Cesko.wiki Šestá křížová výprava
Author
Albert FloresŠestá křížová výprava (v němčině známa jako , tj. křížová výprava Fridricha II.) bylo vojenské tažení římsko-německého císaře Fridricha II. Štaufského, uskutečněné v letech 1228-1229. Ke křížové výpravě se císař zavázal již roku 1215, ale do Egypta k páté křížové výpravě se osobně nakonec nedostavil. Vnitropolitické záležitosti a spory s papeži jej zdržovaly na Sicílii, až nakonec roku 1225 přislíbil papeži Honoriu III., že do dvou let vytáhne na Východ.
Německé loďstvo v srpnu 1227 skutečně ze Sicílie vyrazilo, ale Fridrich se kvůli nemoci po cestě zdržel, za což jej Řehoř IX. +more, který Fridricha podezříval, že výpravu chce opět odložit, exkomunikoval. Fridrich papežův verdikt ignoroval a když se uzdravil, pokračoval v cestě do Palestiny. Císařova exkomunikace však měla na výpravu neblahé následky; obrovská německá armáda, která dorazila do Palestiny, posléze odmítla následovat exkomunikovaného císaře a rovněž palestinští baroni, templáři a johanité od Fridricha dali ruce pryč. Pouze Řád německých rytířů zůstal stát věrně při císaři.
Fridrichovým protějškem se stal egyptský sultán al-Kámil. Fridrich, který se kvůli exkomunikaci nacházel ve složitém postavení vůči domácím baronům, nechtěl v Palestině vést dlouhou válku a dal přednost diplomacii. +more Al-Kámil, který měl napjaté vztahy se svými příbuznými, jež vládli Sýrii, byl jednání přístupný. Fridrichovi se nakonec podařilo pro Jeruzalémské království získat rozsáhlá území v palestinském vnitrozemí (včetně samotného Jeruzaléma, kde se Fridrich sám korunoval jeruzalémským králem) a desetileté příměří. Jeho úspěchy však nenašly odezvu ani u papeže, ani u křižáckých baronů. Fridrich opustil Palestinu roku 1229, křižácké Zámoří upadlo do chaosu občanských válek a když vypršelo příměří vyjednané Fridrichem, muslimové rychle galilejské vnitrozemí dobyli zpět; padl i Jeruzalém, jenž křižáci už nikdy nedobyli zpět.
Před výpravou
Císař Svaté říše Římské Friedrich II. se snažil zúčastnit již předchozí páté křížové výpravy. +more Účast na ní mu však byla zakázána nejprve papežem Inocentem III. a poté i jeho nástupcem Honoriem III. Oba papežové se báli, že by Friedrich mohl získal příliš mnoho moci. Proto se Friedrich rozhodl zorganizovat vlastní křížovou výpravu, i bez povolení papeže. Tato příležitost se mu naskytla poté, co byl roku 1220 korunován císařem a upevnil svou moc v Německu a ve vzpurných italských městech.
Roku 1225 si Friedrich vzal za manželku Jolandu Jeruzalémskou (dceru Jana z Briennu a Marie z Montferratu). Svatbou s touto dědičkou jeruzalémského trůnu si nyní na něj mohl císař činit dobře podložený nárok. +more Chtěl stagnující království zachránit, dobýt Turky držený Jeruzalém a dát se korunovat jeho králem.
Průběh
+more9'>Cesta šesté křížové výpravy Novým papežem se v roce 1227 stal Řehoř IX. Friedrich vyplul z italského Brindisi i se svou armádou do Svaté země, avšak po příjezdu do Akkonu tam jeho výpravu zastihla morová epidemie, a to donutilo císaře k návratu zpět do Itálie. Papež toho rychle využil a prohlásil, že Friedrich zbaběle zanechal křížové výpravy, načež ho exkomunikoval. Císař v Itálii upevnil svou moc, poté ignoroval papeže a i přes jeho protesty vyplul do Sýrie.
Při plavbě se tentokrát zastavil na Kypru, kde došlo k rozporu mezi ním a kyperským šlechticem Janem z Ibelinu. Císař Janovi odebral jeho lenní panství na pevnině - město Bejrút. +more To Friedrichovi znepřátelilo významný šlechtický rod Ibelinů. V září roku 1228 císař doplul do Akkonu. V hlavním městě království panovaly na nového krále rozdílné názory. Friedrich byl podporován svou armádou a také Řádem německých rytířů působícím v Akkonu. Naopak proti novému vladaři se stavělo duchovenstvo v čele s patriarchou Geraldem z Lausange, jenž měl od papeže svůj postoj jasně přikázaný. A jakmile dorazily zprávy o císařově exkomunikaci, bylo proti němu nakloněno i veřejné mínění prostých obyvatel. Zvláštní bylo postavení templářů a johanitů. Tyto řády sice neposkytovaly Friedrichovi přímou vojenskou pomoc, podporovaly ho však materiálně. Jeruzalémští baroni ho zpočátku nadšeně vítali, avšak poté, co se dozvěděli o jeho zacházení s majetkem Jana z Ibelinu, byli více ostražití a nedůvěřiví.
+more5|Císař_Fridrich_II. _Štaufský'>Fridrich II. (vlevo) a sultán al-Kámil Císař shromáždil v Akkonu svou armádu. Jeho armáda však byla v porovnání s těmi, které bojovaly v předchozích výpravách, jen pouhou hrstkou. Friedrichovi bylo jasné, že úspěchu může dosáhnout jedině vyjednáváním. Postupem se svým vojskem směrem na jih k Jeruzalému chtěl vyděsit sultána Al-Kámila, který, jak doufal, by poté přistoupil na smlouvu, která by křesťanům vydala Jeruzalém a pás pobřeží kolem něj.
Sultán byl tímto jeho troufalým pokusem zaskočen a zastrašen. Navíc byl právě zaměstnán se svým vojskem v Damašku, kde potlačoval vzpouru, proto k smlouvě přistoupil. +more Smlouva byla podepsána 18. února 1229. Kromě Jeruzaléma padly do Friedrichových rukou také města Jaffa, Sidon, Nazaret a Betlém. Muslimskou podmínkou ve smlouvě bylo, že jim v Jeruzalémě bude ponechána Chrámová hora s mešitou Al-Aksá.
V muslimských rukou zůstaly hrady v Zajordánsku a navíc Jeruzalém měl silně poškozené hradby ještě po minulé křížové výpravě, proto bylo ihned jasné, že po vypršení domluveného příměří svaté město znovu padne do rukou muslimů.
Nicméně 17. +more března 1229 vjel Friedrich slavnostně do svatého města. Druhého dne se nechal korunovat na krále Jeruzaléma. Jeruzalémský patriarcha Gerald z Lausagne tuto korunovaci okamžitě prohlásil za neplatnou. Friedrichův syn Konrád II. Jeruzalémský, který se narodil v roce 1228, však již po otci zdědil právoplatný titul.
Důsledky výpravy
+more8'>Křižácké státy po šesté křížové výpravě Šestá křížová výprava byla tedy nad očekávání úspěšná. Bez jakéhokoliv boje padlo křesťanům, i když jen dočasně, do rukou svaté město. Friedrich ukázal, že i bez papežského svolení lze dosáhnout při křížové výpravě úspěchu. Tím značně podlomil papežovu autoritu.
Dohodnutý mír trval do roku 1239. Po jeho uplynutí byl Jeruzalém v roce 1244 obsazen chórezmskými oddíly ve službách Turků.