Array ( [0] => 14672720 [id] => 14672720 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Znárodnění [uri] => Znárodnění [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Znárodnění''' (''nacionalizace''), '''zestátnění''' (''etatizace'') nebo '''vyvlastnění''' (''expropriace'') je převod soukromého majetku do veřejného, tj. především státního [[vlastnictví]], ve veřejném zájmu za náhradu v [[tržní cena|tržní ceně]] (adekvátní ceně). Jde o úkon opačný k [[privatizace|privatizaci]]. [1] => [2] => Ke znárodnění může dojít s finanční kompenzací bývalým vlastníkům nebo bez ní. V tomto odlišném významu, tedy bez finanční náhrady, je synonymem znárodnění [[konfiskace|konfiskace majetku]]. Znárodnění se od přerozdělování majetku liší tím, že vláda (stát) si zachovává kontrolu nad znárodněným majetkem. V některých případech ke znárodnění dochází, když vláda zabaví majetek získaný nezákonně. [3] => [4] => Výraz ''socializace'' může odkazovat k restrukturalizaci ekonomického rámce, organizační struktury a institucí ekonomiky na socialistickém základě. Znárodnění však nutně neznamená celospolečenské vlastnictví a restrukturalizaci ekonomiky. Historicky státy znárodňovaly majetek pro různé účely za velmi různých politických a ekonomických systémů. [5] => [6] => == Historické pozadí == [7] => V nově vzniklém [[Československo|Československu]] proběhla v souvislosti se zákazem používání šlechtických titulů první velká vlna konfiskací majetku šlechtických rodin a jejich následnému znárodnění v rámci [[Pozemková reforma v Československu#První pozemková reforma|pozemkové reformy]] dle tzv. záborového zákona č. 215/1919 Sb. Za tímto účelem byl zřízen [[Státní pozemkový úřad]]. Realizace pozemkové reformy probíhala nejintenzivněji v letech 1923–1926, reforma však zůstala nedokončena. [8] => [9] => == Znárodňování po 2. světové válce == [10] => Rozsáhlé znárodnění bylo v [[Československo|Československu]] provedeno na základě [[Benešovy dekrety|dekretů prezidenta republiky]] v roce [[1945]]. Kromě konfiskace majetku etnických Němců se jednalo se o rozsáhlé a jednorázově provedené znárodnění (konfiskace) dolů, velkých průmyslových podniků (v zásadě nad 500 zaměstnanců), podniků potravinářského průmyslu, akciových bank a soukromých pojišťoven. U německého a maďarského státu a osob německé a maďarské [[národnost]]i a také u kolaborantů bylo provedeno znárodnění bez náhrady (tj. ''de facto'' to byla konfiskace). Později to bylo komunisty slaveno [[28. říjen|28. října]] jako ''Den znárodnění''. [11] => [12] => Komunistickým zdůvodněním dalšího kroku znárodnění bylo vykořisťování pracujícího lidu a neoprávněné držení průmyslového a obchodního majetku, k jehož vytvoření došlo zejména v průběhu [[Průmyslová revoluce|průmyslové revoluce]]. V roce 1948 tzv. [[Únor 1948|vítězným únorem]] pokračoval proces znárodnění v Československu jako proces přechodu tohoto soukromého majetku do společenského vlastnictví [[Totalitarismus|totalitního státu]] bez náhrady. Proces socializace společnosti pokračoval sloučením malých podniků, živnostníků a zemědělců do [[Družstvo|družstev]], které však již nebylo znárodňováni, avšak bylo u nich přikročeno k omezením vlastnických práv. [13] => [14] => == Znárodnění v zahraničí == [15] => Znárodnění byla standardní politika [[socialismus|socialistických]] stran – v [[Československo|Československu]], [[Spojené království|Spojeném království]] či [[Francie|Francii]]. Po druhé světové válce proběhla vlna znárodňování celou Evropou včetně západní Evropy, kde však byla později do určité míry negována postupnou privatizací. Mimo Evropu byl např. Egyptem znárodněn [[Suezský průplav]], původně vlastněný Velkou Británií a Francií. [16] => [17] => [[14. březen|14. března]] [[2006]] byl proces vyvlastnění znovu zaveden do českého právního řádu.Zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), dále také jen „zákon o vyvlastnění“, dostupný např. na [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-184 Zákony pro lidi.cz]. Pro usnadnění vyvlastňovacího procesu je připravována změna zákona, podle které se původní majitel vyvlastněného pozemku nebude moci odvolat proti vlastnímu vyvlastnění, bude moci vést pouze soudní spor výši sumy, kterou stát za vyvlastněný pozemek zaplatí.{{Citace elektronického periodika [18] => | příjmení = Surmanová [19] => | jméno = Kateřina [20] => | titul = Stát si zákonem usnadní vyvlastňování pozemků [21] => | periodikum = iHNed.cz [22] => | odkaz na periodikum = iHNed.cz [23] => | datum vydání = 2014-04-10 [24] => | datum aktualizace = [25] => | datum přístupu = [26] => | url = http://hn.ihned.cz/c1-62002300-stat-si-zakonem-usnadni-vyvlastnovani-pozemku [27] => }} [28] => [29] => Legislativa se k pojmu znárodnění vyjadřuje v zákoně č. 403/1990 Sb. tedy v Zákoně o zmírnění následků některých majetkových křivd, který vstoupil v platnost 10.10.1990 a v účinnost 1.11.1990. V části první tohoto zákona čteme o předmětu úpravy tohoto zákona tedy: ''Zákon se vztahuje na následky majetkových křivd způsobených fyzickým a soukromým právnickým osobám odnětím vlastnického práva k nemovitým, popřípadě movitým věcem podle vládního nařízení č. 15/1959 Sb., o opatřeních týkajících se některých věcí užívaných organizacemi socialistického sektoru, podle zákona č. 71/1959 Sb., o opatřeních týkajících se některého soukromého domovního majetku, a znárodněním zestátněním na základě výměrů některých odvětvových ministerstev, vydaných po roce 1955 a odvolávajících se na znárodňovací předpisy z roku 1948. Za odnětí vlastnického práva ve smyslu tohoto zákona se považuje i přechod vlastnického {{Citace elektronického periodika [30] => | titul = 403/1990 Sb. Zákon o zmírnění následků některých majetkových křivd [31] => | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1990-403?text=zn%C3%A1rodn%C4%9Bn%C3%AD [32] => | periodikum = Zákony pro lidi [33] => | datum přístupu = 2019-05-31 [34] => | jazyk = cs [35] => | jméno = AION CS- [36] => | příjmení = info@aion.cz [37] => }}práva na základě kupní smlouvy podle § 4 odst. 1 a 2 vládního nařízení č. 15/1959 Sb.'' [38] => [39] => == Vyvlastnění == [40] => Vyvlastnění je nejzávažnějším zásahem do [[Vlastnictví|vlastnického práva]] na základě přesně stanovených zákonných podmínek. [[Zákonodárný proces|Legislativně]] jej vymezují především zákon o vyvlastnění a stavební zákonZákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), dostupný např. na [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-183 Zákony pro lidi.cz].. Podle správních předpisů se vyvlastněním rozumí odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího [[Věcné břemeno|věcnému břemeni]] pozemku nebo ke stavbě a to pro dosažení účelu stanoveného zákonem.{{Citace monografie|příjmení = Kindl|jméno = Milan|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Právo nemovitostí|vydání = |vydavatel = |místo = |rok = 2015|počet stran = 504|strany = 379|isbn = 978-80-7400-564-0}} [41] => [42] => Listina základních práv a svobod a [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|občanský zákoník]] odlišují vyvlastnění od omezení vlastnického práva, a to ve veřejnoprávních předpisech (v zákonech upravujících výkon veřejné správy ohledně vyvlastnění se pod širší pojem vyvlastnění v podstatě již odedávna zahrnovalo jednak samotné odnětí vlastnického práva coby nejvyšší a definitivní forma vyvlastnění, ale také i nucená omezení tohoto práva). Proto se i břemeno, které je samozřejmě pouhým omezením vlastnického práva, a nikoliv jeho odnětím, i nadále podle platné právní úpravy zřizuje rozhodnutím o vyvlastnění. [43] => [44] => Pod zbavení majetku Soud podřazuje jak formální (právní) zbavení vlastnického titulu (vyvlastnění), tak situace faktické, které mají stejný důsledek (''de facto'' vyvlastnění). Zbavení majetku, ať již právní, či faktické musí být trvalé.{{Citace monografie|příjmení = Kmec, Kosař, Kratochvíl, Bobek|jméno = |příjmení2 = |jméno2 = |titul = Evropská úmluva o lidských právech|vydání = |vydavatel = |místo = |rok = 2012|počet stran = 1265-1266|strany = 1696|isbn = 978-80-7400-365-3}} Pokud se nejedná o trvalé zabavení majetku můžeme poté mluvit spíše o zásahu do pokojného užívání majetku. Ztráta majetku v důsledku protiprávního jednání, a to i když se jedná o ztrátu trvalou ([[konfiskace]], propadnutí věci, odnětí věci v důsledku vydání [[ochranné opatření|ochranného opatření]] apod.), není Soudem považována za „zbavení“ [[majetek|majetku]], ale za pouhou „úpravu užívání majetku“. [[Evropský soud pro lidská práva|ESLP]] vychází z pojetí, že určujícím faktorem pro podobné případy [[konfiskace]] či propadnutí majetku je předchozí porušení pravidel týkající se jejich (legálního) užívání. Tedy primárním cílem právních předpisů smluvní strany, není zabavení majetku či nemovitosti, jedná se pouze o následek porušení těchto předpisů. Můžeme se setkat v EÚLP i s nuceným převodem majetku. V této situaci není rozhodnuto komu a v čí prospěch bude majetek převeden. Zbavení majetku se může dopustit i sám stát tím, že přijme novou úpravu. Tato úprava umožňuje jednostranný odkup [[Nemovitá věc|nemovitostí]] ve prospěch jiných jednotlivců. V tomto případě se dá říci, že zodpovědným za vyvlastnění je stát, protože on je odpovědný za to, že přijal právní rámec, kterým umožnil převod/ převody majetku mezi jednotlivci a to bez souhlasu dosavadního vlastníka. [45] => [46] => '''Dodatkový protokol''' '''v [[Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod|Úmluvě o ochraně lidských práv]]''' [[Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod|a základních svobod]] v [[Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod|Evropské úmluvě o ochraně lidských práv]] stanovuje, že: [47] => [48] => 1. Každá [[fyzická osoba|fyzická]] nebo [[právnická osoba]] má právo pokojně užívat [49] => svůj majetek. Nikdo nemůže být zbaven svého majetku s výjimkou [50] => veřejného zájmu a za podmínek, které stanoví zákon a obecné [51] => zásady mezinárodního práva. [52] => [53] => 2. Předchozí ustanovení nebrání právu států přijímat zákony, [54] => které považují za nezbytné, aby upravily užívání majetku v souladu [55] => s obecným zájmem a zajistily placení daní a jiných poplatků nebo [56] => pokut.Evropská úmluva o ochraně lidských práv: Dodatkový protokol k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. ''článek 1''. 2010. [57] => [58] => '''[[Listina základních práv a svobod]] (Hlava II.) stanovuje, že:''' [59] => [60] => (1) Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje. [61] => [62] => (2) Zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob; zákon může také stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v [[Česko|České]] a [[Slovensko|Slovenské]] [[Republika|Federativní Republice]]. [63] => [64] => (3) Vlastnictví zavazuje. Nesmí být [[Korupce|zneužito]] na [[újma|újmu]] práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské [[zdraví]], přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. [65] => [66] => (4) Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za [[Újma|náhradu]].Listina základních práv a svobod. ''čl.11''. 1992. [67] => [68] => === Základní pojmy === [69] => ''Vyvlastňovaným'' je ten, kdo je vlastníkem vyvlastňovaného pozemku nebo stavby nebo k nim má právo odpovídající věcnému břemenu; bylo-li vlastnické právo ke stavbě nebo pozemku, jichž se vyvlastnění týká, převedeno k zajištění splnění závazků, je vyvlastňovaným také ten, kdo je povinný ze zajišťovacího převodu práva, který k zajištění svého [[Závazek|závazku]] vlastnické právo převedl na oprávněného.{{Citace elektronické monografie|příjmení = |jméno = |titul = Základní pojmy|url = http://zakony.centrum.cz/zakon-o-vyvlastneni/cast-1-paragraf-2|vydavatel = |místo = |datum vydání = }} Vyvlastnitelem je osoba, která se domáhá, aby na ni přešlo vlastnické právo k pozemku nebo ke stavbě.{{Citace monografie|příjmení = Kindl|jméno = Milan|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Právo nemovitostí|vydání = |vydavatel = |místo = |rok = 2015|počet stran = 504|strany = 381|isbn = 978-80-7400-564-0}} [70] => [71] => Spor mezi vyvlastnitelem a vyvlastňovaným řeší ''vyvlastňovací řízení''. Vyvlastňovací řízení vede ''vyvlastňovací úřad'', kterým je obecní úřad [[obec s rozšířenou působností|obce s rozšířenou působností]], [[Magistrát hlavního města Prahy]] nebo magistrát územně členěného [[statutární město|statutárního města]]. K vyvlastňovacímu řízení je příslušný vyvlastňovací úřad, v jehož správním obvodu (území) se nachází pozemek nebo stavba, jichž se vyvlastnění týká. Účastníky vyvlastňovacího řízení jsou vyvlastnitel, vyvlastňovaný, [[zástavní právo|zástavní věřitel]], podzástavní věřitel a oprávněný z práva odpovídajícího věcnému břemenu váznoucímu na pozemku nebo stavbě, jichž se vyvlastnění týká.{{Citace elektronické monografie|příjmení = |jméno = |titul = VYVLASTNĚNÍ a nucené omezení vlastnického práva|url = http://www.pf.upol.cz/fileadmin/user_upload/PF-dokumenty/KSPP/Sprava/Filip_D/SP4p01vyvl.pdf|vydavatel = |místo = |datum vydání = 2014|datum přístupu = 2015-06-20|url archivu = https://web.archive.org/web/20150620231835/http://www.pf.upol.cz/fileadmin/user_upload/PF-dokumenty/KSPP/Sprava/Filip_D/SP4p01vyvl.pdf|datum archivace = 2015-06-20|nedostupné = ano}}{{Citace monografie|příjmení = Janderka|jméno = Karel|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Zákon o vyvlastnění|vydání = 2.|vydavatel = |místo = |rok = 2010|počet stran = 171|strany = |isbn = 978-80-7201-793-5}} [72] => [73] => == Ochrana vlastnického práva == [74] => V [[Občanský zákoník|Občanském zákoníku]] v 3. části, Hlava II, dílu 3 se můžeme dočíst v § 1040–1042 o Ochraně vlastnického práva. [75] => [76] => § 1040 [77] => [78] => (1) Kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem [[Žaloba|žalován]], aby ji vydal. [79] => [80] => (2) Žalovat o vydání věci nemůže ten, kdo věc svým jménem nabyvateli zcizil, aniž byl jejím vlastníkem, a teprve poté k ní vlastnické právo nabyl; nabytím vlastnického práva zcizitelem se nabyvatel stává vlastníkem věci. [81] => [82] => § 1041 [83] => [84] => (1) Kdo se domáhá, aby mu věc byla vydána, musí ji popsat takovými znaky, kterými se rozeznává od jiných věcí téhož druhu. [85] => [86] => (2) Vydání [[movitá věc|movité věci]], kterou nelze rozeznat podle odstavce 1, zejména jedná-li se o [[peníze]] nebo o cenné papíry na doručitele smíšené s jinými věcmi téhož druhu, se lze domáhat, jen lze-li z okolností seznat vlastnické právo osoby, jež právo uplatňuje, a nedostatek dobré víry osoby, na níž je požadováno vydání věci. [87] => [88] => § 1042 [89] => [90] => Vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.Občanský zákoník - č. 89/2012 Sb. ''Vlastnictví''. 2012. § 1040–1042 [91] => [92] => == Podmínky vyvlastnění dle zákona o vyvlastnění == [93] => [94] => === Podle zákona č. 184/2006 Sb., o vyvlastnění === [95] => §3 [96] => [97] => (1) Vyvlastnění je přípustné jen pro účel vyvlastnění stanovený zvláštním [[zákon]]em a jen jestliže [[veřejný zájem]] na dosažení tohoto účelu převažuje nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného. Vyvlastnění není přípustné, je-li možno práva k pozemku nebo stavbě potřebná pro uskutečnění účelu vyvlastnění získat dohodou nebo jiným způsobem. [98] => [99] => (2) Sleduje-li se vyvlastněním provedení změny ve využití nebo prostorovém uspořádání území, včetně umisťování staveb a jejich změny lze provést, jestliže jsou v souladu s cíli a úkoly [[územní plánování|územního plánování]]. [100] => [101] => §4 [102] => [103] => (1) Vyvlastnění lze provést jen v takovém rozsahu, který je nezbytný k dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem. [104] => [105] => (2) Veřejný zájem na vyvlastnění musí být prokázán ve vyvlastňovacím řízení. [106] => [107] => (3) Není-li možné pozemek, stavbu nebo jejich část, popřípadě právo odpovídající věcnému břemenu užívat bez vyvlastňovaného pozemku, stavby nebo jejich části či věcného břemene buď vůbec nebo jen s nepřiměřenými obtížemi, lze na ně rozšířit vyvlastnění, jestliže o to vyvlastňovaný požádá, i když není nezbytné k dosažení daného účelu. [108] => [109] => §5 [110] => [111] => (1) Vyvlastnění je přípustné, pokud se vyvlastniteli nepodařilo v lhůtě 90 dnů uzavřít smlouvu o získání práv k pozemku nebo ke stavbě potřebných pro uskutečnění účelu vyvlastnění stanoveného zákonem. Lhůta k uzavření smlouvy s vyvlastňovaným začíná běžet dnem následujícím po doručení návrhu na uzavření smlouvy vyvlastňovanému. [112] => [113] => (2) K návrhu smlouvy je vyvlastnitel povinen předložit [[znalecký posudek]], podle kterého navrhl vyvlastňovanému cenu za získání potřebných práv k pozemku nebo ke stavbě, a informace o účelu vyvlastnění, tedy o konkrétním záměru, který nelze uskutečnit bez získání potřebných práv k pozemku nebo ke stavbě od vyvlastňovaného, s upozorněním, že nedojde-li k uzavření smlouvy, je možné ve veřejném zájmu získat tato práva vyvlastněním. [114] => [115] => (3) Pokud je předmětem smlouvy část pozemku, je nedílnou součástí návrhu smlouvy [[geometrický plán|geometrické vymezení]] tohoto pozemku. [116] => [117] => (4) Smlouva o získání potřebných práv k pozemku nebo stavbě musí obsahovat právo vyvlastňovaného na vrácení převedených práv, pokud nebude zahájeno uskutečňování účelu převodu do tří let od uzavření smlouvy. [118] => [119] => (5) Splnění podmínky se nevyžaduje, pokud vyvlastňovaný není znám, není-li znám jeho pobyt a nebo se mu nepodařilo doručit na známou adresu. Dále pokud je vyvlastňovaný omezen ve smluvní volnosti právními předpisy, rozhodnutím soudu nebo jiného [[orgán veřejné moci|orgánu veřejné moci]]. [120] => [121] => (6) Jsou-li pozemek nebo stavba ve [[spoluvlastnictví]] vyvlastňovaného a vyvlastnitele, lze vyvlastnění provést, jen jestliže účelu vyvlastnění nelze dosáhnout zrušením tohoto spoluvlastnictví. [122] => [123] => === Náhrada při vyvlastnění === [124] => Za vyvlastnění náleží vyvlastňovanému náhrada. Stanoví-li se náhrada na základě [[ocenění]], musí být ocenění provedeno podle oceňovacího předpisu účinného v době rozhodování o vyvlastnění. V případě, že obvyklá cena pozemku nebo stavby by byla nižší, než cena zjištěná podle oceňovacího předpisu, náleží vyvlastňovanému náhrada ve výši ceny zjištěné podle oceňovacího předpisu. Cena pozemku nebo stavby se pro účely stanovení náhrady určí vždy podle jejich skutečného stavu a účelu užití ke dni podání žádosti o vyvlastnění; přitom se nepřihlédne k jejich zhodnocení nebo znehodnocení v souvislosti s navrženým účelem vyvlastnění. Vyvlastnitel poskytne vyvlastňovanému určenou náhradu v plné výši, neváznou-li na vyvlastňovaném pozemku nebo stavbě [[věcná práva]], která vyvlastněním zanikají a pokud z jeho náhrady nemají být zástavnímu věřiteli, podzástavnímu věřiteli nebo oprávněnému ze zajišťovacího převodu práva uhrazeny dosud nesplacené [[Pohledávka|pohledávky]]. Vyvlastnitel poskytne určenou náhradu oprávněnému z věcného břemene, které vyvlastněním zanikne, vždy samostatně. Váznou-li na pozemku nebo stavbě věcná práva, která vyvlastněním zanikají, a mají-li být z náhrady pro vyvlastňovaného uhrazeny zástavnímu věřiteli, podzástavnímu věřiteli nebo oprávněnému ze zajišťovacího převodu práva dosud nesplacené pohledávky, vyvlastňovací úřad rozhodne o náhradě pro vyvlastňovaného a určí, jakou část z této náhrady vyvlastnitel poskytne uvedeným osobám na základě předložené dohody o rozdělení náhrady s úředně ověřenými podpisy smluvních stran, jinak uloží vyvlastniteli složit náhradu do [[soudní úschova|úschovy soudu]], v jehož obvodu je pozemek nebo stavba. [125] => [126] => == Kauza dálnice D35 == [127] => {{Aktualizovat|část}} [128] => Vyvlastnění za účelem výstavby, opravy, úpravy, modernizace nebo rekonstrukce dálnice, silnice, místní komunikace I. třídy řeší § 17 zákona 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, který odkazuje na zákon č. 184/2006 Sb. [129] => [130] => Kvůli snížení výkupních cen pozemků ze 100 Kč/m² na 30 Kč/m² pro dostavbu [[dálnice D35]] mnozí vlastníci pozemků, po kterých má silnice vést, odmítli své pozemky prodat, takže čelili vyvlastňovacímu procesu.{{Citace elektronického periodika [131] => | příjmení = Záleský [132] => | jméno = Petr [133] => | titul = Vyvlastňování kvůli silnici R35 začíná. Majitelé pozemků se brání [134] => | periodikum = iDNES.cz [135] => | odkaz na periodikum = iDNES.cz [136] => | datum vydání = 2014-04-10 [137] => | datum aktualizace = [138] => | datum přístupu = [139] => | url = http://hradec.idnes.cz/vyvlastnovani-kvuli-stavbe-silnice-r35-dy3-/hradec-zpravy.aspx?c=A140410_2054923_hradec-zpravy_kvi [140] => }} Podle Pavla Kohouta dochází k situaci, že pozemky jsou vykupovány jako zemědělské, přestože jsou označeny jako stavební. Podle starosty Opatovic se obce proti tomuto přístupu státu budou bránit společně. [141] => [142] => == Zestátnění železnic == [143] => Příkladem rozsáhlého zestátnění může být historie [[železnice|železnic]]. Od roku [[1909]] byly v [[Rakousko-Uhersko|Rakousku-Uhersku]] zestátněné téměř všechny soukromé železniční společnosti a přičleněny k [[c. k.]] [[Císařsko-královské státní dráhy|Rakouským státním drahám]]. Některé ze zestátněných společností byly předtím odprodány z vlastnictví státu soukromému kapitálu (například [[Severní státní dráha]] byla prodána soukromé společnosti [[Rakouská společnost státní dráhy|StEG]] roku [[1855]]). Poslední tři větší železniční společnosti byly zestátněny až za éry [[Československo|Československa]]. [144] => [145] => == Znárodnění z pohledu komunistů == [146] => Za znárodnění bývá označován též akt, kterým stát násilně přebírá majetek proti vůli jeho vlastníků nebo bez jejich vědomí, a to bez náhrady nebo za náhradu jen symbolickou (zpravidla pod mezinárodním tlakem, a tudíž opožděně). Z [[právo|právního]] hlediska se jedná o ''konfiskaci'' (propadnutí majetku). [147] => [148] => V poválečném Československu byla konfiskace majetku hojně používána. I pro tyto konfiskace však byl všeobecně používán termín „znárodnění“, viz např. zákony č. 118–126/1948 Sb.{{Sbírka zákonů|1948|47|Sbírka zákonů a nařízení republiky Československé, ročník 1948, částka 47}} [149] => [150] => == Reference == [151] => [152] => [153] => == Související články == [154] => * [[Etatismus]] [155] => 40. léta až 1989 [156] => * [[Benešovy dekrety]] [157] => * [[Konfiskace]] [158] => * [[Košický vládní program]] [159] => * [[Národní podnik]] [160] => po roce 1989 [161] => * [[Lex Schwarzenberg]] [162] => * [[Privatizace]] [163] => * [[Restituce]] [164] => *[[Restituce v Československu po roce 1989]] [165] => *[[Deutsche Wohnen & Co. enteignen]] [166] => [167] => == Externí odkazy == [168] => * {{Commonscat}} [169] => * {{Otto|heslo=Vyvlastnění}} [170] => * [https://web.archive.org/web/20150620231325/http://www.uplnezneni.cz/zakon/184-2006-sb-o-vyvlastneni/ Zákon o vyvlastnění - č. 184/2006 Sb.] [171] => {{Autoritní data}} [172] => [173] => [[Kategorie:Znárodnění| ]] [174] => [[Kategorie:Makroekonomie]] [175] => [[Kategorie:Politické dějiny]] [176] => [[Kategorie:Právní dějiny]] [177] => [[Kategorie:Státní majetek]] [178] => [[Kategorie:Komunismus]] [179] => [[Kategorie:Kulturní asimilace]] [] => )
good wiki

Znárodnění

Znárodnění (nacionalizace), zestátnění (etatizace) nebo vyvlastnění (expropriace) je převod soukromého majetku do veřejného, tj. především státního vlastnictví, ve veřejném zájmu za náhradu v tržní ceně (adekvátní ceně).

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Československo','konfiskace','Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod','Benešovy dekrety','Zákonodárný proces','Slovensko','Pozemková reforma v Československu#První pozemková reforma','zdraví','znalecký posudek','privatizace','právo','Státní pozemkový úřad'

Československo

Konfiskace

Právo

Privatizace

Slovensko

Zdraví