Žalm 147

Technology

12 hours ago

Author

Evangelickém kostele v Poličce Žalm 147 (Je tak dobré Bohu našemu pět žalmy, lat. , podle řeckého překladu je žalm rozdělen na 146 a 147, známou jako ) je součástí starozákonní Knihy žalmů. Jedná se o chvalozpěv, který opěvuje Boží prozřetelnost především za to, že se vztahuje k společenství synů Izraele coby lidu, který jako jediný ze všech národů přijal Tóru.

Text

verš	hebrejský originál	český překlad	latinský překlad (Vulgata)
1	הַלְלוּ-יָהּ:כִּי-טוֹב, זַמְּרָה אֱלֹהֵינוּ-- כִּי-נָעִים, נָאוָה תְהִלָּה	Haleluja. Je tak dobré Bohu našemu pět žalmy, rozkošná a líbezná je chvála. +more	[Alleluia Aggei et Zacchariae. ] Laudate Dominum quoniam bonum psalmus Deo nostro sit iucunda decoraque ; laudatio
2	בּוֹנֵה יְרוּשָׁלִַם יְהוָה; נִדְחֵי יִשְׂרָאֵל יְכַנֵּס	Hospodin buduje Jeruzalém, shromažďuje rozehnané z Izraele,	Aedificans Hierusalem Dominus dispersiones Israhel congregabit
3	הָרֹפֵא, לִשְׁבוּרֵי לֵב; וּמְחַבֵּשׁ, לְעַצְּבוֹתָם	uzdravuje ty, kdo jsou zkrušeni v srdci, jejich rány obvazuje.	Qui sanat contritos corde et alligat contritiones illorum
4	מוֹנֶה מִסְפָּר, לַכּוֹכָבִים; לְכֻלָּם, שֵׁמוֹת יִקְרָא	On určuje počet hvězd, on každou vyvolává jménem.	Qui numerat multitudinem stellarum et omnibus eis nomina vocans
5	גָּדוֹל אֲדוֹנֵינוּ וְרַב-כֹּחַ; לִתְבוּנָתוֹ, אֵין מִסְפָּר	Velký je náš Pán, je velmi mocný, jeho myšlení obsáhnout nelze.	Magnus Dominus noster et magna virtus eius et sapientiae eius non est numerus
6	מְעוֹדֵד עֲנָוִים יְהוָה; מַשְׁפִּיל רְשָׁעִים עֲדֵי-אָרֶץ	Hospodin se ujímá pokorných, svévolníky snižuje až k zemi.	Suscipiens mansuetos Dominus humilians autem peccatores usque ad terram
7	עֱנוּ לַיהוָה בְּתוֹדָה; זַמְּרוּ לֵאלֹהֵינוּ בְכִנּוֹר	Pějte Hospodinu píseň díků, zpívejte našemu Bohu žalmy při citeře,	Praecinite Domino in confessione psallite Deo nostro in cithara
8	הַמְכַסֶּה שָׁמַיִם, בְּעָבִים-- הַמֵּכִין לָאָרֶץ מָטָר;הַמַּצְמִיחַ הָרִים חָצִיר	tomu, který zahaluje nebe mračny, který připravuje zemi deště, který dává na horách růst trávě,	Qui operit caelum nubibus et parat terrae pluviam qui producit in montibus faenum et herbam servituti hominum
9	נוֹתֵן לִבְהֵמָה לַחְמָהּ; לִבְנֵי עֹרֵב, אֲשֶׁר יִקְרָאוּ	tomu, který zvířatům potravu dává, i krkavčím mláďatům, když křičí.	Et dat iumentis escam ipsorum et pullis corvorum invocantibus eum
10	לֹא בִגְבוּרַת הַסּוּס יֶחְפָּץ; לֹא-בְשׁוֹקֵי הָאִישׁ יִרְצֶה	Netěší ho síla koně, nemá zalíbení v svalech muže.	Non in fortitudine equi voluntatem habebit nec in tibiis viri beneplacitum erit ei
11	רוֹצֶה יְהוָה, אֶת-יְרֵאָיו-- אֶת-הַמְיַחֲלִים לְחַסְדּוֹ	Hospodin má zalíbení v těch, kdo se ho bojí, v těch, kdo čekají na jeho milosrdenství.	Beneplacitum est Domino super timentes eum et in eis qui sperant super misericordia eius
12	שַׁבְּחִי יְרוּשָׁלִַם, אֶת-יְהוָה; הַלְלִי אֱלֹהַיִךְ צִיּוֹן	Jeruzaléme, chval zpěvem Hospodina, chval, Sijóne, svého Boha.	Alleluia. lauda Hierusalem Dominum lauda Deum tuum Sion
13	כִּי-חִזַּק, בְּרִיחֵי שְׁעָרָיִךְ; בֵּרַךְ בָּנַיִךְ בְּקִרְבֵּךְ	On upevnil závory v tvých branách, požehnal tvým synům v tobě.	Quoniam confortavit seras portarum tuarum benedixit filiis tuis in te
14	הַשָּׂם-גְּבוּלֵךְ שָׁלוֹם; חֵלֶב חִטִּים, יַשְׂבִּיעֵךְ	Na tvém území ti zjednal pokoj, bělí pšeničnou tě sytí.	Qui posuit fines tuos pacem et adipe frumenti satiat te
15	הַשֹּׁלֵחַ אִמְרָתוֹ אָרֶץ; עַד-מְהֵרָה, יָרוּץ דְּבָרוֹ	Na zem vysílá svůj výrok, rychle běží jeho slovo.	Qui emittit eloquium suum terrae velociter currit sermo eius
16	הַנֹּתֵן שֶׁלֶג כַּצָּמֶר; כְּפוֹר, כָּאֵפֶר יְפַזֵּר	Dává sníh jak vlnu, sype jíní jako popel.	Qui dat nivem sicut lanam nebulam sicut cinerem spargit
17	מַשְׁלִיךְ קַרְחוֹ כְפִתִּים; לִפְנֵי קָרָתוֹ, מִי יַעֲמֹד	Rozhazuje kroupy jako sousta chleba , kdo odolá jeho mrazu.	Mittit cristallum suum sicut buccellas ante faciem frigoris eius quis sustinebit
18	יִשְׁלַח דְּבָרוֹ וְיַמְסֵם; יַשֵּׁב רוּחוֹ, יִזְּלוּ-מָיִם	Sešle slovo své a taje, káže vát větru a plynou vody.	Emittet verbum suum et liquefaciet ea flabit spiritus eius et fluent aquae
19	מַגִּיד דְּבָרָו לְיַעֲקֹב; חֻקָּיו וּמִשְׁפָּטָיו, לְיִשְׂרָאֵל	Oznámil své slovo Jákobovi, nařízení svá a soudy Izraeli.	Qui adnuntiat verbum suum Iacob iustitias et iudicia sua Israhel
20	לֹא עָשָׂה כֵן, לְכָל-גּוֹי-- וּמִשְׁפָּטִים בַּל-יְדָעוּם:הַלְלוּ-יָהּ	Tak žádnému z pronárodů neučinil, jeho soudy nepoznaly. Haleluja.	Non fecit taliter omni nationi et iudicia sua non manifestavit eis

Užití v liturgii

V křesťanství

V římskokatolické církvi se užívá při modlitbě hodinek během laud. Užívá se i při mši svaté v církevním roce B.

V judaismu

V židovské liturgii je žalm podle siduru součástí každodenní ranní modlitby, a to v části zvané Psukej de-zimra („Verše písní“), a tvoří s předchozím žalmem a následujícími třemi žalmy jakýsi sborový, mnohohlasý zpěv, jejichž crescendo vyjadřuje Hospodinu chválu, která se stupňuje a sílí až nakonec vyvrcholí mohutným výkřikem lásky ve slovech: „Pochválen budiž Hospodin na věky. Amen i amen. +more Pochválen budiž Hospodin ze Siona, Jenž sídlí v Jerusalémě. Halelujah. Pochválen budiž Hospodin Bůh, Bůh Israele, Jenž činí divy sám, a pochváleno budiž jméno Jeho slavné na věky; a naplněna budiž slávou Jeho všecka země. Amen i Amen. “ Spis Šimuš Tehilim („Užití Žalmů“), jehož autorem je zřejmě židovský učenec Chaj Ga'on (939-1038), uvádí, že recitace 147. žalmu může být prospěšná tomu, kdo byl uštknut hadem.