České předložky

Článek české předložky pojednává o předložkách v češtině. Předložky jsou neohebné slovní druhy, která samy o sobě nejsou větnými členy. Plného významu nabývají pouze ve spojení s podstatnými jmény, přídavnými jmény, zájmeny a číslovkami.

Předložky podle původu

Předložky dělíme na vlastní (též primární), které nemohou zastávat funkci jiného slovního druhu (např. do, v, před) a nevlastní (též sekundární), které mohou být podle souvislosti i jiným slovním druhem (např. +more během, blízko).

Primární předložky

Nemohou zastávat funkci jiného slovního druhu. Dělí se na: * neslabičné - např. z (2. p.), s (7. p.), * slabičné - např. po, před, na.

Sekundární předložky

Mohou být i jiným slovním druhem než jen předložkou (jel kolem - příslovce, jel kolem domu - předložka). Vznikly z jiných slovních druhů a ustálených frází.

* Stabilizované * deadverbiální - vzniklé z příslovcí, např. skrz * transadverbiální - vzniklé z příslovcí, jež byly původně podstatnými jmény, např. +more doprostřed, dovnitř, navrch, … * konadverbiální - znějící stejně jako příslovce, např. kromě, mimo, naproti, … * desubstantivní - vzniklé z podstatných jmen ** jednočlenné - např. zásluhou Pavla se nám to podařilo. ** dvojčlenné - v důsledku špatného počasí ** trojčlenné - se zřetelem k těmto událostem * deverbativní - odvozené od sloves, např. předpisy platí počínaje novým školním rokem, nehledě na závažnou situaci jsme tam šli * depronominální - od zájmen, např. co do zkušenosti * deprepozicionální - spřežky vznikající z primárních předložek, např. vykoukl zpod stolu.

Vazby předložek se jmennými pády

České předložky se pojí vždy s určitými pády jmen. Nikdy se nepojí s nominativem (1. +more pádem), který se primárně používá k vyjádření podmětu. Výjimku tvoří předložky cizího původu (kontra, versus atd. ). Žádné předložky se též nepojí s vokativem (5. pádem), který se používá k oslovování. Naopak lokál (6. pád) se na rozdíl od ostatních pádů používá vždy ve spojení s předložkou. Některé předložky se pojí s více pády, přičemž se různými pády vyjadřují různé významy - typicky např. rozlišení místa a směru (na stole x na stůl).

Genitiv (2. pád)

:od - odstup od něj :z - kouř z komínu :z - z police :do - do bytu, čekat do tří :bez - bez dcerky neodejdu :krom(ě) - kromě něj tam byla i ona :místo - místo tebe hrál náhradník :podle - podle normy :podél/kolem - šel kolem stolu :okolo - tráva okolo studny :u - u stolu :vedle - na té fotce stojí Lucie vedle Moniky :během - během prázdnin :pomocí - pomocí klacku ho dostali z bažiny :stran - domluvit se stran ceny :prostřednictvím - informovat prostřednictvím televizního zpravodajství :za - bylo to za války :vinou - vinou požáru jsme přišli o všechno

Dativ (3. pád)

:k - jdu k tobě :(na)proti - být proti návrhu, je to naproti lékárně :oproti - oproti teoriím věřím faktům :kvůli - udělej to kvůli mně :díky - díky němu máme své peníze zpět :vůči - vůči němu to není zdvořilé

Akuzativ (4. pád)

:pro - udělal to pro mne :za - kandidoval za demokraty, 1 porce za 5 korun :před - vynes to před dům :mimo - všichni mimo tebe, mimo terč, mimo provoz :na - dej to na stůl :pod(e) - hodit pod stůl :nad(e) - pověsit nade dveře :mezi - umístit mezi okna :skrz(e) - projít skrze zeď :přes - muž přes palubu. :o - zvýšit o 1 stupeň, zápas o 3. +more místo :po - být po kolena ve vodě :v - věřit v Boha.

Lokál (6. pád)

:o - mluvit o tom :na - ležet na stole :v - ruka v rukávu :po - po obědě, jdu po schodech :při - při obřadu, stůj při mně

Instrumentál (7. pád)

:s - s tebou :za - stát za rohem, kdo za tím je? :před - přímo před tebou, před mnoha lety, uniknout před pronásledovateli, varovat před ním :pod - ležet pod postelí :nad - viset nad pohovkou :mezi - nacházet se mezi póly

Vokalizace předložek

Z důvodu snadnější výslovnosti se někdy předložky vokalizují, tj. za předložku se vkládá samohláska -e (případně -u). +more Přítomnost či nepřítomnost vokalizace je poměrně složitý a málo pravidelný jev, který ovlivňuje řada jazykových i mimojazykových faktorů - např. hlásková skladba, ustálenost spojení, pád slova, ale i věk, vzdělání či lokalita mluvčího.

Vokalizace předložek má následující funkce: * snadnější výslovnost celku * lepší srozumitelnost * zdůraznění

Na základě toho lze vysledovat určitá pravidla, či spíše tendence, které se ve vokalizaci projevují: * neslabičné předložky se vokalizují častěji než slabičné - přes zahradu, ale se zahradou. Vokalizace se týká pouze předložek vlastních. +more * čím méně je slovo obvyklé (a může tedy snadněji dojít k nedorozumění), tím častěji dochází k vokalizaci předložky * v ustálených spojení se obvykle ustálí i vokalizace či nevokalizace předložky - srv. ustálené spojení ve prospěch a neustálené spojení v prospěchu * k vokalizaci častěji dochází na začátku věty a v rématu * čím delší souhlásková skupina stojí na začátku slova, tím častěji dochází k vokalizaci * pokud slovo začíná samohláskou, k vokalizaci nedochází - z očí, přes úval * pokud na začátku slova stojí souhláska, která je shodná s poslední hláskou předložky, nebo s ní tvoří znělostní pár: ** u neslabičných předložek dochází k vokalizaci vždy - se sedmou, ze sadů, ke gekonovi, ve váze. Jedinou výjimkou je spojení s sebou (které se ovšem vyslovuje bez předložky). Přitom pokud slovo začíná na š-, ž- a částečně i ř-, předložky s a z projevují rovněž tendenci k vokalizaci (jako kdyby slovo začínalo hláskou znělostního páru) - se šunkou, se životem, utržený ze řetězu. To platí zejména v případech, kdy by nevokalizovaná podoba z důvodu asimilace znělosti znejasňovala význam spojení - z šesti zní stejně jako s šesti. ** u slabičných k vokalizaci obvykle nedochází - od doktora, přes sad; vokalizace se může objevovat u složitějších souhláskových skupin - bez zvuku i beze zvuku, pod dvorem i pode dvorem. * pokud na začátku slova stojí souhlásková skupina o třech a více souhláskách (přičemž první z nich není shodná s poslední hláskou předložky, ani s ní netvoří znělostní pár): ** neslabičné předložky se obvykle vokalizují. To platí zejména tehdy, pokud součástí souhláskové skupiny není slabikotvorné -r- či -l- - ve stromě, ale v zrcadle, ke skřetům, ale k vlkům ** slabičné předložky se obvykle nevokalizují - přes prsa, před pstruhem. * pokud slovo začíná souhláskovou skupinou o dvou souhláskách, je vokalizace značně rozkolísaná, často lze užít obě varianty. K vokalizaci dochází u neslabičných i slabičných předložek pravidelně před zájmeny všechen a já - přese všechno, pode mnou. Obvyklá je vokalizace také v případě, že druhá hláska souhláskové skupiny je shodná se zakončením předložky - ve dveřích, ke skoku. Ostatní případy jsou nepravidelné - k studentům i ke studentům, v tváři i ve tváři, v třetí i ve třetí, z hrachu, ale ze hry, před dvojicí, ale přede dveřmi, bez starostí, ale beze studu.

Forma vokalizace

Vokalizace se realizuje pomocí hlásky -e. Jedinou výjimkou je předložka k, která se může objevovat také v podobě ku, a sice v následujících případech: * pokud vyjadřuje poměr - pět ku jedné * u některých slov, začínajících na p - blížil se ku Praze, bude mi to ku prospěchu * v některých dalších ustálených spojeních - sportem ku zdraví

Spojení předložek se zájmeny

Některá osobní zájmena mají v některých pádech více tvarů; po předložkách je možné používat pouze některé z nich. Po předložkách se nepoužívají tvary osobních zájmen začínající j- (ji, jí, jeho, jehož, apod. +more) ani krátké tvary zájmen (mě, mi, tě, ti, se, si).

Kombinaci některých zájmen a předložek lze vyjádřit jedním slovem: na něj → naň, za něj → zaň, o něj → oň, pro něj → proň, o co → oč, za co → zač, na co → nač; tato spojení jsou knižní.

Typografické neoddělování

Jedním z typografických pravidel v češtině je neponechávání neslabičných (jednoznakových) předložek na konci řádku, ale jejich spojení s následujícím slovem nezlomitelnou mezerou.

Odkazy

Reference

Literatura

Související články

Seznam latinských gramatických pojmů

Předložky