Antonij Petruševyč

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Antonij Petruševyč byl český teolog a tramvajový mechanik. Narodil se v roce 1865 v Haliči na Ukrajině, v rodině pravoslavného duchovního. V roce 1881 se přestěhoval do Prahy, kde začal pracovat jako tramvajový mechanik. Zároveň studoval teologii na Univerzitě Karlově. V roce 1891 se stal knězem Ukrajinské pravoslavné Církve, a začal působit jako farář v Praze. Během svého života se intenzivně zapojoval do českého a ukrajinského kulturního a národního hnutí. Byl členem mnoha spolků a organizací, které se snažily podporovat ukrajinskou kulturu a jazyk. Antonij Petruševyč se také věnoval literární činnosti. Psal poezii, divadelní hry a překládal literaturu z češtiny do ukrajinštiny. Byl také jedním ze zakladatelů a redaktorů časopisu Prostonarodnica, který se zaměřoval na ukrajinskou literaturu a kulturu. Po skončení první světové války se Antonij Petruševyč zapojil do politického života jako poslanec Národního shromáždění. Byl členem Ukrajinského klubu, který se snažil prosadit politická a kulturní práva ukrajinské menšiny v Československu. Antonij Petruševyč zemřel v roce 1940 ve věku 75 let. Jeho odkaz zůstává zachován v české i ukrajinské kultuře a jeho přínos k ukrajinskému národnímu hnutí je dodnes uznáván.

Antonij Petruševyč, cyrilicí Антоній Петрушевич, polsky též Antoni Petruszewicz (18. ledna 1821 Dobrjany - 23. nebo 25. září 1913 Lvov), byl rakouský řeckokatolický duchovní, historik, etnograf a politik rusínské (ukrajinské) národnosti z Haliče, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.

Biografie

Vystudoval gymnázium ve Stryji, pak bohoslovectví ve Lvově a v roce 1847 byl vysvěcen na řeckokatolického kněze. Působil jako kaplan u arcibiskupa Mychajla Levyckého v Univě. +more Když Levyckyj roku 1858 zemřel, přešel Petruševyč do Lvova jako kapitulní kanovník, později prelát v katedrále sv. Jiří. Zabýval se i podporou umění. Působil jako zemský konzervátor pro umělecké památky a církevní památky. Publikoval četné studie na téma rusínských dějin a dějin tamní církve. Napsal i etnografická a filologická díla. V roce 1848 spoluzakládal haličsko-ruskou matici a patřil mezi první ukrajinské archeology. Napsal rozsáhlý slovník slovanských nářečí, který ale ještě v době jeho úmrtí zůstával jen v rukopisné fázi. Byl členem české akademie věd.

Angažoval se v politice. Náležel zpočátku do ukrajinofilského křídla rusínské haličské komunity, později byl rusofilsky orientován. +more V letech 1861-1883 zasedal jako poslanec Haličského zemského sněmu. Byl i poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu), kam usedl v prvních přímých volbách roku 1873 za kurii venkovských obcí v Haliči, obvod Kałusz, Dolina, Bóbrka atd. V roce 1873 se uvádí jako Anton Petruszewicz, řeckokatolický kněz, bytem Lvov. V parlamentu zastupoval provládní rusínský blok. Ten v roce 1873 čítal 15-16 poslanců (jeden poslanec, Stepan Kačala, kolísal mezi rusínským a polským táborem). Petruševyč náležel mezi deset rusínských poslanců z řad řeckokatolického kléru. Rusíni zpočátku v roce 1873 tvořili jen volnou skupinu, která v parlamentu vystupovala jako spojenec německorakouské centralisticky a liberálně orientované Ústavní strany. Brzy však vznikl samostatný Rusínský klub. Jako člen Rusínského klubu se uvádí i v roce 1878.

Zemřel v září 1913.