Španělská socialistická dělnická strana

Španělská socialistická dělnická strana (PSOE) je jednou z dominantních španělských politických stran, vedle Lidové strany Španělska . V současnosti zaujímá pozice levého středu . Vznikla roku 1879 a je druhou nejstarší stranou v zemi. Oficiální oslovení mezi straníky zní compañero. Udržuje vazby na odborový svaz Unión General de Trabajadores, ačkoliv už nejsou tak těsné jako v minulosti.

Strana je členem Strany evropských socialistů a také Socialistické internacionály a Progresivní aliance.

Ideologie

PSOE vznikla za účelem zastupování pracující třídy zrozené průmyslovou revolucí s deklarovaným cílem dosažení socialismu skrze revoluci. S postupem času se přeměnila z marxisticky revoluční na revizionistickou a reformistickou socialistickou stranou. +more Dnešní PSOE se popisuje jako strana zastupující demokratický socialismus, sociální demokracii a progresivismus.

Dějiny

Zakladatel PSOE Pablo Iglesias Posse +morejpg|náhled|vpravo'>Casa Labra, místo založení PSOE.

Strana byla založena začátkem května 1879 v Madridu. Jejím prvním předsedou byl dělnický aktivista a odborář Pablo Iglesias Posse. +more Přestože se zpočátku socialistům nedařilo nabýt výraznějšího postavení z důvodů represí státních orgánů, jejich účast na stávkách jim přinesla podporu mezi manuálně pracujícími vrstvami. V roce 1910 byl Pablo Iglesias Posse s podporou prorepublikánských sil zvolen jako první socialista do španělského parlamentu.

Během druhé španělské republiky byla PSOE součástí Lidové fronty (Frente Popular) a její vlády. Během občanské války se strana rozdělila do tří křídel: levicové marxistické prorevoluční křídlo (mělo blízko k marxistům z POUM a anarchistům), centristické křídlo (ve shodě s Komunistickou stranou se stavělo proti spontánnímu zabírání továren a půdy) a pravicové křídlo. +more Po vítězství generála Francisca Franca byla strana zakázána a její představitelé byli buď uvězněni nebo odešli do exilu. Exilovou PSOE následně provázely vnitřní spory o směřování strany.

Po návratu demokracie do Španělska byla strana opět legalizována (v roce 1977) a jejím dlouholetým generálním tajemníkem se stal pozdější premiér Felipe González. V roce 1978 se s ní spojila malá parlamentní Lidová socialistická strana. +more Na následující sjezdu proběhl souboj mezi reformisty a marxisty, přičemž evropští socialisté (především německá SPD) podporovali reformisty (na znamení reformy byl změněn i znak strany: knihu a kovadlinu nahradila růže v pěsti). V roce 1978 byla v referendu schválena nová španělská ústava, kterou PSOE podporovala. Roku 1982 vyhrála strana volby a přešla z opozice do vlády. Následně byla kritizována některými svými voliči pro příliš liberální ekonomickou politiku a nedostatečné sociální reformy. I přesto zvítězila ve volbách v letech 1986, 1989 a 1993. Hospodářská krize a státní terorismus oslabily popularitu strany, která pak nedokázala po dvě funkční období porazit vládní lidovce (přestože udržela silné pozice v některých regionech). Po prohraných volbách v roce 1996 odešel z čela strany Felipe González.

Po čtyřleté krizi ve vedení PSOE byl v roce 2000 byl zvolen José Luis Rodríguez Zapatero jako nový generální tajemník. PSOE se pod jeho vedením ostře postavila proti válce v Iráku. +more Po volbách 2004 se opět stala nejsilnější španělskou stranou. Podporovala tzv. euroústavu a evropskou integraci a provedla některé podstatné reformy, jako například uzákonění manželství osob stejného pohlaví. Zapaterova vláda také započala mírová jednání s baskickou odbojovou organizací Euskadi Ta Askatasuna (ETA), která však byla v roce 2006 přerušena. V roce 2008 potvrdila PSOE ve volbách své vedoucí postavení v politickém životě země, když ještě navýšila počet svých poslanců v parlamentu.

José Zapatero, generální tajemník strany (2000-2012) a premiér Španělska v letech 2004-2011

Ve volbách 2011, po sedmi letech vládnutí, naopak strana dosáhla do té doby historicky nejhoršího výsledku od doby přechodu k demokracii. Utrpěla velké ztráty také na komunální a regionální úrovni, vše zejména ve prospěch Španělské lidové strany, ale i menších stran. +more Zapaterovým nástupcem jako předseda PSOE se v únoru 2012 stal na krátkou dobu Alfredo Pérez Rubalcaba. Od roku 2014 stojí v čele strany Pedro Sánchez Pérez-Castejón.

Ve volbách 2015 se socialisté umístili na druhé příčce s novým historicky nejnižším podílem 22 % hlasů (5 530 779 hlasů) a 90 mandátů. Dne 1. +more června 2018 byla však dosavadnímu předsedovi španělské vlády a předsedovi Lidové strany Marianu Rajoyovi vyslovena v parlamentu nedůvěra. Následně se stal předseda PSOE Pedro Sánchez novým premiérem, jeho vláda byla ovšem odkázána na podporu jiných stran. Ve volbách 2019 se opět stala nejsilnější stranou se ziskem 28,6 % hlasů (123 mandátů ze 350).

Volební výsledky

Grafický přehled počtu získaných mandátů PSOE v Kongresu

Organizace

PSOE zahrnuje i další socialistické strany s autonomním vedením v některých regionech:

* Partit dels Socialistes de Catalunya (Strana socialistů Katalánska), Katalánsko * Euskadiko Alderdi Sozialista - Euskadiko Ezkerra (Socialistická strana Baskicka - Euskadiko Ezkerra), Baskicko * Partido dos Socialistas de Galicia (Strana socialistů Galicie), Galicie * Partit Socialista del País Valencià (Socialistická strana Valencie), Valencie * Partit dels Socialistes de les Illes Balears (Strana socialistů Baleárských ostrovů), Baleáry

Externí odkazy

[url=http://www.psoe.es]Oficiální web PSOE[/url]

Kategorie:Politické strany ve Španělsku Kategorie:Socialistická internacionála Kategorie:Sociálnědemokratické strany Kategorie:Politické strany založené roku 1879 Kategorie:Sociálně demokratické strany v Evropě