Array ( [0] => 15480605 [id] => 15480605 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Čechy [uri] => Čechy [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Různé významy|tento=historické zemi}} [1] => {{Infobox - region [2] => | obrázek = Hrad Karlštejn, pohled od jihu.JPG [3] => | popisek = [[Karlštejn]] [4] => | mapa = Čechy po roce 1920 na mapě Česka.png [5] => | popisek mapy = Čechy na mapě Česka [6] => | počet obyvatel = 6500000 [7] => | obyvatelé aktuální k = odhad [8] => | status = [[region]], [[České země|historická země]] [9] => | jazyk = [[čeština]] [10] => | národnosti = [[Češi]], [[Moravané]], [[Slovenská menšina v Česku|Slováci]], aj. [11] => | nejvyšší hora = [[Sněžka]] [12] => | výška nejvyšší hory = 1603 [13] => | hlavní město = [[Praha]] [14] => | součást státu = [15] => }} [16] => '''Čechy''' ({{vjazyce2|la|''Bohemia''}}, {{vjazyce2|de|''Böhmen''}}, {{vjazyce2|pl|''Czechy''}}) jsou [[region]] na západě [[Česko|České republiky]]. Dříve byly jako [[České království|království]] centrem [[Země Koruny české|Koruny české]]. Kořen slova Čech pravděpodobně odpovídá významu člověk.Jaromír Spal: ''[http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=4320 Původ jména Čech]'', Naše řeč, ročník 36 (1953), číslo 9-10 Latinský ekvivalent ''Bohemia'', původně ''Boiohaemum'' (doslova „země Bójů“), jenž časem ovlivnil i názvy v jiných jazycích, je odvozen od [[Keltové|keltského]] kmene [[Bójové|Bójů]], kteří na tomto území žili od [[4. století př. n. l.|4.]] do [[1. století př. n. l.]] Čechy na západě hraničí s [[Německo|Německem]], na jihu s [[Rakousko|Rakouskem]], na východě s [[Morava|Moravou]] a na severu s [[Polsko|Polskem]]. Geograficky jsou ze severu, západu i jihu ohraničeny řetězem hor, z nichž nejvyšší jsou [[Krkonoše]], v nichž se nalézá i nejvyšší hora Čech [[Sněžka]]. Nejdůležitější řeky jsou [[Labe]] a [[Vltava]], přičemž kolem Labe se rozprostírá úrodná [[Polabská nížina]]. Hlavní a největší město Čech je [[Praha]], k dalším důležitým městům patří například [[Plzeň]], [[Karlovy Vary]], [[Kladno]], [[Ústí nad Labem]], [[Liberec]], [[Hradec Králové]], [[Pardubice]] a [[České Budějovice]], zčásti na historickém území Čech leží také [[Jihlava]]. [17] => [18] => Čechy se staly po zániku [[Velkomoravská říše|Velkomoravské říše]] (~[[907]]) politickým centrem česko-moravsko-slezského prostoru. Po roce [[1019]] (či [[1029]]) k nim byla vojensky připojena [[Morava]], poté přibylo [[Slezsko]], obojí [[Lužice]] a později i [[Česká Falc]] a [[Braniborsko]]. [[Karel IV.]] scelil [[7. duben|7. dubna]] [[1348]] tato území do útvaru nové kvality: [[Země Koruny české|zemí Koruny české]]. Tím vliv i územní rozsah Čech zmenšil, protože ostatní území nebyla už pouhými částmi Českého království, ale částečně autonomními členy Koruny. Čechám však bylo vyhrazeno ústřední postavení „hlavy“. Od správních reforem [[Marie Terezie]] z roku [[1749]] však Koruna česká přestala prakticky existovat a vazby mezi jejími zeměmi byly oslabovány posilováním vlivu [[vídeň]]ského centra [[Habsburská říše|Habsburské říše]]. [19] => [20] => Se zánikem [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uherska]] zaniklo i České království, ale Čechy do roku [[1948]] zůstaly jako [[země Česká]] i nadále správním celkem v rámci nově vzniklého [[Československo|Československa]]. Pak se území Československa rozdělilo na kraje a Čechy jako správní jednotka zanikly. Dodnes jsou však vnímány jako svébytný kulturní celek. Po poválečném vysídlení Čechů německé národnosti, kteří do roku 1945 v některých regionech převažovali, zde žije obyvatelstvo většinově mluvící českými nářečími a hlásící se k [[Češi|české národnosti]]. [21] => [22] => == Území == [23] => Od roku [[2000]] jsou Čechy rozděleny mezi [[Kraje v Česku|kraje]] [[Jihočeský kraj|Jihočeský]] (většina území kraje kromě zhruba třetiny okresu Jindřichův Hradec, jež patřila k Moravě), [[Karlovarský kraj|Karlovarský]] (celé území kraje), [[Královéhradecký kraj|Královéhradecký]] (celé území kraje s výjimkou pozemků v [[katastrální území|katastru]] [[Pec pod Sněžkou|Pece pod Sněžkou]] patřících původně k [[Polské Slezsko|polské části Slezska]]), [[Liberecký kraj|Liberecký]] (celé území kraje s výjimkou pozemků v katastrech [[Harrachov]]a a [[Kořenov]]a patřících původně k polské části Slezska), [[Pardubický kraj|Pardubický]] (mimo přibližně polovinu okresu Svitavy a malé části okresu Ústí nad Orlicí, které patřily k Moravě), [[Plzeňský kraj|Plzeňský]] (celé území kraje), [[Středočeský kraj|Středočeský]] (celé území kraje), [[Ústecký kraj|Ústecký]] (celé území kraje), [[Praha|Hlavní město Prahu]], [[Kraj Vysočina|Vysočinu]] (necelá polovina území kraje, zbytek patřil k Moravě), a [[Jihomoravský kraj|Jihomoravský]] (pouze [[Jobova Lhota]]). [24] => [25] => Historické území Čech na severozápadě sousedí s [[německo]]u spolkovou zemí [[Sasko|Svobodným státem Sasko]] (zabírajícím i většinu [[Lužice|Horní Lužice]]); na severu se [[Slezsko|Slezskem]] (resp. s tou jeho částí, která dnes patří [[Polsko|Polsku]], do roku [[1945]] [[Prusko|Prusku]], tedy Německu a do vlády [[Marie Terezie]] [[Rakousko|Rakousku]] resp. Česku (tehdy země Koruny české), na východě s [[Morava|Moravou]], na jihu s rakouskými spolkovými zeměmi [[Dolní Rakousy|Dolní]] a [[Horní Rakousy]], na jihozápadě s německou spolkovou zemí [[Bavorsko|Svobodný stát Bavorsko]]. [26] => [27] => Do r. [[1742]] k Čechám patřící [[Kladsko (území)|Kladsko]], hraničící na severovýchodě, je dnes také součást Polska. Kladsko bylo až do 70. let 20. století součástí [[Arcidiecéze pražská|pražské arcidiecéze]]. [28] => [29] => == Znak a vlajka == [30] => [[Soubor:Přemyslovci erb.svg|náhled|upright=0.6|vlevo|Historický znak knížecích Čech (do [[1253]]/[[1262|62]]) a znak Přemyslovského rodu]] [31] => [[Soubor:Flag of Bohemia.svg|náhled|upright|Původní český červenobílý prapor{{Citace monografie [32] => | příjmení = Vojtíšek [33] => | jméno = Václav [34] => | odkaz na autora2 = Václav Vojtíšek [35] => | titul = Naše státní znaky, staré a nynější [36] => | vydavatel = Nakladatelská a vydavatelská společnost v Karlíně [37] => | místo = Praha [38] => | rok vydání = 1921 [39] => | počet stran = 95 [40] => | strany = 83–84 [41] => }}]] [42] => [[Znak (heraldika)|Znakem]] Českého knížectví a později království byla od poslední čtvrtiny [[12. století]] černá orlice se zlatou zbrojí položená na stříbrný štít; později obdařená „plaménky“ (nejasného heraldického původu)Zajímavou pověst, mající vysvětlit vznik této zvláštní verze znaku podává ve své rýmované kronice tzv. [[Dalimil]] – odtud označení „[[Plamenná orlice|plaménková orlice]]“. Jakožto osobní znamení panovníka se orlice objevovala na štítě hlavního dynastického patrona [[Svatý Václav|sv. Václava]] (zobrazovaného na pečetích a mincích) a proto dostala také název svatováclavská orlice. Postupně se však erb Přemyslovců stával znakem celé země, reprezentované ''čeledí sv. Václava'', tj. vysokou šlechtou. V souvislosti s politickými boji posledních Přemyslovců se zemskou obcí se královský rod začal od užívání plaménkové orlice odklánět a hledat erb nový. [43] => [44] => Poprvé se znamení lva (či lvice) objevilo na pečeti moravského markraběte [[Vladislav Jindřich|Vladislava Jindřicha]] z r. [[1213]]. Roku 1247 přijal Přemysl Otakar II. ve stejné funkci tento znak znovu, když se stal králem erb si ponechal. Po jeho smrti si dvouocasého lva přivlastnila česká zemská šlechtická obec. Později se nový symbol státu prosadil definitivně. Od roku 1918 se [[český lev (heraldika)|český lev]] stal hlavním znakem Československa (v malé, střední i velké verzi), což bylo z právního hlediska výslovně potvrzeno zákonem č. 252/1920 Sb. [45] => [46] => Stříbrný český lev je dnes součástí [[Státní znak České republiky|velkého státního znaku České republiky]], jakož i znaků krajů Jihočeského, Plzeňského, Karlovarského, Ústeckého, Libereckého, Královéhradeckého, Pardubického, Vysočiny a Středočeského (ten má ve svém znaku i starší znak Čech, plaménkovou orlici umístěnou ve 2. poli). Dvouocasý lev je zobrazen v městských znacích mnoha českých a také několika moravských ([[Slavkov u Brna]], [[Jihlava]], [[Rousínov]], [[Tišnov]], [[Rožnov pod Radhoštěm]]) měst. Objevuje se i ve znacích řady jiných měst v sousedních státech, které kdysi náležely pod moc českých králů (např. [[Žitava]], [[Görlitz|Zhořelec]], [[Kamenec (Horní Lužice)|Kamenec]] v Německu; [[Kladsko (město)|Kladsko]], [[Vratislav (město)|Vratislav]], [[Hlubčice]], [[Prudník]] v Polsku). [47] => [48] => Vlajka Čech byla obdélníkového tvaru s poměry délky a šířky 2:3 s dvěma stejně širokými vodorovnými pruhy. Horní pruh byl bílý a dolní červený. Na rozdíl od moravské a slezské je podstatně starobylejší – praporec těchto barev byl používán už v polovině 12. století, za dob krále [[Vladislav II.|Vladislava II.]]; možná ještě dříve (to ale nejspíše v celočerveném provedení).Blíže k problematice viz {{Citace sborníku|příjmení = Krejčík|jméno = Tomáš|titul = Státní symbolika|příjmení sestavitele = Sommer|jméno sestavitele = Petr|příjmení sestavitele2 = Třeštík|jméno sestavitele2 = Dušan|příjmení sestavitele3 = Žemlička|jméno sestavitele3 = Josef|sborník = Přemyslovci: budování českého státu|vydavatel = NLN|místo = Praha|rok vydání = 2009|isbn = 978-80-7106-352-0|strany = 438–440}} Používala se do konce [[První světová válka|1. sv. války]]. Československá republika vlajku Čech používala jako provizorní státní vlajku do roku [[1920]]; k této vlajce se v rámci ČSFR na krátkou dobu vrátila Česká republika ([[1990]]–[[1992]]). Převratné události a neklidný politický vývoj závěrečné fáze federace však způsobil, že vlajka se téměř neužívala a řada občanů ani nevěděla že bíločervená vlajka je nyní symbolem České republiky. [49] => [50] => Vlajka Čech je barvami, uspořádáním (ale nikoli poměrem stran) totožná s nynější [[Vlajka Polské republiky|vlajkou Polské republiky]]. Také je velmi podobná vlajce slovenské [[Bratislava|Bratislavy]]. [51] => [52] => == Geografie == [53] => [54] => === Přírodní podmínky === [55] => [[Soubor:Pravčická brána (Prebischtor) - by Pudelek.jpg|náhled|[[Pravčická brána]] v severních Čechách]] [56] => Většinu území tvoří pahorkatiny, v severní polovině pak úrodná nížina kolem [[Labe]], nad níž se vypíná pro Čechy významná, byť nijak zvlášť vysoká hora [[Říp]] (456 m). Přirozené hranice pak ze všech stran vytyčuje věnec hor: (od jihovýchodu po směru hodinových ručiček) [[Novohradské hory]], [[Šumava]], [[Český les]], [[Krušné hory]], [[Lužické hory]], [[Jizerské hory]], [[Krkonoše]] s nejvyšší horou [[Sněžka|Sněžkou]] (1603 m), [[Orlické hory]] a na východě rozsáhlá oblast [[Českomoravská vrchovina|Českomoravské vrchoviny]]. Geomorfologicky patří celé území k [[Česká vysočina|Českému masívu]] v soustavě [[Hercynská pohoří|Hercynských pohoří]]. [57] => [58] => Víceméně celé území Čech spadá do povodí [[Labe]] a [[úmoří]] [[Severní moře|Severního moře]]. Nejdelší českou řekou nicméně není Labe, ale [[Vltava]] (430 km; Labe má na českém území 364 km, z toho od pramene k soutoku s Vltavou 255 km). K dalším důležitým řekám patří [[Berounka]], [[Otava]], [[Malše]], [[Lužnice]], [[Sázava]] (částečně na Moravě), [[Úpa]], [[Orlice]], [[Jizera (řeka)|Jizera]] a [[Ohře]] (částečně v Německu, resp. Bavorsku). [59] => [60] => Největším jezerem je [[Černé jezero]] na [[Šumava|Šumavě]]. [61] => [62] => === Významná města === [63] => Deset nejvýznamnějších měst podle počtu obyvatel (k 1. 1. 2019): [64] => # [[Praha]] (1 308 000) – hlavní město [65] => # [[Plzeň]] (172 441) – krajské [66] => # [[Liberec]] (104 445) – krajské [67] => # [[České Budějovice]] (94 014) – krajské [68] => # [[Ústí nad Labem]] (92 952) – krajské [69] => # [[Hradec Králové]] (92 742) – krajské [70] => # [[Pardubice]] (90 688) – krajské [71] => # [[Kladno]] (69 054) [72] => # [[Most (město)|Most]] (66 186) [73] => # [[Karlovy Vary]] (48 501) – krajské [74] => [75] => == Dějiny == [76] => {{Viz též|Dějiny Česka}} [77] => Od 3. století př. n. l. žili v Čechách [[Keltové]] (kmen [[Bojové|Bójů]]), od [[1. století]] n. l. [[Germáni]] (kmen [[Markomani|Markomanů]]). [[Slované]] přicházeli ze severovýchodu od [[5. století]]. Podle tradiční [[historiografie]] se na území Čech usídlily kmeny [[Češi|Čechů]] (levý břeh Vltavy ve středních Čechách), [[Doudlebi]] (jižní Čechy), [[Hbané|Chebané]] (Chebsko nebo odvození od hradiště Chbany na Lounsku), [[Sedličané|Sedlčané]] v horním Poohří, [[Lučané]] (Žatecko), na severu Čech [[Děčané]] (možná okolí Děčína, ale spíš odvození od hradiště Děčany v Českém středohoří), Milčané, [[Litoměřici]], [[Pšované]] a [[Lemuzi|Lemúzi]], na severovýchodě [[Charváti]], na východě [[Zličané]].Historik [[Dušan Třeštík]] však dovozuje, že tak malé kmeny by byly naprostou historickou výjimkou; na území Čech měl tedy sídlit pouze jeden kmen. V 7. století se Čechy staly součástí [[Sámova říše|Sámovy říše]]. Roku [[890]] se Čechy staly součástí [[Velkomoravská říše|Velkomoravské říše]]. [78] => [79] => === Přemyslovský stát (10.–14. století) === [80] => {{Viz též|České knížectví}} [81] => Roku [[895]] se Čechy odtrhly od Velkomoravské říše, která byla rozvrácena Maďary. V 9. století si v Čechách [[kníže|knížata]] z [[Přemyslovci|dynastie Přemyslovců]] podrobila většinu ostatních českých kmenových knížat pod svou svrchovanou moc. Tento proces byl dokončen v roce [[995]], kdy byl [[Vyvraždění Slavníkovců|vyvražděn]] [[Slavníkovci|rod Slavníkovců]]. [82] => [83] => Morava (pravděpodobně jen její severní část) byla k Čechám poprvé připojena [[Boleslav I.|Boleslavem I.]] kolem roku [[965]]; do té doby byla ve sféře vlivu [[Maďaři|Maďarů]]. Po rozpadu říše Boleslavů koncem [[10. století]] připadla pod svrchovanost nově vzniklého polského státu. Nakonec byla připojena k Čechám v roce [[1019]] (či [[1029]]) [[Oldřich (kníže)|Oldřichem]]. Obě země se dále vyvíjely společně a až do konce 12. stol. byly chápány (a nazývány) jako jedno panství (''terra Bohemiae'', ''regnum Bohemiae''). V roce [[1002]] připadly pod svrchovanost [[Svatá říše římská|Říše římské]] (později nazývané „Svatá“); v jejím rámci si ale uchovaly mimořádné postavení. [84] => [85] => Přes velké úsilí se nezdařilo až do r. [[1198]] získat pro Čechy královský titul (dva panovníci, [[Vratislav II.]] a [[Vladislav II.]], jej obdrželi od císařů Říše jen pro svou osobu); zřízení arcibiskupství (jeden ze znaků středověké státnosti) se dokonce povedlo až r. [[1344]]. [86] => [87] => === V rámci České koruny (14.–19. století) === [88] => {{Viz též|České království}} [89] => Za panování [[Karel IV.|Karla IV.]] se Čechy roku [[1348]] staly centrem („hlavou“)Morava pak byla označována jako „přední úd Koruny“ a ostatní země (Opavsko, Slezsko, obě Lužice) za „vedlejší země“ nově ustaveného soustátí Koruny české. V [[15. století]] Čechy zachvátily [[Husitství|husitské války]], jež měly dopad i na ostatní korunní celky. Po jejich skončení zůstala země (spolu s Moravou a Opavskem) nábožensky rozdělena na utrakvistickou/protestantskou a katolickou část obyvatel (poměr cca 85:15 %). Politicky byla izolována (evropská reformace začala až o století později) a hospodářsky zchudla. Po dlouhém bezvládí ([[1419]]–[[1453]]; s krátkými epizodami vlády [[Zikmund Lucemburský|Zikmunda Lucemburského]] a [[Albrecht II. Habsburský|Albrechta Habsburského]]) nastoupila konečně etapa zklidnění a hospodářského rozmachu za éry [[Jiří z Poděbrad|Jiřího z Poděbrad]], nejprve jako zemského správce, později krále. Jeho snaha o stmelení uvolněných vazeb mezi zeměmi Koruny a posílení mezinárodního významu českého státu však nedošla trvalého úspěchu, kvůli neustálému tlaku [[papežství]] a následným válkám s jeho bývalým zetěm, uherským králem [[Matyáš Korvín|Matyášem Korvínem]]. Jiří nestačil boj se samozvaným vzdorokrálem završit a na jeho doporučení zvolený syn polského krále a zároveň synovec [[Ladislav Pohrobek|Ladislava Pohrobka]] [[Vladislav Jagellonský|Vladislav II. Jagellonský]] se ukázal být neschopným panovníkem. Kvality (po)husitských válečníků zachránily zemi od porážky, ale na vytlačení Korvínových perfektně cvičených vojsk z ostatních zemí Koruny to nestačilo. Nakonec si vládu rozdělili [[Olomoucký mír|Olomouckým mírem]], který stvrdil patovou situaci a roztržení českých zemí (Morava v letech [[1469]]/[[1471|71]]–[[1490]] spadala, spolu se Slezskem a obojí Lužicí, pod vládu Uher). [90] => [91] => ==== Pobělohorské období ==== [92] => [[Soubor:Erbenova mapa Čech (1883).jpg|vpravo|náhled|Erbenova mapa Čech z roku [[1883]]]] [93] => Za [[Habsburkové|dynastie Habsburků]] se Čechy staly jednou z [[autonomie|autonomních]] [[korunní země (Habsburská monarchie)|korunních zemí]] rozsáhlé [[Habsburská monarchie|Habsburské monarchie]]. Morava a Slezsko byly mezi habsburskými zeměmi sice vyjmenovávány samostatně, ale byly vedlejšími zeměmi České koruny. Panovník byl markrabětem moravským a vévodou slezským z titulu českého krále. (Habsburkové v době vlády v Čechách používali současně titulu ''císař'', tím se však myslel císař Svaté říše římské, později císař rakouský). V [[19. století]] docházelo na území Čech k národnostním rozepřím mezi [[Češi|Čechy]] a [[Němci]], které se projevovaly také v [[Český zemský sněm|Českém zemském sněmu]], jehož akceschopnost vážně narušovaly. V důsledku těchto rozepří proto roku [[1913]] císař [[František Josef I.]] [[Anenské patenty|Anenskými patenty]] volený zemský sněm a jeho výkonný orgán, [[zemský výbor]], rozpustil a nahradil je jím jmenovanou [[zemská správní komise království Českého|zemskou správní komisí]], což fakticky znamenalo konec politické autonomie Čech. [94] => [95] => === Po vzniku ČSR === [96] => {{Viz též|Země Česká}} [97] => Na konci [[první světová válka|první světové války]] se [[28. říjen|28. října]] [[1918]] Čechy jako [[země Česká]] staly součástí nově vzniklého [[Československo|Československa]]. [[31. červenec|31. července]] [[1920]] pak byly k Čechám připojeny i do té doby [[Dolní Rakousy|dolnorakouské]] [[České Velenice]] s okolím, [[Západní Vitorazsko]] ''(dnes nazývané Vitorazsko)''. Vládním nařízením č. 315/1924 z [[23. prosinec|23. prosince]] [[1924]] byla k [[1. leden|1. lednu]] [[1925]] k Čechám připojena do té doby [[Morava|moravská]] osada [[Nedvězíčko]]. Za [[První republika|první republiky]] byla v roce [[1927]] opuštěna myšlenka rozdělit historické země na župy. Od [[1. prosinec|1. prosince]] [[1928]] bylo do čela země České postaveno volené [[zemské zastupitelstvo]]. Čechy byly jednou ze čtyř zemí, na které se území republiky dělilo (země Česká, [[země Moravskoslezská]], [[Slovensko|země Slovenská]] a [[Podkarpatská Rus|země Podkarpatoruská]]. Roku [[1938]] bylo po podpisu [[Mnichovská dohoda|Mnichovské dohody]] Československo nuceno odstoupit [[nacistické Německo|nacistickému Německu]] i pohraniční území Čech. Zbytek Čech pak byl německými vojsky obsazen [[15. březen|15. března]] [[1939]] a následující den se stal součástí [[Protektorát Čechy a Morava|Protektorátu Čechy a Morava]]. Nařízením protektorátní vlády č. 388/1940 "O některých změnách obvodů zemských úřadů v Praze a v Brně" z [[26. září]] [[1940]] byly k [[1. listopad]]u [[1940]] východní a jihovýchodní části Čech v okolí [[Polná|Polné]], [[Přibyslav]]i, [[Štoky|Štoků]], [[Svojanov]]a a [[Jindřichův Hradec|Jindřichova Hradce]] připojeny k [[země Moravskoslezská|zemi Moravskoslezské]]. Důvodem pro tyto změny byl především tlak obyvatelstva německého ostrůvku na Jihlavsku.{{Citace monografie| příjmení = [98] => | jméno = [99] => | odkaz na autora = [100] => | titul = Dějiny Moravy 4 [101] => | vydavatel = Muzejní a vlastivědná společnost v Brně [102] => | místo = Brno [103] => | rok = 2004 [104] => | isbn = 80-7275-044-5 [105] => | kapitola = Život v protektorátu [106] => | strany = 185 [107] => | jazyk = čeština [108] => }} S koncem [[druhá světová válka|druhé světové války]] se Čechy ve svých původních hranicích staly opět [[Země v Československu|zemí]] obnoveného Československa. [109] => [110] => Po [[Únor 1948|únoru 1948]] byla v Československu schválena radikální správní reforma a k [[1. leden|1. lednu]] [[1949]] přestaly Čechy existovat jako územně správní celek. Území Čech bylo rozděleno mezi nově vytvořené centralisticky spravované kraje, které již nerespektovaly původní zemské hranice s Moravou. Tento stav byl konzervován i ve správní reformě zavedené od [[1. červenec|1. července]] [[1960]] a v roce [[2000]]. [111] => [112] => == Územní správa == [113] => {{Viz též|Kraje v Česku}} [114] => Na konci [[14. století]] se začaly rodit zárodky pozdějších krajů. Nejprve vzniklo 12 berních obvodů, které se po polovině [[15. století]] přeměnily na stálé kraje. V čele krajů stáli tzv. [[poprávce|poprávci]] ''(iudices provinciales)'' a dva krajští hejtmani. Jména krajů: [115] => [116] => # '''kouřimský (pražský)''' [117] => # '''slánský''' – neměl poprávce [118] => # '''žatecký''' [119] => # '''bechyňský''' [120] => # '''prácheňský (písecký)''' – v Písku sídlil kmet; byl spojen s vltavským děkanátem a podbrdskou [[cúda|cúdou]] [121] => # '''plzeňský''' [122] => # '''rakovnický''' – neměl poprávce [123] => # '''litoměřický''' [124] => # '''boleslavský''' [125] => # '''hradecký''' [126] => # '''chrudimský''' – byl spojen s mýtským děkanátem [127] => # '''čáslavský''' [128] => [129] => K tomu existovaly ještě 4 tzv. vnější kraje: [130] => # '''Loketsko''' [131] => # '''Trutnovsko''' [132] => # '''Žitavsko''' – brzo zaniklo [133] => # '''Kladsko''' – od roku [[1459]] [[hrabství]] [134] => [135] => Zvláštní správní jednotkou bylo také (až do [[18. století]]) [[Chebsko]], s Čechami svázané pouze [[personální unie|personální unií]]. [136] => [137] => V roce [[1714]] byla provedena územní reforma: [138] => * '''slánský''' kraj zanikl připojením k rakovnickému kraji a do Slaného bylo přeloženo sídelní město, [139] => * k '''žateckému''' kraji bylo připojeno Loketsko a Chebsko, [140] => * '''berounský''' kraj vznikl vydělením Vltavska a Podbrdska z píseckého kraje, [141] => * z '''litoměřického''' kraje bylo odděleno mělnické panství, [142] => * k '''boleslavskému''' kraji byla připojena část brandýského panství a celé mělnické panství. [143] => [144] => V roce [[1751]] bechyňský kraj rozdělen na podíl táborský a budějovický, plzeňský na podíl plzeňský a klatovský, žatecký na podíl žatecký a loketský a hradecký na podíl hradecký a bydžovský. [145] => [146] => V roce [[1849]] byla provedena radikální reforma, kdy zůstalo pouze 7 krajů (krajských vlád) a 13 zemských (tj. krajských) soudů. V roce [[1854]] byla provedena nová reforma: bylo zřízeno 13 krajů a 15 krajských soudů. V roce [[1862]] bylo krajské zřízení zrušeno. [147] => [148] => [[Soubor:Cechy.zupy.1920.png|náhled|vpravo|Nerealizované členění Čech na [[župa|župy]] podle zákona o župním členění z roku [[1920]]]] [149] => Roku [[1920]] byl přijat zákon o župním členění [[Československo|Československa]], který byl však realizován pouze na [[Slovensko|Slovensku]] a [[Podkarpatská Rus|Podkarpatské Rusi]]. V Čechách, na [[Morava|Moravě]] a ve [[České Slezsko|Slezsku]] se však proti němu zvedla vlna nevole, a tak v těchto zemích nevstoupil v platnost. Na jeho základě měly být Čechy rozděleny na 9 žup a území [[Praha|Prahy]], přičemž měla být i nadále důsledně respektována historická zemská hranice Čech a Moravy, ovšem země by jako správní celky byly zrušeny. [150] => [151] => Dne 24. prosince 1948 bylo zavedeno členění na kraje, které však již nemělo s historickými kraji nic společného rozsahem krajů, ani jejich postavením či pravomocemi. K [[1. červenec|1. červenci]] [[1960]] pak vstoupila v platnost další správní reforma, kterou byly hranice krajů i počet krajů změněny. V roce [[1990]] byly zrušeny krajské národní výbory, které byly obecnými správními úřady, avšak kraje jako takové zrušeny nebyly. V nové podobě byly kraje vytvořeny roku [[2000]] na základě zákona z roku [[1997]], přičemž se nové kraje do určité míry kryjí s kraji existujícími v letech 1948–1960. Členění na kraje z roku 1960 dodnes existuje ve vymezení územních obvodů soudů a správních obvodů pro zvláštní státní správu (např. daňovou). [152] => [153] => == Obyvatelstvo == [154] => Podobně jako u rozlohy, i v počtu obyvatel představují Čechy přibližně 2/3 dnešního Česka. Etnicky jsou Čechy poměrně jednolité, obývají je naprosto převážně [[Češi]]. Do roku [[1945]] tomu tak nebylo. Od [[11. století]] se datuje [[židé|židovské]] osídlení; zpočátku výlučně v Praze, v dalších staletích se rozšířilo i do jiných měst a vesnic. Již od druhé čtvrtiny [[13. století]] byly neobydlené pohraniční hvozdy na pozvání českých panovníků kolonizovány [[Němci|německým obyvatelstvem]]. Před [[Druhá světová válka|druhou světovou válkou]] tvořili velmi významnou menšinu, po válce však byla většina [[vysídlení Němců z Československa|Němců vysídlena]]. Pohraničí osiřelo, místo Němců tam částečně zaujali např. [[Slováci]], slovenští a maďarští [[Romové]], [[Maďaři]], repatriovaní [[Volyňští Češi]], [[Rumuni]], [[Řekové]] a další obyvatelé [[Východní Evropa|Východní Evropy]]. Stovky obcí byly úplně zbořeny, nebo zůstaly opuštěnými místy a spolu s rozsáhlými polnostmi, loukami a rekreačními centry zarostly lesem. U hranic se [[Západní Německo|Západním Německem]] a s [[Rakousko|Rakouskem]] bylo vytvořeno pro většinu obyvatel nepřístupné pohraniční pásmo. [155] => [156] => == Náboženství == [157] => [[Soubor:CoA CZ Dieceze.png|náhled|Mapa ČR s vyznačením římskokatolických diecésí – Česká církevní provincie je vyznačena modře]] [158] => Stejně jako celá Česká republika, patří Čechy k evropským regionům vykazujícím nejmenší procento obyvatelstva hlásící se k náboženskému vyznání. Nejpočetnější církví v Čechách s úplnou farní organisací je [[církev římskokatolická]], ke které se hlásí asi 10 % obyvatelstva, druhou nejpočetnější církví je pak na většině míst v Čechách [[Církev československá husitská|církev československá (husitská)]], někde [[českobratrská církev evangelická]], přičemž v [[Plzeňský kraj|Plzeňském kraji]] je druhou nejsilnější církví [[Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku|pravoslavná církev]]{{Doplňte zdroj}}. Religiosnější jsou obecně oblasti na jih a jihovýchod od Prahy, především západní část kraje Vysočina, část Pardubického kraje, ve středních Čechách [[okres Benešov]] a část jižních Čech, především na jih a jihozápad od Českých Budějovic. Za nejméně religiosní oblasti se považují okresy především na severozápad od Prahy a obecně tzv. [[Sudety]] ([[Karlovarský kraj|Karlovarský]], [[Ústecký kraj|Ústecký]] či [[Liberecký kraj]]). V nejreligiosnějších oblastech je podíl věřících okolo 25–30 %, v nejméně náboženských krajích pak pod 10 %. [159] => [160] => V římskokatolické církvi patří celé Čechy (jako historická zem) do [[Česká církevní provincie|české církevní provincie]] a dělí se na [[Arcidiecéze pražská|arcidiecési pražskou]], [[Diecéze českobudějovická|diecési českobudějovickou]], [[Diecéze královéhradecká|královéhradeckou]], [[Diecéze plzeňská|plzeňskou]] a [[Diecéze litoměřická|litoměřickou]]. Dříve též existovala [[Diecéze litomyšlská|diecése litomyšlská]]. Hlavou katolické církve v Čechách (primasem českým) je J.Ex. [[Jan Graubner]], arcibiskup pražský. [161] => [162] => == Odkazy == [163] => [164] => === Reference === [165] => [166] => [167] => === Literatura === [168] => * K. Adamová – P. Mates, ''České dějiny v datech'', 1945–1999. Praha: Linde, 2000 – 107 s. {{ISBN|80-7201-216-9}} [169] => * Z. Beneš – J. Petráň, ''České dějiny'' 1. Praha: SPL – Práce, 2001 – 239 s. : obr., mapky. {{ISBN|80-86287-36-X}} [170] => * {{Citace monografie | příjmení = Klanica | jméno = Zdeněk | odkaz na autora = Zdeněk Klanica | titul = Počátky slovanského osídlení našich zemí | vydavatel = Academia | místo = Praha | rok = 1986 | počet stran = 259}} [171] => * R. Kvaček, ''České dějiny'' 2. Praha: Albra, 2002 – 243 s. : mapky, obr. {{ISBN|80-86287-48-3}} [172] => * ''České dějiny''. Praha: Laichter 1912–1948. (V. Novotný, J. Šusta, R. Urbánek aj.) [173] => * K. Hoch, ''Čechy na prahu moderního hospodářství''. Praha: Neubert 1936 – 288 s. [174] => * ''Ottův slovník naučný'', heslo Čechy. Sv. 6, str. 1–562 [175] => * E. Poche (red.), ''Umělecké památky Čech'' 1.–4. Praha: Academia 1977 a n. [176] => * F. A. Šubert – F. A. Borovský (red.), ''Čechy. Ilustrovaná encyklopedie'' I.-XII. Praha: Otto 1890–1908. Reprint prvních tří dílů Praha: Tok 2000. {{ISBN|80-86177-10-6}} [177] => * R. Turek, ''Čechy na úsvitě dějin''. Praha: Academia, 2000 – 335 s.: obr. {{ISBN|80-200-0709-1}} [178] => * [[Dušan Třeštík]]: ''Počátky Přemyslovců''. NLN, Praha 1999, 660 pp., {{ISBN|80-7106-138-7}} [179] => [180] => === Související články === [181] => * [[Česko|Česká republika]] [182] => * [[Česká církevní provincie]] [183] => * [[České Slezsko]] [184] => * [[Česko]] [185] => * [[Československo]] [186] => * [[Kladsko (země)|Kladsko]] [187] => * [[Království české]] [188] => * [[Lužice]] [189] => * [[Morava]] [190] => * [[Protektorát Čechy a Morava]] [191] => * [[Seznam představitelů českého státu]] [192] => * [[Sudety]] [193] => [194] => === Externí odkazy === [195] => * {{Commonscat}} [196] => * {{Wikicitáty|téma=Čechy}} [197] => * {{Wikislovník|heslo=Čechy}} [198] => * {{Otto|heslo=Čechy}} [199] => * {{EB1911|heslo=Čechy}} [200] => * [http://vexilolognet.hyperlink.cz Vlajky a znaky českých zemí] [201] => * http://www.libri.cz/databaze/dejiny {{Wayback|url=http://www.libri.cz/databaze/dejiny |date=20060612235053 }} – F. Čapka: ''Dějiny zemí Koruny české v datech'', encyklopedická databáze na serveru nakladatelství [[Libri]] [202] => [203] => {{České země}} [204] => {{Administrativní dělení Československa}} [205] => [206] => {{Autoritní data}} [207] => {{Portály|Česko|Geografie|Historie}} [208] => [209] => [[Kategorie:Čechy| ]] [210] => [[Kategorie:Historická území Česka]] [211] => [[Kategorie:České země]] [212] => [[Kategorie:Země v Československu]] [] => )
good wiki

Čechy

Čechy jsou region na západě České republiky. Dříve byly jako království centrem Koruny české.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Morava','Praha','Češi','Československo','Rakousko','Labe','Sněžka','2000','Lužice','Česko','1920','země Česká'

1920

2000

Češi

Česko

Československo

Labe

Lužice

Morava

Praha

Praha je hlavním městem České republiky a s více než 1,3 miliony obyvateli je největším městem země.

Rakousko

Sněžka