Array ( [0] => 14722813 [id] => 14722813 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Utrakvismus [uri] => Utrakvismus [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Man of Sorrows from Prague c1470.jpg|náhled|Obraz vytvořený kolem roku 1470 pro hlavní pražský utrakvistický [[kostel Matky Boží před Týnem]] zobrazuje [[Ježíš Kristus|Krista]] Bolestného, jak sám sebe v [[Eucharistie|eucharistii]] dává [[Podobojí|pod obojí způsobou]] (z boku vytahuje hostii, do kalicha stéká jeho krev).]] [1] => '''Utrakvismus''', jehož stoupenci se označovali jako '''utrakvisté''' (utraquisté) či '''kališníci''', je [[křesťanství|křesťanská]] [[konfese]], která vzešla z [[Česká reformace|české reformace]] (resp. [[husitství]]) a trvala až do [[rekatolizace]] po [[bitva na Bílé hoře|bitvě na Bílé hoře]]. V [[15. století]] byl dominantní vírou v [[Čechy|Čechách]] a silné zastoupení měl i na [[Morava|Moravě]]. Utrakvisté se ovšem vždy považovali za plnohodnotnou součást nerozdělené katolické církve. [2] => [3] => == Název == [4] => Označení utrakvismus pochází z [[Latina|latinského]] {{Jazyk|la|''sub utraque specie''}}, čili „[[Podobojí|pod obojí způsobou]]“, což odkazuje na hlavní sebeidentifikace utrakvistů. Pojem [[husitství]] vznikl jako pejorativní označení zvnějšku a utrakvisté ho nikdy za svůj nepřijali. Pro období 16. století zavedl [[Ferdinand Hrejsa]] označení '''novoutrakvismus''' pro směry ovlivněné německým [[luterství]]m, a '''staroutrakvismus''' pro ty, kteří zůstali věrní utrakvismu 15. století. Někteří současní historici tyto pojmy odmítají a novoutrakvismus nazývají českým luterstvím. [5] => [6] => == Liturgie a věrouka == [7] => Již od 2. poloviny 14. století žádá reformní hnutí časté přijímání pro laiky a arcibiskup [[Jan z Jenštejna]] povolil každodenní přijímání. Hlavní odlišností utrakvismu se stalo znovuzavedení podávání pod obojí laikům zavedené zásluhou [[Jakoubek ze Stříbra|Jakoubka ze Stříbra]], [[Jeroným Pražský|Jeronýma Pražského]] a [[Mikuláš z Drážďan|Mikuláše z Drážďan]] na podzim 1414. Roku 1417 bylo uplatněno podávání eucharistie dětem (přijímání všech pokřtěných, ''communio parvulorum''), zřejmě s ohledem na stejnou praxi v [[pravoslaví]]. Naproti tomu čeština se do [[liturgie]] prosazovala pomalu, nestala se nikdy hlavním požadavkem, latina byla nadále ve velké vážnosti a mešní kánon zůstal latinský. [8] => [9] => Přijímání pod obojí způsobou bylo chápáno jako závazné z hlediska osobní spásy poukazem například na 6. kapitolu [[Janovo evangelium|Janova evangelia]]. ''Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.'' (Jan 6.54) [10] => [11] => Specifickými svátky byl [[Slavnost Těla a Krve Páně|svátek Božího Těla]], kdy byla konána procesí upozorňující na utrakvistickou úctu k Tělu a Krvi Páně, a [[6. červenec]], kdy si připomínali mučednickou smrt [[Jan Hus|Jana Husa]] i Jeronýma Pražského, kteří byli oslavováni jako [[svatí]].K tématu úcty ke svatému mučedníku Janu Husovi viz {{Citace monografie [12] => | příjmení = Halama [13] => | jméno = Ota [14] => | odkaz na autora = Ota Halama [15] => | titul = Svatý Jan Hus : stručný přehled projevů domácí úcty k českému mučedníku v letech 1415-1620 [16] => | vydavatel = Kalich [17] => | místo = Praha [18] => | rok vydání = 2015 [19] => | počet stran = 191 [20] => }} Jinak úcta ke svatým neměla větší roli, avšak tradiční svátky se slavily v nezměněné podobě. [21] => [22] => Utrakvisté nepřijali teologické názory [[John Wycliffe|wiklifismu]], ani ty, které zastával [[Jan Hus]], (kromě učení o církvi) svou teologii založili hlavně na [[patristika|patristice]]. Naprosto podstatným bodem byla víra ve skutečnou přítomnost Krista v [[eucharistie|eucharistii]]. [23] => [24] => == Církevní správa == [25] => Pro formulaci věroučných stanovisek i řešení praktických otázek byly v průběhu husitských válek rozhodujícími autoritami [[zemský sněm]] a [[Univerzita Karlova|pražská univerzita]], také se často scházely [[synod]]y. V té době se také ustanovila [[dolní konzistoř]] jako orgán vykonávající autoritu [[Arcidiecéze pražská|pražského arcibiskupství]] v [[sedisvakance|sedisvakanci]], která byla hlavou církevní organizace až do konce. Utrakvisté na Moravě měli podle [[basilejská kompaktáta|basilejských kompaktát]] podléhat [[Seznam olomouckých biskupů a arcibiskupů|biskupům v Olomouci]]. V utrakvistickém období byl na utrakvistickém území zachován systém [[arciděkanství]] a [[děkanství]] včetně [[vizitace|vizitací]]. Poté, co [[Jiří z Poděbrad]] dobyl [[Tábor]], byla táborská církev podřízena konzistoři. [26] => [27] => Utrakvismus trval na svěcení kněží v [[apoštolská posloupnost|apoštolské posloupnosti]], k čemuž nejprve sloužil arcibiskup [[Konrád z Vechty]]. [[Jan Rokycana]] byl za arcibiskupa zvolen zemským sněmem, ale nikdy nebyl vysvěcen. Po [[basilejský koncil|basilejském koncilu]] přišel do Čech jako světící biskup [[Filibert z Coutances]] v Normandii, z francouzského rodu De Mondieu. Později získali utrakvisté ještě [[Augustin Luciani|Augustina Lucianiho]] (Sankturienského) a [[Filip de Nova villa|Filipa de Nova Villa]]. Světící biskupové neměli v církvi žádnou moc. Augustin i Filip se po neshodě s konzistoří usadili v [[Kutná Hora|Kutné Hoře]], která měla vlastní konzistoř, jíž podléhalo asi 20 farností v kutnohorském okolí. [28] => [29] => V době nepřítomnosti biskupů museli kandidáti kněžství putovat do [[Itálie]] za biskupy, kteří byli ochotni tyto světit. V několika případech je také doloženo svěcení od [[arménská církev|arménských biskupů]] ve [[Lvov]]ě. Náklady na tuto cestu většinou neslo město, ve kterém se dotyčný zavázal na několik let ke službě [[kaplan]]a. V souladu se čtvrtým z [[Čtyři artikuly pražské|pražských artikulů]] nemohli kněží disponovat majetkem [[farnost]]i (na místo toho bylo ustanoveno [[záduší]]), zpravidla byli chudší než jejich okolí. Zejména v 16. století byl problémem nedostatek kněží. [30] => [31] => == 16. a 17. století == [32] => V průběhu 16. století došlo k rozmachu [[luterství]], rovněž [[Jednota bratrská]] posilovala své pozice. Většina [[Šlechta|šlechty]] přestoupila k některé z těchto konfesí a prosadila je i na svých panstvích. Utrakvismus zůstal zastoupen hlavně ve městech, která po roce [[1547]] ztratila velkou část své moci. V důsledku [[Katolická reformace|katolické reformy]] (protireformace) se zvýšil i tlak katolické strany a utrakvismus se ocitl mezi dvěma mlýnskými kameny. [[Ferdinand I. Habsburský]] se však snažil podporovat utrakvismus jako protiváhu ostatních směrů [[reformace]]. Po dlouhém úsilí přiměl [[tridentský koncil]] k uznání přijímání pod obojí. Koncil však současně zakázal podávání eucharistie dětem a ctění Jana Husa jako svatého. Ferdinand I. zamýšlel, že by obnovené [[Arcidiecéze pražská|pražské arcibiskupství]] sloužilo oběma konfesím, avšak [[Antonín Brus z Mohelnice]] odmítal světit utrakvistické kněze. [33] => [34] => Rovněž ze strany protestantismu byl vyvíjen tlak na to, aby utrakvisté opustili to, co je spojovalo s katolickou církví. V době [[česká konfese|české konfese]] utrakvisté ještě odolávali, avšak po [[Rudolfův Majestát|Rudolfově majestátu]] se [[dolní konzistoř]] a jí podléhající utrakvistické farnosti dostaly do vlivu protestantských stavů. Mnozí přesvědčení utrakvističtí kněží v této době raději přestoupili do katolické církve, kde mohli nadále podávat pod obojí. [35] => [36] => Definitivní potlačení utrakvismu můžeme položit do období pobělohorské [[rekatolizace]]. Na rozdíl od členů i [[duchovní]]ch jiných nekatolických církví byl však vstup bývalých utrakvistů do katolické církve spíše formální záležitostí, což jen dokládá fakt, že utrakvismus byl [[teologie|teologicky]] i formálně blíže katolicismu ([[Tridentský koncil|předtridentskému]]) než protestantismu, jak jej formulovala i [[reformace]]. [37] => [38] => == Hodnocení == [39] => Barokní dějepisectví pojímalo utrakvistické období jako integrální součást českých dějin. Jeho odsudky se soustředily na radikální projevy [[husitství]] a [[Reformace|lutherské reformace]] 16. století. V dějinách utrakvismu hledal inspiraci [[Osvícenství|osvícenský]] [[reformní katolicismus]] (tereziánský reformní katolicismus), např. [[Josef Dobrovský]]. [40] => [41] => Naopak v průběhu 2. poloviny 19. a první poloviny 20. století převážily odsudky pokompaktátního utrakvismu. Nejvlivnějšími reprezentanty tohoto přístupu byli [[František Palacký]] a [[Tomáš Garrigue Masaryk]]. Podle jejich názoru představoval utrakvismus nedokončenou reformaci a tedy zbytečný kompromis. Vrcholem [[česká reformace|české reformace]] pro ně byla [[Jednota bratrská]]. [42] => [43] => Nové docenění utrakvismu mezi historiky a teology se datuje od 80. let dvacátého století, v souvislosti s tehdejší diskusí o [[tolerance|toleranci]] v návaznosti na kulaté výročí [[kutnohorský mír|Kutnohorského náboženského míru z roku 1485]]. Tehdy vyjádřili své názory např. [[Josef Macek]], [[Robert Kalivoda]], [[Amedeo Molnár]], [[Josef Válka]], [[Noemi Rejchrtová]] a další. [44] => [45] => K odkazu utrakvismu se hlásí například [[Starokatolická církev v České republice|Starokatolická církev]], která v Čechách na utrakvistickou tradici vědomě navázala již na konci 19. století, či [[Církev československá husitská]]. [46] => [47] => Západní [[římskokatolická církev]] na svém [[Druhý vatikánský koncil|Druhém vatikánském koncilu]] uznala význam přijímání podobojí a místní biskupové mohou tuto praxi povolit.{{Citace elektronického periodika [48] => | autor = Druhý vatikánský koncil [49] => | titul = Konstituce o posvátné liturgii Sacrosanctum Concilium [50] => | url = https://www.vatican.va/archive/hist_councils/ii_vatican_council/documents/vat-ii_const_19631204_sacrosanctum-concilium_cs.html [51] => | kapitola = 55 [52] => | typ kapitoly = čl. [53] => | datum přístupu = 2022-08-21 [54] => }} V římskokatolické církvi se v České republice [[Podobojí|pod obojí]] podává při slavnostních příležitostech a o velkých svátcích; v jiných zemích to není příliš běžné. [55] => [56] => == Reference == [57] => [58] => [59] => == Literatura == [60] => * Lenka BOBKOVÁ – Jana KONVIČNÁ (edd.), Náboženský život a církevní poměry v zemích Koruny české ve 14. – 17. století, Praha 2009 (=Korunní země v dějinách českého státu 4) [61] => * Zdeněk V. DAVID, Nalezení střední cesty. Liberální výzva utrakvistů Římu a Lutherovi, Praha 2012 [62] => * Miloš HAVELKA (ed.), Spor o smysl českých dějin, 1895–1938, Praha 1995 [63] => * Ferdinand HREJSA, Dějiny křesťanství v Československu II–VI, Praha 1947–1950 [64] => * Jaroslav KADLEC, Přehled českých církevních dějin I. Praha 1991 [65] => * Helena KRMÍČKOVÁ, Studie a texty k počátkům kalicha v Čechách, Brno 1997 [66] => * Helena KRMÍČKOVÁ, Jakoubkova utrakvistická díla z roku 1414, in: Jakoubek ze Stříbra. Texty a jejich působení, Praha 2006, s. 171-181 [67] => * Jan B. LÁŠEK (ed.), Jan Hus mezi epochami, národy a konfesemi, Praha 1995 [68] => * Josef MACEK, Víra a zbožnost jagellonského věku, Praha 2001 [69] => * Milan MACHOVEC (ed.), Problém tolerance v dějinách a perspektivě, Praha 1995 [70] => * Jiří MIKULEC a kol., Církev a společnost raného novověku v Čechách a na Moravě, Praha 2013 [71] => * Jaroslav PÁNEK, Zápas o Českou konfesi, Praha 1991 [72] => * Jiří RAK, Vývoj utrakvistické správní organizace v době předbělohorské, Sborník archivních prací 31, 1981, s. 179–200 [73] => * Noemi REJCHRTOVÁ, Studie k českému utrakvismu, zejména doby jagellonské, hab. pr. KEBF Praha 1984 [74] => * Blanka ZILYNSKÁ, Utrakvistická církevní správa a možnosti jejího studia, Acta Universitatis Carolinae Phil et Hist 2, 1999, Z pomocných věd historických XV, s. 39–54 [75] => [76] => {{Autoritní data}} [77] => {{Portály|Křesťanství|Husitství}} [78] => [79] => [[Kategorie:Utrakvismus| ]] [80] => [[Kategorie:Dějiny křesťanství]] [81] => [[Kategorie:Česká reformace]] [] => )
good wiki

Utrakvismus

pod obojí způsobou (z boku vytahuje hostii, do kalicha stéká jeho krev). Utrakvismus, jehož stoupenci se označovali jako utrakvisté (utraquisté) či kališníci, je křesťanská konfese, která vzešla z české reformace (resp.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'husitství','Jan Hus','Arcidiecéze pražská','Podobojí','dolní konzistoř','Jednota bratrská','reformace','luterství','rekatolizace','zemský sněm','patristika','Morava'

Husitství

Husitství je české náboženské hnutí, které vzniklo v 15.

Luterství

Luterství je křesťanský náboženský směr, který se vyvinul z reformace v 16.

Morava

Patristika

Podobojí

Reformace

The summary of the Czech Wikipedia page "Reformace" (Reformation) provides an overview of the Protestant Reformation movement that took place in the Czech lands during the 16th century.

Rekatolizace