Židovský kodex

Technology

12 hours ago

Author

Židovský kodex či oficiálně nařízení č. 198/1941 Slov. z. o právním postavení Židů (slov. Židovský kódex či nariadenie č. 198/1941 Slov. z. o právnom postavení Židov) bylo vládní nařízení Slovenského státu vydané 9. září 1941. Představovalo soubor protižidovských předpisů a nařízení, který byl z větší části převzat z německých norimberských zákonů. Nutno dodat, že nešlo o první protižidovská nařízení na Slovensku, určitá omezení vůči Židům byla přijata již v dubnu 1939 a do vydání Židovského kodexu jich přibyla celá řada.

Obsah

Nařízení definovalo Židy na etnickém i náboženském principu, zbavovalo je některých základních práv, vyvlastňovalo některý jejich majetek a celkově omezovalo jejich nakládání s majetkem a penězi, ukládalo jim pracovní povinnost. Později byl Kódex doplněn dalšími směrnicemi, kupříkladu vyhláškou z +more_září'>18. září téhož roku, která přikazovala Židům nosit žlutou šesticípou hvězdu (definovala tak typ označení, které bez konkretizace nařizoval nosit Židovský kodex).

Židům a židovským míšencům byl zamezen vstup do veřejnoprávních úřadů, některých spolků a politických stran, armády, přišli o právo volit a být voleni, měli zakázáno uzavírat sňatky s nežidy (sňatek i pohlavní styk mezi Židem a nežidem trestal vězením), bylo jim zakázáno vykonávat určitá povolání. Byla zde ustanovena též rozličná omezení proti nežidovským manželům Židů (nesměli se stát např. +more poddůstojníky či důstojníky nebo politickými funkcionáři). Židům byl zakázán přístup k vyššímu vzdělání a zahraniční diplomy bylo zakázáno nostrifikovat. Židé nesměli lovit ryby, řídit motorové vozidlo, zaměstnávat nežidy, krom specificky povolených případů být zaměstnáni nežidy, nesměli vlastnit rádio ani vysílačku (poslední platilo i pro jejich nežidovské partnery).

Židé ztratili jistotu domova - domácí získal právo vyhodit židovského nájemníka do čtrnácti dnů bez jakéhokoliv důvodu a státní úřady dostaly právo udělat v případě "veřejného zájmu" totéž i s Židem bydlícím ve vlastním domě. Jejich důchody a sociální dávky byly sníženy o 30 %.

Prezident republiky měl právo udělovat výjimky z aplikace těchto nařízení, což Jozef Tiso také v několika tisících případech udělal.

Protesty

Židovský kodex byl schválen nečekaně jako nařízení vlády, bez projednání v parlamentu, které by patrně nebylo bezproblémové. U některých obyvatel vyvolal pobouření, přičemž odmítavě se vůči němu postavila zejména katolická církev.

V říjnu 1941 proti kodexu protestovali slovenští katoličtí biskupové v memorandu určeném prezidentu Tisovi a premiérovi Tukovi. O měsíc později bylo toto memorandum zveřejněno v Katolických novinách. +more Biskupové ovšem nekritizovali samotnou podstatu Židovského kodexu (restrikce vůči bezbrannému židovskému obyvatelstvu), nýbrž jednali jen „v zájmu katolických rodin a jednotlivců, které postihují předpisy a nařízení ze dne 9. září 1941 číslo 198/1941 Slov. zák. [tj. předpisy a nařízení Židovského kodexu]. Zdůrazňujeme, že se zaobíráme tímto nařízením jen z hlediska církevního, nakolik se týká našich několika tisíc věřících. “.

12. +more listopadu 1941 téhož roku obdržel Slovenský stát prostřednictvím svého velvyslance Karola Sidora oficiální protestní nótu ze strany Vatikánu, který Židovský kodex a související normy ohodnotil jako „rasové zákony, které obsahují nařízení přímo se protivící základním principům katolicismu“. Vatikán i biskupové zdůrazňovali zejména požadavek o vynětí pokřtěných Židů z působnosti Kodexu, neboť tohoto požadavku se mohli domáhat na základě mezinárodního práva a smluv mezi Slovenskem a Svatým stolcem (některé body Kodexu je jednoznačně porušovaly), nicméně zkritizovali celý Kodex a rasistické základy, na nichž byl postaven.