Žampach (hrad)

Žampach je zřícenina hradu rozkládající se na stejnojmenném zalesněném návrší v obci Žampach, asi 6 km jihozápadně od města Žamberk.

Dějiny hradu

A. +more Sedláčekː Hrady, zámky a tvrze království Českého, Díl 2. , 1883) Hrad Žampach byl založen ve druhé polovině 13. století za posledních Přemyslovců v rámci kolonizace řídce osídleného pohraničního pralesa východních Čech, který byl královským majetkem. Kolonizaci pravého břehu řeky Tiché Orlice prováděli příslušníci šlechtického rodu „ze Zebína“, kteří měli v erbu loveckou trubku. Nejstarší nepřímá písemná zmínka o hradu pochází z roku 1309, kdy je mezi škůdci lanšperského panství, které patřilo Zbraslavskému klášteru, zmiňován Petr „de Santbach“. V roce 1312 je jako majitel hradu zmiňován Křesislav ze Žampachu, před rokem 1324 vlastnil hrad Jan Lucemburský, který jej v tomto roce dal do zástavy Jindřichovi z Lipé. V majetku pánů z Lipé se hrad připomíná i v letech 1340 a 1346.

Po roce 1346 přešel hrad do vlastnictví rytíře Jana ze Smojna řečeného „Pancíř“, který jej učinil útočištěm při svých loupeživých výpravách po okolí. Pancířovo počínání zastavila teprve trestná výprava českého krále +more'>Karla IV. , který hrad oblehl a dobyl, Jana Pancíře nechal popravit a celé panství podřídil vlastní správě. Časové zařazení těchto událostí je nejisté, uvádí se podzim 1355 nebo jaro-léto 1356. Loupeže Jana Pancíře, dobytí hradu i Pancířův konec se staly námětem několika lidových pověstí. V roce 1357 věnoval Karel IV. panství Žampach Čeňkovi z Potštejna náhradou za hrad a panství Potštejn, konfiskované jeho otci, loupeživému rytíři Mikulášovi z Potštejna. Čeňkovými nástupci v držení hradu i panství byli jeho synové Jan a Mikuláš.

Mikuláš Žampach z Potštejna († 1427) se přiklonil k učení Jana Husa a v roce 1415 spolupečetil stížný list české a moravské šlechty proti jeho upálení. V roce 1421 bylo žampašské panství odvetou za podporu husitství ze strany jeho majitelů vypleněno slezskými katolickými oddíly. +more Není zcela jasné, jakým způsobem se v roce 1425 zmocnil Žampachu Jan Městecký z Opočna, který v téže době ovládl i Lanšperk. Když se později opět přiklonil na stranu českého krále a císaře Zikmunda, s pomocí části hradní posádky se sirotkům podařilo v roce 1429 hrad dobýt a předat Janu Žampachovi z Potštejna, Mikulášovu synovi. Tento majitel hradu se naposledy připomíná v roce 1469.

Když ve druhé polovině 15. +more století postihly tuto větev rodu Žampachů z Potštejna finanční obtíže, přistoupili majitelé hradu k zástavě části panství. Jan Žampach z Potštejna byl nakonec nucen v roce 1513 zastavit celé žampašské panství Burianovi Trčkovi z Lípy. Po něm se stal v roce 1519 zástavním držitelem hradu a panství Hajman Krušina z Lichtenburka a o dvě léta později bratři Vojtěch a Jan z Pernštejna. Žádný z těchto nových nabyvatelů na Žampachu nesídlil a hrad v této době chátral. Teprve v roce 1539 Zdeněk Žampach z Potštejna († 1562) zástavu vyplatil, jednotlivé části někdejšího panství opět sjednotil a následujícího roku se domáhal u komorního soudu úhrady způsobených škod, které odhadoval na 4000 kop grošů.

PředhradíV první polovině šestnáctého století na hradě působila penězokazecká dílna. +more Žampašský kovář Jan v ní vyráběl falešné mince. V červnu 1542 byli zadrženi dva podezřelí muži, kteří po výslechu na mučidlech, uvedeném v nejstarší pardubické smolné knize, popsali provoz dílny a přiznali distribuci falešných peněz. Dílna fungovala pravděpodobně s vědomím vrchnostenských úředníků v době, kdy měli hrad v zástavě páni z Pernštejna, tedy nejspíše do roku 1539. Kovář a dva spolupachatelé byli odsouzeni k trestu smrti upálením. Dílna byla před vyplacením hradu ze zástavy patrně vyklizena, ale při záchranném archeologickém výzkumu v roce 2013 byly nalezeny zlomky technické keramiky a měděných plechů, které existenci dílny se značnou pravděpodobností dokládají.

Po smrti Zdeňka Žampacha se jeho synové, z nichž někteří mezitím dosáhli zletilosti, v roce 1568 o panství podělili, a to tak, že hradu a dvora Žampachu, vsi Budy (připomínané poprvé v r. 1513) ležící pod hradem a osmi dalších vsí se ujal Vilém. +more Již následujícího roku tuto část panství opět postoupil svým bratrům Janu Burianovi, Karlovi a Čeňkovi a ti ji prodali Janu staršímu ze Žerotína (otci Karla st. ze Žerotína, jemuž patřilo nedaleké panství Brandýs nad Orlicí) a Adamovi Bukovskému z Hustířan. Poté, co se oba noví nabyvatelé mezi sebou vyrovnali, zůstal jediným majitelem panství Adam Bukovský, který si ve vsi pod hradem vystavěl novou tvrz a hrad ponechal svému osudu. Jeho rod panství udržel až do doby třicetileté války. V jejím průběhu hrad značně utrpěl jak od císařských vojáků (1634), tak od Švédů, kteří jej v roce 1639 vydrancovali. Ještě v roce 1648 byl hrad dvakrát obsazen císařskými vojáky. Poté již přestal definitivně plnit rezidenční či obrannou funkci a postupně podlehl zkáze.

Stavební vývoj a zánik hradu

Pohled z někdejší lávky (stav 2006) od předhradí k jádru hradu

Hrad, stavěný nejprve v raně gotickém slohu, byl založen na výrazném homolovitém návrší, jehož vrcholová partie byla rozdělena příkopem tesaným ve skále na dvě části. Západní část tvořilo předhradí, východní část vlastní hrad. +more V předhradí, obehnaném kamennou hradbou, stály pravděpodobně jen dřevěné stavby hospodářského charakteru. Jádro hradu bylo přístupné z předhradí po mostě a jeho omezený prostor neumožňoval velkoryse pojaté stavební aktivity. Hlavní stavbou hradního jádra byl napříč postavený věžovitý palác, doplněný snad věží nad vstupní branou. Celý prostor, v němž zbývalo jen málo místa pro nádvoří, obepínala hradba. Přístup k hradu zajišťovala cesta na jižním úbočí kopce.

V průběhu třetí čtvrtiny 15. +more století realizoval majitel přestavbu hradu, která měla definitivně odstranit i jeho poškození z dob husitských válek. Na předhradí byly vystavěny kamenné budovy, zejména pivovar a samotížný mlýn. Prostor předhradí byl rozdělen další zdí, která měla zpomalit postup případných útočníků. Přístup k bráně měla hájit nová tzv. Bílá věž. Není jisté, zda lze do této stavební fáze zařadit i vznik hradní kaple. V hradním jádru se renovace dotkla věžovitého paláce, na jehož pozůstatku byl ještě ke konci 18. století spatřován nárožní kámen s vytesaným letopočtem 1469. Při stavbě nových budov a při rozšiřování stávajících bylo využito kamenných kvádrů, zčásti použitých i na zpevnění hradeb.

V průběhu první poloviny 16. +more století, kdy bylo panství dlouhodobě zastaveno, hrad chátral, neboť žádný z jeho zástavních majitelů, ani neinvestoval prostředky nutné k jeho údržbě. O míře opuštěnosti hradu svědčí skutečnost, že v jeho prostorách fungovala po dobu několika let před vyplacením zástavy penězokazecká dílna, jejíž činnost byla odhalena až v souvislosti s jiným kriminálním případem v roce 1542. Hmotný úpadek hradu zachycuje zápis vzniklý v souvislosti se snahami Zdeňka Žampacha z Potštejna o náhradu škody z doby pernštejnské zástavy. Václav ze Šonova, komorník desk zemských, hrad v lednu 1540 navštívil a podrobně popsal následky zanedbané péče. Podle jeho údajů, které jsou prvním dochovaným popisem hradu, zůstaly z budov předhradí většinou jen holé zdi, silně poškozená byla i Bílá věž, kaple měla zčásti zřícenou střechu a poničený interiér, zpustlý byl i obytný palác v hradním jádru. Neutěšený stav hradu však přetrvával, neboť Zdeněk Žampach, ani jeho potomci již neusilovali o jeho celkovou obnovu a jeden z následujících majitelů, Adam Bukovský z Hustířan, dal přednost pohodlnějšímu řešení a vystavěl si novou tvrz pod hradem v blízkosti žampašského poplužního dvora.

Dochované klenuté prostory hradního paláce Za součást obranného systému hradu Žampachu byla některými badateli považována také fortifikace, která měla chránit přístupovou cestu k hradu v jejích dolních partiích na úbočí hradního kopce. +more Počátky stavby však nelze blíže datovat. První písemný doklad o tomto objektu, který je nazýván Chudoba, pochází z roku 1540 a vznikl v souvislosti s výše zmíněným popisem škod, způsobených během pernštejnské zástavy panství. Objekt byl v té době již značně zpustlý, tvořila jej nepříliš velká obytná budova s přiléhající věží, obklopená hradbou a parkánem. Chudoba je připomínána opakovaně v druhé polovině 16. století a na počátku 17. století, naposledy pak v roce 1626. Podle dosavadních názorů se z této stavby, která měla zaniknout zřejmě ještě v průběhu 17. století a byla lokalizována s pomocí idealizovaného vyobrazení jezuitské rezidence a trosek hradu umístěného v žampašské zámecké kapli, nedochovaly žádné pozůstatky. Za pozornost stojí radikálně nový názor na existenci hrádku Chudoby, jímž jsou ztotožněny dochované zprávy o tomto objektu se samotným jádrem hradu Žampachu.

V době po třicetileté válce, kdy byl hrad již zcela opuštěn, posloužily doposud stojící objekty jako zdroj stavebního materiálu a to nejprve jezuitům při výstavbě jejich rezidence v podhradí. Jezuité na hradě udržovali již jen kapli, která byla v roce 1672 dokonce ještě přestavěna v barokním slohu. +more Po zrušení jezuitského řádu, kdy areál hradu přešel do vlastnictví náboženského fondu, pokračoval jeho zánik. V roce 1789 byla stržena hradní kaple a poté pokračovala prakticky až do 19. století těžba kamene ze zříceniny pro stavební účely, dokud z hradu nezůstaly jen základové zdi. Na počátku 20. století byla provedena částečná konzervace dochovaných reliktů zdiva a nad příkopem mezi předhradím a jádrem hradu byla vybudována dřevěná lávka. Na torzu paláce byla vystavěna dřevěná rozhledna, která po několika desetiletích zanikla a již nebyla obnovena.

Současnost

Pohled na vrcholovou partii předhradí V hradním areálu, dnes zcela zalesněném, se dochovaly na předhradí pouze nevýrazné zbytky zdí hospodářských budov a obvodové hradby. +more Mezi těmito relikty staveb nelze bez komplexního archeologického výzkumu spolehlivě identifikovat ani zmiňovanou Bílou věž či hradní kapli. V někdejším hradním jádru se dochovaly valeně klenuté přízemní prostory obytného paláce, přízemní zaklenutý relikt brány, zasypaný až po úroveň klenby a pozůstatky hradeb na severní straně jádra.

Do počátku 90. let 20. +more století se datují první současné snahy o trvalé zachování hradní zříceniny. Mezi lety 1991-2002 probíhal na hradě pod vedením archeoložky Východočeského muzea v Pardubicích Mgr. Miroslavy Cejpové záchranný archeologický výzkum, který provázela konzervace některých části dochovaného zdiva a úpravy přístupové cesty na hrad. Zajištěn byl přitom objekt v sousedství hradního pivovaru, v němž bylo nalezeno velké množství střepů středověké keramiky, staticky zabezpečen a dozděn byl masivní opěrák v severní části jádra hradu a konzervován byl dochovaný relikt hradního paláce. Nalezené architektonické články hradu (např. část ostění portálu a části okenních ostění) jsou vystaveny v lapidáriu a v interiéru žampašského zámku.

Další terénní úpravy v prostoru hradu proběhly v roce 2011, kdy byla z důvodu havarijního stavu odstraněna dřevěná lávka spojující od 70. let 20. +more století předhradí s jádrem a tuto komunikaci nahradila v roce 2013 pěšina s dřevěnými schody vedoucí přes těleso hradního příkopu. Dřevěnými zábranami byla taktéž zajištěna místa, kde hrozil pád ze strmého svahu a podél přístupové cesty na hrad, počínaje areálem zámeckého parku a samotným hradním areálem konče, byly instalovány informační cedule pro turisty. Společně s hrady Potštejn a Litice nad Orlicí se hrad Žampach každoročně stává jedním z východisek turistického pochodu Přes tři hrady.

Odkazy

Reference

Literatura

ADAMEC, Stanislav. Písečná. +more Pyesseczna. Pisseczna. Schreibersdorf. Ves pod hradem Žampachem. Popis historie obce a vývoje jejího osídlení, zpracovaný s využitím archivních dokumentů a kronikářských zápisů. Písečná 2006. * CEJPOVÁ, Miroslava. Oprava hradů Žampach a Lanšperk. In: Sommer, Jan - Samková, Hana (red. ). Zříceniny historických staveb a jejich obnova. Příloha časopis Zprávy památkové péče, ročník 58. Praha 1998, 95-100. * DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha 2009, 639-640. * DURDÍK, Tomáš - SUŠICKÝ, Viktor. Zříceniny hradů, tvrzí a zámků. Východní Čechy. Praha 2012, 176-179. * DUŠEK, Radim. Ocenění žampašského panství ve 20. letech 17. století. In: Vlastivědný sborník Ústí nad Orlicí. Sv. 9. Ústí nad Orlicí 1998, č. 9, 30-56. * DUŠEK, Radim. Rozdělení majetku pánů ze Žampachu v roce 1568, velikost a hospodářské zázemí jednoho z dílů - kyšperského panství. In: Nové letopisy města Ústí nad Orlicí [3] (2001), č. 1, 20-26. * FELCMAN, Ondřej - MUSIL, František (red. ). Dějiny východních Čech v pravěku a středověku (do roku 1526). Praha 2009. (podle místního rejstříku) * MUSIL, František. Hrady, tvrze a zámky okresu Ústí nad Orlicí. Ústí nad Orlicí 1995, 96-99. * MUSIL, František. Osídlování Poorlicka v době předhusitské. Kraj na Tiché Orlici, v povodí Třebovky a Moravské Sázavy. Ústí nad Orlicí 2002, 165-181. * NISLER, Petr. Hmotová rekonstrukce hradů Lanšperk a Žampach v 16. století. In: Oustecké střípky. Sv. 2. Ústí nad Orlicí: Městské muzeum, 2012, s. 2-28. * PÍŽL, Jan. Ztracený hrádek Chudoba. In: Hláska. Zpravodaj Klubu Augusta Sedláčka 16 (2005), č. 1, 1-4. * SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Díl druhý. Hradecko. Praha 1883, 119-131. * ŠEBEK, František. Dva příběhy z kriminálního podsvětí: padělatelé peněz na hradě Žampachu a přepadání Židů v roce 1542. In: Theatrum historiae 6 (2010), 285-308. * ŠTĚPÁNOVÁ, Marie. Nejstarší historie panství Žampach. In: Dlouhoňovice. Almanach obce. Red. Josef Severýn. Dlouhoňovice 2006, 5-56. [url=http://www. uspza. cz/soubory/rodokmeny. kvalitne_2008. pdf]dostupné online[/url] * WOLF, Vladimír. Jan Kolda ze Žampachu. Život táborského hejtmana, loupeživého rytíře, kondotiéra a psance. Hradec Králové-Trutnov 2002.

Externí odkazy

) * [url=http://www. hrady. +morecz/. OID=335]Žampach na hrady. cz[/url] * [url=http://hrady. dejiny. cz/zampach/index. htm]Žampach na hrady. dejiny. cz[/url] * [url=http://www. uspza. cz/index. php. id=10201]Informace o hradu s bohatou obrazovou dokumentací na stránkách Turistického informačního centra Žampach[/url].

Kategorie:Zříceniny hradů v okrese Ústí nad Orlicí Kategorie:Kulturní památky v okrese Ústí nad Orlicí Kategorie:Žampach (okres Ústí nad Orlicí) Kategorie:Žampašské panství