Account App Integration - Responsive Website Template | Block

Array ( [0] => 15486900 [id] => 15486900 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Zen [uri] => Zen [3] => Dai Bosatsu Zendo Kongo-Ji 2.jpg [img] => Dai Bosatsu Zendo Kongo-Ji 2.jpg [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => **Zen** Zen je jedním z několika proudů buddhismu, který se zaměřuje na přímé prožívání reality a praktické zkušenosti meditace. Jeho kořeny sahají do Číny 6. století, kde byl znám jako "čch'an", a později se rozšířil do Japonska, Koreje a dalších částí světa. Zen klade důraz na intuici a osobní vhled, což umožňuje jednotlivcům nalézt vnitřní klid a harmonii. Jednou z hlavních praktik v zenu je meditace (zen-meditace, nebo zazen), která pomáhá lidem uvolnit mysl a zvýšit schopnost soustředění. Tato technika vytváří prostor pro hlubší porozumění sobě i světu kolem nás. Učení zenu často zahrnuje krátké, ale výstižné koány, což jsou paradoxní otázky nebo výroky, které podněcují hlubší zamyšlení a posouvají hranice našeho myšlení. Zen je pro mnohé inspirativní cestou k sebereflexi a vnitřnímu růstu. Při praktikování zenu se lidé učí hodnotám jako jsou trpělivost, soucit a přítomnost. Tyto cenné lekce pomáhají jednotlivcům zvládat náročné situace a nacházet radost ve všedních chvílích. V dnešním rychle se měnícím světě nám zen nabízí možnost zpomalit a opět se spojit s naším vnitřním já. Skrze prosté, ale hluboké praktiky nás učí, jak žít s více přítomností a jak si vážit každého momentu. Celkově přispívá k našemu duševnímu zdraví a pocitu štěstí, čímž podporuje pozitivní pohled na život. [oai_cs_optimisticky] => **Zen** Zen je jedním z několika proudů buddhismu, který se zaměřuje na přímé prožívání reality a praktické zkušenosti meditace. Jeho kořeny sahají do Číny 6. století, kde byl znám jako "čch'an", a později se rozšířil do Japonska, Koreje a dalších částí světa. Zen klade důraz na intuici a osobní vhled, což umožňuje jednotlivcům nalézt vnitřní klid a harmonii. Jednou z hlavních praktik v zenu je meditace (zen-meditace, nebo zazen), která pomáhá lidem uvolnit mysl a zvýšit schopnost soustředění. Tato technika vytváří prostor pro hlubší porozumění sobě i světu kolem nás. Učení zenu často zahrnuje krátké, ale výstižné koány, což jsou paradoxní otázky nebo výroky, které podněcují hlubší zamyšlení a posouvají hranice našeho myšlení. Zen je pro mnohé inspirativní cestou k sebereflexi a vnitřnímu růstu. Při praktikování zenu se lidé učí hodnotám jako jsou trpělivost, soucit a přítomnost. Tyto cenné lekce pomáhají jednotlivcům zvládat náročné situace a nacházet radost ve všedních chvílích. V dnešním rychle se měnícím světě nám zen nabízí možnost zpomalit a opět se spojit s naším vnitřním já. Skrze prosté, ale hluboké praktiky nás učí, jak žít s více přítomností a jak si vážit každého momentu. Celkově přispívá k našemu duševnímu zdraví a pocitu štěstí, čímž podporuje pozitivní pohled na život. ) Array ( [0] => {{Různé významy}} [1] => [[Soubor:Eiheiji31n4592.jpg|náhled|upright=1.1|Klášter Eiheidži]] [2] => [[Soubor:Kyoto-Ryoan-Ji MG 4512.jpg|náhled|upright=1.0|Zenová zahrada]] [3] => '''Zen''' (v [[čínština|čínštině]] 禅 ''[[čchan]]'', ve [[vietnamština|vietnamštině]] ''[[thiền]]'', v [[Korejština|korejštině]] ''[[son|sŏn]]'', v [[sanskrt]]u ''[[Džhána|dhjána]]'') je označení pro odnož [[Mahájána|mahájánového]] [[Buddhismus|buddhismu]], vzniklou v [[5. století]] v [[Čína|Číně]]. [4] => Podle tradičního příběhu přinesl zen do Číny indický mnich [[Bódhidharma]] roku [[520]], v Číně zen prosperoval až do doby [[dynastie Ming]] ([[1368]]–[[1643]]), kdy začaly vznikat rozdíly mezi různými školami buddhismu. Později se zen rozšířil do dalších zemí, zejména ve [[12. století|12.]] a [[13. století]] do [[Japonsko|Japonska]]. Sem přišel zen v podobě sekty [[Rinzai šú|Rinzai]] a sekty [[Sótó]]. Svou spontánností a přísností se škola [[Rinzai šú|Rinzai]] stala brzy náboženstvím [[samuraj]]ů a vedla ke „kultu válečníka“. Původně sanskrtský výraz ''[[Džhána|dhjána]]'' (ध्यान), označující soustředěné spočívání, byl do čínštiny převzat v podobě ''čchan'' (meditace), z čehož se vyvinulo japonské čtení ''zen''. [5] => [6] => == Rozdíly mezi tradičním buddhismem a zen-buddhismem == [7] => Stoupenci zenu často uvádějí mnoho odlišností zen-buddhismu od tzv. tradičních škol buddhismu, které je možné rozdělit na oblast teorie, morálky a praxe. Následující stručné shrnutí má nejen ukázat základní znaky, které zen odlišují od ostatních škol, ale i opačná stanoviska, která ukazují, že tvrzené rozdíly nemusí být vždy tak zásadní: [8] => [9] => # '''Rozdíl v chápání významu textů a formální učenosti''': Stoupenci zenu často uvádí, že se jedná o učení předávané beze slov, přímo od mysli k mysli, respektive od srdce k srdci bez nutnosti znalosti a studia učených textů buddhismu. Tento přístup zenu pravděpodobně vznikl jako reakce na stavbu obrovských [[chrám]]ů a svatyní plných soch a závěsných obrazů, kněžských [[rituál]]ů, důrazu, jež byl kladen na přesnou znalost [[Gautama Buddha|Buddhových]] slov a disputací o jejich významu. Na tyto skutečnosti vzniká zcela přirozená reakce vycházející z myšlenky, že není podstatné, co přesně Buddha řekl, protože smysl jeho slov se vztahuje k místu, času a úrovni jeho posluchačů. Nejdůležitější na celé nauce je ona osobní zkušenost získaná [[Bódhi|probuzením]] a s ní spojené vnímání skutečné podstaty světa kolem nás. Přesto však nelze tvrdit, že by dokonce i čínští [[patriarcha|patriarchové]] zenu opovrhovali buddhistickými texty a nabádali své žáky, aby se vyhýbali jejich studiu. Například už první [[Čína|čínský]] patriarcha zenu [[Bódhidharma]] svému učedníkovi předal text [[Lankávatárasútra|Lankávatárasútry]], která pak byla následně v zenových [[klášter]]ech studována. Nebo z [[Tribunová sútra|Tribunové sútry]] se dozvídáme, že v klášteře pátého patriarchy [[Chung-žen]]a byla studována [[Diamantová sútra]]. Chung-žen údajně „nabádal laickou veřejnost i mnichy, aby recitovali tento spis, neboť to jim pomůže uvědomit si podstatu mysli a tak přímo dosáhnout buddhovství.“{{Citace monografie | titul = Zen: Antologie zen-buddhismu | svazek = 2 | rok = 1998 | vydavatel = CAD Press | místo = Bratislava | id = SDP-4-56-894/05 | strany = 154 | kapitola = Sútra přednesená šestým patriarchou na trůně „pokladu zákona“ }} [[Dógen Zendži|Dógen]], který přinesl Sótó zen z Číny do Japonska, byl autorem významného spisu [[Šóbó genzó]], který je dodnes v japonských klášterech a zenových meditačních centrech studován. [10] => # '''Rozdíl v přijímání konvenční morálky''': Jako další rozdíl mezi zenem a tzv. tradičními školami buddhismu je uváděno, že zenoví mistři se necítí být vázáni konvenční morálkou a je-li to účelné, jsou schopni porušit buddhistická pravidla, např. i dokonce zákaz zabíjet živé tvory, jak se traduje ve známém příběhu o mistru [[Nansen Fugan|Nansenovi]], který rozsekl rýčem kotě, když předtím pohrozil svým žákům, že tak učiní, jestliže mu nedají odpověď na jeho otázku ohledně absolutní skutečnosti. Je známo mnoho dalších příběhů, které mají ukázat nezávislost zenových mistrů na morálních normách, jež patří pouze do roviny konvenčního uvažování, kdežto v absolutní realitě mizí rozlišování mezi dobrem a zlem. Na základě takovýchto informací se na západě rozšířily zkreslené představy o zenových mistrech, kteří sedí ve své chýši, popíjejí [[Sake|saké]] a utahují si ze svých žáků. Naopak v tradičních zenových klášterech vždy panovala velice přísná pravidla, celý den byl rozvržen na přesně stanovené časové okamžiky a žáci museli dodržovat každodenní rituály. Také není úplnou pravdou, že by příslušníci jiných škol, na rozdíl od stoupenců zenu, byli slepě závislí na pravidlech a vždy je dodržovali bez ohledu na konkrétní situaci. Například v [[Mahájána|mahájánových]] textech se vypráví o kapitánu, který byl nucen zabít člověka, aby zachránil před smrtí posádku své lodi. Když to v obavách sdělil Buddhovi, ten ho uklidnil, že se nedopustil špatného činu, protože i když zabil člověka, jednal s úmyslem zachránit životy ostatních spolucestujících. Nebo v textech [[théraváda|théravády]] se vypráví příběh o nejmoudřejším Buddhově žáku [[Sáriputta|Sáriputtovi]], který dovedl k [[ňána|duchovnímu vhledu]] bývalého kata díky tomu, že ho před vyslechnutím [[Dharma|učení]] uklidnil tvrzením, že nenese žádnou odpovědnost za smrt stovek lidí, které jako kat popravil.{{Citace monografie | titul = A Treasury of Buddhist Stories, From the Dhammapada Commentary, Transl. by E.W.Burlingame | rok = 1996 | vydavatel = Buddhist Publication Society | místo = Kandy | isbn = 955-24-0147-X | strany = 42 | kapitola = 8. Coppertooth the Thief-killer }}
[[Soubor:Zafu-soto-zen1024.JPG|náhled|200px|[[Zafu]] – meditační podložka]] [11] => # '''Rozdíl v meditační praxi''': Pokud se týče rozdílu v samotné praxi, asi nejmarkantnější bude u tzv. školy [[Rinzai šú|rinzai]]. Žák tu dostává za úkol vyřešit zdánlivě nesmyslnou hádanku ([[kóan]]), která nemá žádné racionální řešení. Adept se samozřejmě pokouší koán vyřešit pomocí konceptuálního myšlení, až konečně přijde okamžik, kdy se jeho navyklý způsob uvažování zlomí a adept obrátí svou pozornost k pravé podstatě své mysli. Tato praxe je pro zen velice specifická a asi těžko bychom hledali její obdobu u jiných škol. Naopak v tzv. sótó zenu se klade větší důraz na cvičení pozice vsedě – tzv. [[zazen]]u. Sótó zen se právě proto v oblasti meditační praxe velice podobá jiným směrům buddhismu, kde je vyučována klasická meditace vhledu (v sanskrtu [[vipassaná|vipašjaná]], v [[páli]] [[vipassaná]]). Pro zen je také typické, že začátečníku nejsou dávány konkrétní, přesně popsané instrukce. Zenoví mistři neměli ve zvyku podávat přesné návody jak meditovat, nechávali na žáku, aby sám pochopil, co je pro něj nejvhodnější. V tomto přístupu se odráží čínský původ zenu, jelikož v Číně, na rozdíl od více racionálně založené Indie, byl vždy kladen velký důraz na intuici. Další zajímavé specifikum zenu například také spočívá v tom, že i když v klášterech ostatních směrů buddhismu mniši většinou nepracují, v zenu je společná práce (tzv. [[samu]]) běžnou součástí duchovní praxe. [12] => [13] => == Tradice Zenu == [14] => [[Soubor:Japanese buddhist monk by Arashiyama cut.jpg|náhled|upright=0.7|vlevo|Japonský mnich ze školy [[Sótó]]]] [15] => [[Soubor:Bodhidarma.jpg|náhled|upright=0.6|V této [[Japonsko|japonské]] [[kaligrafie|kaligrafii]] [[Bódhidharma|Bódhidharmy]] je psáno: „Zen ukazuje přímo na lidské srdce, podívej se do své přirozenosti a staň se [[Buddha|Buddhou]].“ Vytvořeno [[Hakuin Ekaku|Hakuinem Ekaku]] ([[1685]]–[[1768]])]] [16] => [17] => Mistři raného zenu nezanechali žádné písemné záznamy, protože byli proti jakémukoli písemně předávanému vědění. [18] => [19] => Vyznavači zenu zdůrazňují nalezení pravdy skrze „probuzení“. Nalezení pravdy probíhá formou meditace („zazen“), zpravidla vsedě. Všem školám je společné pohrdání studiem textů. Domnívali se, že Buddhova nauka v intelektuálních [[spekulace|spekulacích]] je nepoznatelná a označovali [[kosmologie]] za nesmysl, který odvádí od „probuzení“. Podle jejich chápání má každý povahu buddhy a může ji uskutečnit [[meditace|meditací]] a uvažováním o sobě. [20] => [21] => Zen, jak se s ním dnes setkáváme v japonských klášterech školy '''Rinzai''' i školy '''Sótó''', klade velký důraz na zazen. Tomuto výcviku je věnováno mnoho hodin denně a velká důležitost se přikládá správnému držení těla a správnému dýchání. Praktikovat zen znamená provádět za-zen, k čemuž škola Rinzai přidává ještě [[sanzen]] – periodické návštěvy u roši, při kterých žák předkládá svoje řešení koanu. [22] => [23] => Paralely k pořekadlům zenu lze vidět v tantrické písni '''Sarahy''' z [[10. století]]. [24] => [25] => === Píseň Sarahy === [26] => „Jestliže je '''to''' již zjevné, k čemu meditace?
[27] => A jestliže je '''to''' skryté, měří člověk jenom temnotu.
[28] => Mantry a tantry, meditace a soustředění, to vše je jen záležitostí sebeklamu.
[29] => Neznečišťujte kontemplací myšlenku, která je v podstatě čistá, nýbrž přebývejte v blahu sebe samých a přestaňte s tím trápením.
[30] => Ať vidíte cokoliv, je to vpředu, vzadu, ve všech deseti směrech.
[31] => Právě dnes dopusťte, aby váš mistr učinil konec sebeklamu!
[32] => Přirozenost nebe je původně jasná, ale samým hledáním se pohled zatemní.“ [33] => [34] => == Seznam indických patriarchů zenu (dhjány) == [35] => # Šákjamuni Buddha [36] => # [[Mahákášjapa]] [37] => # [[Ánanda]] [38] => # Šanavasin [39] => # Upagupta [40] => # Dhitika [41] => # Mišaka [42] => # Vasumitra [43] => # Buddhanandi [44] => # Buddhamitra [45] => # Paršva [46] => # Punjajaša [47] => # Anabódhi [48] => # Kipimala [49] => # [[Nágárdžuna]] [50] => # Kanadéva [51] => # Ráhulabhadra [52] => # Sanghanandi [53] => # Sanghajathata [54] => # Kumaralata [55] => # Šajata [56] => # [[Vasubandhu]] [57] => # Manorata [58] => # Haklénajaša [59] => # Sinhabódhi [60] => # Bašašita [61] => # Punjamitra [62] => # Pradžňadhara [63] => # [[Bódhidharma]] [64] => [65] => == Seznam čínských patriarchů zenu (čchanu) == [66] => [[Soubor:Bodhidharma.JPG|náhled|upright=0.9|[[Bódhidharma]]]] [67] => [[Soubor:Lhasa Ramoche Temple in February 2019.jpg|náhled|upright=0.9|Chrám Ramoče (výjimečně nesprávně označovaný za zenový) ve [[Lhasa|Lhase]] v [[Tibetská autonomní oblast|Tibetské autonomní oblasti]] v [[Čína|Číně]].]] [68] => Tradičně je uváděno těchto 6 čínských patriarchů zenu: [69] => [70] => # [[Bódhidharma]] (達摩, čín.: Ta-mo; jap.: Daruma, だるま) okolo [[440]]–[[528]] [71] => # [[Chuej-kche|Chuej-kche (Huike)]] (慧可, jap.: Daiso Eka) [[487]]–[[593]] [72] => # [[Seng-cchan|Seng-cchan (Sengcan)]] (僧燦, jap.: Konči Sósan) ? – [[606]]? [73] => # [[Tao-sin|Tao-sin (Daoxin)]] (道信, jap.: Dóšin) [[580]]–[[651]] [74] => # [[Chung-žen|Chung-žen (Hongren)]] (弘忍, jap.: Daiman Kónin nebo Gunin) [[601]]–[[674]] [75] => # [[Chuej-neng|Chuej-neng (Huineng)]] (慧能, jap.: Daikan Enó) [[638]]–[[713]] (šestý patriarcha čchanu podle tzv. jižní školy) [76] => # [[Šen-siou|Šen-siou (Shenxiu)]] (jap.: Džinšú) [[605]]? – [[706]] (šestý patriarcha čchanu podle tzv. severní školy) [77] => [78] => Rozdělení škol na severní a jižní viz [[Tribunová sútra]] [79] => [80] => == Odkazy == [81] => === Reference === [82] => [83] => [84] => === Související články === [85] => * [[Čchan]] [86] => * [[Son]] [87] => * [[Satori]] [88] => * [[Kwan Um|Kwanum]] [89] => [90] => === Externí odkazy === [91] => * {{Commonscat}} [92] => * {{Wikislovník|heslo=zen}} [93] => * [https://www.buddhaweb.cz/ Informace o Zenu a dalších školách www.buddhaweb.cz] [94] => * [http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=3479 O zenovém buddhismu na Portálu.cz] [95] => * [http://www.cadpress.sk/zen_a_budo.htm Literatura o zen-buddhismu v češtině] [96] => * [http://www.buddhismus.cz/zen-buddhismus.html Zen Buddhismus na www.buddhismus.cz] [97] => * [https://www.kwanumzen.cz/ Zenová škola Kwan Um] [98] => * [https://www.zenkaisen.cz ZEN | Buddhovo sezení - Sangha žáků mistra Sandó Kaisena] [99] => * [http://www.dogenzen.net/ Zen Mistra Dogena] [100] => * [http://www.zazen.cz/ Zazen v centru Prahy - Dojo v proudu] [101] => [102] => {{Buddhismus}} [103] => {{Autoritní data}} [104] => {{Portály|Buddhismus}} [105] => [106] => [[Kategorie:Zen| ]] [107] => [[Kategorie:Buddhismus v Japonsku]] [108] => [[Kategorie:Japonská kultura]] [109] => [[Kategorie:Japonské buddhistické pojmy]] [] => )

good wiki

Zen

Klášter Eiheidži Zenová zahrada Zen (v čínštině 禅 čchan, ve vietnamštině thiền, v korejštině sŏn, v sanskrtu dhjána) je označení pro odnož mahájánového buddhismu, vzniklou v 5. století v Číně.

About

Jeho kořeny sahají do Číny 6. století, kde byl znám jako "čch'an", a později se rozšířil do Japonska, Koreje a dalších částí světa. Zen klade důraz na intuici a osobní vhled, což umožňuje jednotlivcům nalézt vnitřní klid a harmonii. Jednou z hlavních praktik v zenu je meditace (zen-meditace, nebo zazen), která pomáhá lidem uvolnit mysl a zvýšit schopnost soustředění. Tato technika vytváří prostor pro hlubší porozumění sobě i světu kolem nás. Učení zenu často zahrnuje krátké, ale výstižné koány, což jsou paradoxní otázky nebo výroky, které podněcují hlubší zamyšlení a posouvají hranice našeho myšlení. Zen je pro mnohé inspirativní cestou k sebereflexi a vnitřnímu růstu. Při praktikování zenu se lidé učí hodnotám jako jsou trpělivost, soucit a přítomnost. Tyto cenné lekce pomáhají jednotlivcům zvládat náročné situace a nacházet radost ve všedních chvílích. V dnešním rychle se měnícím světě nám zen nabízí možnost zpomalit a opět se spojit s naším vnitřním já. Skrze prosté, ale hluboké praktiky nás učí, jak žít s více přítomností a jak si vážit každého momentu. Celkově přispívá k našemu duševnímu zdraví a pocitu štěstí, čímž podporuje pozitivní pohled na život.

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Bódhidharma','Rinzai šú','Tribunová sútra','Mahájána','vipassaná','Čína','Džhána','Chung-žen','Buddhismus','sanskrt','1368','Šóbó genzó'

1368

Bódhidharma

Buddhismus

Čína

Džhána

Mahájána

Sanskrt

Vipassaná