Antal Szécsen
Author
Albert FloresAntal (Anton) hrabě Szécsen (Antal Ferenc Károly gróf Szécsen de Temerin / Anton Franz Karl Graf Szécsen von Temerin) (17. října 1819, Budín, Uhersko - 23. srpna 1896, Bad Aussee, Rakousko-Uhersko) byl uherský šlechtic, politik a dvořan. Ve druhé polovině 19. století patřil k významným politickým osobnostem Uherského království, krátce byl též členem rakouské vlády, nakonec zastával u dvora funkci nejvyššího maršálka (1884-1896). Uplatnil se také jako spisovatel a byl členem Uherské akademie věd, v roce 1887 získal Řád zlatého rouna.
Životopis
Pocházel z uherského šlechtického rodu chorvatského původu, byl mladším synem prezidenta uherské dvorské komory hraběte Miklóse Szécsena (1782-1871) a Františky, rozené hraběnky Forgáchové (1785-1867). Antal studoval v Bratislavě a ve Vídni, poté podnikl kavalírskou cestu po Evropě (Francie, Itálie, Anglie). +more V letech 1843-1848 byl poslancem uherského zemského sněmu, v revolučním roce 1848 krátce zastával funkci administrátora ve Slavonii. Poté byl stoupencem konzervativců a usiloval o smíření mezi Vídni a Uhrami, mimo jiné proto, že měl blízko k císařskému dvoru (jeho otec byl v té době nejvyšším hofmistrem arcivévodkyně Žofie). Podílel se na přípravě Říjnového diplomu a v letech 1860-1861 byl členem rakouské vlády jako ministr bez portfeje, v roce 1867 odmítl nabídku uherského ministerského předsedy Andrássyho na vysoký post v ministerstvu zahraničí. V letech 1870-1871 byl rakousko-uherským delegátem na mezinárodní konferenci v Londýně. Nakonec v letech 1884-1896 zastával funkci nejvyššího maršálka císařského dvora.
Byl též členem uherské Sněmovny magnátů, c. k. +more tajným radou a komořím. Uplatnil se také jako spisovatel, byl členem Uherské akademie věd (1866) a prezidentem Uherské historické společnosti (1889-1894). Za zásluhy byl nositelem Řádu sv. Štěpána a Leopoldova řádu, v roce 1887 obdržel Řád zlatého rouna.
Jeho manželkou byla hraběnka Ernestina Lambergová (1829-1874), dcera generála Františka Filipa Lamberga (1791-1848), zavražděného v Budapešti během revoluce. Měli spolu pět dětí, jediný syn Nikolaus (1857-1926) byl diplomatem, velvyslancem ve Vatikánu a Francii. +more Přes svou manželku měl Antal příbuzenské vazby na rodiny Mensdorff-Pouilly a Schwarzenbergů, byl také švagrem hraběte Františka z Meranu, morganatického syna arcivévody Jana.
Jeho starší bratr Károly Ferenc (1818-1848) padl jako důstojník během revoluce v Itálii.
Odkazy
Reference
Literatura
Ottův slovník naučný, díl 24.; Praha, 1906; s. 515 [url=https://pdfknihy.maxzone.eu/books/OSN/otto24.pdf]dostupné online[/url]
Externí odkazy
Kategorie:Uherští šlechtici Kategorie:Politici Rakouského císařství maďarské národnosti Kategorie:Rakousko-uherští politici maďarské národnosti Kategorie:Poslanci uherského sněmu Kategorie:Diplomaté Rakouska-Uherska Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Členové Sněmovny magnátů Kategorie:Nositelé Královského řádu svatého Štěpána Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna Kategorie:Maďarští spisovatelé Kategorie:Narození 17. +more října Kategorie:Narození v roce 1819 Kategorie:Narození v Budíně (Budapešť) Kategorie:Úmrtí 23. srpna Kategorie:Úmrtí v roce 1896 Kategorie:Úmrtí v Rakousku Kategorie:Pohřbení na Ondřejském hřbitově Kategorie:Muži.