Antonín Jemelka

Antonín Jemelka (8. října 1896 Tučín - 21. února 1972 Laškov u Olomouce) byl český malíř, římskokatolický kněz a farář v Laškově.

Životopis

Byl nejmladší z 8 synů a dcer Jana Jemelky a jeho manželky, rozené Trhlíkové. Do obecné školy chodil ve své rodné obci, do gymnázia v Přerově, kde maturoval ve válečném roce 1915. +more Již za studií na gymnáziu, kde působil tehdy akademický malíř Antonín Kubát, projevoval výtvarné nadání. Přesto po maturitě rozhodl pro kněžství a vstoupil do kněžského semináře v Olomouci. Po čtyřletém studiu byl v roce 1919 vysvěcen na kněze olomouckým arcibiskupem kardinálem Lvem Skrbenským z Hříště. Jeho prvním a jediným působištěm byl Laškov (v blízkosti Čech pod Kosířem, spojených se jménem Josefa Mánesa). V Laškově působil jako kaplan a když sešlo z profesury kreslení na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži a ze studia malířství ve Vídni, zůstal v Laškově jako farář po celý zbytek života.

Laškovský kostel dal vymalovat Jano Koehlerovi a z ruin obnovil krásnou barokní kapli sv. Antonína u Krakovce. +more Na klenbu kaple vymaloval výjevy ze života sv. Antonína malíř Odkolek. Zemřel 21. února 1972. Po rozloučení v Laškově byl pohřben v Pavlovicích u Přerova, v hrobě svých rodičů, vedle svého bratra Františka.

Při svém kněžském působení nezapomínal na svou druhou lásku, malířský „kumšt“, jak říkával. Starobylá laškovská fara chovala velkou sbírku obrazů. +more Byla to řada grafických listů Maxe Švabinského, většinou a umělcovým věnováním, obrazy Jana Preislera a, obrazy a studie J. Koehlera, celá řada obrazů přerovského malíře Augustina Mervarta, obrazy malíře Františka Řehořka z Kořence, Františka Ondrůška, J. Heřmana, Františka Hoplíčka, Štramberk Františka Sedláčka, obrazy Dobreva, grafické listy Karla Vika. Vynikající portréty obou rodičů Jemelkových, obou bratří kněží a jeho vlastní od Jana Prokopa. Bohatá knihovna obsahovala kromě literárních děl velikou sbírku uměleckých monografií.

Ve volných chvílích sám maloval. Ovládal většinu uměleckých technik. +more byl vynikajícím kreslířem a portrétistou. (např. autoportrét, portrét Antonína Cyrila Stojana atd. ) Měl velký smysl pro soulad barev jak u olejů, tak u akvarelů, jimž se později téměř výhradně věnoval a kterých namaloval velikou řadu. Nevyčerpatelným zdrojem inspirace mu byly krásy našich krajin, vesnic, měst, hradů a zámků, (Praha, Olomouc, Domažlice, Kameničky, Valašsko, Rusava, Laškov, Čechy pod Kosířem, Mikulov, Přerov, Velehrad, Hostýn, Buchlov, Bouzov atd. ) a v neposlední řadě náčrtky, které si přivezl z cesty do Jugoslávie a Palestiny, podniknuté s bratrem Františkem ve třicátých letech. Jeho malířská fantazie dovedla i po mnoha letech oživit s neobyčejnou svěžestí pohledy na bárky v přístavech, malebné uličky jugoslávských měst, zelené kopule a štíhlé minarety mešit, vzpomínky na klášterní zahradu v Trsatu, ostrov Bled, postavu guslara atd.

Maloval přírodu ve všech jejích proměnách. Zimu, jarní tání, léto na Valašsku, ranní slunce v lese. +more Nejvíce ale miloval barevnou krásu podzimu, zlaté břízy s pozadím modrých hor, barevné plameny stromů nad řekou, úvoz z krajiny mládí, topoly za humny rodného domu, osamělou chaloupku pod ryšavou korunou dubu, melancholický podvečer pozdního podzimu. Jeho krajiny mají vzdušný prostor a krásná oblaka. Neobyčejnou precizností vynikají jeho pastely a kresby tužkou (motivy z Laškova, Meditace, sv. Xaverius u sv. Mikuláše, Smutek moře, Smutek krajiny, Olomouc, Čekání před jitrem, Lesní cesty). Nedokončil krásné ilustrace k Erbenově Kytici (Svatební košile - 6, Štědrý večer - 5, Holoubek - 4, Záhořovo lože - 4).

Pro své přátele nakreslil několik exlibris, pro časopisy Apoštolát sv. +more Cyrila a Metoděje a Hlasy svatohostýnské navrhl obálku. Měl mnoho přátel a známých mezi umělci, s nimiž si dopisoval a které navštěvoval, nebo které často vítala pohostinná laškovská fara. Tvořil pro radost jiných. Jeho radostí bylo, když se jeho obrázky líbily a mohl je darovat „na památku“. Ti kteří se z nich těší si přejí, aby jejich barvy nikdy nevybledly, aby tak i o jeho skromném umění platilo Senekovo „immortalis est ingenii memoria“ (památka talentu je nesmrtelná).

Dílo

;výběr

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=http://www. tucin. +morecz/index. php. nid=5609&lid=cs&oid=802823]Obec Tučín, osobnosti: P. Antonín Jemelka (1896 - 1972)[/url] * [url=http://referaty-seminarky. cz/antonin-jemelka-1896/]Antonín Jemenka (1886) [/url] *.

Kategorie:Čeští římskokatoličtí duchovní Kategorie:Čeští malíři 19. +more století Kategorie:Narození 1896 Kategorie:Úmrtí 1972 Kategorie:Muži Kategorie:Čeští malíři 20. století.