Cesko.wiki Zenitismus
Author
Albert FloresZenitismus je umělecký směr, který vznikl v roce 1922 ve francouzském městě L'Étang-la-Ville pod vedením básníka Pierre Albert-Birotate. Tento směr se zaměřuje na vytváření uměleckých děl, která jsou originální, avantgardní a inovativní. Zenitisté se snažili propojit různé umělecké disciplíny, jako je literatura, malířství, sochařství a fotografie, a vytvořit tak komplexní a synergetické umělecké dílo. Zenitismus se také snažil kombinovat moderní technologie s uměleckým výrazem. Zenitisti hledali nové způsoby vyjádření a experimentovali s různými formami uměleckého vyjádření, včetně koláže, montáže a reflexe moderního, průmyslového světa. Tento směr měl velký vliv na vývoj moderního umění v 20. století a ovlivnil mnoho dalších umělců po celém světě. Přestože se Zenitismus rozvinul především ve Francii, jeho vliv se rychle rozšířil do dalších zemí a stal se důležitou součástí uměleckého života. Zenitismus také vytvořil vlastní periodikum, nazvané Zenit, které sloužilo jako platforma pro publikování a debatu o umění. Toto periodikum také představovalo různé formy umění a jejich význam ve společnosti. Dnes je Zenitismus uznáván jako významný umělecký směr, který představil nové myšlenky a techniky a změnil vnímání umění. Jeho důležitost je patrná v mnoha sbírkách moderního umění a je stále studován a diskutován uměleckou komunitou.
Zenitismus (srbochorvatsky zenitizam/зенитизам) je svébytný literární proud, který existoval v meziválečné Jugoslávii jako součást avantgardy. Byl značně ovlivněn dadaismem. Svůj název má podle časopisu Zenit, který vycházel v první polovině 20. let v Záhřebu, a později v Bělehradu.
Mezi představitele zenitismu patřili např. bratři Ljubomir a Branko Micić, Ivan Goll, Boško Tokin a také významný jugoslávský dadaista Dragan Aleksić. +more Zenitismus chtěl být revoluční, internacionální, bořit zavedené zvyky a mýty. Jeho cílem bylo dosáhnout nejvyššího možného způobu vyjádření uměleckého díla. Stejně jako dadaisté a později surrealisté odmítali zenitisté tradice, zavedený rodinný život, nebo církevní hodnoty. Městskou společnost označovali za buržoazní. Jen těžko se však vymezovali vůči dadaismu. Zenitismus byl sice méně radikální (a proto také tak rychle nezmizel ze scény jako dadaismus), ale i on se vyžíval ve vizuálně nekonformním stylu, odmítal formalismus a pozornost soustředil i na nové žánry, mezi které patřil např. film. Sami autoři své hnutí definovali jako abstraktní kosmický expresionismus.
Vývoj
Podobně jako tomu bylo v případě jugoslávských surrealistů, i zenitisté demonstrovali svojí přítomnost v literárním světě prostřednictvím manifestu. Manifest zenitismu sepsali v r. +more 1921 v Záhřebu Ivan Goll, Boško Tokin a Ljubomir Micić. Na rozdíl od surrealistů však zenitisté nebyli jen srbským, nebo chorvatským kulturním proudem, neboť působili nejprve v Záhřebu, a později v Bělehradě. Zenitisté se také zasloužili o zorganizování avantgardní výstavy, která se v roce 1924 konala v jugoslávské metropoli.
Po zveřejnění článku Zenitismus prizmatem marxismu (Zenitizam kroz prizmu marxizma) byl časopis Zenit zakázán (1926), což znamenalo konec tohoto proudu. Jugoslávský režim si ho totiž ztotožnil s ostře odmítaným komunismem.
V roce 1938 vydal Ljubomir Micić román Barbarogenije decivilizator, kterým se pokusil ještě jednou oživit ideje zenitismu a avantgardy 20. let.
Spolupráce s ostatními tvůrci
Zenitisté spolupracovali s různými uměleckými skupinami po celé Evropě. Jednalo se například český Devětsil, dále pak o italské futuristy a ruský konstruktivismus. +more V časopise Zenit tak byly uveřejňovány texty nejen v srbochorvatštině, nebo avantgardě tak blízké francouzštině, ale také v němčině, ruštině, češtině, italštině, esperantu, nebo dalších jazycích.
Politická orientace
Politicky byl zenitismus levicový; jeho autoři sympatizovali s marxismem a značný ohlas u nich našla Říjnová revoluce. Také proto byli někteří z nich stíháni protikomunistickým královským režimem. +more Rovněž byl zenitismus humanistický a antimilitaristický. Jeho cílem se mělo v politické linii stát ovšem vybudování morálního řádu, nikoliv společenského, nebo politického.
Svůj internacionalismus dávali zenitisté najevo prostřednictvím vlastního chápání hesla "balkanizace" - představujícího především sjednocení všech lidí bez ohledu na národnost, či víru, do jedné antimilitaristické fronty. Jednalo se o analogii vzniku jednotného Království Srbů, Chorvatů a Slovinců krátce po konci první světové války v protikladu právě ke světovému konfliktu, který zpustošil značnou část Evropy.