn [271] => | rok vydání = 2012 [272] => | strany = 361 [273] => | isbn = 978-83-935147-1-7 [274] => }} [[Reginald Kneifl]], autor ''Topographie des k. k. Antheils an Schlesien'' (''Topografie rakouského Slezska''), používá pro většinu Těšínska charakteristiku ''polnisch-schlesisch'', řidčeji také ''polnisch'' nebo ''wasserpolnisch''. Termín ''wasserpolnisch'' se nicméně ujal časem i v Rakousku, například v pracích [[Karl von Czoernig-Czernhausen|Karla von Czoernig-Czernhausen]]. [275] => [276] => Roku 1848 získalo Rakouské Slezsko zpět svou administrativní samostatnost. [[Paweł Stalmach]] začal vydávat polskojazyčný týdeník ''Tygodnik Cieszyński'' (od roku 1851 ''Gwiazdka Cieszyńska''), první noviny na Těšínsku, a položil tím základy polského národního hnutí, ovšem většina „Vasrpoláků“ nebyla národnostně vyhraněna ještě několik desetiletí. Teprve v roce 1869 uspořádal Stalmach první velkou polskou demonstraci ve [[Svibice|Svibici]]. Na podnět [[Johann Demel von Elswehr|Johanna Demela]], mnohaletého starosty Těšína, došlo v roce 1860 k zavedení polštiny a češtiny jakožto pomocných jazyků korunní země Slezsko. To vedlo poprvé v dějinách k prosazení se polštiny v oblasti správy a základního školství. Střední školy zůstaly pouze německojazyčné. Roku 1863 byl do [[Říšská rada (Rakousko)|Říšské rady]] za okres Bílsko zvolen polský buditel (usilovně propagovaný Stalmachovou ''Gwiazdkou'') Andrzej Cińciała. Ve Vídni přišel s návrhem zřízení polského učitelského semináře v Těšíně a českého v Opavě, čemuž odporoval [[Eduard Suess]] s tím, že místní jazyk „není polský, leč vasrpolský, česko-polská směsice nepoužívaná v knihách“.{{Citace monografie [277] => | příjmení = Gruchała [278] => | jméno = Janusz [279] => | jméno2 = Krzysztof [280] => | titul = Śląsk Cieszyński od Wiosny Ludów do I wojny światowej (1848–1918) [281] => | vydavatel = Starostwo Powiatowe w Cieszynie [282] => | místo = Cieszyn [283] => | rok vydání = 2013 [284] => | příjmení2 = Nowak [285] => | isbn = 978-83-935147-3-1 [286] => | jazyk = [287] => }} Největší prestiži se v té době těšila spisovná němčina. Podíl německojazyčného obyvatelstva v maloměstech typu [[Skočov]] nebo [[Strumeň]] přesáhl na počátku 20. století padesát procent. [288] => [289] => Protikladem k polským národovcům bylo takzvané šlonzácké hnutí podporované zejména luterány z oblasti kolem Skočova. V roce 1875 odešel z Těšína pastor [[Leopold Otto]], který se přes svůj německý původ považoval za polského vlastence, a nahradil ho [[Theodor Haase]]. Ten patřil mezi vlivné představitele [[Deutsche Verfassungspartei|německých liberálů]] a podařilo se mu zvrátit pokrok polského hnutí mezi těšínskými protestanty. Své ideje šířil mimo jiné prostřednictvím polskojazyčných, avšak proněmecky orientovaných, novin ''Nowy Czas'' vydávaných od roku 1877. Po Haaseho smrti vdechl šlonzáckému hnutí nový život [[Josef Koždoň]], který v roce 1909 založil [[Slezská lidová strana|Slezskou lidovou stranu]]. Koždoň nepopíral, že těšínské nářečí je varietou polštiny, ale přirovnával situaci ke Švýcarsku: stejně jako používání německého dialektu nedělá ze Švýcarů Němce, polskojazyční Slezané nejsou Poláci. K rostoucímu vlivu němčiny přistupoval benevolentně a považoval protesty proti dominantní pozici německého jazyka a kultury za rozvrácení starého slezského míru. Pod heslem „Slezsko Slezanům“ obrátil se proti přílivu levné pracovní sily z [[Halič]]e (v roce 1910 představovali haličští přistěhovalci 54 200 z 434 tisíc aneb 12,7 % obyvatel regionu, z toho nejvíce v uhelném revíru mezi Ostravou a Karvinou), mezi níž byli obzvlášť aktivní polští socialisté.{{Citace monografie [290] => | příjmení = Wnętrzak [291] => | jméno = Grzegorz [292] => | titul = Stosunki polityczne i narodowościowe na pograniczu Śląska Cieszyńskiego i Galicji zachodniej w latach 1897–1920 [293] => | vydavatel = Adam Marszałek [294] => | místo = Toruń [295] => | rok vydání = 2014 [296] => | isbn = 978-83-7780-882-5 [297] => }} [298] => [299] => Na Těšínsko přicházeli též představitelé německé, židovské a české [[buržoazie]]. Posledně jmenovaní podnítili rozvoj českého národního hnutí i v některých tradičně „vasrpolských“ obcích. Již v 80. letech 19. století si stěžovali polští aktivisté, jakož i největší německojazyčný deník ''Silesia'', na rostoucí význam českých organizací na Karvinsku a v 90. letech vznikla ve Fryštátě kolem týdeníku ''Głos Ludu Śląskiego'' „radikálně-polská frakce“, která považovala Čechy, nikoli Němce, za největší hrozbu a navrhla uzavřít polsko-německou koalici proti Čechům. ''Gwiazdka Cieszyńska'' vyhlásila konec přátelství s Čechy v roce 1902. [[Petr Bezruč]] zpopularizoval tehdy ve [[Slezské písně|Slezských písních]] teorii o „popolštěných Moravcích“ (o ni se také opírala argumentace čtvrtého [[Edvard Beneš|Benešova]] memoranda na [[Pařížská mírová konference (1919)|pařížské mírové konferenci]]) a čeští buditelé dokazovali, že moravská nářečí jsou místnímu jazyku bližší než spisovná polština. Docházelo k lokálním konfliktům o jazyk kázání, například ve farnosti v [[Doubrava (okres Karviná)|Dombrové]] zřízené roku 1899, a o školy: polskou v [[Slezská Ostrava (část obce)|Polské Ostravě]] a českou v [[Rychvald]]u. Češi dlouho bránili otevření polské reálky v [[Orlová|Orlové]]. [300] => [301] => Na Frýdecku bylo šlonzácké hnutí vytlačeno [[Mladočeši|mladočechy]] již na sklonku 19. století, ale svým způsobem na něj navázal ve 30. letech [[Óndra Łysohorsky]], vlastním jménem Ervín Goj, se svou [[Laši|lašskou]] myšlenkou. Národ Lachů měl čítat dva miliony lidí nejen ve slezsko-moravském pohraničí tvořícím etnografickou oblast [[Lašsko]], ale také na celém Těšínsku, v jižní části pruského Horního Slezska včetně Ratibořska a [[Hlučínsko|Hlučínska]] a v okolí slovenské [[Čadca|Čadce]].ŁYSOHORSKY, Óndra: Śpiewajuco piaść, 1934 Na základě hornoostravského podřečí vytvořil spisovný lašský mikrojazyk, ve kterém vydal několik básnických sbírek a další texty. [302] => [303] => Ze správního hlediska bylo Těšínsko na přelomu století rozděleno na čtyři politické okresy: Bílsko-venkov, Frýdek-venkov, Fryštát a Těšín, a k tomu dvě [[statutární město|statutární města]] s postavením samostatného okresu: [[Bílsko (Polsko)|Bílsko]] a [[Frýdek]]. Výsledky voleb do Říšské rady [[Volby do Říšské rady 1907|v roce 1907]] a [[Volby do Říšské rady 1911|1911]] vypovídají hodně o národnostně-politických poměrech v jednotlivých obcích, zejména podle volebních úspěchů [[Josef Koždoň|Josefa Koždoně]] a dalších šlonzáckých kandidátů proti polským aktivistům jako [[Jan Michejda]] či [[Józef Londzin]] lze odhadovat dobovou popularitu rakouskými úřady neuznávané slezské národnosti. [304] => [305] => '''Jazyky Těšínska podle Reginalda Kneiffla, schematismu z roku 1847{{Citace monografie [306] => | příjmení = Panic [307] => | jméno = Idzi [308] => | titul = Język mieszkańców Śląska Cieszyńskiego od średniowiecza do połowy XIX wieku [Jazyk obyvatel Těšínského Slezska od středověku do poloviny XIX. století] [309] => | vydavatel = PTH Oddział Cieszyn [310] => | místo = Cieszyn [311] => | rok vydání = 2016 [312] => | strany = 205, 209, 211 [313] => }} a výsledků rakousko-uherských sčítání lidu:'''{{Citace monografie [314] => | příjmení = Piątkowski [315] => | jméno = Kazimierz [316] => | titul = Stosunki narodowościowe w Księstwie Cieszyńskiem [317] => | vydavatel = Maciesz Szkolna Księstwa Cieszyńskiego [318] => | místo = Cieszyn [319] => | rok vydání = 1918 [320] => | url = https://obc.opole.pl/dlibra/publication/897/edition/1076/content [321] => | strany = 275, 292 [322] => }} [323] => {| class="wikitable zebra sortable" cellpadding="2" cellspacing="0" align="center" style="margin-left:1em;" [324] => !Rok [325] => ! Počet obyvatel [326] => ! Obcovací řeč polská [327] => ! Obcovací řeč česká [328] => ! Obcovací řeč německá [329] => ! Vyznání římskokatolické [330] => ! Vyznání evangelické [331] => ! Vyznání židovské [332] => |- [333] => |align="right" | 1799~1804 [334] => |align="right" | 123.277 [335] => |align="right" | 84.971 (68,9 %) [336] => |align="right" | 27.605 (22,4 %) [337] => |align="right" | 10.701 (8,7 %) [338] => |align="right" | [339] => |align="right" | [340] => |align="right" | [341] => |- [342] => |align="right" | 1847 [343] => |align="right" | 202.810 [344] => |align="right" | 139.528 (68,8 %) [345] => |align="right" | 38.599 (19 %) [346] => |align="right" | 23.055 (11,4 %) [347] => |align="right" | 141.317 (69,7 %) [348] => |align="right" | 59.865 (29,5 %) [349] => |align="right" | 1628 (0,8 %) [350] => |- [351] => |align="right" | 1880 [352] => |align="right" | 262 412 [353] => |align="right" | 153 724 (58,8 %) [354] => |align="right" | 71 788 (27,3 %) [355] => |align="right" | 36 865 (14 %) [356] => |align="right" | [357] => |align="right" | [358] => |align="right" | [359] => |- [360] => |align="right" | 1890 [361] => |align="right" | 293 075 [362] => |align="right" | 177 418 (60,6 %) [363] => |align="right" | 73 897 (25,2 %) [364] => |align="right" | 41 714 (14,2 %) [365] => |align="right" | [366] => |align="right" | [367] => |align="right" | [368] => |- [369] => |align="right" | 1900 [370] => |align="right" | 361 015 [371] => |align="right" | 218 869 (60,7 %) [372] => |align="right" | 85 553 (23,7 %) [373] => |align="right" | 56 240 (15,5 %) [374] => |align="right" | [375] => |align="right" | [376] => |align="right" | [377] => |- [378] => |align="right" | 1910 [379] => |align="right" | 426 667 [380] => |align="right" | 233 850 (54,8 %) [381] => |align="right" | 115 604 (27,1 %) [382] => |align="right" | 76 916 (18,1 %) [383] => |align="right" | 328 933 (75,7 %) [384] => |align="right" | 93 566 (21,5 %) [385] => |align="right" | 10 965 (2,5 %) [386] => |} [387] => [388] => === Rozdělení Těšínska === [389] => {{Viz též|Československo-polský spor o Těšínsko|sedmidenní válka|plebiscit na Těšínsku}} [390] => [[Soubor:Map_of_plebiscite_area.jpg|náhled|upright=0.9|Dobová mapka plebiscitního území s vyznačením demarkačních čar]] [391] => [[Soubor:Polish-Czechoslovak_war_of_1919.png|náhled|upright=0.9|Průběh sedmidenní války]] [392] => Na konci května 1918 vznikl v Těšíně Německý lidový výbor východního Slezska (''Deutsche Volksrat für Ostschlesien''), sdružení německých uskupení v regionu. Nejaktivněji v něm působili politici z Bílska, avšak byl podporován i ostatními samosprávami. Výbor se jednoznačně vyslovil pro setrvání v rakouském státě nebo v případě, že by to nebylo možné, připojení k Německu. [393] => [394] => Po pádu rakousko-uherské monarchie na sklonku první světové války, vyhlášení [[První republika|československého státu]] a obnovení nezávislosti [[Druhá polská republika|Polska]], začali v říjnu 1918 Poláci a Češi spolu zápasit o silně industrializovaný těšínský region. Na demonstraci v Těšíně dne 26. října 1918, které se zúčastnilo několik desítek tisíc polských obyvatel, se objevily transparenty s heslem ''Wag, Ostrawica – polska granica'' (''[[Váh]], [[Ostravice (řeka)|Ostravice]] – polská hranice''). Z toho se stal populární sentimentálně-revizionistický slogan, nikoli však oficiální polský požadavek.{{Citace monografie [395] => | příjmení = Nowak [396] => | jméno = Krzysztof [397] => | titul = Śląsk Cieszyński w latach 1918-1945 [398] => | vydavatel = Muzeum Śląska Cieszyńskiego [399] => | místo = Cieszyn [400] => | rok vydání = 2015 [401] => | isbn = 978-83-926929-1-1 [402] => | strany = [403] => }} Polska strana rezignovala na okres Frýdek, kdežto Československo požadovalo celé území Rakouského Slezska až k [[Bělá (přítok Visly)|Bělé]] a městská zastupitelstva v Těšíně a Bílsku se přihlásila k [[Německé Rakousko|Republice Německé Rakousko]]. [404] => [405] => [[Soubor:Antipolish_agitation_aimed_at_Teschen_Silesians.jpg|náhled|upright=0.7|vlevo|Protipolská agitace před neuskutečněným plebiscitem]] [406] => 5. listopadu 1918 se polský [[Národní výbor Těšínského knížectví]] (''Rada Narodowa Księstwa Cieszyńskiego'') a český [[Zemský národní výbor pro Slezsko]] dohodly na rozdělení regionu víceméně podle jazykové hranice: okresy Bílsko, Těšín a Fryštát kromě Orlové měly připadnout Polsku, kdežto okres Frýdek i s oblastí Orlové z fryštátského okresu Československu. Obě organizace jednaly jménem „svých“ národních států a nebraly ohled na místní Němce ani na protipolsky orientované příznivce šlonzákovského hnutí. Polsko bylo s dohodou spokojeno a prosazovalo uznání hranic v této podobě, československá vláda to však odmítla. [407] => [408] => Začátkem roku 1919 proběhly v Poláky kontrolované části regionu volby do [[Sejm]]u a začaly odvody místního obyvatelstva do polské armády. V reakci došlo k útoku československých vojsk na východní Těšínsko, který se zapsal do dějin jako [[sedmidenní válka]]. Střetnutí, které trvalo od 23. do 30. ledna, nepřineslo žádná konečná rozhodnutí. 3. února správu území převzala Mezinárodní komise složená ze zástupců [[Státy Dohody|dohodových mocností]], která rozdělila Těšínsko na západní a východní prefekturu.{{Citace monografie [409] => | příjmení = Krzyżanowski [410] => | jméno = Lech [411] => | redaktoři = Idzi Panic, Ryszard Kaczmarek [412] => | titul = Bielsko-Biała. Monografia miasta [413] => | svazek = IV [414] => | vydavatel = Wydział Kultury i Sztuki Urzędu Miejskiego w Bielsku-Białej [415] => | místo = Bielsko-Biała [416] => | rok vydání = 2010 [417] => | kapitola = Bielsko w niepodległej Polsce 1918/1920–1939. Ustrój miasta i zmiany administracyjne [418] => | strany = 21–22 [419] => | isbn = 978-83-60136-46-1 [420] => | jazyk = pl [421] => }} Na [[pařížská mírová konference (1919)|pařížské mírové konferenci]] se obě strany shodly na diplomatickém řešení sporu. Další jednání probíhající od 23. do 30. července byla však bezvýsledná, neboť československá delegace nesouhlasila s polským návrhem [[Plebiscit na Těšínsku|plebiscitu]], který se měl konat pouze v okresech Těšín a Fryštát, přičemž okres Bílsko měl připadnout Polsku bez hlasování. Ve fryštátském a těšínském okrese měli totiž patrnou převahu Poláci, v neposlední řadě díky přistěhovalcům z Haliče, zatímco bílský okres byl baštou Němců a Šlonzáků projevujících větší sympatie k Československu. [[Versailleská smlouva]] počítala s plebiscitem na celém území, nakonec ale k němu nedošlo a hranice určila [[Konference velvyslanců]] dne 28. července 1920. [422] => [423] => Československo získalo celou [[Ostravsko-karvinská uhelná pánev|Ostravsko-karvinskou uhelnou pánev]], [[Třinec]] a železniční uzel v [[Bohumín]]ě, zatímco Polsku připadl okres Bílsko a malé části těšínského a fryštátského okresu, které byly přičleněny k [[autonomní slezské vojvodství|autonomnímu slezskému vojvodství]]. Hranice rozdělila sídelní Těšín podél řeky [[Olše (řeka)|Olše (Olzy)]]: historické jádro na pravém břehu se stalo součástí Polska, z levobřežního předměstí s hlavním vlakovým nádražím bylo utvořeno nové město [[Český Těšín]]. Území přiřčené Polsku mělo rozlohu 1 012 km² a čítalo 139 tisíc obyvatel, z toho 61 % polsky mluvících (včetně Šlonzáků), 31,1 % německy mluvících a 1,4 % česky mluvících. Nově československá část Těšínska zahrnovala plochu 1 270 km² a obývalo ji 295 200 obyvatel: 48,6 % polsky mluvících, 39,9 česky mluvících a 11,3 % německy mluvících. Na území, které podle dohody z 5. listopadu 1918 spravoval Národní výbor Těšínského knížectví a které nakonec připadlo Československu, žilo podle posledního rakouského sčítaní lidu 123 tisíce polskojazyčných, 32 tisíce českojazyčných a 22 tisíce německojazyčných. Při prvním československém sčítání v roce 1921 se 67 tisíc obyvatel západního Těšínska přihlásilo k polské národnosti. [424] => [425] => Konflikt byl ukončen neuspokojivě pro obě strany. V Československu se ocitly desítky tisíc etnických Poláků, z nichž bylo mnoho velmi vlastenecky orientovaných, zejména v tzv. ''[[Jan Michejda|Michejdově]] kraji'' mezi [[Jablunkov]]em a Třincem, baště propolských evangelíků. Polsko se nikdy nevzdalo svých nároků na příhraniční pás území s polskou většinou nazývaný dobovou propagandou [[Zaolzie|''Zaolzie'' (Záolší)]]. Češi sice získali strategicky významnou průmyslovou oblast a [[Košicko-bohumínská dráha|Košicko-bohumínskou dráhu]], která představovala jedno z mála spojení mezi českými zeměmi a Slovenskem, ale přišla o velkou část území obývanou Šlonzáky, kteří by v plebiscitu hlasovali podle všeho pro Československo. Na pařížské mírové konferenci prosazovali českoslovenští diplomaté udržení linie Visly dobyté během sedmidenní války, aby získali strategický pás důležitý pro případnou obranu železniční trati. Pro Šlonzáky bylo největším zklamáním samotné rozdělení oblasti. 9. února 1919 zveřejnila [[Slezská lidová strana]] otevřený dopis, jehož hlavním požadavkem byla nedělitelnost regionu a zřízení „neutrálního území se všemi atributy státní samostatnosti“. Když byl tento návrh mocnostmi zamítnut, stejně jako myšlenka ''Freistaat Oberschlesien'' složeného z Těšínska a pruského Horního Slezska, vyslovili se Šlonzáci pro slezskou autonomii v rámci československého státu jakožto ekonomicky vyspělejšího a „kulturnějšího“ než Polsko. Vývoj situace v pruském Horním Slezsku zmařil plány na připojení celé oblasti k Německu, což podporovaly zejména bílské kruhy. [426] => [427] => V období [[Mnichovská dohoda|Mnichovské dohody]] polská vláda opět formulovala své územní nároky vůči Československu a zaslala do Prahy dne 30. září 1938 ultimátum o okamžitém vydání Záolší. Ve dnech 2. až 11. října 1938 byl příhraniční pás území o rozloze 869 km² (západní Těšínsko bez Frýdecka a Slezské Ostravy) připojen k Polsku. Po německém útoku na Polsko v září 1939 se celé Těšínsko stalo součástí [[Nacistické Německo|Třetí říše]] (Landkreis Teschen a Landkreis Bielitz v [[Horní Slezsko (provincie)|provincii Horní Slezsko]], Frýdecko a Slezská Ostrava v [[protektorát Čechy a Morava|protektorátu Čechy a Morava]]). Nacisté využili staré šlonzácké hnutí ke germanizačním účelům – slezská národnost spadala do třetí kategorie [[Deutsche Volksliste]] a jejím příslušníkům bylo podmíněně přiznáno říšské občanství. Německý soupis obyvatelstva z prosince 1939 vykázal v Landkreis Teschen 44,6 % Slezanů, 23,3 % Poláků, 16,4 % Čechů, 14,6 % Němců a 0,7 % Židů. [428] => [429] => === Po roce 1945 === [430] => [[Soubor:2013 Jabłonków, Szkoła Podstawowa im. Henryka Sienkiewicza 05.jpg|náhled|Polská základní škola v Jablunkově]] [431] => Po druhé světové válce se průběh státní hranice vrátil ke stavu před rokem 1938, třebaže v prvních dvou letech zůstávala otázka tzv. [[Zaolzie|Záolší]] otevřena a polská strana ještě v roce 1946 uvažovala o převzetí západního Těšínska výměnou za některá ze svých nově získaných teritorií dříve patřících Německu, například v oblasti [[Kladsko|Kladska]] či [[Hlubčice|Hlubčicka]].{{Citace monografie [432] => | příjmení = Konopska [433] => | jméno = Beata [434] => | příjmení2 = Pustelnik [435] => | jméno2 = Andrzej [436] => | příjmení3 = Pysiewicz-Jędrusik [437] => | titul = Granice Śląska [438] => | jméno3 = Renata [439] => | vydavatel = Rzeka [440] => | místo = Wrocław [441] => | rok vydání = 1998 [442] => | vydání = [443] => | počet stran = [444] => | kapitola = Uwagi do zagadnienia granicy polsko-czechosłowackiej [445] => | strany = 92–96 [446] => | isbn = 83-906558-4-5 [447] => | jazyk = pl [448] => }} Tyto úvahy utnula československo-polská smlouva o přátelství z roku 1947 a s konečnou platností spor ukončila Smlouva o konečném vytyčení hranic mezi ČSR a PLR podepsaná 13. června 1958, kdy se oba státy vzdaly všech územních nároků. Zároveň se československá vláda zavázala k uznání práv polské národnostní menšiny, zajištění polskojazyčného školství a tisku a zřízení [[Polský kulturně-osvětový svaz v České republice|Polského kulturně-osvětového svazu (PZKO)]]. [449] => [450] => Sociologický vývoj v polské části Těšínska směřoval v poválečných dekádách k asimilaci těšínských Slezanů s Poláky. Odsunem německého obyvatelstva v letech 1945–1947 zanikl [[bílsko-bělský jazykový ostrov|bílský jazykový ostrov]]. Bílsko bylo v roce 1951 sloučeno s kdysi haličskou Bělou a vzniklo tak město [[Bílsko-Bělá]] osídlené z nemalé části polskými přistěhovalci z poblízkých malopolských okresů a přesídlenci z [[Kresy|Kresů]], které v souvislosti s prudkým rozvojem textilního, strojírenského a automobilového průmyslu překonalo v 60. letech hranici 100 tisíc obyvatel a stalo se novým regionálním centrem pro celé polské Těšínsko, v letech 1975–1998 dokonce krajským městem – viz [[Bílské vojvodství]]. [451] => [[Soubor:Cieszyn Silesian dialect 2021.jpg|náhled|Využití těšínského nářečí k propagaci uvádění polské národnosti během [[sčítání lidu, domů a bytů 2021 v Česku]]]] [452] => České Těšínsko naopak poznamenal příliv [[Slováci|Slováků]] a slovenských [[Romové|Romů]]. [[Okres Karviná]] byl v roce 2001 jedním ze dvou okresů v ČR (vedle [[Okres Sokolov|Sokolova]]), kde podíl slovenské národnosti přesahoval pět procent,{{Citace elektronické monografie [453] => | titul = Slovenská národnost na území ČR [454] => | url = https://www.czso.cz/csu/czso/slovenska_narodnost [455] => | datum vydání = [456] => | datum aktualizace = [457] => | datum přístupu = 24.03.2021 [458] => | vydavatel = Český statistický úřad [459] => | jazyk = cs [460] => }} a stejně tak patří právě Ostravsko a Karvinsko k oblastem s nejvyšším zastoupením Romů a nejvyšším počtem sociálně vyloučených čtvrtí. Přirozeným administrativním a kulturním centrem pro západní část regionu se stala [[Ostrava]], město vzniklé v roce 1941 sloučením několika slezských a moravských obcí, sídlo [[Ostravský kraj|Ostravského]] (1948–1960), [[Severomoravský kraj|Severomoravského]] (1960–2000) a [[Moravskoslezský kraj|Moravskoslezského kraje]]. Polské školy, domy PZKO a dvojjazyčné nápisy jsou doteď nápadným prvkem kulturní krajiny českého Těšínska, nicméně počet hlásících se k polské národnosti systematicky klesá: v roce 2011 to bylo v kraji 28 430 osob{{Citace elektronického periodika |titul=Výsledky sčítání lidu 2011 |url=http://notes2.czso.cz/cz/sldb2011/cd_sldb2011_11_12/index_html_files/PVCR062.pdf |datum přístupu=2014-10-19 |url archivu=https://web.archive.org/web/20141019154458/http://notes2.czso.cz/cz/sldb2011/cd_sldb2011_11_12/index_html_files/PVCR062.pdf }} oproti 38 908{{Citace elektronického periodika |titul=Výsledky sčítání lidu 2001 |url=http://www.czso.cz/sldb/sldb2001.nsf/tabx/CZ0810 |datum přístupu=2012-07-28 |url archivu=https://archive.today/20120728140109/http://www.czso.cz/sldb/sldb2001.nsf/tabx/CZ0810 }} o deset let dříve. [461] => [462] => Původní [[těšínské nářečí]] se v polské části regionu začalo výrazně sbližovat se standardní polštinou, zatímco na české straně hranice se postupně vyvinulo do podoby ''ponašymu'' – smíšené mluvy založené na libovolném kombinování tradičního nářečí, standardní nebo regionálně zabarvené češtiny a polských či slovenských prvků.{{Citace periodika [463] => | příjmení = Czaiński [464] => | jméno = Kamil [465] => | titul = Ponašymu – the mixed language codeof Těšín Silesia [466] => | periodikum = Adeptus [467] => | rok vydání = 2019 [468] => | číslo = 14 [469] => | url = http://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:TAgnz-7kC_0J:cejsh.icm.edu.pl/cejsh/element/bwmeta1.element.ojs-doi-10_11649_a_1974/c/a.1974-5478.pdf+&cd=2&hl=cs&ct=clnk&gl=cz [470] => | jazyk = en [471] => }} [472] => [[Soubor:Kostel_sv._Petra_z_Alkantary,_Karviná_(4).JPG|náhled|[[Kostel svatého Petra z Alkantary (Karviná)|„Šikmý kostel“ – připomínka zaniklé Karvinné]]]] [473] => [474] => Intenzivní těžba černého uhlí vedla v 60. a 70. letech k faktickému zániku města [[Karviná-Doly|Karvinná]], jehož obyvatelé byli přesídleni do prstence sídlišť okolo [[Fryštát]]u, který byl od roku 1949 součástí stejného správního celku s názvem [[Karviná]]. Poddolováním výrazně utrpěla také [[Orlová]], jejíž centrum se přesunulo do nového sídliště v [[Lutyně|Horní Lutyni]]. V roce 1955 byl na zelené louce mezi [[Šumbark]]em a [[Bludovice (Havířov)|Bludovicemi]] založen [[Havířov]] – [[satelitní město]] ostravské aglomerace. Na polském Těšínsku se hornická činnost omezila na doly v [[Kačice (Polsko)|Kačicích]] a [[Čechovice-Dědice|Čechovicích-Dědicích]]. Ruku v ruce s rozvojem průmyslu na severu šel rozvoj turistiky v jižní části regionu. [[Moravskoslezské Beskydy]] s [[Lysá hora (Moravskoslezské Beskydy)|Lysou horou]] se staly oblíbeným cílem výletů z Ostravy, zatímco do [[Slezské Beskydy|Slezských Beskyd]] houfně zamířili především obyvatelé [[Katovická konurbace|katovické konurbace]]. Populárními turistickými cíli se staly [[Ustroň]] a [[Visla (město)|Visla]], které na přelomu 50. a 60. let získaly status města. Ustroň proslavil zejména lázeňský komplex ''Pyramidy'' a Vislu lyžařská střediska včetně komplexu skokanských můstků ve čtvrti Malinka, kde se koná mj. [[Světový pohár ve skocích na lyžích]]. [475] => [[Soubor:Most_Wolności_w_Cieszynie_podczas_pandemii_COVID-19.jpg|náhled|Most Svobody v Těšíně během pandemie covidu-19]] [476] => Již v roce 1959 byla podepsána československo-polská úmluva o pohraničním styku, která pro obyvatele pohraničního pásma o šíři 15 km výrazně zjednodušovala překračování státní hranice na základě stálých a jednorázových propustek, zejména s ohledem na zemědělce obdělávající půdu v obou státech.[https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1960-99 Text Úmluvy o pohraničním styku z roku 1959 zde] Roku 1996, po celkovém uvolnění režimu na hranicích, vešla v platnost nová dohoda rozšiřující pohraniční pásmo a zřizující nové hraniční přechody, byly teď celkem dvacet tři. Kontroly se zrušily při vstupu Polska a České republiky do [[Schengenský prostor|Schengenského prostoru]] v prosinci 2007. Přechodné uzavření hranic během [[pandemie covidu-19]] na jaře 2020 vedlo k velkým protestům,{{Citace elektronické monografie [477] => | příjmení = Drost [478] => | jméno = Jacek [479] => | titul = Protest na granicy w Cieszynie. Chcemy pracy! Chcemy otwarcia granic! - skandowali uczestnicy [480] => | url = https://dziennikzachodni.pl/protest-na-granicy-w-cieszynie-chcemy-pracy-chcemy-otwarcia-granic-skandowali-uczestnicy/ar/c1-14937534 [481] => | datum vydání = 26.04.2020 [482] => | datum aktualizace = [483] => | datum přístupu = 24.03.2021 [484] => | vydavatel = Dziennik Zachodni [485] => | jazyk = pl [486] => }} neboť ve 21. století došlo k obnovení čilých kontaktů a socioekonomických vazeb mezi oběma částmi rozděleného regionu. Speciální kategorii přeshraničního ruchu představují [[pendler|pendleři]] z polského Těšínska zaměstnaní v [[Třinecké železárny|Třineckých železárnách]], [[Ostravsko-karvinské doly|Ostravsko-karvinských dolech]] a [[Hyundai Motor Manufacturing Czech|továrně Hyundai v Nošovicích]]. [487] => [488] => V roce 1998 vznikl [[euroregion Těšínské Slezsko]]. Jeho hranice se ovšem nepřekrývají s historickými hranicemi Těšínska – patří k němu [[Jastrzębie-Zdrój]] a [[Godów]], naopak nejsou jeho součástí [[Bílsko-Bělá]], [[Čechovice-Dědice]] a obce kolem [[Frýdek-Místek|Frýdku Místku]], které spolu tvoří [[euroregion Beskydy]]. [489] => [490] => == Regionální identita == [491] => [[Soubor:Flaga_Ksiestwa_Cieszyńskiego_na_Wieży_Piastowskiej_w_Cieszynie.jpg|náhled|Vlajka Těšínského knížectví na [[Piastovská věž (Těšín)|Piastovské věži v Těšíně]]]] [492] => [[Soubor:Gorolski Święto 2019 - alcohol sign.jpg|náhled|Využití [[těšínské nářečí|těšínského nářečí]] ve veřejném prostoru]] [493] => [[Soubor:Festiwal pzko 1078.jpg|náhled|Členové sboru ''Gorol'' z Jablunkova v lidových krojích]] [494] => V předmoderních dobách žily v oblasti čtyři [[Slované|slovanské]] etnické kupiny: [[Těšínští Valaši]] kolem [[Těšín]]a a [[Skočov]]a, [[Goralé|(Slezští) Goralé]] v horách, [[Laši]] na západě a severozápadě a [[Jackové]] v [[Jablunkov]]ě.{{Citace monografie [495] => | příjmení = Dembiniok [496] => | jméno = Marian [497] => | vydavatel = REGIO [498] => | titul = O goralech, Valaších, Laších a Jaccích na Těšínském Slezsku [499] => | rok vydání = 2010 [500] => | isbn = 978-80-904230-4-6 [501] => }} Na rakouské období je zde pamatováno v dobrém, asociace s chudobou jako v sousední [[Halič]]i se nevyskytuje. Rozdělení regionu mělo obrovský vliv na rozštěpení jeho identity. Přestože se dodnes uchovalo mnoho společných tradic, je třeba v současnosti na obě poloviny nahlížet odděleně. Do jisté míry se kultura polské části blíží zbytku Horního Slezska, kdežto české Těšínsko představuje ve všech ohledech osobitý kraj. [502] => [503] => V 90. letech 20. století vypukla debata, zda lze [[slezština (lechický jazyk)|slezštinu]] považovat za samostatný jazyk.{{Citace monografie [504] => | příjmení = Rybka [505] => | jméno = Piotr [506] => | vydavatel = Uniwersytet Śląski [507] => | titul = Gwarowa wymowa mieszkańców Górnego Śląska w ujęciu akustycznym [508] => | kapitola = Śląszczyzna w badaniach lingwistycznych [509] => | rok vydání = 2017 [510] => | url = http://www.sbc.org.pl/Content/276325/praca_doktorska_Piotr_Rybka.pdf [511] => }} V Horním Slezsku (pruském) existují snahy o standardizaci jazyka, které zohledňují i [[těšínské nářečí]]. Tyto tendence jsou však na Těšínsku výrazně slabší, a to jak v polské, tak české části regionu.{{Citace monografie [512] => | příjmení = Greń [513] => | jméno = Zbigniew [514] => | titul = Identity at the Borders of Closely-Related Ethnic Groups in the Silesia Region [515] => | strany = 102 [516] => | rok vydání = 2017 [517] => | url = https://www.academia.edu/38140372/Identity_at_the_Borders_of_Closely-Related_Ethnic_Groups_in_the_Silesia_Region [518] => }} Politické názory na slezskou problematiku se obdobně liší, například v těšínském kraji se [[Hnutí autonomie Slezska]] těší znatelně menší podpoře v regionálních volbách, nežli v bývalém Prusku. Slezská identita je dokonce částí slezských Goralů zcela odmítána, což může souviset s hanlivým označením ''Gorol'' běžně používaným v Horním Slezsku pro neslezské obyvatelstvo. Naopak ve [[Slezské Beskydy|Slezských Beskydech]], oblíbeném cíli víkendových výletů z Horního Slezska, se jedná o neutrální výraz pro horaly, již jsou na svou beskydskou identitu patřičně hrdí. Na české straně nemají Goralé vztah k polskému Slezsku a horalská identita se nevymezuje proti slezské, naopak obě se navzájem posilují. [519] => [520] => Podíl hlásících se ke [[Slezané|slezské národnosti]] je na obou březích Olše oproti Hornímu Slezsku nízký.V roce 2011 jen 15 412 takových deklarací v Polském Těšínsku, procentuálně 5,5 % v okrese Těšín, 1,9 % v okrese Bílsko-Bělá a 0,8 % v Bílsku-Bělé ([http://slonzoki.org/2013/07/narodowosc-slaska-w-powiatach-wg-gus/ viz výsledky sčítání lidu]); v českém Slezsku se ke slezské národnosti hlásilo 11 014 osob, převážně na Opavsku a Hlučínsku ([https://dalsimoravak.wordpress.com/2013/03/21/slezska-narodnost-ve-scitani-lidu-2011/ viz výsledky sčítání lidu] Neznamená to, že se starousedlíci nepovažují za Slezany, ale nedávají to do souvislosti se separátní národností. Uvědomělí Poláci dnes následují příklad [[Paweł Stalmach|Pawła Stalmacha]] (ten řekl: ''Mezi Evropany jsem Polák, mezi Poláky jsem Slezan, mezi Slezany jsem Těšiňák'') nebo [[Gustaw Morcinek|Gustawa Morcinka]] (''Jsem přece Slezan. Píši o tom kraji, abych přibližil Polsko Slezsku a Slezsko Polsku''), zatímco politické šlonzákovské hnutí v zásadě zaniklo. Naopak pro moderní regionalistická uskupení v Horním Slezsku má ikonický význam na Těšínsku založená [[Slezská lidová strana]] a osobnost jejího vůdce [[Josef Koždoň|Josefa Koždoně]]. [521] => [522] => Na rozdíl od pruského Horního Slezska se místní obyvatelstvo nedělí na Slezany a Neslezany (''Gorole'' na Katovicku, ''Chadziaje'' na Opolsku), leč autochtoni o sobě řeknou, že jsou ''stela'' (odsud), zatímco všichni ostatní jsou prostě přivandrovalci odjinud.[https://wiadomosci.ox.pl/stela-czy-tu-stela-jak-mowic,34222 Portál Těšínského Slezska: ''Stela czy tu stela? Jak mówić?'', 7.7.2016] Toto vymezení v době sekularizace zastínilo rozdělení na katolíky a evangelíky. Zároveň vznikly nové kategorie: ''Pnioki'' (Pně – starousedlíci), ''Krzoki'' (Keře – žijící v oblasti delší dobu) a ''Ptoki'' (Ptáci – noví nebo přechodní osadníci). Ti poslední jsou obdařeni nedůvěrou nebo dokonce diskriminováni. Hornoslezané v blízkosti bývalé prusko-rakouské hranice nazývají těšínské Slezany ''Cysaroki'' (od slova ''cysorz'' – císař), Těšíňáci odpovídají přezdívkou ''Prusoki'' (Prusáci) nebo ''Hanysy'' (od německého jména ''Hans'', na Těšínsku se používalo spíš ve tvaru ''Johann'' nebo v nářeční podobě ''Jano'', ''Jōnek''). Ve Slezských Beskydech se Hornoslezanům mnohdy říká ''lufciorze'' od slova ''luft'', čili vzduch, který na jihu Těšínska je kvalitnější než v průmyslové aglomeraci. [523] => [524] => Na české straně konkuruje regionální a národně polská identita české a [[moravská národnost|moravské]].{{Citace monografie [525] => | příjmení = Greń [526] => | jméno = Zbigniew [527] => | vydavatel = Towarzystwo Naukowe Warszawskie [528] => | titul = Śląsk Cieszyński [529] => | kapitola = Zależności między typami poczucia regionalnego i etnicznego [530] => | rok vydání = 2000 [531] => | místo vydání = Warszawa [532] => | isbn = 83-86619-09-0 [533] => }} Český stát uznává [[Polská menšina v Česku|polskou národnostní menšinu]], byť dvojjazyčné cedule bývají vandalizovány. V posledních desetiletích upustili čeští jazykovědci od zařazování těšínských nářečí mezi ''východolašská'', naopak častěji zdůrazňují jejich česko-polský přechodový charakter a stmelující význam pro všechny národnosti na Těšínsku.{{Citace monografie [534] => | příjmení = Hannan [535] => | jméno = Kevin [536] => | vydavatel = Peter Lang Publishers [537] => | titul = Borders of Language and Identity in Teschen Silesia [538] => | rok vydání = 1996 [539] => | strany = 85–86 [540] => }}{{Citace monografie [541] => | příjmení = Nekvapil [542] => | jméno = Jiří [543] => | příjmení2 = Sloboda [544] => | jméno2 = Marián [545] => | url = https://www.researchgate.net/profile/Jiri_Nekvapil/publication/47039393_Mnohojazycnost_v_Ceske_republice_zakladni_informace_Multilingualism_in_the_Czech_Republic_basic_information/links/566899a308ae8d6928fbc093.pdf [546] => | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny [547] => | titul = Mnohojazyčnost v České republice. Základní informace [548] => | rok vydání = [549] => | příjmení3 = Wagner [550] => | jméno3 = Petr [551] => | strany = 94–95 [552] => }}{{Citace monografie [553] => | příjmení = Kajfosz [554] => | jméno = Jan [555] => | url = https://www.academia.edu/23897559/Magic_in_the_Social_Construction_of_the_Past_the_Case_of_Teschen_Silesia [556] => | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny [557] => | titul = Magic in the Social Construction of the Past: the Case of Teschen Silesia [558] => | rok vydání = 2013 [559] => | strany = 357 [560] => }} [561] => [562] => Polskojazyčná píseň ''[[Płyniesz Olzo po dolinie]]'' od básníka [[Jan Kubisz|Jana Kubisze]] je od konce 19. století neformální hymnou těšínských Slezanů, zejména patřících k polské menšině v Česku. [563] => [564] => == Turistické cíle == [565] => [[Soubor:Cieszyn_043_-_Cieszyńska_Wenecja.jpg|náhled|„Těšínské Benátky“]] [566] => [[Soubor:Zamek Sulkowskich 2020.jpg|náhled|Zámek Bílsko]] [567] => [[Soubor:Soběšovice, Žermanická přehrada 02.jpg|náhled|Žermanická přehradní nádrž a Lysá hora]] [568] => * Historické jádro [[Těšín]]a včetně [[Zámecký vrch (Těšín)|Zámeckého vrchu]] s románskou [[Rotunda svatého Mikuláše a svatého Václava|rotundou svatého Mikuláše a svatého Václava]] a „[[Těšínské Benátky|těšínských Benátek]]“ [569] => * Centrum [[Bílsko-Bělá|Bílska-Bělé]] s převahou eklektické a secesní architektury nazývané „malou Vídní“ [570] => * [[Socialistický realismus (architektura)|Socrealistický]] urbanistický komplex v [[Havířov]]ě (Sorela) [571] => * Lázeňské obce: [[Ustroň]], [[lázně Darkov|Darkov]] a [[Javoří (Polsko)|Javoří]] [572] => * Zámky: [[Zámek v Bílsku-Bělé|Bílsko]], [[zámek Frýdek|Frýdek]] a [[zámek Fryštát|Fryštát]] [573] => * Poutní [[Bazilika Navštívení Panny Marie (Frýdek-Místek)|bazilika Navštívení Panny Marie]] ve Frýdku [574] => * [[Kostel svatého Petra z Alkantary (Karviná)|Kostel svatého Petra z Alkantary]] (Šikmý kostel) – připomínka zaniklého města [[Doly (Karviná)|Karvinná]] [575] => * Památky spojené s dějinami luteránství: [576] => ** [[Ježíšův kostel v Těšíně]] – jeden ze šesti slezských [[kostely milosti|kostelů milosti]] postavených po roce 1709 [577] => ** [[Bílský Sijón]] – evangelická čtvrť [[Bílsko-Bělá|Bílska-Bělé]] založená po vyhlášení [[Toleranční patent|Tolerančního patentu]] s [[Evangelický kostel Spasitele (Bílsko-Bělá)|kostelem Spasitele]] a pomníkem Martina Luthera (jediným v dnešním Polsku) [578] => ** [[Lesní kostely v Beskydech]] – místa tajných evangelických bohoslužeb v době [[rekatolizace]] [579] => * Industriální památky: [580] => ** [[Důl Michal]] v Ostravě-[[Michálkovice|Michálkovicích]] a [[halda Ema]] ve [[Slezská Ostrava (část obce)|slezské Ostravě]] [581] => ** [[Muzeum v Bílsku-Bělé – Tkalcovský dům|Tkalcovský dům]] a technické muzeum [[Stara Fabryka]] v Bílsku-Bělé [582] => * [[Šeršníkovo muzeum]] (''Muzeum Śląska Cieszyńskiego'') v [[Těšín]]ě – nejstarší muzeum založené v českých zemích (1802) [583] => * [[Lysá hora (Moravskoslezské Beskydy)|Lysá hora]] [584] => * [[Barania Góra|Beraní hora]] a prameny [[Visla|Visly]] [585] => * [[Velká Čantoryje]] [586] => * [[Javorový]] a [[Ostrý (Moravskoslezské Beskydy)|Ostrý]] [587] => * Beskydská trojves [[Jistebná]] – [[Javořinka]] – [[Koňákov (Polsko)|Koňákov]] se zachovalým horalským folklorem [588] => * [[Trojmezí (Hrčava)|Česko-polsko-slovenské trojmezí]] a pohraniční obec [[Hrčava]] [589] => * Přehradní nádrže: [[Goczałkowická přehradní nádrž|Goczałkowice]], [[Vodní nádrž Morávka|Morávka]], [[Vodní nádrž Šance|Šance]], [[Vodní nádrž Těrlicko|Těrlicko]] a [[Žermanická přehrada|Žermanice]] [590] => * [[Hraniční meandry Odry]] [591] => * Lyžařská střediska: [[Brenná]], [[Visla (město)|Visla]], [[Jistebná]], [[Malenovice (okres Frýdek-Místek)|Malenovice]], [[Morávka (okres Frýdek-Místek)|Morávka]], [[Mosty u Jablunkova]] a [[Visalaje]] [592] => * [[Zoologická zahrada a botanický park Ostrava]] [593] => * [[Leśny Park Niespodzianek|Lesní park překvapení]] ''(Leśny Park Niespodzianek)'' v [[Ustroň|Ustroni]] [594] => * [[Starý Těšín (hradiště)|Archeopark Chotěbuz-Podobora]] [595] => * [[DinoPark Ostrava]] v [[Doubrava (okres Karviná)|Doubravě]] [596] => [597] => == Odkazy == [598] => [599] => === Reference === [600] => {{Překlad [601] => | jazyk = de [602] => | článek = Teschener Schlesien [603] => | revize = 203866480 [604] => }} [605] => [606] => [607] => === Literatura === [608] => * {{Citace monografie | příjmení = Gawrecká | jméno = Marie | odkaz na autora = Marie Gawrecká | titul = Československé Slezsko mezi světovými válkami 1918-1938 | vydavatel = Slezská univerzita v Opavě | místo = Opava | rok = 2004 | počet stran = 195 | isbn = 80-7248-233-5}} [609] => * {{Citace monografie | příjmení = Gawrecki | jméno = Dan | odkaz na autora = Dan Gawrecki | spoluautoři = a kol. | rok = 2003 | titul = Dějiny Českého Slezska 1740-2000 I.-II | vydavatel = Slezská univerzita, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav historie a muzeologie | místo = Opava | počet stran = 656 | isbn = 80-7248-226-2}} [610] => * {{Citace monografie | příjmení = Jež | jméno = Radim | odkaz na autora = Radim Jež | příjmení2 = Pindur | jméno2 = David | odkaz na autora2 = David Pindur | spoluautoři = a kol. | rok = 2010 | titul = Těšínsko v proměnách staletí : sborník přednášek z let 2008-2009 k dějinám Těšínského Slezska | vydavatel = Muzeum Těšínska ; Matice slezská | místo = Český Těšín | počet stran = 281 | isbn = 978-80-86696-12-6}} [611] => * {{Citace monografie [612] => | příjmení = Kaszper [[Velká Čantoryje]] [613] => | jméno = Roman [614] => | příjmení2 = Małysz [615] => | jméno2 = Bohdan [616] => | spoluautoři = a kol. [617] => | titul = Poláci na Těšínsku [618] => | vydavatel = Kongres Poláků v České republice [619] => | místo = Český Těšín [620] => | rok = 2009 [621] => | počet stran = 128 [622] => | url = http://www.polonica.cz/projekty/file/Polaci%20na%20Tesinsku.pdf [623] => | isbn = 978-80-87381-00-7 [624] => | datum přístupu = 2010-09-04 [625] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20110718182812/http://www.polonica.cz/projekty/file/Polaci%20na%20Tesinsku.pdf [626] => | datum archivace = 2011-07-18 [627] => | nedostupné = ano [628] => }} {{Wayback|url=http://www.polonica.cz/projekty/file/Polaci%20na%20Tesinsku.pdf |date=20110718182812 }} [629] => * {{Citace monografie [630] => | příjmení = Kolektiv autorů [631] => | jméno = [632] => | odkaz na autora = [633] => | rok = 1992 [634] => | titul = Nástin dějin Těšínska [635] => | vydavatel = Výbor pro územní správu a národnosti České národní rady [636] => | místo = Ostrava [637] => | isbn = [638] => }} [639] => * {{Citace monografie | příjmení = Korbelářová | jméno = Irena | odkaz na autora = Irena Korbelářová | příjmení2 = Žáček | jméno2 = Rudolf | odkaz na autora2 = Rudolf Žáček | spoluautoři = | titul = Těšínsko – země Koruny české = Ducatus Tessinensis – terra Coronae Regni Bohemiae : k dějinám knížectví od počátků do 18. století | vydavatel = Muzeum Těšínska | místo = Český Těšín | rok = 2008 | počet stran = 311 | isbn = 978-80-86696-10-2}} [640] => * {{Citace monografie | příjmení = Korbelářová | jméno = Irena | odkaz na autora = | příjmení2 = Šmerda | jméno2 = Milan | odkaz na autora2 = | příjmení3 = Žáček | jméno3 = Rudolf | odkaz na autora3 = | titul = Slezská společnost v období pozdního baroka a nástupu osvícenství : na příkladu Těšínska | vydavatel = Slezský ústav Slezského zemského muzea | místo = Opava | rok = 2002 | počet stran = 290 | isbn = 80-86224-43-0}} [641] => * MARTINEK, Libor. ''Identita v literatuře Těšínska''. Opava – Kielce: Literature & Sciences – Oficyna wydawnicza „STON2“, , 2015. 435 s. ISBN 978-80-904126-8-2 [642] => * {{Citace monografie [643] => | příjmení = Przywara [644] => | jméno = Michal [645] => | příjmení2 = [646] => | jméno2 = [647] => | titul = Literatura Śląska Cieszyńskiego po 1989 roku [648] => | vydání = 1 [649] => | vydavatel = Ostravská univerzita v Ostravě [650] => | místo = Ostrava [651] => | rok = 2015 [652] => | počet stran = 207 [653] => | strany = [654] => | isbn = 978-80-7464-780-2 [655] => }} [656] => * {{Citace monografie | příjmení = Žáček | jméno = Rudolf | odkaz na autora = Rudolf Žáček | titul = Dějiny Slezska v datech | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 2004 | počet stran = 546 | isbn = 80-7277-172-8}} [657] => [658] => === Externí odkazy === [659] => * {{Commonscat}} [660] => * {{Wikizdroje|dílo=Vládní vyhláška ze dne 18. prosince 1924 o rozhodnutí konference velvyslanců ze dne 28. července 1920 o Těšínsku, Oravě a Spiši}} [661] => * {{Wikizdroje|dílo=Dějiny Těšínska}} [662] => * [https://web.archive.org/web/20131029201517/http://www.pametnaroda.cz/index.php/category/detail/id/48/page/1 „Paměť národa“ Příběhy slezských mužů z Těšínska ve Wehrmachtu] [663] => {{Autoritní data}} [664] => [665] => {{Portály|Česko|Geografie|Polsko|Slezsko}} [666] => [667] => [[Kategorie:Těšínsko| ]] [668] => [[Kategorie:Slezsko]] [669] => [[Kategorie:Historická území Česka]] [670] => [[Kategorie:Historická území Polska]] [671] => [[Kategorie:Regiony Evropy]] [672] => [[Kategorie:Rozdělená území]] [673] => [[Kategorie:Česko-polská státní hranice]] [] => )
good wiki

Těšínsko

Těšínsko, také Těšínské Slezsko je termín označující území bývalého Těšínského knížectví včetně všech jeho bývalých území, z nichž se stala samostatná stavovská panství, a s územím bývalého stavovského panství Bohumín. Do konce první světové války se jednalo o souvislý zeměpisný a kulturní celek, který v Rakousko-uherské monarchii představoval východní část korunní země Rakouské Slezsko a následně byl po několikaletém územním sporu v roce 1920 rozdělen mezi Československo (západní část) a Polsko (východní část).

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Bílsko-Bělá','Těšín','Ostravice (řeka)','Visla (město)','Ustroň','Polsko','Rakouské Slezsko','Bohumín','Havířov','Skočov','Bílsko (Polsko)','Orlová'

Bílsko-Bělá

Bohumín

Havířov

Orlová

Polsko

Skočov

Těšín

Ustroň