Gyula Andrássy starší

Gyula Károly hrabě Andrássy de Csikszentkirály et Krasznahorka ( Julius Karl Graf Andrássy von Csikszentkirály und Krasznahorka; 3. března 1823 Vlachovo, Uhersko (v současnosti Slovensko) - 18. února 1890 Volosko (Opatija), Chorvatsko) byl uherský šlechtic, rakousko-uherský diplomat, státník a generál. Patřil k významným osobnostem maďarského nacionalismu 19. století, po účasti v maďarské revoluci (1848-1849) žil několik let v exilu v Anglii a Francii. Po udělení císařské milosti se vrátil do Uher a jako jeden z hlavních aktérů rakousko-uherského vyrovnání se stal prvním ministerským předsedou Uherského království (1867-1871). V letech 1871-1879 byl rakousko-uherským ministrem zahraničí.

Životopis

Pocházel z uherského šlechtického rodu Andrássyů, patřil k větvi označované jako betliarská. Narodil se jako druhorozený syn hraběte Karla Andrássyho (1792-1845) a jeho manželky, bohaté dědičky hraběnky Etelky (Marie Adelheid) Szápáryové (1798-1876). +more Studoval na gymnáziu v Sátoraljaújhely, poté pokračoval ve studiu práv na univerzitě v Pešti. V letech 1844-1845 absolvoval kavalírskou cestu po Evropě, navštívil Švýcarsko, Francii, Itálii, Velkou Británii a Rusko. Na cestách navázal řadu prospěšných kontaktů, proslul také svým vystupováním ve společnosti a jezdeckým uměním.

Maďarská revoluce a exil

Hrabě Gyula Andrássy (1848, litografie) Po otcově úmrtí (1845) se vrátil do Uher a aktivně se zapojil do politického a společenského života. +more Od roku 1847 poslancem uherského zemského sněmu za Zemplínskou župu, kde rodina vlastnila statky. Na sněmu se připojil k radikální opozici soustředěné kolem Lajose Kossutha a přes své mládí brzy patřil k předním osobnostem uherské politiky, vynikal jako řečník. V letech 1848-1849 patřil k předním účastníkům maďarské revoluce a na sněmu hlasoval pro nezávislost Uher a sesazení Habsburků z uherského trůnu. Jako důstojník jezdectva vedl zemplínskou domobranu v bojích proti rakouské armádě. Byl iniciátorem návrhu spojenectví s Osmanskou říší a jako vyslanec uherské revoluční vlády odjel do Istanbulu, tureckou podporu se mu ale nepodařilo získat. Mezitím Rakousko s ruskou pomocí porazilo maďarskou revoluci a Andrássy odjel do Paříže. Na předvolání před vojenský soud do Pešti nereagoval a odcestoval do Londýna. V Pešti byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. Později se vrátil do Paříže, kde se snažil vyjednat podporu pro maďarské záležitosti u císaře Napoleona III. , ale opět neúspěšně. Nakonec byl vlivem své matky a manželky v roce 1857 omilostněn a mohl se vrátit do Uher.

Uherský ministerský předseda a rakousko-uherský ministr zahraničí

Otto Bismarcka; Anton von Werner, 1881) Po návratu do Uher se odklonil od Kossuthova radikalismu a spojil se s Ferencem Deákem. +more Od roku 1861 byl znovu poslancem uherského zemského sněmu a v roce 1865 se stal prvním místopředsedou poslanecké sněmovny. Patřil k předním aktérům jednání o rakousko-uherském vyrovnání, které bylo úspěšné po porážce Rakouska ve válce s Pruskem (1866) a v únoru 1867 vzniklo Rakousko-Uhersko. Andrássy se stal prvním ministerským předsedou Uherského království (1867-1871), v roce 1867 byl jmenován také c. k. tajným radou a při příležitosti korunovace Františka Josefa a Alžběty Bavorské obdržel velkokříž Řádu sv. Štěpána. Dosáhl také všeobecné amnestie pro všechny účastníky revoluce z let 1848-1849. Armáda honvédů byla stvrzena statutem královské uherské zeměbrany a v uherské vládě byl Andrássy zároveň ministrem zeměbrany (1867-1871). Nové státoprávní uspořádání habsburské monarchie si vyžádalo řadu změn v zákonodárství a samosprávě, Andrássy se zpočátku reforem aktivně zúčastnil, ale později přenechal tyto záležitosti svým podřízeným a začal se více prosazovat v zahraniční politice.

V listopadu 1871 byl namísto odvolaného Friedricha Beusta jmenován rakousko-uherským ministrem zahraničí, v této funkci byl zároveň ministrem císařského domu (Minister des kaiserlichen und königlichen Hauses und des Äußern) a předsedal také společné rakousko-uherské ministerské radě. Na přelomu let 1871-1872 a znovu v roce 1876 dočasně spravoval také společné rakousko-uherské ministerstvo financí. +more V zahraniční politice bylo jeho zájmem sbližování s Německým císařstvím a úzce spolupracoval s kancléřem Bismarckem. Vyvrcholením Andrássyho snah byla účast Rakouska-Uherska na berlínském kongresu (1877-1877) a následné obsazení Bosny a Hercegoviny (1878). S Německem byla následně 7. října 1879 uzavřena spojenecká smlouva (Dvojspolek). V téže době Andrássy rezignoval na funkci ministra zahraničí a odešel do soukromí na své statky. Jeho působení ve funkci ministra zahraničí se mimo jiné projevilo posílením maďarského vlivu v rakousko-uherské diplomacii a personální obsazování důležitých postů příslušníky uherské šlechty (Alois Károlyi, Rudolf Apponyi, Emerich Széchényi).

Po odchodu do výslužby žil na svém panství v Trebišově, zemřel v Opatii, pohřben byl v rodovém mauzoleu v Trebišově.

Ocenění

Andrássyů v Trebišově Za zásluhy obdržel v roce 1867 velkokříž uherského Řádu sv. +more Štěpána a v roce 1877 získal Řád zlatého rouna. Jako uherský ministerský předseda a rakousko-uherský ministr zahraničí dostal řadu vyznamenání také v zahraničí. Byl nositelem velkokříže pruského Řádu černé orlice, ruského Řádu sv. Ondřeje, portugalského Řádu věže a meče, osmanského Řádu Medžidie, italského Řádu zvěstování a také francouzské Čestné legie. Byl též čestným rytířem Maltézského řádu a španělským grandem I. třídy. Angažoval se také ve vedení Uherské akademie věd a byl jejím čestným členem. Publikoval řadu článku v maďarštině, němčině a francouzštině, jeho parlamentní projevy byly posmrtně vydány tiskem.

V návaznosti na obnovení uherské zeměbrany dosáhl také vysokých hodností v hierarchii rakousko-uherské armády. Jako ministr zahraničí byl povýšen na generálmajora (1872), při příležitosti konání berlínského kongresu obdržel hodnost polního podmaršála (1878). +more Nakonec k 1. lednu 1889 získal hodnost generála jezdectva. Po odchodu ze státních úřadů získal také doživotní členství v uherské Sněmovně magnátů.

Mimo jiné se také stal známým svým blízkým vztahem k císařovně Alžbětě Bavorské, přezdívané Sissi, ve filmu Sissi, osudová léta císařovny byl ale jejich poměr značně romanticky přikrášlen

Jeho celoživotní úsilí v Uhersku i jeho práce po rakousko - uherském vyrovnání v RU, na věky zviditelňuje Památník postavený po levé straně maďarského parlamentu, kde gróf Andrássy Gyula starší, sedí v sedle koně. Kůň stojí na dvou nohách.

Rodina

Katinka (Katharina) Andrássyová, rozená Kendeffyová (1875) Během exilu ve Francii se v roce 1856 v Paříži oženil s hraběnkou Katinkou (Katharina) Kendeffyovou z Malombitz (1830-1896), univerzální dědičkou vymřelé hraběcí linie starobylého sedmihradského rodu Kendeffyů. +more Katinka se později stala c. k. palácovou dámou. Měli spolu čtyři děti:.

* 1. Tivadar (Theodor; 10. +more 7. 1857 Paříž - 13. 5. 1905 Budapešť), c. k. tajný rada, poslanec uherského zemského sněmu, rytmistr ** ⚭ (1885) hraběnka Eleonora Zichyová (28. 3. 1867 - 31. 10. 1945) * 2. Ilona (Helena; 21. 5. 1858, Bruck an der Leitha - 2. 4. 1952 Polgárdi) ** ⚭ (1882) hrabě Ludvík Štěpán Batthyány (27. 7. 1860 Egyed - 27. 12. 1951 Polgárdi), c. k. tajný rada, komoří, guvernér v Rijece (1892-1896) * 3. Gyula (Julius; 30. 6. 1860, Trebišov - 11. 6. 1929, Budapešť), c. k. tajný rada, poslanec uherského zemského sněmu, uherský ministr vnitra (1906-1910), rakousko-uherský ministr zahraničí (24. října 1918 - 2. listopadu 1918) ** ⚭ (1909) Eleonora Zichyová, vdova po starším bratru Theodorovi * 4. Manó (Emanuel) zemřel pravděpodobně hned po porodu nebo v raném dětství.

K významným osobnostem veřejného života v Uhrách patřili i jeho bratři. Starší Manó (Emanuel, 1821-1891) proslul jako cestovatel a dopisovatel Uherské akademie věd, byl též županem Zemplínské župy. +more Mladší Aladár (1827-1903) se v mládí zúčastnil maďarské revoluce, později byl též zemplínským županem a dědičným členem uherské Sněmovny magnátů.

Odkazy

Reference

Literatura

HLAVAČKA, Milan: Podivná aliance; Praha, 1987; 214 s. * KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. +more Rakouská a rakousko-uherské zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012; 130 s. ISBN 978-80-86781-18-1 * * Ottův slovník naučný, II. díl; Praha, 1889 (reprint 1996); s. 286-290 (heslo Andrássy) ISBN 80-7185-057-8.

Externí odkazy

[url=http://w. genealogy. +moreeuweb. cz/hung/andrassy2. html]Rodokmen Andrássyů na stránkách genealogy. euweb. cz (Miroslav Marek)[/url] * [url=http://uhersko. com/osobnosti/gyula-andrassy/]Životopis Gyuly Andrássyho staršího[/url] * [url=http://biography. hiu. cas. cz/Personal/index. php/ANDR%C3%81SSY_de_Cs%C3%ADk-Szent-Kir%C3%A1ly_et_Kraszna-Horka,_Gyula_st. _8. 3. 1823-18. 2. 1890]Životopis Gyuly Andrássyho[/url].

* Andrássy's Speeches (Hung. ) edited by Béla Léderer (Budapest, 1891) * Memoir (Hung. +more) by Benjamin Kállay (Budapest, 1891) * Eulogy (Hung. ) in the Akad. Értesitő, Evf. 14 (Budapest, 1891) * Recollections of Count Andrassy (Hung. ), by Manó Kónyi (Budapest, 1891).

Gyula Kategorie:Narození v roce 1823 Kategorie:Narození v Košicích Kategorie:Úmrtí v roce 1890 Kategorie:Ministerští předsedové Uherska Kategorie:Ministři financí Rakouska-Uherska Kategorie:Ministři zahraničí Rakouska-Uherska Kategorie:Maďarští politici Kategorie:Rakouští politici Kategorie:Rakousko-uherští politici maďarské národnosti Kategorie:Politici Rakouského císařství maďarské národnosti Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna Kategorie:Nositelé Královského řádu svatého Štěpána Kategorie:Rytíři Řádu černé orlice Kategorie:Rytíři Řádu svatého Ondřeje Kategorie:Nositelé Řádu zvěstování Kategorie:Nositelé Řádu Medžidie Kategorie:Nositelé Řádu věže a meče Kategorie:Maltézští rytíři Kategorie:Narození 8. +more března Kategorie:Úmrtí 18. února Kategorie:Úmrtí v Přímořsko-gorskokotarské župě Kategorie:Muži.