Čao Meng-fu

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Čao Meng-fu ( 1254-1322), byl čínský umělec žijící v říši Jüan. Byl nejvýznačnějším myslitelem své doby, významný je jeho přínos v kaligrafii, malířství, literatuře i teorii umění.

Jména

Čao Meng-fu, anonymní kopie autoportrétu Čao Meng-fu používal zdvořilostní jméno C’-ang a pseudonymy Sung-süe tao-žen ( „Mistr od sosen a sněhu“), Ou-po a Šuej-ťing-kung tao-žen ( „Mistr křišťálového paláce“).

Život a dílo

+more1_cm);_Metropolitan_Mus. _N-Y. jpg|náhled|vlevo'>Čao Meng-fu, Muž a kůň, 1296, Metropolitní muzeum umění, New York Čao Meng-fu pocházel z Chu-čou (v jihočínské provincii Če-ťiang), narodil se roku 1254, byl potomkem jedné z vedlejších větví dynastie Sung. V mládí se mu dostalo kvalitního vzdělání, studoval i na státní univerzitě, procestoval Čínu a v kulturních centrech se seznámil s tvorbou umělců minulosti. Proslul jako znalec klasické literatury a literární kompozice. Jeho věhlas mu u vlády říše Jüan vynesl nabídku úředního místa v hlavním městě, Pekingu, které roku 1286 přijal. Jüanská vláda mělo o jeho spolupráci zvláštní zájem, loajalita potomka sungského vládnoucího rodu totiž podpořila legitimitu její vlády nad Čínou.

Čao Meng-fu, Ovce a koza, Freer Gallery of Art Přízní chána Kublaje i následujících císařů zaujal vysoké posty na ministerstvu vojenství, v regionálních úřadech a později v akademii Chan-lin. +more Na ministerstvu vojenství se zasadil o reformu pošty, podporoval též snížení vysokých daní placených čínskými poddanými. Spolupráci s mongolskou vládou kritizovali jeho současníci i pozdější vzdělanci; jeho kritici se kvůli spolupráci s Mongoly stavěli s despektem i k jeho dílu. On naopak argumentoval, že v novém režimu má více svobody: zatímco pravidla sungské malířské akademie dvorské umělce omezovala, Mongolové je nechali tvořit volně.

Byl největším myslitelem své doby a ústřední postavou jüanské literátské kultury, současníky srovnávanou s géniem Su Š’a. Byl autorem konceptu „návratu ke stylům mistrů minulosti“ (fu-ku), který si získal mnoho následovníků a hluboce oblivnil čínskou literátskou kulturu v následujících staletích. +more Psal také o teorii umění, slavná je jeho báseň na malbě skalky s bambusem:.

V níž formuloval svůj názor na blízkost malířství a kaligrafie. Jako všestranný malíř se věnoval všem žánrům, jak tušové malbě zaměřené na „vystižení duchovní podstaty“, tak archaizujícím zelenomodrým krajinám. +more V žánru květin a ptáků jsou známé jeho skalky s bambusem, tvořil i figurální malby, velké místo v jeho dílu zaujímají obrazy koní (ve stylu tchangského Chan Kana).

+more8_x_107. 5_cm);The_Metropolitan_Museum_of_Art,_New_York. jpg|náhled|vlevo|upright=2. 5'>Čao Meng-fu, Dvě borovice a rovina v dáli, cca 1310, Metropolitní muzeum umění, New York I kaligrafii se věnoval v celé její šíři. Jeho malé vzorové písmo je i v 21. století používáno jako jeden z nejčastějších fontů. Obdivováno je i jeho kurzivní písmo, které mělo řadu následovníků; on sám si za vzor vzal zprvu jihosungského císaře Kao-cunga, ale poté, co se mu dostala do rukou kopie Předmluvy ke sbírce básní složených u pavilonu orchidejí ťinského kaligrafa Wang Si-č’a, změnil svou kurzivu podle něho. Oživil archaické styly čínského písma, které dostal do povědomí vzdělanců jako použitelné: psal v malé a velké pečeti i úřednickém písmu. V pečetním písmu přitom více než na chanské autory navazoval na tchangské a sungské kaligrafy.