Cesko.wiki Česká přídavná jména
Author
Albert FloresČlánek česká přídavná jména pojednává o přídavných jménech v češtině. Podle skloňovacího typu se dělí na tvrdá, měkká a přivlastňovací; podle významu je lze rozdělit do několika skupin.
Typy přídavných jmen dle významu
Podle významu se přídavná jména tradičně rozdělují na: * jakostní (kvalifikační) - vyjadřují různé vlastnosti, jako např. barvu (červený, zelený), velikost (velký, malý), stáří (starý, mladý, nový), tvar (rovný, kulatý), teplotu (teplý, studený), tělesné vlastnosti (silný, zdravý) a podobně. +more Tato přídavná jména lze stupňovat; * vztahová (relační) - označují nějaký vztah k určité skutečnosti, např. k látce (železný, pšeničný, plátěný), k osobě (lidský, dětský), k času (zimní, včerejší), k místu (městský, zahraniční, pražský), k abstraktní skutečnosti (vědecký, sportovní) atd. Tato přídavná jména se obvykle nestupňují; * přivlastňovací (posesivní) - zvláštní druh vztahových adjektiv, vyjadřují vlastnictví (otcův, Petrův, sestřin, Mariin).
Existují však i podrobnější rozdělení: * deskriptivní (odpovídají na otázku jaký. ): červený, páchnoucí, stoletý - popisují nějakou (relativně) stabilní vlastnost rozvíjeného jména. +more Proto se obvykle nespojují s aktuálností (*Zrovna teď je dřevěný. ) ani s imperativem (*Buď černý. ); * posesivní (čí. ): otcův, babiččina, drakovo - uvádějí, komu dané jméno patří. Odvozují se pouze od „živých“ entit - v mužském rodě reprezentují jména životná, v ženském rodě se „živost“ řídí empiricky a od jmen středního rodu se posesiva nevytvářejí. V běžné mluvě se navíc posesiva odvozená od jmen zvířat obvykle nahrazují deskriptivy (psí bouda, dračí doupě) a posesiva se užívají pouze tehdy, pokud má mluvčí na mysli konkrétního jedince (psova bouda, drakovo doupě); * evaluativní (jak dobrý. ): slušný, obstojný, mizerný - hodnotí pozici na škále dobrý-špatný; * intenzifikační (v jaké míře. ): celý, dokonalý, úplný - zdůrazňují či oslabují platnost substantiva; * restriktivní (který. ): hlavní, celkový, pouhý - referují, jestli substantivum platí plně, nebo je omezeno; * eponymní (jaký. ): buddhistický, cimrmanovský, pražský - odvozená od vlastních jmen.
Skloňování
Skloňování přídavných jmen závisí na rodu podstatného jména, které rozvíjejí: :mlad'ý muž (m) :mladá žena (ž) :mladé' dítě (s)
Typy skloňování
Z morfologického hlediska se skloňování přídavných jmen v češtině rozděluje na následující typy:
* složené skloňování - v současnosti převládající, dále se dělí na: ** tvrdé skloňování - vzor mladý (dobrý); ** měkké skloňování - vzor jarní; * jmenné skloňování - v současnosti jen omezené použití; vzor šťasten * smíšené skloňování - u přivlastňovacích přídavných jmen, kombinuje tvary jmenného a složeného skloňování: ** vzor otcův - přivlastňovací mužský; ** vzor matčin - přivlastňovací ženský.
Kromě uvedených vzorů se v češtině vyskytuje malá skupina nesklonných přídavných jmen, přejatých z cizích jazyků. Tato přídavná jména jsou zpravidla hovorového rázu, např. +more prima Vánoce, super den.
Tvrdé skloňování
| Mužský životný | Mužský neživotný | Ženský | Střední | ||
|---|---|---|---|---|---|
| J. č. +more | Nominativ | mladý | mladá | mladé | |
| Genitiv | mladého | mladé | mladého | ||
| Dativ | mladému | mladé | mladému | ||
| Akuzativ | mladého | mladý | mladou | mladé | |
| Vokativ | mladá. | mladé. | |||
| Lokál | mladém | mladé | mladém | ||
| Instrumentál | mladým | mladým | mladou | mladým | |
| Mn. č. | Nominativ | mladí | mladé | mladá | |
| Genitiv | mladých | ||||
| Dativ | mladým | ||||
| Akuzativ | mladé | mladá | |||
| Vokativ | mladí. | mladá. | |||
| Lokál | mladých | mladých | mladých | mladých | |
| Instrumentál | mladými | mladými | mladými | mladými |
Měkké skloňování
| Mužský životný | Mužský neživotný | Ženský | Střední | ||
|---|---|---|---|---|---|
| J. č. +more | Nominativ | jarní | |||
| Genitiv | jarního | jarní | jarního | ||
| Dativ | jarnímu | jarní | jarnímu | ||
| Akuzativ | jarního | jarní | |||
| Vokativ | |||||
| Lokál | jarním | jarní | jarním | ||
| Instrumentál | jarním | jarním | jarní | jarním | |
| Mn. č. | Nominativ | jarní | |||
| Genitiv | jarních | ||||
| Dativ | jarním | ||||
| Akuzativ | jarní | ||||
| Vokativ | |||||
| Lokál | jarních | jarních | jarních | jarních | |
| Instrumentál | jarními | jarními | jarními | jarními |
Přivlastňovací přídavná jména
Přivlastňovací přídavná jména se tvoří od životných podstatných jmen (mužského a ženského rodu) v jednotném čísle: :otec → otcův :matka → matčin
Přivlastňovací přídavná jména se od podstatných jmen mužského rodu odvozují příponou -ov (před nulovou koncovkou -ův). K podstatným jménům ženského rodu se přidává přípona -in. +more Koncovky, které se připojují při skloňování, jsou pro oba vzory (otcův i matčin) shodné.
Skloňování přivlastňovacích přídavných jmen se označuje jako smíšené, protože se při něm střídají jmenné (krátké) a složené (dlouhé) tvary (viz #Historie|Historie). Jmenné tvary (podle tvrdých vzorů podstatných jmen: pán/hrad, žena a město) se vyskytují v jednotném čísle s výjimkou instrumentálu. +more V množném čísle jsou v nominativu, akuzativu a vokativu. V ostatním pádech se používají tvary složené (podle vzoru mladý).
| Mužský životný | Mužský neživotný | Ženský | Střední | ||
|---|---|---|---|---|---|
| J. č. +more | Nominativ | otcův, matčin | otcov'a, matčina' | otcov'o, matčino' | |
| Genitiv | otcov'a, matčina' | otcov'y, matčiny' | otcov'a, matčina' | ||
| Dativ | otcov'u, matčinu' | otcov'ě, matčině' | otcov'u, matčinu' | ||
| Akuzativ | otcov'a, matčina' | otcův, matčin | otcov'u, matčinu' | otcov'o, matčino' | |
| Vokativ | otcův, matčin | otcov'a, matčina' | otcov'o, matčino' | ||
| Lokál | otcov'ě, matčině' | ||||
| Instrumentál | otcovým, matčiným | otcovým, matčiným | otcovou, matčinou | otcovým, matčiným | |
| Mn. č. | Nominativ | otcov'i, matčini' | otcov'y, matčiny' | otcov'a, matčina' | |
| Genitiv | otcových, matčiných | ||||
| Dativ | otcovým, matčiným | ||||
| Akuzativ | otcov'y, matčiny' | otcov'a, matčina' | |||
| Vokativ | otcov'i, matčini' | otcov'y, matčiny' | otcov'a, matčina' | ||
| Lokál | otcových, matčiných | otcových, matčiných | otcových, matčiných | otcových, matčiných | |
| Instrumentál | otcovými, matčinými | otcovými, matčinými | otcovými, matčinými | otcovými, matčinými |
Příklady: :otcův dům :matčino auto
Přivlastňovací přídavná jména jsou často součástí názvů ulic, náměstí, budov atd.: :Neruda → Nerudova ulice
ale: :Jan Neruda → ulice Jana Nerudy :partyzáni → ulice Partyzánů
Přivlastňovací přídavná jména nelze utvořit od víceslovných pojmenování a podstatných jmen v množném čísle. Zde je nutné přivlastňovací vztah vyjádřit genitivem podstatného jména.
Jmenné tvary
Jmenné tvary v současné češtině přežívají pouze u některých přídavných jmen, často v ustálených spojeních a považují se za knižní. Mají jen tvar nominativu (jako součásti jmenného přísudku, v souladu se svým nedeterminativním původem), méně často se užívají v akuzativu. +more (Podobně se užívají trpná příčestí sloves. ).
Jmenné tvary se tvoří pouze od přídavných jmen tvrdého skloňování a jsou formálně shodné s podstatnými jmény vzorů pán/hrad, žena a město.
| J. č. +more | Mn. č. | ||||
|---|---|---|---|---|---|
| Mužský | Ženský | Střední | Mužský životný | Mužský neživotný & ženský | Střední |
| mlád rád | mláda ráda | mládo rádo | mládi rádi | mlády rády | mláda ráda |
Příklady:
:On je ještě příliš mlád. = On je ještě příliš mladý.
Přídavné jméno rád se používá pouze ve jmenném tvaru: Jsem rád, že jste přišli.
Poznámka:
Je třeba rozlišovat vyjádření stavu od trpného rodu. Zatímco k vyjádření stavu je možné použít jak jmenný, tak i plný tvar přídavného jména, v trpném rodě je třeba (ve spisovné češtině) použít trpné příčestí, které je často formálně shodné se jmenným tvarem:
:Výrobek byl včera pro velký zájem vyprodaný/vyprodán (ale nyní už ho máme opět skladem). (stav) :Výrobek byl včera definitivně vyprodán (a dále už se nebude prodávat). (trpný rod)
Historie
Přídavná jména se v praslovanštině, podobně jako v jiných indoevropských jazycích (viz např. skloňování v latině či řečtině), skloňovala podle stejných vzorů jako podstatná jména, například dobrъ, dobra, dobru atd. +more Takové skloňování se označuje jako jmenné.
Později se vyvinul druhý typ skloňování, označovaný jako složený. Ke jmenným (krátkým) tvarům se připojovaly ještě tvary odkazovacího zájmena jъ, ja, je - srov. +more např. s tvary ruských přídavných jmen: добрый (dobryj), добрая (dobraja), доброе (dobroje). Zájmeno plnilo funkci určitého členu. Jmenné tvary odkazovaly k neurčitým skutečnostem, zatímco složené tvary ke skutečnostem určitým. V jihoslovanských jazycích se dosud v mužském rodě rozlišuje (i když omezeně) určitý a neurčitý význam složených a jmenných tvarů.
Původně se skloňovaly obě části složeného přídavného jména: dobrъ-jъ, dobra-jego, dobru-jemu atd.
Na konci praslovanského období a v období staré češtiny zanikly jery a proběhla kontrakce (zkrácení) skupin dvou samohlásek, mezi nimiž stála souhláska j. Tímto způsobem se nejpozději do 14. +more století vyvinulo současné složené skloňování: např. dobrajego > dobrégo > dobrého. V této době již složené skloňování také zcela převládlo a téměř úplně nahradilo původní jmenné tvary. Jmenné tvary se nejvíce uchovaly ve smíšeném skloňování přivlastňovacích přídavných jmen.
Původně jmenné tvary středního rodu také přešly k jiným slovním druhům (podstatná jména, příslovce), např. dobro, teplo, veselo, modro, temno, málo, blízko aj. +more Ustrnulé tvary jmenného skloňování dnes najdeme v ustálených příslovečných frázích: z plna hrdla, zvolna, zvesela, doběla, domodra, na černo, málem a další.
Stupňování
Stupňování znamená tvoření tvarů 2. a 3. +more stupně, vyjadřujících stupeň vlastnosti přídavných jmen. Tradičně se považuje za způsob odvozování slov. Na stupňování je však možné pohlížet i jako na druh ohýbání (flexe) - vedle skloňování a časování. Stupňování může být prosté (pomocí příslovcí, např. velmi chytrý) nebo poměrné (stupeň vlastnosti). Přivlastňovací přídavná jména nelze stupňovat. U většiny přídavných jmen není stupňování obvyklé, běžně se stupňuje jen asi 10 % všech adjektiv.
*Pozitiv (1. stupeň) vyjadřuje základní míru vlastnosti. +more Při srovnávání znamená stejnou míru, např. Petr je stejně 'starý jako Pavel. *Komparativ (2. stupeň) slouží k porovnávání, vyjadřuje větší (příp. menší) míru vlastnosti. Tvoří se příponami -ejší, -ější, -ší nebo -í (neexistuje jednoduché pravidlo, podle kterého je možné vybrat správnou příponu; první dvě jsou nejvíce používané). Samostatně použitý komparativ (tzv. komparativ absolutní) slouží ke zmírnění určitého tvrzení, např. Paní Nováková je starší dáma (místo Paní Nováková je stará). *Superlativ vyjadřuje nejvyšší (příp. nejnižší) míru vlastnosti. Tvoří se přidáním předpony nej- k tvaru komparativu.
Příklady: :krásný - krásn'ější - nejkrásnější :hladký - hlad'ší - nejhladší
Tvary komparativu a superlativu lze rovněž tvořit opisně pomocí slov více a nejvíce: :spokojený - více spokojený - nejvíce spokojený
Nižší a nejnižší míra vlastnosti se vyjadřuje pomocí stupňování přídavného jména opačného významu: :velký - menší - nejmenší :starý - mladší - nejmladší V případě, že opozitní přídavné jméno není zřetelné, tvoří se druhý a třetí stupeň rovněž opisně: :zelený - méně zelený - nejméně zelený
Nepravidelné stupňování:' :dobrý - lepší - nejlepší :špatný - horší - nejhorší :velký - větší - největší :malý - menší - nejmenší :snadný - snazší - nejsnazší
Tvary komparativu a superlativu mají vždy měkké skloňování podle vzoru jarní.
Přípona přídavných jmen
U přídavného jména utvořeného od podstatného jména pomocí přípony -ný (-ní) je třeba dbát na zdvojování hlásek: *den - den'ní (srv. noc - noč'ní), kámen - kamen'ný (srv. +more sůl - sol'ný).
Naproti tomu přídavná jména utvořená od názvů zvířat se tvoří pomocí koncovky í, hláska se nezdvojuje: *beran - beran'í (srv. slepice - slepič'í). +more Výraz bažantní, který se občas vyskytuje (např. i v názvech ulic), je vytvořen nesprávně a je jedním z dokladů, že jazykový úzus se nemusí vždy shodovat s jazykovou normou.
Slovotvorba
Odvozování
Přídavná jména z přídavných jmen
Přídavná jména odvozená z přídavných jmen (deadjektivní adjektiva) se téměř výhradně tvoří k vyjádření odlišné míry vlastnosti. Kromě komparativu a superlativu (viz #Stupňování|stupňování) lze míru vlastnosti různě modifikovat pomocí přípon i předpon.
Zvýšenou míru vlastnosti spolu s kladným emočním hodnocením vyjadřují přípony -ičký, -oučký, -inký, -ounký, např. stařičký, celičký, čisťoučký, růžovoučký, prostinký, hebounký. +more Někdy si ve stejném významu konkuruje více přípon: maličký/malinký. Pro zesílení citového zaujetí se někdy používají různě rozšířené varianty jako kraťoulinký, malinkatý, malilinký.
U několika adjektiv se používá zveličující přípona -ánský (-atánský): velikánský, dlouhatánský, širokánský, vysokánský, hlubokánský, obrovitánský, ukrutánský, hrozitánský.
Pro vyjádření velké míry vlastnosti se obvykle používají předpony vele- (velevážený, veleslavný, velevýznamný), pra- (prastarý, prapodivný, praobyčejný), hovorově u negativních vlastností též prach- (prachobyčejný, prachsprostý) a zcela okrajově roz(to)- (rozmilý, roztomilý, roztodivný).
Nejvyšší míra vlastnosti, nikoliv však za účelem srovnávání, se vyjadřuje předponou pře- (překrásný, přesladký, převeliký, převysoký, přetěžký). Tato přídavná jména často mají knižní zabarvení.
Přídavná jména ze sloves
Přídavná jména odvozená ze sloves (deverbativa) vyjadřují určitý dějový příznak nebo vlastnost, která z děje vyplývá. Ve svém významu si zachovávají určité gramatické kategorie původního slovesa, jako jsou vid či slovesný rod. +more Rozdělují se na deverbativa paradigmatická a neparadigmatická.
Paradigmatická deverbativa Tvoří se pravidelně od určitých slovesných tvarů. Slovotvorná přípona zůstává zachována, pouze přibírá koncovky adjektivního skloňování. +more Mezi paradigmatická deverbativa patří:.
* procesuální adjektiva, která vyjadřují aktuální, právě probíhající vykonávání děje. Tvoří se z ženských tvarů přechodníku přítomného nedokonavých sloves (-íc, -ouc), k nimž se připojují koncovky měkkého skloňování: píšící, jdoucí, trpící, prosící, dělající; * rezultativní adjektiva pasivní vyjadřují vlastnost, jež je důsledkem zasažení dějem, jehož původce je jiný než nositel této vlastnosti. +more Tvoří se z trpného příčestí (-n, -t) převážně předmětových sloves obou vidů a připojují koncovky tvrdého skloňování: psaný, trpěný, dělaný, koupený; * rezultativní adjektiva aktivní vyjadřují vlastnost, která je výsledkem děje, který nositel této vlastnosti vykonal. Od sloves dokonavých se tvoří z ženského tvaru přechodníku minulého (-ši, -dši, -vši): přinesší, začavší, poprosivší. Tato přídavná jména mají knižní povahu a používají se zřídka. Naopak produktivní jsou adjektiva tvořená od příčestí minulého (činného; -l) neobjektových sloves (nepojí se s přímým předmětem): zchátralý, vzniklý, zestárlý, odkvetlý, zbylý.
Srovnej: zhasnutá lampa (někdo ji zhasl) × vyhaslá sopka (sama vyhasla)
Neparadigmatická deverbativa Tvoří se přidáním slovotvorné přípony k základu slovesa:
* -avý, -ivý, -lavý, -livý, ojediněle -kavý, -vý - označují neaktuální vykonávání děje, vlastnost, která vyplývá z obvykle vykonávaného děje: koktavý, skákavý, přelétavý, smradlavý, pichlavý, lepivý, lepkavý, snaživý; * -telný, -itelný - vyjadřují potenciální zasažení dějem: viditelný, proveditelný, vykonatelný, prokazatelný, nesmiřitelný; * -ný - vyjadřuje neaktuální děje u adjektiv odvozených především od sloves zakončených -ovat (kočovný, bojovný, čarovný, děkovný), méně často i od sloves jiného zakončení (činný, trpný, odolný, platný, únavný). Může též vyjadřovat potenciální zasažení dějem: ohebný, sjízdný, dostupný, ponorný. +more Před touto příponou často dochází k hláskovým změnám původního slovesa: ohýbat → ohebný, ponořit → ponorný; * -čný - připojuje se k infinitivnímu kmeni sloves na -at a -ovat a vyjadřuje negativní hodnocení neaktuálně vykonávaného děje: panovačný, vychloubačný, poživačný; * -cný, -atý, -utý, -utný - rovněž vyjadřují neaktuální vykonávání děje, tvoří však malou skupinu adjektiv: kajícný, přejícný, nemohoucný, stojatý, ležatý, smrdutý, tekutý, visutý, mohutný, slovutný; * -cí - tvoří účelová adjektiva, vyjadřující účel, ke kterému určitá věc slouží. Na rozdíl od procesuálních adjektiv, která vyjadřují právě vykonávaný děj (srovnej výše), před zakončením -cí nikdy není dlouhá samohláska: psací stůl × píšící student, žehlicí prkno (používá se k žehlení) × žena žehlící prádlo (která právě žehlí) - pozor na významový rozdíl ve dvojicích adjektiv zakončených -icí/-ící.
V hovorové mluvě se též používají adjektiva tvořená kombinací předpon u- nebo roz- s příponami -ný nebo -tý: upovídaný, usmrkaný, ulhaný, rozesmátý, rozevlátý.