Amandus Ivančič

Amandus Ivančič (také Ivanschiz, Ivanschicz, Ivantzitz, Ivanschitz, Ivanczitz, Ivancsics, Ivanschütz; křestní jméno také Amando (pokřtěn Matthias Leopold dne 24. prosince 1727, Vídeňské Nové Město - před 29. prosincem 1762, ?), rakouský hudební skladatel, nejspíše chorvatského původu.

Život

Jeho otec pocházel z Burgenlandu, z vesnice Pajngerta, v té době obývané převážně Chorvaty. Ještě ve Vídeňském Novém Městě vstoupil do Řádu svatého Pavla Prvního Poustevníka (paulíni). +more V klášteře získal hudební vzdělání. Vysvěcen na kněze byl 15. listopadu 1750. Podle církevních dokumentů, hrál na varhany během zasvěcení nového nástroje 5. března 1750 v katedrále Vídeňského Nového Města. V letech 1755-1758 žil v klášteře Mariatrost ve Štýrském Hradci. O dalších životních osudech není nic známo.

Mnoho jeho skladeb se dochovalo v klášterních archivech v českých zemích (Strahov, u křižovníků v Praze, Mělníce, Oseku, Nové Říši, u augustiniánů v Brně, Frýdku, Dubu nad Moravou, v Lipníku nad Bečvou, Kroměříži, Kvasicích aj. To vedlo některé muzikology k závěru, že alespoň po jistou dobu žil v Čechách. +more Ve světle současných pramenů se to však nezdá být pravděpodobné.

Dílo

Celkem se v rukopisech v kostelních, klášterních a šlechtických hudebních sbírkách dochovalo na 100 světských i církevních skladeb. Nejvíce v Rakousku, Čechách, na Slovensku a v Německu, ale také v Maďarsku, Belgii a Slovinsku a Chorvatsku. +more Podle dnešních znalostí zkomponoval 22 symfonií, 16 komorních skladeb, 21 mší, 20 loretánských litanií, 7 oratorií a kantát, Te Deum, moteta a 6 Mariánských antifon. Velké množství kopií jeho děl, rozesetých po Evropě, svědčí o značné oblibě. Úplný soupis známých skladeb je obsažen v disertační práci D. Pokorna.

Jeho dílo tvoří přechod od pozdního baroka ke klasicismu a v jeho hudbě se mísí charakteristiké znaky obou období. Zejména jeho symfonie vzniklé kolem rokiu 1760 mají značnou důležitost pro vývoj této hudební formy. +more Zhruba polovina jeho symfonií je čtyřvětá a polovina třívětá. První věta bývá rychlá, v raně klasické sonátové formě. Druhá věta je pomalá a dvoudílná, třetí menuet s triem a čtvrtá má buď sonátovou formu nebo rychlé dvoudílné finále. Orchestr je zpravidla pouze smyčcový (bez kontrabasů), v několika případech rozšířený o dvě trubky a dva lesní rohy. Zvláštností je Symfonie č. 2 C-dur, kde jsou použity i varhany.

Komorní skladby patří k tradičním barokním triovým sonátám pro dva sólové nástroje (housle a violu, flétnu a violu, nebo dvoje housle) a generální bas (violoncello, cembalo).

Mše jsou poměrně rozsáhlé skladby pro čtyři sólisty, sbor, orchestr a varhany. Střídají se pasáže homofonní i polyfonní. +more Sólové party mají i koloraturní části, v té době spíše obvyklé v operní hudbě.

Oratoria mají kratší rozsah. Jsou zpravidla třídílná: orchestrální předehra, recitativ a árie v operním stylu a závěrečný sbor. +more Složitější je struktura duchovní kantáty Gemitus Crucifixi Jesu Nazareni. Po vzoru pozdně barokních kantát má orchestrální úvod v sonátové formě, čtyři árie s recitativy a závěrečný sbor.

V posledních letech se obnovil zájem o Ivančičovo dílo a jeho skladby jsou publikovány v nových vydáních a uváděny na koncertech

Reference

Literatura

Československý hudební slovník I (A-L), 1963, SHV, Praha * R. Pečman: Ke skladebnému stylu A. +more Ivančiče, Sborník filosofické fakulty brněnskéuniversity, 1958 * T. Straková: O neznámém skladateli předklasického údobí (P. Amandus Ivanschitz a jeho vztah k otázce vývoje sonátové formy na naší půdě). Časopis Moravského musea (Brno), 34(1949) 2, str. 218-229. - * H. Federhofer: Ivanschiz (Ivantschiz, Ivancic), Amandus. Die Musik in Geschichte und Gegenwart, 6. Kassel-Basel 1957 * Lucija Konfic: A researches overview of Paulines contributions to Croatian music, Journal of the Historical Society of Križevci, Vol. XII No. 1 February 2011 * D. Pokorn: Amandus Ivančič (Ivanschiz) - prispevek k poznavanju glasbe zgodnjega klasicizma. In Evropski glasbeni klasicizem in njegov odmev na Slovenskem. Ljubljana 1988 * L. Županović: Prinos hrvatskih pavlina, posebice Amanda Ivančića, glazbenoj umjetnosti. In Kultura pavlina u Hrvatskoj 1244-1786. Zagreb 1989 * R. Flotzinger: Die Epoche zwischen den Epochen. Musikgeschichte Österreichs, 2. Wien 1995 * L. Županović: Oris razvoja glazbene kulture gradišćanskih Hrvata od njihova doseljenja do danas. In Povijest i kultura gradišćanskih Hrvata. Zagreb 1995 * V. Katalinić: Skladateljska ostavština Amanda Ivančića. Lepoglavski zbornik 1998. Lepoglava 1999 * O. Biba: Ivanschiz, P. Amand. Oesterreichisches Musiklexikon, 2. Wien 2003.

Externí odkazy

[url=http://dspace. muni. +morecz/bitstream/ics_muni_cz/604/1/67. pdf]Průkopnický význam české hudby v 18. století[/url] * [url=http://alarmo. nostalghia. cz/zd/b_1940jr. htm]Jan Racek: Duch českého hudebního baroku[/url] * [url=http://hbl. lzmk. hr/clanak. aspx. id=109]Hrvatski biografii lexikon[/url].

Kategorie:Skladatelé klasické hudby Kategorie:Skladatelé chrámové hudby Kategorie:Klasicistní skladatelé Kategorie:Chorvatští hudební skladatelé Kategorie:Paulíni Kategorie:Rakouští hudební skladatelé Kategorie:Rakouští římskokatoličtí duchovní Kategorie:Narození 1727 Kategorie:Úmrtí 1762 Kategorie:Muži