Account App Integration - Responsive Website Template

Array ( [0] => 14663500 [id] => 14663500 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Vzteklina [uri] => Vzteklina [3] => Vzteklina poster.jpg [img] => Vzteklina poster.jpg [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => Vzteklina, také známá jako vztekavost, je virové onemocnění postihující savce, včetně lidí. Je způsobena virem vztekliny, který patří do rodiny Rhabdoviridae a rodu Lyssavirus. Virus se přenáší především skrze kousnutí nebo škrábance infikovaného zvířete. Přenos na člověka je vzácný, ale velmi nebezpečný, protože může vést ke smrti, pokud není včas léčen. Symptomy onemocnění se projevují postupně, od nejednoznačných příznaků, jako je únava a horečka, až po neurologické problémy a poruchy chování. Vzhledem k tomu, že neexistuje účinná léčba vztekliny po vypuknutí příznaků, je klíčová prevence formou vakcinace zvířat a včasná léčba v případě kontaktu s infikovaným zvířetem. Léčba spočívá v aplikaci vakcíny proti vzteklině a podání imunoglobulinů. [oai] => Vzteklina, také známá jako vztekavost, je virové onemocnění postihující savce, včetně lidí. Je způsobena virem vztekliny, který patří do rodiny Rhabdoviridae a rodu Lyssavirus. Virus se přenáší především skrze kousnutí nebo škrábance infikovaného zvířete. Přenos na člověka je vzácný, ale velmi nebezpečný, protože může vést ke smrti, pokud není včas léčen. Symptomy onemocnění se projevují postupně, od nejednoznačných příznaků, jako je únava a horečka, až po neurologické problémy a poruchy chování. Vzhledem k tomu, že neexistuje účinná léčba vztekliny po vypuknutí příznaků, je klíčová prevence formou vakcinace zvířat a včasná léčba v případě kontaktu s infikovaným zvířetem. Léčba spočívá v aplikaci vakcíny proti vzteklině a podání imunoglobulinů. [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Různé významy|druhý=televizním seriálu|rozlišovač=seriál}} [1] => {{Infobox - choroba [2] => | název = [3] => | obrázek = Dog with rabies.jpg [4] => | velikost obrázku = 250 px [5] => | popisek = Pes domácí nemocný tichou formou vztekliny [6] => | MKN-10 = [http://www.uzis.cz/cz/mkn/A80-A89.html A82] [7] => | DSM-IV = [8] => | MeshID = C02.782.580.830.750 [9] => | MeshYear = [10] => | MeshName = [11] => | mortalita = 2 na 100 000 v Asii
[12] => 4 na 100 000 v Africe [13] => | stat = [14] => | průběh = akutní [15] => | příčina = [[virové onemocnění]] [16] => | systém = [[centrální nervová soustava]] [17] => }} [18] => '''Vzteklina''' (též '''rabies''', '''běsnění''', '''lyssa''') je akutní nakažlivé [[virové onemocnění]] [[Centrální nervová soustava|centrálního nervového systému]] všech teplokrevných živočichů včetně lidí. [[Virus vztekliny]] se přenáší [[slina]]mi, tedy v praxi nejčastěji pokousáním.{{Citace elektronické monografie [19] => | příjmení = Schoenstadt [20] => | jméno = Arthur [21] => | odkaz na autora = [22] => | titul = Rabies Transmission [23] => | url = http://rabies.emedtv.com/rabies/rabies-transmission.html [24] => | datum vydání = 4.5.2010 [25] => | datum aktualizace = [26] => | datum přístupu = 19.7.2012 [27] => | vydavatel = eMedTV [28] => | místo = [29] => | jazyk = anglicky [30] => }}{{Citace elektronického periodika [31] => | titul = Deset nejsmrtelnějších nemocí: dokážou zabít více než 95 procent zasažených [32] => | url = https://ct24.ceskatelevize.cz/veda/2894555-deset-nejsmrtelnejsich-nemoci-dokazi-zabit-vice-nez-95-procent-zasazenych [33] => | periodikum = ČT24 [34] => | datum přístupu = 2019-09-24 [35] => | jazyk = cs [36] => }} [37] => [38] => Nemoc se projevuje změnami [[chování]], zvýšenou [[Dráždivost (biologie)|dráždivostí]], [[Agrese|agresivitou]], [[paréza]]mi a [[Ochrnutí|paralýzami]]. Jakmile nemoc propukne, končí vždy smrtelně. Tomu se dá zabránit včasným očkováním lidí, u kterých došlo, nebo mohlo dojít k nákaze: protilátky přítomné během inkubační doby zabrání postupu viru do mozku a vzteklina vůbec nepropukne. Léčba v pozdějších stadiích nemoci je pouze symptomatická. Z metod této podpůrné léčby se zatím jeví nejslibnější tzv. [[Milwaukee protokol|Milwaucký protokol]],{{Citace elektronické monografie [39] => | příjmení = Willoughby [40] => | jméno = Rodney E [41] => | odkaz na autora = [42] => | titul = Are We Getting Closer to the Treatment of Rabies? [43] => | url = http://www.medscape.com/viewarticle/712839_7 [44] => | datum vydání = 2009 [45] => | datum aktualizace = [46] => | datum přístupu = 19.7.2012 [47] => | vydavatel = Medscape Today [48] => | místo = [49] => | jazyk = [50] => }} původně se jednalo o experimentální léčbu tehdy patnáctileté [[Jeanna Giese|Jeanny Giesové]]: dívka přežila, přestože nebyla očkovaná. Od té doby se podařilo zachránit několik dalších lidí. Navzdory jistým úspěchům však na vzteklinu ročně umírá přes 55 tisíc lidí,{{Citace elektronické monografie [51] => | příjmení = [52] => | jméno = [53] => | odkaz na autora = [54] => | titul = Rabies [55] => | url = http://www.who.int/mediacentre/factsheets/fs099/en/ [56] => | datum vydání = 9/2011 [57] => | datum aktualizace = [58] => | datum přístupu = 19.7.2012 [59] => | vydavatel = WHO Media centre [60] => | místo = [61] => | jazyk = anglicky [62] => }} především v Asii a v Africe. [63] => [64] => Vzteklina se vyskytuje téměř na celém světě a lidské záznamy o její existenci jsou staré více než 5000 let.{{Citace elektronického periodika [65] => | příjmení = Lackay [66] => | jméno = Sarah N. [67] => | autor1 = Kuang Yi [68] => | autor2 = Zhen F. Fu [69] => | titul = Rabies in small animals [70] => | periodikum = Veterinary Clinics of North America: Small Animal Practice [71] => | odkaz na periodikum = [72] => | datum vydání = 7/2008 [73] => | datum aktualizace = [74] => | datum přístupu = 19.7.2012 [75] => | ročník = 38 [76] => | číslo = 4 [77] => | strany = [78] => | url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2518964/ [79] => | issn = 0195-5616 [80] => }} Nákaza vytváří přírodní ohniska, ve kterých jako rezervoár nemoci slouží především [[šelmy]] a [[letouni]].{{Citace monografie [81] => | příjmení = Svoboda [82] => | jméno = Miroslav [83] => | příjmení2 = Senior [84] => | jméno2 = David F. [85] => | příjmení3 = Doubek [86] => | jméno3 = Jaroslav [87] => | spoluautoři = a kol. [88] => | titul = Nemoci psa a kočky II. díl [89] => | vydavatel = Česká asociace veterinárních lékařů malých zvířat [90] => | místo = Brno [91] => | rok = 2001 [92] => | počet stran = 2038 [93] => | kapitola = Infekční a parazitární nemoci [94] => | strany = 1825–1833 [95] => | isbn = 80-902595-3-7 [96] => | jazyk = česky [97] => }} V Česku bylo v roce [[1953]] zavedeno povinné [[očkování]] domácích psů{{Citace elektronické monografie [98] => | příjmení = [99] => | jméno = [100] => | odkaz na autora = [101] => | titul = Brožura o vzteklině [102] => | url = http://www.biovetapets.cz/cs/ke-stazeni/brozura-o-vztekline/vzteklina-2011-letak-titulka-foto.jpg [103] => | datum vydání = [104] => | datum aktualizace = [105] => | datum přístupu = 19.7.2012 [106] => | vydavatel = Bioveta [107] => | místo = [108] => | jazyk = česky [109] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20121025070928/http://www.biovetapets.cz/cs/ke-stazeni/brozura-o-vztekline/vzteklina-2011-letak-titulka-foto.jpg [110] => | datum archivace = 2012-10-25 [111] => | nedostupné = ano [112] => }} a od roku [[1989]] do roku [[2009]] probíhala 2× ročně i orální [[Očkování|vakcinace]] [[liška obecná (šelma)|lišek]].{{Citace elektronické monografie [113] => | příjmení = [114] => | jméno = [115] => | odkaz na autora = [116] => | titul = Vakcinace lišek proti vzteklině skončila [117] => | url = http://www.svscr.cz/index.php?art=4534 [118] => | datum vydání = 14.9.2010 [119] => | datum aktualizace = [120] => | datum přístupu = 19.7.2012 [121] => | vydavatel = Státní veterinární správa ČR [122] => | místo = Praha [123] => | jazyk = česky [124] => }} Díky tomu byl jedním z posledních výskytů vztekliny v Česku případ dokumentovaný v dubnu [[2002]] u lišky v okrese [[Trutnov]], a od roku [[2004]] bylo Česko prohlášeno za zemi vztekliny prostou. V roce 2015 byla pak nákaza identifikována u netopýra v pražských [[Riegrovy sady|Riegrových sadech]]. Vzteklina u netopýrů je ale poměrně specifická, odhalení proto nemělo vliv na označení Česka jako země vztekliny prosté.{{Citace elektronického periodika [125] => | titul = V ČR se po letech objevila vzteklina u netopýrů, nakazit mohou i člověka [126] => | periodikum = iDNES.cz [127] => | url = http://zpravy.idnes.cz/vzteklina-u-netopyra-05w-/domaci.aspx?c=A150918_151158_domaci_hro [128] => | datum vydání = 2015-09-18 [129] => | datum přístupu = 2017-08-29 [130] => }} [131] => [132] => == Původce onemocnění == [133] => {{Viz též|virus vztekliny}} [134] => [[Původce]]m vztekliny je [[RNA viry|RNA virus]] z rodu ''[[Lyssavirus]]'' z čeledi [[Rhabdoviridae]]. Jedná se o poměrně jednoduše stavěný, obalený virus, jehož virion má tvar projektilu. Klasickou vzteklinu způsobuje lyssavirus sérotypu 1. V rámci rodu lyssavirus existuje dalších šest sérotypů, izolovaných hlavně z netopýrů, které rovněž způsobují onemocnění nerozlišitelné od vztekliny. Klasické antirabické vakcíny však nemusí poskytovat ochranu proti všem sérotypům viru. [135] => [136] => Ve vnějším prostředí je virus poměrně odolný, přežívá dobře vyschnutí a je konzervovaný nízkými teplotami, při teplotách pod bodem mrazu přežívá měsíce. V zakopaném mrtvém těle zvířete si může uchovat [[Virulence|virulenci]] i několik týdnů, při teplotách kolem 20 °C zůstane živý až jeden týden. Je citlivý k [[Ultrafialové záření|UV záření]], [[Sluneční energie|sluneční záření]] jej ničí do jedné hodiny. Většina [[Dezinfekce|dezinfekčních prostředků]] je též použitelná, velmi účinný je [[formaldehyd]], dobré jsou i dezinfekční prostředky na bázi [[Chlor|chlóru]], lze použít i [[kyseliny]], [[Hydroxidy|louhy]], tuková [[Rozpouštědlo|rozpouštědla]], [[Mýdlo|mýdla]] a [[Detergent|saponáty]]. Nejrychlejší dekontaminaci předmětů lze zajistit jejich ponořením do vroucí vody nebo jejich opálení plamenem, vysoké teploty virus vztekliny ničí okamžitě. [137] => [138] => == Epizootologie == [139] => K infekci vzteklinou jsou náchylní všichni [[Teplokrevnost|teplokrevní živočichové]], u [[Ptáci|ptáků]] však bylo onemocnění pozorováno jen po experimentální infekci.{{Citace elektronického periodika [140] => | příjmení = Gough [141] => | jméno = Patricia M. [142] => | příjmení2 = Jorgenson [143] => | jméno2 = Richard D. [144] => | titul = Rabies antibodies in sera of wild birds [145] => | periodikum = Journal of Wildlife Diseases [146] => | odkaz na periodikum = [147] => | datum vydání = 7/1976 [148] => | datum aktualizace = [149] => | datum přístupu = 20.7.2012 [150] => | ročník = 12 [151] => | číslo = [152] => | strany = 392–395 [153] => | url = http://www.jwildlifedis.org/content/12/3/392.full.pdf [154] => | issn = 0090-3558 [155] => }} Rezervoárem nemoci jsou především šelmy a letouni, kteří představují zdroj infekce i pro jiné [[Savci|savce]], kteří slouží jen jako náhodní hostitelé, kteří chorobu již dále nešíří. [156] => [157] => Virus vztekliny není jednotný. I v rámci sérotypu-1 se jednotlivé kmeny liší povrchovými antigeny na povrchu virionu: tyto změny se dají zjistit použitím [[Monoklonální protilátka|monoklonálních protilátek]] a vzteklinové viry se podle nich dělí na jednotlivé genotypy; varianty viru se ale odlišují i svojí genetickou výbavou, prokazatelnou pouze analýzou [[genom]]u. Navíc se jednotlivé odlišné kmeny viru, tzv. biotypy, liší geografickým rozšířením, patogenními vlastnostmi a živočišným druhem, který je hlavním rezervoárem.{{Citace elektronické monografie [158] => | příjmení = Blancou [159] => | jméno = Jean [160] => | odkaz na autora = [161] => | titul = The Evolution of Rabies Epidemiology in Wildlife [162] => | url = http://www.vetmed.ucdavis.edu/phr/local-assets/pdfs/EVOLUTION_RABIES_EPIDEMIOLOGY_WILDLIFE.pdf [163] => | datum vydání = [164] => | datum aktualizace = [165] => | datum přístupu = [166] => | vydavatel = School of Veterinary Medicine, UCDavis [167] => | místo = [168] => | jazyk = anglicky [169] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20121108130715/http://www.vetmed.ucdavis.edu/phr/local-assets/pdfs/EVOLUTION_RABIES_EPIDEMIOLOGY_WILDLIFE.pdf [170] => | datum archivace = 2012-11-08 [171] => | nedostupné = ano [172] => }} Jednotlivé biotypy jsou adaptovány na konkrétního hostitele, pro který je vysoce infekční, takže k nákaze stačí menší množství virových částic, a vysoce [[patogen]]ní, s krátkou inkubační dobou a velkým množstvím vylučovaného viru ve slinách. Pro jiné druhy zvířat je tento konkrétní biotyp infekční výrazně méně, potřebná infekční dávka může být až 100 000krát větší. Neadaptovaný virus nemusí být u jiného druhu schopen vyvolat onemocnění, infekce vyvolá jen tvorbu [[Protilátka|protilátek]] a zvíře je k další infekci již odolné. Jiný než rezervoárový hostitel se může při infekci chovat i jako nespecifický, dead-end hostitel, který sice onemocní a uhyne, ale pro další šíření vztekliny nemá význam. Ovšem dojde-li k úspěšné infekci a virus je schopen vylučování i z nespecifického hostitele, virus se může opakovaným pasážováním na novém hostiteli adaptovat na tento nový druh, pro který je následně opět vysoce infekční a patogenní, a vznikne nový biotyp s novým hlavním rezervoárovým druhem zvířete. [173] => [174] => [[Soubor:Rabies epizootology.png|náhled|Graf populační hustoty vnímavého rezervoárového živočicha při postupu epizootie vztekliny: S₀ je původní hustota populace na vztekliny prostých územích, St je nejnižší hustota vnímavých hostitelů, při které se vzteklina dokáže ještě šířit. Po prudkém poklesu množství vnímavých zvířat po postupu vlny nákazy v enzooticky zamořených územích vznikají aktivní ohniska v místech, kde množství vnímavých zvířat opět překročí S_t]] [175] => Z [[epizootologie|epizootologického]] hlediska jsou dále rozeznávány dvě formy vztekliny: městská (urbánní), kde je hlavním zdrojem nákazy [[Pes domácí|pes]], a sylvatická (lesní), kde jsou zdrojem volně žijící zvířata. Vzteklina je onemocnění s [[přírodní ohnisko]]vostí, s periodickým propuknutím nákazy ve chvíli, kdy hustota vnímavých hostitelů překročí určitou hranici a choroba se snadno šíří z jednoho zvířete na druhé. Vzplanutí vztekliny sníží množství vhodných hostitelů a počet nemocných zvířat se sníží na jednotlivé případy, které udržují chorobu přítomnou v populaci. Při „přeskočení“ vztekliny a adaptaci biotypu na nového hostitele se dále vzteklina šíří jako [[epizootie]], vlnovitě postupující rychlostí 30–60 km za rok do nezasažených území s naivní populací hostitelů a v oblastech za frontou se dále opět udržuje [[enzootie|enzooticky]] s pravidelným vzplanutím nákazy v ohniscích.{{Citace monografie [176] => | příjmení = Collinge [177] => | jméno = Sharon K. [178] => | příjmení2 = Ray [179] => | jméno2 = Chris [180] => | titul = Disease Ecology: Community structure and pathogen dynamics [181] => | url = https://archive.org/details/diseaseecologyco00coll_375 [182] => | vydavatel = Oxford University Press [183] => | místo = New York [184] => | rok = 2006 [185] => | počet stran = 227 [186] => | kapitola = Spatial-temporal dynamics of rabies in ecological communities [187] => | strany = [https://archive.org/details/diseaseecologyco00coll_375/page/n187 175] [188] => | isbn = 978-0-19-856708-0 [189] => | jazyk = anglicky [190] => }} [191] => [192] => === Vzteklina psů === [193] => Vzteklina psů je z hlediska ohrožení zdraví lidí nejvýznamnějším biotypem vztekliny. Urbánní forma vztekliny, jejímž hlavním rezervoárem je pes domácí, představuje hlavní zdroj infekce člověka v rozvojových zemích, především v Africe a v Asii.{{Citace elektronického periodika [194] => | autor = Tiziana Lembo, Katie Hampson, Magai T. Kaare, Eblate Ernest, Darryn Knobel, Rudovick R. Kazwala, Daniel T. Haydon, Sarah Cleaveland [195] => | titul = The Feasibility of Canine Rabies Elimination in Africa: Dispelling Doubts with Data [196] => | periodikum = PLoS Neglected tropical diseases [197] => | odkaz na periodikum = [198] => | datum vydání = 2010 [199] => | datum aktualizace = [200] => | datum přístupu = 18.8.2012 [201] => | ročník = 4 [202] => | číslo = 2 [203] => | strany = 626 [204] => | url = http://www.plosntds.org/article/info:doi/10.1371/journal.pntd.0000626?imageURI=info:doi/10.1371/journal.pntd.0000626.t001 [205] => | doi = 10.1371/journal.pntd.0000626 [206] => }} Celosvětově je 95 % všech případů vztekliny člověka způsobeno právě pokousáním psem domácím.{{Citace elektronického periodika [207] => | titul = What is rabies? [208] => | periodikum = World Health Organization [209] => | url = http://www.who.int/rabies/about/en/ [210] => | jazyk = en-GB [211] => | datum přístupu = 2018-01-30 [212] => }} Vzteklina psů se vyskytuje celosvětově. Viry adaptované na psa cirkulují v psí populaci, nezávisle na výskytu sylvatické formy vztekliny. [213] => [214] => === Vzteklina divokých zvířat === [215] => ==== Vzteklina lišek ==== [216] => [[Soubor:Fox rabies.png|náhled|vlevo|Vzteklina lišek koluje v liščí populaci, která tak slouží jako zdroj nákazy pro ostatní vnímavá zvířata a zprostředkovaně i pro člověka]] [217] => Virus vztekliny lišek obecných se v několika různých, více či méně příbuzných biotypech vyskytuje v Evropě, v Asii a v Severní Americe. V Evropě je [[Liška obecná (šelma)|liška obecná]] nejvýznamnějším rezervoárem sylvatické formy vztekliny. Liška obecná je hlavním rezervoárem vztekliny též na většině území bývalého [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]], nicméně přítomné biotypy mohou cirkulovat též v populaci [[korsak]]a, vlka obecného nebo psíka mývalovitého.{{Citace elektronického periodika [218] => | autor = Kuzmin IV, Botvinkin AD, McElhinney LM, Smith JS, Orciari LA, Hughes GJ, Fooks AR, Rupprecht CE. [219] => | titul = Molecular epidemiology of terrestrial rabies in the former Soviet Union. [220] => | periodikum = Journal of Wildlife Diseases [221] => | odkaz na periodikum = [222] => | datum vydání = říjen 2004 [223] => | datum aktualizace = [224] => | datum přístupu = 17.8.2012 [225] => | ročník = 45 [226] => | číslo = 4 [227] => | strany = 617–31 [228] => | url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/15650080 [229] => | issn = [230] => }} [231] => [232] => Vzteklina [[Liška polární|lišek polárních]] je způsobena odlišným biotypem, který se vyskytuje endemicky v oblastech za [[Severní polární kruh|severním polárním kruhem]], na [[Aljaška|Aljašce]], v Kanadě, v [[Grónsko|Grónsku]], na souostroví [[Špicberky]] a v [[Rusko|Ruské Federaci]]. V Kanadě je biotyp adaptovaný na lišku polární schopný kolovat i v populaci lišek obecných a skunka pruhovaného{{Citace elektronické monografie [233] => | příjmení = [234] => | jméno = [235] => | odkaz na autora = [236] => | titul = Controlling Fox Rabies in Ontario [237] => | url = http://www.mnr.gov.on.ca/en/Business/Rabies/2ColumnSubPage/STEL02_166320.html [238] => | datum vydání = 2009 [239] => | datum aktualizace = [240] => | datum přístupu = 17.8.2012 [241] => | vydavatel = Ministry of Natural Resources Ontario [242] => | místo = [243] => | jazyk = anglicky [244] => }} a je hlavním zdrojem vztekliny v provinciích [[Québec (provincie)|Québec]]{{Citace elektronické monografie [245] => | příjmení = [246] => | jméno = [247] => | odkaz na autora = [248] => | titul = Outbreak of Rabies Cases in Northern Quebec’s Arctic Fox [249] => | url = http://www.healthywildlife.ca/?p=516 [250] => | datum vydání = 25.4.2012 [251] => | datum aktualizace = [252] => | datum přístupu = 17.8.2012 [253] => | vydavatel = Canadian Cooperative Wildlife Heath Centre [254] => | místo = [255] => | jazyk = [256] => }} a [[Ontario (provincie)|Ontario]]. Ve státě [[Texas]] je rezervoárem specifického biotypu vztekliny [[Liška šedá (šelma)|liška šedá]]. [257] => [258] => Pes a kočka jsou k nákaze virem vztekliny lišek obecných 300 000krát odolnější než liška, která je velmi vnímavá. Liška nakažená liščím biotypem vztekliny vylučuje virus ve slinné žláze v 90–100 % případů, podobně je na tom i [[Skunk pruhovaný|skunk]]. Virus ale vylučuje už jen 83 % [[Jezevec lesní|jezevců]], 50 % nemocných [[kuna|kun]] a 30–70 % nemocných psů. Z hlediska rizika liščí vztekliny pro člověka je důležitým hostitelem [[kočka domácí]]: vylučuje virus ve slinách v 80 % případů a u polodivoce žijících koček, jejichž teritoria se překrývají s teritorii lišek, může snadno dojít k přenosu infekce. Na enzooticky zamořených územích se vzteklina objevuje ve zhruba čtyřletých cyklech s nejvyšším počtem případů v březnu a v dubnu a s druhým, i když menším vrcholem na podzim. [259] => [260] => ==== Vzteklina psíků mývalovitých ==== [261] => [[Psík mývalovitý]] je rezervoárem vztekliny na [[Dálný východ|Dálném východě]], [[Mongolsko|Mongolsku]], v severní [[Čína|Číně]] a v [[Korea|Koreji]].{{Citace elektronického periodika [262] => | autor = Dong-Kun Yang, Seo-Young Kim, Yoon-I Oh, Jeong Ah Lee, Soo-Dong Cho, Kyung-Woo Lee and Jae-Young Song [263] => | odkaz na autora = [264] => | spoluautoři = [265] => | titul = Epidemiological Characteristics of Rabies in South Korea from January 2004 to March 2011 [266] => | periodikum = Journal of Bacteriology and Virology [267] => | odkaz na periodikum = [268] => | datum vydání = 30.9.2011 [269] => | datum aktualizace = [270] => | datum přístupu = 18.8.2012 [271] => | ročník = 41 [272] => | číslo = 3 [273] => | strany = 165 – 171 [274] => | url = http://synapse.koreamed.org/Synapse/Data/PDFData/0079JBV/jbv-41-165.pdf [275] => | issn = [276] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20180727094249/https://synapse.koreamed.org/Synapse/Data/PDFData/0079JBV/jbv-41-165.pdf [277] => | datum archivace = 2018-07-27 [278] => }} V [[Jižní Korea|Jižní Koreji]] je psík mývalovitý hlavním vektorem vztekliny, vyskytuje se u něj ve čtyřletých cyklech, s největším počtem případů v lednu a v únoru. [279] => [280] => Dále je psík mývalovitý rezervoárem vztekliny ve [[Východní Evropa|Východní Evropě]]: zde je nepůvodním, [[Invazní druh|invazním druhem]], který do volné přírody Evropy pronikl z kožešinových farem. Virus vztekliny, který v Evropě napadá psíky mývalovité, byl původně adaptovaný na lišky,{{Citace elektronického periodika [281] => | autor = Dainius Zienius, Vilimas Sereika, Raimundas Lelešius [282] => | titul = Rabies occurrence in red fox and raccoon dog population in Lithuania [283] => | periodikum = Ekologija [284] => | odkaz na periodikum = [285] => | datum vydání = 2007 [286] => | datum aktualizace = [287] => | datum přístupu = 14.8.2012 [288] => | ročník = 53 [289] => | číslo = 1 [290] => | strany = 59–64 [291] => | url = http://www.lmaleidykla.lt/ojs/index.php/ekologija/article/view/1126 [292] => | issn = 0235-7224 [293] => }} ale v populaci psíků mývalovitých se snadno šíří{{Citace elektronického periodika [294] => | autor = Singer A, Kauhala K, Holmala K, Smith GC. [295] => | titul = Rabies in northeastern Europe--the threat from invasive raccoon dogs. [296] => | periodikum = Journal of Wildlife Diseases [297] => | odkaz na periodikum = [298] => | datum vydání = 10/2009 [299] => | datum aktualizace = [300] => | datum přístupu = 14.8.2012 [301] => | ročník = 45 [302] => | číslo = 4 [303] => | strany = 1121–37 [304] => | url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/19901385 [305] => | issn = [306] => }} a především v [[Baltské státy|Pobaltí]] je psík mývalovitý společně s liškou obecnou nejvýznamnějším rezervoárovým zvířetem.{{Citace elektronického periodika [307] => | autor = Matouch O. [308] => | titul = The rabies situation in Eastern Europe. [309] => | periodikum = Developments in Biologicals. [310] => | odkaz na periodikum = [311] => | datum vydání = 2008 [312] => | datum aktualizace = [313] => | datum přístupu = 14.8.2012 [314] => | ročník = 131 [315] => | číslo = [316] => | strany = 27–35 [317] => | url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/18634463 [318] => | issn = [319] => }} [320] => [321] => ==== Vzteklina skunků ==== [322] => [[Soubor:Urban raccoon and skunk.JPG|náhled|Na východním pobřeží USA. a v Ontariu pochází nákaza skunků od mývalů, na Středozápadě však v populaci skunka pruhovaného koluje biotyp adaptovaný přímo na tento druh]] [323] => Skunkové jsou nejvýznamnějším rezervoárem sylvatické formy vztekliny v Severní Americe. [[Skunk bělohřbetý]] a [[skunk dlouhoocasý]] mají omezený areál rozšíření a tím pádem i omezený význam jako vektory vztekliny,{{Citace elektronického periodika [324] => | autor = Catherine Gremillion-Smith and Alan Woolf [325] => | titul = Epizootology of Skunk Rabies in North America [326] => | periodikum = Journal of Wildlife Diseases [327] => | odkaz na periodikum = [328] => | datum vydání = 1988 [329] => | datum aktualizace = [330] => | datum přístupu = 18.8.2012 [331] => | ročník = 24 [332] => | číslo = 4 [333] => | strany = 620–626 [334] => | url = http://www.jwildlifedis.org/content/24/4/620.full.pdf [335] => | issn = [336] => }} [[skunk západní]] a [[skunk skvrnitý]] mají zase přirozeně nižší populační hustotu, která neumožňuje snadné šíření nákazy. [[Skunk pruhovaný]] je však ve Spojených státech a v Kanadě hlavním zdrojem vztekliny.{{Citace elektronického periodika [337] => | autor = Charlton KM, Webster WA, Casey GA, Rupprecht CE. [338] => | titul = Skunk Rabies. [339] => | periodikum = Reviews of Infectious Diseases. [340] => | datum vydání = 1988 [341] => | datum přístupu = 18.8.2012 [342] => | ročník = 10 [343] => | číslo = Suppl 4 [344] => | strany = 626–8 [345] => | url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/3206070 [346] => | issn = [347] => }} Na východním pobřeží Spojených států je vzteklina skunků způsobena mývalím biotypem viru (viz vzteklina mývalů severních).{{Citace elektronického periodika [348] => | autor = Guerra MA, Curns AT, Rupprecht CE, Hanlon CA, Krebs JW, Childs JE. [349] => | titul = Skunk and Raccoon Rabies in the Eastern United States: Temporal and Spatial Analysis. [350] => | periodikum = Emerging Infectious Disease [351] => | odkaz na periodikum = [352] => | datum vydání = září 2003 [353] => | datum aktualizace = [354] => | datum přístupu = 18.8.2012 [355] => | ročník = [356] => | číslo = [357] => | strany = [358] => | url = http://wwwnc.cdc.gov/eid/article/9/9/02-0608_article.htm [359] => | doi = 10.3201/eid0909.020608 [360] => }} V Kanadě, v provinciích Ontario a Quebec, a ve státe New York koluje v populaci skunků místní liščí biotyp viru, ke kterému jsou skunkové stejně vnímaví jako lišky. Dále na kontinentě existují dva odlišné varianty viru, adaptovaného přímo na skunka pruhovaného: jedna je endemicky rozšířena v kanadských provinciích [[Manitoba]], [[Saskatchewan]] a [[Alberta]], na americkém [[Středozápad Spojených států amerických|Středozápadě]] a v [[Kalifornie|Kalifornii]], druhá způsobuje vzteklinu skunků v [[Texas]]u a [[Kansas]]u. Ve státe [[Missouri (stát)|Missouri]] a v [[Arkansas]]u se pak vyskytují obě varianty viru. [361] => [362] => Vzteklina skunků je v těchto státech přítomná endemicky, nemá tendence vytvářet vlnovitě šířící se epizootie jako vzteklina lišek či mývalů. U skunků propuká vzteklina v šesti- až osmiletých cyklech, s největším počtem případů na jaře a na konci podzimu. [363] => [364] => ==== Vzteklina mývalů severních ==== [365] => Biotyp, jehož hlavním rezervoárem je [[mýval severní]], se endemicky vyskytuje na celém východním pobřeží Spojených států amerických. Vzteklina mývalů se poprvé objevila na [[Florida|Floridě]] na začátku 50. let 20. století,{{Citace elektronické monografie [366] => | příjmení = [367] => | jméno = [368] => | odkaz na autora = [369] => | titul = The Raccoon Rabies Epidemic [370] => | url = http://www.wadsworth.org/rabies/raccoon.htm [371] => | datum vydání = [372] => | datum aktualizace = [373] => | datum přístupu = 16.8.2012 [374] => | vydavatel = Wadsworth Center, New York State Department of Health [375] => | místo = New York [376] => | jazyk = anglicky [377] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20120330070752/http://www.wadsworth.org/rabies/raccoon.htm [378] => | datum archivace = 2012-03-30 [379] => | nedostupné = ano [380] => }} epizooticky se rozšířila směrem na sever a v současnosti je přítomna v pásu od států Florida a [[Alabama]] na jihu až do státu [[Maine]] na severu.{{Citace elektronické monografie [381] => | příjmení = [382] => | jméno = [383] => | odkaz na autora = [384] => | titul = Wildlife Reservoirs for Rabies [385] => | url = http://www.cdc.gov/rabies/exposure/animals/wildlife_reservoirs.html [386] => | datum vydání = [387] => | datum aktualizace = 10.11. 2011 [388] => | datum přístupu = 16.8.2012 [389] => | vydavatel = Centers for Disease Control and Prevention [390] => | místo = [391] => | jazyk = anglicky [392] => }} V červenci 1999 se nákaza objevila v Kanadě v provincii [[Ontario (provincie)|Ontario]], ale vakcinační programy její postup zastavily a poslední nemocný mýval byl v Kanadě zjištěn v roce 2005.{{Citace elektronické monografie [393] => | příjmení = [394] => | jméno = [395] => | odkaz na autora = [396] => | titul = The facts about raccoon rabies [397] => | url = http://www.mnr.gov.on.ca/stdprodconsume/groups/lr/@mnr/@rabies/documents/document/mnr_e002209.pdf [398] => | datum vydání = 2009 [399] => | datum aktualizace = [400] => | datum přístupu = 16.8.2012 [401] => | vydavatel = Ministry of Natural Resources, Ontario [402] => | místo = [403] => | jazyk = anglicky [404] => }} Ve Spojených státech běží programy orální vakcinace mývalů, které udržují nákazu v současných hranicích a brání jejímu rozšíření směrem na západ.{{Citace elektronické monografie [405] => | příjmení = [406] => | jméno = [407] => | odkaz na autora = [408] => | titul = Preventing the Spread of Raccoon Rabies: National Rabies Management Program [409] => | url = http://www.aphis.usda.gov/publications/wildlife_damage/content/printable_version/raccoon_rabies.pdf [410] => | datum vydání = [411] => | datum aktualizace = [412] => | datum přístupu = 16.8.2012 [413] => | vydavatel = United States Department of Agriculture [414] => | místo = [415] => | jazyk = anglicky [416] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20120611060055/http://www.aphis.usda.gov/publications/wildlife_damage/content/printable_version/raccoon_rabies.pdf [417] => | datum archivace = 2012-06-11 [418] => | nedostupné = ano [419] => }} V zamořených oblastech se vzteklina mývalů objevuje v pětiletých cyklech. [420] => [421] => ==== Vzteklina promyk a mangust ==== [422] => [[Soubor:Fuchsmanguste, Cynictis penicillata 1.JPG|náhled|vlevo|Mangusta liščí je rezervoárem vztekliny v Jižní Africe]] [423] => [[Promyka malá]] je kromě psa domácího nejvýznamnějším vektorem vztekliny v [[Karibik]]u. V oblasti je nepůvodním druhem, byla dovezena v 19. století jako lovec potkanů na plantážích cukrové třtiny, v současnosti je považována za škůdce a invazní druh. Vzteklina promyk malých je přítomná v [[Grenada|Grenadě]], v [[Portoriko|Portoriku]], na [[Kuba|Kubě]], v [[Dominikánská republika|Dominikánské republice]] a na [[Haiti]], na Grenadě a Portoriku jsou hlavním rezervoárem vztekliny.{{Citace periodika [424] => | autor = C. O. R. Everard and J. D. Everard [425] => | odkaz na autora = [426] => | spoluautoři = [427] => | titul = Mongoose Rabies [428] => | periodikum = Reviews of Infectious Diseases [429] => | rok = 1988 [430] => | měsíc = 10 [431] => | ročník = Supplement 4. [432] => | číslo = [433] => | strany = S610–S614 [434] => | url = [435] => | issn = [436] => }} Vzteklina promyk malých na Karibských ostrovech je pravděpodobně způsobena virem vztekliny psů, který není na promyky adaptovaný, v některých oblastech má až 50 % všech promyk vytvořené protilátky proti vzteklině po abortivní infekci. [437] => [438] => V Jižní Africe je vektorem vztekliny [[mangusta liščí]],{{Citace elektronické monografie [439] => | příjmení = Thomson [440] => | jméno = Gavin [441] => | příjmení2 = Meredith [442] => | jméno2 = Courtney M [443] => | titul = Wildlife Rabies in Southern Africa [444] => | url = http://searg.info/fichiers/articles/1992166174L.PDF [445] => | datum vydání = [446] => | datum aktualizace = [447] => | datum přístupu = 18.8.2012 [448] => | vydavatel = Department of Agricultural Development [449] => | místo = Onderstepoort [450] => | jazyk = [451] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20160310212307/http://searg.info/fichiers/articles/1992166174L.PDF [452] => | datum archivace = 2016-03-10 [453] => | nedostupné = ano [454] => }} vlastní biotyp viru vztekliny hostí též [[promyka červená]].{{Citace elektronického periodika [455] => | autor = Bingham J, Javangwe S, Sabeta CT, Wandeler AI, Nel LH. [456] => | titul = Report of isolations of unusual lyssaviruses (rabies and Mokola virus) identified retrospectively from Zimbabwe. [457] => | periodikum = Journal of South African Veterinary Association [458] => | odkaz na periodikum = [459] => | datum vydání = červen 2001 [460] => | datum aktualizace = [461] => | datum přístupu = 18.8.2012 [462] => | ročník = 72 [463] => | číslo = 2 [464] => | strany = 92–4 [465] => | url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/11513267 [466] => | issn = [467] => }} [468] => [469] => ==== Vzteklina netopýrů ==== [470] => Vzteklinové viry adaptované na letouny se vyskytují po celém světě. V Evropě jsou netopýři nositeli specifických sérotypů vztekliny: viru evropské netopýří vztekliny typu 1 (EBLV-1, sérotyp 5) a viru evropské netopýří vztekliny typu 2 (EBLV-2, sérotyp 6). Podobně jako virus klasické vztekliny, ani netopýří viry neinfikují všechny druhy letounů, ale jsou hostitelsky specifické: EBLV-1 způsobuje onemocnění [[netopýr večerní|netopýrů večerních]] a [[netopýr tripolitánský|netopýrů tripolitánských]],{{Citace elektronického periodika [471] => | autor = Sonia Vázquez-Morón, Javier Juste, Carlos Ibáñez, Eduardo Ruiz-Villamor, Ana Avellón, Manuel Vera, Juan E. Echevarría [472] => | titul = Endemic Circulation of European Bat Lyssavirus Type 1 in Serotine Bats, Spain [473] => | periodikum = Emerging Infectious Diseases [474] => | odkaz na periodikum = [475] => | datum vydání = 8/2008 [476] => | datum aktualizace = [477] => | datum přístupu = 19.8.2012 [478] => | ročník = 14 [479] => | číslo = 8 [480] => | strany = 1263–1266 [481] => | url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2600403/ [482] => | doi = 10.3201/1408.080068 [483] => }} EBLV-2 napadá netopýry rodu ''[[Myotis]]''. Vzteklina netopýrů je v jejich populaci enzootická a výjimkou není překonání infekce a tvorba protilátek. Při propuknutí choroby je netopýr neschopný letu, nevyhledává úkryt a vydává nenormální zvuky. Vzácně je možný přenos i na pozemní savce (kunu skalní, kočku, ovce) a na člověka.{{Citace elektronického periodika [484] => | autor = Stantic-Pavlinic M. [485] => | odkaz na autora = [486] => | spoluautoři = [487] => | titul = Public health concerns in bat rabies across Europe [488] => | periodikum = Eurosurveillance [489] => | odkaz na periodikum = [490] => | datum vydání = 2005 [491] => | datum aktualizace = [492] => | datum přístupu = 19.8.2012 [493] => | ročník = 10 [494] => | číslo = 11 [495] => | strany = 576 [496] => | url = http://www.eurosurveillance.org/ViewArticle.aspx?ArticleId=576 [497] => | issn = [498] => }} Z epizootologického hlediska však vzteklina netopýrů nepředstavuje větší hrozbu, protože lišky jsou k infekci netopýřími viry velmi odolné, takže možnost adaptace netopýřího viru a způsobení epizootie lišek je jen teoretická, a nepravděpodobná.{{Citace elektronického periodika [499] => | autor = Picard-Meyer E, Brookes SM, Barrat J, Litaize E, Patron C, Biarnais M, Healy DM, Johnson L, Fooks AR, Cliquet F. [500] => | titul = Experimental infection of foxes with European bat lyssaviruses type-1 and -2. [501] => | periodikum = Developments in Biologicals. [502] => | odkaz na periodikum = [503] => | datum vydání = 2008 [504] => | datum aktualizace = [505] => | datum přístupu = [506] => | ročník = 131 [507] => | číslo = [508] => | strany = 339–45. [509] => | url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/18634496 [510] => | issn = [511] => }} [512] => [[Soubor:Desmodus rotundus A Catenazzi.jpg|náhled|Upír obecný je významným rezervoárem vztekliny v Latinské Americe]] [513] => V Africe jsou netopýři nositeli dalších sérotypů vztekliny: jedná se o [[netopýří virus Lagos]] (séropyp 2), izolovaný z [[kaloň plavý|kaloně plavého]] a dalších plodožravých netopýrů v [[Nigérie|Nigérii]] a virus [[Duvenhage virus|Duvenhage]] (sérotyp 4), vyskytující se u hmyzožravých netopýrů v Jižní a Východní Africe.{{Citace elektronické monografie [514] => | autor = Charmaine van Eeden [515] => | odkaz na autora = [516] => | titul = The Genome Sequence and Aspect of Epidemiology of Rabies-related Duvenhage Virus [517] => | datum vydání = 21.10.2008 [518] => | datum aktualizace = [519] => | datum přístupu = 19.8.2012 [520] => | url = http://upetd.up.ac.za/thesis/available/etd-06122009-105824/unrestricted/dissertation.pdf [521] => | vydavatel = University of Pretoria [522] => }} Virus Duvenhage je prokazatelně přenosný i na člověka, virus Lagos nikdy nebyl u člověka diagnostikován. Nejnověji objeveným sérotypem je [[Shimoni bat virus]], izolovaný v Keni z [[pavrápenec Commersonův|pavrápence Commersonova]].{{Citace elektronického periodika [523] => | autor = Kuzmin IV, Mayer AE, Niezgoda M, Markotter W, Agwanda B, Breiman RF, Rupprecht CE. [524] => | titul = Shimoni bat virus, a new representative of the Lyssavirus genus. [525] => | periodikum = Virus research [526] => | datum vydání = květen 2010 [527] => | datum aktualizace = [528] => | datum přístupu = 20.8.2012 [529] => | ročník = 149 [530] => | číslo = 2 [531] => | strany = 197–210 [532] => | url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/20138934 [533] => | issn = [534] => }} [535] => [536] => V Asii jsou netopýři nosiči dalších, specifických sérotypů lyssavirů: v [[Kyrgyzstán]]u byl z mozku [[netopýr východní|netopýra východního]] izolován virus [[Aravan]],{{Citace elektronického periodika [537] => | autor = Yohko T. Arai, Ivan V. Kuzmin, Yosuke Kameoka, Alexandr D. Botvinkin [538] => | titul = New Lyssavirus Genotype from the Lesser Mouse-eared Bat (Myotis blythii), Kyrghyzstan [539] => | periodikum = Emerging Infectious Diseases [540] => | odkaz na periodikum = [541] => | datum vydání = březen 2003 [542] => | datum aktualizace = [543] => | datum přístupu = 20.8.2012 [544] => | ročník = 9 [545] => | číslo = 3 [546] => | strany = 333–337. [547] => | url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2958534/ [548] => | doi = 10.3201/eid0903.020252 [549] => }} v [[Tádžikistán]]u byl objeven virus [[Khujand]],{{Citace elektronického periodika [550] => | autor = Kuzmin IV, Orciari LA, Arai YT, Smith JS, Hanlon CA, Kameoka Y, Rupprecht CE. [551] => | titul = Bat lyssaviruses (Aravan and Khujand) from Central Asia: phylogenetic relationships according to N, P and G gene sequences. [552] => | periodikum = Virus Research. [553] => | odkaz na periodikum = [554] => | datum vydání = listopad 2003 [555] => | datum aktualizace = [556] => | datum přístupu = 20.8.2012 [557] => | ročník = 97 [558] => | číslo = 2 [559] => | strany = 65–79 [560] => | url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/14602198 [561] => }} a z oblasti pochází též další dva sérotypy viru, Irkut a Západokavkazský netopýří virus (WCBV, West Caucasian bat virus).{{Citace elektronického periodika [562] => | autor = Kuzmin IV, Hughes GJ, Botvinkin AD, Orciari LA, Rupprecht CE. [563] => | titul = Phylogenetic relationships of Irkut and West Caucasian bat viruses within the Lyssavirus genus and suggested quantitative criteria based on the N gene sequence for lyssavirus genotype definition. [564] => | periodikum = Virus research. [565] => | odkaz na periodikum = [566] => | datum vydání = červenec 2005 [567] => | datum aktualizace = [568] => | datum přístupu = 20.8.2012 [569] => | ročník = 111 [570] => | číslo = 1 [571] => | strany = 28–43 [572] => | url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/15896400 [573] => }} [574] => [575] => V Austrálii jsou kaloni rezervoárem sérotypu 7, australského netopýřího viru. I tento sérotyp může být přenesen na člověka v omezené míře i na další druhy savců. [576] => [577] => Na americkém kontinentě je vzteklina netopýrů způsobena klasickým virem vztekliny, sérotypem-1. Viry adaptované na netopýry nejsou patogenní pro ostatní savce a způsobují u nich infekci jen neochotně. Nejvýznamnějším rezervoárem je [[upír obecný]], a to v celé [[Latinská Amerika|Latinské Americe]]. Upíři představují hlavní zdroj infekce pro [[Tur domácí|skot]], jen v Brazílii upír obecný je zároveň vůči vzteklině poměrně odolný, u 3–28 % jedinců byly nalezeny protilátky proti vzteklině, jako důkaz abortivní infekce.{{Citace elektronického periodika [578] => | autor = Daniel G. Streicker, Sergio Recuenco, William Valderrama, Jorge Gomez Benavides, Ivan Vargas, Víctor Pacheco, Rene E. Condori Condori, Joel Montgomery, Charles E. Rupprecht, Pejman Rohani, Sonia Altizer [579] => | titul = Ecological and anthropogenic drivers of rabies exposure in vampire bats: implications for transmission and control [580] => | periodikum = Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences [581] => | odkaz na periodikum = [582] => | datum vydání = 13.6.2012 [583] => | datum aktualizace = [584] => | datum přístupu = 19.8.2012 [585] => | ročník = 279 [586] => | číslo = 1742 [587] => | strany = 3384–3392 [588] => | url = http://rspb.royalsocietypublishing.org/content/279/1742/3384 [589] => | doi = 10.1098/rspb.2012.0538 [590] => }} Vzteklina upírů je přenosná na člověka, ale nové údaje ukazují, že i u něj je možná abortivní infekce.{{Citace elektronického periodika [591] => | autor = Amy T. Gilbert, Brett W. Petersen, Sergio Recuenco, Michael Niezgoda, Jorge Gómez, V. Alberto Laguna-Torres, Charles Rupprecht [592] => | titul = Evidence of Rabies Virus Exposure among Humans in the Peruvian Amazon [593] => | periodikum = The American Journal of Tropical Medicine and Hygiene [594] => | odkaz na periodikum = [595] => | datum vydání = 2012 [596] => | datum přístupu = 19.8.2012 [597] => | ročník = 87 [598] => | číslo = 2 [599] => | strany = 206–215 [600] => | url = http://www.ajtmh.org/content/87/2/206.full [601] => | doi = 10.4269/ajtmh.2012.11-0689 [602] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20120805050416/http://www.ajtmh.org/content/87/2/206.full [603] => | datum archivace = 2012-08-05 [604] => }} Nositeli vztekliny v Americe je kromě upírů též několik druhů hmyzožravých netopýrů, jako je [[netopýr mexický]] a další druhy rodu ''[[Lasiurus]]'', [[netopýr hnědý]] a další druhy rodu ''[[Eptesicus]]'', netopýři rodu ''[[Myotis]]'', dále [[morous]]ové, jako je [[morous guánový]]. Biotyp viru morouse guánového je odlišný od viru vztekliny upírů, takže mezi jednotlivými druhy netopýrů a jejich virem vztekliny patrně panují podobné vztahy jako mezi vzteklinou a jejími čtyřnohými rezervoáry. [605] => [606] => ==== Vzteklina u jiných druhů savců ==== [607] => V omezené míře slouží jako rezervoáry vztekliny i jiné druhy savců, především tedy psovitých šelem: vzteklina [[Vlk obecný|vlků obecných]] je závažná z epidemiologického hlediska, protože nemocní vlci ztrácí strach z člověka a napadají lidi i domácí zvířata. Občasné epizootie vztekliny se objevují u vlků na Aljašce{{Citace elektronického periodika [608] => | příjmení = [609] => | jméno = [610] => | autor = Gregory J. Weller, Gerald W. Gamer, Donald G. Ritter [611] => | odkaz na autora = [612] => | spoluautoři = [613] => | titul = Occurrence of Rabies in a Wolf Population in Northeastern Alaska [614] => | periodikum = Journal of Wildlife Diseases [615] => | odkaz na periodikum = [616] => | datum vydání = [617] => | datum aktualizace = [618] => | datum přístupu = 20.8.2012 [619] => | ročník = 31 [620] => | číslo = 1 [621] => | strany = 79–82 [622] => | url = http://www.jwildlifedis.org/content/31/1/79.full.pdf [623] => }} i v Ruské federaci a Mongolsku v obou případech se jedná pravděpodobně o nákazu liščím biotypem viru, vzteklina adaptovaná přímo na vlka nebyla zjištěna. V Africe virus vztekliny psa může kolovat v populacích divokých psovitých šelem, zvláště [[šakal]]ů, a mezi [[Šakal čabrakový|šakaly čabrakovými]] se může vzteklina přenášet nezávisle na jiných vektorech.{{Citace elektronického periodika [624] => | autor = Bingham J, Foggin CM, Wandeler AI, Hill FW. [625] => | titul = The epidemiology of rabies in Zimbabwe. 2. Rabies in jackals (Canis adustus and Canis mesomelas). [626] => | periodikum = Onderstepoort Journal of Veterinary Research [627] => | datum vydání = březen 1999 [628] => | datum přístupu = 20.8.2012 [629] => | ročník = 66 [630] => | číslo = 1 [631] => | strany = 11–23 [632] => | url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/10396757 [633] => }} Vektorem vztekliny je též [[pes ušatý]], u kterého se objevují pravidelné epizootie vztekliny{{Citace elektronického periodika [634] => | autor = Thomson GR, Meredith CD. [635] => | titul = Rabies in bat-eared foxes in South Africa. [636] => | periodikum = Onderstepoort Journal of Veterinary Research [637] => | datum vydání = prosinec 1993 [638] => | datum aktualizace = [639] => | datum přístupu = 20.8.2012 [640] => | ročník = 60 [641] => | číslo = 4 [642] => | strany = 399–403 [643] => | url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/7777327 [644] => }} a společně s mangustami je on a šakal čabrakový hlavním vektorem sylvatické vztekliny v Africe. Další psovité šelmy jsou spíše oběťmi nákazy, epizootie vztekliny jsou problémem u ohrožených [[Vlček etiopský|vlčků etiopských]]{{Citace elektronického periodika [645] => | autor = Deborah A. Randall, Stuart D. Williams, Ivan V. Kuzmin, Charles E. Rupprecht, Lucy A. Tallents, Zelealem Tefera, Kifle Argaw, Fekadu Shiferaw, Darryn L. Knobel, Claudio Sillero-Zubiri, M. Karen Laurenson [646] => | titul = Rabies in Endangered Ethiopian Wolves [647] => | periodikum = Emerging Infectious Diseases. [648] => | odkaz na periodikum = [649] => | datum vydání = prosinec 2004 [650] => | datum aktualizace = [651] => | datum přístupu = 20.8.2012 [652] => | ročník = 10 [653] => | číslo = 12 [654] => | strany = [655] => | url = http://wwwnc.cdc.gov/eid/article/10/12/04-0080_article.htm [656] => | doi = 10.3201/eid1012.040080 [657] => }} a [[Pes hyenovitý|psů hyenovitých]]. Ohrožená zvířata jsou proto chráněna očkováním. [658] => [659] => Biotyp méně patogenní vztekliny se vyskytuje u [[Hyena skvrnitá|hyen skvrnitých]], v [[Serengeti]] má 37 % všech hyen protilátky proti vzteklině, zvláštností je též potvrzení skrytého nosičství, kdy klinicky zdravá hyena intermitentně vylučuje virus vztekliny ve slinách.{{Citace elektronického periodika [660] => | autor = Marion L. East, Heribert Hofer, James H. Cox, Ulrich Wulle, Harald Wiik, Christian Pitra [661] => | titul = Regular exposure to rabies virus and lack of symptomatic disease in Serengeti spotted hyenas. [662] => | periodikum = Proceeding of the National Academy of Sciences of the United States of America [663] => | datum vydání = prosinec 2001 [664] => | datum aktualizace = [665] => | datum přístupu = 20.8.2012 [666] => | ročník = 98 [667] => | číslo = 26 [668] => | strany = 15026–31 [669] => | url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/11742089 [670] => | doi = 10.1073/pnas.261411898 [671] => }} [672] => [673] => Na hranicích mezi Spojenými státy a Mexikem byl přítomen biotyp vztekliny, adaptovaný na psa domácího a na [[Kojot prérijní|kojota]], ale ten byl vakcinačními programy vymýcen v roce 2004.{{Citace elektronického periodika [674] => | autor = Andrés Velasco-Villa, Serena A. Reeder, Lillian A. Orciari, Pamela A. Yager, Richard Franka, Jesse D. Blanton, Letha Zuckero, Patrick Hunt, Ernest H. Oertli, Laura E. Robinson, Charles E. Rupprecht [675] => | titul = Enzootic Rabies Elimination from Dogs and Reemergence in Wild Terrestrial Carnivores, United States [676] => | periodikum = Emerging Infectious Diseases [677] => | datum vydání = prosinec 2008 [678] => | datum přístupu = 20.8.2012 [679] => | ročník = 14 [680] => | číslo = 12 [681] => | strany = 1849–1854 [682] => | url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2634643/ [683] => | doi = 10.3201/eid1412.080876 [684] => }} V Brazílii je vektorem specifického kmenu vztekliny [[pes šedý]].{{Citace elektronického periodika [685] => | autor = Bernardi F, Nadin-Davis SA, Wandeler AI, Armstrong J, Gomes AA, Lima FS, Nogueira FR, Ito FH. [686] => | titul = Antigenic and genetic characterization of rabies viruses isolated from domestic and wild animals of Brazil identifies the hoary fox as a rabies reservoir. [687] => | periodikum = The Journal of General Virology [688] => | datum vydání = listopad 2005 [689] => | datum aktualizace = [690] => | datum přístupu = 20.8.2012 [691] => | ročník = 86 [692] => | číslo = 11 [693] => | strany = 3153–62 [694] => | url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/16227239 [695] => }} Býložravci jsou většinou dead-end hostitelé, kteří již nemoc nešíří na jiná zvířata, výjimkou je [[kudu velký]], u kterého je vzeklina schopná šířit se z jednoho zvířete na druhé a udržovat se tak v populaci těchto [[Antilopa|antilop]].{{Citace elektronického periodika [696] => | autor = Hübschle OJ. [697] => | titul = Rabies in the kudu antelope ( Tragelaphus Strepsiceros). [698] => | periodikum = Reviews of infectious diseases. [699] => | odkaz na periodikum = [700] => | datum vydání = listopad/prosinec 1988 [701] => | datum aktualizace = [702] => | datum přístupu = 20.7.2012 [703] => | ročník = 10 [704] => | číslo = 4 [705] => | strany = 629–33 [706] => | url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/3206071 [707] => | issn = [708] => }} Epizootie vztekliny kudu v období od 1975–1985 zahubila 20 % tehdejší populace, až 50 000 zvířat.{{Citace elektronického periodika [709] => | autor = Karen Mansfield, Lorraine McElhinney, Otto Hübschle, Felix Mettler, Claude Sabeta, Louis H Nel, Anthony R Fooks [710] => | titul = A molecular epidemiological study of rabies epizootics in kudu (Tragelaphus strepsiceros) in Namibia [711] => | periodikum = BMC Veterinary Research [712] => | odkaz na periodikum = [713] => | datum vydání = 13.1.2006 [714] => | datum aktualizace = [715] => | datum přístupu = 21.8.2012 [716] => | ročník = 2006 [717] => | číslo = 2:2 [718] => | strany = [719] => | url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC1382222/ [720] => | doi = 10.1186/1746-6148-2-2 [721] => }} Mezi jednotlivými zvířaty se vzteklina nepřenáší pokousáním, ale olizováním při sociálním kontaktu a při spásání trnitých keřů, kdy dochází jednak ke vzniku oděrek v ústní dutině zvířete, tak ke kontaminaci vegetace infekční slinou. [722] => [723] => Ostatní druhy savců mohou onemocnět, ale pro další šíření nákazy nemají význam. [724] => [725] => ==== Vzteklina ptáků ==== [726] => U ptáků je vzteklina velmi sporadická, většina ptačích druhů je prakticky nevnímavá. Ptáci nejsou považováni za přirozeného hostitele ani za součást infekčního řetězce. Přestože starší publikace uvádějí vznik spontánního onemocnění u drůbeže po pokousání liškou, ptáci onemocní jen výjimečně a s atypickým průběhem (spíše [[paréza|parézy]] než excitační příznaky). Experimentálně lze vyvolat vysokými dávkami viru vztekliny pouze přechodné a lehké porušení všeobecného zdravotního stavu, bez vylučování viru do okolí. Zatím nebyl zaznamenám případ vzniku vztekliny u lidí od ptáků. Izolace viru vztekliny byly popsány u [[káně lesní]], [[jestřáb lesní|jestřába lesního]], [[luňák červený|luňáka červeného]], [[kachna|kachen]] a [[sova pálená|sovy pálené]]. Experimentální infekce byly úspěšné u [[jestřáb]]ů, [[Falco (rod)|sokolů]], [[krkavcovití|krkavců]], zpěvných ptáků, [[holub]]ů, hus, kachen, kura domácího a [[páv]]ů. Protilátky proti viru vztekliny byly zjištěny u volně žijících populací [[raroh prériový|raroha prériového]], jestřába lesního, [[orel skalní|orla skalního]], [[kalous pustovka|kalouse pustovky]], [[Corvus|havranů]], krkavců a [[Špaček obecný|špačků]].{{Citace monografie | příjmení = Jurajda | jméno = Vladimír | titul = Nemoci drůbeže a ptactva – virové infekce | vydání = 1 | vydavatel = ES VFU Brno | místo = Brno | rok = 2002 | počet stran = 184 | isbn = 80-7305-436-1}}{{Citace monografie | příjmení = Ritchie | jméno = B.W. et al | titul = Avian Medicine: Principles and Application | vydavatel = Wingers Publ. | místo = Florida, USA | rok = 1994 | počet stran = 1384 | isbn = 0-9636996-5-2 | jazyk = anglicky}} [727] => [728] => == Rozšíření nemoci == [729] => [[Soubor:Rabies Free Countries and Territories.svg|náhled|upright=1.8|Země vztekliny prosté (2018)]] [730] => [[Soubor:Rabies world map-Deaths per million persons-WHO2012.svg|thumb|upright=1.8|Roční počet případů vztekliny u člověka (případy na 1 milion obyvatel; 2012)
{{legenda|#ffff20|0}}{{legenda|#ff9a20|1}}{{legenda|#f08015|2–4}}{{legenda|#e06815|5–9}}{{legenda|#d85010|10–17}}{{legenda|#d02010|18–69}}]] [731] => === Ve světě === [732] => Vzteklina je rozšířena téměř na celém světě. Za země vzteklinou nezasažené se považuje [[Spojené království|Velká Británie]], [[Irsko]] či [[Austrálie]], nicméně ve Velké Británii byly popsány případy netopýrů nakažených [[Evropský netopýří virus 2|evropským netopýřím virem]],{{Citace elektronické monografie [733] => | příjmení = [734] => | jméno = [735] => | odkaz na autora = [736] => | titul = European bat lyssavirus (EBLV) [737] => | url = http://www.defra.gov.uk/animal-diseases/a-z/european-bat-lyssavirus/ [738] => | datum vydání = [739] => | datum aktualizace = 14.7.2011 [740] => | datum přístupu = 20.7.2012 [741] => | vydavatel = Department for Environment, Food and Rural Affairs [742] => | místo = [743] => | jazyk = anglicky [744] => }} který je příbuzný viru vztekliny, a v Austrálii se u [[kaloni|kaloňů]] a netopýrů vyskytuje [[australský netopýří virus]].{{Citace elektronické monografie [745] => | příjmení = [746] => | jméno = [747] => | odkaz na autora = [748] => | titul = Topic: Australian Bat Lyssavirus [749] => | url = http://access.health.qld.gov.au/hid/InfectionsandParasites/ViralInfections/australianBatLyssavirus_fs.asp [750] => | datum vydání = 11.10.2010 [751] => | datum aktualizace = [752] => | datum přístupu = 20.7.2012 [753] => | vydavatel = Queensland Government [754] => | místo = [755] => | jazyk = anglicky [756] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20130420090328/http://access.health.qld.gov.au/hid/InfectionsandParasites/ViralInfections/australianBatLyssavirus_fs.asp [757] => | datum archivace = 20-04-2013 [758] => | nedostupné = ano [759] => }} Oba viry jsou schopné vyvolat smrtelné onemocnění člověka. Epizootie vztekliny, která se šíří po [[Indonésie|indonéských ostrovech]], dále představuje značné riziko zavlečení i klasické vztekliny.{{Citace elektronické monografie [760] => | příjmení = Drewitt [761] => | jméno = Andy [762] => | odkaz na autora = [763] => | titul = Health experts say Australia must brace for rabies arrival from Indonesia [764] => | url = http://www.theaustralian.com.au/news/health-science/health-experts-say-australia-must-brace-for-rabies-arrival-from-indonesia/story-e6frg8y6-1226235103495 [765] => | datum vydání = 3.1.2012 [766] => | datum přístupu = 20.7.2012 [767] => | vydavatel = The Australian [768] => | místo = [769] => | jazyk = [770] => }} Vzteklina ani příbuzné viry se nikdy nevyskytovaly na [[Nový Zéland|Novém Zélandu]], dále jsou zcela vztekliny prosté ostrovní státy v [[Oceánie|Oceánii]], vzteklina se nikdy nevyskytovala ani na [[Karibik|karibských ostrovech]] či na ostrově [[Mauricius]], a není přítomna ani na [[Antarktida|Antarktidě]]. Podle [[Světová organizace pro zdraví zvířat|Světové organizace pro zdraví zvířat]] (OIE) se může kterákoliv země stát zemí vztekliny prostou, má-li zaveden efektivní způsob monitoringu nákazy a opatření zabraňující nákaze, a na jejím území nebyl dva roky hlášený žádný případ vztekliny. Izolace netopýřích sérotypů nemá na status země prosté klasické vztekliny vliv.{{Citace elektronické monografie [771] => | příjmení = Knopf [772] => | jméno = Lea [773] => | odkaz na autora = [774] => | titul = OIE International Standards of Rabies [775] => | url = http://www.fve.org/news/presentations/taiex/2008/2008_4_12_oie_rabiesstandards_lknopf.pdf [776] => | datum vydání = 5.12.2008 [777] => | datum aktualizace = [778] => | datum přístupu = 20.7.2012 [779] => | vydavatel = OIE [780] => | místo = [781] => | jazyk = anglicky [782] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20160305011237/http://www.fve.org/news/presentations/taiex/2008/2008_4_12_oie_rabiesstandards_lknopf.pdf [783] => | datum archivace = 2016-03-05 [784] => | nedostupné = ano [785] => }} Dle těchto kritérií jsou v roce 2012 vztekliny prosté následující země a teritoria:{{Citace elektronické monografie [786] => | příjmení = [787] => | jméno = [788] => | odkaz na autora = [789] => | titul = Rabies risks in terrestrial animals, by country [790] => | url = http://www.hpa.org.uk/web/HPAweb&HPAwebStandard/HPAweb_C/1259152458758 [791] => | datum vydání = [792] => | datum aktualizace = 11.3.2012 [793] => | datum přístupu = 20.7.2012 [794] => | vydavatel = Health Protection Agency [795] => | místo = [796] => | jazyk = anglicky [797] => }} [798] => {{Sloupce|šířka=20em| [799] => * [[Andorra]] [800] => * [[Anguilla]] [801] => * [[Antigua a Barbuda]] [802] => * [[Aruba]] [803] => * [[Ascension]] [804] => * [[Austrálie]] [805] => * [[Azory]] [806] => * [[Bahamy]] [807] => * [[Baleáry]] [808] => * [[Barbados]] [809] => * [[Belgie]] [810] => * [[Bermudy]] [811] => * [[Britské Panenské ostrovy]] [812] => * [[Cabrera]] [813] => * [[Cookovy ostrovy]] [814] => * [[Česko]] [815] => * [[Dánsko]] [816] => * [[Dominika]] [817] => * [[Faerské ostrovy]] [818] => * [[Falklandy]] [819] => * [[Fidži]] [820] => * [[Finsko]] [821] => * [[Formentera]] [822] => * [[Francie]] {{#tag:ref|Francie splnila kritéria OIE v únoru 2010, nicméně problémem zůstávají ilegální dovoz nemocných štěňat, zatím poslední případ se stal v srpnu 2011{{Citace elektronického periodika [823] => | autor = A Mailles, D Boisseleau, L Dacheux, C Michalewiscz, C Gloaguen, N Ponçon, H Bourhy, H Callon, V Vaillant, I Dabosville, P Morineau-Le Houssine [824] => | titul = RABID DOG ILLEGALLY IMPORTED TO FRANCE FROM MOROCCO, AUGUST 2011 [825] => | periodikum = Eurosurveillance [826] => | odkaz na periodikum = [827] => | datum vydání = 18.8.2011 [828] => | datum aktualizace = [829] => | datum přístupu = 26.7.2012 [830] => | ročník = 16 [831] => | číslo = 33 [832] => | strany = [833] => | url = http://www.eurosurveillance.org/ViewArticle.aspx?ArticleId=19946 [834] => | issn = [835] => }}|group="p"|name="Francie"}} [836] => * [[Francouzská Polynésie]] [837] => * [[Galapágy]] [838] => * [[Gibraltar]] [839] => * [[Guadeloupe]] [840] => * [[Guam]] [841] => * [[Havaj]] [842] => * [[Ibiza]] [843] => * [[Irsko]] [844] => * [[Island]] [845] => * [[Jamajka]] [846] => * [[Japonsko]] [847] => * [[Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy|Již. Georgie a Již. Sandwichovy ostrovy]] [848] => * [[Kajmanské ostrovy]] [849] => * [[Kanárské ostrovy]] [850] => * [[Kokosové ostrovy]] [851] => * [[Korsika]] [852] => * [[Kypr]] [853] => * [[Lichtenštejnsko]] [854] => * [[Lucembursko]] [855] => * [[Madeira (souostroví)|Madeira]] [856] => * [[Mallorca|Majorka]] [857] => * [[Malta]] [858] => * [[Martinik]] [859] => * [[Mauricius|Mauritius]] [860] => * [[Menorca]] [861] => * [[Monako]] [862] => * [[Montserrat (ostrov)|Montserrat]] [863] => * [[Německo]] [864] => * [[Nizozemské Antily]] [865] => * [[Nizozemsko]] [866] => * [[Norfolk (ostrov)|Norfolk]] [867] => * pevninské [[Norsko]] [868] => * [[Palau]] [869] => * [[Panenské ostrovy]] [870] => * [[Pitcairnovy ostrovy]] [871] => * [[Portugalsko]] [872] => * [[Rakousko]] [873] => * [[Réunion]] [874] => * [[Řecko]] [875] => * [[Saint Pierre a Miquelon]] [876] => * [[San Marino]] [877] => * [[Severní Mariany]] [878] => * [[Seychely]] [879] => * [[Singapur]] [880] => * [[Svatá Helena]] [881] => * [[Svatá Lucie]] [882] => * [[Svatý Kryštof a Nevis]] [883] => * [[Svatý Vincenc a Grenadiny]] [884] => * [[Španělsko]] [885] => * [[Švédsko]] [886] => * [[Švýcarsko]] [887] => * [[Tahiti]] [888] => * [[Tchaj-wan (ostrov)|Tchaj-wan]] [889] => * [[Tokelau]] [890] => * [[Turks a Caicos]] [891] => * [[Vánoční ostrov]] [892] => * [[Velikonoční ostrov]] [893] => * [[Spojené království|Velká Británie]] [894] => * [[Wake (ostrov)|Wake]] [895] => * [[Wallis a Futuna]] [896] => }} [897] => [898] => === V Česku === [899] => Česko v roce [[2004]] splnilo kritéria OIE a od té doby má status vztekliny prosté země. Tato skutečnost byla deklarována ve věstníku OIE ''Disease Information'' č. 30 z 23. června 2004.{{Citace elektronického periodika [900] => | příjmení = [901] => | jméno = [902] => | autor = [903] => | odkaz na autora = [904] => | spoluautoři = [905] => | titul = Rabies in the Czech Republic: the Delegate declares his country free from this disease [906] => | periodikum = Disease Information [907] => | odkaz na periodikum = [908] => | datum vydání = 23.6.2004 [909] => | datum aktualizace = [910] => | datum přístupu = 1.8.2012 [911] => | ročník = 17 [912] => | číslo = 30 [913] => | strany = 208 [914] => | url = ftp://ftp.oie.int/infos_san_archives/eng/2004/en_040723v17n30.pdf [915] => | issn = 1012–5329 [916] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20061127120000/http://ftp.oie.int/infos_san_archives/eng/2004/en_040723v17n30.pdf [917] => | datum archivace = 2006-11-27 [918] => | nedostupné = ano [919] => }} Poslední případ vztekliny pozemních obratlovců byl zaznamenán 19. dubna 2002 u lišky v [[okres Trutnov|okrese Trutnov]].{{Citace elektronického periodika [920] => | autor = Státní veterinární správa České republiky [921] => | odkaz na autora = [922] => | spoluautoři = [923] => | titul = Vzteklina; nákazová situace v roce 2002 [924] => | periodikum = Informační bulletin [925] => | odkaz na periodikum = [926] => | datum vydání = 8/2003 [927] => | datum aktualizace = [928] => | datum přístupu = 1.8.2012 [929] => | ročník = 2003 [930] => | číslo = [931] => | strany = [932] => | url = http://www.svscr.cz/files/ib0308.pdf [933] => | issn = [934] => }}{{Nedostupný zdroj}} [935] => [936] => V květnu [[2005]] byla v [[okres Vyškov|okrese Vyškov]] diagnostikována vzteklina u [[netopýr hvízdavý|netopýra hvízdavého]] (''Pipistrellus pipistrellus'').{{Citace elektronické monografie [937] => | autor = Státní veterinární správa ČR [938] => | titul = Problematika vztekliny a její výskyt v České republice [939] => | url = http://www.svscr.cz/index.php?art=1152 [940] => | datum vydání = [941] => | datum aktualizace = 23.09.2011 [942] => | datum přístupu = 1.8.2012 [943] => | vydavatel = Státní veterinární správa ČR [944] => | místo = Praha [945] => | jazyk = česky [946] => }} V Česku se jedná o čtvrtý potvrzený případ vztekliny netopýra, přičemž první byl zjištěn v roce [[1994]] a další dva případy v roce [[1999]]. Vzteklina netopýrů (jedná se o [[evropský netopýří virus]]) je považována za specifickou variantu nákazy a jejím výskytem není dotčen status vztekliny prostého státu dle kritérií OIE. Problémem monitoringu nákazy netopýrů je nízký počet vyšetřených vzorků a nízká kvalita vyšetřovaných kadaverů.{{Citace elektronického periodika [947] => | autor = Státní veterinární správa České republiky [948] => | titul = Vzteklina; nákazová situace v roce 2010 [949] => | periodikum = Informační bulletin [950] => | odkaz na periodikum = [951] => | datum vydání = 5/2001 [952] => | datum aktualizace = [953] => | datum přístupu = 1.8.2012 [954] => | url = http://www.svscr.cz/files/ib1105.pdf [955] => }}{{Nedostupný zdroj}} [956] => [957] => V rámci monitoringu nákazy nadále probíhá vyšetřování uhynulých a ulovených lišek obecných a dalších zvířat: v roce 2010 bylo v referenčních laboratořích vyšetřeno 5424 kusů lišek, 32 kun, 15 srnců obecných, 200 koček domácích, 15 psů a 106 kusů ostatních zvířat, všechny s negativním nálezem. V roce 2012 bylo zatím vyšetřeno 2567 zvířat.{{Citace elektronické monografie [958] => | příjmení = [959] => | jméno = [960] => | odkaz na autora = [961] => | titul = Počty zvířat vyšetřených na vzteklinu v roce 2012 [962] => | url = http://www.svscr.cz/files/vzteklina/mesicne/tabulkavzteklina.pdf [963] => | datum vydání = [964] => | datum aktualizace = [965] => | datum přístupu = 1.8.2012 [966] => | vydavatel = Státní veterinární správa ČR [967] => | místo = Praha [968] => | jazyk = česky [969] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20060807192457/http://www.svscr.cz/files/vzteklina/mesicne/tabulkavzteklina.pdf [970] => | datum archivace = 2006-08-07 [971] => | nedostupné = ano [972] => }} [973] => [974] => == Historie nemoci == [975] => Vzteklina je jednou z nejstarších známých onemocnění člověka. Nemoc je známa a doložená od 3000 př. n. l. Už ze [[starověký Egypt|starověkého Egypta]] pocházejí důkazy o této smrtelné chorobě v podobě fresek znázorňujících „vzteklé“ lidi a psy. První písemné záznamy o vzteklině pocházejí už ze starověkého Babylonu z 23. století před naším letopočtem.[http://www.who.int/immunization/topics/rabies/en/index.html WHO – Rabies] Staří Řekové i Římané znali vzteklinu; latinský název pro vzteklinu s největší pravděpodobností pochází ze [[sanskrt]]u, ze slova ''rabhas'' – páchat násilí, řecké pojmenování – lyssa – je zase odvozeninou od slova ''lud'' – násilí. Vzteklina je zmíněna i v [[Ilias|Iliadě]]: egyptský bůh [[Sirius (Bůh)|Sirius]] měl podobu šíleného psa (počty vzteklých šakalů stoupaly v létě, kdy vycházelo právě souhvězdí Velkého psa). Bohyně [[Artemis]] prý měla mít sílu léčit vzteklinu. [976] => [977] => Vzteklinou se zabývali [[Démokritos]] i [[Aristotelés|Aristoteles]], ten však odmítal spojitost mezi kousnutím vzteklého psa a onemocněním u člověka. [978] => [979] => V prvním století našeho letopočtu se vzteklinou zabýval římský lékař [[Aulus Cornelius Celsus]]; od něj pochází první popis průběhu vztekliny u člověka, Celsus také odhalil kousnutí nemocného psa jako prvotní příčinu onemocnění a doporučil i „léčbu“ vztekliny – vypálení rány rozžhaveným železem a ponořením pokousaného do studené vody. Tento způsob ošetřování ran způsobených nemocným zvířetem, společně s „desinfekcí“ [[kyselina dusičná|kyselinou dusičnou]], přetrval až do 18. století. Jako léčebné prostředky byla doporučována také konzumace jater vzteklého psa, račích očí, kohoutích mozků nebo hřebínků. [980] => [981] => Ve [[středověk]]u byl za příčinu vztekliny považován např. mráz, vysoká teplota, konzumace příliš horké potravy, žízeň, hlad, některé atmosférické jevy, kolísání teploty, nebo, což je pochopitelné, démonický původ. [[Vlkodlak|Vlkodlaci]] a [[upír (nemrtvý)|upíři]] jsou pravděpodobně aspoň částečně produktem lidského strachu ze vztekliny.{{Citace elektronického periodika |titul=Personal MD – Rabies May Have Inspired Vampire Legend |url=http://www.personalmd.com/news/a1998092105.shtml |datum přístupu=2007-05-30 |url archivu=https://web.archive.org/web/20070928005333/http://www.personalmd.com/news/a1998092105.shtml |datum archivace=2007-09-28 |nedostupné=ano }}{{Citace elektronického periodika |titul=Werevolves: The myths and the truths |url=http://joteel.com/werewolf/inf.htm |datum přístupu=2007-05-30 |url archivu=https://web.archive.org/web/20070530141415/http://joteel.com/werewolf/inf.htm |datum archivace=2007-05-30 |nedostupné=ano }} Většina procesů s nimi spadá do období [[epidemie|epidemií]] vztekliny: v roce [[1271]] vypukla epidemie vztekliny ve [[Francie|Francii]], v roce [[1500]] ve [[Španělsko|Španělsku]], [[1586]] ve [[Vlámsko|Flandrech]], [[Rakousko|Rakousku]], [[Maďarsko|Maďarsku]] a [[Turecko|Turecku]], [[1604]] v [[Paříž]]i, [[1721]]–[[1728]] na [[Balkán]]ě. „Léčba“ proto spočívala nanejvýš ve vymítání, nemocní většinou končili na hranici. [982] => [983] => Během [[Renesance (historická epocha)|renesance]] se sice vyskytlo několik publikací o vzteklině – roku [[1546]] [[Girolamo Fracastoro]] popsal klinické stadium vztekliny i způsob přenosu,{{citace monografie| url = http://books.google.cz/books?id=5O0somr0w18C&pg=RA1-PA1365&lpg=RA1-PA1365&dq=%22The+Incurable+Wound%22+Fracastoro&source=bl&ots=FpnFhaZ78z&sig=vYCReT9kURmvCooVVk7mepLM8YY&hl=cs&ei=r_g4SumyMYbGsgaBtZ3YBg&sa=X&oi=book_result&ct=result&resnum=1| titul = Fields' virology| autor = Bernard N. Fields, David Mahan Knipe, Peter M. Howley, Diane E. Griffin}} [[Saluis z Bologne]] se rovněž zabýval vzteklinou, ale mezi obyčejnými lidmi nadále přetrvávala víra v nadpřirozený, ďábelský původ vztekliny. [984] => [985] => Zprávy o vzteklině v Novém světě pocházejí už z počátku 16. století, kdy mnich [[Petrus Anglerius]] zaznamenal případy šílenství španělských vojáků po kousnutí netopýrem, v roce [[1709]] se o tomtéž zmiňuje [[Fray Jose Gil Ramirez]]. [986] => [987] => V roce [[1804]] německý vědec Zinke poprvé dokazuje přenos vztekliny pomocí slin z nemocného psa na zdravého, v roce 1813 [[Francois Magenlie]] a [[Gilbert Breochut]] úspěšně přenesli vzteklinu z nemocného člověka na psa, v roce 1879 [[Victor Galtier]] přenesl vzteklinu z psa na králíka a z něj na jiného psa. [988] => [989] => Roku [[1881]] členové [[Louis Pasteur|Pasteurova]] týmu, Roux, Chamberlain, Thuillier dokázali, že původce se nachází v CNS a přenesli vzteklinu injekcí nervové tkáně nemocného zvířete. Poté bylo zjištěno, že virulence původce se vytrácí zhruba po 15 dnech – vakcínou ze sušené králičí míchy bylo 50 psů úspěšně chráněno proti vzteklině. [[6. červen|6. června]] [[1885]] byl po mnohačetném pokousání vzteklým psem očkován [[Joseph Meister]], který se tak stal prvním zachráněným člověkem.{{Citace periodika [990] => | příjmení = Dufour [991] => | jméno = Héloïse D. [992] => | příjmení2 = Carroll [993] => | jméno2 = Sean B. [994] => | titul = History: Great myths die hard [995] => | periodikum = Nature [996] => | datum = 2013-10-03 [997] => | ročník = 502 [998] => | číslo = 7469 [999] => | strany = 32–33 [1000] => | doi = 10.1038/502032a [1001] => | jazyk = en [1002] => | url = http://www.nature.com/news/history-great-myths-die-hard-1.13839 [1003] => | datum přístupu = 2018-02-03 [1004] => }} V průběhu následujících 15 měsíců pak bylo naočkováno dalších 2500 lidí. [1005] => [1006] => Z 19. století jsou dokumentovány případy vztekliny psů a koček a dalších zvířat na území Čech a Moravy. Ve dvacátých letech minulého století bylo ročně laboratorně potvrzeno 400–600 případů vztekliny. Z toho připadalo 86 % na psy. V období 1919–1937 zemřelo na vzteklinu jen v Československu celkem 132 lidí a téměř 25 000 jich bylo léčebně očkováno v [[Pasteurův ústav v Praze|Pasteurově ústavu v Praze]]. V Česku je od roku 1953 povinné očkování psů, což nákazovou situaci podstatně změnilo a těžiště nákazy se přesunulo do volné přírody. Poslední prokázané nakažení člověka vzteklinou v Česku bylo v 60. letech minulého století na Kroměřížsku, v roce 1993 byl původce nákazy „dovezen“ z Asie. [1007] => [1008] => == Vznik a průběh nemoci == [1009] => Virus je vylučován prakticky jen [[slina]]mi, přičemž ve slinách se vyskytuje 3–5 dní před prvními [[klinický příznak|klinickými příznaky]]. K infekci dochází většinou poraněnou kůží – hlavně pokousáním. Ve [[sval]]ovině v místě pokousání se virus částečně pomnoží a šíří se nervovými drahami (tzv. „[[Axonální transport|axonálním transportem]]“) do CNS. Tam se virus začne výrazně množit, způsobí nehnisavou [[meningoencefalitida|meningoencefalitidu]] a dojde ke klinickým příznakům. [[Inkubační doba]] je v průměru 2–4 týdny (max. 15 měsíců u koně, min. 5 dnů u psa) a je závislá na množství viru, místě pokousání (čím blíže mozku, tím rychlejší nástup), [[kmen (biologie)|kmenu]] viru a vnímavosti zvířete (resp. imunitního stav hostitele). Z CNS se šíří virus dále do [[slinná žláza|slinných žláz]], [[rohovka|rohovky]] a [[parenchym]]atózních orgánů. [1010] => [1011] => K infekci u ptáků (která je poměrně vzácná) může dojít pokousáním, např. liškou, nebo pozřením infikované kořisti. U [[dravci|dravců]] se připouští možnost kontaminace zobáku a pařátů od infikovaných a uhynulých divoce žijících zvířat. [[Virus]] se šíří z místa poranění endoneurálními lymfatickými cévami do [[Centrální nervová soustava|CNS]]. Neutralizační protilátky vznikají u ptáků velmi rychle a neutralizují virus vztekliny uvolňovaný z nervových buněk. Tím se u ptáků vysvětluje vznik pouze místně omezené infekce i jejich rychlé uzdravení. [1012] => [1013] => == Klinické příznaky == [1014] => === U zvířat === [1015] => * '''Zuřivá forma''' (nejčastější) [1016] => ** '''1. stádium počáteční''' (prodromální, melancholické) – trvá 1–3 dny nastupují změny chování, [[apatie]], [[deprese]], [[paréza]] hltanu (nemožnost polykat, slinotok). [1017] => ** '''2. stádium excitační''' (iritační) – trvá 3 dny, nastupuje agresivita, nemocné zvíře napadá jiná zvířata či lidi, vrhá se na stěny, okusuje nebo požírá nepoživatelné předměty (např. kameny), objevuje se silné svědění (zvířata se škrábou až do masa), [[Strabismus|šilhání]], [[anizokorie]] (= nestejně rozšířené zornice) a [[Ochrnutí|paralýza]] [[hlasivky|hlasivek]]. Typické je narušení reflexů [[hlavové nervy|hlavových nervů]] a obrna [[lícní nerv|lícního nervu]]. [1018] => ** '''3. stádium paralytické''' – trvá 4–5 dní, nastává ochrnutí pánevních končetin, [[močový měchýř|močového měchýře]], [[konečník]]u, hrudních končetin a následný úhyn; teplota zpočátku 40–40,5 °C, později pokles pod normál. [1019] => [1020] => Výše popsané jsou typické příznaky průběhu vztekliny běžného u většiny zvířat, kromě toho však vzteklina může probíhat jako tzv.: [1021] => [1022] => * '''Tichá forma''' – excitační stádium chybí, nebo je nevýrazné, převládá deprese a paralýza. [1023] => * '''Atypická forma''' – chronický průběh, hubnutí, [[atrofie]] svalstva, zánět žaludku a střev. [1024] => * '''Abortivní forma''' – zcela výjimečně, uzdravení zvířete bez jakýchkoliv příznaků. [1025] => * '''Recidivní forma''' – návratná. [1026] => * '''Smíšená forma''' – kombinace předchozích. [1027] => [1028] => U zvířat chybí hydrofobie (známá u vztekliny lidí). U lišek, ale i jiných volně žijících šelem bývá naopak typické, že jedince uhynulé na vzteklinu lze najít v blízkosti vodních zdrojů či přímo v nich. Je to dáno tím, že lišky, které jsou v počátečním stádiu dehydratované, vyhledávají vodu. [1029] => [1030] => Klinické příznaky u ptáků přirozeně i experimentálně infikovaných začínají rovněž krátkým [[excitace|excitačním obdobím]], které se projevuje vyskakováním, křičením, pokusy vzlétnout, agresivitou vůči lidem a [[epilepsie|epileptiformními záchvaty]], a pokračuje ataxií, slabostí končetin, padáním na bok a konečně paralýzou hlavy a krku. V průběhu dalších dnů mohou být pozorovány netečnost, ospalost, nezájem, nutkavé pohyby a úhyn. Někteří ptáci se mohou spontánně uzdravit. [1031] => [1032] => === U lidí === [1033] => [[Soubor:Rabies patient.jpg|náhled|Člověk se vzteklinou]] [1034] => V rozvojových zemích ročně vzteklinou onemocní až 55 000 lidí.[http://www.who.int/mediacentre/factsheets/fs099/en/ WHO – Rabies] Inkubační doba trvá 10 dnů až 6 měsíců a stejně jako u zvířat je závislá na infekční dávce, kmenu viru, [[vnímavost]]i a místě pokousání. [1035] => [1036] => Projevuje se atypickým chováním, v němž se projevují absence [[strach]]u, záchvaty zuřivosti, bolest při použití motorického svalstva, nadměrná produkce slin, [[křeč]]e, nadměrná [[vzrušivost]] (pohyb v místnosti, jediné šplouchnutí vody či i jen pohled na ni a představa zvuku šplouchnutí či nutnosti ji polknout vyvolá prudkou reakci – viz alternativní jméno ''hydrofobie'') a další [[Porucha osobnosti|poruchy osobnosti]]. Zmiňovaná hydrofobie je následek ochrnutí polykacích svalů. Smrt nastává v kómatu za současné paralýzy všech svalů. [1037] => [1038] => == Diagnostika == [1039] => [[Soubor:Rabies negri bodies brain.jpg|náhled|[[Babes-Negriho tělíska]] v [[Purkyňova buňka|Purkyňově buňce]] mozečku pacienta, který zemřel na vzteklinu]] [1040] => Základní metodou diagnostiky vztekliny u zvířat je přímá [[imunofluorescence]], která se dělá z otisků řezů [[mozek|mozku]] ([[Amonův roh]]). Imunofluorescencí se prokazují virové antigeny přímo ve tkáni nakaženého jedince, je vysoce senzitivní a specifická a také relativně rychlá, přesná a levná. Jedná se ovšem o postmortální způsob diagnostiky a nedá se použít při diagnostice vztekliny u lidí (jedině jako metoda potvrzení po úmrtí pacienta). Dále se používá [[Imunohistochemie|imunohistochemická metoda]].{{Citace elektronické monografie [1041] => | příjmení = [1042] => | jméno = [1043] => | titul = Rabies (infection with rabies virus) [1044] => | url = http://www.oie.int/fileadmin/Home/eng/Health_standards/tahm/2.01.17_RABIES.pdf [1045] => | vydavatel = OIE [1046] => | místo = [1047] => | datum vydání = 2013 [1048] => | datum přístupu = 2018-01-31 [1049] => }}{{Citace elektronického periodika [1050] => | titul = CDC - Diagnosis: Direct Fluorescent Antibody Test - Rabies [1051] => | periodikum = www.cdc.gov [1052] => | url = https://www.cdc.gov/rabies/diagnosis/direct_fluorescent_antibody.html [1053] => | jazyk = en-us [1054] => | datum přístupu = 2018-01-30 [1055] => }}{{Citace elektronického periodika [1056] => | titul = Diagnostic procedures for antigen detection [1057] => | periodikum = World Health Organization [1058] => | url = http://www.who.int/rabies/about/antigendetection/en/ [1059] => | jazyk = en-GB [1060] => | datum přístupu = 2018-01-30 [1061] => }} [1062] => [1063] => V minulosti se dělaly také histologické řezy, u nemocných se často vyskytovaly typické intracytoplasmatické inkluze (tvořené virovými proteiny) zvané [[Babes-Negriho tělíska]]. Nejčastěji se tvoří v [[Purkyňova buňka|Purkyňových]] a [[Pyramidální buňka|pyramidálních]] buňkách Amonova rohu. Přestože jsou patognomickým znakem pro vzteklinu, od použití histologie se v diagnostice vztekliny upustilo, jejich nepřítomnost totiž vzteklinu ani zdaleka nevylučuje.{{Citace elektronického periodika [1064] => | titul = CDC - Diagnosis: Histologic Examination - Rabies [1065] => | periodikum = www.cdc.gov [1066] => | url = https://www.cdc.gov/rabies/diagnosis/histologic.html [1067] => | jazyk = en-us [1068] => | datum přístupu = 2018-01-30 [1069] => }} [1070] => [1071] => Biologický pokus, při kterém se [[Suspenze (chemie)|suspenze]] z vyšetřované tkáně [[inokulace|inokuluje]] 3–5 denním myškám a následně se provádí přímá imunofluorescence z jejich mozkové tkáně, se v minulosti prováděl v případě negativního či dubiózního fluorescenčního testu. Dnes se od něj upouští a živé myši jsou nahrazovány buněčnými kulturami, např. z myšího neuroblastomu či juvenilních ledvinových buněk křečka (BHK-21). Po namnožení viru v buněčných kulturách se následně prokazuje opět imunofluorescencí, [[Virus neutralizační test|virus neutralizačním testem]] či molekulárními metodami.{{Citace elektronického periodika [1072] => | titul = CDC - Diagnosis: Amplification Methods - Rabies [1073] => | periodikum = www.cdc.gov [1074] => | url = https://www.cdc.gov/rabies/diagnosis/amplification_methods.html [1075] => | jazyk = en-us [1076] => | datum přístupu = 2018-01-30 [1077] => }} [1078] => [1079] => Intravitální metody jsou méně přesné a specifické a používají se jenom u lidí. Používají se otiskové preparáty z rohovky, které se vyšetřují pomocí [[Iniciační faktor|IF]], izolace viru ze slin nemocného a sérologické průkazy [[protilátka|protilátek]] v krvi nebo [[mozkomíšní mok|mozkomíšním moku]]. [[Polymerázová řetězová reakce|PCR]] slouží k průkazu virové RNA. Negativní výsledky však vzteklinu nevylučují.{{Citace elektronického periodika [1080] => | titul = Intra vitam diagnosis [1081] => | periodikum = World Health Organization [1082] => | url = http://www.who.int/rabies/human/intra_vitam/en/ [1083] => | jazyk = en-GB [1084] => | datum přístupu = 2018-01-30 [1085] => }} Protilátky se totiž často nestihnou vytvořit. [1086] => [1087] => === Diferenciální diagnostika u zvířat === [1088] => Při diagnostice vztekliny je třeba vyloučit všechny [[encefalopatie]] infekčního či neinfekčního původu, jež se projevují nějakými nervovými příznaky. Konkrétně je třeba odlišit: [1089] => [1090] => * u skotu – [[Aujeszkyho choroba]], [[Bovinní spongiformní encefalopatie|BSE]]; [1091] => * u ovcí – [[scrapie]], Aujeszkyho choroba; [[Louping ill]] [1092] => * u psů – [[psinka]], [[Rubarthova choroba]], Aujeszkyho choroba, [[Surra]], atd. [1093] => Z neinfekčních nemocí je to například otrava [[strychnin]]em či [[olovo|olovem]]. [1094] => [1095] => == Léčba a prognóza u lidí == [1096] => Primární formu léčby představuje očkování pokousaného jedince, v případě, že jsou pochybnosti o nakažení inkriminového zvířete, může lékař den počkat, bude-li [[Odchyt|odchyceno]] a vyšetřeno. Pokud se tak nestane, respektive stane a vzteklina je potvrzena, je zahájeno očkování napadeného člověka. K očkování je možno přikročit i později, obvykle má nakažený slušné šance, začne-li se do týdne po pokousání, nicméně riziko neúspěchu s rostoucí prodlevou stoupá. Pokud očkování uspěje, imunizovaný [[organismus]] zlikviduje [[Infekční onemocnění|infekci]] dříve, než pronikne do mozku. Šance na zabránění propuknutí choroby klesají s rostoucí prodlevou mezi pokousáním a první [[injekce (medicína)|injekcí]]. [1097] => [1098] => První očkování zavedené [[Louis Pasteur|Louisem Pasteurem]] představovalo 14 dávek [[Vakcína|vakcíny]], současná moderní metoda používá jednu dávku [[Krevní sérum|séra]] a 5 dávek vakcíny. [1099] => [1100] => Propuknutí choroby až donedávna znamenalo jistou smrt. V poslední době však [[experimentální medicína]] vyvinula nové léčebné postupy, jejichž hlavním principem je udržování pacienta v anestetickém [[kóma]]tu a aplikace silných dávek [[Antivirotikum|virostatik]] a látek chránících mozek. Prvním pacientem, na němž byla metoda vyzkoušena, byla patnáctiletá dívka [[Jeanna Giese|Jeanna Giesová]] z [[Wisconsin]]u, která se tak stala prvním známým člověkem, který byl nakažen vzteklinou a přežil, aniž by byl očkován (před ní bylo známo dalších 6 lidí, u kterých se objevily klinické příznaky vztekliny a přežili, nicméně ve všech případech byli očkovaní[http://www.cdc.gov/Ncidod/dvrd/rabies/natural_history/nathist.htm CDC Rabies]). Jedná se o dlouhodobý a nákladný léčebný proces vyžadující navíc dlouhou [[Rekonvalescence|rekonvalescenci]]. Celý postup, nazvaný [[Milwaukee Protocol|Milwaucký protokol]], je dosud experimentem, jeho finanční nákladnost navíc prakticky vylučuje, aby se rozšířil mimo nejbohatší země světa. K roku 2009 bylo známo 36 použití Milwauckého protokolu v jeho původní (MP 1, 26 případů a 3 přeživší) a první revidované verzi (MP 2, 10 případů a 2 přeživší).https://www.medscape.com/viewarticle/712839_7 Z pohledu studií publikovaných do roku 2016 je tento protokol hodnocen jako neúčinnýZeiler FA, Jackson AC (2016). "Critical Appraisal of the Milwaukee Protocol for Rabies: This Failed Approach Should Be Abandoned". Can J Neurol Sci (Review). 43 (1): 44–51. doi:10.1017/cjn.2015.331. {{PMID|26639059}}. a není doporučován.Jackson AC (2016). "Human Rabies: a 2016 Update". Curr Infect Dis Rep (Review). 18 (11): 38. doi:10.1007/s11908-016-0540-y. {{PMID|27730539}} [1101] => [1102] => Terapie u zvířat se neprovádí. Podezřelá zvířata jsou utracena či odlovena. [1103] => [1104] => == Veterinární legislativa == [1105] => Každý pes, který pokousal člověka, musí být majitelem předveden na veterinární vyšetření a to 0. den (v den pokousání) a poté 5. den od pokousání. Termín druhého vyšetření je stanoven právě kvůli tomu, že virus se vylučuje do slin 2–4 dny před prvními klinickými příznaky. Nejeví-li pes žádné nervové příznaky ani 5. den po pokousání, je možnost přenosu infekce na člověka vyloučena. Každý pes na území Česka starší 6 měsíců a také lišky a jezevci chovaní v zajetí musí být povinně [[Vakcinace proti vzteklině|vakcinováni]] proti vzteklině a poté [[Revakcinace|revakcinováni]] dle příbalového letáku vakcíny.[http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb99166&cd=76&typ=r ZÁKON ze dne 13. července 1999 o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů] U koček není vakcinace povinná. [1106] => [1107] => == Prevence == [1108] => [[Soubor:Vac-lysvulpen.jpg|alt=zvířecí pamlsek na trávě|náhled|Orální vakcína pro lišky]] [1109] => Prevence vztekliny je založena primárně na vakcinaci zvířat a lidí. U volně žijících nebo domácích zvířat probíhaly a v řadě zemích stále probíhají [[Eradikace|vakcinační eradikační programy]]. U lidí se prevence dělí na preexpoziční profylaxi (preventivní vakcinace) a postexpoziční profylaxi, tedy vakcinaci po pokousání či jiném přímém kontaktu s nemocným či podezřelým zvířetem.{{Citace elektronického periodika [1110] => | titul = Rabies vaccines and immunoglobulins: WHO position [1111] => | periodikum = World Health Organization [1112] => | url = http://www.who.int/rabies/resources/who_cds_ntd_nzd_2018.04/en/ [1113] => | jazyk = en-GB [1114] => | datum přístupu = 2018-01-29 [1115] => }} [1116] => [1117] => Preexpoziční vakcinaci podstupují lidé, u nichž s ohledem na jejich povolání a místo pobytu hrozí vysoké riziko infekce – například veterináři, laboratorní personál, který manipuluje s virem vztekliny, chovatelé zvířat apod. V Evropě není běžně používaná. [1118] => [1119] => Postexpoziční profylaxe je hlavním opatřením u lidí, jež přišli do kontaktu s rabitickým nebo podezřelým zvířetem. Krom samotné vakcinace je doporučováno okamžité vypláchnutí pokousané rány vodou s mýdlem či desinfekční látkou a aplikace antirabitických protilátek do 7 dnů od podání první postexpoziční vakcinační dávky. Každoročně je na světě očkováno po pokousání více než 15 miliónů lidí, díky čemuž jsou zachráněny stovky lidských životů.{{Citace elektronického periodika [1120] => | titul = 10 facts on rabies [1121] => | periodikum = World Health Organization [1122] => | url = http://www.who.int/features/factfiles/rabies/en/ [1123] => | jazyk = en-GB [1124] => | datum přístupu = 2018-01-31 [1125] => }} [1126] => [1127] => === Orální vakcinace lišek === [1128] => Od roku 1989 se na území Česka 2× ročně prováděla orální vakcinace lišek. Vakcinace se prováděla vakcínami zabalenými v návnadě z [[rybí tuk|rybího tuku]]. Vakcíny se kladly (letecky či ručně) v počtu zhruba 12–15 návnad na km². K orální vakcinaci lišek se používá živá atenuovaná vakcína (např. Lysvulpen). Ve vakcíně je obsažen i [[tetracyklin]], který slouží jako marker (vyšetřením uhynulých či zastřelených lišek se zjišťuje přítomnost tetracyklinu v kostech či zubech).{{Citace periodika [1129] => | titul = Vzteklina – problematika vztekliny a její výskyt v České republice [1130] => | periodikum = Státní veterinární správa [1131] => | datum = 2018-01-01 [1132] => | jazyk = cs-CZ [1133] => | url = https://www.svscr.cz/zdravi-zvirat/vzteklina/ [1134] => | datum přístupu = 2018-01-29 [1135] => }} Od orální vakcinace lišek se v Česku v r. 2010 upustilo. [1136] => [1137] => == Odkazy == [1138] => === Poznámky === [1139] => [1140] => [1141] => === Reference === [1142] => [1143] => [1144] => === Literatura === [1145] => * [http://www.svscr.cz/index.php?art=1152 Státní veterinární správa ČR, vzteklina v ČR, Zdeněk Zelenka a kolektiv] [1146] => * [http://www.oie.int OIE-World organisation for animal health] [1147] => * Vařejka F., Mráz O. a Smola J.: ''Speciální veterinární mikrobiologie''. Státní zemědělské nakladatelství. Praha, 1989, {{ISBN|80-209-0042-X}} [1148] => [1149] => === Související články === [1150] => * [[Virus vztekliny]] [1151] => * [[Pokousání]] [1152] => [1153] => === Externí odkazy === [1154] => * {{Commonscat}} [1155] => * {{Wikislovník|heslo=vzteklina}} [1156] => * {{NK ČR|ph127316|věc=ano|vzteklina}} [1157] => * [http://www.who-rabies-bulletin.org/ Rabies-Bulletin-Europe (informační portál Světové zdravotnické organizace o vzteklině)] [1158] => [1159] => {{Varování - Medicína}} [1160] => {{Autoritní data}} [1161] => [1162] => {{Portály|Biologie|Medicína}} [1163] => [1164] => [[Kategorie:Virová onemocnění]] [1165] => [[Kategorie:Zoonózy]] [] => )

good wiki

Vzteklina

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

Vzteklina

About

Expert Team

Award winning agency

10 Year Exp.

You might be interested in

2004

Francie

Irsko

Karibik

Mauricius

Ochrnutí

Paréza

Rakousko

Service

About us

Technology

Locations